2010

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky

6/2010

FLYING RHINO: CO AKCE, TO ORIGINÁL

44. 44. lehký lehký motorizovaný motorizovaný prapor prapor Jindřichův Jindřichův Hradec Hradec přírody é n s á r k y ny milovník zve všech tivního odpočinku a ak republiky é k s e Č il s y rojených z řad ozb h rodinné příslušník pochodu a jejic istického r u t o h é v ík dálko na V. ročn adách

kan v u o d a n a Českou K

Kdy? V so bot Kde? Obla u 4. září 2010 st Koho? Vyz České Kanady na Jin navače pě dřichohra ší turistik decku y

Propozice pochodu a formulář přihlášky ke stažení na internetové stránce www.44lmopr.army.cz Kontakt: Petr Pokovba, 721 619 531, [email protected]

OBSAH Oslavy Dne vítězství

2

......................

V sobotu 8. května vyvrcholily oslavy 65. výročí ukončení 2. světové války

2

Stonožka slavila s armádou

.......

21

Tisícům položek vládne řád

.......

36

Dětské humanitární hnutí Na vlastních nohou – Stonožka oslavilo 20. výročí svého vzniku a také deset let spolupráce s českými vojáky

Základna opravovaného materiálu – to není jen skladovací areál, ale vojenské zařízení s řadou specifických úkolů

Reálná příprava na mise

Kaleidoskop .................................... 39 IDEB 2010 ......................................... 40

.............

22

V polovině dubna proběhlo v Brdech cvičení dělostřelců

Božena u řeky Jordán

...................

24

Cvičení ženijní jednotky Armády ČR na teritoriu, které je zaminované po předchozích válečných konfliktech

Maďarský SHORAD 2010

..............

26

Na bratislavském veletrhu prezentovali čeští i slovenští výrobci řadu novinek i úspěšných výrobků obranného průmyslu

40

Ve výcvikovém prostoru Hradiště se konaly ostré střelby 12. protileteckého pluku maďarské armády

Jmenování nových generálů ..... 4 Za odvahu a statečnost ................ 5 Ministr obrany Martin Barták udělil 8. května nejvyšší resortní vyznamenání veteránům 2. světové války a bojovníkům proti totalitě

Barikády na Žižkově

7

.....................

V Armádním muzeu na pražském Žižkově byla otevřena nová výstava o konci války v Čechách

Návrat svobody

S výhledem deseti roků dopředu ............................................ 28 Klíčové dokumenty obranné a bezpečnostní politiky státu, jakož i strategického rozvoje resortu obrany jsou dílem „SOPSky“

Pomoc při povodních

....................

31

Armáda ČR vytvořila úkolové uskupení k likvidaci následků povodní s případným nasazením 1 800 vojáků a desítek kusů techniky

8

...............................

Plzeň si po 65 letech znovu vychutnala atmosféru osvobození

Co akce, to originál

.......................

10

Tři tisíce vojáků z pěti armád NATO spolupracovalo při společných bojových operacích na cvičení Flying Rhino 2010

Když mluví řeč symbolů

..............

44

Prezident České republiky Václav Klaus předal pěti útvarům bojové prapory

10

1. československá divize ve Francii ......................................... 46

31 Muž mnoha profesí

.......................

32

Podpraporčík Pavel Stehlík absolvoval před nástupem do mise pyrotechnický, zdravotnický kurz a výcvik zaměřený na letecké a dělostřelecké navádění

Princip zrcadla

(Dokončení z minulého čísla) Naši vojáci se zúčastnili až ústupových bojů francouzské armády těsně před její kapitulací

Renault UE

.......................................

48

Roku 1940 používali naši vojáci ve Francii obrněná zásobovací vozidla Renault UE

Stále v poklusu

...............................

34

Náčelník Vojenské policie brigádní generál Vladimír Ložek nám po roce stráveném ve funkci poskytl rozhovor

...............................

52

Do práce vlakem, domů po svých – to je každodenní rutina systémového inženýra ze Štěpánova

Dvě perly Středomoří

...................

54

Z nabídky zahraničních dovolených Volarezy

14 Jako při hře na počítači

...............

14

Střelba z těžkého kulometu M2HB-QCB umístěného na obrněných terénních automobilech Iveco je velice přesná a poměrně komfortní záležitost

57

Pokračování cyklu článků o možném způsobu zvyšování tělesné kondice

Výzbroj 16. kontingentu nasazeného v misi KFOR v Kosovu posílily tři obrněné transportéry Pandur ......................

.................

O oživení populárních armádních běžeckých závodů

Strava – důležitá forma regenerace (1) ............................... 58

Prověří je extrémní podmínky ................................. 18

Vojáci a děti Kosovu

Vzkříšení běžecké ligy

20

Příslušníci rakovnického ženijního praporu uspořádali sbírku školních a sportovních pomůcek pro školáky v kosovské Horní Dumnici

Z redakční pošty ............................ Knižní tipy ....................................... Nové přírůstky v knihovně VHÚ ............................. Military English .............................

60 60 61 62

Jazykový koutek

A spoj ................................................. 64 Kaleidoskop .................................... 64

65. VÝROČÍ

65. VÝROČÍ

SVOBODU LZE ZTRATIT SNADNO Poslední část pietního aktu pokračovala projevem Václava Klause v Slavnostní síni uvnitř Památníku. Prezident zdůraznil, že naši úctu si zaslouží všichni vojáci spojeneckých armád, ti z Východu i ti ze Západu, protože to byli oni, kdo zásadním způsobem přispěli k našemu osvobození od nacistické okupace.

2

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: autorka a Radko JANATA

České republiky armádní generál Vlastimil Picek.

Slavnostním uložením ostatků neznámého vojína z bitvy u Zborova a účastníka dukelské operace do vojenského kolumbária na pražském Vítkově, jmenováním nových generálů na Pražském hradě a udělením nejvyšších resortních vyznamenání ministra obrany v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici vyvrcholily v sobotu 8. května oslavy 65. výročí ukončení 2. světové války.

DŮSTOJNÉ ULOŽENÍ OSTATKŮ

Na Vítkov se sjelo na 250 veteránů 2. světové války, kteří dnes žijí nejen v Česku, ale i ve Velké Británii, Rusku a Izraeli. Vzpomínkového aktu se spolu s nimi zúčastnili i nejvyšší představitelé

státu, včetně prezidenta Václava Klause a předsedy vlády Jana Fischera. Resort obrany reprezentovali místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták a náčelník Generálního štábu armády

Bitva u Zborova v roce 1917 byla jen epizodou 1. světové války. Proslavila však československé legionáře, kteří v ní drtivě zvítězili. Kromě maďarských a německých jednotek bojovali i proti Čechům. Na straně nepřítele byli totiž vojáci pětatřicátého plzeňského a pětasedmdesátého jindřichohradeckého pluku. Ti však bojovali v rakousko-uherských uniformách. V Národním památníku na Vítkově byly původně uchovány jen ostatky bojovníka z dukelské operace. Po loňské rekonstrukci se obnovil hrob Neznámého

vojína a při letošních oslavách do něj byly vloženy jak ostatky účastníka dukelské operace, tak i ostatky vojína z bitvy u Zborova, které byly vloni na podzim převezeny z Ukrajiny do Česka. „Už představitelé první republiky usilovali o důstojné uložení ostatků neznámého vojína od Zborova, z dějiště bitvy, která se stala jedním ze symbolů vzniku našeho samostatného státu,“ připomenul Martin Barták. „Poprvé se tak stalo v roce 1922, kdy byla rakev uložena na Staroměstské radnici. Nacisté ale hrob během okupace zničili a po válce se už nepodařilo rakev dohledat. Dnešní pietní akt proto reprezentuje naprosto výjimečný moment v životě celé naší společnosti. Naplňuje se tak beze zbytku idea z éry Masarykových moderních dějin naší státnosti.“

PĚT NOVÝCH BOJOVÝCH PRAPORŮ Po uložení ostatků pokračoval ceremoniál před Památníkem slavnostním položením věnců pod sochu Jana Žižky a přítomní uctili minutou ticha, kterou doprovázely tři čestné salvy, válečné oběti. Poprvé od konce 2. světové války byly na rozkaz prezidenta vyneseny všechny historické prapory jednotek ozbrojených sil. Václav Klaus zároveň předal pěti útvarům AČR – 26. brigádě velení, řízení a průzkumu ze Staré Boleslavi, 22. základně letectva ze Sedlce, Vícenic u Náměště nad Oslavou, 142. praporu oprav „Klatovských dragounů“ z Klatov, 151. ženijnímu praporu z Bechyně a 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce – bojové prapory.

A report 6/2010

A report 6/2010

Oslavy DNE VÍTĚZSTVÍ

„Málo si to uvědomujeme, ale náš stát vznikl v důsledku změn, které přinesl konec 1. světové války, a možnost přetrvat a pokračovat dále mu dal výsledek války druhé,“ řekl Václav Klaus. „Je to paradoxní, ale bez těchto dvou válek by nebylo ani české samostatnosti a suverenity. Musíme si ale uvědomit, že k tomu, aby byla naše státní existence popřena, stačily čtyři podpisy v Mnichově. Na to bychom neměli zapomínat. Poučení je jasné – svobodu a vládu nad svými věcmi můžeme pozbýt snadno, získat je zpět, je úkol nesmírně obtížný. Scházíme se tu dnes hlavně proto, abychom si z tragické zkušenosti uplynulých šedesáti pěti let pokusili odnést si něco pro naši budoucnost.“

3

65. VÝROČÍ

JMENOVÁNÍ nových generálů Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Radko JANATA

A report 6/2010

V sobotu 8. května v prostorách Pražského hradu jmenoval vrchní velitel ozbrojených sil Václav Klaus u příležitosti Dne vítězství šest příslušníků Armády ČR do vyšších vojenských hodností. Do hodnosti generálmajora byl jmenován Petr Pavel, národní vojenský představitel ČR u Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě. Do hodnosti brigádního generála byli povýšeni Bohuslav Dvořák, ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO ČR, Milan Kovanda, zástupce velitele společných sil, Rostislav Pilc, zástupce ředitele Vojenského zpravodajství, Pavel Rybák, náčelník štábu Velitelství sil podpory, a Jaromír Zůna, velitel Velitelství výcviku-Vojenské akademie. Prezident současně povýšil do hodnosti brigádního generála i dva veterány 2. světové války – Alexandera Beera a Jaroslava Klemeše.

4

Generálmajor Petr Pavel se narodil 1. listopadu 1961 v Plané u Mariánských Lázní. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska, obor průzkum. Absolvoval kurz strategického zpravodajství ve Washingtonu v USA a brigádní velitelský a štábní kurz v britském Camberley. V letech 1983–1991 postupně zastával velitelské funkce u výsadkového pluku, později u brigády speciálního určení v Prostějově. Do roku 2009 působil jako zástupce vojenského představitele ČR při EU v Bruselu a od 1. ledna 2010 pracuje jako národní vojenský představitel České republiky v SHAPE v belgickém Monsu. Brigádní generál Bohuslav Dvořák se narodil 8. května 1960 v Kaplici. Vystudoval Vysokou vojenskou leteckou školu, obor pilotní-vrtulníkový. Absolvoval kurz pro vyšší důstojníky na Vojenské vysoké škole velení a štábu letectva v Maxwellu v USA. Prošel funkcemi od velitele vrtulníkové letky až po náčelníka letectva-zástupce náčelníka oddělení letectva sekce GŠ

Na společném snímku s prezidentem republiky Václavem Klausem jsou generálmajor Petr Pavel, brigádní generál Bohuslav Dvořák, brigádní generál Pavel Rybák, brigádní generál Milan Kovanda, brigádní generál Jaromír Zůna a brigádní generál Rostislav Pilc.

a ředitele odboru vzdušných sil sekce MO. Od 1. ledna 2010 pracuje jako ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO. Brigádní generál Milan Kovanda se narodil 27. března 1970 v Karlových Varech. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, absolvoval zdokonalovací kurz pro zpravodajské důstojníky ve Fort Huachuce v USA. Od roku 1992 procházel velitelskými funkcemi u speciálních sil až po velitele 601. skupiny speciálních sil. Od 1. května 2010 působí jako zástupce velitele společných sil AČR. Brigádní generál Rostislav Pilc se narodil 22. září 1968 v Karviné. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Do roku 1997 působil jako velitel skupiny speciálního průzkumu, poté prošel funkcemi u Vojenského zpravodajství. Od 1. září 2009 pracuje jako zástupce ředitele Vojenského zpravodajství. Brigádní generál Pavel Rybák se narodil 22. září 1957 v Žatci. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Prošel velitelskými funkcemi od velitele motostřelecké čety až po velitele pluku. V letech 2003–2007 působil jako zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, poté až do září roku 2009 pracoval jako ředitel Ředitelství personální podpory. Od 1. října 2009 je náčelníkem štábu Velitelství sil podpory. Brigádní generál Jaromír Zůna se narodil 26. listopadu 1960 v Přílepech na Kroměřížsku. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, absolvoval kurz pro vyšší důstojníky na Vysoké škole velení a Generálního štábu pozemních sil v Kansasu v USA a kurz Generálního štábu na Vysoké válečné škole národní obrany ve Washingtonu v USA. Do roku 2008 pracoval jako ředitel Ředitelství výcviku a doktrín a od 1. ledna 2009 je velitelem Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyškově.

Za odvahu a statečnost Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Kříže obrany státu a Vyznamenání Zlaté lípy. Nejvyšší ocenění Ministerstva obrany udělil ministr obrany Martin Barták 8. května u příležitosti oslav „Dne vítězství“ veteránům druhé světové války a bojovníkům proti komunistické totalitě v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. „Jedním z míst, které je navždy spjato s bojem a hrdinstvím českého národa je také tento chrám. Několik let po válce byl statečný boj parašutistů zapomínán a zpochybňován,“ řekl Martin Barták. „Je naší povinností tyto křivdy napravovat a jejich hrdinství a statečnost si neustále připomínat.“ Křížem obrany státu bylo vyznamenáno patnáct hrdinů, z toho deset in memoriam. Bylo mezi nimi i pět vojáků – plk. Adolf Opálka, plk. Josef Valčík, pplk. Josef Bublík, pplk. Jan Hrubý a pplk. Jaroslav Švarc – kterým se v souvislosti s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 stala krypta posledním útočištěm, než podlehli nacistické přesile. Vyznamenání si odnesli i dva váleční veteráni Alexander Beer a Jaroslav Klemeš, které prezident ve stejný den jmenoval do hodnosti brigádních generálů (snímek vpravo). „Povýšení i ocenění mají pro mě velkou cenu. Je to vlastně takové

zadostiučinění za celý můj život i za můj boj v druhé světové válce,“ svěřil se Alexander Beer, účastník bojů u Sokolova, Bílé Cerkve, Žažkova a na Dukle a současný místopředseda Československé obce legionářské. „V únoru 1945 jsem byl s ostatními parašutisty ze skupiny Platinum-Pewter vysazen do protektorátu. Náš příchod Londýn ohlašoval heslem ,Anežka jde domů‘,“ vzpomíná Jaroslav Klemeš. „Ale s Anežkou to zpočátku vypadalo dost bledě. Radiostanice byla po seskoku téměř na padrť a na první kontaktní adrese jsme také nepochodili. V době Pražského povstání bylo moje stanoviště v Kobylisích, odkud jsem všechno, co jsem viděl kolem sebe, posílal do Londýna. Mnou psané zprávy pak vysílalo BBC.“

Kříž obrany státu ministra obrany České republiky pplk. Josef Bublík pplk. Jan Hrubý pplk. Jaroslav Kamarád pplk. Ondrej Kostík div. gen. Bedřich Neumann plk. Adolf Opálka pplk. Vilém Sok-Sieger pplk. Jaroslav Švarc plk. Josef Valčík kpt. pěch. Vladimír Znojemský (všichni in memoriam) plk. v. v. Dimitrij Lupej pplk. v. v. Jan Novák plk. v. v. Jaroslav Novák škpt. v. v. Jehuda Parma plk. v. v. Jan Plovajko Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky František Havlíček František Jakoubě (oba in memoriam) Kamila Bendová pplk. v. v. Vojtěch Jeřábek Jiří Málek Václav Malý Jaroslav Podlipný

Zlatou lípu obdrželo sedm vyznamenaných, dva z nich in memoriam. Byl mezi nimi i kněz Václav Malý, který byl za totality vězněn za údajné podvracení republiky. „Oceněním jsem byl překvapen, dozvěděl jsem se o něm přede dvěma dny,“ říká Malý. „Medaile si moc vážím, zvlášť když stojím v řadě vedle takových vzácných osobností, které neváhaly pro naši svobodu riskovat i život.“

A report 6/2010

65. VÝROČÍ

5

65. VÝROČÍ

65. VÝROČÍ

A report 6/2010

Legendární pilot genpor. František Peřina a zároveň patron 212. taktické letky 21. základny taktického letectva v Čáslavi má před Základní školou v Praze-Řepích, která od roku 2002 nese jeho jméno, od 6. května pomník. Tvoří ho dvě ocelové desky, na kterých je vyobrazen britský letoun Spitfire, na němž „Generál nebe“, jak se mu pro jeho letecké umění přezdívalo, létal za druhé světové války a proslavil se v bitvách o Francii a Velkou Británii. V roce 1945 se vrátil do vlasti, ale o čtyři roky později musel uprchnout do zahraničí. Ve Spojených státech žil až do roku 1993, kdy se rozhodl vrátit zpět do České republiky. V řepské škole oslavil v dubnu 2006 se „svými“ dětmi ještě 95. narozeniny. Měsíc nato, 6. května, zemřel. Text a foto: Jana DECKEROVÁ

6

Vernisáží výstavy věnované 65. výročí ukončení 2. světové války v Evropě odstartoval v pátek 7. května projekt pod názvem „Rok výstav před Generálním štábem AČR“. Náčelník Generálního štábu armádní generál Vlastimil Picek na ní přivítal především vojenské veterány z Domova pro válečné veterány Ústřední vojenské nemocnice Praha. Panelová výstava, jejímž účelem bylo přiblížit nejvýznamnější momenty vedoucí ke Dni vítězství, vznikla ve spolupráci Generálního štábu AČR, Vojenského historického ústavu Praha a Prezentačního a informačního centra MO. Text: Jana DECKEROVÁ, foto: Radko JANATA

Barikády na Žižkově Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Unikátní fotografie, dobové stejnokroje a zbraně, ale i autentické filmové záběry – to vše mohou vidět návštěvníci na výstavě „1945 – konec války v Čechách“, kterou pro návštěvníky Armádního muzea na pražském Žižkově připravil Vojenský historický ústav (VHÚ).

„Tento největší výstavní projekt o konci války v Čechách jsme připravovali několik měsíců, ale předcházely tomu roky studia,“ říká jeden z autorů projektu, historik Tomáš Jakl z VHÚ. „Hned na začátku jsou návštěvníci doslova vtaženi do atmosféry posledních týdnů a dnů války a prvních dnů po osvobození. Ocitnou se přímo mezi barikádami v ulicích Prahy ve dnech Květnového povstání.“ Poprvé také budou prezentovány dosud nepublikované archiválie z Vojenského ústředního archivu, jako například mapa německé obrany

U Památníku 2 130 05 Praha 3 – Žižkov www.vhu.cz Otevřeno každý den, mimo pondělí, od 10.00 do 18.00 hodin. Vstup zdarma Spojení: Metro B, C – stanice Florenc, a bus č. 133, 175 – stanice U Památníku

českých zemí z počátku května 1945. Expozici oživují i dobové filmové záběry, které pocházejí ze sbírek VHÚ a nebyly dosud zveřejněny, ale i zvukové záznamy povstaleckého vysílání Českého rozhlasu. „Jde pochopitelně pouze o výběr hlášení, která jsou ovšem seřazena v takovém pořadí, v jakém byla vysílána,“ doplňuje Jakl. Unikátem je i dvacetimilimetrový kanon MG 151, jenž použili v květnových dnech obránci Trojského mostu. Výstava zároveň dává nahlédnout i do zákulisí naší londýnské exilové vlády a její přípravy na povstání. Současně je možné seznámit se s podobou obdobných povstání ve Varšavě, Paříži, na Slovensku a v dalších evropských zemích. Závěr expozice patří poválečným měsícům, které dávají tušit vývoj naší republiky v dalších desetiletích. Slavnostní vernisáže se kromě dalších významných hostů zúčastnil i Jaroslav Klemeš, parašutista ze skupiny Platinum-Pewter, který vysílal rádiové depeše z Květnového povstání do Londýna.

A report 6/2010

Náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek jmenoval v pátek 7. května nové plukovníky Armády České republiky. V předvečer Dne oslav vítězství byli do vyšších hodností jmenováni: Jiří Lustyk, zástupce velitele 15. ženijní brigády Bechyně, Tomáš Navrátil, náčelník Spádového vojenského zdravotnického zařízení Prostějov Velitelství sil podpory, Marek Vaněk, ředitel Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu Dobruška, Jiří Vávra, zástupce velitele základny-velitel křídla 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely. Za příkladné plnění služebních povinností a za mimořádné zásluhy a spolupráci s českou armádou zároveň udělil generál Picek jedenácti současným i bývalým příslušníkům AČR, MO a zástupcům občanských organizací a svazů čestný odznak AČR Za zásluhy III. stupně a čestný odznak AČR Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. Mezi oceněnými byl například i bývalý náčelník Generálního štábu a bývalý velvyslanec v Afghánistánu generálplukovník ve výslužbě Jiří Nekvasil, který významně spolupracoval s českými vojáky v Afghánistánu. Text: Jana DECKEROVÁ, foto: Radko JANATA

7

65. VÝROČÍ

65. VÝROČÍ

NÁVRAT SVOBODY Text: Pavel ŠMIDRKAL Foto: Marie KŘÍŽOVÁ

8

Plzeň neztrácí paměť, naopak generálu Pattonovi, který přivedl své vojáky před 65 lety do města, je vděčná. „Sypala bych mu cestu růžemi,“ přiznala se žena v historické uniformě, příslušnice čs. obrněné brigády. Oslav se zúčastnil také generálův vnuk George Patton Watters spolu s dvěma desítkami amerických a belgických veteránů. „Moje maminka prala americkým vojákům košile,“ sdělovala v hloučku diváků pětaosmdesátiletá pamětnice. „Žehlila je do půlnoci, ale jaké bylo její zklamání, když vojáci za práci ani nepoděkovali. Tvářili se nějak zklamaně. Maminka totiž předpisově nevyžehlila tři sklady na zádech košile.“ Náhle do jejího vyprávění zvučně vstoupil z pódia na náměstí slavný Glenn Miller v nastudování muzikantů Ústřední hudby AČR. V nabitém programu se střídal

členové historických klubů, jako by právě opustila výrobní linku. Řidič automobilu Jeep Willis přiznal, že jeho nová octavia trčí na ulici, zatímco klenotní veterán odpočívá během roku v garáži „převázané“ řetězem. Než se vrak auta probudil znovu k životu, obětoval mu majitel víc jak tisíc hodin práce. Řadu náhradních dílů musel vyrobit přesně podle starého vzoru. I jeho vojenský stejnokroj byl šitý jako kopie původní uniformy. Originální součásti oblečení se neberou ani v neděli na vycházku, jsou pečlivě uloženy ve skříni. Jinak v kempu se čas odvíjel jako kdysi – mluvilo se tu anglicky a žilo bez mobilů. Ráno rozcvička, pak čištění zbraní a nástup do služby. Jídlo si připravovali vojáci sami, nechyběla tu ani polní ošetřovna. Pokukovat po děvčatech za hranicí tábora zakázáno nebylo.

ČESKÝ MÍR S AMERICKOU VLAJKOU

jeden orchestr za druhým. Až navečer rozsáhlé hlediště rozkvetlo polem deštníků, když jemný déšť začal nadělovat zvláštní lesk karoseriím zaparkovaných válečných vozidel.

NADŠENCI POTREFENÍ HISTORIÍ Dobová technika ve vojenském kempu, který tu věrně ztvárnili

Nedělní Klatovskou třídu si v Plzni na celou hodinu zabrala kolona (Convoy of Liberty) čítající celkem 250 válkou ošlehaných vojenských vozidel. Úvod přehlídky patřil motocyklům HarleyDavidson a na jejím konci vojáci šlapali do pedálů starých bicyklů. Triumfem průvodu se staly legendární americké tanky Sherman a M24 Chaffee, dopravené na Slavnosti svobody

z Francie. Veteráni na sedadlech džípů si podávali ruce s lidmi na chodníku a předpisově zdravili v okamžiku, kdy míjeli vzácné hosty shromážděné na balkonu divadla. Hřmot motorů, vůně spáleného benzinu a nadšení tisíců zvědavců zcela ovládly město. Konvoj uzavírali příslušníci Armády České republiky, kteří stejně jako američtí vojáci představili svoji nejnovější soudobou techniku.

STŘELNICE NABITÁ TECHNIKOU Pro rodiče s dětmi to byla událost, jaká se jen tak nebude opakovat. Mohli prozkoumat obrněný transportér Pandur, nastoupit do vrtulníku Sokol, obhlížet radiolokátor ARTHUR či obdivovat samohybnou kanonovou houfnici Dana. Ke všemu byl připojen ochotný výklad přítomné obsluhy. Armáda ČR na střelnici v Lobzích poskytla veřejnosti obraz vojenské techniky, která naplňuje své poslaní v zahraničních misích a také při záchranných pracích v době živelních pohrom u nás doma. Ale když vojáci z brigády rychlého nasazení začali s ukázkou bojového umění Musado, přelil se dav diváků od vozidel k zelenému trávníku, kde boj zblízka probíhal v reálných obrysech. V sousedství našich vojáků stála technika americké armády a tady musel zalitovat každý, kdo klopýtal v angličtině, protože mu unikaly zajímavé informace.

