Ohlédnutí za adventní duchovní obnovou Kdo jdou svatí? Co znamená kmotrovství? Recept na výherní štrúdl z adventní výstavy
Výtěţek misijního jarmarku Anketa Tajenka pro děti Rozhovor s Tomášem Venclem
7/2012 Proč se narodil Ježíš? Asi před kaţdým kostelním betlémem padla někdy prostá dětská otázka: Mami, tati, proč se narodil Jeţíš? A jaká je odpověď? Aby nám odhalil tajemství. Jaké tajemství? Ţe Bůh chce být náš Otec, ţe má kaţdého z nás rád, ţe nás chce vést, aby byl náš ţivot dobrý a jednou šťastně skončil v nebi. Lidé v těchto dnech rádi otevřou skautům, známým a vezmou si od nich betlémské světlo, které putovalo tisíce kilometrů, aby prozářilo naše domovy…. Kéţ bychom stejně ochotně o Vánocích otevřeli svá srdce a přijali Jeţíšovo poselství o tom, ţe nás má Bůh rád. Poselství, které jiţ dva tisíce let putuje dějinami, aby prosvětlilo i naše ţivoty, rozzářilo naše tváře… Co znamená přijmout Jeţíšovo poselství? Před několika týdny jsem navštívil rodinu, která má malého chlapce. Připravuje se na první svaté přijímání. Posílali ho spát a vyzývali ho, aby si dlouho nečetl. Zeptal jsem se, co před spaním čte, ţe ho musí rodiče napomínat, aby to nepřeháněl. On mi odpověděl: Bibli. Bylo to pro mne velmi milé překvapení. Malý chlapec, který usíná s Boţím slovem. To je stejně pozoruhodné zjevení, jako hvězda nad Betlémem. A poţehnaný kaţdý, který toto světlo následuje, protoţe tak nalezne ţivého Boha. A získá tak moudrost mudrců a důstojnost králů. To je krásná odměna a přesto se dnes najde málo lidí, kteří by se pro ni vypravili. Proč je tomu tak, nám můţe napovědět závěrečný příběh: Starý negramotný muţ pozoroval děti, jak čtou. Tak moc by chtěl i on rozumět těm znakům, aby mohl z
knih čerpat poučení, povzbuzení, posilu a radost pro svůj ţivot. Jedno dítě si všimlo jeho pohledu a vyslovilo nabídku: dědečku, jestli chcete, já vás písmenka naučím. Jeho snaha však vyšla naprázdno. Přece nebude dítě učit starce. My máme veliké štěstí. Betlémské dítě nás chce naučit poznávat Boha. V cestě mu však stojí lidská pýcha, sobectví a lenost. Na závěr bych vám všem chtěl popřát, abyste měli takovou touhu po poznání Boha, která vám pomůţe překonat pýchu, sobectví i lenost starého člověka. Přeji vám, abyste se o Vánocích s Kristem narodili pro nový šťastný věčný ţivot. Přeji vám stejné zaujetí pro Jeţíše, jako měl ten malý chlapec, vţdyť kdo se naučí usínat v náruči Boţího slova tady na zemi, jednou se probudí v náruči vtěleného Boţího Slova - Krista našeho Krále v nebi. P. Pavol Sandánus Radostné vánoční svátky prozářené betlémským světlem lásky a pokoje, a v novém roce 2013 hojnost Božího požehnání přeje P. Pavol Sandánus
Pohřeb: Juliana Kalousová, 9. listopadu 2012, Vlčkovice, 68 let. Kristina Kopecká, 23. listopadu 2012, Těchonín, 93 let. Marie Hubálková, 24. listopadu 2012, Těchonín, 80 let
Pokračování komentáře ke mši svaté z minulého čísla Zvonů. Homilie Součásti liturgie uţ od nejstarších dob je homilie, lidově kázání. Je většinou zaměřená na přečtené texty Písma sv. Můţe se ale také týkat obsahu svátku nebo nějakého textu ze mše sv. nebo aktuálních potřeb posluchačů. V homilii se vykládají tajemství víry a zásady křesťanského ţivota. Homilie umoţňuje aktualizaci Boţího slova, převedení do ţivotních situací posluchačů. O nedělích a zasvěcených svátcích se nesmí vynechat. V ostatní dny se doporučuje, protoţe povzbuzuje ducha pro denní úkoly. Příště pokračování P. Pavol Sandánus 2
Pán je u dveří … Procházíme adventem, Místo coby advent procházel lidmi. (Alois Volkmann) Pane, stojíš u dveří a klepeš: u dveří svého tvorstva, které sténá v bolestech, u dveří našeho světa, jemuţ chybí mír, u dveří naší doby, která je plná úzkostí, u dveří své církve, která trpí rozkolem, u dveří naší obce, která se od Tebe odvrací a v hloubi srdce po Tobě volá, před dveřmi mého ţivota, který rychle plyne a vlévá se do věčnosti. Dej nám odvahu slyšet Tvé klepání a otevřít Ti! Tvé klepání v zatrpklém bratru, jemuţ schází víra, Tvé klepání v dětech, které potřebují lásku, Tvé klepání v mladých lidech, kteří se po Tobě ptají, Tvé klepání v mnohých, kteří jsou zraňováni prostředím. Nedopusť, abychom Tvé klepání na naše dveře přeslechli! Řádová sestra Opava
