7. Morfologie
104
Růže jsou velmi bohatá skupina druhů
systém. Některé botanické druhy tvoří
podnože, se tvoří spící, adventivní očka.
a odrůd a jsou oblíbené zejména díky
vodorovné kořeny, zvané polykormo-
Z nich často při špatné výsadbě raší
svému květu. Tento rostlinný rod je roz-
ny. Rostou do šířky a ze spících oček na
výhony plané, které se musejí odstranit.
šířený po celém světě. Dnes je známo
nich vyraší nové rostliny i s kořeny. Ty
téměř 200 botanických (planých) dru-
lze odhrnout, odstřihnout a použít jako
hů a tisíce ušlechtilých odrůd, tj. odrůd
sazenice k dalšímu pěstování a množení.
Květy Nejvýznamnějším orgánem, který nás
vyšlechtěných člověkem. Růže roste téměř v každých podmínkách a kytice
U semenáčů se kůlový kořen brzy roz-
nejvíce zajímá, jsou u růží květy. Pod-
z růží je krásným dárkem při všemož-
větvuje a tvoří kratší nebo delší kořeno-
miňují uplatnění růží nejen ve výsad-
ných událostech.
vý krček, vhodný pro očkování růží. Na
bách, ale mají velkou cenu i ve vazačství
silných kořenech druhů Rosa canina,
a v aranžování květin, a to především
R. laxa a R. multiflora, užívaných jako
v čerstvém stavu. Uplatní se však i suše-
Růže je významným druhem rostlinné říše. Patří do rozsáhlé čeledi růžovitých – Rosaceae, stejně jako mnoho ovocných
Diferenciace oček
stromů (např. jabloně, hrušně), keřů,
u R. rugosa v 2. polovině dubna:
vytrvalých i jednoletých bylin. Mají více
a) očko postavené nejvýše na výhonu,
společného, než mnohdy tušíme. Např.
b) očko uprostřed výhonu
květy mandloně a růže jsou pětiplátečné a jejich květní stopka se rozšiřuje v číšku, z které vznikne plod se semeny uvnitř. Růže je keřovitá dřevina. Na jaře vyraší, a
narostou letorosty, vytvoří květy a kvě-
b
tenství, odkvete a vznikají šípky. Do podzimu růže vyzrají a v bezlistém stavu pak přezimují.
Kořeny U rostlin botanických druhů i u ušlechtilých odrůd vegetativně množených řízky, oddělky či odkopky chybí hlavní kořen. Nahrazují ho silné rozvětvené kořeny prvního řádu. Z nich rostou kořeny dalších řádů až po důležité nejjemnější kořeny vlásčité. Mohutnost kořenového systému závisí na botanickém druhu, resp. na podnožích ušlech-
a
b
tilých odrůd a na půdních podmínkách.
Diferenciace oček na keřích u odrůd Frau Karl Druschki:
Poléhavé růže mají široký kořenový
a) nejvýše postavné očko, b) prostřední očko, c) spodní očko.
c
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 104
11.11.2008 13:44:50
a
b
c
né nebo vymražené. Mají poněkud neobvyklou stavbu. Již v době jejich tvorby rozeznáme dvě části. Spodní pletiva stonku tvoří tzv. stopka, která přechází v plod – šípek. Šípek tvoří prohloubené
105
d
květní lůžko, v němž sedí pestíky. Jejich e
čnělky jsou různě dlouhé a prorůstají úzkým hrdlem (zvaným ústí) nad šípek. Na stavbě šípku se podílí také kalich tvořený pěti okvětními lístky, květním lůžkem a pletivy stonku. Z vrcholu šípku
f
vyrůstají kališní a korunní plátky a generativní orgány (tj. samčí tyčinky s prašníky a samičí pestíky složené ze semeníku, čnělky a blizny). g
Kalich každého květu tvoří 5 kališních lístků, tzv. petaly. Mohou být celokrajné, kopinaté až podlouhlé, krátké, protáhlé, rozšířené nebo s rozšířenými špičkami, různě zpeřené i dlouhé,
Tvary kališních lístků: a) celokrajné krátké – R. lutea, b) celokrajné protáhlé – R. rugosa Schneezwerg, c) celokrajné s rozšířenými špičkami – R. setipoda, d) málo zpeřené R. bifera H. Lons, e) zpeřené – R. gallica Spendens, f ) silně zepřené – R. gallica, g) mechovité – R. moschata.
