3 Jazykové prostředí a jeho vliv na vyjadřování 3.1 Charakteristika současné jazykové situace na našem území Chceme- li pojednat o situaci nějakého jazyka, musíme mít na mysli obecný společenský stav, v němž se daný jazyk nalézá a vyvíjí v jisté zemi nebo na jistém teritoriu v určitém časovém úseku v daných politických, sociálních a kulturních podmínkách. 19 Uvnitř českého jazyka dochází v současné době k velmi dynamickému vývoji. Jde o vztah standardního (spisovného) jazyka a mezičlánků stojících mezi ním a nářečími (dialekty). Významně se v současné době zvýšila tolerance v otázkách jazykové normy. Pro českou jazykovou situaci je příznačné, že se v ní (na rozdíl od jazyků jiných) spisovný (standardní) jazyk většinou neužívá ve funkci dorozumívacího prostředk u v běžných „hovorových” situacích. Termín běžně mluvená čeština zahrnuje repertoár všech různorodých jazykových prostředků (nespisovných, ale zčásti i spisovných, resp. společných), kterých se užívá v situacích, v nichž se nepředpokládá závazné užívání spisovného jazyka. Jde tedy o rozsáhlou, nejednotnou, nehomogenní řečovou oblast vykazující značný stupeň variantnosti, kterou probíhá řada parametrů (lokální, regionální, generační, oficiální aj.). Vzhledem k tomu, že náš výzkum byl realizován v moravské oblasti, je třeba připomenout jazykové rozdíly mezi Čechami a Moravou se Slezskem. Na území Čech místní nářečí (lokální dialekty) téměř vymizely a vznikl oblastní český interdialekt („nadnářečí“), v podstatě na základě středočeském. Tato tzv. obecná čeština představuje především specifické (zjednodušené) skloňování (mladýma klukama, holkama, děckama) a jisté hláskové varianty (mlíko, strejc, pěknej, vokno, ouplněk
aj.). Dochází bohužel
k jejich expanzi na západní a zčásti i střední Moravu, a to především vlivem současných médií. Na Moravě a ve Slezsku je nářeční diferenciace ještě živá. Vznikají, resp. se rozvíjejí tzv. nadnářeční (interdialekty). Běžně mluvená řeč v jednotlivých regionech představuje mnohdy „směs“ daného interdialektu s více nebo méně významnými rysy starého místního nářečí, popř. obecné češtiny. Přitom se mluva městských center liší od mluvy na vesnicích. Užívání spisovné češtiny je zřetelnější než v Čechách a postoje mluvčích k užívání spisovného jazyka jsou pozitivnější než v českých oblastech. Obecná
19
F. Daneš a kol., 1997.
24
čeština bývá hodnocena jako „hrubá” a určitý rys pragocentrismu. V Čechách jsou zase některé rysy lokálně moravsko-slezské chápány jako jisté provincionalismy (např. moravské tož). Spisovná čeština pokrývá oblast textů psaných (s výjimkou některých textů krásné literatury, popř. soukromých dopisů), v ústní komunikaci jsou převážně spisovnou češtinou realizována
veřejná,
politická,
vědecká
a
podobná
vystoupení,
ale
někdy
i televizní a rozhlasové zpravodajství apod. Méně jasná a spíše rozkolísaná je situace v mluvené komunikaci. Existují výrazné rozdíly lokální a individuální, závislé na obou partnerech hovoru a na prostředí. V podstatě hovoříme o řečových situacích trojího typu: v nichž se užívání spisovného jazyka očekává, v nichž se jeví jako přijatelný nejen spisovný jazyk, ale i jazyk hovorový s odchylkami od spisovné normy, v nichž by se užití spisovného jazyka jevilo jako nepřijatelné. Existují ovšem situace smíšené, kdy v jednom a témž dialogu, diskusi nebo konverzaci jeden z partnerů mluví spisovným jazykem (např. moderátor) a druhý nebo druzí nikoli. 3.2 Postoje mluvčích a hodnotová škála Na území naší republiky lze rozlišit dvě různé, ne-li protikladné tendence, jež jsou vnitřně ještě dále diferencovány. Někteří uživatelé se o jazyk zajímají z důvodů tradicionálních,
nacionálních
(též puristických),
jiní
jsou
motivováni
etickým
přesvědčením, že se jazyk „pokazil“ a vyžaduje očistu a kultivaci. Také dnešní invaze anglicismů je veřejností hodnocena jako ohrožení češtiny. Naproti tomu lexikální vrstva jednotek ze starých klasických jazyků bývá (především intelektuální společenskou vrstvou) vysoce ceněna a jejich původní pravopisná podoba preferována a vyžadována, přestože opravdová znalost latiny není v současnosti velká. Tato orientace naší populace je typická pro mladší generaci a je v souhlase s převažujícími tendencemi v jiných kulturních jazykových společenstvích ve světě. Mladí lidé projevují slabý nebo žádný zájem o spisovný jazyk, pocit závaznosti norem a vědomí spoluzodpovědnosti za kvalitu jazyka jsou oslabené, popř. mizí, a celý postojový a orientační systém i odpovídající hodnotová škála se mění. Často se postoje spojují s laxností a ústupem kultivovaného chování (tj. nejen jazykového chování, které bylo
25