VÁLKA SLEPÝCH PATRON Velká polní bitva se strhla mezi americkými a německými vojáky v prostoru U Ježíška, který lemovala víc jak kilometrová řada diváků. Střílelo se slepými náboji, vybuchovaly dýmovnice a krev tu měla příchuť potravinářského barviva, přesto celá akce vyvolala silný dojem skutečného válečného střetu. Poražení Němci v roli zajatců opouštěli bojiště s rukama nad hlavou a davy tleskaly vítězům. A právě v tuhle chvíli propuklo mezi přihlížejícími nadšení a radost, jako by se chtěli a uměli přenést do začátku května 1945, kdy Plzeň plnými doušky vdechovala svobodu. Svobodu, která vystavila drahý účet v podobě stovek a tisíců životů vojáků padlých na území naší vlasti.

A report 6/2010

A report 6/2010

Jen málo velkých chvil žene srdce do obrátek. Plzeň to první květnový víkend na Slavnostech svobody dokázala. Tisíce lidí v ulicích vychutnávaly atmosféru roku 1945 a děkovaly válečným veteránům za „dar svobody“.

9

VÝCVIK

VÝCVIK Hawk, vrtulníky Lynx a také slovenské a litevské cvičné proudové letouny L-39ZA Albatros nebo americké víceúčelové stíhačky F-16CJ.“ Pro úplnost je třeba dodat, že letouny a vrtulníky vzlétají do vzdušných prostorů cvičení nazvaných „RAT“ a „JERBOA“ z 22. základny letectva v Sedlci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou a pozemní operace probíhají ve vojenských újezdech Brdy a Libavá.

VZRŮSTAJÍCÍ POZICE „FAKŮ“

V rámci cvičení byl proveden shoz dvou laserem naváděných pum GBU-12 z letounu L-159 ALCA.

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a Olga HALADOVÁ

A report 6/2010

Tři květnové týdny spolupracovaly pozemní a vzdušné síly Velké Británie, České republiky, Dánska, Litvy a Slovenska při společných bojových operacích v sestavě mezinárodní divize na cvičení Létající nosorožec (Flying Rhino). Stejně jako v předchozích ročnících si cvičící jednotky ověřily svoji připravenost zejména k nasazení do misí v Afghánistánu.

10

Létající nosorožec „proniká“ na území sedmi krajů České republiky již po osmé. Tři tisíce cvičících vojáků, z nichž je zhruba tisíc příslušníků Armády ČR, ve dnech od 3. do 21. května řeší desítky modelových situací, do nichž se mohou

kvalifikace předsunutých leteckých návodčích a koordinované vedení ostrých střeleb dělostřelectva a letectva.“ Poté britský generál upřesňuje hlavní druhy techniky zúčastněných ozbrojených sil Severoatlantické aliance. „Na zemi nás podporují samohybné kanonové houfnice 155 mm AS 90, 86mm minomety, protiletadlové prostředky a systémy HVM Rapier, SA-6 KUB a RBS-70, radiolokátor ARTHUR a bezpilotní prostředek Sojka III a další prvky velení, řízení a průzkumu, protivzdušné obrany, pasivních systémů a elektronického boje. Ve vzduchu všechny typy letounů a vrtulníků českých vzdušných sil, britské bojové letouny Tornado GR4, cvičné proudové stroje

dostat při nasazení do afghánských bojových operací. Stěžejní úlohu zde plní jednotky Velké Británie, konkrétně 1. britské obrněné divize. „Vojáci armád NATO si zde předávají svoje bojové zkušenosti z Afghánistánu a na jejich základě zvyšují efektivitu pozemních a vzdušných operací,“ říká velitel 1. britské obrněné divize a řídící FR 2010 generálmajor Adrian Bradshaw a přibližuje další cíle jednoho z největších letošních cvičení na území ČR. „Udržení bojové

Příslušníky cvičení Flying Rhino navštívil ve vojenském újezdu Brdy místopředseda vlády a ministr obrany ČR Martin Barták. Po setkání s generálem Sirem Richardsem zavítal na velitelství britské 20. obrněné brigády (20 Armd Bde HQ) a na pozorovací stanoviště.

a munice vyžadoval dlouhodobou přípravu. „Jedno Flying Rhino nám skončí a my začínáme s přípravou toho následujícího. U akce takového rozsahu to ani jinak nejde,“ říká hlavní logistik FR 2010 major Milan Holusek z olomouckého Velitelství společných sil a uvádí příklad: „Na sedmi vlacích se Britům ze SRN přepravilo šest set kusů nejrůznějších typů techniky a padesát ISO kontejnerů do čtyř předem určených míst v České republice. Vykládka pod řízením styčných důstojníků AČR proběhla bez komplikací a vydatně při ní pomohli především příslušníci 14. brigády logistické podpory.“ Ubytování a stravování si Britové řešili de facto sami. V místech nasazení si vybudovali stanové „campy“ s potřebnou infrastrukturou. Ke stravování cvičících jednotek využívali svoje polní kuchyňská zařízení. „Pomohli jsme jim s kontakty na místní civilní dodavatele

A report 6/2010

Co akce, TO ORIGINÁL

Po silnici, železnici a vzduchem. Tak se britské jednotky dislokované na území Spolkové republiky Německo dopravovaly do Česka. Je zřejmé, že přesun cvičících a stovek tun materiálu

11

VÝCVIK

VÝCVIK cvičných leteckých pum. V cílové ploše střelnice je imitován mohutný oblak prachu a ohlušující rána. Ve vojenském újezdu Libavá právě vrcholí jeden z desítek scénářů „Létajícího nosorožce“. Instruktor „faků“ italský kapitán Francesco Spike si zanedlouho svoje kolegy povolává k sobě. „Skvělá práce,“ chválí Dána a Litevce a rozebírá s nimi jejich způsob navedení na cíl. Na stojánce letecké základny v Sedlci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou dokončuje technický personál přípravy k letové akci. „U českých devětatřicítek dáváme do kanonu GŠ-23 po padesáti kusech nábojů,“ říká podplukovník Oldřich Lokaj. Jeho další slova přeruší hluk proudových motorů dvojice slovenských letounů L-39 ZA. Po nich spouštějí litevská „zetáčka“, české Leckdo může namítnout, že „kulisa“ Česka a Afghánistánu je diametrálně rozdílná, neboť v tuzemsku nemáme takové hory i pouště. „‚Fakové‘ pracují podle přesně daného schématu. V jejich činnosti je prioritní schopnost vcítit se do postavení pilota naváděného stroje. Terén není v tomto směru rozhodujícím ukazatelem. Také v českých vojenských újezdech lze nasimulovat zcela věrohodné krizové situace,“ konstatuje pplk. Dědič a přidává další pozitiva. „Máme zde možnost spolupracovat s úkolovým uskupením na úrovni mezinárodní divize, komunikujeme s piloty, jejichž mateřským jazykem je angličtina, navádíme zahraniční stroje s využitím přístrojů nočního vidění, získáváme další zkušenosti, mimo jiné i od specialistů z americké školy pro letecké návodčí AGOS. Co akce, to originál,“ pochvaluje si pplk. Dědič.

A report 6/2010

BOJ VE VZDUCHU I NA ZEMI

12

a koordinovali dílčí služby logistického zabezpečení,“ upřesňuje mjr. Holusek. Flying Rhino je každoročním zátěžovým testem především pro náměšťskou 22. základnu letectva. Z původně

bilaterálního cvičení se postupem času stala akce velkého mezinárodního významu. Nejenže se 22. zL svými profesionály a výzbrojí do FR přímo zapojuje, ale rovněž plní úlohu podpory zahraničních jednotek neboli HNS (Host National Support). „Snažíme se být ve všech směrech dobrými hostiteli. Dosavadní zprávy od zahraničních účastníků cvičení

nasazení bez podpory ‚faka‘. Nejde však o samotné navedení letadla na cíl. Zároveň je nepřípustné vystavit vlastní vojska a civilní obyvatelstvo nebezpečí následků útoku,“ vysvětluje podplukovník Jiří Dědič, velitel náměšťského 225. praporu bojového zabezpečení, do jehož podřízenosti je jednotka FAC začleněna.

Časový harmonogram rozděluje cvičení Flying Rhino do dvou fází. „První týden je zaměřen na nácvik individuálních postupů a secvičení aliančních jednotek. V následujících čtrnácti dnech se plně aktivuje systém velení a řízení ze stupně velitelství divize a scénář dílčích epizod postupně graduje,“ upřesňuje zástupce řídícího cvičení major Jakub Štefánek a dodává, že FR 2010 je rozloženo do několika menších cvičení, která jsou vzájemně koordinována a vrcholí ostrými bojovými střelbami. Standardní činnost na základně NATO, kde jsou rozmístěni příslušníci britsko-českého seskupení, rázem bere za své. Napadení „teroristy“ je nečekané

Důležitost cvičení Flying Rhino lze dovodit také z osobní účasti nejvyšších armádních představitelů zúčastněných států. V pátek 14. května v dopoledních hodinách přijel na náměšťskou základnu letectva velitel ozbrojených sil Velké Británie generál Sir David Richards (vpravo) a delegace Armády ČR v čele se zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR generálmajorem Josefem Bečvářem (druhý zleva), jehož doprovázeli ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák, velitel společných sil generálmajor Hynek Blaško (třetí zleva) a jeho zástupci, velitel sil podpory brigádní generál Jaroslav Kocián (první zleva) a velitelé brigád a základen. Hosté si nejprve vyslechli několik briefingů souvisejících s cvičením FR 2010, poté navštívili britské velitelské stanoviště Silver HQ, kde jim byla na velkoplošných obrazovkách demonstrována reálná činnost cvičících jednotek, „mezinárodní“ letovou stojánku a nakonec 222. „Šiškovu“ výcvikovou letku. Tam se jim dostalo dalších zevrubných informací o průběhu dílčích epizod cvičení.

a rychlé. Protivníkova prudká palba z ručních zbraní a minometů způsobuje jednotce značné ztráty. I když alianční vojáci opětují střelbu, postupem času se dostávají do těžké defenzivy. Do dění vstupují dánský a litevský předsunutý letecký návodčí a přes vysílačku povolávají na místo incidentu vzdušnou podporu. O pár minut později dva podzvukové bitevníky L-159 ALCA vzdušných sil Armády ČR zaútočí na nepřátelské pozice. Stroje jdou do zteče a provedou shoz

„alky“, britské hawky a tornada. Sotva se odpoutají od vzletové a přistávací dráhy a nasadí kurz do vojenského újezdu Brdy, začínají roztáčet svoje rotory české vrtulníky Mi-24/35 a britské lynxy. „S pěticí stopadesátdevítek tady plníme mise přímé letecké podpory CAS. Flying Rhino bereme jako optimální možnost na doladění naší připravenosti k možnému nasazení kontingentu do Afghánistánu,“ říká velitel 212. taktické letky major David Řeha.

A report 6/2010

jsou pozitivní a to nás velice těší. Rovněž nám záleží na dobrých vztazích s představiteli místní samosprávy,“ říká velitel 22. zL plukovník gšt. Libor Štefánik a pokračuje: „Zvýšený pohyb letounů a jejich nasazení až do jedné hodiny noční s sebou nese zvýšenou hlukovou zátěž. Proto jsme opakovaně jednali se starosty okolních obcí, abychom jim vysvětlili cíl tohoto mezinárodního cvičení.“ Přestože plukovník Štefánik poukazuje na očividný nárůst pozemních sil oproti minulým ročníkům „nosorožce“, ubezpečuje, že jednou z priorit FR stále zůstává zdokonalování profesní kvalifikace předsunutých leteckých návodčích neboli „faků“ (FAC – Forward Air Controller). „V souvislosti s FR lze hovořit o nasazení několika desítek těchto specialistů, včetně ‚faků‘ z Armády ČR,“ konstatuje velitel 22. zL. Není nejmenších pochyb o tom, že důležitost těchto specialistů v zahraničních vojenských operacích neustále roste. Důvodem je skutečnost, že mise přímé letecké podpory CAS (Close Air Support), při nichž se spolupracuje s předsunutými leteckými návodčími, jsou, s nadsázkou řečeno, šité na míru. „Scénář cvičení kopíruje realitu konfliktu v Afghánistánu. Tudíž je nemyslitelné, aby jednotky působily v prostoru

13

REPORTÁŽ

REPORTÁŽ Předpokládaný návrat na základnu je až kolem čtvrté odpoledne. Oběd tedy bude muset nahradit bojová dávka potravin. Později už nebude na jídlo čas, a tak se někteří vojáci předzásobují raději dopředu. Jeden z nich nám nabízí sušené hovězí. Je prý to výborná věc, váží jen pár gramů a hodně zasytí. Ukazuje také, jak ho máme jíst. Nejlepší je trhat ho zuby po vláknech a nechat ho chvíli v puse, dokud sliny nezvětší jeho objem.

STŘELNICE HARRYHO POTTERA Vzadu za sebou slyšíme, že zdejší střelnice je skutečně dobrá. Je na ní

Jako při hře NA POČÍTAČI

údajně skála jak z Harryho Pottera, téměř tisíc metrů vysoká. Uplyne jen pár minut a můžeme se na vlastní oči přesvědčit, že v tomto případě ani v nejmenším nefabulovali. Skalní dominanta je vidět již z velké dálky. Objíždíme ještě základnu Altimur a jsme na místě. V opevněném objektu nad námi sídlí rumunští speciálové a Afghánská národní armáda. Jsou zde i Američané. Střelnice je zamluvena předem. Zbývá již jen podepsat u Američanů dokument, že jsme seznámeni s bezpečnostními pravidly a standardními operačními postupy zdejšího zařízení. Dostáváme frekvence, na kterých musíme být neustále v kontaktu, a může se jít na věc. „Budeme střílet téměř ze všech zbraní, kterými je kontingent vybaven. Tedy z pistolí Glock 17, samopalů Sa-58, kulometů Minimi, MG3 a M2HB ráže 12,7 mm, odstřelovaček Sako a Falcon, granátometů AGS-17 a pancéřovek Carl Gustav. Český zástupce v misi

Na základně Altimur má být realizován jeden z našich nových projektů – zdravotní prohlídka místních žen. Na Afghánistán něco nevídaného. Přísná muslimská pravidla týkající se kontaktu afghánských žen s cizími osobami stojí za celou řadou zanedbaných zdravotních problémů. Český PRT se společně s dalšími spojeneckými jednotkami rozhodl s touto situací něco dělat. Sestavil mnohonárodní ženský zdravotnický personál, který bude zajišťovat nejen preventivní prohlídky, ale i následnou péči.

EUPOL (policejní mise EU), který je tady s námi, má s sebou dokonce německý samopal G 36. Pokud to vyjde časově, budeme střílet z kulometů DŠK a PKM, jež jsou lafetovány na vozidlech Humvee,“ vysvětluje vedoucí střeleb praporčík Zdeněk I. a pokračuje: „Udržovat si nadrilované návyky a střelecké schopnosti je v misi možná důležitější než kdekoliv jinde. Proto také střílíme dvakrát týdně. Jednou jsme zde, na pěchotní střelnici

Text a foto: Vladimír MAREK

14

na Altimuru, kde můžeme střílet na velké vzdálenosti. Takový výcvik bychom si u nás doma asi jen těžko mohli vyzkoušet. Kromě toho využíváme ještě střelnici přímo na základně, která vznikla úpravou z původního heliportu. Tam je možné ale trénovat jen na krátké vzdálenosti.“ Nejvíce ze všeho nás zajímá výzbroj lehkých obrněných vozidel Iveco LMV průzkumného odřadu. Řidiči si před

A report 6/2010

A report 6/2010

Ochranné valy základny Shank zůstaly vzadu za námi. Po silnici Utah míříme směrem na jih. Nestandardně dlouhá kolona obrněných vozidel Humvee, Dingo a Iveco naznačuje, že tentokrát se nejedná o patrolu či doprovod civilistů. Vojáky 5. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Lógaru čekají střelby z pěchotních zbraní.

15

REPORTÁŽ

chvílí nemohli vynachválit jízdní vlastnosti tohoto automobilu, který je vybaven automatickou převodovkou. I přes veškeré pancéřování a silnou ochranu je prý velice pohyblivý. Na silnici udělá i sto deset kilometrů v hodině. Modulárně řešenou balistickou ochranu lze snadno zvýšit soupravami přídavného pancéřování. Nahoře na střeše, na kterou se lze dostat kruhovým průlezem ve stropě, je z kabiny ovládaná zbraňová stanice Protector M151 A2 dodaná norskou zbrojovkou Kongsberg. Je osazena těžkým kulometem M2HB-QCB vyráběným belgickou firmou FN Herstal. Kromě něho může být na zbraňové stanici namontován čtyřicetimilimetrový granátomet, případně řízené střely Javelin, Mistral či CRV7/Hydra. Jsou zde i zadýmovací granátomety. Ty ale v našem případě nejsou aktivovány.

REPORTÁŽ

Když se právě nevede palba, je možné použít kameru jako průzkumný prostředek. Její dosah je podle momentální viditelnosti několik kilometrů. Průzkum stejně jako střelbu je možné tedy vést i v noci. Pokud je to pro rozlišení jednotlivých detailů výhodnější, obrazovka se přepne na negativní zobrazení. Zpočátku dělám hlavní příliš trhavé pohyby, nemám dostatečně nacvičené zacházení s joystickem. Střelec vedle mi radí, že je to stejné jako dojit krávu. Bohužel ani s tím nemám zkušenost. Vybírám si jeden ze sedmi zaměřovacích křížů. Americký. Je rozdělený na malé dílky, takže se snadněji dělá případná korekce. Konečně mám cíl přesně v zaměřovači. Mačkám spoušť. Vozidlo sebou jen lehce několikrát zacuká.

Se sluchátky na uších bych ani nevěděl, že střílím. Na obrazovce je přesně vidět dopad projektilů jeden dílek napravo od kamenů. Během několika sekund provádím opravu a z pásu s dvě stě osmdesáti náboji odpaluji další krátkou dávku. Zvětralé balvany se tentokrát rozlétnou na několik kusů. Když si před několika lety tato vozidla vyžádal někdejší Útvar speciálních operací Vojenské policie SOG, argumentoval tím, že je mimo jiné potřebuje na rozbíjení kamenů, za kterými se skrývali útočníci. Na vlastní oči se přesvědčuji, že to funguje. Střelba za jízdy je složitější. Ani to ale není příliš velký problém, stanice je totiž vybavena stabilizátorem. Pokud se naopak pálí na pohybující se cíl, kamera se zaměří na něj, počítač vyhodnotí jeho rychlost a automaticky hlaveň kulometu předsadí. Jestliže jsme ještě nedávno tvrdili, že starší kulomety DŠK, které má ve výzbroji naše armáda, vlastně nejsou až zas tak špatné, tak po tomto zážitku vidím celou záležitost v jiném světle. Už rozumím střelcům z průzkumného odřadu, kteří říkají, že právě tohle je zbraň jednadvacátého století.

vůbec nevadí, ta patří v Afghánistánu k životu jako vzduch či voda. Občas se prý dokonce stává, že se někdo ze zvědavosti vynoří v nedalekém vádí. Kolona vozidel Humvee se otáčí a vrací na základnu. V tomto okamžiku je totiž zřejmé, že se dnes na jejich osádky nedostane řada. Musejí končit dřív, v jednu hodinu odpoledne je totiž čeká patrola. Konečně můžeme pokračovat ve střelbě. Další novinku ve výzbroji, kulomet Minimi, zkoušíme na nějakých čtyři sta metrů. Tečku v optice kolimátoru posazuji na spodní část terče znázorňujícího běžící postavu. Dávka je ale příliš krátká. Prach se zvířil asi dva metry před terčem. A tak provádím korekci. Tentokrát už zasahuji přesně. Obtížnější je střelba z granátometu vedená zhruba na pět set metrů. První dávka přestřeluje dobře o třicet čtyřicet

metrů. Postupně se ale přibližuje k cíli. Třetí série již dopadá poměrně blízko. Třešničkou na dortu je střelba z pancéřovek Carl Gustav. Nabíječ zasunuje náboj, plácne rukou střelce po rameni, odvrátí se a přikryje uši. Následuje ohlušující rána, záblesk a hodně dýmu. Přesně zasáhnout cíl s touto zbraní vyžaduje jistou zručnost. V pravé poledne do vzduchu startuje průzkumný prostředek Raven. Operátoři s jeho pomocí kontrolují široké okolí střelnice a přispívají tak k zvýšení bezpečnostních standardů. Původně se uvažovalo o tom, že budeme tento prostředek nasazovat daleko častěji. Zatím ale průzkum bezpilotními letouny pro PRT zajišťují většinou Američané. Raven udělá několik okruhů, operátor se ujišťuje, že je vše v pořádku. Od kolegy dostává pokyn, že na druhé

AŽ PŘEJDE KARAVANA Napříč střelnicí míří velbloudí karavana. Okamžitě přichází rozkaz k zastavení palby. Nezbývá nic jiného než čekat, až přejde. Začalo totiž jaro, a tak nomádi vyrazili na cesty. Nějaká střelba jim

16

„Samozřejmě že se trefíte, neznám nic snadnějšího než ovládání této zbraně,“ usmívá se střelec rotný Jan T. a uvolňuje mi zadní sedačku. „Je to stejně jednoduché jako střelba při hře na počítači.“ Přesvědčuji se, jak snadno je možné za pomoci motoru otáčet kulometem do všech stran. Cíl v podobě velkých kamenů mám na vzdálenost delší než jeden kilometr. Levou ruku pokládám na panel obrazovky a pravou na pákový ovladač, se kterým zaměřuji hlaveň kulometu. Na něm je i spoušť. Zbraň má dvojité jištění a ještě bezpečnostní kryt. Součástí zbraňové stanice je kamera, termokamera a laserový zaměřovač. Cíl si lze na obrazovce oddálit, anebo naopak přiblížit.

Vývoj vozidla Iveco byl zahájen v roce 1999. O čtyři roky později si italská armáda objednala prvních šedesát šest kusů. V dalších pěti letech jich pak odebrala ještě 1 150. Následovaly dodávky pro britskou, belgickou, norskou, španělskou a rakouskou armádu. V roce 2008 zavedla tuto techniku do výzbroje i Armáda České republiky. V blízké budoucnosti by AČR měla získat dalších devadesát kusů těchto lehkých obrněných vozidel. Většina z nich bude vyzbrojena kulomety ráže 12,7 mm, zbytek pak kulomety ráže 7,62. Stanou se součástí výzbroje 44. a 74. lehkého motorizovaného praporu. Část jich dostane i 102. průzkumný prapor, 151. ženijní prapor a 13. dělostřelecká brigáda.

hodině je hlášen podezřelý pohyb. Navádí tedy průzkumný prostředek tím směrem. Ukazuje se ale, že to je jen stádo velbloudů. Zanedlouho přistává raven na „břicho“ na kamenitém podkladu. Připadá nám to jako poměrně tvrdé dosednutí, ale na něco podobného je údajně stavěný. Právě z tohoto důvodu je vyroben z velice odolných materiálů.

A report 6/2010

A report 6/2010

STŘELBA Z VOZIDLA IVECO

17

MISE

MISE

Jednoho z prvních výcviků roty Delta s obrněným transportérem Pandur se zúčastnil jako pozorovatel zástupce náčelníka Generálního štábu AČR-ředitel Společného operačního centra MO brigádní generál Aleš Opata.

Prověří je extrémní podmínky

A report 6/2010

Koncem dubna zažili příslušníci 16. kontingentu KFOR a především příznivci vojenské techniky na kosovské základně Šajkovac malý svátek. Po šesti dnech putování sem ze Žatce dorazily tři kolové obrněné transportéry Pandur, které doprovázelo dvanáct příslušníků 4. mechanizované čety 41. mechanizovaného praporu.

18

Transport techniky a vojáků byl zahájen ve středu 21. dubna na vojenské železniční vlečce v Podbořanech. Logistici žatecké brigády naložili transportéry na vlakovou soupravu, která se i s dvanácti žateckými specialisty vydala na šestidenní putování do Makedonie. V pondělí 26. dubna v makedonské Skopje

na náklad s doprovodem čekali příslušníci roty zabezpečení a mechanizované

na patroly. „Bylo potřeba se zaměřit především na elektrické a komunikační vedení, která jsou zde nad zemí. Sloupy jsou často ve špatném stavu, vyvrácené, takže kabely jsou hodně prověšené. Museli jsme si hlídat výšku pandurů,“ objasňuje velitel čety kolových obrněných transportérů poručík Pavel Písařík. S nasazením nových vozidel se počítá nejen do patrol, ale také do pozorovacích operací, při výcviku taktické činnosti zaměřené na zvládání davu (CRC – Crowd and Riot Control) a na kontrolně-propouštěcích místech, která slouží k namátkové kontrole automobilů. Transportéry a jejich osádky začaly plnit první operační úkoly hned od 1. května. Byly začleněny do několika

roty Delta 16. kontingentu doprovázeni Vojenskou policií. Jejich úkolem bylo zajistit řádné odbavení a převoz techniky na základnu Šajkovac. „Přejezd transportéru ze Skopje na základnu Šajkovac byl poměrně rychlý a bez problému. Jízda pandurem se nedá srovnat s žádnou jinou technikou naší armády. Je totiž řešen zcela jinak. K jeho vybavení patří detekční přístroje a informační systémy, díky nimž je transportér v terénu zcela soběstačný,“ vysvětluje podpraporčík David Berák. „Má větší průzory, kvalitnější a výkonnější optiku s nočním termoviděním. Díky

A rreport epo ep e po p orrtt 6/2010 6/2 6 6/ //2 2010 0 0

Text: kpt. Magdalena DVOŘÁKOVÁ Foto: autorka a archiv roty zabezpečení 16. kontingentu

čtyřem nápravám je rychlejší a bezpečnější. Toto vozidlo nové generace bylo vytvořeno pro potřeby boje v městské zástavbě a na komunikacích.“ Během prvního týdne stráveného na základně se osádky začlenily do sestavy mechanizované roty Delta. Zároveň zahájily přípravu techniky k plnění operačního úkolu zahraniční mise. Až do soboty 1. května, kdy byl rozkazem ředitele Společného operačního centra MO nasazen transportér Pandur do zahraniční mise KFOR, probíhalo zavedení nové techniky do evidence autoparku základny a povinná vstupní školení a poučení nových příslušníků kontingentu o pohybu v prostoru nasazení, minovém nebezpečí, BESIP a provozu základny. Nejdůležitější pro osádky transportérů však bylo podrobně se seznámit s prostorem odpovědnosti českého kontingentu. Pečlivě zmapovat cesty, po kterých budou s novým transportérem vyjíždět

výcviků taktické činnosti roty Delta při zvládání davu, kdy byl transportér použit k vytlačení skupiny demonstrantů a jako ochranný štít pro příslušníky zasahujícího týmu. Počátkem května vyrazila patrola poprvé s transportérem na hlídku podél administrativní hranice Kosova se Srbskem. „Pandury a jejich osádky jsou stoprocentně připraveny k zařazení do sestavy mechanizované roty Delta. Své první úkoly v tomto týdnu splnily dle očekávání stoprocentně,“ zhodnotil situaci velitel mechanizované roty Delta kapitán Vladimír Jeník. Vybavení pandurů poskytuje ideální podmínky pro pozorování. Žádný voják prý není schopen monitorovat okolí tak jako s využitím těchto prostředků. Obzvlášť výrazné je to v noci. Ovšem až čas skutečně prověří obrněný transportér. Kosovo je především přes léto velmi prašné. Jak budou působit extrémní podmínky na techniku, se teprve ukáže. Zatím ale nejsou žádné komplikace. „Pandury jsou vybaveny moderním kamerovým a komunikačním systémem, který je malý a dobře zabezpečený. Další výhodou je to, že nejsou pásové, ale kolové. Pro nás to znamená značné usnadnění pohybu po prostoru odpovědnosti. Například při patrolování po administrativní hranici Kosova se Srbskem se naše cesta výrazně zkrátí. S pásovou technikou totiž nemůžeme na silnici. S kolovými obrněnci zajíždíme i do měst a vesnic, aniž by hrozilo poškození komunikace,“ komentuje první dojmy z nové techniky zástupce velitele mechanizované roty Delta nadporučík Tomáš Macek.

