Agentury. Nejcennější značky světa

Agentury Nejcennější značky světa ČT 24 | 10.6.2015 | 21:05 | Pořad: Ekonomika | Téma: Agentury

Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Žebříček nejcennějších značek v Německu ovládly automobilky. Mezi 50 nejúspěšnějšími firmami mají skoro poloviční podíl. Uvádí to studie společnosti Interbrand. Do první pětky se kromě výrobců aut dostal i poskytovatel telekomunikačních služeb Telecom. A softwarová společnost SAP. Tereza DALECKÁ, redaktorka -------------------Kvalitní, přesný a nadstandardní. To podle odborníků očekávají lidé od německých výrobků. Tamní automobilky k tomu mají i svou tradici a jsou jedním z motorů ekonomiky. I proto je podle odborníků nejcennější značkou Německa Mercedes Benz, který přeskočil svého rivala, další automobilku BMW. Tomáš MRKVIČKA, ředitel strategického plánování, Young&Rubicam -------------------Určitě to bude jejich schopnost inovovat, používat nové materiály, představovat a zavádět nové technologie, dávat na trh nové modely. Tereza DALECKÁ, redaktorka -------------------Ve světovém žebříčku už ale automobilky tak významnou roli nehrají. Dokonce ani jedna z nich není v první desítce světově nejcennějších značek. Té už několik let vévodí hlavně velké technologické společnosti v čele s americkým Applem. Tomáš JINDŘÍŠEK, řídící partner, spoluzakladatel, Dark Side -------------------Technologie se hodně proměňují. Třeba Coca-Cola je stabilní záležitost, která se drží v čele těch 20 nejlepších značek řadu desítek let, ale ten svět technologií se tak rychle mění, že tak, kde byl před 10 lety Microsoft, uvidíme, co nám přinese budoucnost třeba za pár let. Tereza DALECKÁ, redaktorka -------------------I když je Apple v současnosti nejhodnotnější firmou světa, z hlediska historie má ještě co dohánět. Například holandská, východoindická společnost měla v 18. století v přepočtu na dnešní peníze hodnotu 7 bilionů dolarů. Petr Baláš a Tereza Dalecká, Česká televize. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------A ve studiu už vítám Edu Kaubu, marketingového experta a kreativního ředitele společnosti Havas, hezký večer. Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague

-------------------Hezký večer. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Podle jakých kritérií se vůbec měří hodnota značky? Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Tak na to jsou marketingové nástroje, ale v zásadě lze říci, že se to měří podle dvou oblastí. Jedna oblast je ta funkční a druhá je ta emoční. Funkční, to znamená, jak ten výrobek opravdu plní svoji funkci, jak je technologicky vyspělý, nebo jak je tradiční, nebo další funkční benefity, které má. A emoční část to je to, jak si nás získal, jak vybudoval svoji marketingový, marketingovou kampaní svoji dlouhodobou pozici na trhu. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Podle té, podle toho funkčního kritéria, dá se poměřovat třeba značka jako je Mercedes, BMW a McDonald, když to jsou úplně jiné výrobky a hamburger asi nebude technologicky vyspělý? Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Máte pravdu, ale poměřovat se to samozřejmě dá. Protože každý ten výrobek je určen k něčemu jinému a každý má svoji konkurenci. McDonald je určitě jednička na trhu, zrovna tak jednička na trhu je Mercedes, nebo BMW. Ale ty už zase spolu soupeří. Zrovna tak jako McDonald soupeří s nějakejma jinejma značkama, které jsou v té oblasti potravinářské. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Dá se třeba říct, že hodnota značky je poloviční částka, za kterou by se daná firma dala prodat? Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Dřív to tak bývalo, ale dneska už ta hodnota ta značky je i víc, protože jsou firmy, například módní firmy, které dříve stavěly svoji pověst nejen na tom, že mají kvalitní design, ale že jsou i zhotovené ve Francii nebo v Itálii. Dneska se dělají levnějc, to znamená ta hodnota tý značky je i víc než je hodnota té dotyčné firmy. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------V České republice, jaké značky jsou nejhodnotnější? V Německu to jsou automobilky, slyšeli jsme. Proč právě automobilky a je to v Česku stejné? Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------No u nás je to samozřejmě stejné, nejhodnotnější značka je Škoda Auto, ale jsou i další značky české, které jsou hodnotné to je Pilsner Urquell, Budweiser Budvar, to jsou velice hodnotné a cenné značky. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka --------------------

Nejcennější německá značka má hodnotu 25 miliard eur, více než 25 miliard eur. Já se přiznám, že jsem nikde nenašla ocenění nejdražších českých značek. Existuje něco takového? Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Neexistuje, jsou to samozřejmě jenom odhady. Asi přesnější odhady bysme měli na burze. Ale myslím si, že Škoda Auto má hodnotu 50 miliard. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------50 miliard eur? Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Korun. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Korun. Když se budeme dívat na světové značky, tak světu vévodí technologické firmy. Jak moc může hodnotu značky srazit nepovedený produkt? Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Může samozřejmě. Když se podíváme na Nokii, Nokia byla lídr na trhu 10, 15, 20 let a skončila tím, že neinovovala. Že prostě její výrobky přestaly být funkční. A zrovna tak ale může být výrobek, který je funkční a když nebude investovat do marketingu, do budování tý emoční stránky své značky, tak skončí taky. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------To byl příklad toho, jak srazit hodnotu značky. Jak naopak vybudovat brand, který bude patřit právě mezi ty nejúspěšnější a co k tomu všechno potřebujeme? Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Tak to je samozřejmě... Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Předpokládám finance. Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Finance, ale to není to stěžejní. Nejstěžejněj..., nejstěženější je ta idea, za kterou já jdu a jak se trefím do nároků cílové skupiny a vybuduju si dlouhodobý vztah s ní, protože budovat značku, to není za rok, to se... Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Jak dlouho to trvá tedy?

Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------U každé značky je to jiné. Právě u těch, které jsou budované na technologiích, to jde daleko snáz. U nápojů je to desítky let. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------To znamená, že kdyby někdo chtěl vybudovat v Česku nový brand, který bude úspěšný, měl by vsadit na technologie? Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Pokavaď to bude brand spojený s technologiemi, musí vsadit na technologie. Pokavaď to bude brand, který nesouvisí s technologiemi, ale je to třeba potravinářský brand, tak musí plnit zase jiný funkční benefit, být chutný, být výživný, ale zároveň musí investovat do marketingové kampaně, aby si vybudoval dlouhodobý vztah s klientem. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Eda Kauba, kreativní ředitel Havas Worldwide. Děkuju za rozhovor. Eda KAUBA, kreativní ředitel, Havas Worldwide Prague -------------------Děkuju.

My, single holky Instinkt | 11.6.2015 | Rubrika: Téma | Strana: 22 | Téma: Agentury

Je jim třicet a o domácím štěstí zatím jen sní. Jsou totiž momentálně takzvaně single. Petra Fléglová vede v Praze pobočku brněnské reklamní agentury Media Age, Hana Ženíšková pracuje jako marketingová manažerka ve společnosti Oriflame. Není to tak dávno, co jsem četla studii na téma single život, a tam stálo, že ho vedou ti, kteří takhle žít chtějí. My to tak ale rozhodně nemáme, vztah chceme," vyjasňuje situaci Petra Fléglová na začátku našeho pátečního setkání v brzkém odpoledni. Obě kvůli němu musely utéct z práce. Běžně se totiž ze zaměstnání vracejí domů nejdříve kolem šesté, pak většinou sportují a v pozdních hodinách mnohdy usedají zase k počítači. Nebo si vyjdou s přáteli na drink, koncert, cestují - letos už prozkoumávaly třeba Brazílii. Unisono se shodují, že popsaným způsobem života řeší dost často absenci kvalitního partnerství. Správní chlapi totiž prý došli, případně těch nezadaných je na trhu zoufale málo. Nejčastěji potkávají ty nevyzrálé, vychloubačné, bez chuti přijmout zodpovědnost a neuznávající tradiční hodnoty. Navíc když prý jako ženy projeví city, utíkají. "Nechtějí se vázat, jako by měli stále pocit, že jim něco zásadního utíká," popisuje Hana Ženíšková. Současní třicátníci jsou podle nich často zamindrákovaní, a to zvlášť když zjistí, čím se ony živí, případně že vydělávají o něco více. "Přitom mně na jeho platu ani profesi nezáleží, ať je třeba učitel, ale musí si věřit," říká Hanka. Petra zažila situace, kdy partnera její úspěch i schopnost spoustu věcí si zařídit nejdříve fascinoval, ale při rozchodu přišlo rozčarování: "To pak byla hlavní věc, kterou mi vyčetl. Nedokázal se přes to přenést." Obdobnou zkušenost si prožila i Hanka. Málokterému chlapovi se třeba zamlouvalo, že musí kvůli práci často cestovat. Pokud jde o seznamování, jsou obě tradicionalistky a myslí si, že první krok je na muži. "Je to přece lovec," usmívá se Hanka. Petra se domnívá, že je dobré maximálně vyslat signál, dát muži

najevo, že je sympatický. "Určitě by mělo stačit hodit rukavičku a počkat, jestli je to oboustranné." Seznamování v barech nebo na seznamkách ale už zavrhly, připadá jim to povrchní a jako "nákupy v obchodním domě". "Kluci to často mají taky rozehrané na více frontách, bohužel," poznamenává Petra, která s tím má čerstvou zkušenost. Nějaký čas si dopisovala s jistým mužem, a když to nespělo k setkání tváří v tvář, intuice jí napovídala, že všechno nebude v pořádku. "Svěřila jsem se kamarádkám a ukázala jim ho na fotkách. Jedna ho poznala a řekla mi, že žije s přítelkyní." Asi jsme moc akční Obě mladé ženy už vědí, že nemají dávat najevo samostatnost, tu čeští muži nedokážou strávit. "Funguje bezradnost. Jednou jsem poslala smsku ,kamarádovi', že potřebuji šroubovák - i když jsem si ho mohla jít půjčit k bratrovi -, abych se mohla dívat na novou televizi. Ihned přispěchal a postaral se," vypráví Petra. Druhým dechem ale dodává, že takový postup potlačuje její osobnost. Hana pokyvuje hlavou, myslí si to samé. Kvůli partnerovi jsou ale obě prý ochotné hodně věcí změnit a přistoupit i na hry, které mužům dělají dobře. "Určitě bych uměla chválit, ale muselo by opravdu být za co. U vyměněné žárovky bych se rozplývat neuměla," varuje Hana. Podle obou může být z jejich strany problém i v tom, že jsou příliš akční. Vstávají brzy, chodí pozdě spát, náruživě sportují, doma se příliš nevyskytují. "Možná se chlapi bojí, že bychom je honily po parku, zatímco oni by se radši plácli na gauč," přemítá Petra. Když stočíme řeč na rodiče, pochvalují si, že těm jejich to doma klape, a těší je, že se i po letech milují. Petra si myslí, že předchozí mužské generace byly férovější, držely slovo. "Současným mužům moc nevěřím, trvá mi, než si získají moji důvěru, což je nemusí dlouho bavit. Asi to bude tím, že mám za sebou vztah, kdy partner paralelně chodil ještě s jinou ženou, aniž bych to léta tušila," popisuje Petra. Panice, že zůstanou samy, se snaží nepropadat. "Beru to tak, jak to je. Třeba je moje poslání jiné. Jen mám občas obavy, aby ten pravý nepřišel až v důchodu a my dva spolu nehráli maximálně tak pétanque," rozesměje se Petra. I proto se svým otcem vymyslela záložní plán - pokud do svých pětatřiceti nepotká toho pravého, pořídí si potomka jako svobodná matka a s výchovou jí pomůže právě táta. "Říkám si, že mladá matka už prostě nebudu, tak to nehrotím. I když tuším, že to rodiče trápí, ale naštěstí jsou natolik taktní, že o tom nemluví," dodává Hanka. Nároky na ideálního muže nemají přehnané - v první řadě prý musí zafungovat chemie, nutný je humor, jisté sebevědomí, podpora a shovívavost k jejich práci, chuť sportovat. "Měl by být ale taky vyšší než já, ráda nosím vysoké podpatky," připojuje Hana. Petra má taky originální přání potencionální přítel by měl mít větší ruce než ona. Partnerské štěstí vidí v obyčejných věcech společných procházkách, sledování televize ve dvou, možnosti schoulit se do náruče. "Chci, aby mě hýčkal, protože si často přijdu jako Robocop," uzavírá Petra. Chybí jim soudnost, jsou falešné Dvaatřicetiletý Lukáš z Prahy je sám něco přes rok. Předtím si prožil pětiletý vztah. Přiznává, že za krachem mohla stát jeho komplikovaná osobnost, po určitě době prostě nemohl přehlížet to, co delší čas nefungovalo. Novou partnerku aktivně nehledá, ale touží po ní. "Nejsem totiž lovec, neumím to. Navíc si myslím, že kvalitní vztah se hledat nedá, musí přijít sám. Jen je dobré se tzv. nabídnout," je přesvědčený. Přitahují ho štíhlé slečny a dříve i takové, co stejně jako on rády sportovaly. Dnes už za podstatné společné zájmy nepovažuje. Důležité jsou hlavně vzájemnost, upřímnost, komunikace, pochopení a sexualita. Na ženách se snaží hledat jen to pěkné, vadí mu ale, když k sobě nejsou soudné, a to hlavně v případě outfitů a vystupování. Za příšerné považuje pomlouvání, faleš a vyhrocenost. Dokáže ho otrávit, když se baví se single slečnou a ta mu na otázku, jak by měl vypadat její ideální partner, odvětí,

