Foto: Alena Fléglová, Václav Lejdar, Milan Lysý, Svatava Pátková, Markéta Stárková, Ladislav Stuchlík
BĚLOHRADSKÉ LISTY
Časopis Bělohradu a okolí Léto/2008 2
OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ
3
FEJETON (JIŘÍ SEHNAL)
4
SEKÁČI (EDUARD ČELIŠ)
5
HLEDÁM DŮM HOLUBÍ (HANA FRIEDRICHOVÁ)
6
55 LET OD LOUPEŽE STOLETÍ (JAROSLAV KUGLER)
7
MĚNOVÁ REFORMA BĚLOHRADSKÝCH OCHOTNÍKŮ (JAROSLAV KUGLER)
8-9
BĚLOHRADSKÝ CUKROVAR (PAVEL ŠUBR)
10-11
ŠEL ZAHRADNÍK DO ZAHRADY S MOTYKOU (LADISLAV STUCHLÍK)
12-13
VÍTEJTE DOMA, SLÁVISTÉ, MISTŘI LIGY (EDUARD ČELIŠ)
14-15
JAN LADISLAV DUSÍK - MILÁČEK KRÁLOVSKÝCH DVORŮ (ZDENĚK PRCHAL)
16
POKLAD NA BĚLOHRADSKÉM ZÁMKU (ANTONIE VANIŠOVÁ)
17
DVĚ POVÍDKY (MIROSLAV PROCHÁZKA)
18-19
NEDĚLNÍ HOST - OSKAR TEIMER (PAVEL JANÁK)
20
Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ
21
UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI
22
KULTURA - ROZHOVOR S MIROSLAVEM PALEČKEM (PAVEL ŠUBR)
23
STROM ŽIVOTA - OD POČÁTKU DO DNEŠKA FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 SVATAVA PÁTKOVÁ LETNÍ TURISTICKÝ SRAZ STR. 24 JIŘÍ SEHNAL MOTÝLI DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 25. 7. 2008
Bìlohradské listy
Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (éfredaktor), Eduard Èeli, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Václav Lejdar, Josef pùr, Ing. Pavel ubr, Mgr. Antonie Vaniová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail:
[email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.
O FOTOGRAFII A LÁSCE MOTÝLĺ Často si při svých toulkách přírodou s fotoaparátem na krku kladu otázku, kdo je to vlastně fotograf? Člověk, který fotografuje? Ale to by dneska, díky digitálním fotoaparátům a mobilním telefonům, byl téměř každý. Dětmi předškolního věku počínaje a starci konče. Protože ani roztřesená ruka díky stabilizátorům dnešních fotoaparátů není překážkou k vytvoření dobrého a ostrého snímku. Zbývají tedy ti, co na to mají vzdělání neboli kvalifikaci. Absolventi FAMU nebo alespoň střední školy či odborného učiliště daného oboru. Tedy ti, co se fotografováním živí. Nepatřím k jedněm ani k druhým, nebo se za fotografa nepovažuji, ačkoli fotografuji už přes padesát let. Svůj první černobílý snímek pořízený tatínkovou Super Ikontou 6x9 mám dodnes schovaný. Zimní detail jabloňové větve, která vrhala stín na jiskřivý sníh v naší zahradě. Obrázek trochu vybledl, jeho bílé okraje zežloutly a jabloň byla před lety pokácena. Je-li snímek dobře ustálen, vydrží déle než strom. Od té doby mě fotoaparát provázel po cestách necestách až dodnes, kdy jsem se rozhodl, udělat si ve fotografiích posledních deseti let pořádek. Přes jedenapůl tisíce snímků Bělohradu a okolí. Provedl jsem důkladnou selekci; oddělil jsem zrna od plev a zbylo mi nějakých sto fotek a stejný počet diapozitivů. S některými jsem se loučil jen nerad, protože každý snímek byl takovým malým příběhem, ale bylo to nutné, protože méně někdy znamená více. Nebyly to však příběhy nijak dramatické, byly to jen dlouhé pěší túry krajinou, tisíce kilometrů v autě, čas strávený na cestách a čekání na záběry ani nepočítám. Pointy těchto minipříběhů pak byly dílem jediné setiny sekundy, nadto o výsledku jsem se dozvěděl až po