Aktuální problémy hospodářské politiky v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finance a ekonomie

Aktuální problémy hospodářské politiky v ČR Diplomová práce

Autor:

Bc. Ondřej Svejkovský Finance

Vedoucí práce:

PhDr. František Jirásek, CSc.

Praha

Duben, 2014

1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze 16.4 2014

Ondřej Svejkovský

2

Poděkování Děkuji panu PhDr. Františku Jiráskovi, CSc. za odborné vedení a cenné rady, které mi při zpracování diplomové práce poskytl. Dále bych chtěl také poděkovat členům knihovny Národní banky, za propůjčené materiály, které jsou zdrojem mých informací.

3

Anotace Diplomová práce na téma Aktuální problémy hospodářské politiky v ČR pojednává o tržních problémech, problémech spojených s ekonomickou krizí a vládních selháních, které prezentují tři základní problémy hospodářské politiky včetně korupce v ČR. Klíčová slova: tržní, problémy, hospodářská, politika, korupce, selhání

Annotation The thesis on the current problems of economic policy in the Czech Republic is about market issues, problems associated with the economic crisis and government failures, which are designed to present the three basic problems of economic policy in relation to corruption in the country. Key words: market, problems, economics, politics, corruption, failure

4

Obsah Úvod

7

1.

9

Hospodářská politika

1.1 Selhání vlády

10

1.2 Úroveň zásahů do ekonomiky

10

1.3 Státní regulace

13

1.4 Dotace

15

2.

HDP jako rozhodujíc ukazatel výkonnosti národního hospodářství

16

2.1 Hrubý domácí produkt

17

2.2 Měření ekonomického výkonu

18

2.3 Vlastnosti ukazatele HDP

18

2.4 Hlavní sloţky HDP

19

2.5 Hospodářský růst

20

2.6 Hospodářské cykly

21

3.

2.6.1 Příčiny hospodářských cyklů

22

2.6.2 Agregátní poptávka a agregátní nabídka

23

2.6.3 Šoky z růstu agregátní poptávky a nabídky

24

Další atributy vývoje ekonomiky

24

3.1 Inflace

25

3.1.1 Poptávková a nákladová inflace

25

3.1.2 Protiinflační politika a problém deflace

26

3.2 Nezaměstnanost

26

3.3 Fiskální politika

28

3.3.1 Státní rozpočet

28

3.3.2 Financování rozpočtového deficitu

30

3.3.3 Daně

31

3.3.4 Spravedlnost a efektivnost daní

32

3.4 Monetární politika

33

3.4.1 Česká národní banka

34

3.4.2 Měnová politika

35

5

4.

Mezinárodní ekonomické vztahy

36

4.1 Mezinárodní provázanost

37

4.2 Měnové kurzy

37

4.3 Platební bilance

39

5.

4.3.1 Význam platební bilance

39

4.3.2 Zahraniční dluh

40

4.3.3 Mezinárodní ekonomická integrace

41

4.3.4 Evropské strukturální fondy

42

Ekonomika české republiky ve výsledcích

43

5.1 Základní ekonomická data

44

5.2 Problém politického a společenského systému

58

5.3 Vybrané příčiny špatného fungování ekonomiky

60

6.

Návrh transformačních změn

63

6.1 Konkrétní opatření 7.

65

Závěr

68

Seznam použité literatury

72

Přílohy

74

6

Zvolené metody zpracování Jako metodu zpracování diplomové práce, jsem objektivně zhodnotil současné problémy ekonomiky České republiky, jako jsou trţní problémy, problémy spojené s ekonomickou krizí, vládní selhání a provedl jsem pohled do nedaleké minulosti, která se vůči zemím západního světa ve dvou ze čtyř pohledů výrazně liší. Tato práce se snaţí na konkrétních příkladech a číslech ukázat, ţe recese v České republice nebyla zapříčiněna pouze jedním faktorem, ale daleko větším mnoţstvím skutečností.

Úvod V prvém případě je třeba vycházet ze skutečnosti, ţe Česká republika (dříve Československo), byla součásti sovětské zóny, kde byly potlačeny trţní mechanizmy a existovalo pouze plánování prostřednictvím bilancí. Protoţe ČR byla v rámci tohoto sovětského bloku nejvyspělejší zemí, byla jí svěřena úloha strojírenského specialisty. To však neznamenalo, ţe pouţívané výrobní technologie byly na vysoké technické úrovni. Nenáročný trh v rámci RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) je ani nestimuloval. Přičteme-li k tomu morální devastaci většiny občanů, dostaneme negativní východisko pro druhý pohled, kterým byl po roce 1990 přechod na trţní ekonomiku. Ten se uskutečnil prostřednictvím malé a velké privatizace, kde veškerý státní, komunální a většinově i druţstevní majetek přešel do soukromých rukou v duchu přijaté ekonomické reformy, ale za nedostatečné rekodifikace práva. K tomuto majetku se proto velice často dostali vedoucí představitelé státních podniků a ti, co měli nejlepší informace o jeho úrovni a nejsilnější konexe na banky. Proto vývoj tohoto období nabízí myšlenku, ţe současní kmotři a někteří kvazi lobbisté se rekrutují právě z doby privatizací a bankovního socialismu. Třetí pohled je ekonomická krize, která se týká jak západních ekonomik, tak ekonomik v postkomunistických zemích. Krach americké velkobanky Lehman Brothers 15. září 2008 vyvolal světovou finanční krizi. Podle odhadů měly dluhy této banky dosáhnout 613 mld. EUR. V ryze finančním vyjádření jen na záchranu bank vynaloţil svět 2 biliony EUR. Ztráty v celé světové ekonomice byly odhadovány na 13 bilionu EUR. Tato obrovská částka je dvacetkrát větší neţ výdaje na válku v Iráku a jeho šestiletou okupaci, nebo jinak řečeno, jde takřka o polovinu světového HDP.

7

V České republice se krize podepsala na vysokém překročení státního rozpočtu (192,5 mld. Kč) v roce 2009 a růstu nezaměstnanosti, jako důsledku krachujících podniků. Aby vláda alespoň částečně zredukovala dluh státního rozpočtu z prvého odhadu ve výši 230 mld. Kč, byla nucena přijmout zásadní opatření, která tento dluh sníţila na 163 mld. Kč, coţ bylo 5,2 % HDP místo původních 7,5 % HDP. V souladu s tím poklesly výdaje o 64 mld. a o 50 mld. se zvýšily daně z přidané hodnoty z obou sazeb o 1 %, stoupla spotřební daň z benzinu, nafty, alkoholu a cigaret. Příjmy rozpočtu a zdravotního pojištění posílilo zvýšením stropů pro platby pojistného ze čtyřnásobku na šestinásobek průměrné měsíční mzdy. Z hlediska bankovního sektoru byla Česká republika pozitivní výjimkou vůči řadě vyspělých ekonomik. České banky se nepouštěly do rizikových investičních obchodů, jejich úvěrové portfolio bylo relativně čisté, takţe vytvořené opravné poloţky stačily pokrýt nesplacené úvěry krachujících podniků. Čtvrtý a poslední pohled je vlastní činnost vlády. V období vládnutí sociální demokracie po roce 1998, došlo k navýšení zdrojů pro populistické a ne vţdy prospěšné sociální programy, a to s tichým souhlasem druhé nejsilnější strany ODS prostřednictvím opoziční smlouvy, která v podstatě eliminovala soutěţ politických stran. Druhá sociálně demokratická vláda jiţ opoziční smlouvu nevyuţívala, ale měla štěstí, ţe existoval výrazný ekonomický růst, který pak ale nebyl vyuţit ke sníţení zadluţenosti, ale naopak, lapidárně řečeno, byl projeden. Po odchodu vlády sociální demokracie přešla úloha na pravicové strany, jejichţ role byla negativně stimulována krizí z roku 2008 a stále přetrvávající recesí do podzimu roku 2013. Tady je však třeba zdůraznit, ţe na tomto stavu výrazně zapracovala i pravicová vláda sama svojí rozhádaností a zejména podvázáním výdajů státního rozpočtu do ekonomiky za současného zvyšování daní , coţ vedlo m.j. k poklesu HDP, růstu nezaměstnanosti, stagnaci mezd a nevytváření nových pracovních míst. Celá situace po několika nezdařených pokusech o její odvolání vyvrcholila jejím odstoupením a novými parlamentními volbami v říjnu 2013.

8

1. Hospodářská politika Pojem hospodářská politika státu je soubor nástrojů a opatření vlády směrovaných k regulaci a ovlivňování národního hospodářství. Cíle se vláda snaţí dosáhnout především: ekonomickým růstem prostřednictvím zvyšování výroby a sluţeb zvyšováním zaměstnanosti cenovou politikou, zejména její stabilizací vyrovnaností státního rozpočtu, eventuálně maximálním sníţením rozdílu mezi jeho příjmy a výdaji Ne vţdy se daří tyto cíle naplňovat. Jako příklad protikladů je moţné jmenovat konfliktní vztah mezi snahou o niţší inflaci a celkovou nezaměstnaností. Pro stanovení cílů v makroekonomické oblasti volí vláda k jejich dosaţení: opatření v měnové politice (úroveň úrokových sazeb, měnové kurzy) v rozpočtové politice (např. změny ve zdanění příjmů, v příspěvcích na sociální pojištění, podpor v nezaměstnanosti)1 V mikroekonomice usiluje o změnu jednání firem a jednotlivců přímými nástroji (příkazy, zákazy či povolení) a nepřímými nástroji regulace, jako je daňová politika, státní dotace případně regulace cen apod. Česká společnost, zejména její politické elity, se v minulosti ani v současné době nedokázala shodnout na struktuře a rozsahu regulace pro přetrvávající skupinové a osobní zájmy. Rovněţ tak ekonomické dopady z vyšší míry zdanění a vysokých sociálních dávek často demotivovaly zájem ekonomických subjektů. Jedním z průvodních rysů regulace, je korupce. Ta spočívá v přizpůsobování dobře myšlených záměrů potřebám jednotlivých zájmových skupin, nebo snaha tuto regulaci obejít, třeba i za pomoci státní, respektive veřejné byrokracie.

1

URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. ISBN 978-807-3575793.

9

1.1. Selhání vlády Ne vţdy státní zásahy do ekonomiky odstraní určité nedostatky trţního mechanismu. Příčiny proč státní zásahy selhávají, je moţné zařadit do čtyř skupin. omezené či nesprávné informace, které má vláda k dispozici v době svých zásahů do ekonomiky malá kontrola nad reakcí soukromého sektoru, který velmi často reaguje úplně odlišně, neţ vláda ve svém programu uvaţovala nedůsledné ovlivňování byrokratického aparátu, který její rozhodnutí, například prostřednictvím zákonů, uvádí v ţivot politická omezení, která je vláda nucena respektovat (nekonzistence různých politických

rozhodnutí,

respektive

rozhodování

prováděná

omezenou

skupinou zvolených zástupců) Samostatnou kapitolou při hodnocení selhání vlády je třeba zmínit i další velmi rozhodující ukazatel, kterým je časové zpoţdění. Od chvíle kdy se v ekonomice objeví problém, aţ do okamţiku zásahu státu, uběhnou desítky měsíců. Vláda musí problém identifikovat, zjistit jeho velikost, připravit nápravná opatření a ve zdlouhavém legislativním procesu je prosadit. Samozřejmě, ţe proběhne delší časový úsek, neţ tato opatření začnou působit. V důsledku toho mohou proto opatření vlády působit aţ kontraproduktivně, protoţe ekonomika se jiţ posunula do jiné fáze vývoje.2

1.2. Úroveň zásahů do ekonomiky Liberální ekonomové prosazují program osvobození trhu od regulací, které jsou hlavní brzdou ekonomické dynamiky.3 S tímto názorem lze jistě souhlasit, přitom v jednotlivostech zásahy vlády nelze v ţádném případě pominout. Úroveň těchto zásahů bych proto rozdělil do čtyř skupin, co se povedlo, a co je zcela kontraproduktivní.

2

KLAUS, Václav. Česká republika na rozcestí: čas rozhodnutí. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. ISBN 978-80-253-2023-5. URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. ISBN 978-807-3575793. 3

10

Například: Dobré rozhodnutí „Zvyšování nájmů bytů omezí limit.“ Od ledna 2014 bude vztahy mezi nájemci a pronajímateli, a to včetně nájemného, upravovat nový občanský zákoník. NOZ stanoví, ţe pronajímatel můţe jednou ročně navrhnout zvýšení nájemného aţ do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě. To ale s tím, ţe navrţené zvýšení, ke kterému došlo v posledních třech letech, nebude vyšší neţ o dvacet procent. To je pro pronajímatele významné omezení, naopak pro nájemce to znamená velmi důleţitou ochranu proti dalšímu šokovému zvyšování nájmů. Dobré rozhodnutí, které však ke stanoveným podmínkám bude omezeně působit „předdůchody“. Ty nejsou druhem státního důchodu, ani předčasným starobním důchodem. Předdůchod spočívá v tom, ţe si občan vyplácí před důchod z vlastních peněz naspořených ve třetím dobrovolném důchodovém pilíři. Stát ho podporuje tím, ţe doba pobírání důchodu, kdy člověk nebude mít ţádné výdělky, se nezapočte při výpočtu důchodu, takţe tato doba negativně neovlivní výši průměrného příjmu za celé sledované období. Předdůchod přitom nebrání lidem, aby si v jakékoli výši přivydělali, pokud práci seţenou. Tolik pozitiva, a nyní negativa: Předdůchod musí obsahovat alespoň 30% průměrné mzdy v národním hospodářství, to je nyní 7500 Kč měsíčně. Předdůchod musí být přitom vyplácen minimálně dva roky, nesmí být přerušen či pozastaven a jeho výše nesmí klesat. Z toho plyne, ţe jen na dva roky předdůchodu je nutné mít naspořeno okolo 180 tis Kč, na tři roky 270 tis. Kč atd. Další problémem je, ţe předdůchod se vyplácí z doplňkového spoření ve třetím pilíři a ten vznikl aţ od ledna 2013, takţe lidé mají naspořeno jen minimum. Určitou pomoc můţe přinést stávající penzijní připojištění, ale v něm naspořené peníze je nutné převést do doplňkového penzijního spoření. Řada našich občanů však nemá ani v penzijním připojištění kvůli nízkým měsíčním úloţkám naspořeno na předdůchod dost peněz. Další omezující podmínkou je nutnost alespoň pět let spořit v doplňkovém penzijním spoření (do té doby lze zahrnout i dobu spoření v penzijním připojištění), respektive předdůchod lze získat v období pěti let před dosaţením důchodového věku stanoveného pro starobní důchod. U ţen se navíc vychází z důchodového věku muţů stejného data narození, nikoli tedy z důchodového věku ţeny nutného pro státní důchod. 11

Špatné rozhodnutí-zrušené jiţ zákonem v závěru roku 2013 „S KARTA“. Kontroverzní „S karty“, které prosadilo ministerstvo práce a sociálních věcí, měly ušetřit finance za zasílání dávek, a to na základě smlouvy s Českou spořitelnou do roku 2024. Právě u tohoto bankovního ústavu měli příjemci příspěvků a podpor k plastikové kartě mít zaloţené i konto, přes které by penze od státu dostávali. Po kritice veřejnosti, ústavního soudu, odborů a úřadu na ochranu osobních údajů bylo vydávání karet zastaveno. Do konce července 2013 bylo těchto karet vydáno 277 tis. Podle nového zákona o zrušení karet si budou moci jejich drţitelé rozhodnout jak dávky dostávat, zda poštou nebo na bankovní účet. Sociální karty uţ nebudou slouţit ani jako průkazky pro zdravotně postiţené. Pro stát ani tímto zákonem nemusí projekt S karet skončit. Česká spořitelna totiţ do něho vloţila cca 300 mil Kč a zatím není zřejmé, zda nebude ţádat kompenzace. Nejhorší špatné rozhodnutí vlády, jehoţ dopady výrazně poškozují státní rozpočet „Podpora obnovitelných zdrojů“. Solární bum nastal v roce 2010, kdy kvůli výhodným dotacím na výrobu elektřiny vzrostl instalovaný výkon solárních zdrojů více neţ čtyřnásobně na 1953 MW. Ještě v roce 2013 stát dal na podporu obnovitelných zdrojů 11,7 mld. Kč a více neţ 30 mld. Kč zaplatí spotřebitelé ve vyšších cenách elektřiny. Zástupci průmyslu si dlouhodobě stěţují, ţe vysoké ceny elektřiny ohroţují konkurenceschopnost jejich firem vůči zahraničí. Za zdraţováním elektřiny vidí podporu obnovitelných zdrojů. Např. občané platili v roce 2013 583 Kč bez DPH z kaţdé spotřebované megawatthodiny. Vláda na tuto situaci, i kdyţ opoţděně, reagovala několika změnami úvodního zákona, kdyţ příjemci podpory musí odkrýt své vlastníky. Norma ruší podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů uvedených do provozu od 1. ledna 2014 (ukončení podpory se netýká vodních elektráren, s největším instalovaným výkonem do deseti megawattů). Novela také stanovuje horní hranici příspěvku na podporu obnovitelných zdrojů z 583 Kč na 495 Kč.4 Solární elektrárny uvedené do provozu v roce 2010, kdy vrcholila jejich výstavba, budou od roku 2014 platit solární daň ve výši 10 %.

4

Http://byznys.ihned.cz/c1-60715770-nove-solary-prijdou-o-podporu-obnovitelne-zdroje [online]. [cit. 2014-02-09]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-60715770-nove-solary-prijdou-o-podporu-obnovitelne-zdroje

12

Chyby vlády v neadekvátní podpoře obnovitelných zdrojů podvázaly finanční zdroje, které státní rozpočet mohl směrovat do smysluplnějších ekonomických aktivit. Rovněţ tak zvýšené platby obyvatelstva za elektřinu, z kterých ve formě vysokých zisků profitovali majitelé elektráren, mohly přinést racionálnější druh spotřeby s dopadem do růstu hrubého domácího produktu. Podpora obnovitelných zdrojů téţ ukazuje, ţe ekonomický systém se stává systémem politickým. Silnější subjekty mají v něm více výhod a větší sílu bránit svoji pozici. Náklady podpory v období 2002-2040 by měly dosáhnout aţ 1,3 bilionu Kč., coţ je více neţ výdaje státního rozpočtu na rok 2013.

Druhy vyráběné elektřiny výrobní náklady v mil. Kč

podíl v %

Fotovoltaika

554,3

42,6

Větrné elektrárny

31,7

2,4

Malé vodní elektrárny

32,9

2,5

Důlní plyn

8,6

0,7

Čističky odpadních vod

9,2

0,7

Bioplyn

350,7

26,9

Degazační plyn

0,6

-

Biomasa

52,2

4,0

Kombinovaná výroba el. a tepla

31,1

2,4

Rozloţený komunální odpad

1,0

0,1

Kontrakt na vyrovnání rozdílů

229,7

17,6

celkem

1302

100

zdroj: Energetický regulační úřad5

1.3 Státní regulace Jelikoţ je státní regulace jednou z forem státních zásahů, je zatíţena stejným rizikem neefektivity. Níţe uvedené příklady ukazují na úroveň regulace ve vybraných zemích.6

5 6

[online]. [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://www.eru.cz/ KLAUS, Václav. Česká republika na rozcestí: čas rozhodnutí. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. ISBN 978-80-253-2023-5.

13

Podmínky podnikání v mezinárodním srovnání Pořadí

země

1

Singapur

2

Hong Kong

20

Německo

55

Polsko

65

Česká republika

185

Středoafrická republika

Hodnoceno 185 zemí Ještě hůře se Česká republika umístila v ukazateli obtíţnosti zaloţení firmy. Přitom řada studií potvrzuje, ţe ekonomický růst je spíše spojen se vznikem nových subjektů neţ s rozšiřováním jiţ existujících. Obtíţnost zaloţení firmy země

početní dní

počet procedur

pořadí

EU

14

5,67

-

Dánsko

6

4

5

Velká Británie

7

6

7

Švédsko

16

3

13

Německo

15

4

20

Slovensko

16

6

46

Česká republika

20

9

65

Hodnoceno 185 zemí7 Trend zjednodušování prostředí pro podnikání byl výrazně progresivní, Česká republika měla trend opačný. Tak např. v roce 2013 trvá o 3 dny déle proti roku 2008 zaloţení firmy, i kdyţ se ubrala jedna procedura. Tento přetrvávající byrokratický proces znesnadňuje firmám jejich činnost na úseku výroby, prodeje a sluţeb zákazníkům a naopak je nutí předkládat úřadům hlášení z oblasti kvalifikace, vzdělání, hygieny, zdravotnictví, bezpočetnosti apod. V atraktivitě pro investory se Česká republika v letošním roce propadla z 29. na 40. místo. V tomto ukazateli je hodnocen růst HDP, podnikatelské prostředí, vyspělost vědy a techniky i 7

KLAUS, Václav. Česká republika na rozcestí: čas rozhodnutí. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. ISBN 978-80-253-2023-5.