že by neměl mít v hlavě hlavně nas.... "Takže nápodobně," říká odevzdaně Lukáš. Kvalitních a dlouhodobých vztahů má kolem sebe pomálu, ale ve svém případě sází stále na heslo: Never back down neboli Nikdy to nevzdávej. A názor psychologa na nechtěné "singlovství"? Vstup do vztahu podle Borise Štepanoviče znamená vždy riziko, přináší výzvu otevření se a odhalení svých slabých stránek. Pro někoho není jednoduché vzdát se osobního komfortu a přijímat kompromisy, společné závazky, řešit konflikty. "To, že je někdo pracovně úspěšný, chytrý nebo krásný, nemusí být zárukou, že je spokojen se sebou a že je pro něj jednoduché vstupovat do vztahů. Vysoká výkonnost v práci může spíše signalizovat pocit malé hodnoty a obavu před vztahy," naznačuje. Foto popis| SCHOPNÉ, CHYTRÉ, ÚSPĚŠNÉ. Kombinace vlastností, ze které má mnoho českých mužů panickou hrůzu. Své o to vědí kamarádky Petra Fléglová (vpravo) a Hana Ženíšková.

Shopexpo: Unikátní konference nejen o e-shopech denik.cz | 10.6.2015 | Rubrika: Ekonomika | Strana: 0 | Téma: Agentury

V ostravské aule Gong se na začátku června uskutečnila konference Shopexpo, která byla co do počtu řečníků, vystavujících i návštěvníků největší svého druhu ve střední Evropě. Jejím tématem bylo obchodování na internetu, e-shopy a logistika.

Unikátní akce kombinující klasickou konferenci, expozice a workshopy s kulturním programem a řadou neformálních setkání nad aktuálními tématy z oblasti e-commerce, tedy elektronického obchodování. To byla dvoudenní konference Shopexpo v ostravském Gongu. Přilákala více než 2100 návštěvníků z různých zemí, na několika pódiích se představilo více než 60 odborníků. Například Zásilkovnu.cz do Ostravy přijela prezentovat její zakladatelka Simona Kijonková a v neposlední řadě také Petr Brandýský. "Našim tématem na konferenci Shopexpo je podpora eshopů směrem do zahraničí a samozřejmě to hlavní čemu se věnujeme, tedy stavění a rozšiřování pobočkové sítě pro vydávání zásilek z e-shopů," uvedl za Zásilkovnu.cz Petr Brandýský. Doplnil, že ačkoliv se to málo ví, Zásilkovna.cz vznikla právě v Ostravě v roce 2010, v krajské metropoli byla otevřena také její první pobočka. Online bar Návštěvníci mohli hned u vchodu do Gongu navštívit také stánek Online bar největší internetové agentury na českém a slovenském trhu - H1.cz. "Snažíme se tímto stánkem přirovnávat to, co mají všichni rádi - pití k tomu, co nabízíme a na co se specializujeme. Čili kompletní digitální servis. Naše výhoda je v tom, že dokážeme poskytovat velkou šíři služeb skrz na skrz. A jenom velmi dobře smíchaný mix služeb, ať už je to placená reklama, analýza současného stavu nebo použitelnost, dokáže klientovi dodat ten správný recept na úspěch. Našim stánkem se to právě snažíme přirovnávat k tomu, když mícháte koktejl. Do něj také potřebujete určité ingredience ve správných poměrech tak, aby z toho vzniklo dobré pití. Stejně tak je to i s tím onlinem. Zákazník potřebuje různé služby v různém pořadí a s různou intenzitou," řekl Deníku Michal Ročeň, který má v H1 na starosti několik týmů, které se specializují na placené reklamní kanály. Doplnil, že jsou pražskou agenturou. "Do Ostravy jsme museli dojíždět, nicméně prostory Gongu jsou úžasné. Byli jsme se tady podívat už před čtrnácti dny, kdy jsem tady byl poprvé. Musím uznat, že jsem byl ohromený, moc se mi to tady líbí. Spojení industriálna s velkým sálem. Mi to přijde super," uvedl. Na slovíčko s trenérem

Lidem se představil také Google. "Zájemci si u nás mohou vyzkoušet různá zařízení, jako jsou Chromebooky nebo některé tablety a telefony. Prezentujeme tady Google Play, což je služba na přehrávání hudby. Také tu máme nabíječky na mobilní telefony - všem dobíjíme energii. Náš stánek se jmenuje Na slovíčko s trenérem, lidé si k nám tak mohou přijít zkonzultovat různá témata," představila stánek Věrka Koukalová z Google Česká republika. Konference se mimo jiné účastnili také zástupci Aukro.cz, BDO, PayU, Seznam.cz nebo MojeID. Na konferenci vystoupila řada hostů z České republiky i ze zahraničí. Mezi nimi například zakladatel společnosti Socialbakers Jan Řežáb, autor bestselleru s názvem Konec prokrastinace Petr Ludwig nebo výše zmíněná zakladatelka Zásilkovny.cz Simona Kijonková. Otázka pro Marka Kršku, marketingového a obchodního ředitele společnosti NetDirect, která je společně s Dark Side organizátorem konference Shopexpo: Co bylo cílem konference Shopexpo? Naší snahou bylo vytvořit největší a nejkomplexnější networkingovou akci, jakou mohou provozovatelé malých i velkých e-shopů v České republice navštívit. Podle toho jsme také vybírali hosty, kteří mají co říct jak k samotnému vývoji e-shopů, tak k sociálním sítím, webové analytice, logistice a dalším tématům. Shopexpo vystupuje jako konference, která má člověka posunout. Kam, jak a proč, to ať si každý rozhodne sám. Shopexpo může pomoci v hledání cesty prostřednictvím zkušeností, inspirace a interakce s odborníky. MARTINA KOZIOLOVÁ"

Bayer se zbavuje divize pomůcek pro diabetiky, dostane za ni miliardu eur e15.cz | 10.6.2015 | Rubrika: Průmysl a energetika | Strana: 0 | Téma: Agentury

Německá farmaceutická společnost Bayer prodá za 1,02 miliardy eur (27,8 miliardy korun) svou divizi pomůcek pro diabetiky Diabetes Care firmě Panasonic Healthcare Holdings podporované investičním fondem KKR a japonskou společnosti Panasonic. Prodej je součástí širšího plánu změn v Bayeru, který počítá s prodejem aktivit, které firma nepovažuje za hlavní. Dohoda by měla být dokončena v prvním čtvrtletí příštího roku. Bayeru se tak na druhý pokus podařilo prodat divizi, která vyrábí přístroje pro měření hladiny cukru v krvi, tzv. glukometry, a mezi jejíž značky patří Contour, Breeze, Elite a Microlet. Divize čelí silné konkurenci a loni měla problémy s poklesem cen v USA. Její tržby loni činily 909 milionů eur. Mimo jiné spolupracuje s americkou technologickou firmou Medtronic. Panasonic Healthcare rovněž vyrábí glukometry. Firma v prohlášení uvedla, že nový, sloučený podnik bude moci díky své velikosti nabídnout cenově dostupnější zařízení a lépe tak bojovat s konkurencí. Glukometry vyrábějí také firmy Abbott, Roche či Johnson & Johnson. Bayer zbrojí na další akvizice Prodej divize je součástí plánu Bayeru zrevidovat svou strukturu, jehož součástí je i uvedení akcií divize umělých hmot na trh. Firma chce změnami získat peníze pro investice a akvizice v oblasti zdravotní péče, veterinárních léčiv a ochrany rostlin, napsala agentura Reuters. Panasonic Healthcare kontroluje americká investiční skupina KKR, která v roce 2013 koupila ve

firmě podíl 80 procent. Zbývajících 20 procent vlastní japonská firma Panasonic. Výskyt cukrovky se po celém světě zvyšuje, protože populace v rozvinutých zemích má stále častěji sedavé zaměstnání, méně se hýbe a přijímá stále více kalorií. Podle Světové zdravotnické organizace se do roku 2030 zvýší počet lidí s cukrovkou na 366 milionů ze 177 milionů v roce 2000. Čtěte také: Bayer převzal divizi volně prodejných léku Merck, vyzve na souboj lídra trhu Geometry Global připraví pro značku Bayer valentinský event Bayer zvýšil zisk, převzal Algetu

Cenu za public relations získal Seznam.cz s agenturou AC&C novinky.cz | 10.6.2015 | Rubrika: Ekonomika | Strana: 0 | Téma: Agentury

Absolutním vítězem desátého ročníku soutěže Česká cena za public relations se stal projekt Pro jedno TýTý slunce nesvítí agentury AC&C a Seznam.cz. Vítěze oborových cen ve středu slavnostně vyhlásila Asociace public relations agentur (APRA). V soutěži se letos utkalo celkem 155 přihlášených projektů. "Letošní ročník potvrdil rostoucí zájem o oborové ceny. Taktéž jsme rádi, že škála oceněných se neustále rozrůstá a ocenění získávají nejen zástupci členských i nečlenských agentur a klientů, ale i zástupci z akademické sféry, občanská sdružení či projekty měst a obcí," uvedla výkonná ředitelka APRA Barbora Bělíková. Absolutní vítězství si odnesly agentura AC&C Public Relations se Seznamem.cz za komunikaci kolem letošního vyřazení seriálu Kancelář Blaník z ankety TýTý. To provázela velká vlna publicity, včetně diskuse o souboji klasických televizí s internetem.Vítězové v kategorii Komunikační disciplíny Pro jedno TýTý slunce nesvítí, Seznam.cz, AC&C Public Relations Opel handy cyklo maraton 2014, Cesta za snem, Opel CS Hledá se obchod, Bison & Rose, ČSOB Ženy jinak. Jakože, cože?! , PR.Konektor, Konektor Social, Mondelez, Milka CZ/SK Milionová kampaň, ŠKODA AUTO, ŠKODA AUTO I v drsňákovi probudí jemnost, Konektor Social, PR.Konektor, Mondelez, Milka CZ/SK V dalších disciplínách uspěly například projekt ČSOB pod názvem Hledá se obchod, Milionová kampaň Škody Auto, Česká pojišťovna k pojistným podvodům nebo projekt Českých drah Cyklohráček, představující motorový vlak přestavěný na velké pojízdné hřiště pro děti. Z pohledu agentur se k nejúspěšnějším zařadila AMI Communications, která uspěla v pěti kategoriích. Více než jedno ocenění získaly také AC&C, Bison&Rose nebo PR.Konektor.Vítězové v oborových kategoriích ČP krimi aneb pojistné podvody 2014, AMI Communications, Česká pojišťovna Škola úsměvu, AMI Communications, Wrigley Vzdělávací akademie pro novináře o očkování, AMI Communications, Česká vakcinologická společnost ČLS JEP TQ test - Jaký je tvůj technologický kvocient?, O2 Czech Republic, Bison & Rose, O2 Czech