doposud považováno za kultivované). Jde např. o hodnotový posun v užívání vulgárních výrazů, mnohdy dochází k dekultivaci, přesněji řečeno k proměně hierarchie hodnot. 3.3 Charakteristické jevy současné češtiny Máme- li charakterizovat současný stav češtiny, musíme přihlédnout k tomu, čím se liší od stavu dřívějšího. Každý dynamicky orientovaný pohled na současný jazyk si musí všímat nejen jevů nových, ať už v úzu zakotvených, anebo nastupujících, ale i jevů průběžně trvajících z období minulého i jevů postupně mizejících, resp. už zaniklých. K velmi výrazným jevům patří přejímání slov a cizích vazeb, jejich adaptace do češtiny a snaha o přizpůsobování struktury jazyka těmto přejímaným prvkům, ale i vytváření jevů nových uvnitř češtiny, popř. přetváření jevů existujících. Toto „přetváření” je třeba chápat velmi široce a lze do něho zahrnout i výraznější změny ve frekvenci jednotlivých jevů, posuny v jejich stylových hodnotách a posuny ve významu slov, resp. nabývání významů nových. Všechny probíhající změny mívají různou motivaci, bývají způsobeny jak podmínkami objektivními, jazykovými i mimojazykovými, tak podmínkami subjektivními. Velmi často však jde o módu a módnost. Pozorování jazykového chování českých mluvčích v současném období ukazuje, že naše národní společenství ve zvýšené míře napodobuje tuto módnost a považuje mnohdy nespisovnost za projev aktuálnosti. Nejnápadnější je vliv angličtiny ve slovní zásobě. Zdrojem jsou knihy, časopisy, masmediální i přímý styk s cizinci (doma i na cestách). Z pova hy anglického pravopisu a výslovnosti plyne i značná nejednotnost v psaní i výslovnosti. Význam má rovněž malá znalost angličtiny u českých mluvčích. Anglická slova se objevují často zbytečně i v těch případech, kdy daná věc nebo pojem má už v češtině ustálené pojmenování domácí, př. cash - hotové peníze, comeback - návrat, farmář - sedlák, hospodář, statkář (podle okolností) aj. Zcela běžně se stávají anglické zkratky součástí komunikace (SMS, mailové zprávy aj.) mezi mladými lidmi, př. PLS (please – prosím), LOL (laughing out lound – smíchy se můžu zbláznit), BTW (by the way – mimochodem), NOOB (noobie - začátečník, nezkušený hráč), GL and HF (good luck and have gun – hodně štěstí a zábavy), ROFL (rolling of floor – válím se smíchy), OMG (oh, my god – bože můj), WTF (what the fuck! – co je to za nesmysl), anebo ve výrazech, které používá mládež a které jsme zaznamenali i při rozhovorech s nimi, např. být cool [kúl] (být v pohodě), callnout [kólnout] (zavolat
26
telefonem), lucker [lakr] (šťastlivec), noob [núb] (nezkušený člověk), comp [komp] (počítač) aj. 20 Výrazně se zvyšuje také frekvence používání cizích slov a slov cizího původu při každodenní komunikaci. Mnohdy jde opět o vliv angličtiny, neboť právě v ní jsou tato slova založena na základech latinsko-řeckých a jeví se spíše jako internacionalismy. Máme na mysli např. výrazy konsenz(us), často s nevhodnou výslovností [-sensus] (ve významu „shoda, hodné mínění, domluva souhlas“), kauza/causa nejen jako odborný termín právnický pro případy právních sporů, ale často neodborně místo výrazů „věc“, „záležitost“, „případ“ (např. kauza dovozu brambor aj.), diverzita
(rozmanitost),
implementace (provedení, realizace) a další. Příliš nepřekvapí ani to, že při často povrchní znalosti významu cizích slov někteří mluvčí je užívají chybně nebo si je pletou, př. efektivní - efektní, nebo když někdo prohlásí, že jisté dva směry spolu dobře kolidují (místo kooperují), je pochopitelné, že jednání může být jen kontroverzní, a nikoli kontraverzní apod. Uvedené tendence pronikají i do frazeologie a velmi rychle se šíří. Nebývá možné s určitostí zjistit, v kterém společenském komunikačním okruhu vznikly, a je obtížné proces šíření podrobněji sledovat či popsat. Významná úloha připadá masmédiím (zvláště televizi a rozhlasu). Většina nových frazeologismů nepřináší výrazové obohacení jazyka, avšak rychle zatlačuje ustálené obraty dosud běžně užívané, např. něco je / není o tom, že…; na druhou stranu; mějte hezký večer apod. U obratů tohoto typu nelze vyloučit vliv angličtiny. 3.4 Angličtina a součas ná spisovná čeština Považujeme za nutné zařadit do teoretické části diplomové práce uvedenou podkapitolu, neboť trend pronikání cizích (především anglických) slov do češtiny 21 je velmi výrazný a lze předpokládat, že se bude dále prohlubovat. V dřívějších dobách bylo samozřejmostí, že vzdělaný člověk aktivně užíval spisovného jazyka slovem i písmem. Současná výuka 22 se postupně obrací k rozvoji komunikačních dovedností, toleruje mnohdy nespisovnost a dřívější spisovnost se začíná vytrácet. Nejde o názor subjektivní, setkali jsme se s ním i při našich besedách s učiteli a rodiči. Spisovně se už leckdy nemluví ani při vyučování češtině. 20
Blíže v iz Příloha č. 5. Podrobněji uvádíme v p ředcházející podkapitole 3.3 Charakteristické jevy současné češtiny. 22 Podrobněji v iz podkapitola 2.2 Rámcový vzdělávací program a pedagogická komunikace. 21
27