s různými přívěsky, ale i mechovité. Mnohé druhy mají petaly nevýrazné. Při dozrávání na šípku pevně drží nebo naopak opadávají. Jsou dobrým pozná-
Tvary plodů tzv. botanických druhů růží: a) kulovité – R. multiflora a R. rubiginosa, b) hruškovité – R. sempervirens a R. arvensis, c) urnovité – R. canina, d) lahvicovité – R. pendulina
vacím znakem botanických druhů růží. U mnohých druhů se také na krátkých stopkách jednotlivých květů nebo seskupených méně četných květenstvích (chocholících) nacházejí tzv. listeny. Mají různou barvu a tvar, např. jsou
a
malé a celokrajné, četné a silně třepeni-
b
té nebo řídce vroubkované, zpeřené, ale také nápadně široké. Tyčinky jsou drobné, prašníky malé a na různě dlouhých nitkách; u botanických druhů jsou normální, u kulturních plnokvětých odrůd, které mají velký počet korunních plátků (petal), jsou
d
často deformovány. c
Čnělky jsou u některých druhů, např. Rosa multiflora, R. arvensis nebo u níz-
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 105
11.11.2008 12:34:25
kých polyantek, srostlé v jeden společný útvar zakončený jednou bliznou tvaru hlavičky; pak se nazývají srostlopláteča
né (srostlé čnělky a blizny). U skupin
106
jako např. čajohybridy, růže bengálská, remontantní růže a floribundy jsou
b
c
čnělky volné a vyčnívají poměrně vysoko, u R. rugosa a R. lutea jsou na bázi
Kališní listy – po odkvětu růží:
volné a na vrcholu srostlé v paličku leží-
a) Belle de Jardins
cí nad ústím kalichu.
b) Scharlachglut c) Rosa rugosa
Důležitým znakem pro zařazení bota-
d) Cardinal de Richelieu
nických druhů růží a pro jejich určení
e) Rosa centifolia „Major“
je plnost květů, tedy počet korunních plátků. U původních botanických dru-
d e
hů má květ vždy 5 petal, pouze Rosa sericea má plátky 4. Známe několik typů květů.
Tvary květů: 1. květ jednoduchý, 2. plný; a) protáhle štíhlý, b) špičatý, c) kulovitý, d) vejčitý, e) urnovitý.
b
1
a
c
2 d
e
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 106
11.11.2008 12:34:27
Typy květů
Tvary květů
např. některé staré i nové čajohyb-
1) plochý – petaly se rozevírají do
ridy nebo polyantky jako „Pigalle“
a) květy jednoduché (klasické) – mají
vodorovné nebo mírně vzpřímené
(1951) či „Vatertag“ (1959). Více
5–8 korunních plátků – petal. Výjimeč-
polohy. Takové květy mají např.
v následující tabulce.
ně sem patří některé ušlechtilé odrůdy,
mnohé odrůdy „noisetky“, např.
6) střechovitý – petaly jsou vypouk-
např. „Coctail“.
„Aimés Vibert „(1828), „Celine
lé a postavené hustě nad sebou.
Forestier“ (1842) nebo také staré
Střední z nich jsou znatelně vyvý-
polyantky jako „Josef Guy“ (1921).
šené u některých remontantních
b) květy jednoduše plné – mají 9–15 petal a patří sem většinou polyantky.
2) hranatý– takové květy jsou u mno-
hybrid.
odrůd,
7) urnovitý – mají protáhlý tvar, kte-
c) květy poloplné – mají 16–25 petal
uváděných např. v katalogu firmy
rý se po uříznutí částečně rozvi-
sestavených do kruhů. Sem se řadí flori-
Praskač v Tullnu. V květnu tvoří
ne, dlouho drží svůj tvar a vzhled,
bundy a čajohybridy.
i 4–5 hustě nahlučených středů.
např. „Buccaneer“ (1952), „Beauté“
Taková je např. čajovka „Gloire
(1953) a další. Jsou to odrůdy velmi
hých
známých
starých
d) květy plné – mají 26–40 petal v 5–8
de Dijon“ (1853) nebo bourbon-
kruzích; patří sem čajohybridy.
ka „Souvenir de la Malmaison“
vhodné k řezu. 8) pivoňkovitý – květ je široký, ve váze trvanlivý a vhodný k řezu.
(1843). e) květy velmi plné – mají více než 40
3) kalichový – vnější petaly jsou del-
9) kaméliovitý – má velké petaly se
petal uspořádaných v 9 a více kruzích.
ší než vnitřní. Květy jsou ke středu
silným okrajem, pěkný tvar. Patří
Toto uspořádání mají čajohybridy, ang-
pohárkovitě prohnuté s ohnutým
sem některé zajímavé čajohybridy,
lické „Austinovy“ růže a některé bota-
okrajem a hlubším středem.
jako např. „Tahiti“ (1947).
nické růže.