Republic Peníze (ne)padají z nebe, AC&C Public Relations, Fond pojištení vkladů ArcelorMittal, přítel regionu, AMI Communications, ArcelorMittal Cyklohráček - motorový vlak přestavěný na velké pojízdné hřiště pro děti, Ewing Public Relations, ROPID, České dráhy Opel handy cyklo maraton 2014 K nejsilněji zastoupeným kategoriím podle organizátorů patřila již tradičně kategorie B2C (41 projektů), následována kategorií Digital & social media (28 projektů). Početné byly také Společenská odpovědnost a filantropie (19 projektů), Spotřební zboží (18 projektů) či Akce a události (16 projektů). Projekty hodnotilo celkem sedm nezávislých komisí složených ze 70 odborníků a osobností působících v public relations a příbuzných oborech.Vítězové v kategorii komunikační nástroje Sedmý proud, TALK, Severní energetická Tvůj typ - sociální experiment pro Aquafresh, Inspiro Solutions, GlaxoSmithKline Big Brother Awards, Geometry Global Iuridium Remedium (IuRe) ČP krimi aneb pojistné podvody 2014 Pro jedno TýTý slunce nesvítí

Shopexpo. Unikátní konferenci v Ostravě navštívily dva tisíce lidí Hradecký deník | 11.6.2015 | Rubrika: Zpravodajství | Strana: 14 | autor: MARTINA KOZIOLOVÁ | Téma: Agentury

Ostrava - Unikátní akce kombinující klasickou konferenci, expozice a workshopy s kulturním programem a řadou neformálních setkání k oblasti ecommerce, tedy elektronického obchodování. To byla dvoudenní konference Shopexpo v ostravském Gongu. Přilákala více než 2100 návštěvníků z různých zemí a na 60 diskutujících odborníků. Stala se tak největší akcí svého druhu ve střední Evropě. Například Zásilkovnu.cz do Ostravy přijeli prezentovat její zakladatelka Simona Kijonková a Petr Brandýský. "Naším tématem je podpora eshopů směrem do zahraničí a hlavně stavění a rozšiřování pobočkové sítě pro vydávání zásilek z eshopů," uvedl Petr Brandýský. Doplnil, že ačkoliv se to málo ví, Zásilkovna.cz vznikla právě v Ostravě v roce 2010 a byla zde otevřena také její první pobočka. Online bar U vchodu do Gongu bylo možné navštívit stánek Online bar největší internetové agentury na českém a slovenském trhu H1.cz. "Snažíme se tímto stánkem přirovnávat to, co mají všichni rádi - pití k tomu, co nabízíme a na co se specializujeme. Čili kompletní digitální servis. Naše výhoda je v tom, že dokážeme poskytovat velkou šíři služeb skrz na skrz. A jenom velmi dobře smíchaný mix služeb, ať už je to placená reklama, analýza současného stavu nebo použitelnost, dokáže klientovi dodat ten správný recept na úspěch. Naším stánkem se to právě snažíme přirovnávat k míchání koktejlu. Do něj také potřebujete určité ingredience ve správných poměrech, aby z toho vzniklo dobré pití. Stejně tak je to i s onlinem. Zákazník potřebuje různé služby v různém pořadí a s různou intenzitou," řekl Deníku Michal Ročeň z H1. "Do Ostravy jsme museli dojíždět, ale prostory Gongu jsou úžasné. Když jsem přijel poprvé, byl jsem ohromený. Spojení industriálna s velkým sálem mi přijde super," uvedl.

Na slovíčko s trenérem Návštěvníkům se na konferenci představil také Google. "Zájemci si u nás mohou vyzkoušet různá zařízení, jako jsou Chromebooky nebo některé tablety a telefony. Prezentujeme také Google Play, což je služba na přehrávání hudby. Náš stánek se jmenuje Na slovíčko s trenérem, lidé si u nás mohli zkonzultovat různá témata," představila stánek Věrka Koukalová z Google Česká republika. Konference se mimo jiné účastnili také zástupci Aukro.cz, BDO, PayU, Seznam. cz nebo Moje ID. Mezi hosty vystoupil například zakladatel společnosti Socialbakers Jan Řežáb nebo autor bestselleru s názvem Konec prokrastinace Petr Ludwig . Marek Krška, marketingový a obchodní ředitel společnosti NetDirect, která byla společně s Dark Side organizátorem konference Shopexpo uvedl, že snahou bylo vytvořit největší a nejkomplexnější networkingovou akci, jakou mohou provozovatelé malých i velkých eshopů v České republice navštívit.

Oborové termíny Vydání podnikatele Františka Savova do Česka ČRO Radiožurnál | 10.6.2015 | 12:08 | Pořad: Ozvěny dne - publicistika | Téma: Oborové termíny

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------V Londýně dnes příslušný soud rozhoduje o vydání podnikatele Františka Savova do Česka, kde je obviněný z krácení daně a praní špinavých peněz. Kontroverzní podnikatel nařčení odmítá. Jeho advokáti tvrdí, že v tuzemsku nemá zaručené právo na spravedlivý proces kvůli údajnému propojení justice a politiky. Podle vyšetřovatelů Savov a další podezřelí vytvářeli fiktivní daňová přiznání, aby získali nárok na odpočet DPH a stát prý touto cestou připravili o zhruba 95 milionů korun. Kauzu sleduje dlouhodobě reportérka týdeníku Respekt Jana Klímová. Dobrý den Jana KLÍMOVÁ, reportérka týdeníku Respekt -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Můžete, prosím, krátce shrnout, čeho se měl tedy František Savov dopustit, jak měl připravit stát o daně, jakým způsobem? Jana KLÍMOVÁ, reportérka týdeníku Respekt -------------------Tak jedná se o kauzu nadměrných odpočtů DPH, což s následným tedy praní špinavých peněz, protože jestliže získáte peněz nějakým trestným činem, tak pak je tam automaticky ještě ta druhá část a šlo o to, že se objevil prostě takový řetězec různých firem podnikajících většinu, z větší části v reklamě, které mezi s sebou už poslaly různé faktury, z toho vznikaly vratky DPH, které policie považuje za neoprávněné. Byly tam případy, kdy prostě finanční úřad, myslím, že z Prahy 5, vyplácel prostě desítky milionů korun, údajně tam chodili pro to různí lidé, jako pro hotovost s taškami a tak. Takže je to taková rozsáhlá kauza, do které bylo zapojeno řada firem a policie,

pokud je známo, tak podezřívá, že pan Savov mohl být v pozadí některých těch klíčových firem. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Tedy, že by to byla celá organizovaná skupina a její hlavou mohl být právě František Savov, tak nějak to vypadá? Jana KLÍMOVÁ, reportérka týdeníku Respekt -------------------Tak se to asi dá říct, že prostě dával pokyny potom lidem, kteří se tam objevovali v těch firem a v těch řetězcích, v těch firmách a v těch řetězcích. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Obecně se ví, že František Savov je aktivní na tuzemské mediální scéně, vlastní nakladatelství Mladá fronta, jaké podnikatelské aktivity vůbec vyvíjí právě v Česku? Jana KLÍMOVÁ, reportérka týdeníku Respekt -------------------Tak to nakladatelství Mladá fronta a tiskárny, tak to je vlastně jeden z mála byznysů, ke kterým se pan Savov tak oficiálně hlásí, jinak vlastně veškeré další podnikání, jako je finančnictví to je třeba spořitelní družstvo Artesa, nebo jako je dnes tedy zkrachovalý nebo v insolvenčním řízení podnik bývalé lounské strojírny přejmenované na Heavy Machinery Services. Pak jsou to různé reklamní agentury, pak to byl donedávna pivovar Samson, který byl prodán nedávno, tak za tím vším stojí neprůhledné schránky, prostě registrované v zahraničí. A předpokládá se, že za nimi jako ovládající osoba ve skutečnosti stojí pan Savov, on sám to různě zamlžuje nebo prostě říká, že jim třeba jenom půjčuje peníze a tak dále. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------František Savov taky tvrdí, jak už bylo na začátku zmíněno, že to vše je kampaň vedená proti němu, proti jeho podnikatelským aktivitám i ze strany konkurence. Myslíte si, dá se odhadnout, jestli londýnský soud nakonec rozhodne o jeho vydání do Česka? Jana KLÍMOVÁ, reportérka týdeníku Respekt -------------------Já nevím, pro mě je to opravdu velký otazník. Já jsem vlastně takové to vydávací řízení i v rámci Evropské unie, nepamatuji si, že by s takhle postaveným podnikatelem v Česku probíhalo. Takže já vlastně vůbec nevím, čím tam pan Savov chce argumentovat. Proslýchalo se, že si chce pozvat řadu významných svědků, zatímco víme, tak se tam dostavili asi tři právníci, kteří by měli asi svědčit a záleží, já nevím, jako jakou, jakou nálož vlastně proti České republice on tam může vytáhnout, ale je známo samozřejmě, že on se bránil tím, že má problémy s panem Babišem, že jsou v obchodních sporech. Já si nedovedu představit, jak by tyhle jeho obchodní spory jako mohl propojit prostě s tou kauzu DPH. Já si myslím, že to prostě s panem Babišem nesouvisí, ale říkám, nevím, co, co on tam může jako vytáhnout na svoji obhajobu. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pravda ale je, že v britské metropoli žije už za poměrně velkých omezení, už v této době? Jana KLÍMOVÁ, reportérka týdeníku Respekt

-------------------Ano, ano. Soud tam rozhodl vlastně, že jednak mu zabavil pas, musí se hlásit pravidelně, myslím, že dvakrát týdně na policii, v nočních hodinách se musí zdržovat na přesně určené adrese, a musí být kdykoliv zastižen na telefonu, takže má tam poměrně přísná omezení. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Reportérka týdeníku Respekt Jana Klímová. Děkuji, na shledanou. Jana KLÍMOVÁ, reportérka týdeníku Respekt -------------------Děkuji, na shledanou.

MYSLEL JSEM, ŽE S OTCEM TO BUDU MÍT SNAZŠÍ Magazín Mladé fronty DNES | 11.6.2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 14 | autor: JAN MALINDA | Téma: Oborové termíny

ROBERT SOBOTA 50 LET Když si měl ve čtrnácti po rozvodu rodičů vybrat, s kým bude žít, zvolil otce, jímž je herec a komik Luděk Sobota. Vzpomíná, kdy mu otcovo jméno pomohlo, kdy ublížilo, čím ho rozčílil a proč začal před padesátkou psát erotické romány. * Zkusil jste někdy sbalit holku na to, že jste syn známého herce Luďka Soboty? Znáte tu scénu z filmu, kdy František Koudelka odpovídá prodavačce topinek Blance "třeba se vás... plachej"? * Jasně. Tak to je vlastně o mně. Byl jsem hodně plachej, hlavně zamlada. I proto jsem té popularity z druhé ruky využívat moc nedokázal. Škoda... * Proč škoda? Od jedné spolužačky z nižšího ročníku na gymplu jsem se po letech dozvěděl, že na mě měly některý holky zálusk. Asi by tenkrát stačilo jenom říct. Naplno jsem jména otce zneužil, pokud jde o holky, jen jednou. Na čundru u Znojma jsme se s klukama vydali na zábavu do Pokojovic a tam jsem potkal jednu, která... zkrátka už jsem potřeboval, aby mi dala, a jelikož jsem byl poněkud nalitej, tak mi bylo všechno jedno a říkám, že jsem syn Luďka Soboty a že mi laskavě musí být okamžitě po vůli. Myslel jsem, že mi dá spíš pár facek. Nedala mi ani jedno, ani druhý. Měla pořád pochybnosti. * Stačilo přece vytáhnout občanku. Tu jsem jí ve finále dokonce ukázal, jenomže jí asi nešlo do hlavy, kde bych se tam s tímhle jménem vzal... a k ničemu nedošlo. Po letech tam byl otec na besedě. V jednom dotazu na papírku od diváků stálo: "Byla jsem kdysi na zábavě a mluvila jsem s klukem, který tvrdil, že je váš syn. Ukazoval mi v občance jméno Robert Sobota. Mluvil pravdu?" * Jak zněla odpověď?