Ze současného hlediska je pouze do jisté míry oprávněný názor, že cílem výuky je naučit dítě aktivně užívat spisovného jazyka a že kvalita zvládnutí mateřského jazyka je jedním z obvyklých měřítek školního prospěchu. To, co z hlediska veřejné komunikace chápeme jako chyby, je ve skutečnosti součástí běžné mluvy rodiny, v níž dítě vyrůstá. Současný kontakt se spisovným jazykem je zprostředkován knihou, rozhlasem, internetem, televizí, filmem (včetně videa, DVD aj.). Často však jde o kontakt pasivní, aktivizace je již opět věcí rodinného prostředí, které dítě vede k reprodukci některých textů, k vyprávění zážitků. Výrazně v tom napomáhají předškolní zařízení, vědomé osvojování spisovného jazyka je však posunuto až do doby školní docházky. Současná mládež reaguje na vyšší přítomnost komunikačního podílu mezinárodních jazyků spíše pozitivně, mnohdy jde o pocit úspěšné účasti na takové komunikaci. Vědomí, že rozumím a chci rozumět, jsem schopen/schopna reagovat v daných situacích, přispívá k pozitivnímu sebehodnocení. Angličtina je pociťována jako generační druhý jazyk mladých lidí, a proto bývá upřednostňována před jinými, dříve více navštěvovanými cizími jazyky (francouzštinou, němčinou, španělštinou, italštinou aj.). Mladší věkové kategorie komunikační vztahy tohoto typu spíše vyhledávají nebo se jim alespoň nevyhýbají, zatímco starší věkové skupiny si mnohdy jejich existenci a nárůst nějak významně neuvědomují - často se od těchto vztahů izolují. Již při poslechu běžné komunikace se můžeme domnívat, že naše řeč má určitou snahu přejímat slova především z angličtiny americké. Lze najít mnohem více „výpůjček“ než dříve také v technických časopisech, učebnicích, encyklopediích apod. Mnohá z těchto slov mohou sloužit jako příklady anglicismů, které se dobře adaptovaly v češtině především proto, že pojmenované věci byly známé a používané dlouho předt ím, než se začaly běžně užívat také u nás: computer / komputer, disman, hamburger aj. Aktuální pohled na anglicismy v češtině posledních let zahrnuje staré anglicismy, v našem systému již adaptované (fotbal, džem, tramvaj, džez, sejf, summit, byznys, hobby, evergreen), dynamičtější (a často problematičtější) jsou anglická slova procházející procesem počešťování, během něhož se nejenom adaptuje jejich forma, ale vyjasňuje se i jejich funkčnost, tj. místo v českém lexikálním systému, př. hippie, cartridge, know-how aj. Mnoho anglicismů lze nahradit českými ekvivalenty, neboť anglický i český výraz si konkurují: beachvolejbal - plážový volejbal, public relations - vztahy s veřejností. Přednost se však dává výrazům anglickým.
28
Většina anglicismů se u nás rozšířila až v průběhu 20. století a výrazněji se vliv angličtiny začal projevovat po 1. světové válce. Oslaben byl opět po r. 1948, ale už v 60. letech minulého století začal opět sílit. Po r. 1989 vznikla orientace společenského života na západní ekonomiku, politiku, filozofii i kulturu a s ní opět nastal příliv anglických slov, např. holdingová společnost, management, síťový marketing, granty, briefing / brífink, disžokej, skinhead. Přejímání cizích slov i jejich počešťování představuje dynamický, otevřený proces Formální počešťování lexikálních anglicismů spočívá v jejich zvukové a grafické (pravopisné) adaptaci. Problematický bývá poměr mezi mluvenou a psanou podobou angličtiny, který je kvalitativně jiný než v češtině. Repertoár, příznaky a kombinatorika hlásek jsou v obou jazycích odlišné, a proto se v české výslovnosti nahrazují neexistující hlásky blízkými českými hláskami. Do češtiny se tak dostávají nezvykle, někdy expresivně působící skupiny hlásek: airbus [érbas], teenager [týnejdžr], barbecue [bárbijú], feature [fíčr] aj. V současné češtině bývají nezřídka výsledkem formální adaptace grafického dvojtvaru přejatého slova (podle původní mluvené a psané podoby), které se používají přechodně vedle sebe, s rozdílnou frekvencí a distribucí, až se obvykle ustálí jedna z nich (nejčastěji varianta s počeštělým pravopisem): clearing / klíring, cash / keš, hot-line / hotlajn, byte / bajt, jazzband / džezbend, gambler / gembler aj. V současné době se anglicismy uplatňují v publicistice, reklamě, ale
také
třeba
v účetnictví, bankovnictví, v počítačové terminologii, v terminologii sportovní, v zábavné hudbě, v technické terminologii, ale i v oblasti běžného dorozumívání. Pokud se vrátíme do 30. let minulého století, jistě nás zaujme názor našeho předního jazykovědce B. Havránka, který publikoval v časopise Slovo a slovesnost: „Názor na vyrovnání češtiny, jazyka v základě gramatického rázu, s jazykem v základě lexikálním, jako je angličtina, je tak naivní, jako kdybychom požadovali, aby na horách rostla pšenice.” 23 Odborná terminologie a vliv angličtiny V oblasti vědy a techniky neexistuje ustálená národní odborná terminologie. Terminologický systém každého vědního nebo technického oboru obsahuje nejen slova a prvky národního jazyka, ale pronikají do něho také slova a prvky z jazyků jiných. Tento trend se nazývá internacionalizace vědeckotechnické terminologie. Je charakterizován 23