107
4) pohárkovitý – květ zůstává dlouho
10) spirálovitý – velmi zajímavý tvar
v poupěti a jeho otevírající se peta-
květu, je poutavý především za pěk-
Tvar květů jednotlivých druhů a odrůd
ly se ohýbají směrem ven. Poupě je
ného počasí, např. „Gaujard“ (1958).
růží je rozmanitý. Závisí na pevnos-
dlouhé, dlouho drží formu a je dob-
Květ se rozvíjí postupně a je výborný
ti, tvaru a velikosti korunních plátků.
ře použitelné ve vázání a aranžová-
k řezu.
Vnější plátky mohou být buď stejně
ní květin. Sem patří početná řada
velké, nebo kratší než ty vnitřní; květy
odrůd čajohybridů, floribund i flo-
Podle poměru šířky květu k jeho výšce
jsou potom buď protáhlé, nebo tupé.
ribund grandiflor.
se odrůdy čajohybrid s kulovitým kvě-
Rozevírají se rychle, téměř najednou,
5) kulovitý – při rozvíjení květu jsou
nebo naopak postupně. Krátké vnější
petaly vypouklé až kulaté. Patří sem
tem ještě dále rozlišují:
petaly se rozvíjejí postupně, dlouho, pomalu až do odkvétání a drží vnitř-
Tab. 3
ní velké petaly. U některých odrůd se
KVĚT
POMĚR CM:CM
PŘÍKLAD ODRŮDY
krátce kulovitý
3,5 : 5,5
„Paulette“ (1946)
tupě kuželovitý
4,0 : 3,0
„Bettina“ (1953)
zvláště za vlhkého a horkého počasí
široce kuželovitý
3,5 : 4,5-5
„Gloria Dei“ (1945)
(např. u červeného čajohybridu „Kardi-
krátce kuželovitý
4,5 : 6,0
„Capistrano“ (1949)
štíhle kuželovitý
3,0 : 6,5
„Buccaneer“ (1952)
štíhlý
4,0 : 6,5
„Michéle Meilland“ (1945)
květ zhnědne. Také tvary květů rozli-
velmi štíhlý
2,5 : 6,5
„Montezuma“ (1955), „Eiffel Tower“
šujeme:
válcovitě protáhlý
3,5 : 7,0
„Rendezvous“ (1953)
vnější petaly rozvíjejí příliš pomalu, nebo se dokonce vůbec neotevírají, a poupě proto začne uvnitř zahnívat,
nal“). Takové květy se pak tzv. spečou a při doteku upadnou. Tyto odrůdy nejsou vhodné k řezu. Stárnutím celý
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 107
11.11.2008 12:34:37
108
Podle tvaru lze rozdělit do několika sku-
mann například rozděluje růže podle
tí květu, tj. kalichu, koruny a tyčinky.
pin také floribundy a floribundy grandi-
počtu a sestavení květů dané odrůdy na
Šípek není skutečným plodem – tím jsou
flora, u jiných je to již obtížné.
8 skupin, a to od typického až po zdán-
drobné pecičky uvnitř šípku, správně
livý okolík, resp. po laty různého tvaru.
botanicky nazývané nažky. Jejich počet
U nás se uvádí sestava květů v řídkém
v šípku je velmi rozmanitý, např. Rosa
čili chudém nebo bohatém květenství
hugonis má semen velmi málo, někdy
Růže tvoří květy v nejmladších čás-
(např. Zahradnický naučný slovník nebo
dokonce pouze jedno. Rosa moyesii má
tech prýtů, tj. větviček vyražených
V. Větvička).
4–6 velkých nažek, Rosa rugosa až 100
Květenství
středně velkých. Velmi malé nažky má R.
z oček výhonů minulého roku. U čajovek a mnoha velkokvětých druhů je na
Plod
carolina a R. virginiana. Také tvar a velikost šípků jsou rozmanité. Šípky jsou
vrcholu prýtu často pouze jeden hlavní a 2–3 vedlejší květy. Taková je např. bílá
Plodem růže je šípek. Je to zdužnatělá,
např. kulovité a velmi malé u Rosa mul-
„Frau Karl Druschki“ (1901). U ostatních
kalichovitě nebo miskovitě rozšířená
tiflora (3–10 mm) nebo velké u R. lutea
růží je několik květů sestavených v tzv.
stopka zvaná češule (receptaculum).