Otec na ten lístek neodpověděl. * Naštvalo ho, že jste mu udělal ostudu? To snad ani ne, v tomhle případě měl asi pochopení. Jestli ho něco mohlo naštvat, tak - jak ho znám - jedině to, že jsem to s tou holkou nedotáhl do konce. Ale pár jsem jich v životě přece jen sbalil. A možná, že otcova sláva často zaúčinkovala. Nevím. Neptal jsem se. * Víckrát jste otcovo jméno nezneužil? Vědomě a zcela podle mě snad jen jednou, když jsem potřeboval lístky do kina. Bylo vyprodáno. Zavolal jsem paní pokladní, a protože máme s otcem skoro stejné hlasy, představil jsem se jeho jménem a že "bych poslal syna, on je takovej dlouhej a je mi podobnej..." Přesně tak, jak to říkal on, když volal do Alfy, která byla hned vedle Semaforu. Paní byla trochu nejistá: "A pane Sobota, jste to opravdu vy?" Já se zastyděl, už jsem chtěl položit sluchátko, ale jak jsem ještě rozpačitě udělal "hehe", tak se zasmála: "Jo, jste to vy! Tak ať syn přijde, ještě máme dva lístky do lóže." Ale když děláte to speciální číslo o dětech slavných rodičů... * Ano? Přemýšlel jsem, nakolik je namístě těmhle dětem závidět. Možná bych k tomu něco řekl. * Jsem pro. Že ty děti mají vyšlapanou cestičku a že rodiče jim můžou leccos zařídit a někam je protlačit, to je sice pravda, na druhou stranu si myslím, že existuje pár důvodů, proč to tyhle ratolesti zase jindy můžou mít těžší. Část lidí je považuje za protekční fracky a někteří jim to dávají nevybíravě sežrat. S tím jsem si taky užil dost. * Například? Už třeba některé učitelky nebo učitelé s tím asi měli problém, když jsem to tak zpětně vyhodnotil, protože tenkrát jsem jejich chování vůči mně moc nechápal. Třeba si většina lidí myslí, že Luďka Sobotu měli vždycky všichni rádi. Vím ale, že to tak nebylo. Někteří ho nesnášeli, ostatně jak to u populárů bývá. A třeba na vojně existovali lampasáci, kteří zřejmě buď neměli rádi otce, nebo je štval pocit, že oni jsou nic a já něčí synáček a jak oni k tomu přijdou? A ten mindrák si na mně vylejvali. * Takže jste měl tvrdou vojnu? Zrovna fešáckou ne, na rozdíl od spolužáků z fakulty, co odešli do redakcí nebo k armádnímu filmu. A teda ne že bych byl zrovna svatoušek, ale stala se třeba ptákovina, že jsme s ostatními poddůstojníky trochu pod parou blbli v Kroměříži na náměstí, házeli jsme si čepicema, snažili jsme se dostat na diskotéku oknem a přišla na nás lítačka. Všichni dostali jeden dva dny vězení, já dostal pět. Dodnes nevím, proč zrovna já. Možná jsem ale měl nejvíc červenej mundúr. Fasáda toho baráku nějak pouštěla... * Jak jste vězení snášel? Dobře, protože bylo zrovna vedro a v base byl chládek. Pak nás odvezli na brambory, kde jsme sebrali jeden řádek a zbytek dne jsme se opalovali. Nikdy jsem nebyl víc opálenej, než když jsem

byl v base. A nenasluhoval jsem to. Zato jednou jsem se vracel v Hodoníně z vycházky a nějak jsem se asi víc kymácel a dozorčí, hnusnej brejlatej mindrák, mě dal o svý vůli zavřít okamžitě na noc do basy, kde bylo snad pět nad nulou. Nedostal jsem ani deku, od stráže jsem si vyprosil noviny, kterýma jsem se všude vycpal, abych nezmrznul. ŘÍKALI MI KOUDELKO * Vraťme se ještě k vaší plachosti. Vystudoval jste novinařinu - copak novinář může být plachý a nesmělý? To mě už na vysoké škole taky napadlo. Šel jsem kvůli tomu k psychiatrovi. Když jsem měl promluvit před lidma, obvykle jsem zrudnul, a to až tak, že jsem se ani nemohl nadechnout. Jako při kolapsu. Říká se tomu erytrofobie. A při představě, že jako budoucí novinář někde na tiskovce kladu otázky s touhle fobii, jsem šel do Spálené ulice na polikliniku za jistým doktorem Bursíkem. * Jak vás léčil? Myslel jsem, že mi dá nějaké prášky, ale on mě vyslechl a poslal pryč s tím, abych si psal deník. Tak jsem si psal chvíli deník, pak mě to nebavilo, přestal jsem tam chodit a časem mě ten problém začal opouštět. Jak jsem si o té fobii později něco načetl, prý s věkem ustupuje. * Váš otec je prý taky introvert a sám přiznal, že někdy bez dvojky vína nedokázal vylézt před živé publikum. Jo, to je pravda, kdyby nebyl ctižádostivý, tak na jeviště nevleze nikdy. Ale depresí a různých fobií je mezi lidma spousta. Otec s depresivními stavy taky bojoval, to neříkám nic nového, mluvil o tom v televizi. Ale nesvěřil se, že má syngenezofobii. * Co to je? Strach z příbuzných. Když jsme spolu byli kdysi v hospodě, tak dost přesvědčivě líčil, jak těžko je snáší. * Usmíváte se, takže vám věřím tak napůl, ale povězte mi: Kdy jste prvně zaregistroval, že jste středem pozornosti díky příjmení Sobota? Snad někdy ve čtvrtý třídě. Přestěhovali jsme se z Liberce do Prahy, když otec opustil Ypsilonku a dostal angažmá v Semaforu, začali jsme bydlet v Řeznické. Na základce ve Vodičkově ulici mi starší kluci najednou začali říkat Jáchyme nebo Koudelko. Netušil jsem, co se děje, protože jsem na filmu Jáchyme, hoď ho do stroje v kině ještě nebyl, oni už jo. Teď už ho znám zpaměti. * Časem se vaši rodiče rozešli. Jednoho dne, to mi bylo tak třináct, jsme jeli s tátou na tenis a on mi v autě řekl, že se asi s mámou rozvedou. Když to říkal, možná měl obavy, jak to ponesu, ale mně se ulevilo. Víc jsem tehdy trpěl, když byli spolu, ta atmosféra v rodině nebyla dobrá. * Tušíte důvod? Důvodů bylo víc. Máma byla na nervy, i když otec nebyl doma, protože věděla, že má plno ženských, čímž mimo jiné úročil svou popularitu. Na druhou stranu máma v tomhle ohledu taky

nezůstávala moc pozadu. * Nebylo příčinou také to, že se váš otec dozvěděl, že jeho prvorozený syn, kvůli němuž se vlastně musel oženit, není jeho synem? To otec tušil, nebo snad dokonce i věděl už několik let předtím, že můj starší brácha Pavel není jeho. On s námi vlastně nežil... * Teď vám nerozumím. Když jsme bydleli v Liberci, máma z nějakých důvodů, zpočátku snad praktických i ekonomických, nechala bráchu vyrůstat v Praze u svých rodičů. Sami jsme bydleli v dost strašným domě a malým bytě, navíc Pavel mohl chodit ve Vršovicích do jazykové školy. Ale pak u babičky zůstal natrvalo a táta - aspoň co mi vykládal - se mámy jednoho dne zeptal: "A co ten Pavel? Proč s námi není? To teda není můj syn nebo co?" A máma: "No není." A od té doby to šlo doma od desíti k pěti. * To je dost pitomá situace. Mně je to nepříjemné hlavně kvůli bráchovi, protože ho mám rád, vídáme se, i když žije v Liberci, kde se usadil poté, co vystudoval pedagogickou fakultu, dělal zástupce ředitele v tamním Jedličkově ústavu, dnes ale prodává čistírny odpadních vod, bydlí krásně a má skvělé děti a ženu. Ale není mi příjemné, jak skončil vztah mezi ním a mým otcem. Protože brácha, který otce vždycky považoval za tátu, dost k němu vzhlížel a za nic nemůže, dostal od něj jednoho dne dopis, ať za ním nechodí, ať si najde svýho tátu. MOJE A TVOJE PORNO * Vaše maminka se po rozvodu provdala za šachového mistra Vlastimila Horta, s nímž pak žila v Německu. Proč jste zůstal v Praze? Když se otec s mámou rozváděli, dohodli se, že já zůstanu na Smíchově v našem domě a že s kým budu chtít zůstat, ten tam zůstane se mnou. A já jsem se tenkrát rozhodl, že chci zůstat s tátou. * Proč? Částečně i proto, že jsem měl respekt z Horta; moc jsem ho neznal. * Zajímavé. Soudy tenkrát dítě zpravidla přiřkly matce. Když se rodiče o dítě nepřetahovali, záleželo na jejich dohodě. Mámě to asi bylo líto, ale mé rozhodnutí vyplynulo i z toho, že máma byla tenkrát tak vynervovaná, že s ní nebylo svým způsobem k vydržení. A možná mělo vliv i to, že se mi zdálo, že s otcem to budu mít snazší. Dlužno dodat, že jsem to posuzoval ne úplně objektivně; s matkou jsem byl stále, zatímco otec byl na zájezdech nebo točil. * Jak vypadala domácnost, kde spolu žili jen puberťák a otec-vytížený herec? Chaos a nepořádek u nás nenastal, protože nám dost záhy začala pomáhat babička z otcovy strany a pak i teta Jarka, její sestra.