B. Havránek v člán ku Cizí jazyk a „cizí slova". In SaS 4, 1938, s. 255-256.
29
a respektován ve všech monografiích o obecné terminologii, např. v pracích K. Sochora 24 nebo B. Poštolkové, M. Roudného a A. Tejnora 25 aj. V národním jazyce obvykle nevystačíme pouze s termíny domácího původu. Proces globalizace s sebou v současné době přináší požadavek srozumitelnosti termínů v celosvětovém měřítku. Dochází tím ke zjednodušování komunikace a k urychlování informačních toků. Nejde jen o jednotné speciální symboly (např. šestiúhelník jako mezinárodní symbol benzenového jádra), mezinárodní zkratky (např. zkratka PVC pro polyvinylchlorid), zkratková slova (např. laser, radar), ale také o mezinárodně sjednocené termíny (např. atom, mikroprocesor, videoprogram), anebo alespoň jejich základy či důležité části (např. auto-, foto-, mikro-, makro-, polymer-, video-; -graf, -fikace aj.). Při sledování historického vývoje lze prokázat, že těžiště vědeckotechnického pokroku se mění a s ním také dominantní jazyky, z nichž jsou termíny přejímány. V období národního obrození existovala tendence očistit českou terminologii od termínů německých, ale i od termínů přejatých z jazyků jiných, avšak mnoho nově vytvořených a často násilně zaváděných slov se neujalo. V současné době se již nepoužívá pojmenování silozpyt pro fyziku, i když se tento název vyskytoval v různých učebnicích. 26 Obdobná situace vzniká také u termínů, jako jsou např. mluno pro elektřinu, barvík pro chrom, broník pro nikl, kazík pro fluor, luník pro selen, niton pro radon, siřaník pro arsen, sladík pro beryllium, zemík pro tellur aj. 27 Postoj k přejímání cizích termínů se mění, v některých případech však stále dochází až k násilnému a nekritickému přejímání i používání termínů, pro něž máme příslušný český ekvivalent. I když angličtina není mateřským jazykem nejpočetnějších národů (početnější je například čínská, indická, arabská nebo španělská komunita), hlavní příčinu jejího rozšiřování je třeba vidět ve významném postavení Velké Británie a USA ve vědeckotechnickém pokroku. Za zmínku stojí také to, že v angličtině je zpřístupněno více než dvě třetiny nových vědeckotechnických informací.
24
Příručka o českém odborném názvosloví. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ČSA V, 1955. 68 s. Bez ISBN. O české terminologii. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 132 s. Bez ISBN. 26 HROMÁ DKO, F. J. Přehled silozpytu, čili soubor důležitých zákonů a vět fysikálních...Tábor: Nákladem knih kupectví Karla Janského, 1880. Bez ISBN. 27 Slovníček chemických názvů: triviálních, technických, mineralogických a zastaralých Sest. Kamil Češka. 1. vyd. Praha: Velryba, 1996. ISBN 80-85860-04-X. 25
30
Termíny, které se snadno začleňují do systému českého jazyka, jsou přejímány se shodným pravopisem a s přibližně stejnou výslovností, např. bestseller, hit, mobil, modem, singl, toner, top aj., ale i termíny design [dizajn], hacker [hekr], image [imidž], notebook [noutbuk], spoiler [spojler] aj. Mnohé anglické termíny se doslovně překládají do češtiny, jde o tzv. kalky, např. počítač (computer), myš (mouse) – automaticky používáme vazbu kliknout myší, stejně jako vazby další, např. resetovat vindousy/windousy (uživatel jazyka si již ani neuvědomí, že jde o anglický termín windous – v překladu okna). Anglické komponenty zůstávají součástí i slov složených (byzniscentrum, faxpapír), anebo sousloví (internetová kavárna, copyrightový zákon aj.). Anglické zkratky se obvykle přejímají beze změny, i když výslovnost je odlišná, např. CD (compact disc x kompaktní disk), LP (longplaying record x dlouhohrající deska), PC (personal computer x osobní počítač), PIN (personal identification numer x osobní identifikační číslo) aj. Za zmínku stojí i mnoho nově přejatých anglických termínů, které profesionální kuchaři a číšníci používají v české odborné terminologii, ať již v původní nebo počeštěné podobě, např. assembly cooking, base plates, bedside tables, buzz words, cocktail, čedar, demižon, dress code, dresing, džem, džus, executive floor, executive chefs, executive lounge, finger food, garden party, grazink, grog, happy hour, hotdog, hotel room desk, chef„s table, koktejl, lančmít, napkins rings, nightly turndown, paper napkins, placemats, raut, party (birthday party, cocktail party, graduation party, retirement party, goodbye party, Christmas party), roast (roast beef, roast pork, roast veal), rum, service plates, šejkr, tonik, vegetarián, whisky aj.28 Mnoho odborných termínů, s nimiž se setkáme v pohostinství, však pochází především z francouzštiny, z níž mnohdy do angličtiny přechází. Výraz couvert [kuvér] má několik významů. Jeden označuje talíře, příbory, sklenice, ubrousek, pečivo a případně i máslo, které jsou pro každého stolovníka na stole již založeny, druhý význam označuje počet míst (prostření) u stolů v jídelně, kuvér je však i „přirážka“ k cenám jídel a nápojů. Anglický výraz cover pro „kuvér“ se používá pro vyjádření počtu míst v restauraci. Připomenout můžeme i spojení cover charge, které v podstatě znamená „vstupné“, v restauracích s hudebním programem jde o příplatek na krytí těchto výdajů. Uvedené příklady dokládají, že pro přesné porozumění odborných textů bude nezbytné rozšířit si jazykové znalosti a dovednosti. Jak jsme již uvedli, přejímaní 28
Blíže v iz Příloha č. 6.