Ježíšovo narození Lk 2,1-7 (srov. Mt 1,24-25) Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. Mocný a vznešený Augustus a jeho zástupce Quirinius v této veliké události, jak nám ji podává Lukáš v evangeliu, jsou jen figurkami, které označují dobu, kterou Boţí prozřetelnost vybrala pro příchod Vykupitele na svět. Tito mocipáni jistě netušili, ţe jsou zařazeni mezi uskutečňovatele největšího Boţího záměru. Jejich 3
rozkaz o sčítání lidu byl tak všeobecný a tvrdý, ţe přinutil i těhotnou ţenu vydat se na dlouhou, namáhavou cestu. A právě tímto nařízením se přičinili, aby se naplnilo Micheášovo proroctví o narození Syna Boţího ve skromném Davidově městě – Betlémě. Davidovo město bylo pro tuto událost předurčené jiţ svým jménem. Betlém znamená v hebrejštině „Dům chleba“. A Jeţíš o sobě prohlásil:“Já jsem chléb ţivý, který z nebe sestoupil.“ Chléb duší. Název tohoto městečka byl tedy prorockou předzvěstí ustanovení nejsvětější svátosti. A stejně poslouţili Boţímu záměru i ti, kteří odehnali Josefa a Marii bezcitně od svých dveří a přinutili je uchýlit se do stáje a poloţit Dítě do jeslí. Přepodivně si věrná ruka Boţí poslouţila i trestuhodnou tvrdostí jejich srdcí. „Poloţila ho do jeslí“, říká evangelista. Cyril Jeruzalémský dodává: „Kam přicházejí zvířata pro svůj pokrm.“ Není to nádherné napomenutí? Člověk, který se se svými touhami stal zvířetem, dostane do sebe nový vyšší ţivot jen pomocí tohoto Chleba. Závojem tmavé noci přikrývá Bůh duchovně vyhladovělému lidstvu stůl s Chlebem ţivota. A nebeskou září a andělským zpěvem píše ţivotní program svého Syna – evangelium ve zkratce:“Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Prvními ohlašovateli velké radosti, která má patřit celému světu, se stávají chudí, prostí, ale bdělí pastýři. A tím chtěl naznačit druhou část svého záměru – velké tajemství – Církev. Jeţíš říká:“Já jsem dobrý pastýř, který dává ţivot za své ovce….“ A kdyţ to udělá, řekne svému nástupci: „Pas mé ovce“. Jaká jemnost a moudrost Boţích záměrů, o naše časné a věčné štěstí. Vzpomínka na betlémskou svatou noc kéţ vede i nás vrhnout se s bezmeznou důvěrou do náručí této nejvyšší moudré a laskavé Boţí Prozřetelnosti…. Připravil Jiří Pomikálek
Misijní jarmark jsme letos pořádali na adventní výstavě v Kulturním domě. Uţ od září jsme s dětmi na klubkách vyráběli různé věci na prodej. Bylo moc fajn, ţe si přišli vybrat a přispět i lidi, kteří nechodí do kostela. Sešlo se nám od vás mnoho krásných výrobků, kterými jste přispěli a naši nabídku rozšířili. Ke koupi byly veselé polštářky, náušnice, broţe, svíčky, cukroví, čepice, přáníčka a mnoho dalšího. Díky vám a vaší štědrosti jsme na stavbu mateřské školy v Zambii utrţili 16 000 korun. Máme velikou radost a všem, kteří jste jakkoli přispěli, moc děkujeme! Přejeme vám poţehnaný adventní čas! Aneta a Štěpánka. 4
Na slavnost Neposkvrněného početí P. Marie jsem měla příleţitost zúčastnit se dopolední části adventní duchovní obnovy konané na faře v Nekoři. Protoţe jsem díky velmi mrazivému počasí nepřijela z Letohradu včas, unikl mi začátek první ze dvou přednášek, o které se postaral P. Jiří Štorek. Právě v bodech shrnoval odpověď na otázku: Co nás odvádí od Boha? Mohou to být naše přílišné starosti o svět, nenáboţenské proudy, ve kterých chybí opravdové Boţí odpuštění, výčitky našim blízkým typu „kdybys (ne)udělal to či ono, tak by…“ nebo také špatné svědectví druhých lidí. Je třeba si uvědomit, ţe Bůh hledá kaţdého člověka, protoţe chce, aby ţil a aby byl šťastný. Naším prvotním štěstím je BŮH a nebe znamená ŢÍT S BOHEM. To mají na paměti mnozí rodiče, kteří nechtějí připravit své děti o toto jejich štěstí. Dětem se do kostela nechce, coţ je normální, lákají je pohádky nebo sport, a tak je někdy musí nutit chodit na mši svatou. Bez bolesti se ale ničeho, co má cenu, nedosáhne. Co nás naopak můţe k Bohu vést? Kromě všeho, co vnímáme kolem sebe, je to církev, dějiny spásy, ţalmy, Nový zákon, ale na prvním místě sám Jeţíš Kristus. Náš úkol je, abychom se ve svém ţivotě snaţili poznat, jak Bůh hledá nás a odpověděli mu. Nejenom vírou v to, ţe Bůh je, ale i postojem