2010

2

Školní krounský občasník

červen/2010

Zprávy z ředitelny I když vám to možná nepřijde, než jsme se stačili pořádně rozkoukat, je tu opět konec školního roku a s ním i závěrečné vysvědčení. Pro někoho bude okamžikem odměny za celoroční úsilí a píli, pro jiného možná zklamáním. Přál bych si, aby těch druhých bylo co nejméně. Ale i ve škole platí, že „bez práce nejsou koláče“. A i když výsledky nebudou přesně podle vašich představ, máte všichni možnost to příští rok napravit. Jde to! Škola může na cestě k vědění pouze vést a pomáhat. Chtít a učit se však musíte sami, a to bohužel některým z vás chybí.

Vycházejícím žákům přeji na nových školách i v celém dalším životě vše nej… a věřím, že budou mít příležitost posoudit, jak je krounská škola na džungli jménem svět připravila, a také šířit dobré jméno naší školy i obce. Poděkovat bych chtěl zaměstnancům školy (pedagogům, provozním zaměstnancům, kuchařkám) za práci odváděnou po celý rok, většině žáků za snahu a ochotu učit se, pomáhat a tvořit příjemnou atmosféru školy a všem, kteří šířili dobré jméno naší školy (hasiči, Dividlo, Škrob, účastníci soutěží atd.), za reprezentaci školy i obce.

Na přelomu května a června proběhly školní výlety. Vždy mě naplní radostí zjištění, že naši žáci, byť je každou chvilku za něco peskujeme, patří ve srovnání s jinými školami k těm hodnějším a slušnějším. A když jeden z deváťáků na výletě bez jakéhokoliv „postrkování“ pustil ve vlaku sednout staršího člověka (a celému vagónu z toho „spadla čelist“, protože z dalších dvou škol se nezvedl nikdo – dokonce ani mladé paní učitelky ne), nadýmal jsem se pýchou.

Od září 2010 by k žádným výrazným změnám v organizaci výuky nemělo dojít. Rozvrhy hodin a další informace se na webu objeví během srpna (odpolední vyučování pro pátou, osmou a devátou třídu ale určitě zůstane ve čtvrtek). Sledujte proto i během léta webové stránky školy.

Těšit se na vás všechny budeme ve škole opět v úterý 1. září 2010. A hlavně, děti, buďte během prázdnin moc opatrné - na silnicích, při hrách, při koupání atd. Zdraví a život je to nejcennější, co máte.

Červen 2010

Mgr. Josef Kyncl, ředitel školy


3

červen/2010

Bleskáč (naše interview) V úterý 30. března se redaktoři Škrobu vypravili do Prahy, kde se setkali s fotbalistou Sparty Praha Lukášem Hejdou, který jim přislíbil rozhovor. Setkání proběhlo v příjemné atmosféře. V rozhovoru se členové redakce dozvěděli mnoho zajímavých informací z Lukášovy fotbalové kariéry, z jeho působení v jednotlivých fotbalových klubech, o jeho vztahu k současnému působišti, klubu Sparta Praha, a také o tom, jak se vrcholový hráč dívá na řádění takzvaných fotbalových fanoušků.

D. Nováková při rozhovoru s l. Hejdou

Od kolika let hrajete fotbal a co Vás k němu přivedlo? Fotbal hraji od šesti let a přivedli mě k němu rodiče. Bylo Vaším snem, když jste byl malý, stát se fotbalistou? To si přesně nepamatuji. Spíše jsem chtěl být sportovním komentátorem. Ale nakonec se to seběhlo tak, že jsem fotbalistou. Kterému týmu jste v dětském věku fandil? Z českých týmů jsem v dětství fandil Spartě, i když jsem nastoupil do Baníku. Co se týká zahraničních klubů, stal jsem se fanouškem Manchesteru United a momentálně fandím londýnské Chelsee. V jakých týmech jste hrál? Začal jsem v Bílovci, kde jsem působil zhruba pět let, potom jsem přestoupil do Baníku a z Baníku jsem odešel do Sparty, kde momentálně hraju.

Jak dlouho hrajete za Spartu Praha a proč jste přestoupil? Ve Spartě hraji asi třetím rokem. Přestoupil jsem po tom, co jsem se nedohodl s Baníkem ohledně smlouvy. A druhým důvodem bylo, že jsem chtěl zkusit jiné angažmá. Měl jsem možnost hrát i v zahraničí, ale vybral jsem si Spartu. Jak často trénujete? Kolik hodin denně? To záleží na počtu zápasů. Když hrajeme během týdne hodně utkání, trénujeme málo (tak hodinu denně), ale když máme v týdnu pouze jeden zápas, trénujeme pětkrát týdně a jednou dvoufázově, takže dvě až dvě a půl hodiny a někdy i víc. Jak probíhá trénink? Začneme základním rozcvičením, potom jsou většinou na řadě přihrávky, následně nám trenér zařadí nějaké standardní situace a na konci tréninku si většinou zahrajeme fotbal mezi sebou. Na jakém postu byste chtěl hrát, kdybyste si mohl vybrat? Vždycky jsem hrál střední zálohu. Momentálně nastupuji jako stoper a řekl bych, že mi to stoprocentně vyhovuje. Myslím si, že stoper je pro mě ideální. Vedete si statistiku, kolik jste již dal gólů? Kdysi jsem si statistiku vedl, jelikož jsem působil jako útočník nebo

Školní krounský občasník záložník. Nyní jsem v obraně, takže gólů moc nedávám, a proto jsem si ji už přestal vést. Utrpěl jste při fotbalu nějaké vážnější zranění? Momentálně mám výron kotníku a docela dost trpím, protože je to už asi můj pátý výron. Nejvážnější bylo zranění nohy, když mi museli tahat vodu z kolena. Jinak jsem žádné vážnější zranění neměl.

D. Bělský a L. Hejda

Komu byste fandil, kdybyste nebyl ve Spartě? To je těžká otázka. Spartě jsem fandil už odmala. Takže bych byl jejím fanouškem asi tak či tak. Baví Vás i jiný sport než fotbal? Rád si zahraju tenis, hokej, nohejbal, florbal. Co se týká sportů, mám jich rád hodně. Jaký je Váš životní a profesní cíl?

4

červen/2010 Samozřejmě bych to chtěl ve fotbale dotáhnout co nejdále. Mým snem je hrát v zahraničí. Byl jste na stáži v Readingu. Jak se Vám tam líbilo? Musím říci, že oproti České republice je to veliký rozdíl, co se týče peněz nebo třeba zázemí hráčů. Takže musím konstatovat, že je to z hlediska fotbalu úplně jiný svět. Chtěl byste reprezentovat Českou republiku? Prošel jsem všemi kategoriemi reprezentace. Teď jsme vlastně s „devatenáctkou“ nepostoupili na mistrovství Evropy. „Dvacítka“ se zrušila a nyní jsem byl povolán do „jednadvacítky“. Jestli se tam probojuju, to teď záleží na mně. Jak se vy jako fotbalisté díváte na řádění fotbalových fanoušků? Určitě se nám to nelíbí. Tito lidé nemají s fotbalovými fanoušky nic společného. Ať už dochází k těmto konfliktům na stadionu nebo mimo něj, měli by tito takzvaní fanoušci dostávat velké pokuty nebo zákazy vstupu na stadion. V Anglii už to takto funguje, u nás bohužel ne.