31
anglických termínů a anglicismů je ovlivněno působením objektivních činitelů, které souvisí s internacionalizací vědeckotechnické terminologie. Je proto nutné počítat s dalším přílivem anglických termínů do české terminologie a nezbytné sledovat změny v kodifikaci anglicismů a jejich adaptaci v systému českého jazyka. Pozornost musíme zaměřit i na proces všeobecného vzdělávání. Uživatelé jazyka musí být vedeni k tomu, aby anglickým termínům rozuměli a správně a vhodně je používali. V běžné komunikaci v těch případech, kdy máme vhodný ekvivalent v češtině, dáváme přednost výrazu českému. 3.5 Význam etymologie při pedagogické práci Pro lepší pochopení, zapamatování a osvojení termínů přispívá v pedagogické praxi výklad jejich původu. Etymologie je vědní disciplína zabývající se původem slov, jejich významem, vztahy a vzájemnou příbuzností. Do češtiny byl termín přejat z latiny (etymologia), jde však původně o slovo řecké (etymología), které se skládá z výrazu étymos (správný, pravdivý), a –logie ve významu „věda“, z řečtiny (-logía). Doporučujeme vyučujícím všech stupňů škol pracovat s dostupnými etymologickými slovníky, např. se slovníkem J. Rejzka 29 nebo obsáhlejším slovníkem V. Machka 30 a objasňovat (pokud je to možné) původ slov či termínů. Už zběžný pohled do etymologického slovníku nás přesvědčí o tom, že v oblasti odborné terminologie je většina slov cizího původu. 31 Nejznámější a nejfrekventovanější jsou termíny pocházející z řečtiny a latiny, které se nezřídka dostaly do češtiny prostřednictvím jiných jazyků. Prozatím jsme se zmiňovali pouze o přejímání slov z angličtiny, avšak vzhledem k tisíciletému sousedství s německy hovořícími komunitami je pro českou odbornou terminologii typický i vliv němčiny. Německého původu jsou frekventované technické termíny, př. šroub (die Schraube, ze staroněmeckého Schrube), a také celá řada slov odvozených, př. schrauben (šroubovat), ale i slov složených, která se v češtině nejčastěji vyskytují jako terminologická sousloví, např. Schraubengewinde (šroubový závit, závit šroubu), Schraubenmutter (šroubová matice) aj. Obdobně je tomu např. u slova šnek (z německého die Schnecke, původně staroněmecké snahhen znamenalo „kriechen”, tj. lézt), u něhož se stejným způsobem překládají německá slova, např. Schneckenwindung (spirálové vinutí), anebo u slova zinek 32 (z latinského zinecum), odtud pochází německé die Zink a jeho složeniny, např. Zinkblech (zinkový 29
30 31 32
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Dotisk 1. vyd. Vo znice: Leda, 2004. MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. Viz i Příloha č. 6. Pojmenování vzniklo zásluhou Paracelsa.