1199

MISE

UDÁLOST

A report 6/2010

Text: pprap. Alena HRDLIČKOVÁ Foto: kpt. Magda DVOŘÁKOVÁ

20

Školní a kancelářské potřeby, ale také výbavu sportovního náčiní předal pověřený velitel 152. ženijního praporu Rakovník major Zdeněk Hofman společně se zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR-ředitelem Společného operačního centra MO brigádním generálem Alešem Opatou a velitelem 16. kontingentu AČR v silách KFOR podplukovníkem Martinem Kavalírem žákům a učitelům základní školy „Adri Kadriu“ v Horní Dumnici v kosovské municipalitě Podujevo. Stalo se tak počátkem května. Humanitární sbírka nesoucí název „Vojáci a děti Kosovu“ však byla zahájena už 24. února, tedy den poté, kdy příslušníci útvarů AČR převzali operační úkol v misi KFOR v prostoru Šajkovac. Rakovnický prapor jako stěžejní útvar kontingentu tak navázal na tradici českých vojáků sloužících v této oblasti včetně pořádání akcí s humanitárním posláním. Od samého zahájení sbírky bylo zřejmé, že pomoc bude směrována do základní školy. Monitorovací tým LMT, jehož každodenní prací je komunikace s místním obyvatelstvem a koordinace součinnosti ze strany KFOR, proto

v Kosovu vytypoval malou, skromně vybavenou školu se dvěma třídami. Jedinou výzdobou místnostní tu jsou obrázky dětí. Šedesát žáků od první do čtvrté třídy se zde z kapacitních důvodů učí v dopoledních a odpoledních směnách. Do akce, kterou organizačně zajišťovali příslušníci 152. žpr Rakovník, vojáci přispěli nemalým příspěvkem. Ovšem jak napovídá její název, pomoc nešla jen z řad uniformovaných účastníků. Z více než poloviny se na výtěžku podílely děti z 1., 2. a 3. základní školy v Rakovníku,

studenti z místního Gymnázia Zikmunda Wintra, Masarykovy obchodní akademie a Střední zemědělské školy, jejich kolegové ze Střední integrované školy ve Slaném a členové fotbalového oddílu Sokol Březno. Pomoc byla různorodá. Některé děti se podělily o své kapesné, jiné o obnos požádaly rodiče, další rovnou nakoupily zboží v papírnictví. Část žáků pod vedením učitele vyrobila dárky, které prodávali ve škole rodičům či spolužákům a utržené finance pak věnovali do sbírky. Menší děti rovněž připravily balíčky, ke kterým přidaly vzkazy pro vzdálené kosovské kamarády. Akce byla úspěšná. Obsahovala materiál za více než 45 tisíc korun. To ale nebylo vše. Přidalo se k ní i město Rakovník. Jeho starosta Zdeněk Nejdl společně se členy městského zastupitelstva věnoval škole navíc šek v hodnotě 1 000 eur. Při slavnostním předávání materiálu i peněz české hosty děti v Horní Dumnici srdečně přivítaly. Jejich rozzářené oči byly všem odměnou. Každý žák si odnášel „svůj“ sešit a pastelky. Další věci, jako modelovací hmotu, bloky, pravítka, nůžky, ořezávátka, propisovací tužky, gumy, sportovní dresy, míče, švihadla atd., převzal ředitel školy Hyfen Zymerim s tím, že je učitelé použijí později podle potřeby.

Stonožka slavila s armádou Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Exhibiční vystoupení příslušníků Čestné stráže AČR, výcvik psovodů, ale i dravých ptáků nebo seskok parašutistů. To vše vidělo téměř tři tisíce žáků, studentů i učitelů škol 13. května na stadionu Juliska v Praze při oslavách vzniku dětského hnutí „Na vlastních nohou“ – Stonožka. Běla Gran Jensen, prezidentka dětského humanitárního hnutí „Na vlastních nohou“ – Stonožka

„Mám velkou radost, že dvacáté narozeniny Stonožky, z toho deset let s Armádou ČR, můžeme dnes oslavit všichni spolu, tady na Julisce,“ řekla Běla Gran Jensen, prezidentka dětského humanitárního hnutí. „Během té doby se podařilo úspěšně realizovat celou řadu projektů, které pomohly dětem ve válečných či poválečných oblastech . Musím poděkovat zejména Armádě České republiky, že nám v tom pomáhá.“ V roce 2000 požádala hlavní představitelka Stonožky o spolupráci českou armádu. Z výtěžků dětských akcí se zakoupily čtyři plně vybavené sanitky určené pro tehdy válkou zpustošený Balkán a Armáda ČR pomohla zprostředkovat přepravu. „Ta spolupráce trvá dál. Uvědomili jsme si, že se můžeme podílet na něčem pozoruhodném a v současném necitelném světě velmi vzácném,“ připomněl náčelník Generálního štábu

armádní generál Vlastimil Picek. „Dnes tato pomoc směřuje především do jedné z nejproblematičtějších oblastí světa, do Afghánistánu.“ Oslavy pak pokračovaly exhibičním vystoupením příslušníků Čestné stráže AČR, své umění předvedli i psovodi se svými svěřenci ze Základny dopravního letectva v pražských Kbelích a děti mohly vidět i výcvik dravých ptáků ze stanice biologické ochrany patřící k témuž letišti. Za velkého potlesku seskočilo přímo na hřiště z výšky tisíc metrů šest výsadkářů z vrtulníku W-3A Sokol. Odpoledne pak pokračovalo sportovními soutěžemi, které připravilo ASC DUKLA, a dalším kulturním programem, jenž vyvrcholil večerním ohňostrojem. Děti živě diskutovaly i s příslušníky skupiny civilně-vojenské spolupráce (CIMIC) 4. kontingentu AČR PRT, kteří působili v provincii Lógar a přiblížili jim

humanitární projekty realizované na území Afghánistánu. „Do hnutí Stonožka jsme se zapojili už před šestnácti lety a za tu dobu jsme pomohli jiným dětem částkou přes 300 000 Kč v různých částech světa,“ konstatuje Kateřina Vávrová, ředitelka ze Základní školy Kladská z Prahy 2. „Žáci celou akci berou velice vážně a dokonce sami přicházejí s nápady, jak by mohli jiným dětem, které to potřebují, pomoct.“ Jako vzpomínku na oslavy si všichni mohli odnést publikaci Prezentačního a informačního centra MO „Osmý div světa“, která dokumentuje projekty stonožkových dětí.

A report 6/2010

Vojáci a děti Kosovu

21

VÝCVIK

VÝCVIK vzdálené a negativní roli hrají jak počasí, tak náklady na každou letovou hodinu. Rovněž svrhování drahé, vysoce přesné podvěšené munice na několik teroristů s rezavými raketami není příliš ekonomické. Dělostřelci se proto možností rychlé reakce, a rovněž dostatečnou přesností palby, účinkem v cíli i náklady stávají vysoce perspektivním prostředkem účinných protiúderů. A to byli ještě nedávno považováni za druh vojska na odpis.

V BRDECH JAKO V MISI

Reálná příprava NA MISE Text: Martin KOLLER Foto: Jan KOUBA

Dělostřelci patří již stovky let k vojenským specialistům, kteří sledují technologickou úroveň a nové trendy a uvádějí je do praxe. Potvrdili to na jaře v Brdech.

těchto útoků a efektivním protiopatřením nejsou důsledkem vysoké ztráty na životech, avšak jedná se o kombinaci několika faktorů. Mimo možnosti usmrcení a zranění vznikají nezanedbatelné materiální škody. Opakované odchody či někdy útěky před raketami do krytů znemožňují řádný odpočinek vojáků

Vlastně se nejednalo o klasické cvičení s ostrou střelbou, i když to tak na první pohled vypadalo. Pod názvem nácvik střelby a řízení palby s bojovou ostrou střelbou 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu 13. dělostřelecké brigády z Jinců proběhl nácvik podpory koaličních sil v rámci nasazení. To v praxi znamená přípravu na bojovou činnost v misích.

A report 6/2010

OHROŽENÍ A OBRANA

22

Jednou z hlavních forem ohrožení v misích je v posledních letech napadání spojeneckých základen různými druhy neřízených dělostřeleckých raket. Vzhledem k mizivé přesnosti

v nestandardních klimatických podmínkách a tím omezují regeneraci jejich jak fyzických, tak duševních sil. Dopady raket na základny navíc povzbuzují útočníky, pokud zůstanou bez náležité odvety. A tu efektivně realizuje především dělostřelectvo. Do hry může vstoupit i letectvo, jeho základny jsou ale mnohdy

Obrana základen dělostřelectvem je systémová činnost opírající se o kombinaci moderních technologií a špičkově vycvičených vojáků. Obsluhy vedoucí palbu ze 152mm samohybných kanonových houfnic vz. 77, známých jako Dana, tvoří až pomyslnou závěrečnou třešničku na dortu. K vyhledání odpališť raket umístěných v prostoru kolem základen slouží mobilní operační tým MOT. Tvoří jej především letečtí návodčí a předsunutí dělostřelečtí pozorovatelé působící v terénu mimo základnu. Jsou nejohroženější skupinou v rámci dělostřelectva. V misi se mohou lehce dostat do přímého pěšího boje se skupinami teroristů. Někteří si doplňují vysoce speciální vybavení na vlastní náklady. Jeden z nich, který nechce být jmenován, řekl: „Byl jsem v misi, tak teď mohu investovat.“ Při vyhledávání a zaměřování napomáhají rovněž elektronické prostředky průzkumu. V rámci cvičení byly nasazeny dva, konkrétně lehký průzkumný pozorovací systém LOS a radiolokátor ARTHUR. Kombinace všech výše uvedených bojových faktorů, lidských i technologických, může zabránit odpálení raket, případně je úspěšně narušit, jestliže již započalo. Cvičení proběhlo pod velením zástupce velitele 13. dělostřelecké brigády podplukovníka Libora Pokorného. Podařilo se úspěšně splnit podmínky prověrky připravenosti a sladěnosti oddílu k plnění úkolů palebné podpory mechanizovaných jednotek v operaci ke stabilizaci, rekonstrukci a vojenské pomoci v asymetrickém prostředí boje. Dělostřelci však plnili i další úkoly.

vzácným hostům. Jednalo se především o veterány, konkrétně o plukovníka v. v. Václava Straku, dělostřelce a účastníka zahraničního odboje, a Slavoje Domalípa, jenž se zúčastnil Pražského povstání. Oba s hrdostí vzpomínali na svoji službu u dělostřelectva. To potěšilo členy České a Slovenské obce dělostřelecké, kteří byli rovněž pozváni. Akce se také zúčastnili ředitel sekce vyzbrojování MO Jiří Staněk a náčelník dělostřelectva AČR plk. gšt. Jan Třináctý. Hosté se po uvítání velitelem brigády plk. Jánem Kožiakem přesunuli do prostoru Sýkorka, kde proběhla ukázka ochrany tábora

a seznámení s taktickým námětem cvičení. Následovala exkurze v palebném postavení samohybných kanonových houfnic s ukázkou ostré střelby. Po příjezdu na pozorovatelnu mohli všichni sledovat přípravu ke střelbě. Odborný komentář poskytovali příslušníci brigády. Poté následovala druhá ostrá střelba, přičemž účastníci mohli sledovat dopady granátů v cílové ploše Brda. Nejen veteráni, ale rovněž mnozí důstojníci a praporčíci v záloze vysoce hodnotili především rychlost a přesnost přípravy ke střelbě. Při tvorbě článku napomohli pplk. Jan Cífka a kpt. Michal Abrhám.

Dělostřelecký pozorovatel a průzkumný systém LOS

ZAJÍMAVÁ PREZENTACE ARTHUR za terénním valem

Příslušníci brigády dostali možnost ukázat úroveň svojí přípravy a výzbroj

Operátor LOSu v akci

23

CVIČENÍ

CVIČENÍ

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Ne každá Božena si připomíná svůj svátek jedenáctého února. Například vojenská Božena 5 oslavuje od letošního roku třiadvacátý dubnový den. To proto, že se vypravila na svoje první „ostré“ nasazení v zahraničí. Dálkově ovládaný samojízdný odminovací komplet Božena 5. Vozidlo vyráběné ve slovenském závodě, sloužící

Velitel odminovacího odřadu Armády ČR v Jordánsku major Vladimír Záškodný

24

českým vojákům, nasazené od dubna do července, respektive až do října v údolí řeky Jordán. Dva ze tří odminovacích kompletů, jež jsou ve výzbroji 15. ženijní brigády, společně s jednotkou Armády ČR odletěly předposlední dubnový pátek na cvičení do Jordánska. Den předtím přistál na dráze nula šest pražské Ruzyně stroj ukrajinského leteckého přepravce Antonov An-124-100M, aby obě „boženy“ uložené do transportních kontejnerů naložil na palubu.

HUMANITÁRNÍ POMOC JORDÁNSKU Vzhledem k tomu, že Blízký východ patří k jedné z prioritních oblastí české zahraniční politiky,

Před odletem do Ammánu se s příslušníky ženijní jednotky rozloučil ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO plukovník Bohuslav Dvořák.

speciální kurz na údržbu a servis těchto strojů. „V situacích, kdy výbuch miny stroj poškodí, jsou čeští vojáci schopni si ho sami opravit. Pro tyto případy s sebou jednotka veze také potřebné náhradní díly a především druhý odminovací komplet Božena 5.“ Prostor cvičení ženistů AČR vytypovala tamní Národní komise pro odminování a rehabilitaci Jordánska. Jejich specialisté nejsou schopni provést ruční odminování v těžko přístupném terénu, který je navíc hustě porostlý křovinami. „Božena“, jež je vybavena rotačním cepovým zařízením o šířce odminovacího průchodu 2 655 mm bude plošně odminovávat údolí řeky od protipěchotních a protitankových min. Dálkově ovládaný stroj je zde limitován pouze svažitostí terénu a lokalitami s výskytem min s náloží větší než devět kilogramů trinitrotoluenu. „Naším úkolem není odminovat celé údolí řeky, protože to je práce na několik let, ale pomoct jordánské straně a zároveň si vyzkoušet možnosti odminovacích vozidel v nestandardních podmínkách,“ upřesňuje plukovník Bielený.

Co tím má náčelník ženijního vojska na mysli? „Případné nasazení Boženy 5 do bojových operací v Afghánistánu,“ konstatuje a dodává, že pokud to okolnosti dovolí, existuje zájem tyto dálkově řízené manipulátory robotického charakteru využít především k ničení improvizovaných výbušných zařízení na komunikacích, po nichž se přepravují alianční jednotky. Jedním z důvodů, proč se tak doposud nestalo, je nedostatek potřebných zkušeností českých ženistů. „Ve výzbroji Armády ČR jsou Boženy 5 necelé dva roky. Plnohodnotný výcvik specialistů na ovládání těchto bezosádkových vozidel běžně trvá devět a více měsíců,“ argumentuje. Pro zástupce velitele 153. ženijního praporu v Olomouci majora Vladimíra Záškodného, který devítičlenné jednotce specialistů z olomouckého a rakovnického útvaru velí, není cvičení v Jordánském království zahraniční premiérou. Před sedmi roky absolvoval misi KFOR na území Kosova. „V přípravě na cvičení jsme se zaměřili na intenzitu výcviku v náročných klimatických podmínkách. Přechod z výcvikového prostoru do minových polí zevrubně prověří také naši psychickou odolnost. Udělali jsme maximum, abychom uspěli,“ říká mjr. Záškodný a nastupuje do transportního „ruslanu“. Po čtyřech hodinách letu přistává ženijní jednotka AČR v hlavním městě Jordánska Ammánu. Na základnu Karáma, nacházející se asi osmdesát kilometrů západně, je to něco přes hodinu jízdy. Krátké uvítání, poté dohovory a seznámení se s reálnou situací v prostoru nasazení. Před českými vojáky stojí nelehký úkol…

A report 6/2010

BOŽENA u řeky Jordán

rozhodlo se Ministerstvo obrany České republiky podpořit projekt odminování v Jordánsku. Je součástí rozsáhlého úsilí jordánské vlády o další zlepšení vztahů se sousedními státy Izraelem a Sýrií a současně o podpoření dalšího ekonomického rozvoje daného území. Česko-jordánská jednání vyústila 8. března 2010 v podpis Memoranda o porozumění. „Naším úkolem je humanitární pomoc Jordánsku prostřednictvím vyslání ženijní jednotky AČR do údolí řeky Jordán, které je nejvíce postiženo zaminováním v důsledku předchozích izraelsko-arabských konfliktů. Cvičení se dlouhodobě připravovalo a pro českou stranu je důležité především v tom, že postupná likvidace min nepochybně přispěje ke stabilizaci situace v tomto regionu,“ říká ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO plukovník Bohuslav Dvořák a upřesňuje dobu mandátu ženijní jednotky AČR. „Akce je plánována na tři měsíce s tím, že ještě v jejím průběhu dojde k vyhodnocení efektivity odminovacích vozidel. S velkou pravděpodobností předpokládáme, že jordánská strana bude iniciovat požadavek na prodloužení naší účasti o další tři měsíce.“ K pozitivům prvního „ostrého“ výjezdu českých ženistů do zahraničí se vyjadřuje také náčelník ženijního vojska Armády České republiky plukovník Robert Bielený. „Naši ženisté doposud získávali zkušenosti s tím, co odminovací komplet Božena dokáže, pouze při vojskových zkouškách a v praktickém výcviku zejména na Slovensku. Toto několikaměsíční cvičení v neznámém terénu a s ostrou municí je posune o veliký profesní krok kupředu. Osobně říkám, že půlroční cvičení u řeky Jordán je pro ně víc než deset roků školy zaměřené na tento moderní odminovací systém,“ vysvětluje plk. Bielený a dodává, že operátoři „božen“ absolvovali u výrobce

25

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

Maďarský SHORAD 2010 Text a foto: Martin KOLLER

Generál Lázsló Varga sleduje střelbu.

A report 6/2010

26

Na základě mezinárodní dohody přijeli maďarští vojáci vystřílet většinu ze zbývajících zásob přenosných protiletadlových systémů krátkého dosahu 9K310 Igla sovětské výroby, které mají

v kódu NATO označení SA-16 Gimlet. V současné době jsou ve výzbroji pluku nahrazovány modernějšími francouzskými přenosnými protiletadlovými systémy Mistral. Ve výzbroji zůstávají ještě původně sovětské samohybné protiletadlové systémy KUB. Transport zajišťují nákladní automobily a autobusy Rába MAN a terénní automobily Mercedes G. Historie pluku začala až po odzbrojení maďarské armády roku 1945. O pět let později bylo zahájeno formování nového útvaru. Následně bylo realizováno vyzbrojení sovětskými hlavňovými a raketovými protiletadlovými zbraněmi. Patnáctého dubna se v Györu konaly oslavy šedesátého výročí založení útvaru a prezentace jeho

keltské jméno města Arrabona, jež tvoří součást názvu pluku. Útvar je v současné době podřízen velení NATO, čímž se stává jednou z elitních jednotek maďarské armády. O to více však musí dbát na bojovou přípravu a její výsledky. Důležitost cvičení SHORAD podtrhla již v minulém roce návštěva náčelníka Generálního štábu maďarské armády generála Lázsló Tömböla. Letos velel pluku generál Lázsló Varga, který ohodnotil spolupráci obou armád slovy: „Děkujeme příslušníkům Střediska obsluhy výcvikového zařízení Hradiště a české armádě za vytvoření výborných podmínek pro výcvik našim příslušníkům, kteří se sem po roční pauze opět rádi vrátili. Výsledky ostrých střeleb jsou výborné a vše probíhá bez nejmenších problémů.“

IGLY V CÍLI Systémy druhé generace Igla mají oproti např. Strelám-2 zavedeným ve výzbroji naší armády dvoučlennou obsluhu (tým), tvořenou velitelem a střelcem. Velitel je vybaven radiostanicí a komunikuje s naváděcím stanovištěm. Pomáhá při optickém vyhledání cíle a velí k odpálení samonaváděcí řízené střely. Většina z více než třiceti střel zasáhla cíl, což byly raketové imitační prostředky FLG-5000M68 odpalované příslušníky střediska obsluhy výcvikového zařízení. Část z úspěšných střelců tvořily příslušnice maďarské armády. Jako zajímavost

A report 6/2010

Po nedávné návštěvě belgické brigády působila ve výcvikovém prostoru Hradiště další armáda. Mnozí z nás ji považují bezmála za exotickou, přestože se jedná o vojáky ze země téměř sousední. Sedmdesát příslušníků 12. protileteckého pluku Arrabona přijelo koncem dubna mezi přátele. Získali si je už v minulém roce při cvičení SHORAD 2009.

PROTILETECKÝ PLUK VČERA A DNES

Znak cvičení SHORAD 2010

lze uvést, že protiletadlovci mají atypické plastové přilby, které se vzhledově liší od základního pěchotního typu. Střeleb se aktivně zúčastnili příslušníci obou armád na kontrolní věži. Po odpálení cílové rakety rostlo napětí až do chvíle zásahu, kdy světlici dostihla kouřová stopa raketového motoru.

Přenosný protiletadlový raketový systém Igla Konstrukce se skládá ze čtyř hlavních komponentů, a to přepravního a odpalovacího kontejneru, spušťadla s elektronikou, samonaváděcí řízené střely a energetického zdroje. Hlavice střely pracuje na principu rozlišení různých teplot, přičemž dokáže odfiltrovat část různých rušivých signálů. Ve srovnání se Strelou-2 je výrazně citlivější, což zvyšuje pravděpodobnost zásahu. Systém Igla byl sovětskou odpovědí na americký typ Stiger. K zavedení do výzbroje došlo roku 1978. Nejstarší verze nese označení 9K310 Igla-1, zatímco modernizované 9K39 a v kódu NATO má označení SA-18 Grouse. Starší verze má bojovou hmotnost 17,9 kg, hmotnost střely 10,8 kg a dostřel 5 000 m.

Výcvikové prostory naší armády jsou vítanou možností a dobrou základnou pro spojenecké armády, které chtějí otestovat svoji výzbroj v méně známém terénu při špičkovém zabezpečení. To potvrzuje i opakovaná návštěva maďarských protiletadlovců.

Znak 12. protileteckého pluku Arrabona

současné výzbroje. V průběhu let se měnila dislokace z Miskolce do Budapešti, Székesfehérváru a Vesprému. Od roku 1997, kdy proběhla reorganizace a přezbrojení maďarských protileteckých útvarů, působí pluk v Györu, který je známý rovněž pod německým historickým jménem Ráb. Ještě starší je

27

ROZHOVOR

ROZHOVOR

Zástupce NMO pro zahraničí ředitel sekce

Zástupce ředitele Zahraniční pracoviště Brusel, Vídeň Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: Jan KOUBA

Odbor obranné politiky

Pouze jeden bezpečnostní turniket a několikero dveří je třeba překonat od vchodu budovy Ministerstva obrany k Postačí P t čí do kanceláře Ivana Dvořáka. tedy pár desítek kroků a ocitnete se před ním tváří v tvář. Mnohem obtížnější je však nalézt volné „okno“ v pořadí. Zaneprázdněnost zástupce náměstka ministra obrany pro zahraničí-ředitele sekce obranné politiky a strategie MO neboli „SOPSky“ je značná. A report a Armed Forces Review to zakusily také, ale „svých“ čtyřicet minut k rozhovoru nakonec dostaly.

Můžete být konkrétní? Například v současné době připravujeme k zavedení úplně nový systém plánování, v konečné fázi je příprava Směrnice ministra pro plánování na roky 2012–2016. Vedle toho odpovídám za koordinaci zahraniční spolupráce v resortu, zastupuji Ministerstvo obrany v několika seniorních skupinách v rámci Severoatlantické aliance. Dále jsem pověřen zastupováním zájmů České republiky při zasedáních skupiny na vysoké úrovni (HLG – High Level

Oddělení plánování a rozvoje resortu

Oddělení mezinárodních vztahů

Oddělení strategického rozvoje schopností

Oddělení mezinárodního práva

Oddělení strategických analýz

Group) v otázkách alianční jaderné politiky, která nabývá na významu obzvlášť nyní před přijetím nové Strategické koncepce Aliance. Pak je to Skupina pro nešíření zbraní hromadného ničení (DGP) nebo se účastním zasedání ředitelů pro obrannou politiku NATO, ale i EU. Připravuji ke schválení plány oficiálních zahraničních styků, schvaluji plány dvoustranné spolupráce, řídím Resortní koordinační skupinu k zahraniční spolupráci a činnost pracoviště obranných poradců

v zahraničí, jež spadají do mojí podřízenosti. Mám na starost také přípravu stanovisek a materiálů MO pro jednání Bezpečnostní rady státu, do výborů Parlamentu ČR nebo materiálů do vlády, které mají obranně-politický rozměr. Kromě toho jsem pověřen řízením sekretariátu Výboru pro obranné plánování, včetně spolupráce s příslušnými orgány ministerstev a jiných správních úřadů. V každém případě je celá široká agenda SOPS MO zajišťována mnoha zkušenými a kvalifikovanými odborníky, takže bych nechtěl, aby do popředí vystupovala výhradně moje osoba.