Připravili redaktoři Škrobu

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

V úterý 30. března ráno jsme se skoro všichni redaktoři Škrobu vydali vlakem do Prahy, kam jsme dorazili v 10:20 hodin. Z hlavního nádraží až na


5

červen/2010

Václavské náměstí nám musely stačit naše nohy. U sochy svatého Václava nám dal pan učitel menší rozchod na oběd, který trval přibližně hodinu. Po návratu z oběda jsme šli k zastávce metra Anděl. Cestou nám pan učitel ukázal nějaké památky. Poté následoval předem domluvený rozhovor se sparťanským fotbalistou Lukášem Hejdou. Dozvěděli jsme se o něm mnoho zajímavých věcí. Při rozhovoru nás také přišel navštívit opilý bezdomovec, který po nás stále něco chtěl. Po rozhovoru jsme od Lukáše Hejdy dostali kartičky s podpisem, a kdo chtěl, mohl se s ním i vyfotit. Rozloučili jsme se a šli na metro, které nás dovezlo skoro až k hlavnímu nádraží. Odjezd z Prahy byl v 14:10 hodin a domů jsme přijeli kolem páté hodiny večer. Bylo hezké počasí a celý den se dobře vyvedl. Michaela Sklenářová

Ve čtvrtek 6. května naše třída společně s osmáky vyrazila do Heřmanova Městce do firmy BELLAZI company LTD, spol. s r.o., kde se vyrábí kompletní vybavení pro kadeřnické, nehtové a kosmetické salony. Abychom tuto exkurzi mohli vůbec podniknout, museli jsme nejprve vypracovat slohové práce na zadaná témata a vyrobit několik výrobků. Jednalo se totiž o jakýsi projekt Pardubického kraje, který naši exkurzi financoval. Ve firmě jsme mohli vidět spoustu velkých a dost výkonných strojů, které usnadňovaly práci dělníkům. Dozvěděli jsme se také, jak se vyrábějí různá křesla do kosmetických salónů nebo jak se balí všelijaké přípravky pro tyto salóny. Některé mé spolužačky si koupili i laky na nehty, takže sami vidíte, že jsme navštívili firmu se širokou škálou výrobků. Exkurze se povedla a stala se příjemným zpestřením školního týdne. Mám pocit, že se všem líbila. Aneta Švandová

Šestá třída v Pardubicích 1. června jsme vyjeli v 7:05 hodin z krounského nádraží. Za chvíli jsme byli ve Žďárci u Skutče a přestupovali jsme na vlak do Pardubic. Paní


6

červen/2010

učitelka nám vykládala o historii pardubických budov. Také jsme se šli podívat na Zelenou bránu, a když jsme ji měli sejít, někteří z nás se báli slézt dolů. Potom jsme dorazili do Afi Palace, kde jsme dostali rozchod. Když jsme se opět sešli, věnovala nám paní učitelka a její dcera nanuky. Potom někteří z nás začali jezdit výtahem sem a tam a náhodou sjeli na parkoviště a nechtěl jim přijet výtah. Následovala chvíle rozčílení a očekávání, ale za chvilinku se výtah vrátil zpátky dolů. Šli jsme se také podívat před zámek a k muzeu, kde jsme odpočívali, protože někteří z nás byli unavení. Několik spolužáků krmilo pávy, kteří se tam procházeli. Po prohlídce muzea jsme ve dvojicích vyplňovali test o letadlech a ti, kteří vyhráli, si mohli zalétat s letadlem na dálkové ovládání. Pak už následovala cesta na vlak, který za chvíli přijel, a my jeli zpátky domů. Když jsme přijeli do Ždárce u Skutče, dozvěděli jsme se, že vlak bude mít deset minut zpoždění, takže jsme se domů vrátili o trochu déle. Na některé děti už čekali rodiče. Výlet se nám velmi líbil. Monika Novotná

Sedmička v Telči a okolí Ve čtvrtek 27. května jsme se sešli v Hlinsku na vlakovém nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku a jeli asi dvě hodiny do Hodic. Z Hodic jsme putovali pěšky 6 kilometrů na hrad Roštejn, ve kterém nás čekala prohlídka a krátký odpočinek. Také jsme využili příležitosti a vyfotili jsme se u kulatého kamenného Výlet 7. třídy stolu. Poté jsme se vydali do kempu Velkopařezitý. Cestou jsme potkali několik kaluží, a tak na nás nezůstala ani nitka suchá. V kempu jsme měli zamluvené chatky, do kterých jsme se hned po příchodu nastěhovali. V každé chatce byla sprcha a záchod. Hodinu jsme měli na zabydlení a to nám bohatě stačilo i na usušení oblečení i prozkoumání okolí. Po vydatné večeři jsme se vydali na Javořici. Byl to dlouhý a perný den, ale


7

červen/2010

když nám pan učitel oznámil, že máme jít spát, nikomu z nás se nechtělo. Po nějaké době jsme přece jenom usnuli. Než jsme se však nadáli, bylo tu ráno a s ním další pochod. Šlo se nám dobře, protože jsme šli převážně po silnici. 11 kilometrů jsme zdolali jako nic a najednou se před námi rozprostřela Telč v celé své kráse. Protože jsme přišli na zámek dřív, než se očekávalo, museli jsme chvíli počkat, dokud se vše nedomluví. V 10:15 hodin se nás ujala paní průvodkyně a začala nám vykládat historii zámku a další zajímavá fakta. Po prohlídce jsme měli dvouhodinový rozchod po náměstí. Dali jsme si oběd, koupili si něco malého na památku a šli jsme na nádraží. Na nádraží jsme čekali další hodinu, a protože nás bolely nohy, nikam jsme se už nevydali. Vlak jel přesně a my jsme úspěšně dorazili až do Rozsochatce, kde nás zdrželo auto v kolejích. Nakonec jsme přece jenom domů dojeli. Sice vyčerpaní, ale celí. Iveta Sodomková

Osmá třída na Pálavě Je 26. 5. 2010 a naše třída odjíždí na výlet. Už v 6 hodin a 30 minut se scházíme na vlakové zastávce v Krouně. Poprvé zastavujeme ve Svitavách, zde rychle přesedáme na rychlík a jedeme přímo do Brna na hlavní nádraží, kde si dáváme rozchod na malé občerstvení. Z Brna Osmička na Pálavě (P. Hainc a M. Filipi) jedeme rovnou do Popic, odkud putujeme pěšky přes kopec do Strachotína. Ve Strachotíně jsme chvíli čekali před domem, než nám přišla odemknout dveře milá paní správcová. Jakmile jsme se ubytovali a chvíli si odpočinuli, vyrazili jsme přes vodní nádrž Nové Mlýny do překrásného muzea v Dolních Věstonicích. Cestou zpět jsme museli spěchat, abychom stihli ne moc dobrou večeři. Druhý den ráno po snídani jsme jeli autobusem do Valtic. Zde jsme si na zámku prohlédli velkou expozici. Paní průvodkyně nám vyprávěla o zdejších majitelích, o tom, jak zde šlechtici bydleli, a popisovala nástěnné malby a obrazy. Při zpáteční cestě jsme se zastavili v Mikulově. Zde jsme si zašli na oběd a vyšlapali nahoru na Sv. Kopeček, odkud byl přenádherný rozhled na zdejší krásnou krajinu, a dokonce až


8

červen/2010

do Rakouska. Na ubytovnu jsme přišli celkem zhuntovaní a celí zadýchaní po celodenním chození. Na fotbal a další hry jsme ale nějakou tu energii ještě našli. Nastal třetí a zároveň poslední den. V pátek ráno jsme si museli rychle sbalit všechny věci, uklidit ubytovnu a svléct postele. Po snídani jsme vyrazili na autobusovou zastávku, kde jsme po chvíli čekání nastoupili do autobusu a frčeli na zámek Lednice. Po okruhu Knížecí apartmány nás provedla milá a usměvavá paní průvodkyně. Po absolvování prohlídky jsme si mohli zajít na minaret, svézt se parníčkem, jít do krásného skleníku, do akvária nebo si jen prostě sednout do parku nebo k rybníku a obdivovat tu krásu. Cestou domů už polovině z nás klimbala hlava únavou a vyčerpáním z celkem náročného výletu. Domů jsme si přivezli nejen suvenýry, ale i spoustu nových zážitků a poznatků. Ondřej Bouška

Devítka - Náchodsko Ve dnech 25. - 27. 5. 2010 nás čekal náš poslední školní výlet. Cílem byly Česká Skalice, Ratibořice, Náchod, Adršpach a Teplice nad Metují. 25. 5. jsme se měli v 6:55 hodin sejít na vlakové zastávce v Krouně. Někteří mí spolužáci využili nepřítomnosti pedagogů a ještě stihli ranní cigaretku. Když všichni dorazili na zastávku, čekali jsme na příjezd vlaku. Tím jsme se přes Žďárec u Skutče, Rosice nad Labem a Hradec Králové dostali do České Skalice. Tam jsme navštívili Výlet Barunčinu školu, kde jsme devítky mohli vidět, jak to ve škole dříve vypadalo, jak probíhalo vyučování a jak se děti bavily o přestávkách. V České Skalici jsme též viděli pomník věnovaný Boženě Němcové.


