SMAJLÍK Školní časopis ZŠ Osek nad Bečvou školní rok 2013/2014
3
S úsměvem jde všechno líp
Slovo šéfredaktorky Milí žáci a čtenáři! S krásnými slunnými dny vychází 3. číslo naše školního časopisu SMAJLÍK. Před sebou máme už jen 3 měsíce školního roku 2013/2014. Poté už nás čekají VELKÉ PRÁZDNINY! Ale než začnou vysněné prázdniny, tak si ještě děti z prvního stupně užijí školy v přírodě a ti starší školních výletů. Určitě jste si všimli, že výzdoba naší školy je v plném proudu na Velikonoční výstavu, která se bude konat 16. 4. 2014. A v následujících dnech budeme mít velikonoční prázdniny . V 3. čísle SMAJLÍKA se můžete těšit na výsledky soutěží, kterých se vaši kamarádi a spolužáci zúčastnili. Dozvíte se o velikonočních zvycích nejen u nás, ale i ve světě. Přejí mnoho zábavy při čtení tohoto čísla . Za redakční radu Lucie Suchánková
Sochi 2014 7. – 23. 2. 2014 Česká republika na ZOH v Sochi Reprezentovalo nás 88 sportovců ve 13 druzích sportů. Česká výprava dohromady získala 8 medailí, což je nejvíce v historii jak samotného Česka, tak Česko-Slovenska.
Medaile 1. zlatá medaile Eva Samková- snowboardcross Martina Sáblíková- rychlobruslení 5000m (obhajoba) 2. stříbrná medaile Martina Sáblíková- rychlobruslení 3000m Gabriela Soukalová- biatlon hromadný start Ondřej Moravec- biatlon stíhací závod Biatlon- smíšená štafeta:
Gabriela Soukalová
Veronika Vítková
Jaroslav Soukup
Ondřej Moravec
3. bronzová medaile Ondřej Moravec- biatlon hromadný start Jaroslav Soukup- biatlon sprint Hokej Velkým zklamání nejen pro fanoušky, ale i pro celý český národ byly jistě hokejové zápasy. Naši hokejisté si bohužel nezahráli o medaile. Češi nahráli špatně, ale neměli tolik štěstí… Shodují se fanoušci. Lucie Suchánková, 9. třída
Vítězové olympiád na naší škole Na naší škole proběhla spousta olympiád a soutěží, proto zde přikládám vyhodnocení těchto olympiád.
Český jazyk
Umístění 1. 1. 2. 2. 3. 4. 5.
Jméno Natálie Panáková Lucie Mišeková Honza Urban Bára Zábranská Matouš Marek Lucie Suchánková Nikola Šeligová
třída 8. 8. 9. 9. 8. 9. 9.
body 21 21 19 19 18 13 12
Postup do dalšího kola: první dvě místa (Natálie, Lucie)
Čtyřlístek Umístění 5. 5. 5. 5.
Jméno Lucie Suchánková Bára Zábranská Honza Urban Dominik Petřek
Třída 9. 9. 9. 9.
Tato soutěž se konala na Obchodní akademii Přerov
Recitační soutěž 3.kategorie Umístění 1. 2. 3.
Jméno Bára Vandrovcová Anna Zapletalová Eliška Brodová
třída 7. 7. 7.
1. 2.
2.kategorie Lucie Mišeková Nicole Maťová
8. 8.
Postup do dalšího kola (Místo Anny Zapletalové, nastoupil Vašek Vandrovec) Postup do dalšího kola
Postup do krajského kola: Lucie Mišeková
Dějepis
Umístění 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Jméno Jiří Trefilek Nicole Maťová Lucie Mišeková Honza Urban Matouš Marek Bára Zábranská David Možíšek Martina Štěpánková Lucie Suchánková Jaroslav Nakládal Jiří Korol Filip Bouchal
třída 8. 8. 8. 9. 8. 9. 9.
body 41,5 38,5 31,5 29,5 28 25 23
9. 9. 9. 9. 9.
17,5 17 15 14,5 10
Postup do dalšího kola: Jiří Trefilek Chemie: Honza Urban postupuje do celostátního kola do Pardubic.
Soutěž manuálních a počítačových dovedností Jako škola: 2 místo
Počítačové:
Umístění 3. 6.
Jméno Honza Urban Jaroslav Nakládal
Třída 9. 9.
Manuální:
2.
Jiří Kužílek
8.