14

úroveň pracovní síly. Z 60 zemí se nejlépe umístila Austrálie, z evropských zemí dopadlo nejlépe Finsko, které je z 62,3 body páté. Česká republika se s 48,5 body dělí o 40. příčku s Kolumbií, kdyţ si polepšila jen v kategorii finanční prostředí, a v těch dalších stagnovala nebo ztrácela. V regionu střední a východní Evropy ČR skončila předposlední, předstihla pouze Maďarsko.

1.4 Dotace Nezanedbatelnou součástí hospodářské politiky státu jsou dotace nejrůznějšího typu. Ony zdánlivě vylepšují hospodářský růst, na druhé straně deformují trh špatným investováním. V současné době největší dotace přicházejí z Evropské unie, kdy čistá pozice České republiky (dotace z EU po odpočtu našich plateb do EU) vůči rozpočtu EU dosáhla např. v roce 2008 23,8 mld. Kč, v roce 2012 73,8 mld. Kč.8 I přes tento výrazný nárůst nedosáhly dotace 73,8 mld. Kč ani 5 % z výdajů veřejných rozpočtů. Ne zcela je i doceněná funkce kofinancování, kdy dotace kryje pouze část nákladů projektu, zbytek je nucen investor zajistit z vlastních zdrojů. Zde jednotlivé subjekty se zadluţují, jen aby získaly dotace z EU. Samostatnou kapitolou je čerpání těchto dotací. Tak např. kvůli chybám v projektech operačního programu „Lidské zdroje a zaměstnanost“ a „Integrovaného operačního programu“ nebude moci Ministerstvo práce a sociálních věcí vyčerpat 1,1 mld. Kč z evropských fondů. Ještě výraznější problém má regionální operační systém severozápad, který za chyby projektů má pozastavený příjem z evropských fondů jiţ rok. Podmínkou EU na obnovení čerpání evropských fondů je zaplacení tzv. „korekcí“ za chyby v rozsahu 2,6 mld. Kč., z toho je necelých 2,1 mld. Kč plošná korekce a zbytek individuální pokuty jednotlivých ţadatelů. Souhrn těchto jednotlivých problémů v podstatě vylučuje realizovat jednotlivé investice efektivně. Rozdílně vůči soukromým investicím, kde největší přínos je ovlivňován trţním prostředím úrokové míry a celého finančního prostředí, veřejné investice takovouto korekci postrádají.

8


15

2. HDP jako rozhodující ukazatel výkonnosti národního hospodářství Recese, kterou proţívá Česká republika je nejdelší v její krátké historii. Její vývoj se promítá i v negativním srovnání vůči vybraným zemím Evropské unie s výjimkou Řecka, jehoţ problémy jsou obecně známé a řešeny jsou nejen Řeckem, ale i Evropskou unií. Vývoj reálného HDP ve vybraných zemích EU: Země

4.q 2012

2.q 2013

EU

- 0,7

0,0

Eurozóna

-1,0

-0,5

Česká republika

-1,6

-1,3

Slovensko

1,0

0,8

Polsko

0,8

1,1

Rakousko

0,7

0,2

Velká Británie

0,0

1,5

Německo

0,8

0,5

Francie

-0,3

0,3

Maďarsko

-2,5

0,2

Řecko

-5,7

-4,6

V roce 2012 byl v běţných cenách vytvořen HDP ve výši 3 844 mld. Kč, tj. pouze o 0,2 % více neţ tomu bylo v roce 2011. Inflace byla v této době velice nízká, takţe cenový deflátor dosáhl pouze 1,4 % (podíl nominálního a reálného HDP x 100).9 Ani znatelně lepší výsledky HDP u našich zahraničních obchodních partnerů České republice nepomáhají. Vysvětlit proto špatný vývoj HDP jen určitým vnějším šokem, respektive poklesem poptávky ze zahraničí, nelze, neboť export je jedním z mála ukazatelů, který vykazuje pozitivní výsledky. Od července 2012, kdy bilance zahraničního obchodu vykázala přebytek 28,2 mld. Kč, pohybovaly se tyto přebytky v průměru kolem 30 mld. Kč., s výjimkou prosince 2012 s přebytkem pouze 5,4 mld.. Kč, a naopak za červenec 2013 s přebytkem 28,2 mld.10 Slabý ekonomický růst není produktem pouze roků 2011, 2012 či prvého pololetí 2013. Nejde o známý cyklický jev způsobený vnějšími podmínkami, ani vyvolanou finanční krizí 9

Http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/csav021414.docx [online]. [cit. 2014-02-17]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/csav021414.docx 10 KLAUS, Václav. Česká republika na rozcestí: čas rozhodnutí. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. ISBN 978-80-253-2023-5.

16

v roce 2008 po pádu banky Lehman Brothers. Spíše je ovlivňován fatálním poměrem schodku rozpočtu k HDP, který nám Brusel stanovil na 3 %. Honba za tímto ukazatelem přinesla někdy aţ nesmyslné škrty ve státním rozpočtu s přímým dopadem na domácí poptávku firem po fixním kapitálu, tak poptávku domácností po zboţí a sluţbách pro konečnou spotřebu. To se například odrazilo v ukazateli HDP na obyvatele. Kupní síla ve vybraných zemích v %: 2008

2009

2010

2011

2012 změna 08/12

Česká republika

73

75

73

73

72

-1

Polsko

51

55

57

59

60

9

Maďarsko

58

59

59

60

60

2

Slovensko

66

66

67

67

69

3

Lotyšsko

53

49

49

53

57

4

Litva

58

53

56

60

64

6

EU = 100

2.1 Hrubý domácí produkt Hodnota veškerého zboţí a sluţeb určená pro finální spotřebu, kterou národní hospodářství vytvoří za určitý časový úsek je výkonem dané ekonomiky. Tady je však třeba rozlišit mezi hrubým národním produktem (celková hodnota výroby zboţí a sluţeb vytvořená příslušníky určitého státu) a hrubým domácím produktem, který se vztahuje k určitému území, tj. k domácím výrobním faktorům. 11 K vyjádření ekonomické síly země se v současné době pouţívá ukazatel HDP, který je snadněji zjistitelný neţ zmíněný HNP. V souvislosti s růstem HDP je často uváděna do určité míry mylná představa, ţe kaţdé jeho zvýšení je spojováno s růstem ţivotní úrovně, a to zejména při jeho srovnávání se zahraničím.12 Zde v popředí vystupují státy s vysokým odbytem nerostného bohatství, které zcela zásadně ovlivňuje výši HDP, nikoli však ţivotní úroveň obyvatelstva. U těchto států naopak zaostává pokrok plynoucí z vědeckého výzkumu, vyspělých technologií a vzdělanosti.

11

URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 559 s. ISBN 978-807-3575793. 12 Vysoká škola ekonomická. Acta oeconomica pragensia. [online]. 17.2.2014 [cit. 2014-02-17]. Dostupné z: Je HDP vhodným ukazatelem ekonomické výkonnosti a sociálního pokroku v podmínkách globalizace?

17

Česká republika, přes veškeré problémy s růstem HDP, k takovýmto zemím nepatří. Naopak jako země s nejvíce otevřenou ekonomikou musí většinu surovin dováţet a po jejich zpracování, vytvoření přidané hodnoty, je opět vyvézt. 13

2.2 Měření ekonomického výkonu Velikost HDP je měřena třemi základními způsoby, a to metodou výrobní, metodou důchodovou a metodou výdajovou. Metoda výrobní, která vychází z celkové hodnoty vyrobeného zboţí a sluţeb bez ohledu na to komu jsou prodávané v podobě kapitálových statků, změn firemních zásob a nedokončené výroby. Z celkového součtu vyrobeného zboţí je třeba vyloučit statky určené ke spotřebě. Kdyţ by se tak neučinilo, došlo by k dvojímu započtení produkce. Metoda důchodová určuje, ţe celková hodnota národohospodářského produktu je součtem všech důchodů, které výroba za své sluţby získává. Patří sem vedle mezd a platů i renty, úroky a zisky. Nepatří sem naopak tzv. transfery, kterými se rozumí platby týkající se přerozdělování primárních důchodů výrobních faktorů. Zde jde například o sociální důchody a další sociální dávky, které při zahrnutí transferových plateb by umoţnily dvojí započítávání a nadhodnocení celé produkce. Metoda výdajová je nejběţnější metodou jak stanovit výši HDP. Mezi základní poloţky výdajů patří spotřební výdaje domácností investiční (kapitálové), výdaje firem, státní výdaje na nákup zboţí a sluţeb slouţící pro vládní a veřejnou spotřebu a konečně tzv. čistý export prezentující se jako rozdíl mezi příjmy a výdaji exportu.

2.3 Vlastnosti ukazatele HDP Tento ukazatel má zásadní úlohu odhalovat skutečnou úroveň vývoje ekonomiky a současně slouţit pro správné nastavení hospodářské politiky. Platí ale známá pravda, ţe nesprávné údaje mohou být zavádějící, někdy mohou působit aţ kontraproduktivně. 14 Jedním z faktorů ovlivňující vypovídající schopnost HDP je změna cenové hladiny. Jestliţe cenová hladina v ekonomice vzroste, můţe nominální ukazatel HDP (v běţných

13

HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xiv, 424 s. ISBN 978-80-7179-861-3. URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 559 s. ISBN 978-807-3575793. 14

18

cenách) růst, aniţ by se fyzická hodnota výroby a sluţeb zvyšovala. Tento problém ekonomika odstraňuje přepočtem nominálních cen na ceny reálné. K obdobnému zkreslení dochází při změně počtu obyvatelstva. Ukazatel HDP je determinován výkonem, nikoli ekonomickou úrovní národního hospodářství. Tu lépe vystihuje hodnota HDP k počtu obyvatel dané země. Roste-li ekonomika rychleji neţ počet obyvatel, roste i ţivotní úroveň rychleji. V opačném případě je výsledek negativní. Pro potřeby výpočtu ekonomické úrovně země je proto vyuţíván ukazatel HDP na hlavu. Ten vznikne dělením reálného HDP počtem obyvatel. Změna kvality produkce se neodráţí v hodnotě HDP, jestliţe se nezmění i cena výrobků. Ukazatel HDP proto nemusí obnášet kladnou úroveň změn v kvalitě výroby a tím i ţivotní úrovně. HDP je povaţován za základní ukazatel ekonomické a ţivotné úrovně, přitom některé výrobky a sluţby v něm zahrnuté mohou být spíše škodlivé. Jde například o tabákové výrobky, zbraně, respektive ekonomika vytváří produkty, které znečišťují ovzduší, vodu a půdu. Náklady na jejich odstranění nejsou z HDP odečítány, naopak jsou k němu přičítány. Konečně je třeba zmínit i netrţní produkci, coţ je taková produkce, která není obchodována a oficiálně registrována. Konkrétně se jedná o výrobu pro vlastní spotřebu nebo ostatní produkci, která není vykazována v důsledku daňových úniků.

2.4 Hlavní sloţky HDP Hrubý domácí produkt je celková peněţní hodnota zboţí a sluţeb, vytvořená pomocí domácích a zahraničních výrobních faktorů (práce, kapitálu, půdy) na území určitého státu za období jednoho roku.15 Základní rovnici HDP lze proto vyjádřit vzorcem HDP = C + I + G + NX kde „C“ odpovídá spotřebě v ekonomice (tato sloţka obsahuje hodnotu všech výrobků a sluţeb uţitých domácnostmi), „I“ odpovídá alokovaným investicím (patří sem nákupy budov, strojů a zařízení určených k výrobě, dále sem patří zásoby jako je materiál, ale i hotové výrobky, či změna v nedokončené výrobě), „G“ jde o spotřebu centrální vlády, místních správ, nevýdělečných institucí a organizací, výdaje jsou placeny ze státního rozpočtu, rozpočtu obcí a jiných příspěvků, nebo také vládním výdajům a „NX“ odpovídá čistému exportu (jde o rozdíl mezi exportem a importem). 15

PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2011. ISBN 978-80-7265-193-1

19

Přestoţe HDP měří výrobu, s určitostí je moţné říci, ţe nikoliv veškerou. Jde o tzv. sluţby a statky, které jsou vyráběny pro vlastní spotřebu, respektive prošly tzv. šedou ekonomikou. Problémem jsou i sluţby a statky u kterých neznáme ceny. Jde například o výdaje školství, obrany a zdravotnictví. Zde se jejich započtení do HDP realizuje na základě vynaloţených nákladů, coţ při stanovení pořizovací ceny bývá do značné míry málo efektivní. V souvislosti s tímto výkladem panují i některé odlišnosti, které se týkají náplně písmena „G“. Konkrétně jde o to, ţe veřejné výdaje by se k hospodářskému růstu neměly přičítat, ale naopak odečítat. Důvodem tohoto tvrzení je, ţe jde vlastně o odvedené daně a další odvody, s kterými stát nemusí udělat něco uţitečného, co by vedlo ke zvýšení blahobytu obyvatel. Tak například to jsou předraţené veřejné zakázky, na kterých parazitují tzv. lobbisté. To samé lze říci i o zahraničních válečných misích či následné drahé léčbě zraněných vojáků. Přinese nám tato činnost zvýšení ţivotní úrovně? Spojení růstu ţivotní úrovně je pouţíváno zaměnitelně, se spojením růstu HDP. Podle OECD váţe toto písmeno za prvých 10 let tohoto tisíciletí 44 % českého HDP.16 Nebo-li za těchto 10 let vládní výdaje dosáhly 44 % všeho, co bylo v domácí ekonomice vyprodukováno a zahrnuto do HDP za stejný časový úsek.

2.5 Hospodářský růst Zvyšování výkonnosti ekonomiky za určité časové období představuje hospodářský růst. Ten je moţné měřit produktivitou práce na úrovni národního hospodářství objemem HDP na jednu zaměstnanou osobu. Vlastní produktivita práce je m.j. ovlivněna úrovní strojního zařízení, pracovní síly, ekonomickým cyklem, přírodními zdroji, veřejnou správou a právním rámcem ekonomiky. Růstová politika státu je nejvíce ovlivňována tvorbou fyzického kapitálu jako zdroje investic, respektive přímých zahraničních investic a zahraniční pomoci. Samotný fyzický kapitál je pak ovlivňován výší úrokových sazeb, příjmem domácností, daňovou politikou a dostupností dalších příznivých spořících instrumentů. Stát můţe k tvorbě úspor a investic přispět svou rozpočtovou politikou, přitom sniţováním státních výdajů negativně ovlivní růst ekonomiky.17 K dalším hospodářsko-politickým faktorům ovlivňující růst ekonomiky patří: 16

PIKORA, Vladimír a Markéta ŠICHTAŘOVÁ. Nahá pravda, aneb, Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti. 1. vyd. Praha: NF Distribuce, 2012. ISBN 978-80-260-2811-6. 17 URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 559 s. ISBN 978-807-3575793.

20

pruţnost pracovního trhu na základě reforem pracovního práva podpora vzdělanosti a rozšiřování moţnosti zvyšovat si kvalifikaci zvýšení investic na vědu a výzkum retroaktivita zákonů, která by zajistila důvěru investorů, ţe o svou investici nepřijdou na základě nových opatření omezení administrativních překáţek pro vstup do určitých odvětví za účelem zvýšení konkurence a vytváření tlaku na sniţování cen. oproštění průmyslové politiky státu od různých skupinových zájmů prosazující například selektivní hospodářskou pomoc určitým odvětvím.

2.6 Hospodářské cykly Výkonnost národního hospodářství z časového hlediska vykazuje pravidelné výkyvy ve formě střídajícího se vzestupu či sestupu a mající vliv na úroveň produkce, nezaměstnanosti a zaměstnanosti, cen, investic, zisků apod. Fáze hospodářského cyklu je moţné rozdělit do čtyř skupin: 1. Vrcholící konjunktura - výrobní kapacity jsou takřka plně vyuţity, klesá míra nezaměstnanosti, rostou investice podniků a celková produkce. To vše je doprovázeno růstem cen 2. Pokles ekonomiky – domácnosti a firmy začínají své výdaje omezovat s přímým dopadem na pokles pracovních příleţitostí, domácnosti odkládají nákupy dlouhodobých spotřebních předmětů, rostou zásoby podniků a omezení výroby je praktickým důsledkem tohoto cyklu 3. Recese – vykazuje stejné atributy jako předchozí fáze, navíc je výrazně prohlubuje. Navíc klesá míra inflace spojená s poklesem cen, v některých případech dokonce dochází k zániku či oslabení firem a růstu nezaměstnanosti 4. Vzestup, nebo-li oţivení, přechází do počínající fáze růstu ekonomiky, tj. opačných hodnot spojených s recesí.18

18

URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 559 s. ISBN 978-807-3575793.

21

2.6.1 Příčiny hospodářských cyklů Vlastní příčiny jsou dvojího druhu. V prvém případě jde o externí zdroj ekonomického cyklu, kam například patří změny v počtu obyvatel dané země, významné vynálezy a inovace, nebo nestálá poptávka zahraničí po produkci domácí ekonomiky. Interní příčiny se kumulují zejména v rozsahu výdajů domácností a investičních výdajů firem. Pokud jde o vliv investičních výdajů firem, osvětluje právě tento vliv investiční akcelerátor a multiplikátor. V prvém případě jde o vztah objemu vyráběné produkce a objemu kapitálu potřebného k její výrobě. Lapidárně řečeno vzroste-li rozsah produkce, poroste i potřeba navýšit fixní kapitál, coţ znamená, ţe se zvýší poptávka po investicích. Ve druhém případě multiplikační efekt vychází ze zrychleného růstu investičních výdajů, které vyvolají další růst produkce a poptávky a následně i další vzestup investic.19 Nezanedbatelným zdrojem ekonomických cyklů jsou i tzv. nákladové šoky. Jako příklad lze uvést výrazný vzestup mezd, které nejsou podloţeny odpovídajícím růstem produktivity práce. Jedním z největších vlivů na ekonomický cyklus má hospodářská politika státu. Stát totiţ můţe ekonomický cyklus ovlivnit oběma směry – vzestupem, ale i poklesem. K tomu vyuţívá zejména fiskální politiku (daně, cla, výdaje státního rozpočtu) a monetární politiku (úrokové sazby, dostupnost úvěrů). Důsledkem cyklického poklesu výroby je ztráta produkce. Jde o hodnotu, kterou by národní hospodářství mohlo dosáhnout, kdyby byly jeho ekonomické zdroje plně uplatněny. Kolísání ekonomické aktivity produkuje vliv na vývoj cen, firemní bankroty, respektive pokles ţivotní úrovně obyvatelstva. K nejzávaţnějším faktorům tohoto vývoje se povaţuje nezaměstnanost, se svými společensko-sociálními vlivy. Důvody nezaměstnanosti mohou být technické (například pracovník přechází z jednoho zaměstnání do druhého a dočasně se stává nezaměstnaným), nebo strukturální (poţadavek změny na strukturu poptávky po práci v souvislosti s vývojem ekonomiky). Cyklická nezaměstnanost je pak přímým důsledkem cyklického vývoje ekonomiky, kdy klesá poptávka po práci ve všech odvětvích. Snahou hospodářské politiky je dosaţení plné zaměstnanosti. Tím se však nemyslí úplně odstranění nezaměstnanosti, jelikoţ statistika vykazuje nezaměstnanost, která obsahuje nezaměstnanost technickou a strukturální.