9

červen/2010

Dále jsme pokračovali Babiččiným údolím k ratibořickému zámku, který jsme si prohlédli jen zvenku, a pak ke Starému Bělidlu a Viktorčinu splavu. Tam jsme si chvíli odpočali, zájemci se mohli nechat vyfotit s panem ředitelem a vyrazili jsme pěšky přes Rýzmburk, Třtice a Studnici do Starkoče. Cestou už většina nemohla, navíc jsme všichni měli příšerně těžké batohy. Pan ředitel navrhoval, že ti, kteří už dále nechtějí jít, mohou zůstat na hřbitově ve Studnici, před nímž jsme si udělali malou přestávku. Ve Starkoči jsme došli na nádraží, odkud jsme vlakem cestovali do Náchoda. Poté, co jsme dorazili na místo, jsme chvátali na večeři. O jídle, které jsme tam dostali, bych raději pomlčela. Myslím, že to nechutnalo nikomu. Po večeři jsme vyrazili do kempu. Tam jsme si rozdělili chatky, vybalili jsme si věci atd. V chatkách bylo vlhko, zima a konkrétně ta naše byla plná pavouků a dalšího hmyzu. Ale jinak to celkem šlo. Večer jsme strávili masírováním bolavých zad, ramen a chodidel. Druhý den jsme vstávali okolo 7:15 hodin a po snídani jsme vyrazili vlakem do Adršpachu. Tam jsme si prohlédli skály s velmi milou a hodně „zkušenou“ blonďatou průvodkyní. Po prohlídce jsme se plavili loďkou po místním jezírku a pan kapitán měl opravdu vtipné průpovídky. Po plavbě jsme vyrazili do Teplických skal. V některých úzkých chodbičkách ještě ležel sníh, což bylo častým námětem fotek. Po prohlídce skal jsme si chvíli odpočinuli u místního občerstvení a vlakem jsme pak přejeli do Náchoda. Pětice našich spolužáků v čele s panem ředitelem „prý dobrovolně“ zvolila procházku dalších 5 km na teplické hl. nádraží, kde se k nám připojili. Třetí den jsme absolvovali výstup více jak 300 schodů k náchodskému zámku, kde jsme si zámek prohlédli i zevnitř. K zámku též patřilo medvědárium, v němž jsme mohli vidět dva velmi roztomilé medvědy. Potom jsme se přesunuli na oběd do nedaleké pizzerie a po obědě jsme měli menší rozchod po náchodském náměstí. Pak jsme pokračovali na nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku a se všemožnými přestupy jsme se nakonec dostali do rodné Krouny. Tam si nás rozebrali rodiče a my plní zážitků jsme jim líčili naše dobrodružství. I přes namožená chodidla, záda i ramena, přes všechny věci, které jsme poztráceli, přes všechny nepříjemnosti to byl úžasný výlet, plný zážitků, na které budeme určitě dlouho vzpomínat. Oxana Kurasevičová


10

červen/2010

Ve čtvrtek 27. 5. jsme se vydali do Skutče do Muzea bot a kamene. První dvě hodiny jsme ještě strávili ve škole a potom už následovala cesta na nádraží. Za chvíli přijel vlak, kterým jsme vyrazili na cestu. Za pár minut nás přivítalo skutečské nádraží a pak už jsme pokračovali přes náměstí do muzea. V muzeu nám průvodkyně vyprávěla o historii bot a ukázala nám i jednu obrovskou botu. Prohlédli jsme si i několik fotografií známých sportovců, kteří závodili v obuvi vyrobené v podniku Botana Skuteč. Potom jsme sešli po schodech do místnosti, kde jsme se mohli podívat na film o tom, jak se dříve těžil kámen. Po odchodu z muzea nám paní průvodkyně dovolila popojíždět s vozíkem, kterým naši předkové vyváželi kámen z kamenolomu, a vytáhnout si kámen ručním výtahem (rumpálem). Nakonec jsme měli necelou hodinu rozchod a potom jsme šli ke komerční bance, kde jsme čekali na autobus. Ten přijel za chvilku a my odcestovali domů. Monika Novotná

Starší žáci zvítězili v okresním kole mladých hasičů a postoupili na kraj. Ve dnech 22. a 23. května 2010 se v Brčekolech a Rosicích uskutečnilo okresní kolo soutěží mladých hasičů. Starší žáci chtěli navázat na výborný výsledek z branného závodu a zabojovat o postup na krajské kolo. Starší začali výbornými výkony hned v úvodu, kdy na štafetě CTIF a 4x60 m obsadili druhé místo. V Brčekolech se ještě odehrál útok CTIF, který náš tým vyhrál.


11

červen/2010

Druhý den se klání přesunulo do Rosic, kde se na místní tržnici odehrály požární útoky a štafety dvojic. Po skvělém výkonu ve štafetě dvojic, kterou starší vyhráli, následoval požární útok, v němž stačilo udělat nějaký lepší výsledek, a mohli jsme se radovat z postupu, což se nakonec povedlo. Starší žáci tedy obsadili první příčku a budou nás reprezentovat na krajském kole 6. 6. 2010 v Přelouči. Mladší navázali na své starší kolegy a vtěsnali se na třetí příčku. Tři nejlepší družstva: Starší žáci 1. Krouna 2. Chacholice 3. Zderaz

Mladší žáci 1. Zderaz 2. Lukavice 3. Krouna

OTÁZKY NA TĚLO Kristýna Drahošová, žákyně IX. třídy Kolik je Ti let a kde ses narodila? Je mi 14 a narodila jsem se v Poličce. Čím bys chtěla být, až budeš dospělá? Hudebníkem nebo veterinářem. Chodíš ráda do školy? No, jak kdy. Jsou i dny, kdy bych ani za milion nevylezla z domu. Jsi pilná žačka? Myslím si, že ano. Ale existují předměty, ve kterých dobrá nejsem nebo mi prostě nejdou. Jak hodně ve škole zlobíš? Spíš ne. Měla jsi někdy sníženou známku Ne. z chování? Jaký je Tvůj nejoblíbenější předmět na Tělocvik, trochu chemie a přírodopis. ZŠ? Jaký předmět nesnášíš? Občanku a matematiku. Kdo je Tvým životním vzorem? Mathew Tuck a Mike Shinoda. Které lidi ze svého okolí máš ráda? Moji přátelé jsou především ti, kteří se zajímají o stejnou hudbu a mají podobné zájmy jako já. Jaký je Tvůj největší zážitek během Asi nejvíc zážitků mám z výletů a díky školní docházky? Škrobu. Které země jsi ve svém životě Žádnou, ale je hodně zemí, které bych navštívila? chtěla navštívit. Tvůj oblíbený zpěvák, zpěvačka či Bullet For My Valentine, Linkin Park, skupina? Skillet, Aiden, Metallica, Lacrimas Profundere, Nickelback a SlipKnot.


Tvá oblíbená osobnost obrazovky, film?

z televizní

Tvůj oblíbený politik? Co sleduješ nejčastěji v televizi? Myslíš si, že máš v životě štěstí? Čeho se nejvíc bojíš? Na co se nejvíc těšíš? Máš nějaké tajné přání? Co Tě dokáže nejvíc rozčílit? Jaké roční období máš nejraději? Jaké máš koníčky?

Jak odpočíváš?