32
plech), Zinkerz (zinková ruda, zinkovec), Zinkweiss (běloba zinková) aj. Z provedeného výzkumu odborné terminologie v pohostinství lze uvést převzaté výrazy: Kaiserschmarrn, kredenc, kvedlat, kvedlačka, langusta, Linzertorte, mošt, pajšl (něm. Beuschel), Platzteller, Regal, rendlík, restovat, rošt, runda, ryzlink, Sachertorte, Salzburger Nockerl, sporák, šichta, šnaps, špagát, špek, špeluňka, špunt, štamgast, štamprle, strúdl, vermut, židle aj. 33 Existuje mnoho způsobů přejímání termínů do českého jazyka. Jak jsme již na anglických příkladech uvedli, cizojazyčné termíny, které z hlediska ústrojnosti splňují kritéria pro integraci do systému českého jazyka, se přejímají beze změny. Po akceptování v jazyce se na ně vztahují všechna pravidla týkající se jejich postavení v systému češtiny (máme na mysli zařazení k určitému jmennému skloňování nebo slovesnému časování). K těmto termínům řadíme například výraz koeficient, který pochází ze starolatinského coefficiens, neboť slovo lze rozložit na „co-” [ko-] ve významu „společně s” a „efficere” („působit, ovlivnit”). Jak jsme již připomněli, některé termíny pronikly do češtiny prostřednictvím jazyků jiných. Termín zóna ve významu „pásmo“, původem z řečtiny, pronikl do češtiny přes jazyk latinský, termín vesta se do češtiny dostal přes němčinu (die Weste), i když do němčiny přešel z francouzštiny (veste), a do tohoto jazyka zase z latiny (vestis ve významu „šaty“ ke slovu vestire, tj. oblečení). Pojmenování umělého sladidla sacharin (z latinského saccharum) je původně slovo řecké (sakcharon - ve významu „cukerná šťáva z třtiny“), které bylo převzato ze staré indičtiny. Mezinárodní název sodíku - natrium (lat. natron) pronikl do české terminologie ze španělského natrón a do španělštiny zase z arabštiny, egyptštiny a hebrejštiny. A tak bychom mohli uvádět příklady další. V našem přehledu, který jsme získali výzkumem, se vyskytují slova i slovní spojení především původu latinského či řeckého (aroma, aspik, baldrián, cereálie, destilát, flora, gratis, ingredience, kamna, konzumovat), francouzského (à la carte, amuse guele, badyán, bageta, banket, bešamel, bistro, bonton, bufet, buket, butylka, calvados, confit, dalamánek, demižon, diner, filé, gastronomie, gel, hašé, kalorie, kasino, kastrolek / kastrůlek, langusta, likér, marináda, omeleta, ragú, sommelier, šampaňské, viněta, žampion, želatina), italského (agrodolce, brokolice, espreso, kamna, kasino, piškot, pizza, salám, tramín), ale i ruského (baklažán, boršč, čaj, piroh, stroganov), maďarského (čalamáda, guláš, langoš,
33
Blíže v iz Příloha č. 6.
33
tokaj), anebo slova přejatá z exotických jazyků (čokoláda, jogurt, káva, kebab, kešú, saté, tequila). 34 Určitě zaujmou i další pojmenování, která vznikla přenesením vlastního jména na příslušnou věc, např. mansarda (stavitel F. Mansard), silueta (malíř Siluette), šrapnel (Angličan Henry Shrapnel), bojkot (Irčan Boycott), šovinista (literární postava Nicolas Chovin), brajgl (holandský malíř F. Breughel), gilotina (lékař J. Gilotin), sendvič (Earl of Sandwich), rentgen (lékař W. C. Roentgen) aj. Nesmíme však opomenout ani to, že také čeština přispěla k obohacení odborné terminologie. Jako příklad lze uvést velmi frekventované mezinárodně používané slovo robot, ale také slova odvozená, např. robotika, robotizace, robotizovaný, nebo slova složená, např. robototechnologie aj. Jako autor tohoto slova je zpravidla mylně uváděn Karel Čapek, avšak pravým autorem je jeho bratr, malíř Josef Čapek. Tato skutečnost však nikterak nesnižuje zásluhu Karla Čapka o rozšíření slova robot, a to zvláště v souvislosti s jeho divadelní hrou RUR. Pro snadnější zapamatování termínu mohou být významné i jiné souvislosti. Název látky yperit (druh bojového plynu) je např. odvozený od belgického města Ypres, u kterého poprvé použit v době první světové války. Termín vulkanizace souvisí s termínem vulkán – sopka (z lat. vulcanus) podle starořímského boha ohně Vulcana (klasický kaučuk se vulkanizuje při zvýšené teplotě pomocí síry). Od tohoto slova existuje mnoho slov odvozených, např. vulkanizace, vulkanizovat, vulkanizát, vulkanismus aj. Se zájmem se setkává také „dešifrování” akronymních zkratek nebo kódového označení. Termín radar vznikl ze spojení radio detection and ranging (radiový přístroj, který zachycuje a lokalizuje zvuky), původ slova kovral lze hledat v názvu továrny, která ho vyráběla (koberce Vratislavice u Liberce), původ slova nylon ve spojení slov New York a Londýn, anglický výraz scifi pochází z science fiction, výraz hifi z high fidelity apod. S vysvětlování a etymologií různých termínů se setkáme také v pohostinství. Jako příklad lze uvést frekventované slovo servis. 35 Podle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost má hned několik základních významů, a to: jídelní soubor, souprava, příbor; podání (např. v tenise); opravářská služba nebo dílna pro vykonávání opravářských prací. My budeme vycházet z významu prvního. Základem je latinské servitium („otroctví“, 34 35
Blíže a podrobněji viz Příloha č. 6. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, s. 382.