(až 20 mm). Oválné, středně velké jsou
květenství (různě definované). Krüss-
Stopka vznikla srůstem spodních čás-
u Rosa wichuraiana (15–20 mm), hruš-
3
4
2 1
5
6
9 7
8
1 – hákovitě zahnutý, 2– široce hákovitě zahnutý, 3 – hákovitý, 4 – krátký trojúhelníkový, 5 – štětínkovitý, jemný, 6 – štětínkovitý, různotvarý, 7 – šídlovitý, 8 – paprskovitý, 9 – tříhranný dlouhý
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 108
11.11.2008 12:34:40
a)
b)
kovité a nápadně velké u Rosa chinensis (20–30 mm) nebo u R. gigantea (30–50 mm). Nalezneme také velké šípky jablkovité (Rosa pomifera), lahvicovité až
109
urnovité (Rosa moyesii, R. alpina) nebo zploštělé, nápadně velké (30–40 mm, R. rugosa), ale i menší (Rosa spinonissima, R. hugonis). Šípky botanických – planých druhů jsou slabě až silně žláznaté nebo štětinaté (Rosa centifolia), u Rosa microphyla dokonce až ostnité. Vlivem vnějších podmínek se povrch pokožky někdy i částečně mění. Také barva šípků není stejná. Na podzim se zráním zbarví až do žluta, oranžova, červena, ale také
d) c)
do zelena či do hnědé až černé barvy, podle jednotlivých druhů. Ušlechtilé růže tvoří šípky méně. Protože během vegetace kvetou 2–3x, květy buď řežeme do vazby či váz v interiéru, nebo je při odkvétání odstraňujeme, aby rostliny vytvořily druhý květ; šípky proto vidíme velmi zřídka. Podle odrůd jsou šípky
e)
opět různé velikosti, tvaru i barev. Velmi drobné šípky mají polyantky nebo polyantahybridy, větší floribundy a velké čajohybridy, např. „Crimson Glory“ aj.
Ostny (Trny) Ostny, lidově zvané trny, jsou bodlinaté útvary, které se vyvinuly z povrchových buněk pokožky výhonů, z kališních lístků či listových nervů, příp. vznikly přeměnou chloupků. Vyrůstají především
Tvary listů a lístků: a) lístky podlouhle špičaté – R. machata, b) lístky okrouh-
na nejmladším dřevě, slouží k přichy-
lé – R. rugosa, c) lístky podlouhlé – R. setigera, d) lístky malé a široce vejči-
cení k opoře, chrání před poškozením
té – R. hugonis, e) lístky velké a široce vejčité – čajovka Maréchal Niel.
a jsou trvanlivé. Mají různý tvar, velikost a hustotu. U nejstarších druhů růží jsou jehlicovité, rovné a přímé, tzn. dýkovi-
tha jsou trojhranné, podélně protáhlé
(polytypické). Mají rozmanité barvy
té (např. Rosa rugosa, R. spinosissima),
až křídlovité. U jiných růží jsou různě
– zelenou, hnědou, rezavě hnědou až
u vývojově mladších růží jsou zahnu-
velké, jednotlivé (monotypické) nebo
svítivě červenou, což je také důležitý
té až hákovité (R. chinensis), u jiných
jsou ve svazečcích, různě pravidelně až
poznávací znak. Ušlechtilé odrůdy mají
jako např. R. omeiensis var. pteracan-
nepravidelně rozmístěné na výhonech
ostny drobné a husté nebo velké a říd-
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 109
11.11.2008 12:34:41
mnohé růže pokryvné nebo růže sadové a pnoucí. V rychlírnách růže neopadávají.
110
Součástí listů jsou palisty, typické pro 1
2
3
4
jednotlivé druhy i odrůdy. Jsou různě velké, široce třásnité u Rosa multiflora, nepatrně zubaté až celokrajné u R. cani-
1 – Schweizer Gruss
na, třepenité až zubaté u R. wichuraiana,
2 – Super Star
široké a se stočenými okraji u R. cinnamo-
3 – Paul’s Scarlet Climber
mea, nápadně široké a velké u R. rugosa,
4 – The Queen Elizabeth Rose
někde zase téměř neznatelné, a to včet-
5 – Märchenland
ně ušlechtilých odrůd. Palisty jsou také
6 – Duftwolke
důležitým znakem při určování odrůd. Důležitým znakem listů je i jejich povrch, který je lesklý nebo matný a slouží jako poznávací znak odrůd i botanických dru5
6
hů. Listy s lesklým povrchem jsou odolnější vůči mnoha chorobám.