osobní důvěry a ODEVZDANOSTI DO VŮLE BOŢÍ. Mezi přednáškami jsme měli příleţitost k občerstvení, které bylo jiţ připraveno na stolech, k osobním rozhovorům s přítomnými a také k tiché osobní modlitbě. Ve druhé části jsme si mohli vyslechnout několik zajímavých myšlenek P. Jana Rybáře. Například ţe jsme Boţí stvoření, on si nás vyvolil ještě před stvořením světa a my mu náleţíme. Velkým darem pro nás je to, ţe Jeţíš je tu s námi od věčnosti a stává se v kaţdém z nás člověkem. Jeţíš zná Otce nejlépe, je u něj doma, mluví s ním jako Bůh s Bohem a co se sám naučil, sděluje i nám. Jak po tomto poznání můţeme zůstat bez lásky k němu? Stal se naším bratrem a my jsme vlastními Boţími dětmi, nakolik jsme ve vztahu k němu. Nakonec nám P. Jiří citoval z knihy Štěstí začíná uvnitř, která pojednává o vztazích člověka. Naše sny o štěstí jsou nereálné a končí zklamáním. Zazáří a umírají. Jsou předurčeny k zániku, pokud si myslíme, ţe přijdou odjinud nebo od jiných lidí. Naše ŠTĚSTÍ ZAČÍNÁ UVNITŘ nás samotných! Neexistuje silná či slabá vůle, ale slabá či SILNÁ MOTIVACE. Je důleţité umět vykročit a rozhodnout se. ROZHODNUTÍ jsou náročná. Často jim předchází upřímný a opravdový rozhovor s Bohem, jehoţ součástí musí být i naslouchání. K obědu jsme se rozešli povzbuzeni myšlenkou, ţe Bůh za námi neustále přichází s novými, pěknými a 5
vzácnými věcmi. Odpoledne bylo moţné oslavit přijetím svátosti smíření a pak se spolu s P. Marií zúčastnit mše svaté v kostele sv. Mikuláše. Děkuji Pánu Bohu, ţe jsem mohla na této duchovní obnově spolu s vámi být, a také všem, kteří ji pro nás připravili farnice z Letohradu Jitka Coufalová Duchovní obnova s P.Jiřím Štorkem byla pro mě především příjemným adventním zastavením. Obdivuji jeho vitalitu, upřímný zájem o druhé, vlídné slovo, povzbuzení. Nabízím pár myšlenek, které mě oslovily: - Věřím v Boha, znamená, patřím Bohu - najít v Bohu radost, štěstí - 3 stupně víry: uznávám, ţe Bůh je, důvěřuji Bohu (vztah s Bohem), odevzdám se Bohu (ţít s Bohem) - najít si někoho s kým se mohu radovat - štěstí začíná uvnitř, záleţí na našich očekáváních Veronika Mikysková Adventní povzbuzení Slovy, „těšili jsme se na sebe“, začínal P. Jiří Štorek, salesián, jednodenní adventní obnovu ve farnosti v sobotu před druhou adventní nedělí. Katechismus praví: „Věřím v Boha“, ale věřit Bohu a jemu patřit je mnohem víc. Manţel, děti, přátelé… přijdou, odejdou… U Boha to tak není. Bůh je a zůstává s námi pořád. Jak praví sv. Augustin: „Nepokojné je srdce člověka, dokud nespočine v tobě, Boţe.“. Touha dostat se do nebe je v pořádku, ale touha proţít ţivot s Bohem je o krůček k Bohu blíţ. Bez upřímného srdce, nejsme schopni Boha poznávat. Bez určitého násilí se ničeho nedosáhne. -Věřím, ţe Bůh je. -Věřím Bohu, s ním se setkávám a s ním svůj ţivot proţívám. - Bohu celý náleţím, jemu se odevzdávám se vším, co proţívám. Marie Pomikálková Na faře se nás sešlo kolem čtyřiceti. Pan farář Štorek je ztělesněná vlídnost, pohoda a pokoj. Pokud vám občas utekly myšlenky, nic se nedělo, bohatě stačilo jen naslouchat tónu tichého hlasu. Za všechny krásné myšlenky bych zvýraznila tyto: Je škoda neproţít si, ţe patřím Pánu Bohu. Kdyţ si uvědomím, ţe někomu patřím (Bohu, ţeně, muţi, dětem.) vţdy mě to někam posune. Úplné štěstí, však u blízkých nenajdeme, to nalézáme jen v Bohu. Hledejme proto, jak nás Bůh hledá!“. Hledejme, s kým bychom se radovali. Jana Krsková
6
Jednu neděli se na nás přijely podívat a se svou misí nás seznámit tři milé ţeny z Brna a jeho okolí. Markéta, Kristýna a Růţenka vstaly brzy ráno, ledovou krajinou podzimního šera dorazily aţ k nám, do Nekoře, aby mohly vyprávět o tom, jak fungují skupinky Modliteb matek u nich a jak by mohly ještě lépe probíhat v našich podmínkách. Zakladatelkou tohoto tichého a nenápadného hnutí se v roce 1995 stala Veronika Williamsová z Anglie. Spolu se svou švagrovou Sandrou pocítily touhu ještě odevzdaněji se modlit za své děti. Během několika let se MM rozšířily do více neţ 100 zemí celého světa a zaznamenaly mnohé krásné ohlasy a vyslyšení. Z úst našich návštěvnic jsme slyšely, jak se začaly scházet u nich v Brně a okolí, ţe měly obavu z prvotního