* Časem u vás prý začala vypomáhat i Uršula Kluková, kolegyně vašeho otce z divadla Semafor. Uršula u nás bydlela skoro rok. To bylo príma - uvolněné období, protože s Uršulou byla sranda a zároveň jsme měli s otcem i jakési zázemí. Ona si to možná představovala ještě trochu jinak, ale pak přišla Adina, o tři roky starší než já, a začala u nás vládnout ona. * Říká se, že ještě předtím váš táta chodil i s Helenou Vondráčkovou. To se neříká, to říká otec. Nevím, jestli se dá říct, že nějak dramaticky dlouho chodil, to se odehrálo v době natáčení komedie Jen ho nechte, ať se bojí, a to naši ještě nebyli rozvedení. Film se točil na Slapech a my měli tenkrát chatu na Medníku, takže asi se víc vídali tam. Ale jinak v období, kdy otec zůstal po rozvodu sám, se u nás vystřídalo ženských dost. Byl to celkem fičák. * S kým z otcových kolegů-herců jste si nejvíc rozuměl? Když jsem za tátou chodil do Semaforu, kamarádsky se se mnou zdravili třeba zpěváci Mirek Paleček a Pavel Bobek, i pan Nárožný. U pana Šimka jsme byli několikrát v jižních Čechách na lomu, kamarádil jsem se s jeho dcerou, která pak dělala žurnalistiku dokonce ve stejném ročníku jako já. * Jaký vztah jste měl s Jiřím Wimmerem, jedním z největších kamarádů vašeho otce? S Jirkou jsem chodíval na tenis do Vojanových sadů - Jirka zavolal, já jsem se vykašlal na přednášku a šli jsme dopoledne hrát. Na to rád vzpomínám, protože s ním byla velká legrace, kolikrát jsem ani nemohl hrát, jak jsem se smál. Pak jsme šli na pivo. * Jakou nejsilnější vzpomínku na něj máte? Když přišel kvůli pití o papíry, vezl jsem ho jednou na jeho chatu k Mariánským Lázním. Byl tam sám, já jel domů druhý den. Přemlouval mě, ať ještě zůstanu, asi potřeboval podpořit, chystal se abstinovat, ale tak nějak po svém - do sklípku jsme navozili basy piv, kromě toho měl u nosu letní restauraci. Ale odjel jsem. Kvůli babě, která pak stejně nepřišla. To jsem ho viděl naposled. Sorry, Jirko. * Čím kromě tenisu jste se jako kluk ještě zabýval? Tak například jsem fotil, takže jsem trávil noci ve fotokomoře. Pak ale focení začala nahrazovat hospoda a ve finále otec našel u mě v šuplíku ofocené svoje pornočasopisy, načež mi přišel vynadat, že ofocuju JEHO porno. Místo abych si ofocoval SVOJE asi? Tak skončilo moje fotografování. * Hrát jako váš otec vás nikdy nenapadlo? Pokoušel jsem se, plachosti navzdory. Navštěvoval jsem dramatický kroužek v Realistickém divadle a herec Jiří Novotný mě učil recitovat "Máme holé ruce". V recitační soutěži Pražské vajíčko jsem dostal čestné uznání. Uváděl jsem pionýrské galakoncerty, blééé. A na gymplu se o tom dozvěděli, tak jsem měl uvést při schůzi Svazu československosovětského přátelství píseň z francouzské revoluce, co jsme ji tam přišli s kroužkem zpěvu přednést. Uklonil jsem se a řekl: "Nyní vám zazpíváme sere serenádu..." Spolužáci, co chtěli mít jedničku z ruštiny a byli v tom klubu, lezli plakat pod stůl, naše třídní se propadala hanbou, bolševický ředitel rudl vzteky. Tím

jsem skončil s herectvím. MÁMA V EMIGRACI * Jak vás otec vychovával? Neměl asi moc čas permanentně dohlížet, jestli se učím, co se probírá ve škole a jaké mám problémy, ale obecně k výchově přistupoval zodpovědně, hlavně mě chtěl někam nasměrovat aby ze mě něco bylo, abych šel na gympl, na vysokou. Kam bych já při mé netečnosti sám od sebe možná ani nešel. * Netečnost ve smyslu lenosti? I lenost tam bude, ostatně i otec se pokládá za líného, ale on je - naštěstí pro něj - vysoce ctižádostivý, čímž lenost přebíjí, zatímco já ctižádost poněkud postrádám. Na druhou stranu povinnosti jsem si, myslím, vyřizoval bez větších problémů, školu jsem vystudoval bez opakování, i když jsem si vybral asi nejsnazší specializaci - socialistická propagace. * Tohle jste si vybral dobrovolně? Mě to lákalo, protože v Německu, kam jsem jezdil za mámou, se mi líbily reklamy. Jenomže po škole nastal problém. Reklamní agentury fungovaly hlavně při podnicích zahraničního obchodu a já měl matku emigrantku, takže zavřené dveře. Díky otci jsem se přes tehdejšího ředitele dostal do Mladé fronty. Někdy vám prostě rodiče mohli pomoct, jindy byli sami problémem. To byla ta doba... * Jak se vaše maminka za nejtvrdší normalizace mohla zprvu legálně usadit v západním Německu? Vlastimil Hort si jako šachový velmistr - čili vrcholový sportovec - mohl vydělávat na Západě, čímž přinášel našemu státu devizy. V Kolíně nad Rýnem hrál za šachový klub, který mu poskytl byt, a mohl si vzít s sebou manželku. Protože ale musel odevzdávat do Prahy většinu toho, co vydělal, jednoho dne se naštval a oba emigrovali. Když pak vyšlo v novinové křížovce zadání "československý šachista na čtyři", měla z toho ta redakce velkej průšvih. Cenzoři luštili i křížovky. Na mě měla jejich emigrace ten dopad, že už jsem za matkou nemohl. * Jak jste se o její emigraci dozvěděl? Na ten moment si ani nevzpomínám. Zpočátku mi to nepřipadalo tak dramatické, protože v Kolíně nad Rýnem žila prakticky nastálo, ale došlo mi to naplno, až když jsem se tam chtěl rozjet a ono to nešlo. Nemohl jsem samozřejmě ani do Francie, kde jsem měl tetu. Nikam. * Dokud jste tam jezdit směl, jak na vás Západ působil? Už cesta vlakem byla zvláštní, od Chebu jsem byl v celém vagoně pomalu sám, v Norimberku jsem přestoupil ze strašného zaplivaného vlaku do nádherného intercity a vezl jsem se jako v letadle až do Kolína nad Rýnem. Samozřejmě jsme dělali s mámou výlety, ale ještě jako puberťák jsem si užíval i ty zakázané věci - coural jsem po sexshopech a chodil do pornokin; už v šestnácti jsem byl docela vysoký, takže mě nikdo nekontroloval. * Bylo to pro kluka z východu tak atraktivní, nebo vás víc zajímal samotný sex?

Soudě podle mých knížek mě asi sex zajímá přece jen o něco víc než většinu lidí. * U vašich knížek se zastavme. Proč jste je začal psát? Chtěla to maminka. Napsal jsem kdysi jakousi volovinu pro kamarády, založenou na mých příhodách, ovšem s tím, že širší veřejnost by to číst neměla. Dal jsem to i mámě; věděl jsem, že to snese. A máma pak řekla, ať píšu dál, pořád se s tím připomínala, takže jsem napsal jednu knihu a pak druhou. * Pořád ale nerozumím, proč vás tolik přitahuje téma erotiky? Člověk by měl psát o tom, čemu aspoň trochu rozumí, čímž nechci říct, že bych erotice a sexu nějak extra rozuměl - jelikož jsem vystudoval žurnalistiku, tak vlastně nejsem odborník na nic. Ale protože mě erotika zajímá a baví, tak je mi to téma blízké a píšu o tom. * Je to autobiografie? Dílem ano, ale velká část je smyšlená. Nemůžu říct, že je to přímo beletrie ve smyslu krásná literatura. V podstatě budu rád, když to bude někdo považovat za literaturu... řekněme lidovou. * V recenzích jsem se dočetl, že vaše knihy jsou srovnávány s bestsellerem Padesát odstínů šedi. Ten trhák vás inspiroval? První knihu Posedlí jsem začal psát dlouho předtím, ale vydání Padesáti odstínů šedi mi, myslím, nakonec pomohlo, protože jsem mohl první knížku vydat, když se s tímto žánrem roztrhl pytel. V knihkupectvích mají dnes dokonce oddíly "erotická literatura". Takže když někde vidím Padesát odstínů šedi a někde dole moji knihu nebo obě, říkám si - aspoň něco. Ale máma si prý přeje, aby v příští mé knize nebyl sex vůbec. * Po jaké knize byste sáhl vy? Delší dobu čtu už jen literaturu faktu - knížky, ze kterých se něco dozvím. Čtu si rád o kvantové fyzice například, nebo se o to spíš snažím, protože tomu rozumím sotva tak z dvaceti procent, ale jednak mě to fascinuje, jednak baví. * Píšete knihy s kalkulem vydělat? To ani náhodou, protože samozřejmě vím, jak na tom současný knižní trh je. Jestliže si kamarád musel sehnat sponzora, aby vydal detektivku, já měl kliku, že jsem našel nakladatele, který do toho investoval sám, a dokonce jsem nějakou symbolickou tisícovku dostal. Ale k uživení to není. * A co je vaše hlavní živobytí? Z právního hlediska jsem teď OSVČ. Částečně žiju z pronájmu nemovitosti, částečně z úspor. * Takže vás nic netlačí, abyste se nechal zaměstnat. Pokud novinář z branže odejde a není vyloženě žádaný, nastupuje se zpátky do toho vlaku těžko. A já už jsem z toho nastupování nějakej unavenej. Možná mě jednou situace donutí vzít cokoliv, ale zatím spíš čekám na příležitost. A čas vyplňuju i tím, že třeba napíšu knihu, a tak po mně

zbude něco hmatatelného. A to není špatný pocit. *** V PĚTI ČÍSLECH 50 Padesátiny oslavil loni 17. září, narodil se v Praze. 14 Výhradně s otcem žil od svých čtrnácti let. 2015 Letos na jaře mu vyšla druhá kniha Láska nehezká. První knihu, Posedlí, napsal loni. 80 Koncem osmdesátých let nastoupil do redakce deníku Mladá fronta. Pracoval i v redakcích Štastný Jim či Blesk. 2 Z rozvedeného manželství má dospělého syna, z následného vztahu dospívající dceru. OČIMA OTCE Luďka Soboty Byl jsem děsně zaneprázdněný otec, hlavně u staršího Roberta, ten mě skoro neviděl. Ale se synem se vídáme docela často. Udělal ze mě už dvojitého dědečka, ovšem vnoučata vídám málo," řekl Luděk Sobota o synovi v jednom z mála rozhovorů, kde o svých dětech mluvil. A takhle se vyjádřil na křtu Robertova druhého románu: "Ten první jsem přečetl asi do čtvrtiny a potom jeho konec. Nebylo to špatně napsaný, ale na mě trošku silnější, co se erotiky týkalo. Říkal jsem si ale, že chlapec je dost po mně. Teda když jsem si vzpomněl na svá mladá léta." SOUDĚ PODLE MÝCH KNÍŽEK MĚ ASI SEX ZAJÍMÁ O NĚCO VÍC NEŽ VĚTŠINU LIDÍ. Foto popis| GENY. Luděk Sobota a jeho syn jsou si podobní nejen ve tváři, ale i podle hlasu. Foto autor| FOTO PROFIMEDIA. CZ Foto autor| FOTO PETR KOZLÍK, MAFRA O autorovi| JAN MALINDA, [email protected]

My, single holky Instinkt | 11.6.2015 | Rubrika: Téma | Strana: 22 | Téma: Oborové termíny