19


22

Závislost mezi výši hrubého domácího produktu a nezaměstnaností v průběhu hospodářského cyklu poměřuje „Okunův“ zákon.20Ten říká, ţe pro kaţdé procento, o které je HDP niţší neţ potencionál HDP, se míra nezaměstnanosti zvyšuje o polovinu procenta nad úroveň přirozené míry nezaměstnanosti (nezaměstnanost technická a strukturální). Vztah mezi růstem cen a mezd a na straně druhé růstem nezaměstnanosti je označován jako „Phillipsova křivka“. Ta ukazuje, ţe vláda můţe ovlivňovat niţší míru nezaměstnanosti za

cenu

vyšší

míry

inflace a naopak (vláda můţe

posunovat

ekonomiku po křivce za přispění

například

sníţených daní, případně zvýšením výdajů, povede

vládních toto

opatření k poklesu

nezaměstnanosti, ale za cenu vyšší míry inflace).

2.6.2 Agregátní poptávka a agregátní nabídka Ke změně nominálního HDP můţe dojít změnou reálného HDP nebo změnou cen, popřípadě obou veličin.21 Pod pojmem souhrnné čili agregátní poptávky rozumíme poptávku po všech statcích vytvořených v národním hospodářství v závislosti na cenové hladině (rozdíl vůči trţní poptávce, nebo poptávce na jednotlivém trhu). Zvýšením cenové hladiny firmy a fyzické osoby pociťují jako sníţení jejich reálných zůstatků. Chtějí-li udrţet jejich výši v původní hodnotě, prodávají svá aktiva, jako jsou například dluhopisy. Tento proces sníţí cenu aktiv a naopak zvýší úrokovou míru, coţ přinese sníţení investic a spotřeby s reálným dopadem do poklesu reálného HDP. Pokles cenové hladiny má účinky opačné, neboť jednotlivé subjekty zaregistrují zvýšení jejich reálných zůstatků, takţe se zbavují přebytečných zůstatků, nakupují aktiva, coţ zvyšuje jejich cenu a sniţuje úrokovou míru. Niţší úroková míra zvyšuje investice a spotřebu, čím klesá reálný HDP. Pokud jde o agregátní nabídku ta ukazuje vztah mezi cenovou hladinou a 20

URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 559 s. ISBN 978-807-3575793. 21 HOLMAN, Robert. Mikroekonomie: středně pokročilý kurs. 2. akt. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-862-0.

23

reálným HDP. Při vyšších cenách firmy vyrábějí větší reálný HDP. Tento vztah lze vysvětlit tak, ţe lidé i firmy si uvědomují růst své vlastní ceny. Na druhou stranu si ale neuvědomují růst ostatních cen (mzdy, nájemné a ostatní náklady). Z tohoto důvodu chybně pojímaný růst reálných mezd je vlastně růstem nominálním, který koresponduje s růstem cen spotřebního zboţí. Zaměstnanci, kteří pod dojmem růstu mezd byli ochotni více pracovat a firmy více vyrábět, se postupně po vyprchání peněţní iluze vracejí na původní úroveň nabídky práce a s ní se vrací na původní úroveň i produkce.

2.6.3 Šoky z růstu agregátní poptávky a nabídky Při zvýšení nominální peněţní zásoby centrální bankou dochází ke sníţení úrokové míry, coţ vede k růstu investic, spotřeby a potaţmo i k růstu agregátní poptávky. V návaznosti na tento proces rostou také ceny a mzdy. Souběţně roste výroba a zaměstnanost, HDP se zvyšuje nad potencionální produkt. Po vyprchání počáteční peněţní iluze dochází k poklesu zaměstnanosti a samotný HDP se vrací na úroveň potencionálního produktu. Šok poptávky pak pouze přinese vyšší cenovou hladinu.22 Pokud jde o šok ze strany nabídky, vychází se z růstu některých nákladů například nákladů mzdových, které nejsou podloţeny růstem produktivity práce. Jako příklad je moţné uvést zvýšení mezd pod tlakem odborů. V odvětvích, která jsou ovlivněna cenami, do kterých byly zahrnuty zvýšené mzdové náklady, působí i na další navazující resorty. I ony jsou nuceny zvýšení svých nákladů přenést do svých cen. Takto dochází k šíření mzdové nákazy a současně k šíření růstu nákladů. Ekonomika zaţívá nákladový šok, který vede ke sniţování produkce, propouštění pracovníků a růstu nezaměstnanosti.

3. Další atributy vývoje ekonomiky Přestoţe hrubý domácí produkt je rozhodující veličinou pro stanovení ekonomické úrovně země, není nezávislým ukazatelem, jehoţ vypovídací schopnost je absolutní. Vedle významného vlivu globální ekonomiky na jeho rozvoj působní v různé míře i další makroekonomické ukazatele jako je inflace, nezaměstnanost, fiskální a monetární politika či mezinárodní ekonomické vztahy. Rovněţ tak nelze pominout ukazatel, kde je zkoumán podíl

22

HOLMAN, Robert. Mikroekonomie: středně pokročilý kurs. 2. akt. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-862-0.

24

státního rozpočtu na HDP, coţ nám ukazuje kolik vytvořeného HDP je přerozdělováno právě prostřednictvím těchto rozpočtů. Kaţdá země pomocí těchto nástrojů ovlivňuje rozvoj ekonomiky, čímţ působí na zrychlení či zpomalení hospodářského růstu.

3.1 Inflace V podstatě jde o růst cen a sniţování kupní síly peněz, nikoliv však o sniţování kupní síly občanů.23 Inflace se projevuje jako výsledek růstu cen, nebo poklesu kupní síly peněz. K měření úrovně inflace se pouţívají indexy cen, z nichţ je nejpouţívanější tzv. „Deflátor HDP“, který je nejkomplexnějším ukazatelem inflace, neboť obsahuje ceny všech produktů, z nichţ je HDP sloţen. Jako fiktivní příklad lze uvést tento jednoduchý propočet: HDP

ceny 2013

ceny 2012

3500 mld.

3400 mld.

3500:3400 = 1,0294; cenový index se mezi roky 2012/2013 zvýšil o 2,94 %, coţ je i míra inflace. Jelikoţ HDP obsahuje veškerou produkci, je potřeba pro znalost růstu spotřebitelských cen konstruovat tzv. spotřební koš, coţ je v podstatě spotřeba průměrné domácnosti. Takto získané indexy však udávají poněkud jiný údaj o inflaci.

3.1.1 Poptávková a nákladová inflace Poptávková inflace vychází ze zvýšení některé komodity agregátních výdajů, jako jsou investice, státní spotřeba nebo i export. Jestliţe však tyto záměry nejsou podloţeny zdroji peněţní zásoby, dojde postupně ke zvyšování úrokové míry nedostatkových zápůjčních zdrojů a současně k poklesu poptávkových impulzů. U nákladové inflace jde o tzv. nákladové šoky, jako je například zvyšování mezd, popřípadě o zvýšení cen některé strategické suroviny. Tady platí zásada, ţe nákladový šok není schopen vyvolat inflaci, protoţe současně dochází k poklesu produkce, zvyšování

23


25

nezaměstnanosti a sniţování cen. Jestliţe však centrální banka akceptuje mzdový růst a zainvestuje jej růstem peněţní zásoby, teprve pak se rozběhne inflace.24 Dalším z negativních důsledků inflace je i přerozdělování bohatství. Zde na zvýšení inflace vydělávají dluţníci na úkor věřitelů (firmy vůči svým zaměstnancům, nájemci vůči pronajímatelům). Platí zásada, ţe bohatství je přerozdělované od těch, kteří platí ve prospěch příjemců. To má za následek uzavírání krátkodobých smluv s cílem vyhnout se důsledkům negativních dopadů z inflace. Úroky bank mají zase tendenci mít v sobě zakalkulovány předpokládaný růst inflace v delším časovém horizontu.

3.1.2 Protiinflační politika a problém deflace Centrální banka čelí inflaci prostřednictvím niţší nabídky peněţních zdrojů a vyššími úrokovými sazbami. To vše činí v rámci stanovených „Inflačních cílů“. Vedle této monetární politiky slouţí k ovlivňování růstu inflace i rozpočtová politika státu reprezentována zvýšením příjmů z daní a naopak sníţením vládních výdajů. K méně pouţívaným nástrojům patří politika fixních měnových kurzů. V podstatě jde o pevné stanovení kurzu vlastní měny vůči jiné měně či koši těchto měn. Dochází tak k sepětí míry inflace dané země s inflací země, s kterou domácí ekonomika svázala svojí měnu. Tímto aktem se však vláda dostává do situace, ţe nesmí ve vlastní ekonomice pouţívat nezávislou měnovou politiku. Další metodou kontroly inflace je realizace tzv. důchodové politiky, která spočívá v kontrole růstu cen a mezd. Její vyuţití se uplatňuje jen za mimořádné situace (válečné období), neboť plně neguje trţní mechanizmy.25 Pokud jde o deflaci, jde o absolutní pokles cen, ke kterému dochází zejména v době ekonomické recese. Deflace sebou přináší pokles úrokových sazeb a tím povzbuzuje spotřebitelskou poptávku. Na druhou stranu lacinější přístup k úvěrům můţe spotřebitele nadměrně zadluţit a v čase splácení úvěrů ohrozit finanční sektor.

3.2 Nezaměstnanost Úroveň nezaměstnanosti je moţné měřit tzv. „Mírou nezaměstnanosti“

24

HOLMAN, Robert. Mikroekonomie: středně pokročilý kurs. 2. akt. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-862-0. URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 559 s. ISBN 978-807-3575793. 25

26

u = míra nezaměstnanosti U = počet nezaměstnaných E = počet zaměstnaných Pro potřeby statistiky je nezaměstnaným ten, kdo je nezaměstnaný a práci si hledá prostřednictvím úřadů práce. Úřad práce zde sehrává důleţitou úlohu nejen z hlediska své informovanosti o trhu práce, ale je i rozhodujícím faktorem pro fiskální podpory v nezaměstnanosti. Vlastní nezaměstnanost rozdělujeme podle příčin, které jí vyvolávají, do třech skupin: frikční nezaměstnanost (patří sem ti, kteří opustili své původní zaměstnání a hledají si nové místo) strukturální nezaměstnanost (vliv útlumu některých odvětví a naopak rozvoj jiných, nabízející lepší příleţitostí) cyklická nezaměstnanost (pokles pracovních příleţitostí ve všech odvětvích národního hospodářství) K výskytu nezaměstnanosti přispívá rozšiřující se nezaměstnanost dobrovolná. Jde o jev, kdy nezaměstnaný na trhu práce hledá zaměstnání za vyšší mzdu, neţ kterou mu trh můţe nabídnout. Délka dobrovolné nezaměstnanosti je pak přímo determinována dobou a výši sociální podpory v nezaměstnanosti. Nedobrovolná nezaměstnanost je naopak pravým opakem, kdy nezaměstnaní nenaleznou práci ani za mzdu obvyklou na trhu, respektive přistoupí na mzdu niţší. Vznik nedobrovolné nezaměstnanosti vzniká ze situace, kdy poptávka po práci klesá, mzda zůstává na stejné úrovni, takţe firmy zaměstnávají jen část osob aktivně hledající práci. Příčiny nedobrovolné nezaměstnanosti úzce souvisí se mzdovou strnulostí, které poklesu mezd brání. Za mzdovou strnulost lze označit sklon mezd reagovat na změny na trhu pomalu a tím neovlivňovat poptávku po práci okamţitě. Ţe i při ekonomickém růstu nezaměstnanost nezmizí, stojí i netrţní faktory tvorby mezd. Zejména jde o tzv. minimální mzdu, která svojí výší stojí nad úrovní rovnováţné nabídky a poptávky, tím vytváří na trhu práce trvale přebytek nabídky nad poptávkou. Vlastní minimální mzda však nezaměstnanost ovlivňuje jen mírně. Důvodem je skutečnost, ţe většina pracovníků pobírá mzdu podstatně vyšší, neţ je její zákonná minimální úroveň.

27

Nejhůře postihuje minimální mzda pracovníky po ukončení řádného studia. Oni totiţ dostávají velmi nízkou nástupní mzdu, která se jim po získání praxe zvyšuje. Oni pak v důsledku minimální mzdy získávají stále zaměstnání velmi těţko. Cílem hospodářské politiky je plná zaměstnanost. Pod pojmem plné zaměstnanosti však nelze

spatřovat

celkové

odstranění

nezaměstnanosti.

Naopak

za

nedobrovolnou

nezaměstnaností stojí nezaměstnanost cyklická. Jako plná zaměstnanost je označován stav, kdy je nezaměstnanost vyvolávána jen frikční nezaměstnaností a částečně i nezaměstnaností strukturální. Pod pojmem plné zaměstnanosti je proto třeba si představit „přirozenou míru nezaměstnanosti“.

3.3 Fiskální politika Pod označením fiskální politika spatřujeme hospodářskou politiku státu, která právě prostřednictvím fiskální politiky je nejvíce ovlivňována. Výraz „nejvíce“ je zcela na místě, jelikoţ stát prostřednictvím veřejných či státních rozpočtů můţe ovlivňovat výkyvy hospodářských cyklů, udrţovat nízkou úroveň nezaměstnanosti, inflace či prostřednictvím daní a vládních výdajů stimulovat agregátní poptávku. Fiskální politiku je moţné rozdělit z hlediska jejího působení do dvou skupin. V té první se vyskytuje expanzivní politika, která je uplatňována zejména v době recese a spočívá například ve sniţování daní a zvyšování vládních výdajů. Do druhé skupiny je zařazena fiskální politika restriktivní, a to v době přehřátí ekonomiky, kdy naopak je zvyšována daňová zátěţ a omezovány vládní výdaje.

3.3.1 Státní rozpočet V České republice je soustava veřejných rozpočtů rozdělena na státní rozpočet, rozpočty měst a obcí a rozpočty příspěvkových organizací.26 Veškeré příjmy a výdaje státu jsou proto označovány jako veřejné finance, jejichţ součástí jsou i rozpočty zdravotních pojišťoven a mimorozpočtové fondy veřejnoprávní povahy, které spravují jednotlivá ministerstva (například fond ţivotního prostředí, fond kultury, fond bydlení, atd.). Fungování celé této soustavy je řízeno tzv. „Rozpočtovými pravidly“, která určují nakládání s prostředky státního rozpočtu, sankce za nedodrţování rozpočtové kázně, respektive přesuny mezi jednotlivými kapitolami. 26

HOLMAN, Robert. Mikroekonomie: středně pokročilý kurs. 2. akt. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-862-0.

28

Výdaje státního rozpočtu jsou tvořeny výdaji provozními a výdaji investičními. Samostatnou poloţkou jsou mandatorní výdaje, které je moţné měnit pouze změnou zákona. Příjmy státního rozpočtu financují jeho výdaje a jsou tvořeny zejména daněmi a příspěvky na

sociální

pojištění

(pojištění

nemocenské,

důchodové,

příspěvky

na

politiku

nezaměstnanosti). K méně významným zdrojům pak patří cla, poplatky, úhrady z pronájmu a příjmy z prodeje majetku. Rozpočty mohou být vyrovnané, přebytkové a v současnosti, a to nejen v České republice, deficitní. Rozpočtový deficit je spojen se stáním zadluţováním, které je nejčastěji financováno vládními dluhopisy a v důsledku časového nesouladu mezi příjmy a výdaji rozpočtu, tzv. státními pokladničními poukázkami. Veřejné finance mají tři základní funkce:27 funkci alokační (vydávání prostředků na obranu, veřejnou správu, ochranu ţivotního prostředí, výzkum apod.), funkci redistribuční (přerozdělování primárních příjmů ekonomických subjektů za účelem odstranění či zmírnění důchodových majetkových nerovností ve společnosti) a funkci stabilizační (ovlivňování agregátní poptávky v národním hospodářství prostřednictvím expanzivní nebo restriktivní fiskální politiky státu). Velikost výdajů státního rozpočtu poměřujeme v relaci k hrubému domácímu produktu. Výsledek nám ukazuje jaký je rozsah státních zásahů do ekonomiky. K dalšímu poměření slouţí vztah rozpočtového salda (deficitu) k HDP, případně podíl daňových příjmů státu na HDP, odpovídající tzv. daňové kvótě. Sloţená daňová kvóta porovnává daňové příjmy včetně příspěvku na sociální pojištění k výši HDP. U daní lze pracovat i s pojmem daňová svoboda. V podstatě jde o podíl všech daní na celkových příjmech obyvatel, nebo o podíl veřejných výdajů na HDP. V ČR připadá den daňové svobody na polovinu června, tj. do doby, kdy občané musí pracovat na pokrytí výdajů veřejných rozpočtů. Výše rozpočtového deficitu ve vztahu k HDP stanovila evropská unie na 3 %. Toto kritérium je m.j. maximální hranicí podle Maastrichské smlouvy k přijetí společné měny EU.

27


29

3.3.2 Financování rozpočtového deficitu Saldo státního rozpočtu je ovlivněno výší hrubého domácího produktu a rozpočtovou politikou státu. K identifikaci těchto vlivů slouţí odlišení skutečného, strukturálního a cyklického rozpočtového deficitu.28 skutečný rozpočtový deficit je rozdílem mezi jeho příjmy a výdaji strukturální deficit vzniká pod vlivem dlouhodobé podpory agregátní poptávky a vysokých sociálních výdajů státu. V podstatě se dá říci, ţe veřejný sektor si ţije nad poměry. Strukturální deficit rovněţ souvisí s efektem vytěsňování.29 (firmy a občané nedostanou půjčky v poţadovaném rozsahu, jelikoţ banky nakoupí raději státní dluhopisy; výsledkem tohoto postupu je zvyšování úrokové míry v důsledku nárůstu poptávky po zápůjčních fondech a sniţování soukromých investic). Obětování soukromých statků – ekonomika se posouvá z bodu E do bodu H

cyklický rozpočtový deficit vzniká v důsledku poklesu ekonomické aktivity. Zvýšení ekonomické aktivity můţe naopak přinést sníţení i cyklického deficitu. Rozpočtové problémy jsou spojovány se strukturálními deficity. Jejich odstranění si přímo vyţaduje reformu rozpočtových výdajů státu. K těm zejména patří financování penzijního pojištění. V této problematice vystupují faktory, jako je stárnutí populace a pokles těch, kteří přispívají do státní pokladny. Důsledky jsou dva, buď pokračovat v zadluţování státu, nebo zvýšit věk odchodu do důchodu při současném sníţení valorizací důchodů. Kaţdé sníţení valorizací, které je v nesouladu s růstem mezd představuje pokles důchodů k těmto mzdám. Financování rozpočtových deficitů je moţné zajistit třemi základními způsoby:

28


30

dluhovým financováním, kdy si vláda půjčí od veřejnosti (půjde o prodej státních dluhopisů bankám, investičním fondům a individuálním investorům) monetizací rozpočtového deficitu (zde nejsou nevyuţité úspory k dispozici, takţe zdrojem financování jsou nově natištěné peníze; vlastní postup je takový, ţe ČNB nakupuje od veřejnosti vládní cenné papíry a financuje je právě těmito nově vytištěnými penězi; jelikoţ tento postup nezvyšuje mnoţství zboţí a sluţeb v ekonomice, dochází ke zvýšení inflace, která postihuje všechny subjekty, které vlastní peníze – jde o tzv. „Inflační daň“ pomocí prodeje vládních aktiv (prodej státních podniků, podílu státu v těchto podnicích) jde o mimořádný způsob financování rozpočtových schodků, který je omezen zejména velikostí majetku, který chce vláda prodat. Rozpočtové schodky mohou být někdy i prospěšné například tím, ţe nevyuţité úspory mohou být při deficitním financování pouţity ke stimulaci růstu ekonomiky. Rovněţ tak sníţení daní, které deficit vytvořily, mohou podniky vyuţít k novým investicím. Ve většině případů je rozpočtový schodek negativním jevem. Zejména jde o vliv růstu úrokových sazeb ze státního dluhu, nebo o růst úroků pro firmy, které doplácejí na zvyšující se poptávku po peněţních fondech ze strany státu.

3.3.3 Daně Rozpočtové příjmy státního rozpočtu jsou tvořeny vedle odvodů pojistného na sociální zabezpečení zejména daněmi. Ty jsou buď přímé (zatěţují důchody firem, jednotlivců), nebo nepřímé, které jsou odváděny ze spotřeby. K daním přímým lze zahrnout i daně z nemovitostí a jejich převodu, daň silniční a daň darovací a dědickou. Nepřímé daně platí kupující v ceně zboţí, odvádí je naopak prodávající jako daň z přidané hodnoty. Tato daň je v rámci struktury daní větší jak daně z příjmů fyzických a právnických osob a daň spotřební (zvláštní kategorie nepřímých daní, která se platí zejména z benzínu, tabáku a alkoholu). K nepřímým daním lze zahrnout i clo, které se stává součástí ceny dováţených výrobků. Předností nepřímých daní je niţší moţnost daňových úniků a jejich větší průchodnost, neboť jsou veřejnosti méně viditelné neţ daně z příjmů. Daň z přidané hodnoty se počítá z rozdílu mezi cenou vstupů (nákup) a výstupů, tj. z hodnoty prodaného zboţí a sluţeb, která byla do produktu přidána.