12

červen/2010

Občas ještě Papa Roach, 30 Seconds to Mars a Dead By Sunrise. Z filmů asi Daredevil, Man on fire, Final Fantasy VII: Advent Children, anime Hellsing a převážně akční filmy, anime nebo různé s Heathem Ledgerem. Žádný, jsem apolitická. Hudební a lifestylové televize jako je MTV. V poslední době ji nesleduji vůbec. Jak na co. Zrady. Na prázdniny s kamarády a na novou školu. Mám a ne jedno. Křivda, nepravdivé obviňování a pomlouvání. Podzim. Zvířata, metalovou hudbu. Zajímám se ještě trochu o historický šerm, který chci později také dělat. Spánkem, posloucháním metalu, psaním povídek a prací na počítači.

ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE…

Červí díry jsou hypotetické objekty, které by teoreticky mohly posloužit jako zkratky mezi dvěma oblastmi časoprostoru. Poprvé se o nich ve vědecké literatuře objevila zmínka již v roce 1935. Bylo to v práci Alberta Einsteina a jeho kolegy Nathana Rosena. Proto se červím dírám někdy též říká Einsteinovy-Rosenovy mosty.


13

červen/2010 Velice populární jsou červí díry u autorů science fiction, neboť jejich hrdinům umožňují rychlé přesuny mezi vzdálenými oblastmi prostoru, aniž by museli překračovat rychlost světla. Teorii nyní podpořil fyzik Nikodem Poplawski z univerzity v americké Indianě. Pokud má Poplawski pravdu, náš vesmír by se pak nalézal uvnitř

červí díry spojující dva cizí vesmíry. foto: Profimedia.cz

Připravil Dominik Bělský

Světový unikát testují v těchto dnech vědci na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je jím čistička odpadních vod, která využívá nanotechnologie. Díky převratné metodě je možné z vody odstranit i takové toxické látky, které se dosud tradičními metodami nedařilo odbourat. Moderní zařízení, jehož „pohonem“ jsou nanočástice železa, zkompletovaly v olomouckém Vědeckotechnickém parku dva výzkumné týmy vedené Radkem Zbořilem z Centra výzkumu nanomateriálů UP a Olegem Lysytchukem ze společnosti H+A Eco CZ. Vývoj nové patentované technologie trval zhruba pět let. Zařízení je s ohledem na malé rozměry a vysokou účinnost univerzálně použitelné v jakékoliv etapě čistícího procesu v závislosti na typu a koncentraci kontaminujících látek. Princip technologie je založen na kontaktu znečištěné vody a nanočástic železa o rozměru 40 až 100 nanometrů ve speciálním reaktoru. Zdroj: Idnes.cz Ilustrační foto: Profimedia.cz


14

červen/2010

(287? – 212 před Kristem) Archimédes ze Syrakus se narodil roku 287 př. n. l. v italském městě Syrakusy (v té době řecká kolonie). Jeho otec byl astronom Fidius. V mládí odešel do Egypta studovat do alexandrijského múseionu, jehož součástí byla i Alexandrijská knihovna. Poté se vrátil zpět do Syrakus. Tam působil u krále Heiróna jako válečný inženýr. Během II. punské války oddálil pomocí svých válečných strojů dobytí rodného města o dva roky. Stroje, kterých užil, byla např. zrcadla na pobřeží (jimiž soustředil sluneční paprsky na lodě, které se poté vznítily) nebo také upravené katapulty. Po dobytí Syrakus v roce 212 př. n. l. nařídil římský velitel Marcus Claudius Marcellus, aby nechali Archiméda žít, jelikož pro něj mohl být důležitý, bohužel ho však nějaký legionář probodl mečem. Je pohřben v Syrakusách. Archimédes se nezajímal pouze o válečné stroje, ale o mechaniku obecně – sestrojil šroub (později nazvaný „Archimédův“), kterým se dala voda přepravovat do kopce. Celkem se mu připisuje asi 40 vynálezů. V matematice stanovil mimo jiné také přibližnou hodnotu π (mezi 3,1408 a 3,1429). Ve fyzice učinil jeden z nejslavnějších objevů – zákon o plovoucích tělesech – Archimédův zákon (těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené). Díky tomuto zákonu přišel na podvod s Heironovou „zlatou“ korunou. O fyzice a matematice sepsal knihy jako O měření kruhu, O kouli a válci, O počítání písku (v této knize popisuje, kolik zrn písku by se vešlo do vesmíru) nebo O plovoucích tělesech. Připravil Tomáš Sodomka

LETEM SVĚTEM ANEB CESTOVNÍ HOREČKA

Hádej, o jakou velkolepou stavbu se jedná Tato budova dosahující výšky 381 m, spolu s televizní věží dokonce 449 m je postavená ve stylu art deco. Nachází se v New Yorku v USA na křižovatce


15

červen/2010


16

červen/2010

Páté Avenue a West 34th Street. Po jejím dokončení v roce 1931 se stala na více než 40 let nejvyšší budovou světa, v roce 1972 ji překonala severní věž světového obchodního centra. Po zřícení budov při teroristických útocích ze dne 11. 9. 2001 se stala nejvyšší budovou New Yorku a třetí nejvyšší v USA (hned po Willis Tower a Trump International Hotel and Tower). V roce 1986 se budova zařadila na seznam národních kulturních památek. Budova je vlastněna a řízena W & H Properties. Patří k tomuto městu a je neodmyslitelnou součástí podobně,

Showplace v Doveru v New Jersey. V této sestavě nahráli v letech 1983 – 1984 dvě studiová alba a roku 1986 třetí, „Master of Puppets“, které je považováno za jednu z nejlepších metalových desek vůbec. 27. září 1986 zemřel baskytarista skupiny – byl zabit, když se autobus, kterým skupina cestovala, nedaleko Börarp ve Švédsku převrátil a dopadl přímo na něj. Skupina se však po nějaké době rozhodla pokračovat s novým baskytaristou původně hrajícím ve Flotsam & Jetsam. S ním vydrželi až do roku 2001 a nahráli pět studiových alb (včetně kompilace cover songů, přičemž nejznámější z těchto alb – a ze všech desek této skupiny vůbec - se nazývá „The Black Album“ neboli „černá deska“), plus záznam živého koncertu se symfonickým orchestrem (dirigent Michael Kamen), který se odehrál v San Franciscu 21. a 22. dubna 1999. V roce 2001 kapela znovu ztratila baskytaristu a na jejich další studiové nahrávce z roku 2003 jeho funkci zastal producent alba Bob Rock. V roce 2003 si skupina zvolila nového baskytaristu, který je známý ze Suicidal Tendencies nebo z doprovodné kapely Ozzyho Osbourna. V této sestavě nahráli zatím poslední studiové album v roce 2008. Tato hudební skupina patří do takzvané „Velké čtyřky“ a získala spoustu ocenění, mimo jiné osm cen Grammy.

jako Eiffelova věž patří k Paříži. Pokud jste poznali, o jaké stavbě je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou na kousek papíru a do 15. září zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny.

Pokud jste poznali, o jaké skupině je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou na kousek papíru a do 15. září zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravil Petr Schmied ml.