velkého „návalu“ zájemkyň o modlitbu, ale vše se postupně urovnalo tak jednoduše, ţe původní ideál, aby ve skupince nebylo více neţ 8 maminek, babiček, kmotřiček nebo ţen s duchovním mateřstvím. Zároveň je potěšující, ţe stačí uţ dvě maminky, které se rozhodnou společně modlit a je z nich skupinka. Většina skupinek se setkává jednou týdně, základem je přísná zásada mlčenlivosti – s čímkoliv se maminky ve skupince svěří, nesmí být zveřejněno. To podporuje důvěru a sdílení a břemeno svěřené starosti se stává lehčím. Zároveň jsme si mohly přečíst dvě broţurky: Modlitby matek: Láska matek proměňuje svět a Radost z odevzdání se – autorského vyznání Veroniky Williams. První malá kníţečka je spíše praktickou ukázkou modliteb, které se mohou na setkání pouţít. Některé skupinky věnují více času modlitbám a chválám, další meditaci o Jeţíšově ţivotě, jiné nacházejí pramen modlitby v četbě Jeho slova a zase jiné v modlitbě růţence. Záleţí jen na skupince, jakou zvolí cestu. Základem je však ODEVZDÁVAT – svůj ţivot, své radosti, starosti, své děti, svého manţela, své blízké, svá vnoučata, sousedy, farní obec, kněze – vše do vůle našeho nebeského Otce. Odevzdání občas některé lidi děsí – čeho všeho se budu muset vzdát, kdyţ to odevzdám do Boţí náruče?? Neznamená to, ţe ztratím kontrolu nad svým ţivotem? Veronika Williamsová v kníţce „Radost z odevzdání se“ tyto strachy a obavy vyvrací jednoduchým tvrzením – odevzdáním svého ţivota a svých blízkých do milující Boţí náruče našla obrovskou radost a mnoha způsoby zaţila Jeho úţasné a milující vedení. „Bůh nám dal svobodnou vůli, takţe je jen na nás, nakolik ho pozveme do svých ţivotů!“ 7
Obě kníţečky jsou k zapůjčení u Anety nebo Lady a informace o místní skupince můţe podat jak Aneta, Veronika nebo další maminky, které se s touto spiritualitou uţ delší dobu setkávají. Na mě osobně udělal největší dojem zápal, s jakým všechny tři maminky o Modlitbách matek hovořily, jak se rozhodly obětovat nedělní den pro dobrou zprávu, kterou bez jakýchkoliv příprav „ spatra“ přednesly u nás v kostele. Setkání potom pokračovalo ještě ve farní kanceláři a k dispozici jsou i adresy, kde se o celém tomto báječném hnutí můţete dovědět více:
[email protected] , www.modlitbymatek.cz,
[email protected], , t: 774 618 822 Milada Faltusová
Co znamená jít za kmotra? Co to vůbec obnáší? Je to svíčka, bílá rouška a později bible nebo zlaté náušnice, hodinky a příspěvek na studie? Nebo se ode mne očekává pomoc ve výchově? To všechno nám bezděčně prolétne hlavou při vyslovení tohoto přání. Není to nic špatného, ale je to jen hmotná stránka, tradice, která se nám během let nějak přibalila k duchovní svátosti křtu. Kmotrovství má ale jinou podstatu. V prvé řadě bych si měl uvědomit, ţe můj ţivot dostal další rozměr, uţ nejsem tak úplně soukromou osobou, měl bych být do jisté míry vzorem, inspirací pro kmotřence. Ne nadarmo se říká, ţe příklady táhnou. To, ţe za svého kmotřence spolu s rodiči při křtu vyznáváme víru, je pro nás nesmírně zavazující. Ale do jaké míry můţeme naplnění tohoto slibu ovlivnit? Jestliţe se jedná o křest dospělého člověka, je poslání kmotra mnohem jasnější. Dospělý člověk vyznává víru sám za sebe a za svého kmotra si zpravidla vybírá toho, kdo mu byl průvodcem na cestě k víře, očekává, ţe se o něj bude moci dále ve svém ţivotě opírat, ţe ho podrţí v případných krizích, ţe s ním bude řešit to, čemu v církvi a ţivotě nerozumí, ţe mu bude nablízku v jeho důleţitých ţivotních otázkách a ţe pro něj bude vzorem. Pro kmotra je to velký závazek, ale i velká čest, je předpoklad, ţe kmotřenec ví, proč si vybral právě jeho, co od něho očekává a v čem mu můţe pomoci. Zároveň je to jakési projevení navenek určitého vztahu vzájemné důvěry, přátelství. Kmotr malého dítěte je na tom o něco hůř, drţí při křtu dítě, které mu rodiče přidělili a vůbec neví, zda ten malý človíček bude o víru a vztah s Bohem v budoucnu vůbec stát, zda bude chtít, aby jeho kmotr vůbec nějakou roli v jeho ţivotě hrál. Kmotr dítěte je v pozici toho, kdo si zařizuje firmu, ale vůbec neví, zda o jeho 8