Je jim třicet a o domácím štěstí zatím jen sní. Jsou totiž momentálně takzvaně single. Petra Fléglová vede v Praze pobočku brněnské reklamní agentury Media Age, Hana Ženíšková pracuje jako marketingová manažerka ve společnosti Oriflame. Není to tak dávno, co jsem četla studii na téma single život, a tam stálo, že ho vedou ti, kteří takhle žít chtějí. My to tak ale rozhodně nemáme, vztah chceme," vyjasňuje situaci Petra Fléglová na začátku našeho pátečního setkání v brzkém odpoledni. Obě kvůli němu musely utéct z práce. Běžně se totiž ze zaměstnání vracejí domů nejdříve kolem šesté, pak většinou sportují a v pozdních hodinách mnohdy usedají zase k počítači. Nebo si vyjdou s přáteli na drink, koncert, cestují - letos už prozkoumávaly třeba Brazílii. Unisono se shodují, že popsaným způsobem života řeší dost často absenci kvalitního partnerství. Správní chlapi totiž prý došli, případně těch nezadaných je na trhu zoufale málo. Nejčastěji potkávají ty nevyzrálé, vychloubačné, bez chuti přijmout zodpovědnost a neuznávající tradiční hodnoty. Navíc když prý jako ženy projeví city, utíkají. "Nechtějí se vázat, jako by měli stále pocit, že jim něco zásadního utíká," popisuje Hana Ženíšková. Současní třicátníci jsou podle nich často zamindrákovaní, a to zvlášť když zjistí, čím

se ony živí, případně že vydělávají o něco více. "Přitom mně na jeho platu ani profesi nezáleží, ať je třeba učitel, ale musí si věřit," říká Hanka. Petra zažila situace, kdy partnera její úspěch i schopnost spoustu věcí si zařídit nejdříve fascinoval, ale při rozchodu přišlo rozčarování: "To pak byla hlavní věc, kterou mi vyčetl. Nedokázal se přes to přenést." Obdobnou zkušenost si prožila i Hanka. Málokterému chlapovi se třeba zamlouvalo, že musí kvůli práci často cestovat. Pokud jde o seznamování, jsou obě tradicionalistky a myslí si, že první krok je na muži. "Je to přece lovec," usmívá se Hanka. Petra se domnívá, že je dobré maximálně vyslat signál, dát muži najevo, že je sympatický. "Určitě by mělo stačit hodit rukavičku a počkat, jestli je to oboustranné." Seznamování v barech nebo na seznamkách ale už zavrhly, připadá jim to povrchní a jako "nákupy v obchodním domě". "Kluci to často mají taky rozehrané na více frontách, bohužel," poznamenává Petra, která s tím má čerstvou zkušenost. Nějaký čas si dopisovala s jistým mužem, a když to nespělo k setkání tváří v tvář, intuice jí napovídala, že všechno nebude v pořádku. "Svěřila jsem se kamarádkám a ukázala jim ho na fotkách. Jedna ho poznala a řekla mi, že žije s přítelkyní." Asi jsme moc akční Obě mladé ženy už vědí, že nemají dávat najevo samostatnost, tu čeští muži nedokážou strávit. "Funguje bezradnost. Jednou jsem poslala smsku ,kamarádovi', že potřebuji šroubovák - i když jsem si ho mohla jít půjčit k bratrovi -, abych se mohla dívat na novou televizi. Ihned přispěchal a postaral se," vypráví Petra. Druhým dechem ale dodává, že takový postup potlačuje její osobnost. Hana pokyvuje hlavou, myslí si to samé. Kvůli partnerovi jsou ale obě prý ochotné hodně věcí změnit a přistoupit i na hry, které mužům dělají dobře. "Určitě bych uměla chválit, ale muselo by opravdu být za co. U vyměněné žárovky bych se rozplývat neuměla," varuje Hana. Podle obou může být z jejich strany problém i v tom, že jsou příliš akční. Vstávají brzy, chodí pozdě spát, náruživě sportují, doma se příliš nevyskytují. "Možná se chlapi bojí, že bychom je honily po parku, zatímco oni by se radši plácli na gauč," přemítá Petra. Když stočíme řeč na rodiče, pochvalují si, že těm jejich to doma klape, a těší je, že se i po letech milují. Petra si myslí, že předchozí mužské generace byly férovější, držely slovo. "Současným mužům moc nevěřím, trvá mi, než si získají moji důvěru, což je nemusí dlouho bavit. Asi to bude tím, že mám za sebou vztah, kdy partner paralelně chodil ještě s jinou ženou, aniž bych to léta tušila," popisuje Petra. Panice, že zůstanou samy, se snaží nepropadat. "Beru to tak, jak to je. Třeba je moje poslání jiné. Jen mám občas obavy, aby ten pravý nepřišel až v důchodu a my dva spolu nehráli maximálně tak pétanque," rozesměje se Petra. I proto se svým otcem vymyslela záložní plán - pokud do svých pětatřiceti nepotká toho pravého, pořídí si potomka jako svobodná matka a s výchovou jí pomůže právě táta. "Říkám si, že mladá matka už prostě nebudu, tak to nehrotím. I když tuším, že to rodiče trápí, ale naštěstí jsou natolik taktní, že o tom nemluví," dodává Hanka. Nároky na ideálního muže nemají přehnané - v první řadě prý musí zafungovat chemie, nutný je humor, jisté sebevědomí, podpora a shovívavost k jejich práci, chuť sportovat. "Měl by být ale taky vyšší než já, ráda nosím vysoké podpatky," připojuje Hana. Petra má taky originální přání potencionální přítel by měl mít větší ruce než ona. Partnerské štěstí vidí v obyčejných věcech společných procházkách, sledování televize ve dvou, možnosti schoulit se do náruče. "Chci, aby mě hýčkal, protože si často přijdu jako Robocop," uzavírá Petra. Chybí jim soudnost, jsou falešné Dvaatřicetiletý Lukáš z Prahy je sám něco přes rok. Předtím si prožil pětiletý vztah. Přiznává, že za krachem mohla stát jeho komplikovaná osobnost, po určitě době prostě nemohl přehlížet to, co delší čas nefungovalo. Novou partnerku aktivně nehledá, ale touží po ní. "Nejsem totiž lovec,

neumím to. Navíc si myslím, že kvalitní vztah se hledat nedá, musí přijít sám. Jen je dobré se tzv. nabídnout," je přesvědčený. Přitahují ho štíhlé slečny a dříve i takové, co stejně jako on rády sportovaly. Dnes už za podstatné společné zájmy nepovažuje. Důležité jsou hlavně vzájemnost, upřímnost, komunikace, pochopení a sexualita. Na ženách se snaží hledat jen to pěkné, vadí mu ale, když k sobě nejsou soudné, a to hlavně v případě outfitů a vystupování. Za příšerné považuje pomlouvání, faleš a vyhrocenost. Dokáže ho otrávit, když se baví se single slečnou a ta mu na otázku, jak by měl vypadat její ideální partner, odvětí, že by neměl mít v hlavě hlavně nas.... "Takže nápodobně," říká odevzdaně Lukáš. Kvalitních a dlouhodobých vztahů má kolem sebe pomálu, ale ve svém případě sází stále na heslo: Never back down neboli Nikdy to nevzdávej. A názor psychologa na nechtěné "singlovství"? Vstup do vztahu podle Borise Štepanoviče znamená vždy riziko, přináší výzvu otevření se a odhalení svých slabých stránek. Pro někoho není jednoduché vzdát se osobního komfortu a přijímat kompromisy, společné závazky, řešit konflikty. "To, že je někdo pracovně úspěšný, chytrý nebo krásný, nemusí být zárukou, že je spokojen se sebou a že je pro něj jednoduché vstupovat do vztahů. Vysoká výkonnost v práci může spíše signalizovat pocit malé hodnoty a obavu před vztahy," naznačuje. Foto popis| SCHOPNÉ, CHYTRÉ, ÚSPĚŠNÉ. Kombinace vlastností, ze které má mnoho českých mužů panickou hrůzu. Své o to vědí kamarádky Petra Fléglová (vpravo) a Hana Ženíšková.

Každý má svůj příběh Nový prostor | 11.6.2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 22 | autor: Zuzana Brodilová a Tomáš Havlín | Téma: Oborové termíny

S Terezou Horváthovou z dětského knižního nakladatelství Baobab jsme si v jihočeském Táboře povídali o krásných knihách, věčné angažovanosti i otroctví času. * Rodiče mnoha dětí si stěžují, že jejich děti nečtou. Jak jsou na tom ty vaše? Všechny naše děti čtou. Četli a čteme si s nimi večer. I mezi mými dětmi jsou samozřejmě rozdíly, některé začaly brzo, jiným to trvalo. Věřím, že když dítě obklopíte dobrými knihami a sami čtete, číst ho naučíte. Každodenní ťukání do telefonů a tabletů a záplava informací děti samozřejmě rozsoustřeďuje. Jistě, kniha není rychlý klik a záplava rychlé zábavy. Ale když tu cestu ke čtení dítěti otevřete, žádná hračička to nemůže překonat, nic to nemůže zabít. * Je lepší dítě nechat knihu vybrat nebo volit za něj? A není to potom trochu dvojznačná role vzbuzovat v dítěti fantazii prostředkem, který mu podáte? Když k nám do knihkupectví přijdou rodiče s dětmi a nechají je vybírat, bývají často překvapení. Děti v sobě nemají žádnou předpojatost, vybírají intuitivně a často zajímavě. Myslím, že člověk má dítěti nechávat svobodu, ale ne bezbřehou. Už nejsme v době, kdy se příběhy přepisovaly ručně, takže existovaly jen ty dobré. Kdo by se ostatně ručně přepisoval se špatnou knihou? * Jaký máte vztah k příběhům? Hledám je, protože mě vždycky zajímaly. Každý člověk má svůj příběh. I paní v obchodě, která dnes mého syna ošidila o třicet korun, a já se tam musela vrátit a vyhádat si je, ačkoliv tam chodím každé ráno, tak i ona má svůj příběh, který mě zajímá. Každý má za sebou historii, každý se někde narodil, odněkud pochází jeho rodina. Fascinuje mě, že i člověk, kterého byste na ulici

přehlédli, paní, co žebrá u kostela, pošťák, uklízečka, protivná ouřednice nebo prodavačka, všichni za sebou mají nějaký svůj příběh. Celou historii příběhů. Možná pocházejí z rolnického rodu, který staletí hospodařil na jednom místě, a jejich prarodiče rozkulačili, nebo jejich děd padl v první světové a tátu vychovávala jen maminka, nebo jsou potomky kočovníků, nebo jsou adoptovaní, někdo mluví krásnou češtinou, jiný má neuvěřitelnou zásobárnu lidovek. Všude tam se dají hledat příběhy. * Prostor, ve kterém provozujete knihkupectví, moc jako obchod nevypadá. Co všechno se tu dá dělat? Tady je všechno najednou (smích). Kromě listování v knihách tu člověk může zažít divadelní představení, tento měsíc tu probíhá festival Mirákl, který mapuje českou loutkovou scénu, zároveň tu pravidelně máme autorská čtení, výtvarné dílny, promítání, setkávání. Lenka Vocílková, která vede naše obchody, má chuť to tu profilovat jako malý komunitní prostor, ve kterém se mohou scházet lidi, číst si, jen tak si povídat nebo se třeba vzdělávat. Radši promýšlím dopředu * Staráte se o sedm dětí, spoluspravujete nakladatelství Baobab, sama píšete, překládáte, angažujete se v místní politice. Co vás napadne, když se řekne "čas"? Že jsem jeho otrokem. A že nesmím zapomínat na to, že člověk je smrtelný a že náš čas na světě je omezený. A že si nemám nechat ukrást čas pro rodinu, svoje lidi, pro kamarády, pro podstatné věci. Nenechat se tím koloběhem sežrat. * Musíte dělat rychlá rozhodnutí? Asi jsem člověkem rychlých rozhodnutí. Neříká se tomu dnes krizový management (smích)? Řešit věci tady a teď, je nutné, jak pro nakladatelství, tak pro velkou rodinu. Je ale mnohem lepší promýšlet dopředu a nechat si rozhodnutí uležet. Myslím, že jsem se v tomhle ohledu už dost naučila, ale pořád to umím málo. Můj muž to umí líp. * Má přístup "krizového manažera" nějaká rizika? Já nevím. Žádný problém není nepřekonatelný - vždycky je třeba najít řešení. Třeba to nebude takové, jak jsme si přáli na začátku, ale život nás nestaví do ideálních pozic. * Nevolá zároveň takový postoj po problémech, které by mohl řešit? (smích) Člověk si na sebe šije různé pasti. Vezme si na sebe víc úkolů, než zmůže, nebo při jejich plnění marně usiluje o dokonalost, nebo se věčně angažuje, jak říká můj muž. A taky někdy říká: "Dneska zase nebudeme spolu, protože budeš na nějaké schůzi." (smích) Otevřené dveře * Je pro vás angažovanost samozřejmá? Máme to v rodině. Věřím, že se člověk má tam, kde chce dělat svou práci, kde chce být s rodinou a dětmi, snažit měnit věci veřejné tak, aby byly lepší. Nebo alespoň upozorňovat na problémy. Je to taková drobná, pomalá práce, ale jde to. Nicméně chápu, že někoho má angažovanost a věčné kritizování může otravovat