Připravil Ondřej Bouška Foto: www.rapidlearncomputerclub.com

ŠKROB DOPORUČUJE SVÝM ČTENÁŘŮM

KULTURNÍ OKÉNKO KDO JE TO? Tato hudební skupina vznikla v roce 1981 v Los Angeles na základě dvou inzerátů v místních novinách The Recycler. Skupina byla oficiálně zformována na počátku roku 1982. Společně s kytaristou Lloydem Grantem nahrála svoji první skladbu „Hit the Lights“ pro kompilaci Metal Massacre I. Po druhém inzerátu v The Recycler se ke skupině připojil kytarista Dave Mustaine a 14. března 1982 kapela hrála poprvé živě v Radio City v Anaheimu v Kalifornii s jejich prvním baskytaristou Ronem McGovneym. Na podzim roku 1982 se oba původní zakladatelé skupiny zúčastnili show v nočním klubu Whisky a Go Go, kde hrála skupina Trauma, a byli zaujati uměním jejich baskytaristy. Požádali ho, aby se k nim připojil a nahradil Rona McGovneyho. 11. března 1983 došlo k další změně sestavy, když byl kytarista Dave Mustaine vyhozen a nahrazen spoluzakladatelem skupiny Exodus. Tak byla zformována první „finální“ sestava ve složení bubeník, doprovodný kytarista/zpěvák, sólový kytarista a baskytarista (toto složení přetrvalo dodnes). Jejich první show naživo se odehrála 16. dubna 1983 v nočním klubu The

Svět potřebuje nové hrdiny! A proto přichází Kick-Ass se svými komplici! Teenager Dave Lizewski (Aaron Johnson) nevyniká žádnými zvláštními schopnostmi. Jediné, co ho baví, jsou komiksy. Ty ho taky inspirují natolik, že se rozhodne stát se superhrdinou! Bohužel mu k tomu ale chybí to nejdůležitější - nadpřirozené schopnosti… To ho ale nemůže odradit a jako každý správný superhrdina si vybírá přezdívku Kick-Ass. Dave ale není jediným superhrdinou v tomto prostoru. Nebojácné a dobře secvičené duo otce s dcerou Big Daddy (Nicolas Cage) a Hit Girl (Chloe Grace Moretz) také bojuje s kriminálními živly a postupně se jim i daří omezovat „království“ místního padoucha Franka D´Amica.


17

červen/2010

Akční, Komedie, Drama, Fantasy - USA, Velká Británie, 2010, 117 min. Režie: Matthew Vaughn Hrají: Aaron Johnson, Chloe Moretz, Christopher Mintz-Plasse, Nicolas Cage, Mark Strong, Clark Duke, Evan Peters, Lyndsy Fonseca, Garrett M. Brown, Stu 'Large' Riley, Deborah Twiss, Ohene Cornelius, Sophie Wu Připravil Dominik Bělský Foto: google.cz

Ian Kershaw: Příběh Operace Valkýra Stauffenbergův atentát na Adolfa Hitlera

z

20.

července

nejpropracovanějším

1944

pokusem

byl o

odstranění nacistického diktátora za celou dobu existence Třetí říše. Ačkoli plány na Hitlerovo zavraždění, vycházející jak z armádních kruhů, tak od izolovaných jednotlivců, byly mnohem staršího data a


18

červen/2010

Lacrimas Profundere- The Grandiose Nowhere Skupina Lacrimas Profundere hraje především gothic nebo taky doom metal. Pochází z Německa. Jejich hudbu doporučuji už kvůli temným a melancholickým textům, které mají určitou hloubku. Hudba je plná emocí a texty jen doplňují její tajemnost. Složení kapely: Christopher Schmid: zpěv Oliver N. Schmid: kytara Christian Freitsmiedl: kytara Daniel Lechner: baskytara Christian Steiner: klávesy Willi Wurm: bicí Deska byla vydána 30. 4. 2010 firmou Napalm Records. CD The Grandiose Nowhere obsahuje tyto skladby:

některé z nich došly i praktické realizace, teprve

akce

hraběte

Stauffenberga

ohrozila Hitlera přímo na životě a svým spojením s přípravou převratu, který by svrhl nacistický režim jako takový, představovala vyvrcholení snah odpůrců režimu. Kniha Iana Kershawa Příběh Operace Valkýra sestává ze tří kapitol převzatých z jeho dvousvazkové biografie o Adolfu Hitlerovi a doplňují ji četné dokumenty přímých aktérů dramatu – ty v českém překladu zčásti vycházejí vůbec poprvé. Originální název: Luck of the Devil Překlad: Pavel Vereš Nakladatelství: Argo Formát: 144 stran, vázaná Rok vydání: 2009

1. Be Mine In Tears (3:25)

7. Not For Love (3:20)

2. The Letter (3:53)

8. The Fear of Being Alone (3:11)

3. Lips (3:53) 4. I Don't Care (4:06)

9. My Little Fear (3:30) 10. Side (3:48)

5. Her Occasion of Sin (2:41)

11. Dead Heart Serenade (3:24)

6. A Plea (3:09)

12. No Matter Where You Shoot Me (4:05) Připravila Kristýna Drahošová

Škrob doporučuje: ČASOPIS EPOCHA V tomto časopise nenajdete nic, co by vás nudilo. Epocha je nabitá těmi nejpřitažlivějšími a nejzajímavějšími tématy v podobě, která je stručná, věcná a srozumitelná. Nejenom budoucnost je nejasná, ale také minulost

Připravila Kristýna Drahošová

ještě nebyla úplně odhalena. Každým dnem jsme tomu ale blíž a blíž díky


19

červen/2010

Epoše. Ta se však zabývá nejenom minulostí,

ale

také

nejnovějšími

informacemi ze světa nových objevů, technologií,

společností,

světovým

byznysem, celebritami i velkými zločiny. Počet stran:

66+4

Formát: Rok vzniku: Šéfredaktor: Vydavatelství: Běžná cena:

200×270 mm 2005 Mgr. Martin Sivák RF Hobby, s r. o. 29,90 Kč/vydání Připravila: Iveta Sodomková Foto: http://www.google.cz

JAZYKOVÝ KOUTEK


20

červen/2010

POZNÁTE FILMOVÉ HLÁŠKY? Minulé číslo Škrobu přineslo další úkol z oblasti českého filmu. Měli jste poznat, ze kterého díla jsme pro vás vybrali známé filmové „hlášky“. Pokud jste při hledání řešení nebyli úspěšní, můžeme vám prozradit, že oním filmem byla velmi populární česká komedie Pelíšky režiséra Jana Hřebejka. Abyste se s filmem lépe seznámili, přinášíme jeho stručnou charakteristiku. Příběhy jedné historické generace stárnoucích rodičů, dospívající mládeže a malých dětí. Děj je zasazen do konce šedesátých let - podzim 67 až léto 68 s krátkým epilogem přesahujícím do let sedmdesátých. Pražská vilová čtvrť Hanspaulka, jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro mozaikové vyprávění paralelních životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968. Zdroj: www.csfd.cz

Do červnového čísla Škrobu jsme vybrali ukázku ze scénáře dalšího známého filmu režiséra Jaroslava Papouška. Uhodnete jeho název? Řešení se dozvíte v příštím čísle.

Znáte svůj mateřský jazyk? Co znamená, když se řekne: OBRATNÍK

Vyberte z následujících možností: a) živočich, jehož páteř je složená z obratlů b) zeměpisná rovnoběžka c) obratný, zručný člověk Co znamená, když se řekne: „OBRÁTÍME LIST“ Vyberte z následujících možností: a) Začneme číst novou stránku. b) Budeme foukat tak silně, že se obrátí listy na stromě. c) Začneme mluvit o něčem jiném. Řešení naleznete na straně 29.

1) „Já ti řeknu, že vona tancuje docela dobře.“ „Hmm, to víš, tančila… to se pozná.“ „Ta shodit takovejch padesát kilo…“ „To ti řeknu… baletka… úplná labuť.“ 2) „Člověče, to je úplnej ráj.“ „To je ráj, viď? To je žrádlo?“ „No, vždyť říkám, že ráj.“ 3) „Les je tu krásnej, ale houby jsou tu vysbíraný.“ 4) „Kam jdeš s těma cigaretama?“ „Hádej.“ „Hele v ložnici mi kouřit nebudeš!“ „Hele koukej, ať máš hotový to kafe.“ „Člověče, už bude to kafe, mně je blbě.“ „Koukej vypadnout s těma cigaretama!“ „Běž dělat to kafe a nevotravuj.“ „Povidám ti, koukej vypadnout s těma cigaretama!“ „Ježišmarja, babo, neblázni mě už, krucifixhimlhergot… dyť to neni už možný, já se z toho zbláznim, já se z toho snad zbláznim, co je to za babu bláznivou!“ 5) „Ti říkám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej…“


21

červen/2010


22

červen/2010

Jazykolamy Z následující skupiny písmen se pokuste sestavit co nejvíce vlastních mužských jmen. Našim redaktorkám, které pro vás hádanku připravily, se jich podařilo vytvořit devatenáct. Předstihnete je?