sluţby bude zájem. A tak by se měl pokusit být svému kmotřenci nablízku, nevytratit se z jeho ţivota, snaţit se budovat vzájemný vztah a nezištně a citlivě pomáhat, kdyţ o to bude zájem. Čím můţe kmotr svého kmotřence obdarovávat? Modlitbou, přímluvou u Boha, předávat Bohu všechny starosti běţného ţivota a nechávat Ho, ať si s tím udělá, co chce. Marie Glonková, Katolický týdeník 29/2012
Rozhovor s Tomášem Venclem Představovat „Šoumínka“ čtenářům Zvonů je jako nosit dříví do lesa. Přezdívka tohoto společenského, veselého a vřelého kamaráda, muzikanta a farního topenáře vystihuje sama o sobě. Ráda bych si s ním proto povídala spíše tématicky a to o ţivotních zvratech, kdy je vše najednou jinak a člověk stojí před tím, tuto změnu nějak ustát, přijmout….takových změn máme kaţdý ve svém ţivotním příběhu řadu a ten Tomášův pro nás můţe být v mnohém inspirující. Která zásadní životní změna tě napadne jako první? Určitě kdyţ se narodil Fanda. Jak se ti narodí dítě, tak se ţivot úplně otočí, je to velká změna. Pro mě hlavně spojená s nároky na výchovu. My u Fandy nastolili nějaký styl a postupem času ho změnili, v současnosti vychováváme docela jinak. Zajímalo mě, zda se ti vybaví něco pozitivního nebo negativního. Co v tom narození dítěte bylo nejvíc jinak než do té doby? Děcko ti nastolí směr, najednou tu máš pro koho, kdo je na tobě zprvu úplně závislý, být. Máš povinnost, zodpovědnost…asi to potřebuju. Co abychom to s těmi změnami vzali trochu chronologicky. Co třeba volba povolání. Co tě k ní vedlo, co vše se ti vybaví, co se změnilo? Vyučil jsem se strojním zámečníkem. Jako kluci z vesnice jsme měli vţdycky blízko k práci, uspokojovalo mě vidět hned výsledek své práce. Ţelezo mi bylo bliţší neţ třeba dřevo, taky nejsem tak pečlivý jako třeba brácha truhlář…určitě tam byl i vliv rodičů. V Ţamberku se otvírala nová mlékárna, která vypsala potřebu dvou zámečníků, nabízeli i nějaké finanční zvýhodnění během třech let v učení. Tehdy se řemeslníci učili vţdy pro konkrétní státní podnik. I klučičí kolektiv mně vyhovoval. Změna byla asi v reţimu dne. Jezdili jsme při praxi i z odpolední směny autobusem v deset večer s ostatními dělníky a připadali si dospělí a důleţití. Stejně jako kdyţ jsme šli z učiliště v montérkách přes celý Letohrad do OEZ na večeři a zpět. Chodili jsme sami a kluci při té cestě např. kouřili u konírny… 9
A jak to bylo s Tončou? Kdy sis uvědomil, že je to „ono“ a začali jste plánovat společnou budoucnost? V Nekoři jsme měli osadu a partu kluků, v Dobrouči byla zas parta holek, setkávali jsme se u společných ohňů, při hrách, stopovaných, slavili Silvestry, holky jezdily jako kuchařky na salesiánské chaloupky…nakonec se to smísilo a nedávno slavily dvacetileté výročí manţelství dobře čtyři takto vzniklé páry a to zdaleka nejsou všechny. Při tom jsem i já potkal Tonču, líbila se mi, hezky se smála, působila tak bezstarostně, měla dlouhý vlasy a další atributy ţenství… Kdyţ jsem šel na vojnu, napsali jsme si na papír v přijímači své milé. Vojna je taková prověrka vztahu, kolik holek to jako vydrţí…napadlo to jednoho takového studijního typa. Tonča byla jediná z těch třiceti, kdo to ustál…i to mě nakoplo k úvaze, ţe je to „ono“. A co vojna? Jaká to byla změna? Vojna byla krásná, ale krátká. Nikdy pak uţ jsem neměl tolik času a peněz pro sebe. Slouţil jsem v letech 90-91 na vysílači, měli jsme udrţovat spojení, ale to se udrţovalo vlastně samo…vojenská síť, která fungovala sama, jen při výpadku jsme museli občas zasáhnout, po bouřce a tak. Byli jsme tři záklaďáci „mimo“základnu, nikdo nás nekontroloval, a kdyţ měla přijet kontrola dostali jsme včas avízo. Sami jsme si vařili, přivezli nám vţdy jen peníze a Tonča tam má odslouţeno 59dní. S těmi kluky se dodnes navštěvuju. Nakonec tedy vše završila svatba. Jaké změny přineslo společné bydlení s vašimi? Jako nejmladší jsem byl srozuměný s tím, ţe zůstanu doma. Bráchové uţ byli ţenatí jinde…Kdo se s tím musel vyrovnat byla Tonča, bylo to náročné a je leckdy dodnes. V této situaci jsem se hodně modlil a prosil dokonce o radu i arcibiskupa Tomáška. Dodnes si cením jeho odpovědi, kdy mě podpořil v tom, ţe je dobré se postarat o rodiče ve stáří i o dům. Ale je to o velkém kompromisu a stálém vyvaţování a jsem z toho