vyvolání filmu. Adrenalin jaksepatří. Někdy se snímek nepovedl, a tak nezbývalo než začít znovu a na záběr čekat dlouhé hodiny, dny, týdny. Na notoricky známé panoráma jarního Bělohradu na pozadí zasněžených Krkonoš jsem čekal pět let. Na den Dé. Takové dny bývají dva nebo tři v roce. Když pak byl snímek vydán jako pohlednice, ze všech stran jsem slyšel, že je to montáž. Ano, je to montáž. Montáž trpělivosti, souběhu několika šastných náhod, světla a stínů, absolutní viditelnosti, ale především - nápadu, jít onoho májového jitra do lesa na procházku. A když se to smontuje na správném místě a ve správnou chvíli, může z toho vzejít nejen snímek, ale i fotografie. Protože snímek a fotografie není jedno a totéž. Stejně jako obloha a nebe. Obloha, kterou rád fotografuji, je třetím rozměrem krajiny. Nebe je pak čtvrtým rozměrem Země a vyfotografovat se nedá. Poněvadž nebe je obrazem dokonalosti. A dosáhnout dokonalosti je nemožné, ale je naší povinností, se o to alespoň pokusit - jak říká spisovatel Patrick White, sám skvělý fotograf. Užitečné je i to, když při fotografování poklekneme. Jednak se tím změní úhel pohledu na fotografovaný objekt, jednak tím člověk vyjadřuje úctu a pokoru vůči krajině, přírodě, lidem a ostatním živým tvorům, nebo vše je stvořením Božím. Proniknout alespoň okrajově do psychologie Boha předpokládá zmenšit se na vlastní odmocninu a otevřít své oči a srdce dokořán. Zde totiž dvojnásob platí, že čím je člověk menší, tím větší dílo vytvoří. Což ovšem neplatí jen o fotografii...! Jak už jsem řekl: tisíce malých příběhů. Obyčejných, vzrušujících, někdy přímo neuvěřitelných. U jednoho takového bych se rád na závěr zastavil. Stal se loňského léta, kdy jsem fotografoval motýly. Nafotil jsem jich už pěknou řádku, chyběli mi už jen dva: poměrně vzácná a plachá babočka osiková, a hojná a všudypřítomná babočka paví oko nebo-li babiččina duše, jak se jí v tomhle kraji někdy říká. O tu mi ale nešlo, tu jsem mohl vyfotit doma na zahradě. Horší to bylo s tou vzácnou. Nachodil jsem desítky kilometrů po okolních lesích, až jednou, bylo to v Hůře hned vedle studánky na okraji bukového lesa, když tu nad mojí hlavou zakroužil temněhnědý motýl se žlutou krajkou na křídlech. Babočka osiková! Po chvíli se v povlovné spirále snesla k zemi, kde usedla na listí slepené jílovým bahnem. Zatajil jsem dech a přiložil aparát k oku. A jak jsem zaostřoval, objevila se v hledáčku druhá babočka - paví oko. Chvíli se mi třepotala před objektivem, pak usedla k té první a přisála se k jejímu zadečku. Milostné hrátky pod širým nebem. Aniž bych se byl nadechl, málem jsem vykřikl: „Že se nestydíte... takhle blízko u cesty!“ A stiskl jsem spouš. Motýli se ani nepohnuli. Přistoupil jsem blíž a exponoval znovu. Zase nic. Myslím, že kdybych na ně šlápl, ani by si toho nepovšimli. Tak už to v přírodě chodí - láska je holt slepá a hluchá. Stejně jako u lidí. Jiří Sehnal -3-