31

Základní funkcí daní je zajistit stání rozpočet na příjmové straně. Mimo to však daně ovlivňují další cíle vývoje ekonomiky, jako je například:30 omezování či podpora některých ekonomických činností (cla ochraňují určitá odvětví ekonomiky, vyšší daně na některé škodlivé produkty, daňové prázdniny na podporu vstupu některých zahraničních investorů apod.) ovlivnění motivace k úsporám a práci (zvýšení nabídky kapitálu a investic, například při sníţení daní z úrokových výnosů, dividend, vysoké zdanění pracovních příjmů demotivuje osoby k prodlouţení své pracovní doby) ovlivnění výše soukromých výdajů (výše daní ovlivňuje spotřební výdaje a investice, tím vláda můţe ovlivnit agregátní poptávku a potaţmo i inflaci a růst HDP)

3.3.4 Spravedlnost a efektivnost daní Pod pojmem spravedlnost daní je třeba si představit dva principy. Jedním je princip uţitku, který říká, ţe daně by měli platit zejména ti, kteří z veřejných sluţeb, k jejichţ financování daň slouţí, mají největší prospěch (například silniční daň, mýtné, nebo i bohatí, kteří mají platit vyšší daně neţ chudí, protoţe čerpají z veřejných sluţeb větší prospěch, oni mají větší majetek, který chrání stát policí, soudy, nebo jde o ochranu země.) Druhý je princip schopnosti platit daň. A je zaloţen na názoru, ţe daně by měli platit ti, co si mohou lépe dovolit daň platit a to bez ohledu na přínosy, které od státu získají. Daňový systém při schopnosti platit daň vychází z daňové vertikální spravedlnosti, tj. ţe občané s vyššími příjmy platí i vyšší daně. Odlišnost spočívá pouze v tom zda je placena progresivní daň (vyšší příjmy jsou více zdaňované), nebo proporcionální daň (všichni daňoví poplatníci mají stejnou sazbu, přitom odvod daně je vyšší působením velikosti důchodu). Pokud jde o horizontální spravedlnost daňové zátěţe, vychází se ze stejné daňové úrovně pro všechny poplatníky se stejnou nebo podobnou schopností platit daně. Výše daní má vliv na jejich vybírání. Vysoké daně vyvolávají efekt svépomoce, z které se nemusí platit daně. Tak vzniká šedá ekonomika, coţ je sféra naturálních protisluţeb a daňových úniků. Šedou ekonomiku, respektive její rozsah nelze spočítat. Různé odhady, které se však evidentně dost liší, v průměru počítají aţ s 10 % propadem HDP.31

30

URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 559 s. ISBN 978-807-3575793. 31 PIKORA, Vladimír a Markéta ŠICHTAŘOVÁ. Nahá pravda, aneb, Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti. 1. vyd. Praha: NF Distribuce, 2012. ISBN 978-80-260-2811-6.

32

Vysoké daně mají negativní dopad i na ekonomický růst, neboť oslabují motivace lidí k pracovním výkonům, zvyšují daňové úniky a vyvolávají úniky kapitálu. Samotné zvyšování daní nepřináší výsledný efekt do daňových výnosů, neboť míra zvýšení daně bude vţdy vyšší neţ jeho výnos. Příčinou je klesající ekonomická aktivita, odklon firem do zahraničí a daňové úniky. Tento problém zachycuje tzv. Lafferova křivka, z které je vidět vztah výše zdanění a daňových příjmů, který není lineární.

3.4 Monetární politika Fungování bank je podmíněno existencí peněz. V současné době pracují banky s bankovkami a mincemi, a to v hotovostní a bezhotovostní formě. Hotovostní peníze emituje do ekonomiky Česká národní banka, bezhotovostní peníze se do ekonomiky dostávají prostřednictvím obchodních bank. Tento proces lze schematicky popsat tak, ţe ČNB emituje hotovostní peníze (1000). Jejich majitel si je uloţí u obchodní banky, která vytvoří tzv. PMR (povinná minimální rezerva, například 1 % k regulaci bezhotovostních peněz - 10). Zbývajících 990 obchodní banky půjčí klientovi, který zaplatí například za zboţí. Ten, který je získal, si je uloţí u obchodní banky, jeţ můţe opět půjčit jinému klientovi, ale nikoliv 990 nýbrţ 980.1, coţ je opět sníţení o vytvořené PMR. Takto pokračující proces nazýváme znásobením depozit vypočtených podle vzorce:32

M=

1 R

*E

M = mnoţství peněz v ekonomice R = míra PMR v % E = přebytek peněz nad rezervami 32

POLIDAR, Vojtěch. Management bank a bankovních obchodů. 2. upr. vyd. Praha: Ekopress, 1999. ISBN 80-861-1911-4.

33

3.4.1 Česká národní banka Vedle toho, ţe emituje hotovostní peníze do ekonomiky, dále zajišťuje tyto činnosti: určuje pravidla a řídí měnovou politiku, jejíţ hlavním cílem je dosaţení cenové stability. To můţe zajišťovat jen tak, ţe je absolutně nezávislá na politické a výkonné moci je bankou bank, takţe vede účty obchodních bank, přijímá od nich PMR a m.j. je pro obchodní banky zúčtovacím centrem, které pomáhá zabraňovat šíření platební neschopnosti, z jedné banky do druhé vede účty státu a dalších institucí (například soudy, finanční úřady). Součástí národní banky je institut bankovního dohledu, který určuje podmínky udělení licencí obchodním bankám, vydává obezřetnostní pravidla jako například úvěrové, trţní a operační riziko, kapitálová přiměřenost a řízení likvidity, kontroluje bankovní tajemství (ochrana údajů klienta) a v neposlední řadě provádí bankovní dohled na dálku a na místě prostřednictvím fyzických kontrol a předkládaných výkazů. Zjištěné závady řeší pokutou, zavedením nucené správy nebo i odebráním licence. Nejdůleţitější funkcí České národní banky je řízení mnoţství peněz v ekonomice. Čím je jich v ekonomice více, tím je větší ekonomický růst, menší nezaměstnanost, vyšší inflace. Niţší alokace zdrojů přináší opačné efekty. Ovlivnění peněz v ekonomice zajišťuje ČNB.33 zvýšením či sníţením PMR diskontní sazbou za úvěry obchodním bankám lombardními úvěry – pro potřebu obchodních bank proti záruce cenných papírů přímým nákupem či prodejem cenných papírů (obligace, pokladniční poukázky) prodejem cenných papírů se zpětným odkupem ve formě repo operací a za repo sazby (ČNB přijímá od obchodních bank přebytečnou likviditu, za kterou jim předává cenné papíry; po 14 dnech dochází k transakci v opačném směru)

33

POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 2. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, xvii, 716 s. ISBN 80-717-9462-7.

34

3.4.2 Měnová politika Za měnovou politiku odpovídá centrální banka, která reguluje mnoţství peněz v oběhu a úroveň úrokových sazeb. Rozpočtovou politikou ovlivňuje rozsah vyrobené produkce, inflaci, nezaměstnanost a směnné kurzy. Roste-li peněţní nabídka, úrokové sazby klesají a roste rozsah poskytovaných úvěrů. To vše ovlivňuje výdaje v národním hospodářství, coţ jsou podnikové investice a dlouhodobé investice domácností. V souhrnu to představuje růst HDP a vzestup zaměstnanosti. Je-li peněţní nabídka vysoká, zvyšují se ceny a nastupuje inflace. Politika centrální banky, je při alokaci zvýšených zdrojů a sniţování úrokových sazeb označována jako expanzivní, opakem je pak restriktivní měnová politika, která peněţní nabídku sniţuje a zvyšuje úrokové sazby, s přímým dopadem na pokles produkce a zvyšování nezaměstnanosti. Při prosazování měnové politiky se Česká národní banka zaměřuje na stanovení cílů vztahující se k míře inflace. V podstatě jde o cílování inflace, které v ekonomice vytváří inflační očekávání, z kterého vychází ekonomické subjekty. Národní banka pak po vyhodnocení odchylek skutečného vývoje od těchto cílů uskutečňuje restriktivní či expanzivní měnovou politiku. Situace kdy, úrokové sazby oscilují okolo nuly, nemůţe měnová politika ovlivnit jejich dalším poklesem nárůst peněţní nabídky a stimulovat tak ekonomiku. Tento jev je označován jako „Past likvidity“34 a dochází k němu tehdy, kdyţ poptávka po penězích je pruţná (probíhá horizontálně), takţe další zvyšování peněz v oběhu jiţ nevede k poklesu úrokových sazeb. Cíle měnové politiky vycházejí z absolutní nezávislosti národní banky na vládě, která má tendenci zvyšovat státní výdaje. Právě nezávislost národní banky stimuluje zejména přijatelný růst míry inflace dlouhodobě. Regulaci peněz v ekonomice neřídí jen národní banka. Klíčovou politiku zde sehrávají komerční banky, které peněţní nabídku prostřednictvím širokého úvěrového portfolia silně ovlivňují. U nich však platí podmínka, ţe fyzické a právnické subjekty mají volné zdroje, které si ve formě depozit u bank ukládají a ony je pak půjčují těm potřebným. Poskytování úvěrů obchodními bankami, není jednoduché a bezproblémové. Ve srovnání s podnikovou sférou mají bankovní kapitál velmi malý. V průměru je tvořen z cca 10 % a 90 % patří vkladatelům, různým věřitelům. S ohledem k této skutečnosti si kaţdá obchodní

34

POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 2. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, xvii, 716 s. ISBN 80-717-9462-7.

35

banka velice zodpovědně hlídá přijaté zásady. V návaznosti na tyto zásady si stanovuje cíle svého podnikání, kterými jsou:35 bankovní rentabilita (jde o takové hospodaření, kde výnosy převyšují náklady a banka vykazuje zisk) solventnost banky (jde o schopnost banky dostát svých závazků a to i v případě, kdy pracuje se ztrátou, například z důvodů odepsaných špatných úvěrů) bankovní likvidita (schopnost banky dostát svým závazkům a klientům vrátit kdykoliv a v plné výši jejich vklady)

4. Mezinárodní ekonomické vztahy Jelikoţ národní ekonomiky jsou vzájemně provázány, můţeme hovořit o ekonomické globalizaci spojené s přehraničním pohybem zboţí, pracovní síly, sluţeb, kapitálu a provázání národních kapitálových trhů. Rovněţ tak dochází k přelévání konjunktury či recese, k přesunům výroby, k úniku daňové povinnosti do tzv. daňových rájů apod. Všechna tato propojení se realizují prostřednictvím pohybu zboţí, sluţeb a financí.36 Jejich velikost je označována jako otevřenost národních ekonomik. Velikost tohoto otevření je v daleko větší míře u malých ekonomik neţ u ekonomik velkých. Důvod je zcela zásadní. Výroba určitých produktů u velkých ekonomik je rentabilnější, a to v souladu s velikostí sérií výroby, která je pro trh vyprodukovala. Obchodní vztahy jednotlivých ekonomik jsou determinované rozlišností cen domácího zboţí a cen zboţí dováţeného. Tím je ovlivněna agregátní poptávka, nabídka, ale i zaměstnanost. Jsou-li ceny dováţeného zboţí niţší neţ ceny z vlastní výroby, roste dovoz a vývoz klesá. V opačném případě se domácí výrobky stávají levnější a dochází k poklesu dovozu a růstu vývozu. Jelikoţ součástí HDP je i čistý export, ten v takovémto případě roste. Pokud jde o mezinárodní finanční toky, souvisejí s prodejem a nákupy aktiv jako jsou podnikové nebo státní dluhopisy, bankovní vklady, nemovitosti apod., které přinášejí vyšší výnosy. Jde nejen o jejich nákupy a prodeje, ale i o drţení, které přináší vyšší důchody ze zahraničí a ovlivňují domácí měnové kurzy a úrokové sazby. Samozřejmě se zde zařazují platby za vývozy a dovozy.

35

POLIDAR, Vojtěch. Management bank a bankovních obchodů. 2. upr. vyd. Praha: Ekopress, 1999. ISBN 80-861-1911-4. URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 559 s. ISBN 978-807-3575793. 36

36

4.1 Mezinárodní obchodní provázanost Její podstata spočívá ve výkonnosti směny určitých statků mezi zeměmi, které dokáţou vyprodukovat efektivněji, tj. s niţšími náklady. V důsledku toho dochází k určité specializaci a vyuţívání úspor vznikajících ze zvýšeného rozsahu výroby. Vlastní specializace se opírá o tzv. absolutní výrobu, která spočívá ve výrobě určitého druhu zboţí za niţší náklady a komparativní výhodu, při které ţádná země nemůţe veškerou výrobu produkovat výhodněji. Proto jednotlivé země se zaměřují na výrobu pro ně z hlediska nákladů a technické úrovně výhodnou a směňují ji s ostatními zeměmi, které se specializují na jiný vyráběný sortiment.37 Přestoţe, je zahraniční obchod pro jednotlivé země většinou výhodný, vytvářejí si určité bariery a omezení. Patří mezi ně clo (fiskální, kde stát získává určité peněţní prostředky; protekcionalistické jako ochrana vlastní výroby před levnějšími výrobky ze zahraničí), kvóty (limity pro dovoz určitého druhu zboţí), exportní subvence, státem zvýhodněné exportní úvěry či vývozní záruky, které představují podporu státu exportérům, aby se lépe uplatnili na zahraničních rzích. Souhrn argumentů pro zavádění ochranářské politiky státu lze specifikovat jako zástupné. Patří sem například ochrana odvětví, zabývají se zbrojařskou výrobou, ochrana odvětví v počátečním období rozvoje, ochrana před levnou zahraniční prací a stimulace ekonomického růstu, který je mnohdy ovlivněn právě kladným saldem zahraničního obchodu.

4.2 Měnové kurzy Dovozci, ale i vývozci, směňují své produkty za zahraniční měny (devizy), ty jsou kupovány bankami a dalšími institucemi, které vytvářejí mezinárodní devizový trh. Měnové či devizové kurzy vznikající na tomto trhu jsou ceny jednotek národních měn vyjádřené prostřednictvím jiné měny. V současné době plovoucí kurzy představují kolísání kurzů národních měn na mezinárodních trzích v souladu s nabídkou a poptávkou po jednotlivých měnách. Toto kolísání bývá označováno jako volatilita kurzů a Česká národní banka nechává pohybovat měnový kurz bez svého zásahu.

37


37

Pokud jde o změny v ceně zahraniční měny, jsou označovány jako depreciace (znehodnocení měny) a apreciace (zhodnocení měny).38 V prvém případě jde o vzestup cen dováţeného zboţí a navazující vzestup inflace, ve druhém případě jsou trendy opačné. Volný pohyb měnového kurzu má i pozitivní vliv na vyrovnání nabídky a poptávky po zahraniční měně. Při existenci pevného kurzu musela nastoupit Česká národní banka prostřednictvím intervencí nákupu, přitom intervence byly limitované výší jejich devizových rezerv. Příčiny pohybu (fluktuace) měnových kurzů souvisí s poptávkou a nabídkou po jednotlivých národních měnách v závislosti na mezinárodním obchodě se zboţím a sluţbami, mezinárodním pohybem kapitálu (zahraniční investice) a devizovými spekulacemi či domácí inflací s ohledem k inflaci jiných zemí. V případě vlivu obchodu se zboţím a sluţbami dochází k růstu měny tam, kde roste vývoz. Při zvýšeném dovozu dojde k vyšší nabídce měny na zahraničních devizových trzích a současně dojde k poklesu kurzů této měny. Vliv úrokových sazeb spočívá v jejich úrovni vůči zahraničí. Jsou-li úrokové sazby dané země vyšší neţ v zahraničí, dojde k přílivu zahraničního kapitálu a k růstu devizových kurzů domácí měny při současném poklesu měn ostatních. Devizové kurzy, pokud jde o jejich změnu, ovlivňuje dlouhodobý kapitál (například do výrobního zařízení). Zde sehrává rozhodující úlohu jeho výnosnost, která souvisí s nákladovými (mzdy, suroviny) a daňovými rozdíly jednotlivých zemí. Devizové spekulace souvisí s investicemi do deviz a snahou získat zisk z rozdílu růstu či poklesu měnových kurzů. Naopak rychlý pád měny zapříčiněný útěkem investorů k měnám ostatním lze označit jako měnovou krizi. Měnové kurzy odráţejí i míru inflace.

39

Čím vyšší inflace, tím klesá poptávka ostatních

zemí po měně země s vysokou mírou inflace. Proto v souladu s klesající poptávkou dochází ke znehodnocení měny vůči měnám zahraničním. Toto pravidlo, jak ukazuje současný vývoj v České republice, nemusí platit vţdy. Zde se totiţ inflace pohybuje v niţších hodnotách neţ v okolních zemích a přesto Česká národní banka přistoupila ke zhodnocení měny. Ty důvody byly dva. Obávala se vzniku deflace s přímým negativním vlivem na vývoj ekonomiky prostřednictvím poklesu HDP a růstu nezaměstnanosti. Za druhé chtěla podpořit růst vývozu prostřednictvím niţších cen. V neposlední řadě uvaţovala i o posílení spotřeby výrobků vlastní provenience, které by pro 38


38

obyvatelstvo byly v niţších cenových relacích neţ dováţené zboţí, které by právě niţším kurzem koruny podraţilo.

4.3 Platební bilance Jde o jeden z nejdůleţitějších výkazů ekonomiky. Zahrnuje veškeré finanční toky mezi českými a zahraničními subjekty. Sestavuje ji Česká národní banka ze zdrojů, které jí poskytují celní úřady, banky, finanční instituce a orgány státní správy či samosprávy.40 Jednotlivé poloţky uvedené v platební bilanci mají kreditní (příliv peněz do ekonomiky ze zahraničí) a debetní charakter (platby zahraničním subjektům). Vlastní platební bilance se skládá ze tří částí. Jedná se o běţný účet, finanční účet a změnu devizových rezerv. běţný účet obsahuje zejména transakce spojené s vývozem a dovozem zboţí a sluţeb (dopravné, pojistné, platby spojené s turistikou) dále s důchody do zahraničí a ze zahraničí (mzdy, úroky, dividenda) a jednostrannými převody do zahraničí a ze zahraničí (dary, penze, výţivné, zahraniční pomoc) finanční účet souvisí s pohybem kapitálu přes hranice (investice spojené se zaloţením podniků, úvěry poskytované do zahraničí a přijímané ze zahraničí, prodej a nákup akcií, obligací, nemovitostí, bankovních depozit; přebytek finančního účtu je moţné označit i jako čistý příliv zahraničního kapitálu) změny devizových rezerv (ty drţí ČNB; jedná se o zahraniční aktiva) slouţí jako nástroj k vyrovnání platební bilance a často i jako zdroj intervencí na devizovém trhu. Tyto rezervy jsou uloţeny u zahraničních bank, nebo existují ve formě vládních dluhopisů a pokladničních poukázkách v zahraniční měně.