Nahrál jste nám na smeč, neboť část resortní veřejnosti nemá potuchu o tom, co reálného se za pojmenováním obranná politika a strategie Ministerstva obrany vůbec skrývá… SOPS MO je zodpovědná za přípravu zásad obranné a bezpečnostní politiky ČR, strategického rozvoje resortu obrany a plánování obrany státu. V této souvislosti vypracováváme zásadní strategické dokumenty. Konkrétnější obraz lze získat rozkrytím organizační struktury sekce, z níž automaticky vyplyne obsah činnosti. Je složena z odboru obranné politiky s odděleními obranné

politiky a mezinárodních vztahů, odboru strategického rozvoje s odděleními plánování a rozvoje resortu, strategického rozvoje schopností a plánování obrany státu a krizového řízení. Vedle těchto dvou odborů jsou dalšími prvky SOPS MO tři oddělení, a to mezinárodního práva, strategických analýz a dále správy a rozvoje organizace. Zdůrazňuji, že náš servis pro vrcholné funkcionáře resortu i státu spočívá v přípravě věcného obsahu jednání. Připravujeme odborná doporučení k přijetí rozhodnutí. Odpovědnosti každé výše uvedené součásti vám mohu podrobněji popsat, budete-li chtít. Nezlobte se, ale to z kapacitních důvodů obou periodik nelze. Raději nám řekněte, s jakým předstihem tady plánujete? Plánování probíhá v cyklech a pokrývá

střednědobý horizont – pět let. Zpracováváme však i materiály s širším obsahem, jako je Vojenská strategie nebo s dlouhodobějším výhledem, jako byla Dlouhodobá vize resortu MO, které byly schváleny v roce 2008. V příštím roce počítáme s vypracováním Obranné strategie ČR, a to v návaznosti na novou Strategickou koncepci Aliance. Naše záměry směřují minimálně na deset roků dopředu, ostatně takový je i plánovací horizont v NATO. Vycházíme přitom jak z vlastních analýz, tak strategických cílů mezinárodních organizací, kterých jsme členy. Kromě toho jsme schopni plnit i úkoly operativního charakteru. Nakolik ovlivní dlouhodobé vize resortu obrany nedávno podepsaná smlouva o odzbrojování mezi Spojenými státy

A report 6/2010

A report 6/2010

28

Poměrně často býváte viděn nablízku vrcholných představitelů Ministerstva obrany a Armády České

republiky. Považujete se za vlivného muže? Každý jednotlivec, ať už je to vojenský profesionál nebo občanský zaměstnanec, má stanoveny povinnosti a záleží na něm, s jakou kvalitou je chce splnit. Nikdy jsem nevnímal svoje působení v resortu obrany jako nějaké soupeření o vliv, jinými slovy, nerozlišuji funkce na více nebo méně vlivné. V současné době stojím v čele sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany a mám zcela konkrétní díl zodpovědnosti.

Oddělení obranné politiky

Oddělení správy a rozvoje organizace

Oddělení plánování obrany státu a krizového řízení

S výhledem deseti roků dopředu Potkat vás Na Valech navečer, lze nabýt dojmu, že jste ministr obrany. Co říkáte té nápadné podobě s Martinem Bartákem? Už jsem se s tím několikrát setkal. Pro mě osobně je to velice úsměvné, ale pro toho, co si mne splete, už trochu méně. Moje neoholená tvář je jedním z několika rozdílů, které nás odlišují.

Odbor strategického rozvoje

29

americkými a Ruskou federací? Nepochybně bude mít vliv. Nastolení nových vztahů mezi USA a Ruskem, jakožto i NATO a Ruskem se promítne do obecného vnímání bezpečnosti a tím i do debat o Strategické koncepci Aliance a v návaznosti na ní také do národních bezpečnostních, respektive obranných strategií. Stávající analýzy a stanoviska mohou být upraveny. My dlouhodobě říkáme, že stojíme o spolupráci s Ruskou federací. Rusko považujeme za partnera, ale důležité je, aby i ono nás takto vnímalo. Naše spolupráce by měla být oboustranná, není to o hře s nulovým součtem.

A report 6/2010

V posledních měsících přijela na Ministerstvo obrany ČR celá řada významných osobností, a to jak politiků, tak vojenských velitelů. Předpokládáme, že jedním z klíčových témat rozhovorů byla situace v Afghánistánu. Můžete nás blíže informovat o obsahu těchto jednání? Je tomu tak, neboť Afghánistán považujeme za prioritu. Všichni se shodují, že letošní rok je klíčový. V jednáních rezonuje především otázka zvyšování počtu sil jednotlivými členskými státy Aliance. Tím se urychlí příprava procesu postupného předávání země afghánským úřadům a jejich bezpečnostním silám. Do operace ISAF jsme se společně zapojili a společně z Afghánistánu chceme také odejít. Skutečností je, že většina našich partnerů reagovala na výzvy vrcholných představitelů navýšením personálu již v letošním roce. Česká republika toho zatím nebyla schopna. Tento postoj nás řadí mezi několik málo zemí, které tak neučinily.

30

Můžete tuto situaci podrobněji okomentovat? Česká republika staví svoji účast v Afghánistánu

IZS na čtyřech pilířích – podpoře rekonstrukčnímu úsilí, výstavbě afghánských bezpečnostních sil, podpoře nasazených jednotek a vysílání speciálních sil. Místem našeho působení je, a předpokládáme, že bude i v následujícím období, zejména východní část země. Promiňte, naše otázka směřovala zcela jinam. Jaký je váš komentář k postoji České republiky

v souvislosti s (ne)navýšením sil v Afghánistánu? K tomu se hned dostanu. Na jedné straně je rozsah a míra nasazení našich vojáků naším suverénním rozhodnutím a nikdo nám, jako státu, nemůže nic nařizovat. Na straně druhé si tímto postojem vytváříme jistý obraz u aliančních partnerů. Váha našeho hlasu u stolu, kde se diskutuje o budoucí strategii, se do jisté míry snižuje. Neznamená to však, že nás berou méně vážně. Ale s vyšším zapojením českých vojáků… Někteří tuzemští škarohlídové však poukazují na fakt, že se ustavičně hovoří o navyšování sil, a přitom Armáda ČR nenaplňuje Parlamentem České republiky schválenou kvótu 535 profesionálů. Co vy na to? Neporozuměli dostatečně problematice. Mandát se počítá pro průběh celého kalendářního roku. Neznamená to,

že všechna úkolová uskupení budou nasazena od prvního ledna. To je případ např. i českého operačního výcvikového a styčného týmu (OMLT – Operational Mentoring and Liaison Team) pro prapor neboli kandak Afghánské národní armády (ANA – Afghan National Army), který bude nasazen v září letošního roku. V žádném případě není současné nenaplnění početního stropu v rozporu se schváleným mandátem.

se doporučení na přechod do fáze Gate 2, což ve skutečnosti reprezentuje nasazení zhruba dvou a půl tisíce aliančních vojáků. V letošním roce ještě nedojde k ukončení činnosti kontingentu AČR ze základny Šajkovac, neboť převezmeme úlohu praporu operační zálohy. Zakončení jedenáctiletého působení českého kontingentu plánujeme následně, přičemž předpokládáme, že i v dalších letech budeme zastoupeni v tamních mezinárodních štábech.

Zůstaňme ještě chvíli u zvyšování počtu českých vojáků v misích. V kancelářích SOPS MO se lopotně pracuje na záměru, a přitom se dopředu ví, že je to politicky takřka neprůchodné. Nemáte z toho pocit zmaru? Takto bych to nedefinoval. Parlament ČR je v tomto směru suverénem, který rozhoduje, ve kterých zahraničních operacích a v jaké síle bude Česká republika působit. Na nás je, abychom dokázali vrcholný management resortu vybavit dostatečnou argumentací, jež by vedla k přijetí našeho návrhu. Jsem přesvědčen, že to, co navrhujeme, je správné a optimální.

Na závěr se vrátíme do vlasti. Když nahlédnete do dlouhodobých vizí resortu obrany, registrujete v nich ještě nějaké reorganizace nebo restrikce? Zásadním problémem, se kterým se resort v posledních letech potýká, je nestabilita zdrojového rámce. V období ekonomické recese a deficitu veřejných financí však nemohu vyloučit situaci, že opětovně nedojde k tlaku na snížení prostředků v kapitole MO. V případě, že se tak stane, bude nutné identifikovat způsoby, jak se s tím vyrovnat. Předem je ale jasné, že pokud budeme chtít i nadále plnit naše zákonem dané povinnosti a mezinárodní závazky, budeme ještě muset „říznout“ do některých struktur resortu. Jde o struktury, které jsou v principu nerozmístitelné, tedy štáby a pak prvky administrativní a správní povahy. Zásahy by se již neměly v žádném případě dotknout vojsk.

Jak to bude s nasazením kontingentů Armády ČR v Kosovu? Bezpečnostní situace v Kosovu se stabilizuje, a tudíž lze zásadně snížit počty příslušníků KFOR. Připravuje

POMOC při povodních Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

„Hoši, díky“ – tato slova nezněla opakovaně pouze na Staroměstském náměstí při návratu zlatých hokejistů, ale také v povodněmi postižených oblastech na Moravě. Mnohem komorněji je tam vyslovovali lidé, jež krutě zasáhl vodní živel. V obci Troubky na Přerovsku je paní Anežka Jánská adresovala vojákům z vyčleněných jednotek úkolového uskupení Armády ČR, kteří jí pomohli zmírnit následky rozvodněné Bečvy. Po květnových povodních pomáhala také Armáda České republiky. Nejprve vyčlenila úkolová uskupení v počtu osmi set a poté dalších tisíc vojáků především z jednotek 7. mechanizované brigády, 15. ženijní brigády, 101. spojovacího praporu, 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje, leteckých základen vzdušných sil, 4. brigády rychlého nasazení a z dalších vojenských útvarů a zařízení. Síly a prostředky armády byly na žádost krizových štábů nasazeny například v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. V okolí Karviné k likvidačním pracím stovka profesionálů s třiadvaceti kusy techniky pod velením kapitána Jaroslava Suchomela, v obci Troubky k zabezpečení stravování a likvidačním pracím čtyřicet vojáků ze samostatné záchranné roty a 153. ženijního praporu Olomouc.

REPRÍZA PO 13 LETECH Povodněmi postižené Troubky, to je po třinácti letech neradostná repríza pro štábní rotmistry Petra Jahna a Michala Noska z olomoucké samostatné záchranné roty. „Bez naší fyzické pomoci by místní obyvatelé zvládali odstraňování následků mnohem hůře,“ říkají shodně. Jejich několikačlenné skupiny postupně pracovaly v tamní mateřské školce, ubytovně, obecním úřadu nebo kulturním domě. „Ze zatopené sportovní haly jsme odstranili zničenou podlahu, ve skutečnosti čtyřicet tisíc kusů parket

a následně patnáct set čtyřmetrových prken. Dělali jsme na tom tři dny,“ upřesňuje P. Jahn a dodává, že z nedaleké obecní ubytovny denně odvezli sedm velkokapacitních kontejnerů zničeného nábytku a osobních věcí. Lokality nasazení profesionálů v obci se denně upřesňovaly. „Každé ráno jsme to projednávali se starostou Radkem Brázdou. Postavilo se pět až šest skupin vojáků a zadal se jim konkrétní úkol,“ přibližuje situaci poručík Petr Motlíček a vyzdvihuje spolupráci s dobrovolnými hasiči. Prvotní úkol olomouckých profesionálů však souvisel se zabezpečením stravování. „Přivezli jsme sem dvě polní kuchyně s vyhřívanými stany, které vytvořily potřebné zázemí nejen záchranářům, ale také obyvatelům Troubek, kteří nebyli evakuováni,“ konstatuje zástupce velitele szr kapitán Pavel Kolev. Starší kuchař ze 153. žpr rotmistryně Pavlína Zemánková doplňuje, že i když tzv. POKA mají kapacitu tři sta obědů denně, tak v prvních dnech nasazení strávníkům připravovali zhruba třináct set(!) jídel.

A report 6/2010

ROZHOVOR

31

PŘEDSTAVUJEME

PŘEDSTAVUJEME

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv PRT

A report 6/2010

Ty tam jsou doby, kdy vojáci odjíždějící do zahraničních misí procházeli pouze vševojskovou přípravou. V současné době není výjimkou, když někteří z nich mají hned několik specializací.

32

Podpraporčík Pavel Stehlík se deset let vrcholově věnoval triatlonu. Jeho vstup do armády byl tedy poněkud komplikovanější. Původně byl přijat na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Po tři čtvrtě roce však přešel k 72. mechanizovanému praporu do Přáslavic na funkci velitele družstva. „O škole jsem měl poněkud jinou představu. Navíc nevím, zda by mě po jejím skončení bavilo dělat někde tělocvikáře,“ vzpomíná na své vojenské začátky. „Chtěl jsem vyjet do zahraniční mise a jako nejlepší cesta se mi jevil nástup k bojovému útvaru. To se mi podařilo. Splnil jsem si tak svůj dávný cíl.“

Letos v únoru se dostal do mise ISAF v Afghánistánu. Ještě předtím ale absolvoval několik odborných kurzů, ze kterých právě nyní hodně těží. O tom, že je absolvuje právě on, rozhodl velitel. Nejvíce ze všeho mu ale nejspíše pomohla znalost angličtiny. Odborná terminologie v těchto kurzech totiž pochází převážně od Američanů a Britů.

JEN PRO PŘÍPAD NOUZE V Náměšti nad Oslavou, kde sídlí naši předsunutí letečtí návodčí, absolvoval

zda tam hodí dvěstěpadesátilibrovou bombu a napáchá určitou škodu. Daleko pravděpodobnější je, že se bude snažit využít demonstraci síly. Letoun provede nad oblastí nízký průlet s forsáží, aby protivník pochopil, že máme k dispozici leteckou podporu a za určitých okolností ji i použijeme.“ Objasňuje, že byl vyškolen jen pro případ výrazné nouze. Pokud by se jeho tým dostal během patroly do obtížné situace, ze které by jej zachránilo jen přivolání letecké podpory, musel by celou záležitost řešit prostřednictvím oficiálního českého předsunutého leteckého návodčího. „Vím přesně, jaké mu mám předat informace. Kde jsme my, kde nepřítel, jaký je tam terén,“ říká Pavel Stehlík. „Zatím jsem ještě neměl možnost si vyzkoušet navedení přímo v praxi. Američané ale mají na základně dělostřelectvo. Hovoří se o tom, že pokud si připravíme naše požadavky, mohli by nám vyjít vstříc. Během ostrého cvičného navedení bychom si tak ověřili naše teoretické znalosti.“

V PRAXI JAKO BY NAŠEL Podpraporčík Stehlík prošel navíc v Bechyni pod vedením praporčíka Ondřeje Tichého třítýdenním mezinárodně uznávaným pyrotechnickým kurzem EOR (Explosive Ordnance Reconnaissance), který má certifikaci NATO. Je tedy schopen předávat informace, na základě kterých si příslušníci EOD jednotky mohou udělat určitou představu o nálezu, se kterým se patrola setkala. „Pokud vidím nějaký náboj, jsem schopen říci, zda je kumulativní, plněný fosforem. Mohu dát veliteli mobilního pozorovacího týmu doporučení, jaká bezpečnostní

A report 6/2010

MUŽ mnoha profesí

pětidenní intenzivní výcvik zaměřený právě na letecké a dělostřelecké navádění. Z každého mobilního pozorovacího týmu se ho účastnili dva vojáci. Jednalo se o základní seznámení, jehož účelem bylo připravit někoho z týmu tak, aby měl určitou představu o možnostech přivolání podpory a byl schopen říci veliteli, že letadlo tady nebude za minutu, ale že mu to bude trvat třeba půl hodiny. V úvodu kurzu byla teorie, následovala praktická cvičení nad plastickým stolem a mapami. Během spojovací přípravy se učili pracovat s vysílačkami, které se v misích používají. „Naším instruktorem byl zkušený předsunutý letecký návodčí kapitán Pavel Ditrich. Zaměstnání probíhalo v uvolněné atmosféře, přitom se ale pracovalo velice efektivně. Důraz byl kladený především na angličtinu, stačila sebemenší chyba ve výslovnosti a instruktor, který hrál pilota, okamžitě hlásil, že nerozumí,“ vzpomíná podpraporčík Stehlík. „Pokud má návodčí k dispozici frekvenci a volačky, dělostřeleckou podporu může dostat prakticky okamžitě, s leteckou je to poněkud složitější.“ Skrytý pohyb v terénu a působení v bezprostřední blízkosti protivníka nebylo součástí kurzu. Vycházelo se z toho, že v tomto směru vojáci již jisté zkušenosti získali u útvaru. „ICAS (Immediately Close Air Support – nouzová vzdušná palebná podpora na krátkou vzdálenost), kterou jsme se naučili, se v Afghánistánu už moc nepoužívá. Při ní má totiž veškerou odpovědnost za případné bombardování pilot. Ručí za to, že nejsou nablízku civilisté, není tam ani mešita či škola, ve které se učí děti. My, jako nekvalifikovaní letečtí návodčí, nezodpovídáme za nic,“ vysvětluje podpraporčík Stehlík. „Za této situace si pilot rozmyslí,

opatření by měl přijmout. Zda můžeme setrvat na místě, anebo naopak má celou oblast uzavřít. Vím také, na jaké markantní znaky se máme zaměřit. V případě minometného náboje je například důležité, kolik dírek má stabilizátor. Podle toho jsou pyrotechnici schopni dohledat, zda se jedná o ruský či americký náboj. Určité informace jsme dostali i o improvizovaných výbušných systémech. To všechno jsou indicie, které jsem předtím nevnímal, pozornost jim věnuji až nyní po proškolení,“ vysvětluje podpraporčík Stehlík. Během jedné z prvních patrol vyjel na projekt mlékárny. V příkopě objevil a zároveň také vyhodnotil zařízení, které bylo možné využít ke spuštění improvizovaného výbušného systému. Kromě toho ještě v Hradci Králové absolvoval pod vedením špičkových odborníků z Fakulty vojenského lékařství bojový zdravotnický kurz. Jednalo se nejen o teoretický, ale i praktický blok, během kterého se účastníci učili různé zákroky na zvířatech. Měli k dispozici prasečí krky, na kterých dělali koniopunkci a koniotomii. „Chirurgickou cestou jsme se tak snažili zajistit proces dýchání. Krční oblast jsme napíchli jehlou, případně jsme ji prořízli. Učili jsme se napichovat žíly, ošetřovat pneumotorax, zkoušeli jsme punkce hrudníku,“ popisuje podpraporčík Stehlík. „Závěrečné zkoušky byly nejen teoretické, ale i praktické, během nich se simulovala reálná zranění.“ I tyto znalosti se mu již podařilo využít, a to když poskytoval zdravotnické ošetření Afgháncům včetně dětí.

33

VOJENSKÁ POLICIE

VOJENSKÁ POLICIE

A report 6/2010

PRINCIP zrcadla

34

To zrcadlo prý představuje jeden z principů, který jste po nástupu do funkce u Vojenské policie zavedl... Ano, to je pravda. Skutečně jsem zavedl tzv. princip zrcadla. Snažil jsem se tím upozornit, že každý z nás se může a musí stále zlepšovat. Náplní činnosti profesionála není jen kritizovat práci ostatních. Vedoucí pracovník má také ve své funkční náplni napsáno, že „... samostatně vypracovává, vede, řídí, koordinuje a rozhoduje se“. A právě v přijímání samostatných zodpovědných rozhodnutí stejně jako v komunikaci se svým okolím jsou velké rezervy. Musím ale konstatovat, že již mnohé se v těchto oblastech podařilo změnit. Vážím si například výrazného zlepšení vzájemné komunikace jak s veliteli útvarů Vojenské policie, tak i dalšími složkami ozbrojených sil ČR.

Proč jste se zaměřil právě na komunikaci? Jsem přesvědčen, že Vojenská policie je jednou z nejlepších složek v resortu a její příslušníci jsou výborní profesionálové. Problémem, který ale vidím, spočívá ve vnitřní komunikaci. Lidé nejsou ochotni či schopni se mezi sebou bavit a tím řešit úkoly daleko operativněji i bez pomoci a zásahu nadřízených. Vojenskou policii jste přebral v poměrně složitém období plném změn a negativní mediální kampaně, kterou rozpoutali někteří příslušníci Útvaru speciálních operací SOG. Jak jste se s tím vypořádal? Po mém nástupu do funkce se postupně objevovala celá řada skutečností. Podle mého názoru je bylo nutné pojmenovat a dát do souladu. Reorganizace, kterou jsem navrhl, se dotkla i jednotky

V pátek 9. dubna 2010 byl brigádní generál Vladimír Ložek přesně rok ve funkci náčelníka Vojenské policie. Před jeho kanceláří viselo zrcadlo. Na stěně nebylo proto, aby si podřízení mohli zkontrolovat, jak jsou ustrojeni. Mělo je spíš přimět k tomu, aby se do něho podívali a pouvažovali, zda problém, se kterým přicházejí, nedokážou přece jen vyřešit vlastními silami.

SOG. Jejím smyslem bylo jasné stanovení kompetencí a úkolů, jež má Vojenská policie plnit. Klíčovým slovem dnešní doby je personál, vy jste se ale koncem loňského roku musel s mnohými vojenskými policisty rozloučit... Rozhodnutí o odchodu lidí není pro žádného řídícího pracovníka příjemné, ale například příslušníci SOG, kteří chtěli pokračovat v práci u Vojenské policie, tak mohli učinit. Je pravdou, že v případě některých jedinců mne velmi mrzí, že odešli. Byli to poctiví kluci, kteří se pouze ocitli v nepravé chvíli na nepravém místě. Některé z nich jsem jako náčelník Vojenské policie přemlouval, aby zůstali. Záběr Vojenské policie je poměrně široký. Zabýváte se vyšetřováním kriminální

činnosti, pořádkovou, dopravní službou, přípravou do misí, střežením některých objektů. Není toho příliš mnoho na jeden subjekt? Pojem policejní ochrany ozbrojených sil zahrnuje skutečně rozsáhlý komplex činností, mezi něž patří například podíl na udržování kázně a pořádku, odhalování protiprávního jednání a zjišťování pachatelů, přijímání opatření k předcházení páchání protiprávního jednání a k ochraně majetku, s nímž hospodaří resort Ministerstva obrany atd. Rád bych připomenul, že pověřené orgány Vojenské policie mají nově od počátku letošního roku kompetence vést vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky ozbrojených sil v zahraničí. V ostatních případech mají postavení orgánů činných v trestním řízení v prvopočáteční fázi, tedy prověřování ve stadiu před zahájením trestního stíhání. Kontrola plnění úkolů v této oblasti probíhá cestou příslušného dozorového státního zástupce, jehož rozhodnutí je pro nás závazné. V této oblasti samozřejmě probíhá úzká spolupráce s PČR.

Příslušník Vojenské policie je víc voják, nebo policista? Vycházel bych ze zákona o Vojenské policii, kde je jednoznačně napsáno, že vojenským policistou může být pouze voják. Původní profesí jste spojař. Postavit se do čela Vojenské policie asi nebylo z tohoto hlediska právě jednoduché. Jak jste se s tím vyrovnal? Nemyslím si, že by to byl z tohoto pohledu až takový problém. Pozice na této úrovni není o tom, jakou měl člověk v minulosti odbornost, jedná se totiž především o manažerskou funkci. Zasahovat do nějakých kauz mi nepřísluší, Tyto složky jsou navíc ještě nezávisle začleněny podle druhu vojsk pro pozemní síly, vzdušné síly a námořnictvo. Dle mého názoru, přímá podřízenost Vojenské policie ministru obrany odpovídá plně stavu našeho právního prostředí a organizační struktuře ozbrojených sil. Takže úvahy o jejím přeřazení pod Generální štáb již nejsou aktuální? Nevím, zda jsou aktuální. Nevidím ale k něčemu podobnému důvod. Pokud tato složka má správně postavené struktury, umí dělat svou práci, je to jen otázka komunikace. a tudíž to ani nedělám. Je to věcí daného policisty. Jak vypadá běžný den náčelníka Vojenské policie, kolik je úkolů dá se říci reprezentativních, kolik organizačních, jak moc toho musí řešit vysloveně ad hoc? To je těžké nějak kvantifikovat. A to dokonce i po roce stráveném ve funkci. Většina úkolů je plánována, pokud je něco třeba vyřešit operativně, nemám s tím problém. Obecně pro mne ale platí,

že se snažím delegovat odpovědnost tam, kam náleží. Tedy na jednotlivé náčelníky a vedoucí odborů a oddělení. Před nedávnem se opět řešila otázka, zda by Vojenská policie měla spadat pod Ministerstvo obrany ČR, anebo pod Generální štáb. K čemu se přikláníte vy osobně? V rámci NATO neexistuje jednotný koncept a vojenské policie jsou organizačně začleněny rozdílně. Důležité

pro správné fungování je zajistit nezávislost a nestrannost a vytvořit prostředí, které nebude náchylné, byť jen hypoteticky, na intervenci do její činnosti. Pokud je mi známo, tak například v současné době probíhá diskuse o podřízenosti Vojenské policie v kanadských ozbrojených silách. Rozdílnou strukturu a podřízenost mají jednotlivé složky Vojenské policie ozbrojených sil USA, kde jsou zvlášť zařazeny vyšetřovací orgány a orgány pořádkové a dopravní služby.