mnohdy hodně unavený. Vím, že jste po Fandovi na další děti dost čekali a mezitím prožili i bolest ze ztráty těch, co se nenarodily. Co pro tebe bylo v téhle době zásadní? V téhle době bylo zásadní asi to, ţe jsme s Tončou drţeli při sobě. A chtěli s tím něco dělat dál. Zaţádali jsme o adopci, šílené martyrium samo o sobě, testy, školení…pak jsme i slevili na pěstounskou péči, poloromské dítě, abychom vše uspíšili…A kdyţ jsme uţ jen čekali na dítě, tak příznivě zasáhl osud. Kdyţ asi Pán Bůh viděl, do čeho se ţeneme, tak nám poslal vlastní děti . Nejdříve jsme ţádost jen pozastavili a po Filípkovi nakonec úplně zrušili. Když čekala Tonča Vendulku, jaké to bylo? 10
No hrozné to bylo. Děsné nervy. Toníček zemřel dva dny před termínem, uškrtil se na pupečníku. Pohřbívat vlastní dítě je nejhorší, co snad člověka můţe potkat. Narození Vendulky, to byla krása. Ta vlastně odbourala naše psychické bloky. To bylo štěstíčko, snad proto pak přišel Filip tak brzy. Ten uţ byl bonus navíc. Jsi ze tří kluků, jaké je pro tebe vychovávat holku? Pro mě je to moc hezký. Na Vendulku drţím a ona toho potvůrka mnohdy zneuţívá. Proti klukům je taková holčičí, mazlivější a to je moc milé… Ve výchově si ale myslím, ţe mám stejný metr na všechny. Ţe jsem na všechny stejně laskavej. A vidíš nějakou podobnost a rozdíly ve výchově Fandy a Filípka? Je to jiné, to rozhodně. Moţná i zkušenostmi, které člověk posbíral. Na Filipovi bych se rád vyvaroval chyb, kterých jsem se dopustil na Fandovi. S Filipem je to snazší v tom, ţe jsou si věkově blízko s Vendulkou, ţe jsou dva. Fanda byl sám se čtyřmi dospělými. Fandu jsme jako první dítě hodně motivovali, aţ tlačili do toho, co bavilo nás. U Filipa víc respektujeme a hledáme, co potřebuje a chce on. Fíla je taky společenštější, Fanda je takový sólista. Říká se, že muž, ale platí to asi i pro ženy, se stává skutečně dospělým až v okamžiku, kdy mu zemře jeho otec. Jaké to pro tebe bylo, když odešel váš tatínek? Víš, ještě za ţivota tatínka všechny ty pracovní záleţitosti a starosti stály stejně víceméně na nás a člověk to tak nějak převzal plynule. Po jeho smrti a vyřešení dědictví jsem víc pronikl i sféry všeho placení a reţie za dům. My jsme to měli za ţivota taťky tak nějak netransparentní. Samozřejmě jsme rodičům přispívali na energie a vodu atd. ale vţdy tak nějak podle svého uváţení. Nemyslím si, ţe to bylo dobře, opravdu je dobré to oddělit, ať si mladí šetří nebo utrácejí podle svého, je to všechno mnohem jasnější. Takţe změna to je teď velká, někdy docela koukám, jaké chodí sloţenky Co se týká vztahové části.........asi jsem si nikdy nedovedl představit, jaké to bude, aţ tatínek nebude, chybí hodně. Je škoda, ţe vlastně aţ kdyţ uţ ten člověk není, teprve přijdeš na to, co ti dával. Jak i přes svůj handicap dokázal ţít tak, jak mohl naplno, ţe to třeba nezabalil a ţe se z něj nestal takový ten morous: „ Já teď nevidím a jsem chudák a vy ostatní tady kolem mě poskakujte" Neříkám, ţe to děda nikdy neřekl, ale myslím, ţe to nesl statečně. Někdy si postěţoval, ale vţdycky se snaţit být zapojený. Hodně se zajímal o dění kolem sebe a i na sklonku stáří byl takovej hladovej po informacích, chtěl vědět, co se děje. Poslední změna, o níž vím, je, že jsi změnil zaměstnavatele a poté se dokonce stal živnostníkem. Můžeš říct něco k těmto změnám? V mlékárně jsem měl na starosti taky instalatéřinu a pak mě oslovil Pepa Adamec, v době, kdy jsem cítil, ţe potřebuju změnu, s lákavou nabídkou práce v 11
Německu. Ta však po výpovědi v mlékárně padla, a tak jsem se stal na 7let prodavačem instalatérského zboţí. Tam jsem získal řadu kontaktů a nakonec oslovil jednoho topenáře, zda by mě nevzal do učení. Měl jsem potřebu vrátit se k manuální práci a zprvu i kvůli času. Do obchodu jsem odjíţděl, kdyţ Fanda ještě spal a vracel se, kdyţ uţ spal. Devět let jsem tedy byl zaměstnaný u topenářské a instalatérské firmy, ti mi potvrdili praxi a pak jsem uţ celkem lehce získal ţivnost. Mezitím, abych měl nějakou jistotu, jsem nastoupil jako seřizovač strojů do OEZ. Tam byla pevná pracovní doba a já měl vizi, jak instalatéřinu budu dělat melouchářsky. Postupně bylo práce čím dál víc, ale