PTMEAÁORVINŠL Slova, která se našim redaktorkám podařila vytvořit, najdete na straně 29.

Zalyžařivší si lyžař potkal nezalyžařivší si lyžařku. Myška spala, miska spadla. Zaželezilo-li se železo, či nezaželezilo-li se železo. Vyskočil vyskočil, Vyskočilku přeskočil, Vyskočilka vyskočila, Vyskočila přeskočila. Utlum tu hubu a kup tu kupu hub! Řehoř Řehořovič řeže řeřichu.

Perličky ze žákovských knížek Ohrožuje zdraví spolužáka házením pantofle, ačkoli není jeho.

FANTAZII SE MEZE NEKLADOU ANEB NAŠE LITERÁRNÍ POKUSY

Okusuje spolužákům aktovky. Olizuje křídu a potom chce jít domů. Byl odveden neznámou osobou. Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací. Opakovaně si nepřinesl pomůcky na výtvarnou výchovu (špalek dřeva). Otec: Já nevím, čím topíte vy, ale my topíme plynem. Dřevo nepotřebujeme. Opakovaně usíná o hodině a po otázce, v kolik šel spát, odpoví, že před pěti minutami. Píchá spolužáka špendlíkem a diví se, že ho to bolí! Píchá svého souseda půjčeným kružítkem. Kupte jí vlastní! Píše spolužákovi na židli, že je vůl, a tím ničí školní majetek! Plazí se po zemi a očuchává svým spolužákům nohy. Plival na schodišti na níže postaveného učitele vyššího ročníku, čímž snížil jeho vážnost. Zametá drobky vycpaným mývalem a poškozuje tak školní pomůcky. Jeho vědomosti stačí pouze na to, aby propadnul. Předvádí se před spolužáky, jak je vyspělá. Naštěstí zatím žádný nereaguje. Dělal na mě pošklebky tak šikovně, že jsem je jen stěží rozpoznala od jeho normálního výrazu v obličeji. Při diktátu opisuje špatně od spolužáka, takže propadnou oba.

Připravila Adéla Jirušová

BOLESTIVÝ ŽIVOT Druhá část V patnácti, dva roky po tom, co mě rodiče dali do děcáku, mě začal otravovat jeden kluk. Jmenoval se Alex. Neustále za mnou chodil a ptal se: „Nechceš si pokecat?“ Byl mi nepříjemný, a tak jsem si s ním povídat nechtěla. Radši jsem byla sama. Mohla jsem přemýšlet, co jsem udělala špatně, že mě rodiče neměli rádi. Nikdy jsem na to nepřišla. A ten kluk mě pořád otravoval. Už jsem neměla sílu mu odporovat a šla jsem se s ním projít. Nejdřív se ptal, odkud jsem a proč jsem tady. „Měla už jsi s někým sex?“ zeptal se najednou. Udivilo mě to, ale odpověděla jsem: „Ne, neměla.“ Usmál se a chytil mě za ruku. „Si ta nejkrásnější holka, co znám. Mám tě rád už vod tý doby, cos přišla.“ Rozhlédl se po parku a zatáhl mě do křoví. Strčil mě a já jsem spadla na zem. Nevěděla jsem, co mi chce udělat. Vstát jsem se ale neodvážila. Začal mi rozepínat knoflíčky u halenky. Začala jsem se bránit. Chytil mě za ruku a sykl mi do ucha: „Jestli začneš řvát nebo budeš chtít utýct, tak tě zabiju!“ To mě znehybnilo. Ležela jsem a nechávala se osahávat jeho slizkýma rukama. Během několika minut jsem byla nahá. Ta bolest, kterou jsem v té chvíli cítila, mě provázela celý život. „Bylo to moc krásný. To si někdy musíme zopakovat,“ mrkl na mě a odešel, jako by se nic nestalo. Slzy mi stékaly po tvářích, ale do děcáku jsem přišla bez jediné stopy po slzách. Nikdo se neptal, proč jsem přišla tak pozdě, a to mi vyhovovalo. Vešla jsem do svého pokoje, lehla jsem si na postel a brečela jako nikdy v životě. I přes všechna tahle muka jsem nepřestávala myslet na to, jak se pomstím svým rodičům. Napadlo mě, že bych nahlásila policii vraždu mé sestry, ale to


23

červen/2010

jsem po chvíli zavrhla. Přišlo mi to nečestné vůči mému otci a navíc nevím, kde moje sestra je, takže bych policii v hledání moc nepomohla. Další věc je, že by mě policie vyslýchala celé dny a na to já nemám nervy. Prostě musím přijít s rychlým a účinným řešením. Ale jak to udělat? „Ahoj Alexi, nechtěl by ses někam jít posadit a dát si kafe?“ zeptala jsem se ho. „Co tak najednou?“ zatvářil se překvapeně. Pokrčila jsem rameny a on se mě na nic neptal. Zašli jsme do jedné malé hospůdky, kde skoro nikdo nebyl. Začala jsem si s ním povídat a hovor přešel až k mému životu před děcákem. Vylíčila jsem mu všechno i můj plán na pomstu. Nejdříve se na mě zachmuřil, ale pak se zakřenil: „Du do toho s tebou. Tohle si přece nemůžu nechat ujít.“‘ Pokračování příště Iveta Sodomková

Vše se stalo zhruba před půl rokem v sobotu na začátku prázdnin. Tu sobotu měla být první letošní zábava a já si řekl, že se tam půjdu podívat. Za týden mi mělo být 15 let, a tak proč bych nešel? Vyrazil jsem před osmou hodinou večer a cestou jsem potkal partu pěti mladých lidí. Po chvíli jsme se docela skamarádili a společně si sedli k jednomu stolu. Po několika tancích se dostavila žízeň a únava a věřte, že kofola se nepila. Ale pokračovalo se, čas rychle plynul a únava byla větší a větší. Po chvíli si k nám přisedl jeden cizí kluk, vytáhl z kapsy krabičku s malými bílými pilulkami a položil ji na stůl. Říkal, ať si prý každý vezme jednu, že nám to neublíží a že po tom nebudeme unavení. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem si tedy jako všichni ostatní jednu vzal. Chvíli se nic nedělo, ale potom únava opadla a tančilo se dál. Ale opak bývá pravdou, asi po dvou hodinách se mi začala točit hlava a bylo mi špatně. Potom se mi setmělo před očima a omdlel jsem. Dál už si nic nepamatuji, až probuzení v nemocnici mi připomnělo, co se stalo. Doktor říkal, že mi nějaká stimulační látka narušila organismus. Pár dní jsem si tam poležel, přišla mě vyslechnout i policie, zkrátka byl to pěkný průšvih. Nakonec se zjistilo, že ten kluk, co nám dal ty prášky, je nějaký drogový dealer nebo něco takového. A od té doby už na zábavy chodím zřídkakdy, a když už, tak si dávám velký pozor na to, co piju, jím nebo vůbec dělám. Abych nedopadl stejně nebo ještě hůř jako tehdy. Každý z nás by si totiž měl uvědomit, co to vlastně dělá, když se na zábavě nachomýtne k něčemu podobnému jako já. Petr Hainc Obrázek: files.rover-info.webnode.cz

24


červen/2010

Jarní krásy Aneta Boušková Ta bílá sněženka z Jara se okrasou zahrady stala. Ta bílá bledulka sněhová je každým rokem taková.

Ta zahrádka, co bílá byla, se na Jaře proměnila. Vše se na Jaře mění a to Jaro ošklivé není. není. Je krásné a hřejivé a ozdobené a přemilé.

V červnovém čísle Škrobu přinášíme třetí a zároveň závěrečné vyprávění na téma MOJE MEMOÁRY A MIZÉRIE ZE ŠKOLNÍCH LET. Seznámíte se v něm s názory dalšího z žáků deváté třídy na to, jak vidí svou pouť nástrahami základní školní docházky. Na přání autorky nezveřejňujeme její jméno.