Není struktura Vojenské policie příliš složitá, odpovídá územnímu rozmístění armády? Pokud se týká jednotlivých našich útvarů, tak ty jsou prozatím odpovídající. Měnit se budou jen na základě požadavků AČR. Mým cílem vždy bylo a je zjednodušit systém řídících struktur při zachování všech současných činností, které Vojenská policie ze zákona zajišťuje. A tento princip bych rád dodržel i do budoucna.

A report 6/2010

Text a foto: Vladimír MAREK

35

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

Tisícům položek VLÁDNE ŘÁD Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

A report 6/2010

Sto osmdesát jedna tisíc metrů čtverečných. To jsou skladové kapacity základny opravovaného materiálu (ZOM), v nichž se nachází zhruba půl milionu položek rozčleněných do všech majetkových uskupení. Nepředstavují však netknuté rezervy na věčné časy, nýbrž dynamický proces logistické podpory Armády ČR.

36

Armáda České republiky má takovéto zařízení, které zajišťuje logistickou podporu vojsk a zabezpečuje je hmotným investičním majetkem a zásobami, jediné. Nazývá se základna opravovaného materiálu a tvoří ji zásobovací střediska (ZS) ve Štěpánově (zde se nachází také velení ZOM), v Ústí nad Orlicí, Háji ve Slezsku, Rančířově, Novém Jičíně, Račicích nad Trotinou a středisko ženijní techniky a materiálu (SŽTM) v Kostelci nad Labem. „Zomka“, která je v současnosti řízena staroboleslavským Velitelstvím sil podpory, má za sebou údobí permanentní transformace. Za posledních deset let

se zrušilo dvaadvacet podřízených útvarů, například v posádkách Zdice, Velká Hleďsebe, Holýšov, Žamberk, Konice, Hranice, Mikulovice nebo Olomouc. Zůstalo velení a sedm středisek se zhruba čtyřmi stovkami zaměstnanců (z původních více než tisíc osob). Vznik základny opravovaného materiálu se datuje od 1. července 2004, když byly sloučeny Ústřední základna zbraní a zbraňových systémů Štěpánov, Ústřední základna vojenské techniky Olomouc, Ústřední základna elektroniky a optiky Hradec Králové a Základna ukládání VTM Doksy do jediné ZOM Štěpánov.

Poslední restrikce zasáhla „zomku“ v loňském roce. Došlo ke snížení stavů o šestašedesát osob (22 vojáků z povolání a 44 občanských zaměstnanců). Následná realizace organizačních, mobilizačních a dislokačních změn (OMDZ) k 1. lednu 2011 již se zásadními změnami nepočítá. Vize AČR – mít moderní a výkonné logistické zařízení, které zabezpečuje přejímku materiálu a techniky z novovýroby a její předání vojskům, zásobování jednotek na území České republiky i v zahraničních operacích, rušení, odprodej a fyzickou likvidaci stovek položek vyřazených ze zásob AČR – tedy platí i nadále.

NĚKOLIK VÝJIMEČNÝCH POSLÁNÍ Jediným kladem základny opravovaného materiálu nejsou jen potřebné skladové kapacity k uskladnění výzbroje, techniky a materiálu s odpovídajícím množstvím manipulačních a paletizačních prostředků, ale další resortní exkluzivity. Jako první lze zmínit kupní smlouvy plněné ZOM. „Zabezpečujeme přejímku nové techniky a materiálu pro AČR, které poté předáváme uživatelům. V loňském roce překročil finanční objem kupních smluv pět miliard korun,“ říká

podplukovník Svatopluk Luska, zástupce velitele ZOM, a upřesňuje, že se jednalo o ruční zbraně, optické přístroje, letecký materiál, osobní automobily, spojovací prostředky a vozidla T 810 všech modifikací, Iveco, Dingo, Land Rover nebo Pandur II, ale také velké množství náhradních dílů a celků. Do gesce základny rovněž spadá likvidace přebytečné a neupotřebitelné výzbroje, techniky a materiálu. „Část tohoto majetku se cestou odborných orgánů resortu odprodává do civilního sektoru. Například od roku 2003 se to týkalo zhruba 14 tisíc kusů techniky a 120 tisíc palet materiálu,“ konstatuje zástupce velitele.

Pplk. Svatopluk Luska

Do profesní výjimečnosti „zomky“ lze zahrnout také údržbu a skladování majetku pro pět rot aktivních záloh krajských vojenských velitelství i vojenskou výpomoc při vyhlášených krizových stavech. „Na vyčleněné technice je prováděna pravidelná údržba, revize, technické prohlídky a měření emisí. Materiál je určeným jednotkám AZ připraven k výdeji do osmačtyřiceti hodin. V případě krizových stavů vypomáháme obcím, respektive krizovým štábům zápůjčkou speciální techniky i s obsluhami,“ vysvětluje pplk. Luska. Opomenout nelze ani další specifické zadání – vedení vojenského centrálního registru zbraní a munice (VCRZM) – část zbraně. „Tento registr, jenž není veřejně přístupný, slouží pro urychlené zjišťování původu zbraní, jejich pohybu a k vyhledávání účetních dokladů v archivní dokumentaci. Není využíván pouze Vojenskou policií, ale také orgány činnými v trestním řízení,“ dodává zástupce velitele ZOM. Dalším zadáním je katalogizace stanovených položek materiálu. V současné době „zomka“ spravuje cca 650 000 z celkového počtu 890 000 katalogových čísel materiálu pro AČR a podílí se na katalogizaci majetku pořizovaného státy NATO.

VELIKÁNSKÁ „ČTYŘIAPADESÁTKA“ I když základna opravovaného materiálu disponuje 144 440 kubickými metry pro uložení materiálu a 3 186 parkovacími místy pro uložení techniky, tím nejviditelnějším „skvostem“ je „čtyřiapadesátka“ neboli hala č. 54 nacházející se v objektu štěpánovských kasáren. Svými „mírami“ 91 (délka) × 49 (šířka) × 14 metrů (výška) působí obdivuhodně. „Hala, jejíž skladovací prostor má objem

A report 6/2010

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

37

KALEIDOSKOP Nabízí se otázka, zdali se vůbec lze v tamních stovkách regálů orientovat? „Evidence materiálu je vedena v informačním systému logistiky a k jeho identifikaci je využíván čárový kód. Skladník se s pomocí čtečky v určeném sektoru rychle zorientuje,“ vysvětluje mjr. Kratochvíl.

SMYSLUPLNÁ INVESTICE

A report 6/2010

Pojmenování moderní základna není pro hlavní funkcionáře ZOM, v čele s velitelem podplukovníkem Jozefem Gallou a náčelníkem štábu

38

dvanáct tisíc metrů kubických, je zaskladněna regálovým systémem do osmi podlaží,“ upřesňuje náčelník zásobovacího střediska Štěpánov major Vladan Kratochvíl a dává nahlédnout do zákulisí tohoto dva roky zprovozněného skladovacího zařízení. „‚Čtyřiapadesátka‘ je rozdělena do čtyř skladovacích zón, v nichž je uložen chemický, automobilní, ženijní materiál a materiál vyčleněný pro zabezpečení zahraničních operací nebo rezervovaný pro vybrané vojenské útvary a zařízení Armády ČR. Manipulace v hale je prováděna pomocí speciálních zakládačových akumulátorových vysokozdvižných vozíků s otočnou vidlicí a zvedacím pracovištěm obsluhy a plošinami Skyjack,“ přibližuje náčelník ZS a pochvaluje si nejmodernější bezpečnostní prvky. „Do vybavení patří elektronické signalizační systémy zachycující nepovolené vniknutí do objektu a vlastní meteorologická stanice, která na základě povětrnostních podmínek zabezpečuje automatické větrání. Vše je vyvedeno na pult stálého operačního dozorčího základny.“ Představa, že zaskladňování a vyskladňování materiálu v tomto logistickém kolosu má na starost mnoho specialistů, je mylná. Pod tamní šéfovou neboli správkyni skladu Ludmilu Paulíkovou spadá deset kmenových zaměstnanců. Klíčovými hráči jsou skladníci profesionálové.

podplukovníkem Jánem Kevešem, utopií. Především do areálu ve Štěpánově se investovaly nemalé finanční prostředky. „Za posledních pět let bylo z důvodu modernizace skladových zařízení a tím zkvalitnění celého zásobovacího systému proinvestováno zhruba šest set čtyřicet milionů korun,“ upřesňuje pplk. Svatopluk Luska. Co reprezentuje tato částka ve skutečnosti? Tři etapy výstavby, které na sebe bezprostředně navazovaly, aniž by narušily plynulost zásobování vojsk a plnění specifických úkolů základny. V první etapě, jež byla završena v listopadu 2006, byl komplexně rekonstruován vodovodní a kanalizační řad a ve druhé (ukončeno v květnu 2008) vybudován kabelovod, rekonstruovány sklady logistiky č. 22 a 23 a především postavena již zmíněná hala č. 54. Třetí etapa (ukončena v srpnu 2009) byla významná výstavbou haly č. 57, sloužící pro shromažďování

speciálního, ekologicky závadného materiálu od vojsk a látek, které vyžadují zvláštní režim skladování, tj. chemikálie a hořlaviny, a kontejnerového terminálu s kapacitou 129 kontejnerů ISO. Není tajemstvím, že i na roky následující jsou plánovány jak ve Štěpánově, tak u podřízených zásobovacích středisek další rozvojové a modernizační programy v řádech milionů korun. Záměrem je, aby celkové dobudování základny opravovaného materiálu proběhlo do roku 2017. Dosavadní praxe zřetelně ukazuje, že doposud vynaložené peníze byly smysluplnou investicí.

Příslušníci 5. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru absolvovali spolu s americkými kolegy společný kurz pro zdravotníky (Combat Life Saver). Výuka byla zaměřena na vzájemnou výměnu zkušeností a praktický nácvik postupů, které používají američtí zdravotníci. V teoretické části se účastníci seznámili s analýzou americké armády týkající se zranění, jejich druhů a četnosti. Praktický výcvik byl zaměřen na první pomoc při nejčastějších zraněních, jako jsou bezvědomí, krvácení, pneumotorax a další. Naši vojáci se učili používat turnikety, vzduchovody, „izraelský obvaz“ a další nejmodernější pomůcky. Kurz se mezi českými vojáky setkal s velkým ohlasem, v následujícím období by se měly uskutečnit další dva. Text a foto: kpt. Petr ŠILER

Příslušníci Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav se v polovině dubna zúčastnili dvoudenního zaměstnání v házení ručních granátů Uragan 86. Po teoretické části, písemném přezkoušení a kontrole na alkohol se cvičící odebrali do krytu, aby si vyzkoušeli zasáhnout cíl nejprve cvičnými granáty. Následovala pyrotechnická prohlídka a velitel krytu vydává povel: „Do okopu k boji!“ S přilbami na hlavách jsme se postupně přesouvali do „ostré“ akce. Mladší ročníky poprvé, někteří poněkolikáté. Pro všechny to ale byla zajímavá zkušenost. Zejména štábní pracovníci toto zaměstnání uvítali jako výraznou změnu oproti obvyklému pracovnímu koloběhu – tentokrát žádné dokumenty, žádné počítače. I přes nepřízeň počasí, která ve výcvikovém prostoru Hradiště vládla, zaměstnání pod vedením kpt. Antonína Mohelníka svůj účel splnilo. Zdokonalili jsme se v technice házení a nováčci, kteří měli z hodu granátů přehnaný respekt, zjistili, že vše je o cviku a zkušenosti. Text a foto: npor. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ

Koncem dubna se na odloučeném pracovišti Vojenského ústředního archivu (VÚA) Praha v Sobotecké ulici uskutečnilo slavnostní otevření modernizovaného digitalizačního centra. Akce se zúčastnili bezpečnostní ředitel MO-zástupce ředitele Kabinetu ministra obrany David Průša, zástupce ředitele Kabinetu ministra obrany-ředitel sekce legislativní, právní a právního zastupování MO Jan Mareš a další hosté. Připravenou ukázku centra uvedl společně se zdůvodněním potřeby modernizace ředitel VÚA Josef Žikeš. Po jeho vystoupení zástupce dodavatelské firmy představil přednosti nové verze programu ECM 6.5 pro zabezpečení konverze klasických archivních a spisových fondů do digitální podoby. Součástí technologického řešení je i záložní úložiště s potřebnou diskovou a páskovou kapacitou. Tímto krokem resort obrany výrazně postoupil v řešení elektronizace oběhu, správy a střednědobého uložení e-dokumentů. Zaměstnání bylo ukončeno panelovou diskusí k problematice zákonů č. 499/2004 Sb. a 412/2005 Sb., které jsou zaměřeny na elektronizaci spisové služby v resortu Ministerstva obrany ČR. Text: Milan PROCHÁZKA, foto: Jaromír MAREK

A report 6/2010

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

39

VELETRH

VELETRH

IDEB 2010

DOMÁCÍ PRODUKCE Slovenský obranný průmysl prošel v posledních dvaceti letech ještě děsivější redukcí než český. Bez velké nadsázky lze mluvit o likvidačním vývoji

s veškerými sociálními dopady na mnohé vysoce specializované vědecké a vývojové pracovníky, úzkoprofilové odborníky, technické specialisty a jejich rodiny. Přitom obranný průmysl na Slovensku patřil v osmdesátých letech minulého století ke světové špičce jak v technologické úrovni, tak konkurenceschopnosti. A právě úroveň obranného průmyslu

Text a foto: Martin KOLLER a Peter DOVINA

A report 6/2010

Mezinárodní veletrh obranné techniky IDEB 2010 (International Defence Exhibition Bratislava) byl sice rozsahem menší než minulý, avšak příjemně překvapil řadou novinek.

40

Je nepopiratelné, že na většinu veletrhů dopadají důsledky hospodářské krize. Bylo to vidět i v Bratislavě. Podle přehledu v oficiálním katalogu se veletrhu zúčastnilo 230 vystavovatelů. Některé stánky však reprezentovaly několik firem

Interní část dálkově ovládané zbraňové základny ZSRD08 vyvinuté ve spolupráci EVPÚ Nová Dubnica a VTÚVM Slavičín

Trhákem výstavy byl kajman.

je dokladem nejen vyspělosti, ale také pozice země ve světě. Ta není zdaleka závislá jen na velikosti státu. Švýcarsko nebo Izrael nejsou velké, a přitom jejich pozice ve světě je výraznější než plocha území a počet obyvatel. Ve spolupráci s českými odborníky byly po druhé světové válce realizovány vývoj a výroba moderní techniky a zbraňových systémů, z nichž lze jmenovat např. samohybnou kanonovou houfnici vzor 77 Dana, různé domácí verze tanku T-72 a bojového vozidla pěchoty BVP-1. Poslední systémy PRAM-S, Križan, Tatrapan a některé další byly realizovány v omezeném měřítku nebo ze sériové výroby zcela sešlo. Uvedené období připomínala rovněž expozice slovenského letectva, ve které tvořil nejvýraznější poutač dnes již historický cvičný proudový letoun L 29 Delfín, výrobek Aera Vodochody. Přes výše uvedené problémy se vyzbrojování slovenské armády a její spolupráce s obranným průmyslem vyznačuje značnou dávkou systémovosti, která se opírá o realistické plánování akvizic v souladu s limitovanými prostředky. Výsledkem jsou rovněž

úspěšně realizované výrobky domácích firem– například lehké kolové obrněné vozidlo Aligator, dvě verze robotického odminovacího vozidla Božena, minomety, modernizovanou verzi samohybné kanonové houfnice Dana nesoucí označení Zuzana, kolové obrněné vozidlo Tatrapan. Dále byl realizován vývoj munice, především dělostřeleckých výmetných náplní ve spolupráci s pardubickou společností Explosia. Ve slovenské expozici byla řada zajímavostí, avšak nikdo nepřehlédl vozidla společnosti Stražan. Tvořila doslova její dominantu. V praxi se jedná o speciální nástavby na osvědčených podvozcích, především značky Mercedes Benz Zetros nebo Mercedes Benz G. Dvě z uvedených novinek jsou natolik čerstvé, že výrobce neposkytoval ani širší informace. V obou případech se jednalo o víceúčelové nástavby. Jako první lze uvést velitelsko-štábní vozidlo komunikační/mobilní operační středisko integrovaného záchranného systému. Neméně zaujalo návštěvníky vozidlo pro hašení lesních požárů/speciální cisternové vozidlo pro přepravu pohonných hmot (ADR). Víceúčelovost a možnost použití i mimo

Prezentace slovenských pyrotechniků

Osobní komunikační rozhraní z MESITu

A report 6/2010

najednou a slovenská armáda ve spolupráci s obranným průmyslem obsadila celou první halu.

armádu rozšiřují tržní realizaci takových výrobků. Dále společnost Stražan prezentovala úpravy známého terénního automobilu Mercedes G, který je zaveden ve výzbroji slovenské armády. Žhavou novinkou bylo lehké kolové obrněné vozidlo 4 × 4 Aligator s označením Aligator 4 × 4 Master. Oproti původnímu, vzhledově podobnému, provedení má zcela nové závěsy kol vyvinuté výrobcem, společností Kerametal, novou pohonnou jednotku a protiminový štít dna ve tvaru V. Podařilo se rovněž zvýšit hmotnost přepravovaného nákladu na téměř tři tuny. Sofistikovaný elektronický systém CAN BUS integruje činnost elektronických podsystémů a provádí diagnostiku vozidla až do úrovně tlaku v pneumatikách v závislosti na překonávaném terénu. Opravdu nepřehlédnutelnou dominantou veletrhu byla obrovitá pohyblivá bariéra transportovaná robotickým

41

VELETRH

VELETRH

A report 6/2010

Velitelsko-štábní vozidlo komunikační společnosti Stražan

42

vozidlem Božena 4, o němž jsme psali v čísle 1/2010. V tomto případě společnost Way Industries vytvořila efektivní prostředek určený k zatarasování především městských komunikací a potlačování demonstrací. Rozměry prakticky znemožňují jeho překonání. Vozidlo je vybaveno velkoplošnou obrazovkou, na kterou jsou přenášeny záběry z kamer upevněných na bariéře. Ve venkovní části armádní expozice před halami si mohli návštěvníci prohlédnout rozvinutý přistávací systém TMPS vyvinutý společností Špeciálne systémy a software. Jde o unikátní mobilní systémovou konstrukci, která má uplatnění v zahraničních misích. Tatry 815 přepravují a zajišťují montáž dvou kontejnerů pracoviště řízení letového provozu. Podvozek terénního automobilu Mercedes G používá nový slovenský taktický mobilní radiokomunikační systém TMRS-05. Jedná se o sofistikované provedení vhodné pro podmínky misí. V neposlední řadě zaujalo technické specialisty kontejnerové pracoviště s označením Dílenský prostředek oprav elektrických soustav a radiokomunikačních zařízení DIELKON Typ C. Je realistickou odpovědí na stále rostoucí podíl elektroniky ve výzbroji současných armád. Slovenský výrobce TANAX Trucks prezentoval další z verzí AKTIS vycházející z vozidel automobilky MAN. Tento typ nahrazuje v rámci slovenské armády dosluhující Pragu V3S. Rovněž slovenské vojenské letectvo, které získalo v průběhu minulého století nepřehlédnutelné tradice, inovuje.

Jednou z cest zefektivnění nákladného výcviku je nový letecký simulátor TV-17 určený pro piloty vrtulníků Mi-17 a jeho vývojových verzí, vyvinutý společností Virtual Reality Media. Otázkou zásadní důležitosti se stává přezbrojení letectva, jehož víceúčelové bojové letouny MiG-29 stárnou. Prozatím je za žhavého favorita považován typ Typhoon nadnárodního evropského konsorcia Eurofighter. Další specialitou, na niž mohou být Slováci právem hrdi, jsou jejich

Prezentace militárního notebooku společnosti Akermann Electronic

Lehké kolové obrněné vozidlo Aligator 4 × 4 Master společnosti Kerametal

Dubnica a VTÚVM Slavičín. Výhodou je možnost lafetace kulometů různé ráže a vybavení senzorovým systémem, který umožňuje boj ve dne i v noci. Základnu lze propojit s výstražným a ochranným systémem SLO.09 slovenské společnosti SMS. Lehké kolové obrněné vozidlo LMV vybavené jak DSRD08, tak senzory SLO.09 bylo možné vidět v expozici slovenské armády. Tamtéž stál další zajímavý systém, konkrétně vozidlo skupiny monitorování odběru vzorků VSkOV-M sloužící chemikům. Tato modernizovaná verze je určena k odběrům, rozboru a transportu vzorků v případě chemického, případně některých druhů biologického útoku. Slovenští protiletadlovci ukázali poprvé na veřejnosti modernizaci přenosných protiletadlových systémů Igla, a to zařízení pro rozlišení vlastních a nepřátelských letadel IFF (Identification Friend-Foe) dodané z USA.

ČESKÁ EXPOZICE

Veletrh navštívil náměstek ministra obrany ČR Jaroslav Kopřiva.

Prezentace naší republiky byla velmi úspěšná. Vyplývá to nejen z dlouhých společných tradic, ale i následné odborné spolupráce. Vnitřní části veletrhu dominoval český patrový pavilon projektovaný Prezentačním a informačním centrem MO ČR. Expozice byla rozdělena na dvě prolínající se oblasti, a to Armádu ČR

a obranný průmysl. Nepřehlédnutelným poutačem byl kolový obrněný transportér 8 × 8 Pandur II. Osádce se podařilo eliminovat protipožární senzory, což umožnilo i fotografování uvnitř vozidla. U záďové rampy se mnohdy tvořila fronta zvědavců. Je třeba ocenit práci vojáků, kteří pravděpodobně nemají specializaci v prezentaci techniky na zahraničních veletrzích, kde mohou být osloveni v několika jazycích. Přesto zvládli svoje úkoly k všeobecné spokojenosti. Dále upoutalo návštěvníky vozidlo Kajman. Rovněž zde prezentovali svoji výzbroj příslušníci organické jednotky. Veletrh navštívil náměstek ministra obrany ČR Jaroslav Kopřiva, který na základě vlastního pozorování a jednání s vystavovateli konstatoval, že kajman je největší atrakce na výstavě. Obě vozidla patřila k novinkám z hlediska produkce českého obranného průmyslu. Nezůstala však osamocena. Vedle českého pavilonu prezentovala svoji produkci společnost URC Systems. Některé její rušiče eliminující ohrožení vojáků a vozidel různými náložemi a výbušnými systémy odpalovanými bezdrátově na dálku a specializované komunikační systémy jsou již ve výzbroji AČR. Vzhledem k nepolevujícím aktivitám teroristů se jedná o perspektivní vybavení i z hlediska policejních jednotek. Novinkou se stala především rušicí souprava Starlight 3. Takové výrobky jsou obzvlášť perspektivní, protože oblast elektroniky vytváří velký podíl přidané hodnoty. Další společností podnikající v elektronice je MESIT. Novinkou z její produkce,

a to na světové úrovni, byla nenápadná krabička potopená ve vodě s označením Osobní komunikační rozhraní. Tvoří zásadní prvek vybavení komunikačního a informačního systému vojáka budoucnosti, který se stává klíčovou otázkou z hlediska efektivity boje peších a mechanizovaných jednotek vyspělých armád. Aktuální novinku prezentovala společnost VOP Dolní Bousov. Po vtipně řešeném zatarasovacím systému KSP se objevil systém sklolaminátových protipovodňových stěn v různých velikostech. Lze tedy realizovat stavebnicovou konstrukci o různé výšce. Odolnost proti tlaku vody zvyšují prvky uvedeného zatarasovacího systému. Příspěvkem společnosti Variel do misí byl zcela nový modulární systém balistické ochrany armádních kontejnerů ISO 1C

Nejzajímavější prezentaci měly pravděpodobně militární notebooky společnosti Akermann Electronic. Místo obvyklého ponoření do nádoby byly vystaveny proudu vody. Závěrem nelze pominout ani pavilon společnosti Česká zbrojovka Uherský Brod, kde vzbuzovaly zájem především nové pěchotní zbraně určené pro naši armádu. Neméně zvědavců lákalo zařízení RET VIS společnosti Retia umožňující pohled skrz zeď.

ZAHRANIČNÍ VÝROBCI Prezentace výrobků obranného průmyslu ze vzdálenějších zemí byla omezená. Přesto se vyskytlo několik zajímavých produktů. Společnost Elbit přivezla

Lehké kolové obrněné vozidlo LMV vybavené zbraňovou základnou ZSRD08 a senzory SLO.09

ve dvou verzích. Tím klesá potřeba následných úprav v prostoru nasazení. Objektem ochrany může být např. zcela nové kontejnerové zdravotnické pracoviště tohoto výrobce. Premiéru měl v Bratislavě nový pasivní systém VERA NG společnosti ERA. Je to nové konstrukční řešení s podstatně menšími rozměry oproti zavedeným typům. Transport může realizovat terénní automobil 4 × 4 s kontejnerem, v němž je umístěno pracoviště operátorů. Svoje příznivce pouze navnadila společnost SVOS, která vyrábí úspěšné kajmany. Nové kolové obrněné vozidlo 4 × 4 ATLAF 1 s různými stupni odolnosti představila pouze ve formě obrázků. Premiéra bude pravděpodobně až na EUROSATORY v Paříži.

izraelskou obrněnou verzi terénního automobilu Humwee vybavenou dálkově ovládanou zbraňovou základnou a osvědčený bezpilotní letoun Hermes. Obdobný systém se jménem Lemur prezentovalo britské konsorcium BAE Systems, které již na Slovensko dodává lehká kolová obrněná vozidla RG-32. Ze zcela jiného soudku je japonský kyslíkový generátor O²PACK. Vzhledem k malým rozměrům je vhodnou resuscitační pomůckou nejen pro zraněné vojáky v misích, ale rovněž může posloužit policejním jednotkám a záchranářům při různých druzích teroristických útoků a živelních katastrof. Pro chemiky je určena také přenosná souprava pro detekci chemických látek a výbušnin KDTB Gold společnosti NBC Sys.