Barva ké. Mnohé odrůdy jsou dokonce téměř
Tvar listů je různý. Růže mošusová
beztrnné, a proto jsou zvláště vhodné
(R. moschata) má lístky dlouze špičaté,
Mnohotvárnost barev květů je významnou
k řezu a aranžování. Druhy nebo od-
R. rugosa okrouhlé, R. setigera podlouh-
vlastností růží. Květy nejstarších botanic-
růdy s velkými, červenými ostny, které
lé, R. hugonis malé, široce vejčité. Stará
kých růží byly růžové a bílé. (Výjimku tvoří
na podzim nápadně svítí, jsou vhodné
ušlechtilá odrůda, čajovka Marechal
zelenokvětý druh Rosa viridiflora - plno-
k výsadbě na vybraném místě jako soli-
Niel, má listy velké a široce vejčité.
květý, beztrný, dlouho kvetoucí, asi 60 cm
téry (např. R. omeiensis pteracantha).
Také listy dalších ušlechtilých odrůd
vysoký keř, zvaný „zelená růže“. Stárnutím
mají různý tvar a velikost, drobné listy
mění světle zelenou barvu v načervenale
najdeme u minirůží, velké u čajohybrid
hnědou. Dnes ho najdeme hlavně v rozári-
apod. Rosa centifolia má listy nápadně
ích.) Mluvíme-li ale o barvě u růží, nesmí-
Nepostradatelnou nadzemní částí rost-
velké, R. cinnamomea měkké, jakoby
me zapomenout na specifickou barevnost
lin jsou listy. Mají různou velikost, tvar
povadlé, R. rugosa svraskalé a s hustou
jejich listů, větví, šípků a trnů.
Listy
i postavení. Tvar listů je příznačný pro
nervaturou, R. villosa a R. tomentosa
jednotlivé druhy i odrůdy. Jsou zásadně
mají listy zřetelně porostlé jemnými
Vlivem prostředí se vyvíjely i druhy
lichospeřené a mají u evropských bota-
chloupky. Listy většinou do zimy opad-
s květy mnoha odstínů bílé, růžové
nických druhů 5–9, u dalších 3, 5, 11,
nou, u některých druhů však zůstávají
a červené. Když byly začátkem 18. sto-
ale také až 17 lístků různé velikosti i tva-
zčásti až do jara. Z botanických druhů
letí dovezeny mnohé botanické druhy
ru. Druh Rosa siligera má 3četné listy,
shazuje list nejdříve Rosa alpina, vel-
z Číny, Indie nebo Ameriky, objevila se
R. rugosa 3–7četné, R. alpine 5–9četné,
mi dlouho podržuje listy Rosa multi-
mezi nimi i žlutá barva. Tak jsme do-
R. spinosissima 9–11četné, R. hugonis
flora, R. arvensis nebo R. wichuraiana.
stali ucelenou paletu barev: bílou, žlu-
9–15četné. První list pod květem je
Na podzim nejdříve opadají ušlechtilé
tou, růžovou. Teprve systematickým
téměř vždy trojčetný.
odrůdy, velmi pozdě naopak opadávají
křížením a šlechtěním se neuvěřitelně
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 110
11.11.2008 12:34:43
rozšířila barevná stupnice o řadu od-
a také květy, jejichž barva se mění bě-
tvořící typickou barvu květu. Na barevnost
stínů a vznikly nejen růže jednobarev-
hem doby života květu.
květů ale působí kromě dědičné výbavy
né, kde má líc i rub květních plátků
také řada dalších faktorů. Především je to
stejnou barvu, ale také dvoubarevné,
Na barevnost květů růží má prvotní vliv
pěstitelské prostředí, tzn. vlastnosti, kvalita
jejichž plátky mají rub a líc rozdílný
buněčná stavba květních plátků. Ty jsou
a složení půdy, výživa a z ní zvláště obsah
nebo mají lem květních lístků jiný než
tvořeny několika vrstvami buněk. Největší
draslíku, který zvyšuje intenzitu zbarvení.
střed květu. Nakonec vznikly květy ví-
vliv na barevnost mají především vrchní
Nezanedbatelné jsou i světelné podmínky:
cebarevné, kdy v základní barvě plátků
vrstvy buněk na rubu i na líci plátků. V je-
plně osvětlené růže jsou zbarveny výrazněji
jsou jednobarevné proužky nebo části
jich buněčné šťávě jsou rozpuštěna barviva,
než stejné odrůdy vysazené ve stínu.