Když jsme dostali za úkol napsat sloh na téma „Moje memoáry ze školních let“, zpočátku jsem vůbec nevěděla, o čem mám psát. Ale pak jsem si řekla, že po pěti letech strávených na této škole se zajisté pár vzpomínek hodných zveřejnění najde. Sice jsem v Krouně nastoupila až do páté třídy, ale když jsem začala přemýšlet, našlo se dost věcí, na které nikdy nezapomenu. Nikdy mi nevymizí z paměti hodiny hudební výchovy s naší třídní učitelkou Lenkou Beniačovou. Hráli jsme na flétny a já seděla s Ájou Vašulínovou. Už si nevzpomenu, která to přesně byla píseň, ale Ája vždy na konci taktu nebo v pomlkách hrála tóny navíc. Když jsem se zeptala, proč to dělá, odpověděla mi: „Třeba si toho učitelka všimne a řekne, že jsem kreativní.“ Paní učitelka si toho nikdy nevšimla a Ája se nedočkala vytoužené pochvaly. Takových perliček z páté třídy je mnohem víc. Ale nejvíce vzpomínek, a nemyslím, že jen u mě, zanechalo období, kdy u nás vyučoval pan učitel Šípek. Myslím, že jsme v době jeho nástupu na tuto školu byli v 6. třídě. Měli jsme ho na angličtinu a zeměpis. Všechny nás velmi překvapilo, když přišel na hodinu anglického jazyka a spustil na nás plynnou angličtinou. Nevím, proč to bylo tak nečekané, ale bylo to překvapení. Hodiny s ním byly velmi záživné. Vůbec nevím, kdy a jak přesně k tomu došlo, ale děti se do něj najednou začaly navážet,


25

červen/2010

měly dvojsmyslné poznámky a narážky a naprosto ho nebraly vážně. V jeho hodinách nikdy nebyl klid a všichni si zajisté pamatují jeho legendární hlášky typu: „No fuj! Nech si ten pubertální smích na víkend!“, „No tak, procvičovali jsme to spolu!“ a spoustu dalších. Já jsem v té době seděla s Marťou Bukáčkovou a bylo neskutečné, co jsme si k němu dovolovaly. Samozřejmě nejen my. Nikdy nezapomenu, co řekl Libor Bouška, když ho s Michalem vytáčeli. Učitel vypadal, že každou chvíli vybuchne, ale Libor řekl: „Ne, ještě je to dobrý, ještě nemá úplně červenou pleš.“ Třída vybuchla smíchy. Učitelův impozantní „účes“ byl také často rozebírán. Do paměti se mi také vrylo, jak letošní sedmáci na židli položili nálepku, myslím s autíčkem. Pan učitel si na ni sedl a ona se mu přilepila na kalhoty. Chodil tak celý den a nikdo mu nic neřekl. Když se člověk zamyslí, najde hodně vzpomínek, ať pěkných, či ne. Ve škole jsme prožili velkou část dosavadního života a jistě v nás zanechala hodně dojmů. Při této práci jsem si toho hodně vybavila a taky mi došlo, že mě tu čeká poslední půlrok. Budu na období základní školy vzpomínat ráda a myslím, že nejen já.


26

červen/2010

teoretické řešení se to nabízí. V praxi to bude horší. Řeky dříve sloužily k přepravě, k dopravě apod., proto je jasné, že se stavět kolem řek muselo. A co upravit koryta řek tak, aby se při větších dlouhodobých srážkách voda nevylévala? Udělat je hlubší, postavit nějaké zdi nebo vybudovat nějaké postranní kanály, odtoky. Nejsem si jistá, jak by to vypadalo v praxi, ale určitě by to nějak šlo. Přijde mi, že se povodně řeší až ve chvíli, kdy přijdou, což je už trochu pozdě. A co zajištění protipovodňové ochrany? V oblastech, které jsou často postiženy povodněmi, by měly být zásoby písku, pytlů a dalších věcí, které jsou k ochraně např. vašeho domu před povodní nezbytné. Co dodat na závěr? Podle mě se před povodněmi můžeme bránit, ale je to věc náročná a hlavně finančně velmi nákladná. Oxana Kurasevičová

Na přání autorky její jméno nezveřejňujeme

NÁZORY, UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE

V posledních týdnech slýcháme o povodních často. Vytrvalé deště zvedly hladiny řek na severní Moravě a ve Slezsku natolik, že se vylily z břehů. Co kdybychom se podívali do hloubky problematiky povodní, jak a proč k nim vlastně dochází? Dalo se, nebo dá se to nějak ovlivnit? Domnívám se, že teď už je celkem pozdě. A co v minulosti? Možná že tehdy se dalo něco ovlivnit. Povodně postihují města, vesnice a domy hlavně u řek. Co třeba nestavět v blízkosti řek? To by šlo asi stěží, ale jako

V loňském roce uplynulo již 20 let od doby, kdy byl svržen komunistický režim a nastolena demokratická společnost. Žáci dnešních devátých tříd nebyli tehdy ještě na světě. Přesto nebo možná právě proto jim byl zadán úkol, aby se zamysleli nad tehdejšími událostmi, o nichž již mnohokrát slyšeli od svých učitelů, v rozhlase či v televizi, a také nad tím, co všechno nám život v demokratické společnosti přináší. Třetí a zároveň závěrečnou práci na zadané téma zveřejňujeme v tomto čísle. Položme si otázku, zda se nám dnes žije lépe než před listopadem 1989. Nebo ještě jinak: Dal nám nový režim víc, než vzal? Zlepšila se, nebo naopak zhoršila kvalita našeho života? Zamysleme se nad tím, co je demokracie a svoboda. Základem demokracie je, že si lidé vládnou sami. Aby takový systém fungoval, je potřeba dostupné informovanosti. A ta je spojená se svobodou projevu, svobodou shromažďovací a se svobodnými sdělovacími médii. Každý má právo na


27

červen/2010

svobodu názoru a vyjadřování, bez cenzury a bez omezení. Svoboda shromažďovací umožňuje realizovat svobodu projevu ve shromáždění a je provázaná i s náboženskou svobodou. Jakou hodnotu má možnost vyslovit veřejně vlastní názor? Většinou o tom ani nepřemýšlíme, zdá se nám to přirozené a samozřejmé. Naše generace nezažila, jaký je život v nesvobodných podmínkách, kdy jen odlišný názor může být důvodem k pronásledování, ztrátě zaměstnání, nebo dokonce vězení. Známe to jen z vyprávění našich rodičů, prarodičů a z různých dokumentů. Za komunistického režimu málokdo o svobodě přemýšlel a uvědomoval si, že vůbec nějaká svoboda a svobodný život existuje. Většina lidí byla se zavedeným režimem smířena a na absolutní znárodnění všeho a na noviny, které psaly o všem stejně, a zejména v souladu s uneseními komunistické strany, si zvykla. Co je to vlastně svoboda a jak si ji představujeme? Představy o svobodě bývají rozličné. Někdo si svobodu představuje jako něco, co si může přivlastnit. Něco, co patří jen jemu a na co jiní nemají nárok. Takto si svobodu představovali komunisté. Jenže, a to ještě dodnes nedošlo všem, svoboda je nedělitelná. Svobodu si stejně jako slušní lidé mohou užívat i ti druzí. A s tím se jaksi nepočítalo. Slušní jsou zdrženliví, vědí, že svoboda patří všem, i těm, se kterými si nemají moc co říci. Ti druzí si myslí, stejně jako komunisté, že svoboda je příležitost pro ně a ostatní se mají přizpůsobit nebo být zticha. A proč tomu tak je? Protože ještě stále se neumíme vyrovnat s tím, že svobodní jsou i ti, jejichž myšlení a jednání není v souladu s naším. A jak vidím současný státní režim? Stáváme se standardní demokratickou a kapitalistickou zemí, tedy jenom tím, čím jiní jsou už dávno. Ale morální stav naší společnosti není v pořádku. Chybí tady spravedlnost, soudům málokdo věří, vyskytuje se korupce, neprůhlednost, machinace, při kterých zbohatli lidé, kteří pak utekli do zahraničí a prošlo jim to. Také značně narostla zločinnost a nezaměstnanost. Žít ve svobodné zemi a být svobodný neznamená dělat si, cokoli se člověku zamane. Když máte naprostou svobodu a s ní všechny příležitosti, které přináší, máte i odpovědnost. Odpovědnost k sobě samému a odpovědnost ke svým bližním. Omezujete se už jen sami – mírou vašeho talentu, vašich schopností a vaší vůle, aniž vám to někdo nakazuje. Na závěr této úvahy musím konstatovat, že se svobodou jsme se ještě stále nenaučili komunikovat na takové úrovni, jakou si zaslouží. Nezapomínejme na to, že cenu svobody poznáme především tehdy, když ji ztratíme. Jiří Hainc Obrázek: www.dekomunizace.cz