A report 6/2010

pyrotechnici. Díky nim je na Slovensku dislokováno jedno z Center výjimečnosti NATO COE (Centre of Excellence) zaměřené na činnost specialistů EOD (Explosive Ordnance Disposal). Základními komponenty jsou Národní středisko EOD dislokované v Trenčíně a Národní informační systém, který je zapojen do mezinárodní výměny informací. Při hodnocení veletrhu nelze pominout společné projekty. Z nich je třeba uvést především dálkově ovládanou zbraňovou základnu ZSRD08 vyvinutou ve spolupráci společností EVPÚ Nová

43

VOJENSKÁ SYMBOLIKA

Když mluví řeč symbolů Text: Vladimír MAREK Foto: Jana DECKEROVÁ, Jan KOUBA, Josef SOUTNER, kpt. Vlastimila CYPRISOVÁ, kpt. Ondřej JACKO-LYSÁK a mjr. Jaroslav JANÁČEK

A report 6/2010

Součástí slavnostního ceremoniálu, během kterého došlo 8. května k uložení ostatků neznámého vojína z bitvy u Zborova a Dukly na Vítkově, bylo rovněž předání bojových praporů pěti vybraným útvarům Armády České republiky prezidentem Václavem Klausem.

44

Konkrétně se jednalo o 26. brigádu velení, řízení a průzkumu Stará Boleslav, 22. základnu letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, 312. prapor radiační, chemické a biologické ochrany Liberec, 142. prapor oprav Klatovy a 151. ženijní prapor Bechyně. V případě 26. brigády velení, řízení a průzkumu je ústředním motivem

rubové strany bojového praporu znak útvaru, který znázorňuje tradiční

radiolokační síť a mapu České republiky. Růžice NATO odkazuje na přímé zapojení velitelství do aliančních struktur. Šipky směřující do středu a ze středu znaku pak symbolizují neustálý tok informací. Centrálním prvkem bojového praporu 22. základny letectva je tzv. moravská orlice v červenobílém šachovnicovitém provedení, jak ji známe ze státního znaku. Ta odkazuje na tradice prvorepublikového letectva. Tehdy měly tuto podobu především znaky leteckých pluků dislokovaných na Moravě. Lišily se pouze jiným tvarováním na obvodu

křídel orlice, případně barevným provedením šachovnice. Znak v červenobílém provedení patřil leteckému pluku 5 (bombardovacímu), jehož velitelství, první dvě perutě a náhradní peruť sídlily v Brně. Třetí peruť pak v Hlohovci na Slovensku. Nosným motivem bojového praporu 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany je žlutý, černě lemovaný šestiúhelníkový štít postavený na úhel. Ten má podobu benzenového jádra, symbolu chemického vojska. Uvnitř je položen okřídlený drak, plivající vpravo pět červených ohnivých jazyků. Drak chrlící oheň cituje odbornostní znak pro plamenometníky užívaný na stejnokrojích čs. legií v Itálii a připomíná tak nejen tradici těchto „ohněstrůjců“, ale i všech ostatních ohňometných jednotek, které byly po několik desetiletí součástí chemického vojska. Uprostřed bojového praporu 142. praporu oprav je kruhový znak, lemovaný šedou konturou, tedy barvou logistiky AČR. Bílá barva s černou konturou harmonizuje s barvami využívanými v symbolice nadřízeného stupně, tedy 14. brigády logistické podpory. V pozadí znaku je červená barva, která je charakteristická pro posádkové město Klatovy. Ozubené

kolo a zkřížené pracovní nástroje v podobě kovářského kladiva a montážního klíče byly převzaty ze znaku předcházejícího útvaru. Symbolizují rovněž činnost, kterou se jednotka zabývá. Základním výtvarným prvkem bojového praporu 151. ženijního praporu je kotva umístěná na černém štítě s červenou hlavou, dělenou cimbuřovitě třemi ozuby vzhůru a dvěma dolů. Vše doplňuje žluté ozubené kolo. To společně s kotvou odkazuje na historický symbol ženistů používaný v československé a české armádě po desítky let. Motiv kotvy s ozubeným kolem je i graficky znázorněn v podobě, která byla použita na praporu 2. ženijního pluku z doby první republiky. Hradby v pozadí odkazují na mezinárodní symbol ženijních vojsk, který historicky vzešel z jejich významné role spojené s opevňovacími pracemi. V případě všech bojových praporů je ústřední motiv doplněn na levé straně znaky posádkových měst a na pravé lipovou ratolestí. Kromě toho je zde ještě vyšit oficiální název jednotky či útvaru. Lícová strana bojových praporů je v případě všech útvarů AČR stejná, tvoří ji velký státní znak České republiky. Je čtvrcená, první a čtvrté pole je červené s českým lvem, druhé pole je modré

Lícová strana bojových praporů je v případě útvarů AČR vždy stejná.

s moravskou orlicí a třetí pole je žluté se slezskou orlicí. Připomínáme, že bojový prapor má tvar čtverce o délce strany jeden metr. Žerď s hlavicí je připevněna pomocí látkového rukávu nebo šňůr. Žerď je vyrobena z tvrdého dřeva, má minimální délku 220 centimetrů a průměr čtyři až pět centimetrů. Bojový prapor je symbolem vojenské cti a statečnosti. Připomíná každému vojákovi povinnost sloužit vlasti a bránit ji proti vnějšímu napadení. Všichni příslušníci útvaru (svazku, svazu) jsou povinni obětavě a udatně chránit bojový prapor v boji a nedopustit, aby se jej zmocnil protivník.

A report 6/2010

VOJENSKÁ SYMBOLIKA

45

HISTORIE

HISTORIE Text: Martin KOLLER Foto: autor, Radko JANATA a VHÚ

Čechoslováci, kteří se koncem třicátých let minulého století po rozpadu a obsazení vlasti nacistickým Německem a po porážce Polska rozhodli pokračovat v ozbrojeném odporu, tak učinili při svém prvním větším bojovém křtu ve Francii. Bránili ji krátce, avšak se ctí.

1. československá divize ve Francii Dokončení z minulého čísla Liknavost francouzských politiků a rozvrat armádní logistiky vedly k tomu, že se českoslovenští vojáci mohli zúčastnit až ústupových bojů. Do přífrontového pásma dorazily velitelství divizní pěchoty, oba pěší pluky, divizní rota protitankových kanonů ráže 25 mm, obě spojovací roty a ženijní rota. Četa protitankových kanonů patřící do SPO přijela z francouzského výcvikového střediska. Přes nepříznivý vývoj situace byla morálka většiny vojáků na vysoké úrovni.

ÚSTUPOVÉ BOJE

Výcvik čety protitankových kanonů (VHÚ Praha)

46

První pluk pod velením plk. Jana Kratochvíla byl včleněn do 23. pěší divize hájící předmostí na řece Grand Morin. Po zaujetí pozic byl vydán rozkaz k nočnímu ústupu, který pokračoval do Montereau na řece Seině. Těžké

zbraně zůstaly na severním břehu a pluk ustupoval dál do Gien k řece Loiře. Takový začátek nemohl mít dobrý vliv na morálku vojáků. Přesto se jim podařilo mezi 16. a 18. červnem 1940 odrazit několik německých pokusů o přechod řeky. Francouzský odpor ustával již 17. června, kdy nový francouzský premiér (prezident státní rady) maršál Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain požádal Německo o příměří. Mezitím pokračoval organizovaný ústup našich útvarů a jednotek směrem na jih narušovaný dezorganizovaným ústupem či útěkem většiny francouzských vojáků a rovněž tisíců civilistů, kteří zatarasovali komunikace. Útoky německého letectva zmatek dále zvyšovaly. Druhý pěší pluk pod velením plk. Jana Satorie zahájil ústup z prostoru Montigny-sur-Aube, Gevrolles

Konstruktérem zbraně Mle 1886 byl plukovník Nicolas Lebel. Technologický vývoj dokončila zbrojovka MAC a sériovou výrobu realizovaly firmy MAC, MAS a MAT (Manufacture d´Armes de Tulle). Náboj Lebel ráže 8 mm vyvinutý roku 1892 je označován za první jednotný pěchotní náboj plněný bezdýmným prachem. Průběžně proběhla jeho modernizace, od které se odvíjela modernizace zbraně. V roce 1893 byla zavedena do výzbroje modernizovaná verze opakovačky Mle 1886/M93. Celkově bylo vyrobeno zhruba 2,8 milionu kusů. Zbraň má délku 1,3 m a hmotnost s plným desetiranným zásobníkem dosahuje 4,41 kg.

a Vexhaulles. Následně se 12. a 13. června zúčastnil v rámci 2. pěší divize obrany na řece Marně u La Ferté-sur-Jouarre. Vzhledem k ústupu francouzského 59. pěšího pluku na křídle bylo nutné opustit pozice. Pěší ústup pokračoval k řece Grand Morin a dále k Loiře. Obrana vybudovaná v rámci 239. pěší divize u Les Béreuls musela být opět opuštěna a ústup pokračoval na jih.

z 23. června 1940 slovy: „V okamžiku, če kdy končí kon nepřátelství, chce generál Dunoyer Dunoye vysloviti československým jednotkám svou hrdost nad tím, že jim mohl velet. V boji ukázaly statečnost a ukázněnost, které vzdává čest...“ kt Informace o 1. československé divizi Infor ve Francii Fran jsou poměrně chudé. Proto lze jen u uvítat letošní počin pracovníků Vojenského historického ústavu Praha Vojensk v podo podobě přípravy obsažné reprezentativní publikace „1. československá divize pu ve Francii“, jejíž základní text s velkou Fran pečlivostí pečlivo sepsal nedávno zesnulý generál Gustav Svoboda, účastník západního Gus odboje, a doplnili vědečtí pracovníci VHÚ. Její vydání zajišťuje Prezentační a informační centrum MO.

Zbraň je označována jako Canon de 155C, avšak prakticky se jedná o modernizovanou houfnici. Vývoj a výrobu realizovala známá francouzská zbrojovka Schneider et Cie s využitím lafety houfnice ráže 152 mm. Použití delší hlavně zvýšilo dostřel na 11 300 m. Dělo se dostalo do výzbroje Argentiny, Belgie, USA, Finska, Polska, Německa, Itálie a Jugoslávie a bylo nasazeno v obou světových válkách. Hmotnost zbraně je 3 300 kg a tříštivého granátu 43,6 kg.

ODCHOD SE CTÍ Vzhledem k nepříznivému vývoji situace čs. vojenská správa uzavřela s francouzskou vládou dohodu o vyjmutí československého vojska ze svazku francouzské armády a o jeho evakuaci ze země. Důvodem bylo především ohrožení vojáků, kteří byli v případě zajetí německou armádou posuzování jako občané protektorátu Čechy a Morava. Oba pluky odevzdaly ve dnech 22. a 23. června v Saint-Junienu a Massignacu automatické zbraně a přesunuly se do Séte. Z 5 000 příslušníků divizní pěchoty tam dorazilo 1 600 vyčerpaných mužů. Podle neúplných záznamů padlo nebo bylo raněno kolem 400 mužů a několik set zůstalo nezvěstných. Další se rozhodli zůstat ve Francii. Jednalo se především o Slováky podléhající odvodní povinnosti, kteří ve Francii dlouhodobě žili a pracovali a byli mobilizováni do 1. československé divize místo do francouzské armády. Někteří z nich se následně zapojili do francouzského odboje. Mobilizovaní sudetští Němci a Maďaři z jižního Slovenska žijící ve Francii se mnohdy ani necítili být československými občany. Kolem 4 000 vojáků a 500 civilistů bylo evakuováno po moři na základě rozhodnutí britské vlády. Ocenění se našim

vojákům dostalo poměrně pozdě. Náčelník vojenské mise generál Louis Eugéne Faucher navrhl oba pluky na vyznamenání za „neocenitelné věrné služby, jež prokázaly Francii v osudové bitvě a jejím neštěstí“ a 32 vojáků obdrželo vyznamenání Croix de Guerre. Názor francouzských velitelů vyjádřil nejlépe generál Pierre Dunoyer de Segonzac, velitel 239. pěší Protitankový kanon Hotchkiss SA Mle 36 divize, ve svém rozkaze (Musée des Blindés Saumur)

A report 6/2010

Zástava 1. pěšího pluku (VHÚ Praha)

47

HISTORICKÁ TECHNIKA

HISTORICKÁ TECHNIKA

Renault UE s vyklopenou korbou

Perspektivní záběr ukazuje poklop se žaluziemi na předním pancíři a druhý nad motorem mezi pracovišti velitele a řidiče.

Pásový přívěs

Renault UE Letos si připomínáme 70. výročí prvního rozhodnějšího bojového vystoupení emigrantů z Československa proti nacismu ve Francii. Mezi jejich výzbrojí se objevila i francouzská pásová obrněná vozidla pro zásobování pěchoty Chenilette de ravitailement d‘Infanterie 31 R a 37 R.

A report 6/2010

Francie na základě ztrát v první světové válce preferovala jako základ obrany pevnostní pásma. Pevnosti a jednotky obsazující polní opevnění mezi nimi však bylo třeba zásobovat především municí. Aktivní bojová činnost vedená proti pevnostem akcentovala potřebu obrněného zásobovacího vozidla, které by v průběhu boje dokázalo projet pod palbou terénem.

48

LOGISTICKÝ OBRNĚNEC Francouzské ministerstvo obrany vyhlásilo 7. 10. 1930 výběrové řízení na dodávku obrněných vozidel s krycím

označením N pro přepravu munice a posílení palebné síly pěších jednotek minomety a kulomety. Soutěže se zúčastnili tři domácí výrobci, konkrétně Citroën, Latil a Renault. Zvítězil typ 31 R, označovaný v některých zdrojích také R 31, firmy Renault. Koncepčně vycházel z britského tančíku Garden Lloyd. Roku 1932 byl zaveden do výzbroje a obdržel označení Chenilette de ravitailement d‘Infanterie Modéle 31 R. O čtyři roky později byl zaveden do výzbroje modernizovaný typ se silnějším motorem a čtyřrychlostní převodovkou nesoucí označení 37 R nebo Renault UE-2. Vzhledově se téměř nelišil. Tato verze sloužila především jako tahač protitankového kanonu. Vzhledem k tomu, že Renault měl kapacity poměrně vytížené

ÚKOLY A VERZE Hlavním úkolem zásobovacích vozidel bylo dovézt do stálých či polních opevnění truhlíky s municí, případně jiný materiál v plechové korbě na zádi. Nákladu bylo možné rychle se zbavit vyklopením korby vzad pomocí mechanického systému ovládaného z vnitřku vozidla. Relativní záloha výkonu umožnila tažení pásového nákladního přívěsu, který mohl po odpojení zůstat u zásobované

jednotky. Jeho druhá cisternová verze sloužila k přepravě pohonných hmot. V roce 1936 rozhodl Generální štáb o využití Renaultů UE a UE-2 jako tahačů protitankového kanonu. Místo za přívěsem zaujal poloautomatický protitankový kanon MLE 34 (podle některých zdrojů Mle 34) firmy Hotchkiss ráže 25 mm. Používalo se rovněž označení SA 34 a u modernizované verze MLE 35 nebo SA 35. Výsledkem uvedeného řešení byl jakýsi protitankový vláček. V rámci modernizací probíhajících koncem třicátých let při rozšiřování motorizace pěchoty byl vyvinut čtyřkolový podvozek, sloužící k přepravě Renaultu UE za nákladním automobilem. Pásový přívěs byl tažen za ním. Důvodem byla možnost vyšší rychlosti přesunu po komunikacích a eliminace opotřebení drahých pásů. Ze stejného důvodu byly renaulty přepravovány rovněž na korbách nákladních automobilů. Roku 1940 tvořila uvedená zásobovací vozidla výzbroj především polních útvarů. Pěší pluk francouzské armády disponoval devíti UE v rámci

Renault UE v expozici Musée des Blindés Saumur

velitelských jednotek. Sloužily jako muniční vozidla a tři z nich mohla sloužit také jako tahače protitankových kanonů. Pluk motorizované pěchoty přepravovaný nákladními automobily měl po dvou UE u každého ze svých tří praporů a dalších dvanáct u velitelských jednotek. Z nich šest mohlo sloužit jako tahače

protitankových kanonů. Divize disponovala dvěma četami UE jako tahači protitankových kanonů. Jako zajímavost lze uvést, že motor a převodovka Renaultu UE byly používány v některých osobních automobilech firmy Renault až do šedesátých let minulého století.

Renault UE v českých službách Renault UE je opakovaně spojen i s vojenskou historií našeho národa. Od 29. září 1939 probíhalo formování československé vojenské jednotky ve francouzském Agde. Od 15. ledna 1940 se jednalo o 1. československou divizi. V jejím rámci sloužilo rovněž třicet Renaultů UE. Rota zásobování užívala šest kusů, rota doprovodných zbraní tři kusy, pěší pluk devět kusů a protitanková rota dvanáct kusů. Plných počtů bylo dosaženo až při odjezdu bojeschopné části divize na frontu. Část vozidel měla sloužit pouze jako zásobovací, avšak v praxi všechna tahala protitankové kanony Hotchkiss ráže 25 mm. Při delších přesunech měly být renaulty přepravovány na korbách nákladních automobilů Berliet. Ty však nebyly dodány, takže pásová vozidla jela do války „po svých“. Protitanková rota byla zformována v St.-Étienne pod velením kapitána J. Kocmana, avšak bez tabulkových dvanácti kanonů. Ostré střelby proběhly v Normandii s vypůjčenými zbraněmi. Minimálně část vozidel byla vyzdobena bíle napsanými jmény na čelním pancíři. Doložena jsou Vlastička, Eliška a Vítězslav. Renaulty vedené řidiči s minimálním výcvikem se zúčastnily celého tažení našich

vojáků ve Francii. Část z nich absolvovala bez závad i ústup v délce 800 km. Po dramatickém nalodění našich vojáků na jihu zůstaly ve Francii. Pražského povstání se údajně zúčastnily dva kořistní Renaulty UE zabavené ve skladech wehrmachtu. Následně byly prezentovány při slavnostních přehlídkách. Několik kusů těchto vozidel sloužilo k výcviku řidičů a techniků v rámci Svazu brannosti ještě v roce 1947. Kdy byla tato historicky cenná vozidla sešrotována, se nepodařilo zjistit.

Renaulty UE při výcviku příslušníků Svazu brannosti

A report 6/2010

Text: Martin KOLLER Foto: autor a archiv Musée des Blindés Saumur

výrobou tanků a vláda potřebovala udržovat sociální klid v zemi, podílely se na výrobě další tři firmy. Fouga v Béziérs dodala 560 kusů, Berliet v Lyonu 310 kusů a filiálky Renaultu v Issy de Moulineaux a v Le Mans zbývající většinu. Podle různých pramenů bylo vyrobeno celkem 6 200 až 7 200 vozidel, z nichž armáda převzala do mobilizace 5 148. První verze UE bylo vyrobeno přibližně 850 kusů. Renault UE se tak stal nejpočetnějším francouzským obrněným vozidlem všech dob.

49

HISTORICKÁ TECHNIKA

HISTORICKÁ TECHNIKA

Renault UE je dvoumístné lehké obrněné pásové vozidlo sloužící původně k zásobování a jako tahač. V přední části členité korby se nachází transmise, řídicí spojky a brzdy, olejová nádrž, akumulátor a hřídele pohánějící hnací kola pásů. Pancéřové plechy o tloušťce 6 až 9 mm tvořící korbu jsou spojeny nýtováním na profily. Detailní záběr hlavy řidiče Renaultu UE ve francouzské tankistické přilbě

BOJOVÉ NASAZENÍ A EXPORT Renault UE se podařilo rovněž exportně realizovat. Deset kusů vyzbrojených kulometem v čele velitelského prostoru směřovalo do Číny. Dále se Renaulty UE uplatnily v Rumunsku, kde bylo od března 1940 licenčně vyrobeno 126 kusů s názvem Senileta Malaxa tip UE. Po kapitulaci Francie získalo Rumunsko od Německa dalších zhruba 120 Renaultů UE. Vozidla tahala importované francouzské kanony Schneider ráže 45 mm a byla nasazena na východní frontě v období 1941 až 1943. Pracoviště řidiče

A report 6/2010

Cisternový přívěs na pohonné hmoty (Musée des Blindés)

50

Francouzské UE se masově zúčastnily bojů s německými a italskými útočníky. Po porážce Francie (1940) zbylo na okupovaném území kolem 1 200 těchto vozidel v dobrém technickém stavu. Další zůstaly v neokupované jižní Francii a francouzských koloniích v severní Africe, řízených vládou ve Vichi. Menší množství získala díky kapitulaci Francie také Itálie, která je nasadila v severní

Africe. Nevelký počet byl rovněž převezen do Británie spolu s evakuovanými francouzskými jednotkami z Norska a posloužil k výcviku Svobodných Francouzů generála De Gaulla a polských jednotek generála Sikorskiho. Renaulty UE tak tvořily výzbroj jak vichistických jednotek, tak vojáků Svobodných Francouzů. Nelze proto vyloučit, že za bojů v severní Africe stála

Ve střední části korby se nalézají těsná pracoviště řidiče a velitele oddělená pohonnou soustavou. Po stranách přední středové části stropního plechu jsou umístěny jejich vstupní poklopy. Dělí se na čtvercovou, vpřed výklopnou desku a druhou desku s půlkruhovou výsečí, napojenou na ni pomocí pantů. Výseč přiléhá k atypickým, příčně děleným polokulovým krytům hlav osádky. Jejich zadní polovina je uchycena k hornímu plechu korby. Přední, opatřená průzory, je k ní uchycena pomocí čepů. Díky tomu ji lze sklopit vzad jako hledí rytířské přilby. Prostor osádky uzavírá vzadu svislý pancíř tvořící přepážku, za kterou se nacházejí po obou stranách vozidla palivové nádrže. Za nimi je umístěna shora otevřená plechová korbička, přesahující po stranách až nad pásy. S výjimkou prvních dvou výrobních sérií je uchycena pomocí pantů tak, že ji lze sklopit vzad. Nosnou část podvozku tvoří ocelový nosník, k němuž jsou přichyceny závěsy tří dvojic podvozkových koleček odpružených listovými pery.

Nad nimi jsou dvě vodicí kladky pásu o šířce 184 mm. Posledním komponentem je napínací kolo pásu na každé straně. Vozidlo uvádí do pohybu kompaktní pohonná soustava. Základem je čtyřválcový čtyřtaktní zážehový, vodou chlazený motor Renault 85-10 CV o objemu 2,120 l a výkonu 28 kW při 2 000 ot/min. Pohání suchou, jednokotoučovou mechanickou spojku a třírychlostní (UE) či čtyřrychlostní (UE-2) převodovku 3F1R s jedním reverzním stupněm a možností zařazení redukce. Převodovka je pevně spojena se skříní, ve které se nacházejí rozvodovka a řídicí spojky a brzdy hnacích kol pásů. Téměř organickou součástí vozidla je přívěs. Nápad vybavit poměrně nevelký přívěs dosahující s nákladem munice hmotnosti 1 300 kg pásy se v praxi ukázal jako ne zcela ideální. Pásy sice mohly zlepšovat průchodivost v terénu, ale kladly velký odpor a celý přívěs vzhledem k pevné tažné oji musel projíždět zatáčky smykem. Řidiči proto přívěsy nepraktických pásů zbavovali a používali je jako čtyřkolové.

Takticko-technická data vozidla Renault UE Bojová hmotnost: 3 300 kg Prázdná hmotnost: 2 100 kg Délka: 2 940 mm Šířka: 1 750 mm Výška: 1 240 mm Světlost: 260 mm Max. rychlost: 33,6 km/h Objem nádrží: 56 l Dojezd: 125 km

Boční pohled ukazuje konstrukci podvozku, kryty plnicích otvorů PHM za pracovištěm řidiče, reflektor k osvětlení přívěsu a identifikační tabulku pro geometrický znak jednotky před ním.

proti sobě stejná vozidla s francouzskými osádkami. V poválečném období sloužila ve francouzské armádě k výcviku a bojově byla nasazena ve Vietnamu jako lehké tančíky. Němečtí technici zjistili, že Renault UE je po motoricko-mechanické stránce nejspolehlivější francouzské vozidlo. Německé jednotky, užívající ještě ve značné míře hypotrakci, je uvítaly. Kořistní UE dostaly německé označení Gepanzerte Volkettenschlepper Renault UE (f) a byl pro ně vydán služební předpis. Kromě standardních úkolů zásobovacího vozidla a dělostřeleckého tahače bylo velké množství UE přestavěno na stíhače tanků, samohybné raketomety, ženijní vozidla a tančíky nasazované proti partyzánům.

Z čelního pohledu je vidět znak firmy Renault na čelním pancíři vlevo a bílý lotrinský kříž Svobodných Francouzů na horním pancíři vpravo.

Protitankový vláček s kanonem Hotchkiss MLE 34

A report 6/2010

Technický popis

51

SPORT

SPORT

Text: Pavel LANG Foto: archiv Rostislava Petráše a Jan KOUBA

I když Rostislav Petráš sportuje takřka celý život, vytrvalostním běžcem se stal až na „stará kolena“. Ve čtyřiceti letech pověsil fotbalovou kariéru na hřebík a nazul si běžecké boty s tužbou absolvovat maraton. Za dva roky se mu jeho sen splnil. Zdoláním 42 195 metrů to však neskončilo. Naopak.