* Angažovaná témata se objevují i v dětských knihách vydávaných Baobabem. Jisto jistě (smích). Každý nakladatel dětských knih přemýšlí o tom, jakým způsobem dětem vysvětlit vážná témata, jestli k tomu může kniha sloužit. Příběhy se vyprávějí odjakživa. Skrze dobrý příběh, ať už je obsažen v obrázkové knížce nebo ve velkém románu pro dospívající děti, může dítě pochopit celý svět, včetně závažných témat - strachu, smrti, války, totality, rodinné krize nebo zrady. * Mají angažovaná témata v dětských knihách nějaké hranice? Odmítli jste třeba nějakou knihu vydat z politických důvodů? My nevydáme 90 % toho, co nám lidi dávají k vydání. Většinou ale kvůli tomu, že to není dobré čtení, dobrý příběh, dobrý nápad. To, co hledáme, je skutečně umění, ne ideologie. Snažíme se vydávat příběhy, které jsou výtvarně a textově silné a pravdivé. A je nám vlastně docela jedno, jestli je to klasická pohádka, i když těch moc neděláme, obyčejný civilní příběh, nebo háčkovaná knížka. * Narazili jste v tomto ohledu na nějaká tabu? Co bylo největší nakladatelskou výzvou? Tabu je spíš třeba bořit, mluvit o nich, být otevřený, než se jim vyhýbat. Vydali jsme knížku Návštěva malé smrti od Kitty Crowter o umírání pro nejmenší děti. Je to bilderbuch - málo textu, mnoho obrazu. Nebo Zimní bitvu J. C. Mourlevata, dobrodružné fantasy o totalitě pro dospívající, kde také umírá mladý člověk. Není to ale takové to harrypotterovské umírání, kouzla, čáry, bílé blesky, ale umírání za svobodu. Je samozřejmě těžké to vyprávět, ale je to potřeba, protože ta témata existují. Otázka je spíš, jak je vyprávět, aby to nebylo nevkusné nebo zase příliš dokumentární. Myslím ale, že člověk by se neměl před dětmi bát mluvit o ničem. * Jak důležitá je ve vývoji dítěte kniha? Jako nakladatelka (smích) si myslím, že je důležitá. A nemyslím každou knihu, ale dobrou knihu. Aby vstoupily do světa příběhů, musí děti napnout veškeré své soustředění, zapnout fantazii a intuici. Přirozeným způsobem se učí, získávají empatii, učí se koncentraci, základním věcem o člověku a světě. Kniha, příběh je zázrak. kouzelné dobrodružství. * Jaký vnímáte rozdíl mezi knihou a filmem? Film spoustu věcí dořekne. Vlastně je to už výklad režiséra, minimálně vizuální výklad. Kniha, to jsou otevřené dveře. Mít rok času * Jakou svobodu si můžete při vydávání knih dovolit s ohledem na tržní prostředí? Vydáváme jenom to, co chceme, takže absolutní. Nakladatelství nás stále neživí úplně. Dlouho jsme ho sami dotovali obrovským množstvím práce a teď se nám něco málo začíná vracet. Rodinu živí především Jurajova práce - učí ilustraci na vysoké škole umělecko-průmyslové a k tomu dělá grafický design. Já se starám o děti, dělám Baobab a občas něco malého vedle. * Máte nějaký nakladatelský sen?

Ze všeho nejvíc nám chybí čas. Mít tak možnost zavřít se někam na rok a udělat společně novou knížku! Nakladatelský provoz je zajímavý, ale zároveň vyčerpávající. Občas, když redakčně upravuji texty, anebo když Juraj dělá tu piplavou grafickou práci, říkáme si, jestli by nebylo lepší, abychom něco udělali sami. Než se takhle trýznit. S tím souvisí ještě jeden sen - udělalo by mi radost, kdyby se současní čeští autoři odhodlali a začali psát romány i pro děti. * Od koho byste si chtěla přečíst román pro děti? Od současných dobrých autorů. Třeba od Jana Nováka, od Magdaleny Platzové, ale třeba i Petra Borkovce, Jáchyma Topola, Petry Hůlové a co já vím, Petra Placáka. Někteří mají potenciál to napsat, jen ho nevyužívají. A témat je spousta. Ve Francii si děti mohou přečíst román prakticky o čemkoliv. Taky skoro všichni autoři píší zároveň pro děti i pro dospělé. A nebojí se toho, ani nad tím neohrnují nos. * Proč to u nás nefunguje? Důvodů asi bude víc. Za minulého režimu mnoho lidí utíkalo k dětské literatuře, protože v ní byli svobodnější. Když se otevřely nové možnosti, nastal všeobecný úprk jinam, často už bez návratu. Předtím to samozřejmě byla trochu falešná situace, ale teď nevím. Možná nejsme schopní autorům přetlumočit, že bychom to potřebovali. * Proč jste vlastně začali s Baobabem? V Československu ve 20. století vznikla řada skvělých knih pro děti. Máme autory, na které se dá navazovat. Alois Mikulka, Josef Hiršal, Jiří Kolář, Zdeněk Seydl, Jiří Šalamoun, Jiří Trnka, Pavel Šrut, Jan Vladislav a mnoho dalších. Po roce 89 jako by všechno zmizelo. Velké státní nakladatelství se rozpadlo na kusy a ty kusy se snažily zbohatnout především na komerci. Když se nám narodily děti, byla najednou kvalitní literatura pro děti k dostání jen v antikvariátech. Tehdy jsme s Baobabem začali - měli jsme pocit, že v knihkupectví nemáme co dětem koupit. Teď už se to přece jen změnilo. Dobré knihy už vycházejí i u velkých nakladatelů. I když stále sporadicky. Přesto ale zdaleka nevyužívají svých skvělých zlatých fondů nebo jen málo. Například knížky Daisy Mrázkové jsme nakonec začali vydávat sami. * Bylo náročné se v téhle situaci prosadit? Ono to pořád náročné je. Baobab je stále malé nakladatelství, které se nevěnuje vydávání čistě komerčních titulů. Naše knihy vycházejí ve třítisícových nákladech, s komerčními blockbustery se nemůžeme srovnávat. Velcí nakladatelé mají obšancované distribuce, mají vlastní obchody, které jsou pro nás zakázaným územím. Krom toho disponují čtenářskými kluby, mají podvázané školy. My jsme začínali z nuly. Když něco vyděláme, raději peníze vrazíme do knížek než do reklamy. Nechceme dát sto tisíc za plakáty v metru, když za ně můžeme vydat skoro dvě knihy. Chceme podporovat autory, ne reklamní agentury. *** Tereza Horváthová (41 let) nakladatelka, překladatelka a spisovatelka. Pochází z Prahy. Vystudovala francouzský jazyk. S manželem Jurajem Horváthem a sedmi dětmi žije v Táboře, kde spoluprovozuje nakladatelství Baobab. Vyzkoušela hodně prací, ráda jezdí za dobrodružstvím, čte a zpívá v pěveckém souboru.

Scanner: Lyft zlobí reklamní tvůrce e15.cz | 10.6.2015 | Rubrika: Scanner | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny

Firma Lyft, jež se zabývá komerční přepravou individuálních osob na krátké vzdálenosti, vyhlásila, že hledá "desátou reklamní agenturu na doplnění portfolia". A že ať se reklamky hlásí se svými nápady a zveřejní je na Twitteru. Mezi profíky v reklamě má taková praxe špatné jméno, protože je to v podstatě stejné jako říct "pojďte pro nás dělat zadarmo". Není to nic nového a někdo ochotný se vždycky najde; v poslední době zkoušely podobný fígl například řetězec hotelů Aloft či firma na sdílení aut ZipCar. Lyft však zašel ještě o kus dál: ani se neobtěžoval si vymýšlet podrobnosti případného angažmá pro vítěze své "soutěže". Jak napsal jeden z uchazečů pro server Napkinmarketing.com, na otázku po tom, co by vlastně vítězství jeho agentuře přineslo, nedostal ani odpověď. Pikantní je, že poradcem Lyftu (jenž už vybral od investorů přes miliardu dolarů) přes reklamu je uznávaný reklamní podvod- tvůrce Alex Bogusky, který proti výzvám k podobným "soutěžím" vždycky hlasitě brojil. Možná Lyftu šéfuje Sepp Blatter, podezírá firmu Scanner. Čtěte také: Scanner: Cena soukromí? Jedna libra nebo tři

Spot dne: Léto bez koronárky e15.cz | 10.6.2015 | Rubrika: Spot dne | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny

Reklamní agentura The Community z USA natočila spot o jedné srdeční záležitosti, jíž je pivo Corona. Pohleďte, jak uvolní koronární oběh krásných mladých lidí. Podívejte se také: Spot dne: Veverčí mléko

Konec chození na poštu. Tenhle podnikatelský nápad vám ušetří nervy forbes.cz | 10.6.2015 Strana: 0 | Téma: Oborové termíny

10. Červen 2015 Daniel Bartek se nedávno pustil do stavby rodinného domu. Se vším, co k tomu patří - tedy i se spoustou nervů, které vás čekají, když se vydáte na úřad pro stavební povolení. Na tom by samozřejmě nebylo nic zvláštního, kdyby ovšem tohle setkání s byrokratickým aparátem třiapadesátiletého podnikatele nepřivedlo na nápad, který se teď proměnil v zajímavý byznys. "Paní na úřadě obesílala účastníky stavebního řízení, kteří sousedí s mojí parcelou. Všechno muselo jít písemnou formou, na všechno tam mají šuplíky, takže to nebralo konce. I developeři mi říkali, že je to pekelná práce. Musejí to odnést na poštu, poslat, dostanou od toho papírek, ten pak ztratí." vypráví Bartek. A v té chvíli přišel nápad. Co vymyslet službu, díky které elegantně odešlete dopis na poštu v elektronické podobě, ta ho vytiskne, zabalí a odešle za vás v papírové podobě? "Všichni jdou od

papíru k elektronizaci, ale já si říkal, že toho využiju a udělám to obráceně," říká Bartek. Výsledkem je ČP Cloud - aplikace a stejnojmenná firma, do které investoval i investiční fond RSJ Karla Janečka a Václava Dejčmara, ve které Bartek drží majoritní podíl a která přesvědčila zkostnatělou Českou poštou, že se musí vydat cestou technologické inovace. "Existuje tady spousta firem, které doteď samy dopisy tisknou, samy je frankují a samy je distribuují, ale nemají kvalitní software, který by jim správu pošty ošetřil. To je úplně absurdní. Skoro jako v 17. století," říká Bartek. "A kolikrát na to musíte vyčlenit i tři lidi, kteří nedělají nic jiného. Díky ČP Cloudu tohle odpadá a vy ušetříte," dodává. Mimochodem, pokud vám je Bartkovo jméno povědomé, není to náhoda. V devadesátých letech založil reklamní agenturu BBK, kterou pak v roce 2001 prodal Ogilvy, stál ale i u vzniku nadace Konto Bariéry nebo Letních shakespearovských slavností, které dodnes spoluvlastní. Jenže ČP Cloud je přece jenom riskantnější podnik. Jeho vývoj trval přes dva roky a vyšel na částku, která se podle Bartka blíží 100 milionům korun. Sám zakladatel počítá s návratností za dva až tři roky. "K tomu potřebujeme mít podíl na trhu deset procent," odhaduje. Česká pošta v současnosti rozesílá ročně kolem 380 milionů obyčejných i doporučených zásilek a tohle číslo stále klesá. Zastavit by to mohl pomoct právě ČP Cloud. Pošta sice jednoduché přijetí digitálního dopisu a jeho odeslání v papírové podobě zvládala už dřív, jenže jí chyběl software, který by z toho udělal stejně pohodlnou záležitost, jako je odeslání e-mailu. "Všichni ví, že tohle je nutnost. A že se to jednou musí stát. Uvědomovali si to a do toho jsem přišel já a řekl jsem jim, že to celé ve spolupráci se svými investory zaplatím. Poštu to nestálo ani korunu," popisuje Bartek, jak Českou poštu přesvědčil (o příjmy nad rámec poštovného se obě firmy dělí). Jeho službu mají využívat jednotlivci, kteří chtějí z nostalgie poslat psaný dopis na papíře (do ČP Cloudu lze vložit i naskenovaný dopis v PDF), ale hlavně cílí na firmy, které musí ze zákona udržovat papírovou korespondenci, a přitom je tahle činnost neúnosně zatěžuje. Výhodou ČP Cloud je, že je vaše korespondence bezpečně uchovaná na jeho serverech, takže ji můžete kdykoliv poslat znovu, ale hlavně díky tomu i zpětně doložit její obsah. U doporučeného dopisu totiž dnes doložíte jen to, že jste ho odeslali - ne to, co bylo uvnitř. "Jednou z toho možná vznikne právě takový prostředník a služba, která bude takhle potvrzovat relevanci. A to, jestli dopis pak doručí internet nebo pošťák, už není důležité," uvažuje Bartek. ČP Cloud připomíná téměř běžného e-mailového klienta, který by měl už brzy umět třeba i to, že si sám načte adresu z faktury, kterou přes něj budete chtít odeslat. Doručit jde dopis až se 110 stranami a cena, kterou za to zaplatíte, se jednoduše odvíjí podle toho, jaký si předplatíte balíček - Bartkově firmě totiž platíte nejen za odeslání, ale zároveň i za archivaci dat. U nejlevnějšího tarifu (604 korun za rok) vyjde vytištění i odeslání na zhruba 14 korun, bez ročního tarifu je sazba za obyčejný dopis 19 korun. Uložen pak bude po dobu jednoho roku. Služba běží už od začátku března, ale teprve teď se rozjíždí skutečně naplno. Takže nastává i chvíle, kdy se ukáže, jestli vyjde Bartkův ambiciozní plán. Naučit Čechy opět posílat papírové dopisy.