111
Tab. 4 BARVA KVĚTŮ RŮŽÍ JEDNOBAREVNÁ
DVOUBAREVNÁ
VÍCEBAREVNÁ
SMÍŠENÁ
ŽÍHANÁ
Bílá – „Iceberg“
„Tzigane“
„Masquerade“
„Gloria Dei“
„Ambossfunken“
Červená – „Kardinal“
„Piccadilly“
„Rodeo“
syn. „Peace“
„Caribia“
„Kronenbourg“
„Circus“
VELMI TMAVĚ ČERVENÁ
„Josef Klimeš“
„Anvil Sparks“
„Charleston“
Poznámky k tabulce: jednobarevné – na rubu i na líci je stejná barva, stárnutím intenzita barev klesá dvoubarevné – petaly na líci jsou zbarveny jinak než na rubu vícebarevné – petaly jsou vícebarevné a jejich barvy se mění při rozkvétání a odkvétání smíšené – jsou nezřetelně odlišné odstíny barev petal, které se mění počasím žíhané – výrazně se střídají odstíny jedné nebo více barev velmi tmavě červená (Josef Klimeš) – je skoro černá. Tuto českou růži vyšlechtil J. Urban ze šlechtitelské stanice Želešice u Brna. Tab. 5 BAREVNÉ TYPY LISTŮ ODRŮD RŮŽÍ KVĚT SKUPINA BARVA LISTU VELKOKVĚTÉ
tmavozelená, lesklá
MNOHOKVĚTÉ
„Sutter‘s Gold“
„Goldynwel“
„Kardinál 85“
„Paprika“
„Gloria Dei“
„Prominent“
šedozelená
„Ballet“
„Sarabanda“
světle zelená, lesklá
„Eden Rose“
„Allgold“
„Goldrausch“
„Schneewitchen“ „Rumba“
bronzově zelená
měděně červená
„Ema Harkness“
„Kimono“
„Piccadilly“
„Europeana“
„Rose Gaujard“
„Fashion“
„Tzigane“
„Sink Bassino“
„Nostalgie“ „South Seas“
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 111
11.11.2008 12:34:44
112
Barevnost růží ovlivňuje několik typů
ně látek nebarevných, jako je quercetin
pelargonidinu, cyanidinu a chlorofylu.
přírodních barviv, z nichž některá jsou
či campherol. Všianský uvádí, že tato
„Lidka“ (Urban, 1985) červené barvy ob-
i bezbarvá. K nejdůležitějším faktorům
barviva pravděpodobně pomáhají lákat
sahuje quercetin, větší množství pelar-
ovlivňujícím barvu květních plátků patří
hmyz, který má k barvě květů výrazně
gonidinu a méně cyanidinu.
také různě vysoký obsah cukrů glukózy
jinou citlivost než člověk. Včely, čmeláci,
a galaktózy v buněčné šťávě. Proto je
motýli, brouci a další hmyz méně vní-
také v rozevřeném květu barva inten-
mají krásu, ale o to důležitější je pro ně
zivnější než v poupěti, s odkvétáním pak
nektar a pyl k obživě. Základní barevné
Vůně je u růží stejně významná jako
opět postupně slábne. U velmi tmavých
látky jsou v okvětních plátcích vázány na
barva, tvar a velikost květů. Je nazývá-
červených květů dochází mnohdy při
molekuly jednoduchých cukrů glukózy
na „duší růže“, ale je velmi těžce defi-
silnějším osvětlení sluncem k popálení
nebo galaktózy. Tím dochází k tvorbě
novatelná. A. S. Thomas (Anglie) o ní
plátků uvnitř květů. Příčinou je jejich
větších molekul, jejich absorpční pás
výstižně píše: „Růže bez vůně není sice
povrchová struktura. Vnitřní stěnu tvoří
se posune k delším vlnovým délkám
méně krásná, ale je méně poutavá a při-
buňky podobné tvarem bradavkám, které
a vyvolá tak změnu barvy. Je zjištěno, že
tažlivá.“ Vůně není u květin ani u růží
pohlcují více světla a odrážejí pouze asi
na barvu nemají vliv anorganické prvky.
žádný luxus. Má svůj racionální význam,
0,5–1 % dopadajícího slunečního záře-
Brání v tom obsah kyseliny citronové
estetický, ale také praktický. Láká včely
ní. Pohlcené množství světla zapříčiňuje
v buněčné šťávě okvětních lístků.
a čmeláky. Tím podporuje opylování
Vůně
a tvorbu semen, tedy i udržení a rozšiřo-
popálení plátků, a tedy i znehodnocení
vání rostlinných druhů včetně růží.
květů. (Takovýmto popálením trpí např.