34
„prokázaná služba“) od latinského servīre („sloužit“), z toho pak francouzské service a odtud anglické
service i německé (das) Service. Vývoj a přejímání jednotlivých
významů není snadné sledovat. Význam „jídelní souprava“ pochází zřejmě z francouzštiny a do češtiny se dostal prostřednictvím němčiny. Další dva významy mají původ v angličtině. Výraz servis může připomínat i slovo servants („služebnictvo“). V pohostinství existuje vazba servis u stolu nebo servis s obsluhou. Kdysi praktikované způsoby obsluhy se mohou rozdělit do různých skupin, a to francouzský servis, vídeňský servis, ruský servis (banketní), americký servis, bufetový servis, servis v jídelnách hromadného stravování, banketní servis, samoobslužný servis bez asistence personálu, samoobslužný servis bez asistence personálu aj. Mohli bychom také hovořit o servise přímo z pultu, o servise kavárenském, na letadlech, na lodích, při garden parties a možná i několika dalších.
Každý z nich má svá specifika. Způsob obsluhy je dán typem,
charakterem, cenovou skupinou podniku ale hlavně nabízeným sortimentem jídel a nápojů neboli jídelním, případně nápojovým lístkem. Způsobů obsluhy je tolik, že málokterá odborná škola je může všechny své studenty naučit, a praxe je mnohdy zcela jiná. Čím je komplikovanější servis, tím je náročnější používání náčiní, tím jsou větší nároky na odbornost a na čas, a proto také nákladnější. V Americe se v současné době sice obsluha vyučuje na mnoha hotelových školách, ale učební obor číšník například neexistuje, a přitom se servisu v amerických restauracích nedá nic vytknout. To, co schází na odbornosti, je nahrazeno účelností, přívětivým přístupem a úsměvem. Se zájmem u žáků se jistě setká historie slavného vídeňského řízku (Wiener Schnitzel). Podle ústního podání měl zásluhu na zpestření vídeňské kuchyně i vídeňský řízek, a to díky známému maršálu Radeckému, jehož výročí si každoročně v Olomouci připomínáme. Při pobytu v Itálii se v milánské kuchyni seznámil s přípravou telecího smaženého řízku, s pokrmem, který měl v Itálii dlouhou tradici a navazoval na staré milánské recepty, podle nichž se některá jídla, například marcipán, balila do lístkového zlata, jež považovali za léčivý prostředek při srdečních chorobách. Protože takové „plýtvání“ bylo později zakázáno, snažili se kuchaři najít alespoň optickou náhradu a obalovali jídlo do strouhanky s vejcem a pak je smažili na horkém tuku. Tak údajně vznikla costoletta alla milanese (kotlet po milánsku) coby předchůdce vídeňského řízku. Ve skutečnosti se však smažená jídla připravovala ve Vídni už na počátku 19. století. Původ smažených pokrmů je třeba hledat spíše v Byzanci, odkud se ve středověku prostřednictvím židovských kupců rozšířily do Itálie a do Španělska.
35
Bez zajímavosti není ani historie spojená s tradicí pití kávy v Rakousku. I když historikové tvrdí, že se ve Vídni pila káva ještě před obléháním města Turky v r. 1683, existuje zcela hodnověrná historka o prvním vídeňském kavárníkovi jménem Georg Kolschitzky. Tento Polák pobýval v Orientu jako obchodník a naučil se tam nejen turecky, ale seznámil se i s kávou, a dokonce ji uměl uvařit. Shodou okolností se ocitl ve Vídni v době, kdy ji obléhali Turci a dočkal se jejich porážky. Prchající armáda muslimského vládce Kary Mustafy zanechala ve svém vojenském ležení před Vídní vše, co pro ni nebylo nezbytné, a mezi válečnou kořistí se ocitly i „dva žoky“ kávy. Nikdo nevěděl, co to je, a obtížné v současnosti říct, proč se ujal názor, že to je krmení pro velbloudy. Jen Kolschitzky poznal, že jsou to kávová zrna, a z nich pak po různých jednáních začal vařit první vídeňskou kávu. V historii vídeňských kaváren byl důležitý rok 1700, kdy císař Leopold I. udělil císařskou koncesi prvním čtyřem vídeňským kavárníkům. Koncese uložené ve vídeňském archivu dávají zajímavý statistický přehled o tom, jak kaváren přibývalo. Za 100 let bylo ve Vídni 84 kaváren. V 19. století také vznikla kavárenská etiketa, jejímž základním pravidlem dodnes je, že host, který si něco objedná, má právo sedět tak dlouho u stolu, jak dlouho chce. Při objednávce v kavárně obvykle nelze požádat pouze o Kaffee, ale je třeba uvádět konkrétní druh kávy, která se obvykle podává se sklenicí „vídeňské vody“, neboť panuje přesvědčení o tom, že káva organismus vysouší a sklenice vody vrací ztracenou rovnováhu. Není jistě bez zajímavosti, že se nesetkáme s označením vídeňská káva. Podobá se jí Einspänner, protože se také podává se šlehačkou a ve skleněném poháru s ouškem. Nejvíce mléka je v kávě Melange [melánž] (v