Soutěž týkající se počítačů se konala v Hranicích. Zpracovala: Nicole Maťová
České balady
Tento program na začátku 2. pololetí byl zábavným zpestřením výuky. Viděli jsme čtyři balady (Vrba, Balada o námořníkovi aj.), které hráli čtyři herci z Opavy, dvě ženy a dva muži. Zpívali, jeden herec hrál na kytaru, druhý tančil jako baletka. Některé části byly humorné, některé napínavé. Dozvěděli jsme se víc o baladách i jejich autorech. Měli jsme možnost slyšet také kramářskou píseň, jejíž text zněl: Pravdivý příběh, který se stal v městě Mohuči roku tohoto… NIkol Astalošová, 6. třída
Planeta Země V pátek 28. března se většina tříd naší školy (4. – 9. třída) vydala do přerovského kina Hvězda na program Planeta Země, který se každoročně zaměřuje na určitou oblast naší planety. Letos pod názvem Indonésie – po stopách lidojedů. Průvodcem byl opět cestovatel Adam Lelek. A tak to vidí čtvrťáci, kteří zde byli letos poprvé: „Naše Země se vyvíjí již miliony let. Ne všude se mají dobře jako my. Někde nemají vodu, jídlo ani domy. Někdy mají takový hlad, že jí nějakého člověka. Říká se jim lidojedi (lidožrouti).“ Ilona a Vašek, 4. třída
Vystoupení dramatického kroužku Divadelní představení v Brodku u Přerova 16. února se školní dramatický kroužek představil mimo "osecká prkna". Za pomocí paní Vandrovcové a pana Brody jsme se dopravili do brodeckého kina. S přicházejícími diváky začaly přibývat nervy. I když jsme se snažili uvolnit se, trochu trémy měl každý. "Osečáci" hráli první. Až na "malé" problémy s oponou se vše povedlo a divákům se naše představení líbilo. Brodečtí herci měli pohádku Čert a Káča. Moc se jim povedla, ale to asi proto, že jsou "ostřílenější" herci. Po velkém aplausu, který patřil jim, jsme všichni dostali malý dáreček. "Domácí" dostali růži a my Milku :3 Mezi brodecké tradice patří i pohoštění hostů, které se myslím všem moc líbilo :)
Účast na přerovské soutěži Ve středu 19. března se naše „banda“ vypravila na okresní kolo soutěže dramatických souborů Dětská scéna. Vyjeli jsme brzy ráno dvěma velkými auty. Až na „drobné“ problémy s oknem proběhl převoz docela bezproblémově. Přijeli jsme první, začali jsme se připravovat. Snažili jsme se nedávat najevo trému. Potom se začaly sjíždět i ostatní soubory a mezi nimi oblíbený Brodek. Nakonec se sjely čtyři soubory z našeho okresu. První vystupovala Lipnická škola Osecká. Měli známou pohádku O Popelce. Pak jsme hráli my s naší pohádkou Divné jméno. Po vystoupení si nás svolali na hodnocení. Moc problému neměli, což nás samozřejmě potěšilo. Následoval soubor Maleníček, který ani tak nehrál, jako spíše zpíval. Jejich představení bylo o dnes už zaniklém povolání Dráteník. Poslední si zahrál Brodek s pohádkou Čert a Káča. Opět byli úžasní. Po chvilce napětí nám odhalili výsledky. O první místo jsme bojovali my a Brodek. Nakonec nás jmenovali vítězem a pozvali nás na dvoudenní PODĚS (krajskou soutěž) do Olomouce.
Jak bylo na PODĚSU? Bezvadně. Všichni jsme si to užili. Přehlídka se konala 12. - 13. dubna v ZUŠ Žerotín. Kromě představení jsme se zúčastnili také rozborové dílny a dílny her a improvizací. Sobotní večer patřil bezvadnému profesionálnímu souboru Športniki – Back to Bullerbyn. Nedělní poledne bylo ve znamení hodnocení. Náš soubor získal 3. místo (z 10 souborů) s doporučením do širšího výběru na národní přehlídku v červnu (Svitavy).
Marie Číhalová, 7. třída
Zábavné malování Jak jistě víte, naši školu 6. 3. 2014 navštívil pan Lubomír Dostal (malíř z Přerova), který kreslí například různé vtipy do křížovek. Na naši školu přijel, aby nás naučil něco pěkného nakreslit, přitom rychle a zábavnou formou. Malovali jsme různá zvířata, nebo třeba dinosaury či známé zvířátka z animovaných filmů, například z Doby ledové. Každý si domů odnesl spoustu pěkných obrázků v čele s podpisem pana Dostála. Myslím, že to bylo příjemné zpestření dne. Pokud by se chtěl podívat na některé fotky tříd z této akce, má možnost na oficiální stránce naší školy.