4.3.1 Význam platební bilance Platební bilance musí být vţdy účetně vyrovnaná, a to ve své finální podobě. Jednotlivé účty platební bilance jsou ve většině případů naopak přebytkové či ztrátové, které se vzájemně vyrovnávají, nebo je vyrovná změna devizových rezerv.41 Schematicky lze tuto interpretaci vyjádřit prostřednictvím fiktivních čísel následující tabulky. 40


39

Platební bilance v mld. platby ze zahraničí vývoz zboţí a sluţeb

platby do zahraničí

+500

dovoz zboţí a sluţeb

-700

bilance běţného účtu

-200

vývoz kapitálu dovoz kapitálu

bilance

-100 +200

bilance finančního účtu

+100

změna devizových rezerv

+100

platební bilance

0

Ve schématu se vychází ze schodku běţného účtu, který nedokázal pokrýt přebytek na finančním účtu. Rozdíl se proto překrývá čerpáním devizových rezerv. Naopak přebytek běţného účtu můţe překrýt schodek finančního účtu a ještě zvýšit devizové rezervy. Rovnováţný běţný účet platební bilance se promítá do situace, kdy nedochází k tlaku na kurz měny nebo úrokové sazby. V reţimu pohyblivých kurzů dochází k vyrovnání běţného účtu platební bilance prostřednictvím jejich pohybu. Klesá-li hodnota koruny vůči zahraniční měně, je pozitivně ovlivněna výše exportu. Naopak dovoz zboţí se zdraţuje a tím i klesá jeho výše. Zvýšením hodnoty koruny vůči zahraničním měnám dochází k opačnému efektu. Pokud jde o finanční účet, ten je závislý na úrokovém diferenciálu, tj. na úrokové úrovni u nás a v zahraničí. Jsou li tedy úroky v České republice vyšší neţ v zahraničí, dojde k růstu zahraničního kapitálu. Tento efekt můţe nastat i v případě, ţe úrokové sazby se u nás nezvýší, ale naopak v zahraničí výrazně poklesnou, dojde rovněţ k přílivu zahraničního kapitálu a moţnému přebytku finančního účtu.

4.3.2 Zahraniční dluh V podstatě jde o dluh země vůči zahraničí. Výraz země je však třeba precizovat na dluh domácích osob vůči zahraničním osobám. V některých případech se však můţe zahraniční dluh dotknout i obyvatel. To se stane tehdy, kdyţ stát není schopen splácet své půjčky a k úhradě jako prostředek pouţije zvýšení daní, nebo omezení výdajů státního rozpočtu. Tady

40

důsledky tohoto postupu ponesou především zaměstnanci veřejného sektoru, ale i všichni daňový poplatníci. Jak jiţ bylo uvedeno, je schodek platební bilance financován přebytkem finančního účtu, tj. dovozem zahraničního kapitálu, prostřednictvím zahraničních půjček. Ty se promítají v nákupech firemních dluhopisů nebo v uleţených penězích v bankách. Jelikoţ banky půjčují konkrétním firmám, dochází k růstu zahraničního dluhu.42 Vztah mezi zahraničním dluhem a zahraničními půjčkami lze označit jako hladinu zahraničního dluhu, která se zvyšuje novými půjčkami a sniţuje realizovanými splátkami a placenými úroky. Převýši-li jedna strana stranu druhou, dochází ke sníţení či zvýšení zahraničního dluhu. Zahraniční dluh nebudeme muset splácet z vlastních úspor (to neplatí u záporného salda státního rozpočtu). Na druhé straně jestliţe růst zahraničního dluhu nám umoţňuje dosáhnout na levnější zboţí ze zahraničí, tak při jeho splácení cena zboţí poroste. Tento proces je důsledkem depreciace koruny, která nám zboţí zdraţuje.43

4.3.3 Mezinárodní ekonomická integrace K jejím hlavním úkolům patří odstraňování překáţek, které oslabují volný pohyb zboţí, sluţeb, kapitálu, respektive i koordinaci hospodářské politiky reprezentované takovými veličinami jako jsou daně, státní rozpočty a měna. V současné době je nejvyšším stádiem takové integrace jednotný vnitřní trh, který zrušil vnitřní hranice pro pohyb zboţí, sluţeb, kapitálu a současně zavedl i technické a jiné normy, které se těchto procesů týkají. V této souvislosti lze hovořit o tzv. hospodářské unii, která je předpokladem měnové unie (jednotné platidlo EURO) a k její přijetí se vstupem do evropské unie zavázala v roce 2004 i Česká republika. Přestoţe je Česká republika členem EU, existují některá zásadní rozhodnutí, která zůstávají stále nenaplněná. V prvém případě jde o přijetí společné měny, tj. zda vstoupit do eurozóny v ten či jiný okamţik. EU aktivně monitoruje plnění Maastrichtských kriterií pro vstup do eurozóny ve všech zemích, jeţ se k přijetí Eura zavázaly. ČR můţe svůj vstup do Eurozóny oddalovat kvůli tomu, ţe tato kriteria není zatím schopna plnit, i kdyţ EU nás můţe za nedostatek snahy kriteria plnit uţ teď sankcionovat. 42


41

Dále jde o tzv. fiskální pakt (fiskální ústavu), který umoţňuje evropské komisi pravomocně schvalovat státní rozpočet zemí Eurozóny. Zákony finanční ústavy kromě nepřekročitelného limitu 60 % schodku veřejných financí k HDP stanovují i automatická opatření, která musí vláda uskutečnit, pokud se stát jiţ blíţí k danému dluhovému limitu. Při pětačtyřicetním podílu dluhu na HDP by vláda měla povinnost informovat poslance o důvodech překročení této hranice a o opatřeních, která přijme, při padesátiprocentním a vyšším podílu by se neměly zvyšovat provozní výdaje, sniţovaly by se platy ústavních činitelů atd. Konečně třetím připravovaným projektem je tzv. bankovní unie, která by měla převzít z národní na nadnárodní úroveň některé aktivity jako je jednotný evropský bankovní dohled, vykonávaný Evropskou centrální bankou, společný evropský systém pojištění vkladů a společný evropský systém pro ozdravení a restrukturalizaci bankovního sektoru.44 Cílem bankovní unie je eliminovat zdroje národních ekonomik vynakládaných na eventuální záchranu bank. Tento záměr můţe být ale částečně znehodnocen přesunem povinné obezřetnosti bank a vkladatelů na anonymní záchranné transfery ze zahraničí.

4.3.4 Evropské strukturální fondy Jejich úloha je do jisté míry problematická. České republice, by to však nemuselo tolik vadit, jelikoţ Evropská unie nám víc peněz posílá, neţ do strukturálních fondů přispíváme. V čem je tedy problém? Ten spočívá hlavně v metodice, neboť peníze neplynou do země zdarma. Ke kaţdé částce z evropských strukturálních fondů musíme totiţ přidat něco z vlastních prostředků, takţe jde o spolufinancování. Při napjatém státním rozpočtu a úloze sniţovat jeho deficit bude při tomto spolufinancování státní rozpočet dále zhoršován. V této souvislosti se dokonce nabízí přímo kacířská otázka. Proč někteří politici vstupují do politického dění. Zřejmě asi proto, ţe chtějí moc, nebo peníze, ale i třeba obojí. Moc získají přednostním přidělováním zakázek, peníze zase z úplatků. Ţe toto hodnocení není nadnesené svědčí výsledky práce sedmi tzv. regionálních operačních programů, kde řada projektů byla pozastavena jednak pro absolutní nepřipravenost, respektive, ţe byly uměle vytvořeny a nepřinesly poţadovaný efekt a naopak zatíţily tak státní rozpočet. 44

VLADIMÍR, T., et al. Bankovní unie Morální hazard evropských rozměrů?. 1st ed. 2013. ISBN 978-80-87460-12-2.

42

Jako určitý příklad je moţné uvést čerpání strukturálních fondů do konce m.r. ve výši jedné třetiny z 26.7 mld. EUR, které měla Česká republika přidělené pro období let 2007 aţ 2013. Z konkrétních ministerstev pak kvůli chybám v projektech operačního programu „Lidské zdroje a zaměstnanost“ a „Integrovaného operačního programu“ nebude ministerstvu práce a sociálních věcí umoţněno vyčerpat 1,1 mld. Kč z evropských fondů. Pro evropské strukturální fondy obecně platí zásada, ţe tyto fondy berou peníze těm, kdo je umí vytvořit a pouţít, a posílají je tam, kde je pouţít neumí, ale umí je rozkrást. Tento problém se v České republice ještě prohloubí v době, kdy budeme do strukturálních fondů více peněz dávat neţ z nich brát.

5. Ekonomika České republiky ve výsledcích Finanční a hospodářská krize, za jejíţ začátek je všeobecně povaţován pád Lehman Brothers před pěti lety, přinesla výrazné změny ve fungování tuzemské ekonomiky. Například podniky změnily od základu své chování a úzkostlivě hlídají náklady. Krize rovněţ ukázala slabiny ekonomiky v podobě její struktury nebo účinnosti jednotlivých nástrojů hospodářské politiky. Před krizí ekonomika pracovala nad hranicí svých moţností. To dokazuje například nezaměstnanost, která se pohybovala na hranici přirozené míry nezaměstnanosti. Tedy kdokoli chtěl pracovat, mohl. Nyní hrubý domácí produkt ekonomiky nedosáhl úrovně roku 2008 a nezaměstnanost v posledních měsících roku 2013 atakovala rekordy. Na druhou stranu krize ukázala, ţe česká ekonomika disponuje konkurenceschopnou produkcí, která se můţe uplatnit i na západních trzích. Zásadně odolal, a to i přes vysokou míru nezaměstnanosti, trh práce, který je v rámci Evropské unie příznivější. Naopak největším problémem je hluboký propad investic, ke kterému přispěla úsporná politika vlády svými plošnými škrty. Její postup proto přispěl k otevření diskuse o tom, zda vůbec a kdy mají být vyrovnané státní rozpočty, které jsou v současné době nejvíce ovlivněny v jeho výdajích. Pokud jde o podnikatelskou sféru, panuje zde patrný optimismus týkající se konce recese v nejbliţších měsících. Podle provedeného průzkumu prakticky dvě třetiny podnikatelů věří v pozitivní rozvoj a růst svých aktivit v následujícím roce. Nabírat zaměstnance plánuje téměř polovina respondentů, zatímco propouštět hodlá pouze necelá desetina. Ve prospěch zaměstnanosti mluví i fakt, ţe podnikatelé plánují rozvoj hlavně v rámci České republiky.

43

Pouze jejich čtvrtina uvaţuje o přesunu jejich aktivit do jiných regionů kvůli sniţování nákladů. Nejčastěji zmiňují Asii, Slovensko nebo Ruskou federaci. Ke slabým stránkám podnikání přiřazují korupci, slabou podporu podnikání a neúměrnou byrokracii. Rovněţ si stěţují na problém najít kvalitní pracovníky, coţ souvisí se strukturou školství, které neprodukuje mnoţství a úroveň pracovníků v dělnických povoláních. Tento stav je velice limitující pro strojírenství, automobilový průmysl a IT, které jsou nejperspektivnějšími odvětvími České republiky. S korupcí se podnikatelé setkávají hlavně ve státních institucích. Počet podnikatelů, kterým byla někdy nabídnuta moţnost získat výhodu za úplatek, vzrostl ze 44 % v roce 2011 na 56 % v roce 2013. K poskytnutí úplatku se naopak podle průzkumu přiznalo 9 % dotázaných.45

5.1 Základní ekonomická data Česká republika proţívá nejdelší recesi od jejího vzniku v roce 1993. Její počátek byl nastartován jiţ v roce 2009 celosvětovou krizí a přes určité oţivení v letech 2011-2012 přeţívá do dnešních dnů. Tento stav je zhodnocen nejlépe v souhrnném ukazateli vývoje ekonomiky, kterým je HDP. Na jeho poklesu se podílí spotřeba domácností, vládní výdaje tak i hrubý kapitál. Naopak kladně jej ovlivňuje čistý export, s podílem 4,82 % na HDP v roce 2008 a 10,08 % v roce 2012. Indexy růstu HDP vůči roku 2007

2008

103,1

Celková spotřeba 102,3

2009

95,9

101,3

100,2

104,0

79,8

89,1

87,9

2010

102,5

100,9

101,0

100,5

105,8

115,5

115,8

2011

101,9

99,8

100,7

97,5

100,3

109,4

106,7

2012

98,7

97,2

96,4

99,0

96,8

103,8

101,9

HDP

Spotřeba domácností 103,0

Vládní výdaje 101,2

Hrubý kapitál 101,9

Export

Import

104,0

102,7

Z hlediska absolutních čísel dosáhl HDP v roce 2012 3 578 803 mil. Kč., a vůči roku 2008 poklesl ve stálých cenách 2008 o 56 541 mil. Kč coţ je -1,56 %. Rovněţ tak došlo k poklesu výdajů na konečnou spotřebu o 22 757 mil. Kč., coţ je -0,95 % a tvorba hrubého kapitálu poklesla o maximálních 124 495 mil. Kč., coţ je -12,16 %. Právě tvorba hrubého kapitálu 45

EY building a better working world. . [online]. 23.2.2014 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.ey.com/CZ/cs/Newsroom/Newsreleases/2013_Pristi-rok-by-mel-byt-lepsi-rikaji-podnikatele

44

(stroje, zařízení, výstavba) je rozhodující poloţkou, která zásadně ovlivnila úroveň tvorby hrubého domácího produktu. Z pohledu těchto výsledků není moţné svádět naši krizi na vnější vlivy. To šlo moţná tak před čtyřmi roky po vzniku světové krize v roce 2008. Naopak je nesporné, ţe většina našich problémů má své domácí příčiny. Toto tvrzení vychází z porovnání hospodářských výsledků Eurozóny a našich nejbliţších sousedů. Indexy růstu ekonomických ukazatelů vůči vybraným zemím EU Růst HDP 2008/2012

Růst domácí poptávky 2008/2012

Česká republika

-1,6

-6,2

Růst národohospodářské produktivity 2008/2012 0,6

Eurozóna

-1,7

-4,1

1,0

Polsko

12,3

7,0

13,6

4,5

-5,8

8,8

Slovensko

Poněkud horší výsledky EU je nutné přičíst jejímu jiţnímu křídlu (Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálie), ale i Irsku, které ovlivnily celou Eurozónu. Dalším potvrzujícím ukazatelem o domácích příčinách stále pokračující recese je HDP na obyvatele v paritní kupní síle. HDP na obyvatele v paritní kupní síle v %: EU=100

změna

2008

2009

2010

2011

2012

Česká republika Polsko

73

75

73

73

72

-1

51

55

57

59

60

9

Maďarsko

58

59

59

60

60

2

Slovensko

66

66

67

67

69

3

Lotyško

50

49

49

53

57

4

Litva

58

53

56

60

64

6

2008/2012

V tomto ukazateli měřící hospodářskou vyspělost země byla Česká republika v roce 1993 na 53 % průměru tzv. EU-15, tj. tehdejších členů. V roce 2008 jsme se zlepšili aţ na 73 % a na konci roku 2012 poklesli na 72 %. Rok 2013 s ohledem k vývoji HDP, kde je očekáván pokles cca o 1,2 %, můţe být výsledek ještě horší a u okolních států naopak příznivější 45

v návaznosti na vyšší růst HDP. Z takto provedeného porovnání vyplývá, ţe Česká republika stále dosahuje vyšší hodnoty HDP na obyvatele. Co je však špatně, je pokles této hodnoty a naopak růst této hodnoty u okolních zemí. Vývoj HDP, který se od roku 2009 pohybuje v negativní rovině, byl zásadně ovlivněn poklesem investic. Příčina tohoto trendu spočívala v poklesu zahraniční poptávky (index vývoz 2009/2008 89,11), ale i v návaznosti na přehodnocení tuzemských investičních záměrů směrem k niţším hodnotám. Od roku 2010 aţ do současnosti se vládní investice sniţují o 2030 mld. Kč kaţdým rokem, coţ je důsledek fiskální restrikce.46 Například předávkování restrikce vládních investic je nejlépe patrné ve srovnání s některými středoevropskými zeměmi. Vládní investice (údaje jsou změnou v roce 2011 proti roku 2008 v běžných cenách) 70 60 50 40 30 20 10 0 -10

Polsko

Slovensko Německo Maďarsko Rakousko

Eurozóna Česká rep.

-20 -30 -40

Jak je patrné, přístup států k restrikci, byl rozdílný. Co však platí obecně sníţení investic je pro stát nejsnazší poloţkou při prováděných škrtech. U mandatorních výdajů, které tvoří cca 60 % výdajové stránky rozpočtu, je sniţování jejich úrovně z politických důvodů velmi neprůchodné, i kdyţ by bylo velmi ţádoucí. Pokles HDP se v ČR ve 2. čtvrtletí 2013 meziročně podstatě zmírnil na -1,3 % po -2,4 % v 1. čtvrtletí. Tento výsledek přinesl optimistickou náladu, pokud jde o ukončení ekonomické recese. Vystřízlivění však přeneslo hned další čtvrtletí, kdy došlo k neočekávanému meziročnímu poklesu HDP o 1,6 %.

46


46

47

Z tohoto pohledu je patrné, ţe česká ekonomika bude ještě příští rok na hraně a ekonomického růstu, i kdyţ vláda při sestavování státního rozpočtu plánuje růst HDP o 1,3 %. Tento předpoklad vychází jednak z nízké srovnávací základy předchozích období a dále ze stále se zlepšujících výsledků zahraničního obchodu, kde exportérům by měla částečně pomoct oslabená koruna. Rovněţ tak se spoléhá na zvyšující spotřebu domácností, kde rostoucí trend maloobchodních trţeb je jedna z rozhodujících poloţek.

48

Problémem české ekonomiky jsou chybějící investice. Meziroční propad k 30.6 2013 o 6,2 % je nejhlubší za poslední dva roky, odkdy investice trvale klesají. Výrazný byl i úbytek zásob, který vedl ke sníţení tvorby hrubého kapitálu o 12,6 %. To vše svědčí o tom, ţe firmy nejsou přesvědčeny o posilování poptávky. Hrubá přidaná hodnota vykázala v 1. pololetí 2013 výrazný pokles, který trvá jiţ od roku 2012. Nejvíce se na něm podílí stavebnictví v důsledku nedostatečných zakázek. Rovněţ 47 48

Kurzycz. . [online]. 23.2.2014 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/hdp/ Kurzycz [online]. [cit. 2014-03-05]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/sluzby/

47

průmysl a zemědělství se od 3q. 2012 k tomuto vývoji připojily. Opačný trend vykazuje peněţnictví a pojišťovnictví, které navýšilo mezikvartální tempo růstu hrubé přidané hodnoty z 1,2 % v 1q. na 6,2 % ve 2q.

49

Pokud jde o podíl vlivu na vývoji HDP, rozhodující váha připadá na průmysl a stavebnictví. Po meziročním poklesu průmyslu v prvém pololetí roku 2013, vzrostla produkce průmyslových podniků ve třetím čtvrtletí o 3,7 % zejména vlivem zahraniční poptávky. Rostou i nové zakázky hlavně firmám v automobilovém průmyslu, takţe při poklesu výroby aut za tři čtvrtletí tohoto roku o 0,9 %, ve třetím čtvrtletí došlo k jejímu vzestupu o 13,4 %. Zdá se, ţe ekonomika právě v odvětví průmyslové výroby, s výjimkou těţby a dobývání, je z nejhoršího venku. Pomáhat jí bude nízká srovnávací základna, ale i oţivení zahraniční poptávky. V souladu s tím se očekává propad průmyslu v roce 2013 o 0,5 % a naopak s jeho růstem v roce 2014 o 2 %. Vůči průmyslu se diametrálně odlišně vyvíjí stavebnictví, které i do budoucna bez proinvestičních opatření státu se nezlepší. Stavební výroba v česku k 30.9 klesla meziročně o 9,5 %, po očištění pracovních dní činil propad dokonce 11,8 %. V roce 2013 bylo k 30.9 vydáno stavebních povolení méně o 8,7 % neţ před rokem. Rovněţ tak při porovnání rozsahu stavební výroby se stejným obdobím roku 2008 došlo k výraznému poklesu o 28,47 %. Vyhlídka na změnu není očekávána ani k ultimu roku (propad o 8,2 %) a ani v letech 2014 a 2015. V tomto období by měl propad částečně zpomalovat, růst by mohl nastat aţ v roce 2016. K tomuto vývoji napomáhá v největší míře nízká úroveň státních investic, ale i nově zavedené opatření o dani DPH z pozemků pro nové domy a byty a stále přetrvávající obavy 49

Český statistický úřad. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z:

http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/430030B825/$File/110913q3a.pdf

48

lidí z krize. Z těchto důvodů nelze čekat, i přes rekordně levné hypoteční úvěry, ţe se zvýší poptávka po nových nemovitostech. 50 Krize stavebnictví je podle svazu podnikatelů ve stavebnictví důsledkem radikálních škrtů veřejných investic. Proto tento svaz vyvíjí maximální úsilí na přijetí reálné koncepce investiční výstavby a pro dohled nad ní chce pověřit nově vzniklé specializované ministerstvo stavebnictví. K tomuto kroku se dochází zejména proto, ţe stavebnictví patří k rezortu, kde se vytváří významné hodnoty HDP, přitom v roce 2008 činily v ČR investice do výstavby v přepočtu na jednoho obyvatele 2000 EUR, nyní jiţ jen 1400 EUR.