Jak Ital v Moskvě převezl ruskou policii G.cz | 10.6.2015 | Rubrika: Byznys | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny

Rusko je země neomezených bizarností. S možnostmi je to ovšem už poněkud na štíru. Obzvláště poté, co v odplatě za sankce vyhlásila vláda zákaz dovozu potravin z členských států Evropské unie. Pro majitele obchodu s italskými delikatesami by to znamenalo neodvratný konec. Tedy, kdyby nebyl filuta. Loni v srpnu zavedlo Rusko v reakci na sankce, které na něj USA společně s EU uvalily v důsledku jeho postupu v ukrajinské krizi, embargo na dovoz potravin. To se vztahuje na dovoz masa, ovoce, zeleniny a mléčných výrobků. Opatření pochopitelně zvýšilo ceny, ale pro ty, kteří se živili prodejem zahraničních lahůdek, bylo likvidační. Don Giulio Salumeria, který provozuje obchod s italskými delikatesami se ale rozhodl, že prodá alespoň své zbývající zboží. I v tom by mu ale současný režim házel klacky pod nohy. Vyřešil to ale vskutku šalamounsky. Obrátil se na reklamní agenturu, která vymyslela billboard, na kterém stojí neodolatelný nápis: "Zakázané italské delikatesy v Moskvě". Ten se v moment, kdy se k němu přiblíží moskevští policisté změní v nevinnou reklamu na ruské matrjošky. Billboard se "přepne" díky vestavěné kameře, která rozpozná na dálku policejní odznak a uniformu. Nainstalovali ho 200 metrů od Ministerstva vnitra. Ve videu si můžete prohlédnout, jak jsou z toho muži zákona mimo. Možná je to virál, možná ne. Otázkou je, co se stane, když k billboardu přijdou policajti v civilu... Tak jako tak, reklama je to skvělá v prvním i druhém plánu - skrze sociální média. článek na webu

[zpět]

Výsledky ankety Brno TOP 100 - firmy - ročník 2015 ibrno.cz | 10.6.2015 | Rubrika: ibrno | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny

2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 Brno TOP 100 ročník 2015 - Firmy

ABB s.r.o. ALSTOM s.r.o. ALTA, a.s. Arch.Design, s.r.o. Auto Palace Brno s.r.o. AUTO POKORNÝ, s.r.o. AutoCont CZ a.s. AVANTI Hotel AVG Technologies CZ, s.r.o. AVION Shopping Park Brno Barceló Brno Palace Hotel Barvič a Novotný, spol. s r.o. BAUHAUS k.s. BILLA, spol. s r. o. Bosch Rexroth, spol. s r.o. BRENNA,s.r.o. Brněnský deník Brněnský Metropolitan Cestovní kancelář FISCHER, a.s. CÍGLER SOFTWARE, a.s. CTP Invest, spol. s r.o. ČEBUS, cestovní kancelář, s.r.o. Čedok a.s. Česká televize, studio Brno Český rozhlas Brno DOBROVSKÝ s.r.o. EMMA Agency, spol. s r.o. ENBRA, a.s. EXIM TOURS a.s. FEI Czech Republic s.r.o. FIRO-tour a.s. Galerie Vaňkovka Brno GEMINI oční centrum,a.s. GiTy, a.s. Globus ČR, k.s. HARTMANN - RICO a.s. Heineken Česká republika, a.s. Pivovar Starobrno Hitrádio Magic Brno Holiday Inn Brno Home Credit a.s. Honeywell, spol. s r.o. HORNBACH BAUMARKT CS spol. s r.o. Hošek Motor a.s. Hotel International Brno, a.s. IBM Global Services Delivery Center Czech Republic, s.r.o. iDNES.cz IKEA Česká republika, s.r.o. IMOS Brno, a.s. KALÁB-stavební firma, spol. s r.o. Karlova pekárna s.r.o.

Knihkupectví Ryšavý KOMFORT,a.s. KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s. KUDRNA s.r.o. LIVINGSTONE s.r.o. MAKRO Cash & Carry ČR s.r.o. Maloobchodní síť BRNĚNKA, spol. s r.o. MARCO reklamní agentura, spol. s r.o. Maximus Resort, a.s. Mladá fronta DNES Moravia IT a.s. Moravská banka vín Neovize s.r.o. Oční studio Aleš Žejdl s.r.o. OHL ŽS, a.s. Olympia Brno OREA Hotel Voroněž OREA Wellness Hotel Santon PENAM, a.s. Pivovar Černá Hora, a.s. Porsche Inter Auto CZ spol. s r.o. Potrusil s.r.o. První brněnská strojírna, a.s. PŘEMYSL VESELÝ stavební a inženýrská činnost s.r.o. Rádio Kiss Hády Rádio Krokodýl Rádio Petrov Rádio Proglas REAL SPEKTRUM, a.s. REDA a.s. RENOCAR, a.s. SABAI, s.r.o. Seznam.cz Siemens s.r.o. Sklizeno.cz SNIP & CO, reklamní společnost, spol. s r.o. Soukromá klinika LOGO s.r.o. Spielberk Office Centre STUDENT AGENCY, k.s. SurGal Clinic s.r.o. Šmeral Brno a.s. T o c h á č e k spol. s r.o. Technologický Park Brno, a.s. TESCAN ORSAY HOLDING, a.s. Tesco Stores ČR a.s. UNISTAV a.s. Veletrhy Brno, a.s. ZABLOUDIL, s.r.o. ZBROJOVKA BRNO, s.r.o. ZETOR TRACTORS a.s.

Otevřený dopis ministru financí Babišovi o potřebě daňové regulace reklamy (trinkewitz) idnes.cz - blog | 10.6.2015 Strana: 0 | autor: Zdeněk Trinkewitz | Téma: Oborové termíny

Tento dopis byl iniciován aférou miliardových daňových úniků reklamní agentury PROPAGSTORM, o níž referovala ČT 1 8.6.2015 v 20:55, v pořadu Reportéří ČT redaktora Marka Wollnera. Vážený pane místopředsedo vlády a ministře financí České republiky Je všeobecně známo, že náklady na reklamu jsou, v rámci "daňové optimalizace", plátci daní z příjmu mnoha triky lživě zveličovány, neboť jsou plně odpočitatelné ze zdaňovaného zisku. Se zdůvodněním, že náklady na reklamu jsou oprávněnými náklady na jeho dosažení. Váš ředitel Finanční správy ve zmiňovaném pořadu prohlásil, že jeho úřady nejsou schopné oprávněnost těchto nákladů přezkoumávat a že by to měla být záležitost policie, ovšem pokud by jí "někdo (on?)" podal trestní oznámení). Ale nejde jen o vysloveně trestné chování plátců, ale i o skryté financování soukromých medií, jejichž sledování prý mají diváci, posluchači a čtenáři zdarma! Což je drzá lež, protože záplavu obtěžujících reklam si musí zaplatit spotřebitel ve zvýšených cenách propagovaných výrobků a služeb. Já osobně jsem již v roce 1995 na tuto situaci upozorňoval na trinkewitz.blog. idnes .cz článkem Potřeba regulace přebujelé reklamy a také článkem v EKONOMU 44/1995 - Dopis týdne: REGULUJME PŘEBUJELOU REKLAMU Ale ve "vládních kruzích" nikdo nereagoval, ač jsem při tom současně navrhoval možné řešení. Jednoduchým a tržním principům, neodporujícím řešením, by mohla být změna daňových pravidel pro započítávání nákladů na reklamu. Jako započitatelné by měly být uznávány pouze náklady na reklamu přiměřenou, informující spotřebitele o produktech na trhu, vyjádřené pro konkrétní obor podnikání určitým procentem z obratu nebo z přidané hodnoty, nebo (u obchodníků) z celkové obchodní marže ve zdaňovacím období. Další náklady na reklamu, kterou by zákon ani nadále jinak neomezoval, by nebyly uznávány jako nutné pro dosažení zisku a podnikatel by se musel rozhodnout, zda o výdaje na dražší reklamu si bude krátit svůj zisk. Zahraničním producentům a obchodníkům by nebylo dovoleno umísťovat reklamu svých produktů na českém vnitřním trhu, ale musely by ji kupovat a umísťovat prostřednictvím tuzemských zastoupení (zapsaných v českém Obchodním rejstříku a v ČR zdaněných) nebo svých českých dealerů, pro které by platily uvedené limity přiměřené reklamy. Předem již slyším námitky potrefených, o kacířství a neslýchanosti mých návrhů. S argumenty o reklamě jako sektoru s významnou tvorbou HDP, o pracovních příležitostech pro desetitisíce až statisíce lidí, o multiplikačních ekonomických efektech v celém národním hospodářství atd. atd. Přesto musím trvat na tom, že nepřiměřená reklama je výrobou pro výrobu, že je přínosem pouze pro její producenty a dodavatele, ale že do HDP přispívá většinou jen zcela nepotřebnými a zbytnými produkty, které nemají užitnou hodnotu, ale jsou pouze spotřebiči práce, pracovních prostředků a surovin a tím výrobních nákladů, které jsou pro produkci užitečných statků nepotřebné a zbytečně zvyšující jejich prodejní cenu. Kromě toho vyvolávají zbytečnou poptávku po nepotřebných produktech a jejich zbytečnou výrobu, která čerpá a rabuje omezené zdroje surovin a energie a zvyšuje zatížení životního prostředí. Jak je patrno z uvedeného televizního pořadu, přežívají problémy, známé již v roce 1995 vesele dále a Vy, pane ministře, máte dále problémy s deficitním státním rozpočtem.

Neměl byste Vy a vaše ministerstvo přijít s návrhem novely zákona o dani z příjmu v uvedeném smyslu, místo řešení údajného harašení pana kolegy ministra školství? S uctivým pozdravem Ing. Zdeněk Trinkewitz (1934) bývalý příznivec Hnutí ANO 2011 Dopis bude současně zveřejněn na trinkewitz.bolg.idnes.cz Zdeněk Trinkewitz