Nicole Maťová, 8. třída
Osvětim a Březinka (zpracovaly Lucie Mišeková a Natálie Panáková – 8. třída) Zájezd se uskutečnil v sobotu 15. března 2014 a odjíždělo se už v pět hodin ráno. Jakmile se nám však naskytl pohled na budovy koncentračního tábora, ke kterému jsme se pomalu blížili, všem přestávalo být do smíchu. Sotva jsme prošli branou pod německým nápisem ARBEIT MACHT FREI, přejel nám mráz po zádech, a to jsme kromě velkých cihlových budov ještě nic neviděli.
Průvodkyně byla Polka, ale mluvila na nás česky. Velice zajímavý výklad se do nás vsakoval pomocí sluchátek, které jsme obdrželi u vchodu. Průvodkyně byla neuvěřitelně příjemná a svým klidným hlasem nám vyprávěla příběhy a osudy lidí, kterým se podařilo německé peklo přežít.
V první z navštívených budov jsme měli možnost shlédnout fotografie transportů židů a jiných vězňů. Někteří z nich však nevěděli, kam skutečně jedou. Očekávali nové zaměstnání, nový domov a ošacení, jak jim bylo slibováno. V první expozici nás mrazil pohled na hromady vlasů, brýlí, bot, dětského oblečení, kartáčků na zuby, nádobí a dalších osobních věcí, které si všichni vezli do ,,nových domovů“.
Pocit při pohledu na kufry popsané skutečnými jmény a na fotografie lidí je nepopsatelný. Lidé na fotkách byli příšerně vyhublí, poranění a neskutečně vystrašení. Věděli, že zemřou, ale nevěděli jak a kdy. Pod každou fotografií jsou napsána jména, národnost a zaměstnání. Lékaři, advokáti, dělníci a další. Ti všichni chodili do práce, měli své rodiny, zájmy, koníčky. Měli také zvláštní značení ve tvaru trojúhelníku. Například Židy značili dvěma trojúhelníky přes sebe, tvořící Davidovu hvězdu, homosexuály zase trojúhelníkem růžovým. Děti z dlouhé chvíle malovaly své vzpomínky, pocity a skutečnost, kterou viděli v táboře. Objevují se zde domečky, maminky s kočárky, stromy, ale i postavička s pistolí mířící na ležící osobu, hořící dům, šibenice a spousty dalších krutých zážitků. Na dvoře jsme mohli vidět stěnu, u které přišlo o život nedůstojným způsobem nepředstavitelné množství lidí. Po prohlídce Osvětimi, která trvala něco málo přes tři hodiny, jsme se autobusem přesunuli do blízké Březinky.
Areál byl několikrát větší než v Osvětimi a počasí nám příliš nepřálo. Šíleně pršelo, a aby toho nebylo málo, padaly i kroupy. Všichni jsme se celý promočení přesunuli do budovy, kde se nacházely ,,toalety“. Byly to řady otvorů jeden vedle druhého, vyrobeny z betonu. Průvodkyně nám popisovala časový harmonogram tohoto místa. Zajatci tady měli možnost vykonat svou potřebu pouze půl hodiny ráno a půl hodiny večer. Vzhledem k tak obrovskému množství lidí neměli všichni tu možnost navštívit toalety ve vyhrazenou dobu. Tak svou potřebu vykonávali, kde se dalo. Pokud však byli přistiženi, příslušník SS je nemilosrdně zastřelil. Lidé byli vychrtlí, mnozí vážili 35 kg, a proto se stávalo, že zesláblí záchodovým otvorem propadli do výkalů. Procházeli jsme podél kolejí k vagónu ,,dobytčáku“, kterým sem byli přiváženi lidé. Zhlédli jsme krematoria, která byla zbořena, a také prošli ženské a dětské budovy.
V obou byly palandy asi metr a půl široké, na každém patře museli spát po pěti jak ženy, tak i děti. Ty však na rozdíl od žen, nemusely spát i pod palandou na zemi. V takové budově drželi děti od týdenních až po dvanáctiletá děvčata a osmileté chlapce, ostatní byli práceschopní. S úctou jsme si přečetli pamětní desku za oběti této nelidské minulosti. Mokří a promrzlí jsme směřovali na parkoviště k autobusu a každý promítal v hlavě, co dnes všechno viděl. My jsme měli tu možnost opustit tábor, ze kterého nebylo návratu, avšak miliony lidí tuto možnost tehdy neměly.