51

Přestoţe zemědělství nepatří k nejvýraznějším tvůrcům HDP, není jeho negativní přínos zanedbatelný. Lapidárně řečeno, Česká republika se stala z pozice soběstačnosti výrazným dovozcem. Příčiny tohoto stavu lze hledat ve třech oblastech. Za prvé jde o celkovou, ne vţdy dobrou zemědělskou politiku, za druhé jde o celkové dotace do zemědělství a konečně za třetí o Evropskou unii, kde naši zemědělci nemají rovné podmínky. To všechno přineslo výsledky, kdy produkce našeho zemědělství je na 65 % stavu z počátku transformace, na 25 % pracovních příleţitostí a dovoz potravin dosahuje 40 %. Navzdory očekávané dobré úrodě minulého roku (nebude se to týkat brambor a kukuřice), propadla přidaná hodnota nejvíce ze všech odvětví (o jednu šestinu). Saldo zahraničního obchodu, tedy potravinová nesoběstačnost se prohloubila zejména u masa, zeleniny, ovoce a dalších specifických potravin jako jsou cukr, výrobky z cukru, krmivo pro zvířata apod. Jestliţe povaţujeme vládní investice za jeden z rozhodujících negativních vlivů na růst hrubého domácího produktu, tak opačně působí saldo zahraničního obchodu.

50 51

Kurzycz. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/stavebnictvi/ Kurzycz: stavebnictví. [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/stavebnictvi/

49

Podíl vývozu na produkci ČR v roce 2012 dosáhl 24,3 %, podíl dovozu zboţí 23,3 %. Tento stav řadí ČR na deváté místo v otevřenosti mezi zeměmi evropské sedmadvacítky. V poměru vývozu a dovozu zboţí k HDP, coţ je další ukazatel otevřenosti, se ekonomika ČR v roce 2012 zařadil na páté místo v EU. Nejvýznamnější poloţkou dovozu a vývozu pro ČR jsou stroje a dopravní prostředky. Jejich podíl za posledních čtrnáct let stoupl ze 42 % na 54 % exportu. Na obchodu s tímto zboţím, který za celé období od roku 1999 do roku 2012 neklesl do deficitu, měl hlavní podíl obchod s auty a jejich díly. Jestliţe poprvé v roce 2004 překonal zahraniční obchod se silničními vozidly a jejich díly přebytek ve výši 100 mld. Kč, v roce 2007 generoval jiţ více neţ 200 mld. Kč. Hranice 300 mld. Kč byla poprvé pokořena v roce 2012.52 V souvislosti s vysokou závislostí české ekonomiky na vývozu aut vzniká určitá nejistota, co by se stalo v případě, ţe by došlo k zásadnímu poklesu vývozu této komoditi, jako tomu bylo v USA v roce 2009. Bohaté Spojené státy tento trend ustály. Nabízí se otázka, ustála by tento vývoj Česká republika se svojí maximálně otevřenou ekonomikou? Vedle uvedených pozitivních vlivů exportu na HDP dochází i ke zvýšení dovozu materiálu a polotovarů. Například v roce 2003 směřovalo do České republiky ţelezo a ocel za 54,7 mld. Kč, v roce 2007 za 142,1 mld. Kč. Zvyšování dovozu těchto komodit postupně vedlo k prohlubování deficitu z obchodu s těmito produkty z původních 0,8 mld. Kč v roce 2003 na 28,2 mld. Kč. v roce 2007. Tento trend se neustále prohlubuje aţ do dnešních dnů. Obdobně nepříznivě se vyvíjí obchod se zemědělskými komoditami. Například dovoz masa a masných výrobků za posledních čtrnáct let stoupl z 2,2 mld. Kč v roce 1999 na 25,8 mld. Kč v roce 2012. Zatímco v letech 1999 aţ 2001 se deficit agrárního obchodu pohyboval pod 20 mld. Kč, v letech 2009 aţ 2012 dosahoval v průměru 32,5 mld. Kč Poslední schodek zahraničního obchodu nastal v roce 2004, kdy dovoz převýšil vývoz o 26,4 mld. Kč. Historicky první přebytek obchodní bilance měla ČR v roce 2005 (38,6 mld. Kč). Nejlepší výsledek byl zaznamenán vloni + 305,8 mld. Kč. Také letos se očekává úhrnný přebytek obchodní bilance ČR ve výši cca 300 mld. Kč. Celková stagnace ekonomiky se promítla i do ukazatele „nezaměstnanost“. Jestliţe v závěru roku 2008 činil počet nezaměstnaných 315 tis. tak na konci roku 2009 dosáhl jiţ 583 tis. a v únoru 2013 dokonce cca 600 tis.. Přes určité výkyvy za posledních pět let, osciluje nezaměstnanost kolem 7,6 %, coţ ovlivňují hlavně sezónní práce vţdy v 1.q. ve stavebnictví a zemědělství jak ukazuje níţe uvedený graf. 52

Ministerstvo průmyslu a obchodu: Zahraniční obchod [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/

50

Úroveň nezaměstnanosti prokazatelně ovlivňuje růst hrubého domácího produktu. Změnit tento stav bude velmi obtíţné jiţ proto, ţe v současné době čeká na jedno volné místo 15 ţadatelů. V nabídce úřadů práce bylo v listopadu m.r. 37 501 volných pracovních míst, přitom do zaměstnání by mohlo nastoupit 549 487 lidí.53 Ve struktuře je nejvíce nezaměstnaných evidováno ve skupině osob se základním vzděláním (23,9 %) a středním vzděláním bez maturity (8 %). Protipólem jsou vysokoškoláci, kde je evidováno 3,2 % osob. Rovněţ tak z územního hlediska je diferenciace značná jak potvrzují okresy Praha-východ (3,5 %) a Praha-západ (4,2 %). Naproti tomu v okresech Bruntál činila míra nezaměstnanosti 13 % a v okrese Most dokonce 13,4 %. Podporu v nezaměstnanosti v listopadu tohoto roku pobíralo 111 967 uchazečů o práci, tedy jen 20,3 % všech uchazečů v evidenci úřadu práce. Přes všechna uvedená negativa dosahuje nezaměstnanost České republiky niţší hodnoty neţ celá EU 10,9 %, která je ovlivněna zejména vývojem nezaměstnanosti v Řecku 37,9 % a Španělsku (26,7 %). Ani z pohledu těch, kteří zaměstnání mají, není situace příznivá. Od konce roku 2008, s výjimkou určitého malého oţivení v roce 2011 dochází k trvalému poklesu zaměstnanosti, jak ukazuje níţe uvedený graf.

53

Ministerstvo práce a sociálních věcí: Počet nezaměstnaných [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/search.php

51

Pokles zaměstnanosti v ČR 100.5 100 99.5 99 98.5 98 97.5 97 96.5 96 2008

2009

2010

2011

2012

Nejen zaměstnanost, ale i mzdy v ekonomice významně nerostou od počátku roku 2010 a ke zlepšení nedošlo ani ve druhém pololetí roku 2013. Zásadně jde o mzdy reálné, coţ je to, co si občan můţe za svou mzdu koupit. Index reálné mzdy

index reálné mzdy vůči stejnému období předchozího roku

2010

100,7

2011

100,5

2012

99,4

Tento trend má negativní dopad do příjmů domácností kde po odpočtu daní z příjmů a zdravotního a sociální pojištění, byl v roce 2012 důchod domácností reálně niţší o 1,3 % neţ v roce 2011, který byl rovněţ niţší o 2,5 neţ v roce 2010. Jelikoţ výdaje na individuální spotřebu tvoří 90 % disponibilního důchodu, mohou se domácnosti dostat do dluhové pasti. S tím souvisí i dosaţení hranice chudoby, která pro rok 2013 je stanovena pod hranici 116 196 Kč ročně, tedy 9683 Kč měsíčně (tato hranice se počítá jako 60 % příjmů domácností). S příjmem pod hranicí chudoby ţije v České republice 872 tis. obyvatel. Z hlediska věkové struktury jsou nejvíce ohroţeni občané do 18 let věku (11 %) a od 18 aţ 24 let věku (11,1 %), ale i skupina obyvatel 65 let a starších (5,7 %).54 Míra inflace se na vývoji HDP, s výjimkou roku 2008, nijak negativně neprojevila a v rozmezí let 2009-2012 se drţela v definovaném cílovém rozmezí. Pouze rok 2008 zaznamenal vysokou inflaci, která byla spojena s růstem cen surovin (ropa), cen bydlení,

54

Český statistický úřad [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.czso.cz/

52

vody, zdraví, potravin a taktéţ jako důsledek určitého přehřátí ekonomiky. Právě růst produkce nad úroveň jejího stavu před rokem 2008 byl zdrojem největších inflačních tlaků.

55

Pokud jde o růst inflace v září 2013 vůči stejnému období roku minulého, byla inflace na jednom procentu. Z hlediska struktury obyvatelstva, postihuje inflace zejména domácnosti důchodců, protoţe hlavní část jejich výdajů padne na potraviny, kde ceny neklesají. Takto prezentovaný vývoj cen je však poslední pokud jde o cenovou úroveň. V důsledku intervencí ČNB k oslabení měny je nutné počítat s růstem cen zejména dováţeného zboţí a surovin. Monetární politika České národní banky je v současné době velmi omezená. Její úrokové sazby jsou na tzv. technické nule (0,05 %) a dále uţ klesat nemohou. Proto po několika předchozích varování a po jedenácti letech spustila ČNB devizové intervence proti koruně. To znamená, ţe začala obchodovat na trhu s měnami tak, aby koruna oslabila na 27 Kč za jedno Euro. To se skutečně odrazilo v poklesu kurzu o 4,7 % a v horizontu jednoho roku by se měla zvýšit inflace o 0,9 procentního bodu. Tímto krokem chce národní banka předejít riziku deflace. Tato deflace hrozí české ekonomice zejména prostřednictvím poklesu cen v Eurozóně, kdy přes importní ceny se výrazně prohlubují deflační tlaky. Vedle kladného dopadu na únosnou míru inflace bude mít oslabená měna pozitivní vliv zejména na export zboţí. Na druhé straně dojde ke zvýšení cen dovozu. Ty by měly eliminovat strukturální nákupy obyvatelstva, se zaměřením zejména na zboţí domácí výroby. Vklady v bankách neznehodnotí intervence samotná. Totéţ platí i o dluhopisech, které ministerstvo financí občanům nabídlo. Znehodnocení přijde aţ následně se zvýšením inflace.

55

Kurzycz: inflace. [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/inflace/

53

To je ale cíl ČNB, aby lidé nedrţeli své úspory na nízkoúročených produktech, ale naopak aby své úspory utratili a pomohli tak nastartovat ekonomický růst. Nově vydávané koruny Českou národní bankou jsou vyměněny za Eura. Ty jsou investovány do kvalitních cenných papírů, především vládních dluhopisů zemí jako jsou Spojené státy, Německo, Švédsko, Kanada a Austrálie.56 Za koruny, které se vydaly při intervencích, se zvýšily devizové rezervy a do devizových zásob byly získány kvalitní zahraniční cenné papíry. V konkrétních číslech devizové rezervy ČNB dosáhly k 30. listopadu 40,8 mld. EUR. Byly tak o šest mld. EUR vyšší neţ koncem října. Na vzestupu devizových rezerv měly velký podíl kurzové intervence, jimiţ ČNB začala v listopadu cíleně oslabovat korunu. V korunovém vyjádření se devizové rezervy v listopadu měsíčně zvýšily o zhruba 223 mld. Kč na 1,1 bilionu Kč. V dolarech pak objem rezerv stoupl přibliţně o 8 mld. na 55,5 mld. USD. V meziročním srovnání devizové rezervy v Eurech stouply o 6,7 mld. EUR. Odhlédneme-li od ČNB a její monetární politiky, lze konstatovat, ţe celý bankovní sektor (komerční banky, stavební spořitelny, hypoteční banky a spořitelní záloţny) se vyvíjí velice pozitivně oproti některým bankám ve státech Evropské unie. V návaznosti na provedené zátěţové testy ČNB, je vybavenost celého odvětví vysoko nad 8 %. Přesto čtyři největší banky v česku (ČSOB, Česká spořitelna, Komerční banka, UniCredit bank) bude muset navýšit kapitálové rezervy aţ o 3 %, aby byla pravděpodobnost jejich krachu a dalších potíţí co nejmenší. Toto rozhodnutí vychází ze skutečnosti, ţe tyto čtyři banky jsou tak velké, ţe jejich případný pád by mohl ohrozit český finanční systém. Pro střadatele, kteří vkládají do těchto bank své peníze, se nic nezmění. Vyšší náklady zaplatí akcionáři bank, kterým se sníţí přijímané dividendy. Přes toto příznivé hodnocení se v bankovním sektoru očekává pokles zisku za celý rok 2013. Jen podle výsledků k září tohoto roku poklesl čistý zisk o 1,6 mld Kč na 50,6 mld. Kč. Přestoţe bilanční suma k témuţ datu 4,76 bilionu Kč meziročně narostla o 124 mld. Kč. Například České spořitelně za prvých devět měsíců roku klesl zisk o 2,5 % na 11,5 mld. Kč, ČSOB o 7 % na 10,8 mld. Kč, Komerční bance o 12,5 % na 9,6 mld. Kč a nejvíce Raiffeisenbank dokonce o 28 % na 1,5 mld. Kč. Zásoba peněz v ekonomice stoupla k 30.9 2013 vůči stejnému období minulého roku o 4,3 % při stagnaci nominálního HDP. Tím se potvrdilo, ţe měnové podmínky v České republice nastolily expanzi. Na tomto růstu se podílely zejména jednodenní vklady, naopak ostatní vklady meziročně klesly o 4,6 %. Přírůstek úvěrů podnikům a domácnostem o 2,3 % byl meziročně druhý nejniţší od září 2010 a dokládá jednak niţší potřebu provozního financování 56

Česká národní banka [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/

54

firem, pokud jde o pořizování investic, ale i opatrnost domácností, pokud jde o nové zadluţování. V těch však úvěrová potřeba byla značně diferenciována ve směru zvyšování hypotečních úvěru (+ 6,3 %) a sniţování úvěrů na spotřebu (- 1,2 %). Pokud jde o depozitní obchody bank z hlediska jejich marţe, pozitivně působí skutečnost, ţe lidé zvyšují své zůstatky na netermínovaných vkladech (+ 6,8 %), coţ méně zatěţuje objem nákladových úroků bank. Česká národní banka je v České republice plně nezávislá na vládě. Její činnost pozitivně přispívá k ozdravení ekonomiky a k řešení jejich dílčích problémů. Z tohoto pohledu se jeví jako zásadová a bezchybná instituce. Přes toto hodnocení však existuje několik jejich rozhodnutí, která kolidují, nebo kolidovala s tímto pohledem. Bankovní dohled ČNB v roce 2002 odmítl prodat Union banku jednomu italskému investorovi. Poţadoval doplnění dalších údajů, coţ investor obratem realizoval a v prosinci 2002 po předloţení doplněných údajů mu ČNB tuto licenci udělila. Za necelých pět měsíců ČNB tuto licenci Union bance odebrala a usnesením krajského soudu v Ostravě 29.5 2003 byl vyhlášen konkurz na majetek dluţníka. Tímto aktem přišlo 130 tis. klientů o 17 mld. Kč (v době konkurzu činilo pojištění vkladů pouze 25 tis. EUR). Obdobné pochybení České národní banky lze spatřovat i v kauze Key Investments verzus Praha 6, která pravděpodobně přijde o stamiliony, které svěřila ve formě dluhopisů zmíněné firmě. Česká národní banka sice zasáhla, ale neadekvátně, kdyţ Key investements uloţila čtyři pokuty ve výši 50 tis. Kč, 75 tis. Kč, 200 tis. Kč a 2,5 mil Kč, přitom měla, respektive měla mít informace o činnosti této společnosti z oblasti kapitálového trhu, který průběţně reguluje. Konečně třetím problematickým rozhodnutím je intervence na oslabení koruny vůči Euru. Zde se řada ekonomů z renomovaných finančních institucí nemůţe shodnout na prospěšnosti této akce v době, kdy se ekonomika nadechuje ke svému růstu, který prostřednictvím HDP je predikován + 1,3 %. Ekonomické vztahy České republiky se zahraničím se v prvém pololetí roku 2013 vyvíjely příznivě. Platební bilance byla v tomto časovém období bez deficitů, takţe takto příznivý výsledek byl zaznamenán naposled v roce 2006. Příjmy převýšily výdaje jak na běţném účtu platební bilance, tak i na účtu kapitálovém a finančním. Přebytek běţného účtu za 1. pololetí 2013 činil 0,4 % nominálního HDP. Ve finančním vyjádření činil přebytek na běţném účtu 8,6 mld. Kč, proti deficitu 9,1 mld. Kč v 1. pololetí 2012 Zboţové obchody skončily přebytkem ve výši 111,3 mld. Kč a rostou soustavně uţ pátý rok za sebou bez ohledu na 55

ekonomickou krizi v roce 2009, i pozdější recesi. Pololetní výsledek bilance výnosů (-138,2 mld. Kč), byl horší neţ průměr za posledních šest let (- 122 mil.. Kč). Tento stav odráţí posun v cyklu přímých zahraničních investic do fáze převaţujících čerpání zisků. To potvrzuje odliv peněz ve formě dividend zahraničních investorů (50,3 mld. Kč) vůči minulému roku o 23,2 mld. Kč. Část zisku k reinvesticím pak poklesl, ve srovnání s rokem 2012 o 20 mld. Kč. Zahraničních investic přišlo do ČR 78 mld. Kč proti 90 mld. Kč v roce 2012 (nejvyšší objem za posledních 7 let). Na úhrnném přílivu se podílely 87,8 miliardami přímé kapitálové vstupy a reinvestované zisky. Poloţka ostatní kapitál, vykázala odliv peněz z ČR ve výši 9,9 mld. Kč. Výrazně byl meziročně vyšší příliv peněz do České republiky ve formě portfoliových investic (66,4 mld. Kč). Zahraniční investoři nakoupili české dluhopisy za 62,3 mld. Kč. Naopak rezidentské subjekty investovaly na zahraničních kapitálových trzích do akcií 11,5 mld. Kč. Příliv přímých zahraničních investic do ČR v mil. Kč 100000 90000 80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0 2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

57

Státní rozpočet, ve kterém se kumulují veškeré příjmy a výdaje státu, skončil v prvém pololetí 2013 nejniţším deficitem od roku 2009 (- 31,5 mld. Kč). Na tomto výsledku se pozitivně projevily niţší výdaje (meziročně + 0,9 %) a naopak vyšší příjmy (+ 9 %). V daňové oblasti došlo k oţivení zejména v DPH (+ 18 mld. Kč) a částečně i daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (+ 3 mld. Kč). V obou případech se projevil vliv zvýšení 57

Kurzycz: zahraniční investice. [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/

56

daně DPH o jedno procento a u fyzických osob, zvýšení o 2 % nejvíce vydělávajících osob (vliv tzv. solidární přiráţky 7 % z příjmů převyšujících čtyřnásobek průměrné mzdy). Příznivě se vyvíjely nedaňové příjmy z rozpočtu EU + 33 mld. Kč, proti jeho odvodům do EU 23 mld. Kč ve srovnání vůči úrovni předchozího roku. Pokud jde o výdaje ze státního rozpočtu (+ 5 mld. Kč), byl tento poměrně nízký nárůst zásadně, ale i negativně, ovlivněn poklesem výdajů na investice jiţ po třetí za sebou v posledních letech (proti úrovni z poloviny roku 2010 byly niţší o více jak jednu třetinu). Z hlediska odvětví šlo o investice do dopravních staveb, kde dochází k omezování rozestavěnosti zejména dálniční sítě. Na druhé straně rostou výdaje na státní dluh (meziročně + 6 %), dávky státní sociální podpory (+ 3 %), dávky na podporu v nezaměstnanosti, dávky zdravotně postiţeným, příspěvek na péči a dávky nemocenské (+ 1 %) Saldo důchodového účtu při meziročně srovnatelnému poklesu příjmů (sociální pojištění na důchody) a výdajů (vyplacených důchodových dávek), se v 1. pololetí 2013 (-21 mld. Kč) po více neţ pěti letech neprohloubilo. Tento stav byl ovlivněn jednak klesajícím počtem příjemců důchodů (meziročně v 1. pololetí 2013 o – 0,2 %), respektive trvale rostoucím podílem příjemců s trvale kráceným důchodem. Bilance důchodového účtu a vývoj počtu příjemců důchodu Saldopříjm ůavýdajů(praváosa)) Počet příjem cůdůchodůcelkem Příjm ynadůchody Výdajenadůchody

115

6

100

0

95

-6

90

-12

85

-18

1.q 2.q 3.q 4.q 1.q 2.q 3.q 4.q 1.q 2.q 3.q 4.q 1.q 2.q 3.q 4.q 1.q 2.q 3.q 4.q 1.q 2.q 3.q

105

2008

58

12

Saldodůchodovéhoúčtu(vmld. Kč)

Index(stejnéobdobí předchozíhoroku=100)

110

18

2009

2010

2011

2012

2013

58

Český statistický úřad: Bilance důchodového účtu a vývoj počtu příjemců důchodu [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: www.czso.cz

57

5.2 Problémy politického a společenského systému Ekonomické problémy země neexistují ve vzduchoprázdnu. Naopak jejich existence je ovlivněna řadou jevů, které nelze exaktně uchopit ani statisticky doloţit, přitom tyto jevy méně či více vývoj ekonomiky ovlivňují. Z konkrétních jevů je například moţné uvést institucionální vztah dvou jednotlivců, kteří tvoří rodinu. Přitom rodinu nelze zúţit na pouhý vztah dvou jednotlivců, ale je třeba ji chápat jako přínos v ekonomickém smyslu a také jako funkční mezigenerační solidaritu. Státní paternalismus v dost velké míře tuto funkci rodiny, kdy děti svou péčí o svou rodinu dávaly příklad svým budoucím potomků, anuloval. V souladu s touto dikcí je moţné určitý rozklad rodiny dokumentovat na počtu dětí narozených v manţelství a mimo manţelství Počet narozených dětí v manželství a mimo manželství 1993

2001

2012

Porody v manţelství

87 %

77 %

57 %

Porody mimo manţelství

13 %

23 %

43%

29,8 %

75,4 %

Podíl růstu porodů mimo manţelství 14,9 % zdroj: MPSV

59

Obdobně se vyvíjely i počty sňatků a rozvodů, kde roste počet domácností samoţivitelů s vlivem nejen na výchovu dětí, ale zejména na ekonomickou stabilitu, kde takto ţijící lidé nejsou schopni uhradit ţivotní náklady a propadají se do existenčních problémů. 1993

2001

2012

Počty sňatků

65 tis.