poměru „půl na půl“; připomíná spíše italské cappuccino než jeho vídeňskou variantu), zatímco Schwarzer je klasická černá káva, Brauner je naše bílá káva, Kurz je hodně silná černá káva (vídeňská verze espresa), Mokka je také černá káva, která se navíc používá jako základ pro mnoho kombinací s mlékem. Espresso (Presso) je káva propařená pod tlakem, Pharisäer je podávaná ve vysoké sklenici se šlehačkou a skleničkou rumu. Naši podobu „kávy s logrem“ ve Vídni neznají. Tak se servíruje tradiční turecká káva (Türkische), ale v džezvě a s šálkem na přelití. Zvláštností je Kaisermelange se syrovým vaječným žloutkem v mističce, ale mnohem chutnější je tento žloutek ušlehaný do husté pěny. Tato sytá vaječná šlehačka zároveň nahrazuje tradiční zákusek. Dále lze uvést: Eiskaffee (ledová káva se zmrzlinou a šlehačkou), Fiaker (káva s trochou rumu a šlehačkou), Kaffee Créme (káva podávanou s malou kádinkou mléka), Cappuccino (rakouská verze cappuccina, obvykle se šlehačkou), Konsul (černá káva s trochou šlehačky), Kurz
36
Mazagran (káva podávaná s kostkou ledu a trochou rumu, pije se jedním douškem), Milch Kaffee (velká porce horké kávy s napěněným mlékem), Schwarzer (černá káva nebo Mokka), Verlängerter (o něco slabší než běžná káva, podává se s mlékem). Z jazykového hlediska upoutá pravděpodobně hovorový tvar
kafé. Údajně jde o tvar všeevropský
(německy Kaffe, francouzsky café, italsky caffè apod.). Tento výraz byl až v letech 1812 až 1830 pomalu vytlačován tvarem káva, převzatým (podle V. Šmilauera) asi z polštiny (ne- li z maďarštiny). Oba tvary mají však společné východisko v tureckém slově kahvé, pocházejícím z arabského kahwa. Některé slovníky označují proto slovo káva za arabské, kdežto kafe za německé. Podle některých jazykovědců však není jisté, zda „f“ pochází z němčiny. Je údajně možné, že jeho původcem byl Armén, který měl v Praze první kavárnu. 36 Bez zajímavosti pravděpodobně nebude ani návštěva pohostinství nebo kavárny v sousedním Rakousku. Úsměv a mylné asociace budí pojmenování některých z nich Beisel, které však nemůže být ztotožňováno s nespisovným slovem pajzl (hanlivé označení „hospody“ obvykle nižší cenové skupiny). Jde sice o jednoduchý lokál, v němž se jí a pije, avšak panuje v něm útulná privátní atmosféra. Výběr jídel není velký, ale cenově dostupný. Má své zákazníky, kteří tam pravidelně chodí. Mleté maso se rakousky řekne Faschiertes (v centrální němčině
Hackfleisch)
a v hovorové češtině hledáme souvislost se slovem fašírka (vedle sekaného masa označuje výraz někdy i mlýnek na maso a je časté i v expresivních vazbách typu: Udělám z tebe fašírku, když se tu ještě jednou ukážeš.). Na rakouském jídelním lístku můžeme číst Fisolen (v centrální němčině Bohnen – fazole), Karfiol (v centrální němčině Blumenkohl květák), český výraz rybíz pochází právě z rakouského
Ribisel (v centrální němčině
Johannisbeeren). V českých pohostinstvích máme jen šlehačku, kdežto v Rakousku rozlišujeme šlehačku do kávy (Kaffeeoberst) a šlehačku na dortech (Schlagoberst). V letním období si můžeme pochutnat na meruňkových knedlících (Marillenknödel, v centrální němčině se meruňky označují jako
Aprikosen), anebo na palačinkách
(Palatschinken). Není bez zajímavosti, že výraz „palačinka“ má původ v maďarském palacsinta (palačinka, lívanec) a slovo přešlo do maďarštiny přes rumunštinu z latinského placenta (obětní koláč). Každý návštěvník Rakouska by měl také ochutnat jablečný závin s rozinkami posypaný cukrem (Apfelstrudel), anebo jeho ještě typičtější variantu 36
ŠMILAUER, V. K heslů m kába – kazamírový „Slovníku jazyka českého“. In Naše řeč 8, roč. 21, 1937, s. 185n.
37
s tvarohovou náplní (Topfenstrudel). Český hovorový výraz štrúdl pochází právě z rakouské němčiny a má základní význam „vír“ (původní tvar moučníku byl totiž šnekovitý a od tohoto významu je odvozen i přenesený význam „dlouhý průvod“). Pod vlivem češtiny máme v rakouské němčině Buchtl (z českého buchty), Dalken (z českého vdolek), Schmetten (z českého smetana) aj. Uvedený přehled jsme uvedli záměrně, protože Rakousko patří k velmi často navštěvovaným státům, s nímž jsme až do roku 1918 žili ve společném svazku. Jsme přesvědčeni o tom, že mnohé příklady obohatí učitelskou praxi a stanou se vhod nou motivací nejen odborných vyučovacích jednotek. Na všech příkladech jsme se snažili uvést společné jazykové znaky, ale také rozdíly, s nimiž se setkáme a které jsou spojeny s dějinami státu. Jejich uvedením přispějeme k rozvoji mezipředmětových vztahů a k naplnění mnoha kompetencí uvedených v rámcovém vzdělávacím programu.
38