stále to nestačilo na finanční vykrytí celého roku. Oslovil mě ale bývalý kolega, ţe také dělá sám, a tak jsme se domluvili na spolupráci. A takhle se ţivím uţ třetí rok. Časově je to lepší, jsem si svým vlastním pánem, ale teď, jak začala topná sezona, mě ti zákazníci zas drtí. Zvony s tímto rozhovorem vyjdou před Vánoci. Maria s Josefem se museli také vyrovnávat s velikou životní výzvou. V čem je pro tebe jejich příběh inspirující? V téhle dvojici mě vţdy fascinoval Josef. Jednak jak přijal tuhle nestandardní situaci, taky mohl volit jinak a rozhodl se přijmout a zabezpečit rodinu a také jeho schopnost vychovávat 30let Boţího Syna, to určitě nebylo jednoduché. A nakonec osobní otázka. Kdy ti bylo nejzřetelněji jasné, že Ježíšovo poselství, on sám, že je to skutečné…že Ježíš je pro Tebe živý! Já jsem vţdycky potřeboval mít pocit, ţe jednám dobře. K tomu mě nejvíc nasměrovali salesiáni. Právě v těch letech dospívání kolem 16ti-17ti, kdy se člověk ptá po smyslu ţivota, hledá ho, prověřuje si víru. My v té době s nimi jezdili na chaloupky a já se v tom našel. Jinak v ţivotě hodně cítím Boţí vedení, poprvé jsem to asi zaznamenal, kdyţ jsem se rozhodoval pro Tonču…já se zkrátka cítím dobře v Boţí náruči. Ptala se Lenka Konopková
Kdo to vůbec jsou „svatí“. Stať z knihy profesora Petra Piťhy, Čechy a jejich svatí. Na jedné straně stojí takové jejich vyvýšení na nedostupná nebesa, ţe se z nich stávají druzí bohové. Na druhé straně jsou rozbíjeny jejich obrazy, protoţe jsou to lidé. Ne víc, neţ lidé. Všichni o světcích víme, ţe to jsou lidé, kteří vítězně prošli těţkými ţivotními zkouškami. Čím více si uvědomujeme jejich nevšední sílu, zvláštní milost, kterou jim Bůh dal, tím více zapomínáme na jejich sourodost s námi, na jejich všem lidem daný úděl všední kaţdodennosti. Mnozí dokonce nesnesou, aby se o ní tak mluvilo a tak ji zastírají, aţ před námi stojí trapně neskutečné obrazy nasládlých světic nebo kladných hrdinů – vítězů. Je 12
zcela nepřirozené vidět, jak blaţeně šilhají vzhůru, odkud jim baculatý andělíček podává palmovou ratolest, zatímco jí katani rozřezávají břicho, nebo přeráţejí údy. Jakoby se nic nedělo. Dělo se a mučedníci podle své nátury buď řvali, nebo tiše sténali bolestí. Jejich velikost není v překonání útrap, ale v zachování víry ve smyslu plnosti ţivota a především v překonání pomsty. Jsou velcí proto, ţe neřvali pomstu a nesmáli se nad pomyšlením, ţe aţ se změní situace, jejich přátelé rozlámou katany ještě důmyslněji. Pravé lidství, které je jim upíráno – je nahrazováno poutním kýčem. Na druhé straně o mnohých světcích víme, ţe to byli lidé, kteří mohutně ovlivnili chod dějin politických, kulturních, myšlenkových. Právě u těchto postav vystupuje druhá tendence, totiţ vidět je v pozemsky měřitelném přínosu. Je jim vzdávána úcta jako jiným velkým umělcům, státníkům a myslitelům. Stává se také, ţe je světec odmítán prostě proto, ţe nebyl výraznou postavou v tomto smyslu. Svatí, o nichţ věříme a vyznáváme, ţe vstoupili do radosti svého Pána, tedy do rajské blaţenosti, jsou představiteli církve a údy mystického těla Kristova. Jsou poutem mezi zemí a nebem, jsou svátostí světa. Nazýváme je svatými – světlými, svítícími, protoţe v nich zazářil smysl dějin, které jsou návratem ztraceného syna domů, k Otci světel. Jiné národy postihují jinou jejich úlohu a nazývají je zdravými, uzdravenými, uzdravujícími – heilig, protoţe v nich jest vyléčena rána hříchu a oni jsou znamením hojení celého lidstva. Oni jsou ti, kdo v ţivotě - tedy vskutku a do důsledku – v pravdě uctili Boha, protoţe mu nabídli své ţivotní bytí a jsou proto těmi velikými obětníky, kteří po vzoru Kristově podali v oběť sami sebe. Vybrala Helena Rýznarová
Co si přejete k Vánocům? • • • • • • • • • •
Teplé bačkory, a aby naše farnost byla ţivé společenství. (muţ 44 let) Magnetickou kostku, masoţravou květinu a ponoţky. (chlapec 10 let) Hodně zdraví a Boţího poţehnání pro celou rodinu. (ţena 70 let) Dotykový mobil. (dívka 14 let) Přála bych si, aby celá rodina byla zdravá, nový kráječ na chleba. (ţena 41 let) Nové hodinky. (mladík 18 let) Absolutní pohodu a klid. (muţ 43 let) Moře času. (ţena 43 let) Abych to zvládla ve škole, novou peněţenku. (slečna 19 let) Počítač. (chlapec 14 let) Ptala se Nikola Pomikálková 13