52 tis.

45 tis.

Počty rozvodů

30 tis.

30 tis.

27 tis.

Podíl růstu rozvodů

46,1 %

57,6 %

60,0 %

Dalším jevem ovlivňující ekonomický rozvoj je vzdělávání. Podle výsledků posledního sčítání lidu z roku 2011 ţije v České republice 1,1 milionu lidí s vysokoškolským vzděláním, V zemi je nejvíce vysokoškoláků absolventů humanitních oborů 188 tis. a 182 tis. učitelů,

59

Počet narozených dětí v manželství a mimo manželství [online]. [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/

58

z toho je pouze 23,6 % muţů. Na druhé straně ţije v zemi 10 tis. lidí bez vzdělání a 396 tisíc lidí má jen základní školu. Sčítání obyvatel rovněţ potvrdilo, ţe zhruba 11-12 % vysokoškolsky vzdělané populace zaostává za vyspělými západoevropskými státy, které mají počet vysokoškoláků vyšší. Tady je však třeba se pozastavit nad úrovní vzdělání a zejména jeho strukturou, coţ je produkce vysokoškoláků, kteří neodpovídají poptávce na pracovním trhu. Z toho plyne, ţe průmyslové investice nejsou zabezpečené technicky kvalifikovanou pracovní silou a řemeslné zpracování se mnohdy neliší od stále provozovaného melouchářství.. Vědu a výzkum lze v česku označit jako fetiš politiků. Stále se připomíná, ţe věda je klíčovým hráčem ekonomického růst. Proto se vynakládají, i kdyţ omezeně, ale stále rostoucí prostředky do této kapitoly státního rozpočtu. Státní rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj v ČR60

Empirické poznatky jiţ řadu let ukazují, ţe pokud česká věda dosáhla některých významných objevů, nedokázala je aplikovat z různých důvodů, v domácí sféře, či v zahraničí. Z tohoto pohledu je z národohospodářských důvodu význam objevů pro náš stát zanedbatelný, přestoţe politici tvrdí pravý opak. Vývoj posledních desetiletí jasně ukázal, ţe bohatství se přesunuje nikoli tam, kde objev vznikl, ale tam kde se jej podaří prakticky vyuţít. Vedle ekonomické krize působí na rozvoj našeho hospodářství i krize politická. Ta se projevuje zejména nedůvěrou společnosti k politickým stranám. Ty mají velmi nízkou členskou základu (ČSSD a ODS cca 20 tis. členů), KSČ a KDU-ČSL, které mají o několik tisíc členů více, zaznamenávají sniţující se tendenci. Ostatní strany se pohybují v číslech několika set, takţe například rakouská SPÖ s 300 tis členů a Rakouská lidová strana s 700 tis. 60

Rada pro výzkum, vývoj a inovace: Výdaje státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=609

59

členy jsou u nás nedostiţitelnou realitou.61 Tento stav pak přímo souvisí s těţkostmi prosadit své programy a vygenerovat nové osobnosti. Poměrný volební systém v našich podmínkách rovněţ nepřispívá k politické stabilitě. Vládne se v koalici, coţ znamená přijmout kompromisní vládní programy a často vypustit potřebné změny. To vše má za následek, ţe politické subjekty ztrácejí svojí suverenitu, obhajobu svých programů a čím dál tím méně přispívají do celospolečenské diskuse. Tím se vytváří předpolí pro vznik různých nátlakových skupin, roste vliv politických lobbistů a dokonce dochází k suplování úlohy politických stran medii.

5.3 Vybrané příčiny špatného fungování ekonomiky Někteří liberální ekonomové spatřují nefunkčnost ekonomiky v podcenění trhu a naopak v příklonu k vyšší důvěře ve vše řešící stát. S touto myšlenkou lze jistě souhlasit, ale příčin zásadních, i latentních vlivů je celá řada. V prvé řadě je třeba zmínit vysoké státní výdaje, které neodpovídají moţnostem ekonomiky. Přitom vláda upírá svoji pozornost zejména na dosaţené deficity státního rozpočtu, které zaznamenávají trvale vzestupný trend. Od roku 2005 do konce roku 20112 státní dluh ve vztahu k HDP narostl o 17,4 % na 45,8 %. Námitka, ţe v tomto období je EU-25 na 86 % je zcela lichá, neboť tento nárůst byl jednoznačně ovlivněn Portugalskem (123,6 %) a Řeckem (156,9 %). Rovněţ uspokojení, ţe plníme Maastrichtskou dohodu, která stanovila maximální kriterium celkové zadluţenosti k HDP na 60 %, není pozitivní. To lze odvodit od rychle rostoucí dynamiky, kdyţ státní dluh od roku 2009 do roku 2012 ve vztahu k HDP se zvýšil o 500 mld. Kč (z 31,3 % na 43,5 %). Americký ekonom Edward Lazear (poradce prezidenta G.W. Bushe) přišel se způsobem jak pozitivně ovlivnit vysoké deficity státních rozpočtů.62 Dle jeho úvahy by měly státní výdaje na daný rok růst o hodnotu průměrné inflace za předchozí tři roky zmenšené o jeden procentní bod. Toto rozpočtové pravidlo má jistě své opodstatnění, na druhou stranu je v praxi obtíţné naplnitelné, jestliţe přihlédneme k následujícím skutečnostem: Z více neţ deseti milionů obyvatel České republiky, je téměř polovina ekonomicky neaktivní, tedy nepracuje a neodvádí daně. Jedná se o důchodce, kterých je 2,3 milionu, 174 tis. lidí má zdroj obţivy například z majetku, v domácnosti společně s předškolními dětmi je 855 tisíc osob, na všech stupních škol studuje 140 tisíc 61

KLAUS, Václav. Česká republika na rozcestí: čas rozhodnutí. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. ISBN 978-80-253-2023-5. URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 559 s. ISBN 978-807-3575793. 62

60

osob, na mateřské dovolené je 95 tisíc ţen, práci hledá více jak půl milionu nezaměstnaných. Mezi největší a hlavně trvalé výdaje rozpočtu patří ze zákona takzvané mandatorní výdaje. Pro rok 2014 jsou rozpočtovány ve výši 706,8 mld. Kč, coţ tvoří 54,4 % celkových výdajů státního rozpočtu. K největším poloţkám patří důchody 392,2 mld. Kč, nemocenské pojištění 22,5 mld. Kč, státní sociální podpora 39,7 mld. Kč, a na příspěvky na péči v sociálních sluţbách bude vyplaceno 20,6 mld. Kč. K mandatorním výdajům je třeba ještě připočítat z tzv. kvazimandatorní výdaje (na základě předpisů a dohod, které nemají podobu zákonů) a výdaje na programy a projekty evropské unie K výdajům, které je třeba kaţdoročně uhradit patří dále splátky úroky a náklady na správu státního dluhu. V roce 2014 by měl státní dluh dosáhnout 1 779 mld. Kč, coţ představuje 45,6 procenta HDP, a na jednoho občana tak připadá dluh 169 tis. Kč. Státní kasa musí příští rok zaplatit na úrocích z dluhu 66 mld. Kč. Pro srovnání v roce 2003 to bylo 21,3 mld. Kč. Mezi výdaje, které je třeba kaţdý rok vyplatit, patří i mzdy a platy zaměstnanců v organizačních sloţkách státu a mzdové náklady pracovníků příspěvkových organizací. Manévrovací prostor vlády, s přihlédnutím k takto stanoveným výdajům (84 %), je velmi omezený, proto jsou omezené i výdaje na výzkum a vývoj, školství dopravní infrastrukturu apod. Z dalších příčin špatného fungování ekonomiky bez nároku uplatnit pořadí vlivu lze jmenovat: Daňové úniky, které podle odhadů rozdílu mezi příjmy, které by se daly předpokládat za optimálních podmínek a skutečně vybranou výší daně představuje ztrátu 4,2 mld. EUR (110 mld. Kč). Tyto daňové úniky lze jednoznačně přičíst šedé ekonomice, schwarzsystému, stejně jako neplacení daní většinou stánkařů a drobných prodejců. Kromě toho právníci a daňoví experti dokáţou i majitelům ziskových firem najít nespecifikované mnoţství kliček jak daně neplatit. Stále dochází k růstu, s ohledem k neschopnosti dotahovat klíčová opatření, korupce. Česká republika se umístila mezi 180 státy světa na 57-60 místě se 48 body. Například země jako Dánsko, Finsko nebo Švédsko dosáhly 90 bodů, co je však na této statistice přímo zaráţející, je trvalý propad, který zaznamenal pokles z 25. místa v roce 1995 na současné umístění, které je horší neţ mají země jako je Lesotho, Gruzie, Rwanda či Portoriko. 61

Státní správa je ovlivněná klientelismem. Zde selhává stále obtíţnější zajišťování veřejných sluţeb pomocí soukromých firem, které místo úspor vede často spíše k systematickému tunelování jednotlivých úřadů a jimi spravovaných peněz. Například neefektivní outsourcing realizovalo mimo jiné ministerstvo dopravy, které si za dobu tří let najalo za 4,6 mil. Kč pět externích advokátních kanceláři na právní sluţby. Vyskytují se i nejasné vlastnické struktury některých obecních firem, například městských dopravních podniků, nebo energetických společností. Podíly v nich často drţí firmy s anonymními akciemi nebo se sídly v daňových rájích. Skutečnými spolumajiteli obecních společností mohou být i představitelé radnic nebo jejich blízcí. Pravidla veřejných zakázek se neustále mění. Za posledních sedm let se tato pravidla změnila jiţ po dvanácté. Jestliţe Evropa limity pro veřejné zakázky zvyšuje, naše legislativa je sniţuje. Rovněţ není zcela účelné přihlíţet jen k ceně nabídky a přehlíţet tak technickou úroveň, efektivnost, časovou dostupnost a celkové parametry investice. Přetrvává nestabilita právního řádu. Vláda je často hodnocena i podle toho, kolik předloţila parlamentu návrhů nových zákonů. Tak například v letech 1998 – 2006 bylo předloţeno 1445 nových zákonů. V letech 2006 – 2013 1220. Tady platí zásada, kdy přijímání nových zákonů, které nejsme schopni vynutit, nastupuje cesta svévole. Hrozí, ţe vzniknou paralelní pravidla, zákonná a pak ta nemorální, jako korupce a násilí. Hrozí, ţe mohou vzniknout společenské konflikty, které se mohou vymknout běţným způsobům řešení. V současné době chybí i instituce, která bude právo sledovat jako celek a současně bude zajišťovat inventuru právního řádu. V zákonech se často objevují rozporná ustanovení, coţ například potvrzuje skutečnost, ţe dluhy nešlo reálně soudně vymáhat, tak se ustanovili soukromí soudní exekutoři, jenţe jejich zákonné moţnosti, jak ukázala praxe, se v mnoha ohledech přepálila. To samé platí o novém občanském zákoníku, který je i přes řadu protestů uveden k ţivot k 1.1.2014. Například sněm České advokátní komory kategoricky prohlásil, ţe příprava odborné i běţné veřejnosti na zavedení nového občanského zákoníku a s ním souvisejících předpisů byla značně podceněna. Chybí dostatek odborné kvalifikované literatury, v řadě případů nejsou ani známé judikáty, které bude moţné aplikovat v budoucnu. Z toho všeho vychází, ţe nastupuje permanentní nejistota z nejednotné judikatury soudů, z dalšího přijímání právních norem, předpisů, zákonů a vyhlášek.

62

6. Návrh transformačních změn Tato práce není schopna formulovat detailní návrhy, jak změnit ekonomický, politický a společenský vývoj země. V kaţdém případě se však pokusím nastínit ve zkratce problémy, na které by nová vláda měla reagovat a nespoléhat na to, ţe doznívající recese spolu s jiţ přijatými opatřeními, vše vyřeší. V prvé řadě bych zmínil politickou oblast, kde spatřuji negativní posun suverénního státu ke stále rostoucímu vlivu korporativistických subjektů, včetně ne vţdy pozitivních médií. V oblasti sociální hlavní problém spatřuji v tzv. quasi politické korektnosti, kde jsou problémy nedostatečně a povrchně formulovány a kde je v maximální míře spoléháno na stát a nikoli na vlastní přístup a iniciativu podle hesla „kaţdý je svůj strůjce úspěchu“. Ve školství a vědě se ve všech pádech skloňuje výzkum (nikoli aplikovaný) a vysoké školství. Ve vědě chybí výstup pro její finální uplatnění, ve školství přetrvává, dokonce se zvyšuje, rozdíl mezi potřebným učňovským školstvím a stále se z rošiřujícímmi počty škol humanitního zaměření, které takto produkují málo uplatnitelné absolventy na trhu práce. Nejdůleţitějším faktorem bytí českého státu je oblast ekomická. Zde bych se rád zmínil o dvou veličinách, kterými jsou hrubý domácí produkt a státní rozpočet. I kdyţ se jedná o dva ukazatele, ty spolu tvoří nerozlučnou symbiózu. HDP v sobě zahrnuje vše, co se za určitou časovou jednotku vytvoří a jeho výše určuje například prostřednictvím zdanění i výši výdajů státního rozpočtu do ekonomiky. Jestliţe tyto výdaje pokrátíme, jak to činila minulá vláda svými plošnými škrty, do značné míry podváţeme růst nebo navodíme alespoň stagnaci růstu HDP. Ke stanovení reálné prognózy vývoje růstu ekonomiky například přes nastavené příjmy a výdaje státního rozpočtu, pouţil jsem jejich schválenou výši v roce 2013 (ještě s působící restrikcí k zajištění sto miliardového schodku) a schválený rozpočet na rok 2014 (viz příloha). Z tohoto srovnání, kde schodek státního rozpočtu meziročně roste o 12 % a 12 mld. Kč, vycházejí jeho příjmy o 18,5 mld. Kč vyšší (při předpokládaném růstu HDP o 1,3 %) a výdaje dokonce o 23,9 mld. Kč (102,59 %) Podíváme-li se na jednotlivé kapitoly rozpočtu, nelze jej označit za prorůstový, jak jej schválila poslanecká sněmovna. Tak například ke sníţení alokace zdrojů došlo pro ministerstvo ţivotního prostředí (87,3 %), ministerstvo místního rozvoje (83,6 %) dopravy (96,0 %), školství, mládeţe a tělovýchovy (97,8 %) a akademie věd, kde sice došlo ke zvýšení, ale o pouhých 6 mil. Kč

63

Sníţení poloţky u splátky úroků ze státního dluhu o 1,9 mld. Kč (97,3 %) zcela nechápu, kdyţ státní dluh by v roce 2014 měl dosáhnout 1 780 mld. Kč, tj. včetně jeho dalšího zvýšení o 112 mld. Kč za rok 2014. Z tohoto porovnání plyne, ţe k určité podpoře ekonomického růstu by mohlo dojít pouze přes rezorty průmyslu (128,2), zemědělství (118,7) a zejména stání fond dopravní infrastruktury s nárůstem o 7 mld. Kč (110,5) Ostatní rezorty, i kdyţ s určitým přírůstkem zdrojů, budou mít jen relativní potenci ekonomiku ovlivnit (vnitro, kultura, zdravotnictví). To platí i o fondu bydlení, který bude hospodařit pouze s vlastními prostředky, tj. se splátkami úvěrů, úroků a poplatků, které by měly dosáhnout pouhých 780 mil. Kč. Pozitivní na tomto fondu však je, ţe nedává nenávratné půjčky, ale poskytuje úvěry za úrokovou sazbu 0,85 % se splatností 30 let. Největší poloţkou státního rozpočtu jsou, jak jiţ byla zmínka, mandatorní výdaje (ve státním rozpočtu na rok 2014 706,8 mld. Kč). Z celkové jejich poloţky připadá na důchody 55,5 %, tj. 392,2 mld. Jestliţe si však někdo myslí, jak ţe se ti důchodci mají, tak je třeba uvést průměrnou penzi k 30.6 2013 ve výši 10 963 Kč, na kterou nedosáhla zhruba polovina příjemců. Jen devět procent seniorů má důchod přes 14 tis. Kč. Kvůli problémům sehnat zaměstnání odešlo do předčasného důchodu 530 tis. občanů, takţe mají krácený důchod v průměru o 1175 Kč.63 Jedním z dalších problémů současné i minulé ekonomiky je zdravotní pojištění. Je předpoklad, ţe skoční v roce 2013 ve schodku 10 mld. Na tomto stavu se podílí více faktorů, kterými jsou devalvace koruny s podílem 1-3 mld. Kč, omezující úhradová vyhláška, která sníţila přísun zdrojů o cca 6 mld. Kč a stále doznívající zvýšená DPH na léky připravila zdravotnictví o dalších 6 mld. Kč. Pro rok 2014 se počítá pro pojišťovny s vyššími odvody o 4,7 mld. Kč a na pojistném se má vybrat o šest miliard více. Problém se zdroji se však prohloubí se zrušením regulačních poplatků s výjimkou poplatku ve výši 90 Kč za sluţby lékařské pohotovosti. Do zdravotnictví se tak dostane místo 5,5 mld. Kč pouze 180 mil. Kč. Přes zvýšení výdajů státního rozpočtu 2013/2014 o 31 mld. Kč, bude dodrţeno Maastrichtské kritérium, coţ je podíl deficitu na hrubém domácím produktu těsně pod třemi procenty. Určitou, nikoliv zásadní, pojistkou je vytvoření tzv. pětimiliardové úspory, která byla odebraná ze všech kapitol týkající se provozních výdajů do vládní rozpočtové rezervy. Tímto aktem se však sněmovna prakticky vzdala práv, jak v budoucnu s touto rezervou naloţit, jelikoţ o ní bude rozhodovat pouze současná vláda.