28


červen/2010

Průzkum na naší škole: Nejoblíbenější internetové stránky našich žáků (Jeden hlas získaly tyto stránky Kinotip, Luckav, Koně, Lide, Evropa 2, ulož.to, E-mail, Nova, Orionprodeti, Eaton Pardubice.)

Připravily Daniela Nováková, Michaela Sklenářová a Iveta Sodomková

Anketa: Kolik času strávíš denně na internetu a jaké stránky nejčastěji využíváš? Karolína Černá, Černá, 6. třída – Hodně času. Hlavně Facebook a You Tube. Hana Pešková, Pešková,6.třída – Asi tak půl hodiny a někdy hodinu. Google, Seznam, Superhry.

Dominik Pešek, Pešek, 3.třída – Na počítači jsem asi tak dvě hodiny. Superhry. Monika Novotná, Novotná, 6. třída – Dvě hodiny, někdy hodinu. You Tube, Google, Seznam. Josef Kyncl, Kyncl, ředitel školy - Odhadem dvě až dvě a půl hodiny a z toho drtivou většinu času sháním informace do práce. To znamená, že navštěvuji stránky ministerstva školství a různé stránky týkající se vybavení školy. Dalšími důležitými stránkami, které sleduji, jsou ty věnované zákonům a legislativě. A menší část, asi


29

červen/2010

deset procent času, pročítám zprávy, to znamená, že sleduji, kde se co ve světě stalo. A zajímají mě také auta a počítače. Připravily Radka Kusá a Monika Novotná

HLAVOLAM, ŘEŠENÍ SOUTĚŽÍ

MOUCHA A VLAKY Zadání: Dvě města A a B jsou od sebe vzdálena 90 km. Z města A do města B vyjede vlak rychlostí 60 km/h. V tu samou chvíli vyjede z města B vlak do města A po té samé koleji stejnou rychlostí. Ve chvíli, kdy se vlaky rozjedou vstříc jisté zkáze, z předního okna (u strojvůdce) vlaku jedoucího z A do B vystartuje moucha cestovatelka rychlostí 100 km/h a letí vstříc druhému vlaku. Ve chvíli, kdy k němu doletí, dotkne se nožkou jeho předního skla a letí zpátky. Takto moucha lítá mezi vlaky než jí rozmáčknou na placku. Úkolem je zjistit, kolik kilometrů moucha celkem nalétala. Řešení přineseme v dalším čísle.

Řešení soutěže „skládáme slova“: Našim redaktorkám se z daných písmen podařilo vytvořit devatenáct mužských jmen – Alan, Aleš, Arnošt, Emil, Ivan, Ivo, Leoš, Martin, Michal, Michael, Milan, Miloš, Oliver, Otmar, Oto, Pavel, Petr, Roman, Tomáš, Vlastimil, Viliam, Romeo, Šimon.

Řešení úkolu: Co znamená, když se řekne: OBRATNÍK. Správná odpověď je b.; Co znamená, když se řekne: „OBRÁTÍME LIST“. Správná odpověď je c. Vydává Základní a Mateřská škola v Krouně, PSČ 539 43, 469341115 e-mail: [email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XVII.

Redakční rada: M Kusá, R. Kusá, M. Novotná, D. Nováková, M. Sklenářová, I. Sodomková, O. Bouška, P. Hainc, D. Bělský, K. Drahošová, A. Jirušová, O. Kurasevičová, T. Sodomka, A. Švandová, Mgr. Petr Schmied Illustrations: Tereza Brožková Kopírování či jiné používání jakékoliv části bez souhlasu vydavatele je zakázáno.

Červen 2010


30

VYMALUJ OBRÁZKY

červen/2010


31

červen/2010


32

červen/2010

&&&&& Žofka křížovka &&&&& Letní školní prázdniny v červenci a srpnu bereme jako samozřejmost. Poprvé byly takto stanoveny již nařízením císaře … (1. část tajenky) ze dne 24. května 1786, které letní prázdniny na uvedené měsíce zavedlo od července 1787. Do té doby byly hlavní prázdniny v měsících … (2. část tajenky). Letní prázdniny tak letos budou mít již 224. narozeniny.

Hi!, My name is Zakumi and I am the Official Mascot for the 2010 FIFA World Cup South Africa.

Vuvuzela It’s plastic, half a metre long, brightly coloured and sounds like an elephant. Vuvuzela is the noise-making trumpet of South African football fans, and it’s come to symbolise the sport in the country. 2010 CUP HOST CITIES There are nine cities which will play host to 2010 FIFA World Cup matches from June 11 – July 11. Johannesburg, the largest of these has two FIFA World Cup stadiums. The other eight host cities each have one stadium. The 2010 FIFA World Cup stadiums are regarded as being among some of the best in the world. Each city is unique and will give very different perspectives on South Africa and people,

More about Zakumi What does Zakumi mean? ZA means South Africa and Kumi means ten – so my name literally means South Africa in 2010. How old are you? I am 16 years old. I was born in the same year that the new democratic South Africa was born – 1994. What are you? I am a leopard of course! Why is your hair green? I love football. I decided to dye my hair green because I thought it would be the perfect camouflage against the green of the football pitch; a bit like my rosette spots are when hunting in the wilderness!

Stranu připravila Martina Nováková

VODOROVNĚ: A. Pícnina; úřední postupy. – B. Vojenská hodnost; těžký prvek. – C. Nejvyšší karta; oslovení muže; kořist; severské zvíře. – D. Označení atestu dětských hraček; 2. část TAJENKY. – E. Účinek; tázací zájmeno; Akademie věd (zkratka). – F. Snažiti se vypadat jako někdo jiný. – G. Léčebná strava; neotesanec; starší zájmeno. – H. Chlapec; ypsilon; anglicky „zábava“; stovky. – I. Hlavní město Ázerbajdžánu; citoslovce; notýsek pro psaní osobních poznámek a zážitků. – J. Chorvatský ostrov; malý tác. SVISLE: 1. Bochník; diskžokej; chemická značka bóru. – 2. 1. část TAJENKY; české město. – 3. Zvětrávání; hovorové označení jedné z lounských dílen. – 4. Nenabroušená; tělocvičný výkon. – 5. Obec na Slovensku; zkratka dřívějšího Ředitelství traťové dopravy; polodrahokam. – 6. Neoplývající ochotou k práci; samice koně. – 7. Plán na škodlivost; rychlé občerstvení. – 8. Dým; dřívější označení veřejných záchodů; jasně červená. – 9. SPZ okresu Olomouc; matematická konstanta; hovorově „něco k jídlu“. – 10. Orgán čichu; rifle; zápor. – 11. Ženské jméno; hovorové označení otce. – 12. Boty; slovensky „jinak“. Pomůcka: Eča; Šolta. Pokud jste správně vyluštili tajenku dnešní křížovky, napište její znění spolu se svým jménem a třídou na kousek papíru a do 15. září zaneste p. uč. Schmiedovi. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.

2010

Recommend Documents