A report 6/2010

Stále v poklusu

52

Rostislav Petráš, svými nejbližšími přezdívaný „Česťa“ po otci, je de facto dvojnásobným veteránem. V bězích spadá do kategorie M 45-49, neboli muži od pětačtyřiceti do devětačtyřiceti roků, a v armádě pracuje, jako občanský zaměstnanec, téměř dvacet sedm let. Zlomovým činem, který mu změnil sportovní disciplínu, bylo zranění zápěstí. Po operaci se rozhodl ukončit svoje pětadvacetileté působení ve fotbale a ve sportování pokračovat výkonnostním během. Později rozšířil svůj „standard“, maratony a půlmaratony, ještě o běhání do vrchu. Neuplynulo mnoho času a začal sklízet úspěchy. Vítěz armádní běžecké ligy (2006), vicemistr České republiky v maratonu (2007), mistr ČR v běhu do vrchu (2008), jedenáctý na mistrovství světa v běhu do vrchu (2008), třetí na mistrovství ČR v běhu do vrchu (2009) a vicemistr ČR v půlmaratonu (2009). „Pro letošní rok jsem si zvolil tři vrcholy, pražský maraton a mistrovství České republiky a mistrovství světa veteránů v běhu do vrchu. Ve všech závodech budu chtít bojovat o umístění v první desítce. Když

to nevyjde, svět se mi nezboří. Běhám, abych byl zdravý a měl z toho dobrý pocit. Prvořadé je zvládnout to až do cíle a na trati prodat to, co mám natrénováno,“ říká R. Petráš. Sportovním fajnšmekrům upřesňujeme „Česťovy“ osobní běžecké rekordy: v půlmaratonu 1:18:16 hod. a v maratonu 2:51:03 hod. Výkonnostní běhání však Rostislava Petráše neživí. Plat dostává od svého zaměstnavatele, kterým je Úsek informačního systému logistiky Střediska komunikačních a informačních systémů Morava 34. ZKIS ve Štěpánově. „Po maturitě, v roce 1983, jsem nastoupil na místo operátora sálového počítače ve výpočetním středisku vojenského útvaru v Novém Jičíně. Následovalo několik drobných kotrmelců a až poté se situace tak říkajíc stabilizovala. Přestal jsem kouřit cigarety Petry, vstoupil do svazku manželského s Petrou, přestěhoval se do většího bytu v Novém Jičíně a při zaměstnání vystudoval vysokou školu,“ směje se sympatický systémový inženýr a dodává: „Po ukončení studia jsem přijal funkci vedoucího skupiny, která se zabývá

školením a podporou uživatelů informačního systému logistiky, včetně tvorby analytických podkladů a oponentury jeho vývoje. V rámci reorganizací v AČR jsem několikrát změnil působiště, v roce 2004 Nový Jičín za Bludovice a o rok později jsem nastoupil do Štěpánova.“

TŘI TISÍCE KILOMETRŮ ROČNĚ Pro Rostislava Petráše začíná pracovní den uprostřed noci. V 03 hodiny 33 minut mu v novojičínském bytě zazvoní budík. Do devadesát kilometrů vzdáleného Štěpánova cestuje vlakem a úderem půl sedmé se zapojuje do pracovního procesu. Odpoledne opět usedá do vagonu ČD a vydává se zpět k domovu. Po dvou hodinách jízdy vystupuje na nádraží, nikoliv však v Novém Jičíně, ale v Suchdole nad Odrou. Zbytek cesty absolvuje po svých, jinými slovy vytrvalostním během. „Mám zvolené dvě trasy a záleží, v jaké fázi tréninku jsem. Buď si dám dvanáctku nebo dvacítku,“ říká. Neběžcům upřesňujeme, že se nejedná o stupeň pivního moku, nýbrž počet kilometrů.

Od pondělí do pátku, ve všech ročních obdobích a za každého počasí, R. Petráš disciplinovaně plní sebou navržený a schválený tréninkový plán. Nad otázkou, jak moc se těší na volné víkendové dny, nechápavě zakroutí hlavou: „Asi nevíte, že v sobotu má běžec nejtěžší zápřah. Až v neděli je to s tréninkem volnější.“ Sportovec na silnici, to je nepochybně určité riziko. „Musím se mít stále na pozoru vzhledem k některým pirátům v autech. Má to však i svoji romantiku,

například když vám v zimě křupe sníh pod nohama a oslňuje vás pouze měsíční svit,“ konstatuje. Vojenští piloti mají svůj zápisník letů, běžci běžecký deník. Pohled na pečlivě vedenou evidenci téměř konsternuje. Týdně zdolal od šedesáti do jednoho sta km, za loňský rok tři a půl tisíce km, od roku 2005 dvanáct tisíc kilometrů. ů. K tomu je nutno přičíst ještě roční porci orci 2,5 tisíce km na kole a 150 km v bazéénu. Posilovnu bere jako samozřejmost. ost. Že by přechod k triatlonu? „Docela vážně o tom uvažuji. Prosím vás, alee to tam nepište, manželka by z toho asi nebyla příliš nadšená.“ Přestože je Rostislav Petráš ve veteeránských kategoriích dobrý, sportovní vní agenti, respektive sponzoři si kliku od jeho dveří nepodávají. Nějakou tu korunu k činnosti však nepotřebují jen profesionálové, ale také ryzí amatéři. „Za rok si vyběhám na jedny závodní boty, to je zhruba dva a půl tisíce korun. Na svoje objemy kilometrů bych však potřeboval šest párů. Celkové roční náklady související s běháním, včetně cestovného a startovného, jsem vyčíslil na čtyřicet tisíc. Já si však mohu dovolit investovat pouze

polovinu. Nechci však, aby to vyznělo nějak negativně. Je to moje osobní volba. Dokud to jen trochu půjde, chci v této aktivitě pokračovat. Běhání je už můj životní styl,“ konstatuje jeden z nejlepších výkonnostních běžců ve své věkové kategorii v České republice.

PETRÁŠ R OSTISLAV Start. Č.233

Čas: 01:21: 41 realtime Č as 01:21:10 Kontrola 5.000 10.000 15.000 21.097

Čas Rozdil 00:19:30 00:19:30 00:38:52 00:19:22 00:57:36 00:18:44 01:21:41 00:24:05

Poz. 92° Kat. MM40 : 7° Muži 198° 109° 89° 87°

Kat. MM40 28° 14° 7° 7°

VLRZ

VLRZ Hotel Torreblanca ve španělské Fuengirole

výlet na Saharu spojený s návštěvou kolosea El Jem, přejezdem přes solné jezero, návštěvou berberských obydlí v Matmatě i horských saharských oáz. Věřte, že to je zážitek na celý život. Když si ale budete chtít odpočinout u moře a cestovat jen jeden den, můžete se vydat do tuniské metropole Tunisu. Přitom se zastavíte i v Kartágu, kde je naplánována prohlídka Antoniových lázní, a v malebné vesničce Sidi Bou Said, kde se natáčel jeden z filmových dílů o Angelice. Volareza pro letošní rok zajistila dostatečnou kapacitu do obou těchto destinací. Nicméně – jistota je jistota. A případným zájemcům, kteří se ještě nerozhodli, kam se letos vydají za sluníčkem, doporučujeme neváhat. Vše potřebné najdou na www.volareza.cz nebo jim ochotně poradí na dispečinku – tel.: 201 636

Text a foto: Václav KUPILÍK

Dvě perly STŘEDOMOŘÍ

A report 6/2010

Své oblibě se těší nejen proto, že do obou cílových měst z Prahy doletíte za necelé tři hodiny a od jara do podzimu je v těchto zeměpisných pásmech příjemné slunečné počasí. Své určitě sehrává i znamenitá kuchyně, kdy si můžete vybrat z opravdu pestré nabídky nejrůznějších specialit. Maso na několikero způsobů, voňavé zákusky a plné mísy exotického ovoce i zeleniny. A k tomu příjemná a ochotná obsluha. Když si třeba v Torreblance objednáte k večeři láhev vína a vypijete jen

54

polovinu, personál vám ochotně odloží nápoj se jmenovkou a číslem stolu do úschovy na další den. Španělská kuchyně je velmi rozmanitá, protože se v ní mísí prvky gastronomie katalánské, baskické, galicijské, kastilské a v Torreblance hlavně andaluské. Zato tuniská kuchyně je spíše pikantnější a využívá jak evropských, tak arabských receptur. Orientální vůně se tu vznášejí nad bezpočtem kulinářských dobrot. Zkrátka i Marhaba je místem jako stvořeným pro labužníky i velké jedlíky.

Naberte si do sytosti a třeba i opakovaně. V pestré nabídce každý najde to „své“. Oba hotely se také neustále modernizují. Zatímco v Torreblance přibyly nové bazény a hotel prošel komplexní rekonstrukcí všech interiérů včetně pokojů, recepce, kavárny i jídelny, Marhaba dostala kromě nového vnějšího kabátu a interiérů také výtahy a v jednom z venkovních bazénů v palmové zahradě byl vystavěn další tobogan. „Boj“ o přízeň klientů tím ale nekončí. Hosté z Volarezy mohou ve Španělsku denně po ránu, než

Pohled na část komplexu hotelu Marhaba v Tunisku

začne pálit sluníčko, využívat tenisové kurty. Stačí vyfasovat u delegáta tašku s raketami a míčky a můžete si zdarma zahrát dle libosti. Navíc od příštího roku bude klientům Volarezy k dispozici nově budovaný krytý bazén s vodními atrakcemi a jakuzzi. Oblibu obou destinací také zcela nepochybně umocňuje široká nabídka hodnotných fakultativních výletů. Ve Španělsku projevují hosté tradičně největší zájem o jednodenní výlet na nedaleký Gibraltar. „Kromě přirozené atraktivnosti samotného místa je velký zájem vašich klientů ovlivněn také pohodlnou, jedenapůlhodinovou jízdou klimatizovaným autokarem, možností nákupů v bezcelní zóně i samotným faktem, že tento výlet není obtížný pro seniory ani pro děti. Ty se naopak celou cestu těší, kdy už na Gibraltaru uvidí velké opičí rodiny, jednu z kuriozit tohoto kousku světa,“ vysvětluje Věra Blažková, která zákazníkům Volarezy přímo v Torreblance výlety nabízí, a dodává: „Spousta lidí také jede do Sevilly, Granady i za dalšími historickými skvosty nebo s dětmi do delfinária či na krokodýlí farmu. Jenže nemůžete všechno vidět hned na poprvé a ještě si odpočinout u moře. Proto se sem mnozí vracejí.“ Podobné je to s Tuniskem. Když oželíte polehávání u bazénu nebo koupání v moři, můžete se vydat na některý z výletů plný exotiky i poznání. Všechno naráz nestihnete ani tady, a tak se musíte umět správně rozhodnout. Cestovatelé tělem i duší si asi vyberou dvoudenní

Oslav pořádaných k 65. výročí ukončení 2. světové války a osvobození naší vlasti od nacismu se v Podbořanech zúčastnila řada hostů, mezi nimi též příslušníci Střediska obsluhy výcvikového zařízení Hradiště. Památce padlých se poklonila také Carol Noble, dcera místního rodáka Wiliama Nobleho. Tento veterán 2. světové války, původním jménem Vilém Loebl (1925–2006), patřil ke zdejší židovské rodině a spolu se sestrou Mariane a dalšími 667 dětmi ho zachránil Nicholas Winton, když je v roce 1939 dostal z okupovaného Československa do Velké Británie. Wiliam Noble se tři roky poté stal radistou RAF a létal nad Severním mořem jako hlídka s protiponorkovým bombardérem. Později přestoupil k 311. československé bombardovací peruti. Po válce sice navštívil Podbořany, ale rozhodl se trvale zůstat v Anglii. Naposledy si své rodné město prohlédl v květnu 2002. Jeho dcera u příležitosti letošních oslav Dne vítězství předala otcova česká i zahraniční válečná vyznamenaní do expozice místního muzea. Text a foto: Stanislav STEBILA

A report 6/2010

Mezi vyhledávané zahraniční destinace klientů Volarezy patří hotelový komplex Marhaba v Tunisku a španělská čtyřhvězda Torreblanca. Tyto perly Středomoří využívají ke svým dovoleným již celou řadu let. Proto mají své místo i v letošní nabídce zahraničních pobytů mezi dalšími čtrnácti zeměmi.

55

RUBRIKA

SVAZ DŮSTOJNÍKŮ A PRAPORČÍKŮ AČR O.S. POŘÁDA

SPORT

„Setkání válečných veteránů a mezinárodní komunity paintballu“

Text: npor. Petr SOCHOR Foto: archiv autora

Běžecká liga se vrátila! U oživení populárního seriálu běžeckých závodů, jež našly v minulých letech mnoho příznivců, stáli tělocvikáři společných sil, kteří tak reagovali na nedostatečný počet armádních běžeckých soutěží. Oprášili léty praxe prověřený systém bodování jednotlivých kol i celého systému běžecké ligy.

56

V to tomto roce je přebor určen pouze pro příslušníspolečných sil. Na rok 2011 se plánuje uspořádat ky sp běžeckou ligu (BL) pro všechny složky AČR a souběžec těž se tak opět stane otevřeným přeborem, kterého se budou bud moci zúčastnit prakticky všichni vojáci z povolání. pov V rámci letošní běžecké ligy bylo naplánováno rá celkem pět závodů – první dvě kola v Bechyni a v Jincích již proběhla (8. a 9. dubna, respektive Jin 24.–25. 24.–25 května), III. kolo v Sedlci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou se chystá na 29.–30. června, Nám IV. kolo ko se bude organizovat v Žatci 2.–3. září a V. kolo v Přáslavicích ve dnech 13.–15. října. k V rámci rám posledního závodu bude běžecká liga vyhodnocena jako celek. vyhod První Prv soutěž BL organizoval 151. žpr Bechyně pod vedením veden náčelníka tělovýchovy npor. Petra Sochora. Na závodníky čekala trať dlouhá 7,5 km pro muže zá a 5 km pro ženy. Přeboru se zúčastnilo 31 vojáků. Na trati tra byla pro závodníky v první polovině připravena dvě táhlá 500metrová stoupání. Druhá polovina trasy probíhala podél řeky Lužnice, malebnou krajinou, až na bechyňské náměstí. Trať byla atypická j překonáváním překážek, jinde se takřka nevyskytupřeko jjících, jako např. dřevěné mosty, lávky, 200metrový úsek ttěžkého krosu, kde závodníci museli přeskakopadlé kmeny apod. V závěrečných 500 metrech vat pa čekal účastníky obávaný výběh 226 bechyňských schodů, schod kterými se dostali do cíle.

Kategorie M2 22–30 let 1. místo nrtm. František Zouhar 28:58 VÚ 4339 Jince 2. místo rtm. Milan Wurst 29:19 VÚ 4423 Přáslavice 3. místo rtm. Ivo Vrba 30:36 VÚ 4423 Přáslavice Kategorie M3 31–40 let 1. místo prap. Marcel Beran 29:39 VÚ 5490 Rakovník 2. místo rtm. Martin Friček 30:14 VÚ 5490 Rakovník 3. místo rtm. Ladislav Sás 32:41 VÚ 5153 Přáslavice Kategorie M4 41–50 let 1. místo prap. Jaroslav Vlček 31:00 VÚ 8407 Praha-Kbely 2. místo rtm. Jaroslav Štefek 35:18 VÚ 1923 Pardubice 3. místo kpt. Ladislav György 39:36 VÚ 8660 Vyškov Kategorie M5 51 let a víc 1. místo prap. Jan Lunga 43:13 VÚ 8660 Vyškov Kategorie Ž1 do 36 let 1. místo pprap. Martina Sochorová 27:49 VÚ 4159 Lipník nad Bečvou 2. místo pprap. Martina Rašková 28:40 VÚ 4339 Jince 3. místo por. Dana Ripperová 39:17 VÚ 3517 Bechyně Pozn.: Výsledky II. kola nebyly do uzávěrky tohoto čísla známy.

A report 6/2010

A report 6/2010

Vzkříšení běžecké ligy

Výsledky I. kola

57

(1)

STRAVA – důležitá regenerace Text: mjr. Radek VESELÝ

A report 6/2010

Po fotbálku na pivečko „doplnit tekutiny“. To je věta, kterou slyšela asi většina kondičně sportujících. A nutno podotknout, že toto možná podvědomé chování má i své opodstatnění v teoretických základech regeneračních procesů.

58

Aby byla každá fyzická aktivita pro člověka přínosem, měla by být následována adekvátní formou regenerace. Tu můžeme rozdělit na aktivní a pasivní. Aktivní regenerací rozumíme například kompenzační cvičení, aerobní aktivity nízké intenzity (plavání, klus, rotoped atd.), ale také například masáže, saunu, vířivky a další procedury. Pasivní regeneraci tvoří fyzický odpočinek, spánek, ale zvláště strava a pitný režim. V tomto článku se budeme zabývat právě stravou. Při sestavování jídelníčku by se měly zohledňovat především tyto základní parametry: denní energetická hodnota – objem stravy, zastoupení jednotlivých živin – jejich poměr, skladba stravy – konzumované potraviny, četnost a časový rozvrh – frekvence a rozložení jednotlivých jídel v průběhu dne, pitný režim. Denní energetická hodnota stravy se vyjadřuje v kilokaloriích (kcal) nebo nověji v kilojoulech (kJ), (1 kcal = 4,18 kJ). Podle individuálních odlišností jedince se může nejčastěji pohybovat kolem 2 000 kcal (8 360 kJ) u žen a 2 500 kcal (10 450 kJ) u mužů. Energetické a výživové hodnoty jednotlivých potravin i celých jídel lze již nalézt na většině jejich obalů nebo online (např. www.lucy.cz,

Tabulka 1 Cukry (sacharidy, uhlohydráty) zdroj rychle se uvolňující energie cukry – jednoduché – cukr řepný, ovocný, hroznový, třtinový, med, ovoce, mléko, pivo, sladkosti, sladké limonády atd.; – komplexní – rýže, těstoviny, brambory, cereálie, luštěniny, celozrnné pečivo, zelenina, ovesné vločky atd.; upřednostňovat komplexní cukry, jednoduché v omezené míře a to ve formě ovoce, medu a mléčných výrobků, převážně v dopoledních hodinách nebo po tréninku; průměrná denní potřeba se přizpůsobuje množství denních aktivit, intenzitě a druhu tréninku, nejčastěji je kolem 4 g cukrů na 1 kg tělesné hmotnosti; energetická hodnota: 1 g = 4 kcal (17 kJ). Pozn.: Jednoduchý cukr je pro tvorbu tukových zásob mnohem nebezpečnější než přijímaný tuk. Velice rychle se vstřebává do krevního oběhu, kde zapříčiňuje rychlý vzestup inzulinu, což má za následek zvýšené ukládání přebytečné energie do zásoby tvorba tukových zásob!

Tuky (lipidy) slouží, mimo dalších důležitých funkcí, především jako zdroj pomalu se uvolňující energie; tuky – živočišné – masný tuk, sádlo, máslo, smetana, lůj atd.; – rostlinné – oleje, margaríny, ořechy, semena atd.; preferovat rostlinný tuk v tekuté formě (rostlinný olej je lepší než margarín, máslo nebo sádlo); není potřeba zvlášť doplňovat do jídelníčku, stačí tuk vázaný na ostatní složky potravy; vyhýbat se omáčkám a dalším tučným přílohám a výrobkům; energetická hodnota: 1 g = 9 kcal (37 kJ), dvojnásobná oproti cukrům a bílkovinám! Pozn.: Příjem tuků nemá tak zásadní vliv na tvorbu tukových zásob jako nadměrný příjem jednoduchých cukrů, pokud ovšem jeho energetická hodnota není vyšší, než je energetická potřeba organismu!

Bílkoviny (proteiny) slouží, mimo dalších důležitých funkcí, především jako základní stavební látky; bílkoviny – živočišné – maso červené, bílé, rybí, mléčné výrobky, vejce atd.; – rostlinné – luštěniny, ořechy, sója, obiloviny atd.; rostlinné by se měly více kombinovat – neobsahují všechny potřebné aminokyseliny; živočišné – jsou kvalitnější, ale zase s sebou nesou větší množství tuku; poměr mezi rostlinnými a živočišnými ve stravě by měl být 2 : 1; z masa preferovat drůbeží a rybí, vyhýbat se uzeninám (salám, uzené maso, párky, klobásy…); dávat přednost nepřislazeným netučným a nejlépe zakysaným mléčným výrobkům; pro kondičně sportujícího člověka je potřebné zachovat příjem 1 g bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti, při redukčních dietách, silovém, či objemovém tréninku může potřeba stoupat až na 2 g na 1 kg; energetická hodnota: 1 g = 4 kcal (17 kJ).

www.kaloricketabulky.cz a spousta dalších). Z hlediska dlouhodobého pohledu by měla energie přijaté stravy, tedy to, co sníme v průběhu jednoho dne, odpovídat energetické náročnosti všech denních aktivit. Potom hovoříme o takzvané vyrovnané energetické bilanci. Pouze za těchto podmínek může být dlouhodobě zachovaná stabilní tělesná hmotnost. Jak zjistím, jaká je moje denní energetická potřeba? Nejjednodušším způsobem je pravidelné týdenní vážení se současným

zaznamenáváním kalorických hodnot zkonzumovaných potravin: vyrovnaná energetická bilance = tělesná hmotnost zůstává stále stejná, negativní energetická bilance = tělesná hmotnost se snižuje, pozitivní energetická bilance = tělesná hmotnost se zvyšuje. Pokud tedy každý den sním potraviny v průměrné hodnotě například 2 800 kcal a moje tělesná hmotnost na konci týdne je stále stejná, znamená to, že tato

TĚLOVÝCHOVA hodnota vyjadřuje také moji energetickou náročnost denních aktivit. A co dělat, když chci hubnout? V situaci, kdy se člověk snaží snížit tělesnou hmotnost, je nutné zajistit energetickou bilanci negativní neboli vydávat více energie, než se přijme potravou. Praktický a jednoduchý způsob jak dosáhnout negativní energetickou bilanci je: snížení denního energetického příjmu (strava), zvýšení denní fyzické aktivity (trénink, denní aktivity), kombinace obou způsobů. Doporučená rychlost úbytku tělesné hmotnosti je 0,5 kg za týden, což přibližně odpovídá dennímu energetickému deficitu 500 kcal. Pro zajištění efektivity tohoto procesu je výhodné zařadit pravidelné aerobní cvičení nižší intenzity a v potravě zvýšit přísun bílkovin. V opačném případě, při snaze o zvýšení tělesné hmotnosti, je nezbytné přijímat potravou více energie, než se spotřebuje fyzickými aktivitami. I zde je vhodné podpořit tuto snahu pravidelným posilovacím cvičením a skladbou stravy, zaměřenou na zvýšený příjem bílkovin. Uvedená jednoduchá matematika kalorií má však i další pravidla a zákonitosti, které určují vlastnosti či působení stravy na organismus. Je potřeba se také zajímat o to, co jíme.

ZASTOUPENÍ JEDNOTLIVÝCH ŽIVIN Veškerá přijímaná potrava se skládá ze tří základních živin: cukrů, tuků a bílkovin (tzv. makroživin – zastoupených ve velkém množství) – viz tab. 1. Součástí naší potravy je rovněž vláknina, vitaminy a minerály, které jsou sice zastoupeny v malém množství, nicméně jejich význam je rovněž důležitý – viz tab. 2.

Tabulka 2 Vláknina je nestravitelná složka potravy, neobsahuje žádnou energii, dělí se na rozpustnou a nerozpustnou; zvyšuje objem tráveniny, snižuje pocit hladu, snižuje hladinu tzv. „špatného“ cholesterolu v krvi, urychluje činnost střeva a tím působí jako prevence vzniku rakoviny tlustého střeva, napomáhá z těla odstranit toxické látky a působí proti zácpě; vláknina – rozpustná – jablka, banány, brambory, mrkev, ořechy, luštěniny atd.; – nerozpustná – celozrnné výrobky, otruby, semena, květák, celer; doporučené denní množství přijaté vlákniny je 30 g rovnoměrně rozděleno do denních jídel. Vitaminy a minerály vitaminy ovlivňují v těle biochemické procesy; i minerály mají v těle mnoho funkcí, mimo jiné působí jako základní stavební kameny tělesných tkání, kostí a chrupu; vitaminy – rozpustné ve vodě C, B – komplex, H, PP; – rozpustné v tucích A, D, E, K doporučené denní dávky jsou pro každý vitamin i minerál různé, stejně tak jako jsou různorodé i jejich zdroje; nejlepším řešením k zajištění dostatečného příjmu všech vitaminů a minerálů je konzumace pestré a čerstvé stravy.

Vzájemný poměr makroživin ve stravě je většinou individuálně různý, avšak nejčastěji je doporučován poměr cukrů : tuků : bílkovin – 55 : 30 : 15, vyjádřeno v procentech celkové denní energie. Například pro denní potřebu 2 800 kcal tento poměr představuje 1 540 kcal z cukrů, 840 kcal z tuků a 420 kcal z bílkovin. V gramech to znamená denně přijmout 385 g cukrů, 94 g tuků a 105 g bílkovin.

SKLADBA STRAVY Co tato procenta a gramy představují v praktickém životě? Znamená to konzumovat stravu založenou především na celozrnných výrobcích, rýži, těstovinách, ovesných vločkách, doplněnou o dostatečné množství zeleniny a ovoce. Pravidelně přijímat mléčné výrobky, maso, vejce, ořechy či luštěniny a pouze výjimečně si dopřát oleje, tuky nebo sladkosti. Tyto obecné zásady graficky znázorňuje obrázek „Pyramida zdravé výživy“, který naznačuje, kolik porcí různých druhů potravin bychom měli za jeden den zkonzumovat. Samozřejmostí by měla být konzumace vždy čerstvých a pokud možno co nejméně tepelně či jinak upravovaných potravin.

Pro vytvoření obrázku byl použit zdroj z www.tsgquickdishing.com.

ČETNOST A ČASOVÝ ROZVRH Nejenom množství a kvalita, ale také počet porcí a čas, kdy přijímáme potravu, jsou důležité. V současném uspěchaném životním stylu si v průběhu dne často nenajdeme čas na řádné jídlo. Večer, při usednutí k televizi, potom „doženeme“ to, co jsme nestihli během dne. A tento model bývá často příčinou problémů s kontrolou tělesné hmotnosti. I přesto, že energie jídel zkonzumovaných během dne je v rovnováze s energetickou náročností denních aktivit, může při něm docházet k přibírání na váze. Při snahách o redukci hmotnosti proto není v takovýchto případech nutné automaticky omezovat celkový kalorický příjem či konzumaci oblíbených jídel. Mnohdy pouze stačí rozdělit jídlo do více porcí nebo zaměnit pořadí a čas jejich konzumace v denním režimu a problém s nadváhou může být vyřešen. Nejčastěji se doporučuje rozdělit a rovnoměrně rozložit denní dávku do pěti až šesti vyvážených porcí. Je velký rozdíl, jestli večer u televize sníme na posezení půl kila párků s hořčicí a chlebem, nebo si toto „fitness“ jídlo rozdělíme na tři díly po 170 g, které sníme v průběhu dne. Jsou také potraviny, které je výhodnější konzumovat spíše ráno nebo dopoledne, a ty, které jsou vhodné pro odpolední či večerní jídla. Základní vztahy ukážou obecná doporučení a příklad denního jídelníčku. O konkrétním jídelníčku, pitném režimu, ale i o „pivečku“ a dalších doporučeních se dočtete v pokračování tohoto seriálu.