63

Ministerstvo práce a sociálních věci [online]. [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/

64

6.1 Konkrétní opatření Na základě výsledků voleb do poslanecké parlamentu České republiky z října roku 2013, uzavřely strana Sociálně demokratická, hnutí ANO 2011 a KDU-ČSL koaliční smlouvu, která obsahuje ekonomický program, včetně dalších priorit jako je státní správa, efektivnost trhu práce, udrţitelnost penzijního systému, sociálního smíru ve společnosti a investic do vědy a výzkumu či vzdělání. Tato vše objímající smlouva se v podstatě nijak výrazně neliší od programového prohlášení předchozích vlád, kde převládala rovněţ dikce, jako je“ podpoříme, budeme usilovat, navrhneme, budeme hájit, prosadíme, prioritou bude“ apod. Přes tyto určité výhrady lze v této smlouvě a následném programu vlády nalézt i některé prvky, které v případě jejich skutečného uplatnění by měly přinést pokrok v transformaci ekonomiky českého státu. Proto bez nároku na pořadí z hlediska jednotlivých přínosů lze souhlasit s následujícími záměry: Zahraničně obchodní vztahy obnovení pobídek pro české a zahraniční firmy podpora exportu prostřednictvím CzechInvest, ČEB, EGAP, Czech Tourism; export směřovat i do dalších zemí na ostatních kontinentech, kde mají naději na vysokou přidanou hodnotu efektivní vyuţití fondů EU Doprava rozšířit mýtné urychlit dokončování rozestavěné dálniční sítě expertizy pro stavby nad padesát mil. Kč Energetika podpora zateplování budov dotace na ekologické kotle do roku 2016 vyřešit otázku prolomení těţebních limitů dostavba třetího bloku Temelína v případě jeho výhodnosti Daně od roku 2015 vyšší zdanění hazardu sníţení DPH na léky, knihy, dětské pleny a dětskou výţivu (cca o -5 %) 65

obnovení slevy na dani pro pracující důchodce kaţdoroční zvyšování slevy na dani na druhé a další dítě Boj proti daňovým únikům elektronická registrace trţeb spojená s účtenkovou loterií prokázání původu majetku v případě nesouladu příjmů s daňovými odvody OSVČ, které dlouhodobě nevykazují zisk z podnikání, nebudou mít nárok na daňové zvýhodnění platby od právnických a fyzických osob subjektům v daňových rájích budou předmětem zvláštní informační povinnosti Opatření proti korupci bude přijat zákon o centrálním registru všech smluv uzavřených veřejnou správou zvýší se pravomoc nejvyššího kontrolního úřadu, aby mohl kontrolovat veškeré výdaje veřejných rozpočtů budou zavedeny centrální nákupy a elektronické aukce ve veřejném sektoru zamezí se naduţívání externích sluţeb na zajištění úkolů veřejné správy bude přijat zákon o státní sluţbě s cílem zajistit její odpolitizování Důchody bude zohledněn počet dětí pro výpočet důchodů zruší se druhý důchodový pilíř a sloučí se s pilířem třetím plně budou valorizovány důchody od roku 2015 (o celou inflaci a třetinu růstu reálných platů) Zdravotnictví budou zrušeny všechny poplatky kromě 90 Kč za pohotovost provede se revize úhradové vyhlášky s cílem rovných příjmů všech zdravotních zařízení přezkoumá se celková léková politika Zemědělství zelená nafta pro zemědělce důraz na produkci domácích potravin s cílem zastavit jejich trvalý pokles státní lesy nebudou privatizovány, bude přijat zákon o jejich nezcizitelnosti Věda, výzkum, inovace 66

podpora strategických oborů s bezprostředními moţnostmi aplikace (strojírenství, medicína, biochemie, biotechnologie) nastaví se změny v systému hodnocení a financování výzkumných institucí posílí se podpora aplikovaného výzkumu v přírodovědných a technických oborech Kultura vytvořit podmínky pro více zdrojové financování kultury s cílem dosáhnout evropského standardu (1 % ze státního rozpočtu na oblast kultury) Všechny uvedené priority, kterými nová vláda chce řešit problémy rozvoje ekonomiky, mají společného jmenovatele. Tím jsou zdroje, které jsou nezbytné jako podpora, respektive prostředek tyto změny realizovat. Samotný projekt koaliční smlouvy má výrazný podtext spočívajíc v kompromisu přijímaných opatření. Jestliţe Sociální demokracie chtěla část těchto zdrojů získat z vyšších daní, tak dva zbývající partneři, zejména ale hnutí ANO, zvýšení odmítlo s tím, ţe zdroje budou získané z potlačené korupce, lepším výběrem daní a zásadně radikálním šetřením, které bude podmíněno forezními audity na jednotlivých ministerstvech. Přes nesporný takto formulovaný racionální přístup se domnívám, ţe všechna přijatá opatření, jestliţe se opravdu uskuteční, budou mít enormní dopad na výdajovou stránku státního rozpočtu. Tím otevřou další problém, kterým je udrţení podílu dluhu na hrubém domácím produktu pod třemi procenty. K zajištění tohoto úkolu bych se ani nebál zvýšit korporátní daně, respektive zavedení sektorové daně pro firmy. K této úvaze mě vede nízké zdanění firem, takţe zvýšení sazby například na 21 % je pořád pod úrovní Slovenska, Polska, Rakouska i Německa, kde mimo jiné růst HDP má vyšší dynamku neţ v České republice. Jen pro srovnání jsou korporátní daně v roce 2013 v České republice osmé nejniţší v rámci EU. Pokud jde o celkové daňové příjmy, podílí se na HDP 34,4 %, coţ je 13. nejniţší daňové zatíţení v EU. Proti zavedení sektorové daně nejvíce argumentují velké banky (Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB). Prostřednictví bankovní asociace upozorňují, ţe zavedení sektorové daně bude mít vliv, na zdraţení úvěrů a jejich horší dostupnost, čímţ by došlo ke zpomalení ekonomického růstu. Podle mého názoru nepovaţuji tento scénář za relevantní. Dopad daně na banky by se totiţ zvýšil podle konkrétního nastavení, nehledě k tomu, ţe by mohl být výpadek zdrojů a důsledku vyšší daně nahrazen pokrácením dividend, které jsou v desítkách miliard odesílané zahraničním matkám českých bank. 67

Rovněţ tak vznik nových malých bank např. (Zuno, Wüstenrot, J&T Banka, Equa, Evropsko Ruská banka) vytváří silnou konkurenci pro velké banky, které si nemohou dovolit opustit svojí klientelu, nehledě k tomu, ţe poplatková politika těchto malých bank je daleko příznivější neţ účtované poplatky velkých bank, jak potvrzují i četné soudní ţaloby klientů na jejich rozsah a strukturu. Druhou oblastí, kde spatřuji určité rezervy, jsou mandatorní výdaje. Ty jsou tak velké, ţe velice silně neutralizují snahu nastolit ekonomický růst. V této oblasti je proto třeba provést podrobný audit těchto výdajů s hlavním směrováním na poskytování dávek nezaměstnanosti. Celý systém je pak třeba hodnotit z pohledu sociálního reflektoru místo bezbřehého sociálního slunce.64

Závěr Česká republika stále proţívá, s výjimkou určitého zlepšení v posledních měsících roku, nejdelší recesi ve své krátké historii. Přesto minulá vláda a provládní ekonomové zdůrazňují ty parametry ekonomiky, ve kterých má relativně dobré výsledky. Jde zejména o srovnání takových ukazatelů jako je míra nezaměstnanosti, stav bankovního sektoru, podíl dluhu na HDP a inflace s našimi nejbliţšími sousedy. Tento pohled spolu s tézí působení zejména vnějších vlivů je veskrze zavádějící jak ukazuje vývoj nejdůleţitějšího ekonomického ukazatele HDP. Ten v období let 2002/2012 poklesl o 1,56 % s podílem vlivu výdajů na konečnou spotřebu – 0,86 % a tvorby hrubého kapitálu -18,11 %. Celkový pokles nedokázal vymazat ani velice pozitivní vývoj čistého exportu o plných 105,38 %, i zde lze najít ne vţdy kladně působící vlivy, které například signalizují, ţe česká ekonomika se bez masivního dovozu zboţí, surovin a komponentů neobejde. V mezinárodním srovnání přestavuje pátou dovozně nejnáročnější ekonomiku mezi 27 zeměmi EU. Aby ekonomika České republiky vyprodukovala stokorunu nové hodnoty, musela na ní v roce 2012 vynaloţit 73 korun v podobě dovezeného zboţí a sluţeb (v roce 2002 60 Kč) Náročnost ekonomiky na dovoz zboţí a sluţeb byla v roce 2012 téměř dvakrát vyšší neţ náročnost celé evropské unie. Rovněţ relace dovozu zboţí a sluţeb v ČSR k HDP dosáhla 76,4 %, v celé Evropské unii jen 40,9 %. Výsledky HDP se přímo podílí na úrovni vládních příjmů, které společně s výdaji se podepisují na zjištění, ţe Česká republika ţije na dluh. Jestliţe roční deficity státních rozpočtů 64


68

dosahovaly v roce 1996 210 mld. Kč (12 % HDP), tak v roce 2012 to bylo 1 759 mld. Kč (45,8 %). Pokud jde o výdaje, ty i přes restriktivní politiku vlády ve formě plošných škrtů nedokázaly zadluţování zabránit, naopak napomohly k podvázání ekonomického růstu. Ţe výsledné saldo státního rozpočtu za rok 2013 bylo vůči plánu niţší o 19 mld. Kč, to nemění nic na tom, ţe se to povedlo pouze na úkor úspor ve výdajích na výstavbu dálnic a dalších významných staveb, či omezením rozsahu valorizací důchodů. Na druhou stranu je třeba kladně hodnotit poněkud vyšší výběr DPH. V ekonomice je většina ukazatelů vzájemně provázána. Proto se stagnací růstu HDP se negativně vyvíjí nezaměstnanost, růst mezd, inflace, roste počet lidí, kteří se dostávají do sociální nouze, přitom jiní mají uloţeno u bank více jak jeden bilion korun při současně poskytnutých úvěrech ve výši 1,2 bilionu Kč. Ve výhledu na rok 2014 je předpoklad, ţe HDP by konečně měl vzrůst o 1,3 %. To umoţnilo sestavit státní rozpočet bez plošných škrtů, ale také bez výrazné podpory ekonomického růstu. Špatné na tomto rozpočtu je však, i při udrţení podílu jeho schodku na HDP těsně pod třemi procenty, další zvýšení zadluţenosti o 112 mld. Kč. Vládní koalice se dohodla na řadě opatření, které chce uplatnit při řízení státu. Vesměs lze s nimi souhlasit, neboť nezasahují do oblasti daní, které s výjimkou jiţ exitující solidární daně ve výši 7 % (přejmenování na daň progresivní s platností do roku 2015), zavedení DPH pro kupujícího z pozemku pod novou stavbou a zvýšení daní z hazardu, se nemění. Rovněţ tak jsou opatření směrována do vymahatelnosti daní, likvidace korupce, zrušení poplatků ve zdravotnictví a zvýšení plateb pros státní pojištěnce související právě s poklesem příjmů poplatků. Před vládou dále stojí maximální úkol zajistit zdroje pro financování důchodů a zdravotnictví. To spolu s rozsahem mandatorních výdajů a závazkem nezvyšovat daně, bude těţko k ufinancování pouze tím, ţe se zdroje budou hledat prostřednictvím šetrného hospodaření a lepším výběrem daní. Nezanedbatelným vlivem na oblast rozvoje ekonomiky bude mít i spolupráce stran v rámci koalice v samotném parlamentu. O některých stranách se totiţ dá usuzovat, ţe vznikly jako strany protestu, bez historie a s jednoduchými hesly a lacinými sliby. Právě z těchto důvodů se můţe opakovat nám známý rozpad minulé vlády se všemi navazujícími důsledky. Podceňovat nelze ani aktivistickou politiku médií, která se nespokojí jen se svou zpravodajskou a informační funkcí.

69

Pokud jde o stanovení data přijetí eura, ČNB spolu s Ministerstvem financí doporučily nestanovit cílové datum, a to s ohledem celkové připravenosti státu. Toto rozhodnutí není nijak v rozporu s náladou českých občanů, nehledě k tomu, ţe velký počet firem jiţ v eurech obchoduje, a to i mezi sebou. Situace na finančních trzích se sice v posledních měsících zklidnila, stále však přetrvává nejistota spojená s dluhovými problémy řady zemí Eurozóny, coţ nejsou vhodné podmínky pro přijetí Eura v ČR. Navíc v reakci na dluhovou krizi v některých zemích Eurozóny vznikly nové evropské instituce a mechanizmy, které zvyšují náklady na přijetí Eura. Tím se původní podoba rámce fungování Eurozóny stále více vzdaluje od stavu, kdy Česká republika vstupovala do EU. Ačkoliv podle některých makroekonomických ukazatelů se zdá, ţe česká ekonomika odrazila ode dna a postupně oţívá, situace na trhu práce se nelepší. Naopak počet lidí bez práce stoupl v lednu na hrozivých 629 tis. a je nejvyšší v historii země. Počet nezaměstnaných v evidenci úřadu práce byl v lednu 2014 o 32 441 vyšší neţ na konci prosince minulého roku a o 43 465 vyšší neţ před rokem Podle mého názoru nechce řada firem nové pracovníky nabírat i proto, ţe se naučily během recese šetřit a stejnou práci jako dříve jsou schopné odvést i s menším počtem pracovníků. Zadluţenost státu je obrovská. Paradoxem je stav, i kdyţ nesrovnatelně niţší, zadluţení jiných států vůči České republice ve výši 22 mld. Kč (Kuba 6,6 mld. Kč, Srbsko 2,6 mld. Kč, Súdán 2,4 mld. Kč, Irák 1,2 mld. Kč, Irán 977 mil. Kč atd.) Tady je však moţné kalkulovat jen s velmi nízkým předpokladem jeho úhrady. Ve světle všech vyjmenovaných problémů české ekonomiky se domnívám, ţe k určitému zlepšení výsledků dojde. Nebude to v řádech měsíců, spíše bych odhadoval aţ v roce 2015, a to za přispění fungování vládou přijatých opatření, zejména za přispění růstu sousedních ekonomik, zejména našeho největšího exportního partnera spolkové republiky Německo. Cílem práce bylo provést analýzu ekonomických ukazatelů a v kontextu s dosaţenými výsledky ukázat, kam by měla hospodářská politika směřovat. Podle mého názoru, se tento záměr podařilo splnit. Byla objasněna výchozí pozice státu při jeho přechodu na trţní hospodářství a na řadě ekonomických ukazatelů jsem prezentoval jejich vliv na růst či pokles ekonomického vývoje. Z vlastního hodnocení vzešel i poznatek, ţe ekonomická krize nebyla jediným zdrojem poklesu hrubého domácího produktu, ale ţe stejnou mírou se na něm podílely výdaje na konečnou spotřebu a tvorba hrubého kapitálu, jako důsledek omezené alokace zdrojů do ekonomiky. Rovněţ tak byl objasněn i vliv státního rozpočtu, který v důsledku vysokých mandatorních výdajů neměl dostatečnou razanci se zbytkem omezených 70

zdrojů ekonomické problémy řešit. V závěrech práce jsem proto uvedl, ve většině případů v souladu s vládním prohlášením, i některé transformační změny v oblasti zahraničně obchodních vztahů, v dopravě, v energetice, v daňové oblasti, v boji proti daňovým únikům a korupci, respektive ve vědě, výzkumu, inovaci a v zemědělství, které by do budoucna měly pozitivně ovlivnit hospodářský růst České republiky.

71

Seznam pouţité literatury: 1) HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xiv, 424 s. ISBN 978-80-7179-861-3. 2) KLAUS, Václav. Česká republika na rozcestí: čas rozhodnutí. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. ISBN 978-80-253-2023-5. 3) PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2011. ISBN 978-80-7265-193-1 4) PIKORA, Vladimír a Markéta ŠICHTAŘOVÁ. Nahá pravda, aneb, Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti. 1. vyd. Praha: NF Distribuce, 2012. ISBN 978-80-2602811-6. 5) POLIDAR, Vojtěch. Management bank a bankovních obchodů. 2. upr. vyd. Praha: Ekopress, 1999. ISBN 80-861-1911-4. 6) POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 2. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, xvii, 716 s. ISBN 80-717-9462-7. 7) URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. ISBN 978-807-3575-793. 8) VLADIMÍR, T., et al. Bankovní unie Morální hazard evropských rozměrů?. 1st ed. 2013. ISBN 978-80-87460-12-2. 9) Český statistický úřad [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ 10) Česká národní banka [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/ Kurzycz: zahraniční investice. [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/ 11) Český statistický úřad: Bilance důchodového účtu a vývoj počtu příjemců důchodu [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: www.czso.cz http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/430030B825/$File/110913q3a.pdf 12) Český statistický úřad. [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: 13) EY building a better working world. . [online]. 23.2.2014 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.ey.com/CZ/cs/Newsroom/News-releases/2013_Pristi-rok-by-mel-byt-lepsirikaji-podnikatele 14) [online]. [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://www.eru.cz/

72

15) Http://byznys.ihned.cz/c1-60715770-nove-solary-prijdou-o-podporu-obnovitelnezdroje [online]. [cit. 2014-02-09]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-60715770-novesolary-prijdou-o-podporu-obnovitelne-zdroje 16) Http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/csav021414.docx [online]. [cit. 2014-02-17]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/csav021414.docx 17) Kurzycz: stavebnictví. [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/stavebnictvi/ 18) http://www.kurzy.cz/makroekonomika/sluzby/ Kurzycz [online]. [cit. 2014-03-05]. Dostupné z: 19) http://www.kurzy.cz/makroekonomika/hdp/ Kurzycz. . [online]. 23.2.2014 [cit. 2014-02-23]. Dostupné 20) http://www.kurzy.cz/makroekonomika/inflace/ Kurzycz: inflace. [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: 21) Ministerstvo průmyslu a obchodu: Zahraniční obchod [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/ 22 ) Ministerstvo práce a sociálních věcí: Počet nezaměstnaných [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/search.php Ministerstvo práce a sociálních věci [online]. [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: 23) http://www.mpsv.cz/cs/ 24) [online]. [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://www.eru.cz/ 25) Počet narozených dětí v manželství a mimo manželství [online]. [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/ 26) Rada pro výzkum, vývoj a inovace: Výdaje státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=609 27) Vysoká škola ekonomická. Acta oeconomica pragensia. [online]. 17.2.2014 [cit. 201402- 17]. Dostupné z: Je HDP vhodným ukazatelem ekonomické výkonnosti a sociálního pokroku v podmínkách globalizace?

73

Přílohy: č.1 Plánované saldo státního rozpočtu jako rozdíl jeho příjmů a výdajů

2013

2014

INDEX v %

100000

112000

112,0

1 080 767

1 099 308

101,71

554 227

562 237

101,4

377 772

382 882

101,35

337 241

340 334

100,92

148 768

153 887

103,44

99 074

98 028

98,94

1 180 767

1 211 308

102,59

Zvýšení dluhopisů

99 932

113 569

113,65

zvýšení dlouhodobých úvěrů

1 630

-

-

Změna na účtech finančních aktiv

-1 562

-1 569

100,49

Mld. Kč Schodek st. rozpočtu Příjmy st. rozpočtu Z toho: Daně Pojistné na sociální zabezpečení a státní politika zaměstnanosti Z toho: Povinné důchodové pojistně Nedaňové příjmy Z toho: Příjmy z Evropské unie Výdaje státního rozpočtu Financování schodku státního rozpočtu

74

č.2 Vybrané kapitoly výdajů státního rozpočtu Mld. Kč.

2013

2014

index

Ministerstvo financí

15 796

16 985

107,53

Ministerstvo vnitra

52 292

54 319

103,88

512 309

525 557

102,58

Ministerstvo ţivotního prostředí

14 918

13 023

87,30

Ministerstvo pro místní rozvoj

17 071

11 761

83,58

Ministerstvo průmyslu

27 353

35 064

125,19

Ministerstvo dopravy

45 845

44 025

96,03

Ministerstvo zemědělství

44 135

52 373

118,66

Ministerstvo zdravotnictví

6 450

6 893

106,87

Ministerstvo škol., mlád. a tělovýchovy 140 412

137 269

97,76

8 890

10 416

117,16

21 349

22 413

104,98

4 449

4 455

100,13

Státní fond dopravní infrastruktury

64 500

74 500

110,85

Státní dluh

67 850

66 000

97,27

MPSV

Ministerstvo kultury Ministerstvo spravedlnosti Akademie věd

75

Aktuální problémy hospodářské politiky v ČR

Recommend Documents