V dokonalosti barevné škály květů růží však
odrůda „Papa Meilland“.) Vnější strana
chybí modrá a černá. V genovém komplexu
květních plátků má povrch hladký, barva
růžovitých nenajdeme gen pro tvorbu mod-
Tak jako se během vývinu květních
na této straně je méně intenzivní, a proto
rého antokyaninového barviva, tzv. delphi-
orgánů tvoří barva, v určité fázi je nej-
k popálení nedochází. Vedle základního
nidin (Všianský, Zpravodaj Rosaklub č. 90).
intenzivnější a s odkvétáním klesá, je to
barviva listů, chlorofylu čili listové zele-
První kladné výsledky docílila a v červnu
podobné i s vůní. Vůni tvoří nenasyce-
ně, jsou u růží nepostradatelné základní
2004 i s fotografií nové modré odrůdy uvedla
né aromatické alkoholy, fenoly, terpeny
barevné látky – flavonoidy a flavono-
japonská firma Florigene. Jakmile se barev-
i jejich deriváty, rozmanité estery, éteric-
ly. K prvním patří známý pelargonidin,
né vlastnosti ustálí a začne se s množením,
ké oleje, pryskyřice, silice a další. Jejich
cyanidin a peonidin. Vytvářejí odstíny
bude to pro růžařství výrazný úspěch. Zatím
podíl je různý, takže dnes je známo asi 27
červené, šarlatové a růžové. Druhou
se musíme spokojit s barevnými odstíny od-
druhů vůně růží. Jejich intenzita závisí na
skupinou barviv tvořící bílé odstíny jsou
růdy „Mainzer Fastnacht“ (Tantau 1964).
mnoha faktorech. Výraznější je v ranních hodinách, před bouří a za dusného poča-
flavonoly quercetin a campherol. Žluté až oranžové barevné odstíny tvoří smě-
Uveďme si několik ukázek obsahu barev
sí. Záleží i na vzdušné vlhkosti, teplotě,
si flavonoidů, flavonolů a karotenoidů.
vybraných odrůd růží: „Pax“ (Urban,
půdních podmínkách, intenzitě světla či
Poměry barevných látek jsou u odstínů
1983), bílá odrůda; obsahuje querce-
stáří rostliny. Za podmračna vůně slábne
jednotlivých barev různé. Tak napří-
tin, campherol a množství chlorofylu.
a stářím ubývá. Tlustší a lesklé okvětní
klad růžové odstíny jsou tvořeny směsí
„Gloria Dei“ (Meilland, 1945) obsahuje
plátky voní více. Botanické druhy jsou
pelargonidinu a cyanidinu v poměru
bezbarvý quercetin, dvě žlutá barviva
většinou vonnější než ušlechtilé odrůdy,
1:1, šarlatové odstíny směsí pelargoni-
(karotenoidy), malé množství cyanidinu
polyantky nevoní vůbec nebo jen málo.
dinu s cyanidinem 2:1, často i s příměsí
(červený okraj květních plátků) a chlo-
peonidinu. Peonidin je obdobný cyani-
rofylu. „Dame de Coeur“ (Lens, 1958)
I vůně podléhá rozmarům milovníků
dinu, ale jedna hydroxylová skupina je
obsahuje quercetin, větší množství cya-
růží, takže v určité době byly oblíbené
zaměněna za metoxy skupinu. Červené
nidinu a malé množství pelargonidi-
a šlechtily se odrůdy bez vůně. V sou-
odstíny tvoří hlavně cyanidin. V plát-
nu. „Carina“ (Meilland, 1963) obsahuje
časnosti je vůně důležitým kritériem
cích růží je obsaženo více barviv, včet-
bezbarvý quercetin, menší množství
při hodnocení nově vyšlechtěných vel-
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 112
11.11.2008 12:34:44
kokvětých i jiných odrůd. Děje se tak
vé, vůni fialek pak mají růže bílé a žluté,
U botanických druhů známe tyto vůně:
v mezinárodních soutěžních rozáriích,
po ovoci voní růže růžové a oranžové.
R. canina, R. hibernica – malinová vůně
u nás v Hradci Králové. Dámské komise
Zkušený růžař mnohdy rozezná u jedné
R. pomifera, R. wichuraiana, R. rubigi-
podle bodovacích směrnic porovnáva-
odrůdy v květu i směs vůní.
jí odrůdy navzájem a nejlepší novinka
nosa – jablečná vůně
113
R. rugosa – kořenitá vůně
obdrží označení „nejvonnější růže roku“
Obsah vonných látek se zjišťuje chro-
a patřičnou cenu. Toto uznání má vliv
matograficky. Vůně růží jsou důležitou
R. virginiana – nasládlá vůně
i na prodejní cenu odrůdy. V současnos-
surovinou pro kosmetiku (viz kap. 5).