VELIKONOČNÍ TÝDEN (SVATÝ TÝDEN) Květná neděle: Květná
neděle je připomínkou Ježíšova vjezdu do Jeruzeléma, kdy byl vítán palmovými ratolestmi. Na Květnou neděli se světí větvičky, které se nosí domů, kde se uchovávají po celý rok do Popeleční středy, kdy se pálí a slouží k posypání popelem. Někdy se větvičky nosí taky na hřbitovy. V našich končinách se často používají kočičky nebo jiné zelené ratolesti, protože palmy nejsou k dispozici.
Modré pondělí:
Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly jarní prázdniny (a v některých zemích stále začínají).
Šedivé úterý:
V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny. Ani jeden z těchto dvou dnů nebyl nijak výjimečný.
Škaredá středa (Sazometná či černá): Jidáš ten den na Ježíše žaloval. Sazometná - vymetávaly se saze z komína, Smetná. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit, protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce.
Zelený čtvrtek: Tento den byl dnem
odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy. Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř. Na Zelený čtvrtek utichaly zvony - "odlétaly do Říma". Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky - "klapání"; scházeli se v odpoledních hodinách chlapci a dívky a říkali říkanky o Jidášovi. Dodneška se právě tento den objevuje na pultech pečivo - "jidáše", které se i dříve podávalo namazané medem. S připomínkou zelených pokrmů se na Zelený čtvrtek konzumovalo zelí a hrách, zvláštní význam měly zelené první jarní byliny, z nichž se vařily polévky.
Velký pátek: Toto
byl den hlubokého smutku a dodržoval se
přísný půst - na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Také výzdoba
kostelů je tento den chudá a písně se zpívají bez doprovodu varhan. Někde i na Velký pátek nahrazují řehtačky hlas zvonů a oznamují poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, děti s řehtačkami honily Jidáše. Nemělo se pracovat na polích (hýbat se zemí), nemělo se prát prádlo. Přesto symbolem Velkého pátku byla voda - tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. Také se tento den děly zázraky - zem se otevírala, aby ukázala své poklady.
Bílá sobota: Ještě
před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka.
Boží hod velikonoční:
Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za "velkou" - a odtud název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla vejce, mazanec, beránek, víno a chleba - vždy od ranní mše posvěcená. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, bez přátel a známých.
Velikonoční pondělí: Tomuto dni se také říkalo Červené pondělí. Brzy ráno vycházeli chlapci - koledníci s pomlázkami šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví. Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla. Kdo dostal pomlázkou, ten omládl. ZDROJ: http://www.ceskevelikonoce.cz/svaty-tyden/
Vypracovala: Anna Šišková, 7.třída
Velikonoce v Anglii V Anglii příchod Velikonoc ohlašuje masopustní úterý, Shrove Tuesday, které je spíše známé jako palačinkový den. V Anglii se na Velikonoce dělají dekorace, dávají se čokoládová vajíčka a zajíci. Děti hledají po domě nebo po zahradě vajíčka a dospělí jim napovídají. Kdo nějaké najde, dostane sladkost. A ti, kteří jsou věřící, chodí do kostela. V pondělí mají děti volno, také si zdobí domy narcisy. Zdobení kraslic ani pomlázka není rozšířená. Aneta Lachová, 4. třída
Velikonoční tradice dnes (anketa na naší škole) V jednotlivých třídách jsme zjišťovali odpovědi na následující otázky: 1.
Dodržujete na Velký pátek půst?
2.
Pečete na Velikonoce beránka?
3.
Malujete vajíčka?
4.
Děvčata – chodíte „májkovat“?
5.
Chlapci – chodíte s tatarem?
A co jsme zjistili? Na Velký pátek dodržuje půst
24 %
Beránka peče
44 %
Vajíčka se zdobí
75 %
Děvčata chodí s májkou
15 %
Chlapci chodí s tatarem
74 %
Velikonoční křížovka 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
1. ŠKOLNÍ PŘEDMĚT KDE SE UČÍ POČÍTAT 2. NA VELIKONOCE SE BARVÍ VELIKONOČNÍ … 3. POSLEDNÍ DEN V ROCE 4. KŘESTNÍ JMÉNO MALÍŘE . . . . . LADA 5. MĚSÍC PO ČERVENCI 6. MLÁDĚ OD SLEPICE 7. 24. PÍSMENO ABECEDY 8. ANGLICKY VELIKONOCE
OBDOBÍ PŘED VELIKONOCEMI:
(ZJISTI V TAJENCE)
TAJENKA
Zpracovala Marie Číhalová, 7. třída