Byla jich pìkná øada na velikém lánu obilí panského pole. A pøece. Pøi pohledu z dálky, jako by se ztráceli v moøi obilních klasù, kdy jeden za druhým stále stejnými pohyby podtínali klasy hrabicemi svých kos, ukládajíce mrtvé stvoly stébel do øady na zem. To ovem jen u jeèmene a ovsa. Pøi atvì ita nebo penice eny za nimi odebíraly pokosené obilí do hrstí a kladly je na pole. Parta sekáèù, která mìla za úkol pokosit lány u Nového a Dolenního dvora. Platilo se od míry, mìøice. Práce to byla tvrdá, jako byly tvrdé klasy na tuhých stoncích. Lépe se sekáèùm pracovalo za dne, kdy se obloha potáhla pøevalujícími se oblaky a vzduch byl spíe chladný. Hùøe bylo, kdy vysoké slunce rozhavilo vzduch, na nebi ani mráèku a pot, øinoucí se z tìl sekáèù pøímo vysuoval a oslaboval a kdy sláma pod ostøím kosy zvonila jako plech. Tu se co chvíli napøimoval jeden sekáè po druhém, nebo celá øada rázem. Beztak ji mokrými kapesníky si utøeli nejen zpocenou hlavu, ale i hruï pod mokrou koilí. Také èasto zaznìla kosa pod brouskem, aby její ostøí, otupené tvrdou slámou, lépe podtínalo. Brousek nosili sekáèi v toulci zavìeném na opasku u kalhot a v toulci bylo i trochu vody, aby brousek lépe ostøil kosu. V èele sekáèù byl pøedák starý Blaek. Jeho úkolem bylo vyjednávat s milostpánem kde a co se má sekat a jaký bude plat za míru. Pøedák Blaek, statný rozváný chalupník. V øeèi trochu strojený, rád rozmlouval s pány. Na vojnì slouil u dragounù. Jeho chaloupka stála vedle domku, ze kterého pocházela moje maminka, na východní stranì vesnice, U Køíku. Druhým v øadì sekáèù byl Mencl, bydlící v kovárnì Antonína Lámra. Mencl, vysoký s cinkem v oku. Rád se pochlubil, e má syna Lojzu krejèím ve Vídni. To je vám mìsto, kde je kostel, který má vyí vì ne nejvyí topol na návsi, tak mluvil o chrámu svatého tìpána. S Menclovou dcerou Ankou jsem chodil do koly. Tøetím byl ná tatínek. Také vysoký, jako ze døeva vyøezaný. Mìl kalhoty z hrubé truksoviny, shrnuté do nízkých mìkkých holení, tìm se øíkalo holtýple. Na hlavì nosil starý soukenný klobouk. Pøi sekání byl iroce rozkroèen, jeho rozmachy kosou byly mohutné a váné. Vzorový postoj sekáèe. Pøi práci tatínek nikdy zbyteènì nemluvil. Jeho øeèí byla práce. Mìl padesát rokù. A následovali dalí sekáèi. Vojtìch, statný, veselý druh party. Ètyøicátník, vyslouilý dragoun. Zedník Pilaø, mistr ve stavbì pecí, které byly skoro v kadém baráku. Veselý chlapík, jen si rád lízl itnou. Pilaø byl vdycky tam, kde bylo veselo. Veselo bylo tam, kde býval Pilaø. Také bývalý dragoun. V jeho bytì jsem vidìl starou litografii, pøedstavující letícího dragouna s konìm. Dragoun útoèil, drel v nataené ruce pala. Z celého tohoto bojového dragouna byla na obrázku jen pravá fotografie Pilaøova oblièeje s helmou pøilepená na postavu. Vzpomínka z vojny. Ale po pøedáku Blakovi a Vojtìchovi byl Pilaø tøetím dragounem v sekáèské partì. Tøetina dragounù v partì! Baráèník Linhart, snad nejmladí ze sekáèù. Bouølivák, náchylný ke kadé revoltì, která se vìtinou vybíjela v nekodné debatì u svaèiny na mezi panského pole pøi sklence itné koøalky. itnou se sekáèi napájeli mezi pøikusováním velkých krajícù chleba s máslem a tvarohem. Pøila-li øeè na pány a chudáky, tak debaty nakonec vyústily, e páni byli a budou. A sekalo se dál. Sekáèù bylo asi deset. Na nìkteré si ji dobøe nepamatuji, vzdálenost od tìch dob je více ne padesát let. Jenom jetì jednoho ze sekáèù si dobøe pamatuji. Byl to Albrecht, také ná z druhé strany, z chalupy, na jejím místì dnes stojí moderní chalupa rady Trdlicy. Albrecht, starý èloví-