R. pimpinellifolia – medová vůně
ti jsou opět žádány voňavé růže.
Z květních plátků se vůně získávají extrak-
R. centifolia – voní velmi silně
cí a destilací. V městě Grasse v jižní Fran-
R. virginiana – voní velmi mírně
Při šlechtění je vůně a její intenzita
cii je každoročně s výstavou růží pořádána
R. multiflora, R. macrantha, R. spinosi-
závislá na výběru rodičovského páru
i výstava kosmetiky a parfémů. Jsou vysta-
ssima – vůně ovoce
a na jeho barvách. Silněji voní odrůdy
veny všechny výrobky z růží, u každého
R. gentiliana – vůně citrusů
tmavé, odrůdy modré, broskvově žluté,
pak je proužek papíru, který návštěvník
R. banksiana – vůně fialek
méně pak odrůdy bílé. Z botanických
ponoří do přípravku a sám vůni čichem
R. moschata, R. polliniana – pižmová vůně
druhů voní výrazně např. Rosa centifolia,
posoudí. Součástí výstavy je prohlídka
R. Davidi – vůně koření
tj. růže stolistá, nebo R. alba. Typickou
současných i historických zařízení k výro-
R. rugosa, R. × paulii, R. laevigata – hře-
růžovou vůni mají odrůdy červené, růžo-
bě kosmetiky s podrobným výkladem.
R. hugonis, R. willmottiae, R. setigera,
bíčková vůně
Marechal Stalin, Mellichar 1958
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 113
11.11.2008 13:48:13
Ušlechtilé vonící odrůdy čajohybrid: „Duftwolke“ (1963) – červená „Frau Karl Druschki“ (1901) – bílá „Ave Maria“ (1981) – zářivě oranžová
114
„Super Star“ (1960) „Valencia“ (1989) – měděně žlutá „Gloria Dei“ (1945) – žlutá „Walzertraum“ (2003) – růžová Podobně lze u velkokvětých odrůd rozeznat téměř tři desítky vůní s různou intenzitou, např.: vůně po ovoci – „Sutter’s Gold“, „Kordes perfecta“ vůně jablka – „New Dawn“, „Gail Borden“ vůně růže a citronu – „Tiffany“
Tab. 6: Přehled odrůd růží podle vůně SKUPINA
BODY
INTENZITA VŮNĚ
1
0
naprosto bez vůně, „Neues Europa“ (1965)
2
1
téměř neznatelná vůně, „Lovita“ (1966)
3
2
vůně znatelná, „South Seas“ (1962)
4
3
velmi slabá vůně, „Femina“ (1962)
5
4
slabá vůně, „Michéle Meilland“ (1955)
6
5
středně silná vůně, „Königin der Rosen“ (1964)
7
6
silná vůně, „Bel Ange“ (1963)
8
7
velmi silná, „Whisky“ (1968)
9
8
málo výrazná, „Kardinál“ (1967)
10
9
výrazná, „Koré“ (1980)
11
10
silně výrazná, „Silver Star“ (1965)
Školkařské firmy uvádějí ve svých katalozích vůni u každé odrůdy. U botanických druhů je uváděno i několik příkladů vůně.
vůně citronu – „Symphonie“ vůně řeřichy – „Buccaneer“ vůně po kosatci – „Geheimrat Duisberg“, „Golden Masterpiece“ vůně po vínu – „Comtesse Vandal“ vůně jetele–„Chrysler Imperial“, „Crimson Glory“, „Hansa“ Mnohokvěté vonící odrůdy: „Friesia“ (1973) – žlutá „Laminuette“ (1972) „Trier 2000“ (1985) – zářivě červená „Marie Dutoniette“ (2003) – slonová kost Většina odrůd této skupiny včetně půdopokryvných růží však téměř nevoní – kromě růží pnoucích a sadových. U čajohybrid byla vypracována klasifikační stupnice intenzity vůně, která se používá v praxi při hodnocení nových vyšlechtěných odrůd. Tvoří ji 11 skupin, první nezískává žádný bod a poslední 10 klasifikačních bodů.
ČSR, Böhm 1933
Morfologie
kh0195-roses_02_final.indd 114
11.11.2008 12:34:45
kh0195-roses_02_final.indd 115
11.11.2008 12:34:49
kh0195-roses_02_final.indd 116
11.11.2008 12:34:54