Pepíček vyběhne z pokoje a volá na maminku: „Mami hoří stromeček!“. Maminka odpoví: „ Ale Pepíčku, neříká se, ţe stromeček hoří, ale svítí“ Za chvíli přiběhne Pepíček ještě jednou a volá: „Uţ svítí i.......... (dozvíš se v tajence)
Druhé největší křesťanské svátky Maria musela s Josefem podniknout dlouhou Jeţíška poloţili do Co dali pastýři Jeţíškovi jako dar? V bibli je zákon starý a Co přinesl druhý z mudrců První z mudrců přinesl Jeţíškovi
Připravil Šimon Krsek
Výherní štrúdl paní pekařové Adamcové z adventní výstavy v Nekoři 40 dkg hl. mouky, 1 vejce, 1/8 l vlahé vody, lţička octa, špetka soli, 1-2 lţíce másla do těsta, 1 aţ 1 1/2 kg nakyslých jablek, 15 dkg cukru, skořici, 15 dkg másla, 5 dkg rozinek, 3 lţíce sekaných ořechů. V osolené vlahé vodě rozpustíme máslo, přidáme vejce, mouku a zaděláme hebké těsto, které schováme pod nahřátý hrnec. Připravíme si oloupané jablka, cukr se skořicí a strouhanku s rozpuštěným máslem. Těsto trochu rozválíme na pomoučené utěrce a opatrně vytahujeme. Vytaţenou placku pokropíme máslem, posypeme strouhankou a nakrouháme slabé plátky jablek. Posypeme cukrem se skořicí, citrónovou kůrou, ořechy, rozinkami a ještě trochu strouhanky. Pozdvihneme jednu stranu utěrky a závin opatrně sbalujeme. Pečeme na pomaštěném plechu 1/2-3/4 hodiny. Mezi pečením kropíme máslem či smetanou. Dobrou chuť přeje Aneta Sršňová Vánoční punč – ověřený z adventní výstavy -
svaříme v nepatrném mnoţství vody hřebíček, badyán, skořici, kousek zázvoru a cukr (i vanilkový) přidáme 1 l červeného vína (nejlépe stáčené) přidáme 30ml rumu 14
-
necháme louhovat, pak přecedíme a můţeme uschovat v lednici nebo hned podávat do skleničky dáme kousky pomeranče, mandarinky, ananasu, sušených švestek, rozinek zalijeme velkým panákem „domácího punče“ dolijeme ohřátým dţusem (jablkový, pomerančový, hroznový) Veronika Mikysková
NEKOŘ kostel sv. Mikuláše Štědrý den - 24.12.2012 16.00 hod. - dětská mše svatá 22.00 hod. - půlnoční mše svatá Boží hod vánoční 25.12.2012 8.00 hod. - mše svatá
-
Svátek sv. Štěpána 26.12.2012 8.00 hod. - mše svatá Svátek Svaté Rodiny - 30.12.2012 8.00 hod. - mše svatá s obnovou manţelských slibů. sv. Silvestra I., papeže - 31.12.2012 17.00 hod. - mše svatá
SOBKOVICE kostel sv. Prokopa, Boží hod vánoční - 25.12.2012 11.00 hod. - mše svatá Svátek Svaté Rodiny - 30.12.2012 11.00 hod. - mše svatá s obnovou manţelských slibů. Panny Marie Bohorodičky 1.1.2013 11.00 hod. - mše svatá
Panny Marie Bohorodičky - 1.1.2013 8.00 hod. - mše svatá
STUDENÉ kostel sv. Anny Svátek sv. Štěpána - 26.12.2012 9.45 hod. - mše svatá
TĚCHONÍN kostel sv. Markéty Boží hod vánoční - 25.12.2012 9.45 hod. - mše svatá
VLČKOVICE kaple Narození Panny Marie Svátek sv. Štěpána - 26.12.2012 11.00 hod. - mše svatá
Svátek Svaté Rodiny - 30.12.2012 9.45 hod. - mše svatá Mše svatá s obnovou manţelských slibů. Panny Marie Bohorodičky - 1.1.2013 9.45 hod. - mše svatá 15
biblická hodina: kaţdé úterý: 18.00 hod. koledování a zpívání u betléma: 1.1.: 14.30 hod. Tříkrálová sbírka: 5.1. mše svatá pro děti: 11.1.: 18.00 hod. setkání misijního klubka: 11.1.: 16.30 hod. ministrantská schůzka: 12.1. a 26.1.: 10.00 hod pastorační rada: středa 16.1.: 19.00 hod. setkání seniorů: pátek 30.1.: 15.00 hod. Srdečně jste zváni do kostela sv. Mikuláše v Nekoři kaţdý pátek po mši svaté na adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí Oltářní.
Vážení farníci, srdečně Vás zveme na divadelní představení Betléma, které se uskuteční na Štědrý den 24. 12. 2012 v 16 hod při dětské mši svaté. A přijďte s námi oslavit i příchod nového roku 1. 1. 2013 v 15. hod k jesličkám. Aneţka Hubálková, Marta, Anička, Liduška Novotnovi, Doubravka Mikysková, Samuel a Jáchym Zamazalovi, Vendulka Venclová, Anastázka a Šimon Krskovi, Verunka, Adélka a Julinka Tauchmanovi, Anička, Maruška a Toník Karešovi. Magdaléna Hubálková
ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email:
[email protected] .Korektura textu Lenka Konopková Náklady na vytištění 10,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony.
16