A report 6/2010

TĚLOVÝCHOVA

59

Z REDAKČNÍ POŠTY

KNIŽNÍ TIPY

KNIŽNÍ NOVINKY

Nové přírůstky

Největší světová bojiště 20. století Peter Snow, Dan Snow

A report 6/2010

Ad Dobrou chuť i pod Hindúkušem

60

Se zaujetím jsem si přečetl článek Vladimíra Marka o bojových dávkách potravin Armády České republiky (A report č. 2, str. 36). Jsem příslušníkem pěší roty aktivních záloh při KVV Praha a „čundrák“. S těmito dávkami jsem se paradoxně nedostal do styku při cvičeních, nýbrž nákupem v army shopech a jejich následným testováním při pobytu v přírodě. Asi přede dvěma lety se dostalo do army shopů velké množství bojových dávek potravin I a II. Asi armáda vyřazovala nějaké větší množství. Vyzkoušel jsem je. Minulý rok jako když utne, už se nedají koupit. K jejich složení bych měl jen několik výhrad. Balení multitablet jsem rovnou odkládal a s sebou nebral. Doporučená dávka představovala jednu tabletu na den, nevím, proč bych měl s sebou nosit ty další. Marmelády se mi tam pro změnu zdálo málo. Pokud se rozhodnu pro sladký chod, nechci už načínat chuťově jiný. Na „čundry“ jsem si to doplnil dvěma až třemi dalšími marmeládami, s jedním balením crackerů to byla dostačující a výborná snídaně. Určitý nedostatek bych viděl i v případě žvýkaček. V polních podmínkách by voják spíš ocenil žvýkačky s mikrogranulemi, které mu pomohou „vyčistit“ chrup a zlepšit dech. Když jdu na delší „čundr“, není problém doplnit potraviny nějakými dalšími konzervami nebo dehydrovanými jídly. Měl bych ještě jeden typ na uvážení. V Německu jsem sehnal a pravidelně kupuji sušený chleba. V Česku jsem ho neviděl, a když se řekne firma WASA, tak si každý představí centimetr tlusté suchary nebo tzv. polystyreny. V „německém“ případě se ale jedná o chleba, který je dehydrovaný, tedy výrazně lehčí na nesení a s mnohem delší trvanlivostí. V krabičce, která vystačí na jeden a půl až dva dny, jsou dvě balení po 100 g. Šest plátků k snídani s jednou paštikou a máte dost. Každý plátek je asi jeden milimetr silný a chutná skutečně jako chleba. A ještě další nápad. Armáda by mohla zavést i jednu nebo dvě bojové dávky potravin do třeskuté zimy. Zřejmě by to musela být dehydrovaná jídla, která po zalití horkou vodou v tom samém pytlíku jsou ihned poživatelná. Ze zkušeností ze zimních pobytů v přírodě vím, že při teplotách pod minus patnáct stupňů Celsia se hůře vaří i voda a konzervy zamrzají. Vzdal jsem se i ohřívání konzerv a následného mytí ešusů v zimě na sněhu. Dřív vám odpadnou ruce, než že bude ešus čistý. Konzervy, džemy, to všechno opravdu zmrzne. Na těchto čundrech se živím především salámy, klobásami, čokoládou, sušenkami, bonbony s glukózou a už výše zmiňovaným chlebem. Pokud si vezmu nějakou konzervu, před jídlem jde na noc ke mně do spacáku. Julius BOROVSKÝ

Antibiotika, umělá inteligence a internet: 20. století znamenalo v mnoha ohledech nepředstavitelný pokrok. Nikdy dříve v dějinách se podmínky lidského žití tak radikálně nezměnily. Přestože revoluční vývoj zasáhl každou oblast života na Zemi, nezabránil lidstvu v tendenci uchylovat se při řešení rozporů k násilí. Lze dokonce říci, že v této době válečnictví jenom kvetlo; v žádné jiné oblasti se vědecký pokrok neuplatnil lépe než právě ve vojenství. Je smutným paradoxem, že století úžasných vědeckých objevů se také stalo epochou, v níž se odehrál dlouhý a zoufalý příběh o nelidském chování člověka k člověku. Tato kniha mapuje příběhy osmi nejkrutějších, velmi důležitých a dramatických bitev minulého století a jejich trvalý vliv na vývoj světa (Amiens, Midway, Stalingrad, řeka Imdžin, ofenziva Tet, Jom Kippur, Falklandy, Kuvajt). Každá z nich – od bojů u Amiensu v srpnu 1918 až po první válku v Zálivu v roce 1990 – znamenala mezník v historii vojenství. Politický novinář Peter Snow a vojenský historik Dan Snow sepsali na toto téma poutavé vyprávění, prokládané svědectvím přímých účastníků bojů. Ať už popisují apokalyptický terén západní fronty 1. světové války nebo skryté tunely gerilových bojovníků ve Vietnamu, vždy názorně ukazují, že průběh těchto bitev neovlivňovali pouze vzdálení vysocí vojenští velitelé, ale také „obyčejní“ muži bojující v první linii. Jaké rozhodující faktory vedly k vítězství? Odhodlání, vytrvalost, činnost tajných služeb nebo strategická iniciativa? Při hledání odpovědí na tyto otázky autoři čtenáře zavádějí přímo do dějiště bojů, kdy výsledek závisel na rozhodnutích činěných ve zlomcích sekundy. V průběhu minulého století dosáhlo vedení války dříve nepředstavitelné intenzity, rozsahu a nákladů. Tato publikace nabízí nejen rekapitulaci nejkrvavějších střetů s devatenáctkou na začátku vročení, ale také si všímá, čemu budou ozbrojené síly čelit v budoucnosti. Zajímavý, často šokující text je bohatě ilustrován archivními fotografiemi a více než čtyřiceti podrobnými mapkami, přibližujícími atmosféru bojišť. Vydavatelství Mladá fronta, vázaná s přebalem, 309 stran, 2009 Text: Vlasta KOHOUTOVÁ

v Knihovně VHÚ – referátu speciálních fondů F 21 066 THOMAS, Gordon TAJNOSTI A LŽI. Dějiny manipulace a chemicko-biologických zbraní CIA. Přeloženo z angličtiny. Praha, Práh 2009. 341 s.

F 21 071 SATTER, David TMA NA ÚSVITU. Otřesné skutečné příběhy ruské perestrojky 90. let minulého století. Přeloženo z angličtiny. Praha, Ideál 2008. 354 s.

F 21 067 P ENCYKLOPEDIE MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ. Praha, Portál 2009. 120 s.

F 21 072 P KOVÁRNÍK, Libor – MARTÍNEK, Milan ZÁKON ČÍSLO 119/2002 SB., O STŘELNÝCH ZBRANÍCH A STŘELIVU. Úplné znění zákona ke dni 1. února 2009. Praha, Naše vojsko 2009. 239 s.

F 21 068 KOLÁŘOVÁ, Marta PROTEST PROTI GLOBALIZACI. Gender a feministická kritika. Praha, Sociologické nakladatelství 2009. 253 s. F 21 069 HODAČ, Jan – STREJČEK, Petr POLITIKA RUSKÉ FEDERACE V POSTSOVĚTSKÉM PROSTORU A STŘEDNÍ EVROPĚ. Brno, Masarykova univerzita 2008. 317 s. G 5860 EICHLER, Jan MEZINÁRODNÍ BEZPEČNOST V DOBĚ GLOBALIZACE. Praha, Portál 2009. 327 s. F 21 070 WARDE, Ibrahim CENA STRACHU. Finanční boj s terorismem. Přeloženo z angličtiny. Praha, DEUS 2009. 262 s.

F 21 073 VÁLKA, MÍR A POLITICKÁ MOC. Praha, Svoboda 2009. 112 s. F 21 074 DZIAKOVÁ, Olga VOJENSKÁ PSYCHOLOGIE. Praha, Triton 2009. 544 s. F 21 075 P VEBER, Václav DĚJINY SJEDNOCENÉ EVROPY. Od antických počátků do současnosti. Praha, Lidové noviny 2009. 811 s. F 21 076 ŠMIDRKAL, Václav ARMÁDA A STŘÍBRNÉ PLÁTNO. Československý armádní film 1951–1999. Praha, Naše vojsko 2009. 195 s.

Legenda Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Knihovna VHÚ – referát speciálních fondů Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

Složení 100 g dehydrovaného chleba: Energetická hodnota 1 340 kJ, 320 kcal Tuk 2,5 g Sacharidy 60 g Bílkoviny 12 g Vláknina 16 g Alkohol 0 g Německý dehydrovaný chleba

F 21 077 OBAMA, Barack CESTA ZA SNY MÉHO OTCE. Jedna z nejpůsobivějších autobiografických knih o sebepoznání a hledání vlastní identity. Přeloženo z angličtiny. Praha, Štrob, Širc, Slovák 2009. 381 s. F 21 078 MAREK, Vladimír SOUBOJ VŮLE. Praha, Naše vojsko 2009. 133 s. F 21 079 VISINGR, Lukáš ZBRANĚ 21. STOLETÍ. Praha, Mladá fronta 2009. 126 s. E 6672 NEUGEBAUER, Tomáš NOVÁ PRAVIDLA PÍSEMNÉ A ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE. Kralice na Hané, Computer Media 2009. 136 s. F 21 080 TŮMA, Miroslav MÍROVÉ VYUŽÍVÁNÍ JADERNÉ ENERGIE, NEŠÍŘENÍ JADERNÝCH ZBRANÍ A JADERNÉ ODZBROJENÍ. Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2009. 179 s. F 21 081 TOMALOVÁ, Eliška KULTURNÍ DIPLOMACIE. Francouzská zkušenost. Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2008. 128 s. F 21 082 KOŘAN, Michal ČLOVĚK, POZNÁNÍ A MEZINÁRODNÍ POLITIKA. Pragmatismus a vědecký realismus jako filozofie v mezinárodních vztazích. Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2008. 193 s.

E 6673 GINTIS, Herbert GAME THEORY EVOLVING. A Problem-Centered Introduction to Modeling Strategic Interaction. (Úvod do klasické a evoluční teorie her. Modelování strategické interakce.) Princeton, N. J., Princeton University Press 2009. 390 s. F 21 083 LIDDELL HART, B. H. STRATEGY. The Classic Book on Military Strategy. (Klasická učebnice vojenské strategie.) New York, Penguin Group 1991. 426 s. E 6674 SURVIVAL HANDBOOK. In Association with the Royal Marines Commandos. (Příručka přežití komanda britské námořní pěchoty.) London, Dorling Kindersley 2009. 319 s. F 21 084 DEPUE, Mark R. PATROLLING BAGHDAD. A Military Police Company and the War in Iraq. (Hlídkování v Bagdádu: rota Vojenské policie a válka v Iráku.) Lawrence, KS, University Press of Kansas 2007. 291 s. F 21 086 DUNNIGAN, James F. – BAY, Austin A QUICK AND DIRTY GUIDE TO WAR. (Rychlý a povšechný průvodce válkami.) Boulder, Colorado, Paladin Press 2008. 630 s. F 21 087 CARR, Christopher KALASHNIKOV CULTURE. Small Arms Proliferation and Irregular Warfare. (Kalašnikov jako argument. Šíření ručních zbraní a nepravidelná válka.) Westport, CT, Praeger Security International 2008. 185 s.

MILITARY ENGLISH

MILITARY ENGLISH

1. Look at the reading titled Individual Weapons. Read the text. Look up the words you do not know in the dictionary or in the glossary.

The weapons employed in close combat include individual infantry weapons and crew-served infantry weapons, tanks, fighting vehicle systems and armored personnel carriers used by mechanized infantry. Individual infantry weapons are all types of hand carried firearms of the individual soldier as well as grenades, military knives and bayonets. Various categories of hand carried firearms include sidearms (mostly pistols), shotguns (usually designed to be fired from the shoulder), submachine guns, carbines, rifles, and so forth. Submachine guns are lightweight automatic or selective-fired weapons that fire pistol-caliber ammunition. Carbines are shortened versions of rifles firing the same ammunition, although often at a lower velocity. The most basic individual weapon is the soldier’s rifle. It is a firearm designed to be fired from the shoulder. Its barrel has a helical groove or pattern of grooves (rifling) cut into the barrel walls. When the projectile leaves the barrel, the conservation of angular momentum improves accuracy and range. Rifles traditionnally fired a single projectile with each pull of the trigger. Modern assault rifles are capable of firing in bursts or fully automatic modes. The most current model available to NATO soldiers is the M16 rifle. It is a lightweight, air-cooled, gas operated, lowrecoil rifle. It fires a NATO standard 5.56mm round and has the maximum effective range of 460 meters, although it is still an effective weapon at larger distances.

1. 2. 3. 4. 5.

grenade launcher handguns smoke grenades sniper rifles

rifles

_Handguns_ are firearms that can be operated by one hand. __________ is a device that launches rifle grenades. __________ are weapons designed for precision firing at an enemy. __________ are used for signalling. Most __________ and some __________ are equipped with detachable bayonets.

3. Place a T or F in the blanks to indicate if the statement is True or False as in the example. 1. _F_ In comparison to rifles and shotguns, handguns are smaller, heavier and easier to carry. 2. __ A shooter is able to achieve greater accuracy with a long gun than a with a hand gun. 3. __ In the military, handguns are used by officers for long-range selfdefense in combat. 4. __ Using a handgun requires one hand whereas long guns often require both. 5. __ Long guns are generally more effective at longer ranges than handguns. 4. Match the beginnings of the sentences to their appropriate endings as in the example. 1. __ Submachine guns are a hunting and shooting sports. designed to be 2. __ The assault rifles are now b large firearms or as small arms. 3. __ Rifles were initially c breech loading. single-shot 4. __ Modern rifles are d muzzle-loading weapons. almost always 5. __ Firearms are generally e standard infantry weapons. 6. __ Rifles are used in warfare, f portable automatic weapons classified as for personal defense.

3

62

● at/from close range = zblízka/z těsné blízkosti (pálit apod.); ● effective range = účinný dostřel; range of flight = dolet; range of scatter = rozptyl; ● range of vision = dohled; ● in/within range = na dostřel/dosah; ● out of range = mimo dostřel/dosah; range = střelnice; ● sniper = střelec ze zálohy, odstřelovač; sharpshooter dříve ostrostřelec, nyní u pozemního vojska také odstřelovač; ● to fire in bursts = střílet dávkami vs. to fire single projectiles – střílet jednotlivými ranami.

carbines

200

A report 6/2010

● antipersonnel weapons = weapons intended to be used against other combatants; ● arm = a weapon; a branch of The M 16 series can have the M203 Grenade Launcher the armed forces; ● armament = general term for a weapon; mounted under the barrel. The laucher fires a single 40mm weaponry used by militay or naval force; preparation for projectile of various types, explosive grenades, tear gas, war involving the production of equipment and arms; the coloured smoke, and others. process of equiping weapons; ● firearm = a device consisting essentially of a straight tube to propel shot, shell or bullets by the explosion of gunpower; ● fully automatic weapons = allow multiple rounds to be fired with a single trigger pull; ● personal weapons = weapons that can be carried and employed by a single person; ● semi-automatic weapons = a firearm which reloads itself after each shot; ● to fire = to discharge a gun or a missile or to detonate an explosive device; ● to shoot = to fire a weapon at something; to kill or wound someone by firing a weapon at him; ● weapon = instrument of attack or defense in combat; any instrument or means which is used for one’s own defence or for attacking others; ● weapon system = a weapon which ultilizes sophisticated technology.

2. Use the words in the box to fill in the blanks. An example has been done for you.

5. Re-order the words to make questions. Read the text again and answer them. Ex. aid – firs– given – is – to – Who – ? Who is first aid given to? 1. attention – developing – devoted – is – military – of – result – the – to – weapons – What – ? _____________________________________________________________ 2. classification – close – combat – employed – in – is – of – the – weapons – What – ? _____________________________________________________________ 3. comes – heading – individual – infantry of – the – under – weapons – What – ? _____________________________________________________________ 4. and – are – between – carbine – differences – rifle – the – the – the – What – ? _____________________________________________________________ 5. and – are – attachments – carbines – of – possible – rifles – various – What – ? _____________________________________________________________ 6. gun – is – kind – of – submachine – the – weapon – What – ? _____________________________________________________________ 7. is – kind – M16 rifle – of – the – weapon – What – ? _____________________________________________________________

Answer key to the exercises Ex. 1: Reading. Ex. 2: 1 handguns 2 grenade launcher 3 sniper rifles 4 smoke grenades 5 rifles, carbines; Ex. 3: 1F 2T 3F 4T 5T Ex. 4: 1f 2e 3d 4c 5b 6a Ex. 5: What is the result of attention devoted to developing military weapons ? What is the classification of weapons employed in close combat? What comes under the heading of individual infantry weapons? What are the differences between the rifle and the carbine? What are various possible attachments of rifles and carbines? What kind of weapon is the submachine gun? What kind of weapon is the M 16 rifle?

A report 6/2010

Modernization is a continuous process by which the Armed Forces develop war-fighting capabilities needed to fight and win. The Armed Forces must carefully decide which requirements call for new weapons and which can be met by adaptations in tactics or weapon design, or reinforced by aggressive training.

● accuracy /ˈækyərəsi/ – přesnost; ● air-cooled /ˈɛərˌkuld/ – vzduchem chlazený; ● angular momentum /ˈæŋgyələr/ /ˈmoʊməntəm/ – moment setrvačnosti; ● armored personnel carrier /ˈɑrmərd/ /ˌpɜrsəˈnɛl/ /ˈkæriər/ – obrněný transportér; ● barrel /ˈbærəl/ – hlaveň; ● close combat /kləʊz/ /ˈkɒmbæt/ – boj zblízka; ● colored smoke /ˈkʌlərd/ /smoʊk/ – barevný dým; ● crew-served weapon /kru/ /sɜrvd/ /ˈwɛpən/ – zbraň obsluhovaná více než jednou osobou; ● explosive grenade /ɪkˈsploʊsɪv/ /grɪˈneɪd/ – výbušný granát; ● fighting vehicle system /ˈfaɪtɪŋ/ /ˈviɪkəl/ /ˈsɪstəm/ – zbraňový systém na bojovém vozidle; ● firearm /ˈfaɪərˌɑrm/ – střelná zbraň; ● firing in bursts /bɜrst/ střelba dávkami; ● gas operated /gæs/ /ˈɒpəˌreɪtɪd/ – využívající zpětný tlak plynu; ● hand carried firearm /hænd/ /ˈkærid/ /ˈfaɪərˌɑrm/ – ruční zbraň; ● helical groove /ˈhɛlɪkəl/ /gruv/ – spirálovité, (šroubovité), drážkování; ● individual weapon /ˌɪndəˈvɪdʒuəl/ /ˈwɛpən/ – osobní zbraň jednotlivce; ● lightweight /ˈlaɪtˌweɪt/ – lehký; ● low-recoil /loʊ/ /riˈkɔɪl/ – malý zákluz; ● mechanized infantry /ˈmɛkəˌnaɪzd/ /ˈɪnfəntri/ – mechanizovaná pěchota; ● pattern of grooves /ˈpætn, ˈpætə(r)n/ /ɒv/ /gruvz/ – vzor drážkování; ● projectile /prəˈdʒɛktaɪl/ – střela, projektil; ● pull of the trigger /pʊl/ /ɒv/ /ðə/ /ˈtrɪgər/ – stisknutí spouště; ● range /reɪndʒ/ – dostřel, palebná vzdálenost; ● rifle /ˈraɪfəl/ – puška; ● rifling /ˈraɪflɪŋ/ – vývrt hlavně; ● round /raʊnd/ – výstřel, rána; ● selective-fired weapon /sɪˈlɛktɪv/ /faɪərd/ /ˈwɛpən/ – zbraň s volitelným způsobem střelby; ● shotgun /ˈʃɒtˌgʌn/ – brokovnice; ● submachine gun /sʌbməˈʃin/ – samopal; ● tear gas /tɪər/ /gæs/ – slzný plyn. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

63

A SPOJ

Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny použití, velení a řízení PVO katedry systémů PVO. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti systémů PVO, automatizovaných systémů velení a řízení, automatizace a robotiky nebo blízké specializace, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popř. akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D., nebo předpoklady pro jeho získání, alespoň 3 roky praxe v oboru, vědecká a publikační činnost v oblasti použití, velení a řízení pozemní PVO a simulací, AJ 2211, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. září 2010. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 15. července 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 28. července 2010. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

A report 6/2010

Hledám spolujezdce k dennímu dojíždění Plzeň–Praha. Kontakt: 602 880 900 Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel.: 605 745 922 Absolventi „VVŠ PV Vyškov“ – pokud máte zájem získat pamětní medaili absolventa školy udělovanou emeritním rektorem ve spolupráci se Sdružením absolventů vojenských škol a také/nebo se zúčastnit společného setkání ve Vyškově (říjen 2010), tak neváhejte pro bližší informace kontaktovat předsedu sdružení por. Kachlíka nejpozději do 10. září 2010: 411 257, 777 861 972, [email protected] Absolventi „VSŠ JL Vyškov“ – pokud máte zájem získat pamětní medaili absolventa školy udělovanou emeritním velitelem školy ve spolupráci se Sdružením absolventů vojenských škol a také/ nebo se zúčastnit společného setkání ve Vyškově (říjen 2010), tak neváhejte pro bližší informace kontaktovat předsedu sdružení por. Kachlíka nejpozději do 10. září 2010: 411 257, 777 861 972, [email protected]

64

Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo na intranetovou adresu: [email protected]

KALEIDOSKOP Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz

Atmosféra panující 21. května mezi bývalými náčelníky a pracovníky Školicího a vzdělávacího střediska MO Chocerady svolanými společně s hosty na oslavy 20. výročí založení „Komorního Hrádku“ jako by ten den povýšila všechny přítomné do šlechtického stavu. Jejich vzletnou náladu umocnila také věta současného náčelníka plk. Pavla Vobůrky: „Moudrá společnost dbá o své historické památky i vzdělanost národa. A já jsem rád, že takové společenství osob dnes tady vítáme.“ Slavnost zahájil náměstek ministra obrany František Padělek, jenž pochválil činnost střediska, a poté předal věcné dary lidem, kteří dobré jméno tohoto zařízení budovali a jeho věhlas neustále posilují. Pamětní medaili obdržely dvě desítky hostů. „Toto ocenění patří především ,mým‘ lidem,“ komentoval její převzetí ředitel Prezentačního a informačního centra MO Karel Lukeš. „Stopy jejich práce vidím po celém zámku. Výstaváři zhotovili kolekci obrazových reprodukcí, videoskupina natočila o zámečku film.“ Rovněž ředitel Vojenského ústředního archivu Josef Žikeš měl k udělené medaili přímý důkaz o práci svých podřízených. V Zeleném salonku byla představena kniha, která prošla rukama restaurátorů zaměstnaných v archivu. Text: Pavel ŠMIDRKAL, foto: Luboš MORAVANSKÝ

Příslušníci Posádkového velitelství Praha (PVP) se v polovině dubna zúčastnili akce „Bezpečná třináctka aneb bezpečnost zajištěna“, kterou již osmým rokem tradičně pořádá Městská část Praha 13. Velký zájem především u dětí vzbudili vojáci z PVP Praha s laserovou střelnicí a letošní novinkou bylo předvedení armádní meteorologické stanice Oblak z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce. Na akci v Nových Butovicích se představilo celkem 38 kusů techniky všech složek integrovaného záchranného systému. Návštěvníci si prohlédli vozidla, výstroj a výzbroj Hasičského záchranného sboru, státních, městských a vojenských policistů, několika záchranných služeb a speciálních složek zaměřených na jadernou a biologickou bezpečnost. Text a foto: Lubomír ADAMUS

Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 19. 5. 2010 Toto číslo vyšlo dne: 7. 6. 2010

Kontakty Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

ZNAKY ÚTVARŮ

Krajské vojenské velitelství hl. m. PRAHA Vzniklo počátkem roku 2005. Je orgánem pro zabezpečení obrany a koordinaci úkolů při řešení krizových situací ve stanoveném teritoriu, tedy na území hlavního města Prahy. Dále je vojenským správním úřadem vykonávajícím ve stanoveném územním obvodu státní správu. Plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a samotné provádění mobilizace. Má rovněž na starost nábor nových profesionálů AČR z řad civilního obyvatelstva. Krajské vojenské velitelství hl. m. Praha je podřízeno Velitelství sil podpory ve Staré Boleslavi. Součástí KVV je pěší rota aktivních záloh. Základ znaku KVV tvoří obdélníkový, dole vypouklý štít a obdobně jako v případě ostatních krajských vojenských velitelství hradby a věž s cimbuřím. Ty odkazují na tisícileté tradice české státnosti a vojenské správy území. Symbolizují obranu a ochranu. Ve znaku jsou zastoupeny barvy města Prahy, tedy červená, žlutá a bílá. Pěší rota AZ u KVV hl. m. Praha vznikla 1. 1. 2004 jako 111. strážní rota AZ. Při reorganizaci 1. 7. 2005 byla včleněna do 111. strážního praporu a přejmenována na pěší rotu AZ. Dne 5. 5. 2006 jí primátor hlavního města Prahy udělil čestný prapor. Její znak tvoří žluto (zlato)-červený polcený španělský štít, na kterém jsou položeny tři bílé (stříbrné), černě konturované meče tak, že dva směřují vzhůru kosmo a šikmo, třetí pak svisle. Na čepelích mečů je navlečený žlutý (zlatý), černě konturovaný řetěz. Tři zkřížené meče a řetěz zatočený do podoby písmene C symbolizují římskou číslici CXI, tedy číslo roty v době jejího vzniku. Také tento znak je proveden v barvách města Prahy.

Pěší rota AZ u KVV hl. m. Praha

Stranu připravil ve spolupráci s VHÚ Vladimír MAREK

K nejlepším lehkým kolovým obrněným vozidlům současnosti patří jihoafrický typ RG31 Mk6-U Nyala oblíbený především příslušníky EOD nasazenými v Iráku a Afghánistánu. Foto: Natascha PHEIFFER – BAE Systems