èek, poslední v øadì sekáèù. Malý, sporý, na krátkých nokách. V chùzi i v práci jaksi toporný, stále pøísného výrazu ve tváøi, málomluvný. Chudák Albrecht, nemohl zabírat tak iroké rázy pøi seèení, proto byl také poslední v øadì. Nikdo ho nehonil. Ostatní ji naèínali nový øádek, kdy Albrecht zcela sám dosekával pøedchozí. A e byl stále sám, jeho kyselá nálada byla jetì kyselejí. Byl èasto pøedmìtem vtipù a takaøic mezi sekáèi. Albrecht, zatrpklý jako ocet. Jak jsem se já vlastnì k téhle partì sekáèù dostal a proè je chovám v pamìti? Pro ízeò sekáèù. U nich nelo jen o obligátní itnou, ale i o pitnou vodu. Sekáèi potøebovali nìkoho, kdo jim itnou èi vodu obstaral. Tatínek mi nabídl, abych v dobì letních prázdnin sekáèùm pití obstarával. Bylo mi asi deset rokù, kdy jsem chodil s tatínkem na panské. Pro pitnou vodu jsem doskoèil do luèních studánek, kam to bylo nejblíe, nebo do Baantnice k elezitému prameni, kdy se sekalo pod Homolkou. Ta Baantnice! To byl Eden, kam mohla jen posvìcená noha lázeòských hostù, to byl Tusculum pro vyvolené, klidné zátií odlouèené od veøejného ivota. Pro nás ostatní byl vstup pøísnì zakázán a kdo se opováil do té vonící a chladící houtiny, kde se chovala zvìø, byl z tohoto ráje nemilosrdnì vyhnán. Sekáèi sice vyjednali se správou Baantnice, e mohu pro nì nosit vodu z pramene, ale v praxi to vypadalo jinak. Sotva jsem se tam s plechovým dbánem objevil, tu, kde se vzal, tu se vzal starý Bechtold, Nìmec jako poleno, nebo hajný Ducháèek. U hrozili holí a já utíkal, vìtinou bez vody. A zase se jednalo a zase se ve opakovalo. Bál jsem se chodit do Baantnice a byl jsem rád, kdy se moji sekáèi pøestìhovali na jiné pole. Nosil jsem sekáèùm i itnou koøalku na polední svaèinu. Mìl jsem døevìný soudeèek, nìkdy i litrovou láhev a s tím jsem chodil do Bìlohradu do krámu Otty Lederera. id Lederer vyrábìl likéry a krám mìl naproti kole. Koøalka se platila vdycky pøi týdenní výplatì. Pøi svaèinì si ji sekáèi odlévali do kalíkù. Nìkdy mnì taky, i pøes tatínkovy protesty, dali itné líznout. itná tehdy patøila mezi obvyklé pití pøi práci venku. Byla levnìjí ne pivo a nepodléhala teplotì jako pivo. Nebylo tehdy jediné stavby, aby zedníci nepili pøi práci itnou, taky se jí øíkalo zednická. Lederer prý vyrábìl nejlepí itnou-zednickou v irokém okolí. Sekáèi a moje dìtství. Válel jsem se po mezích, chytal kobylky, kterým jsem na jejich krunýøe uvazoval nitì a ony tahaly stébla obilí. Poslouchal jsem koncert cvrèkù a rejek u Byického rybníka. Pozoroval jsem ten iroký obzor kolem. Byl jsem volný jako ptáèe, jako zajíèek vybìhnuví z pelechu. Leel jsem na zádech, èasto jsem usnul a spal nejzdravìjím spánkem, spánkem dítìte pøírody. Myslel jsem, e celý svìt je jako to moje bezstarostné mládí. Nemìl jsem ani zdání proè tatínek a ostatní sekáèi musí tak tìce pracovat pro chléb svùj a svých dìtí. I pøíjezd milostpána Futra na lutavì rezavém vraníku na pole k sekáèùm jsem chápal jako pøíjemnou zmìnu. Díval jsem se na elegantní zvíøe a poslouchal rozhovor milostpána a sekáèù, co se dìlalo dnes a kam se pùjde zítra. Èasto pøijel na pole správce Nového dvora Peer, bývalý oficír. Protahovanou praskou èetinou se mì ptal na kolu a e ze mì bude voják, cóóó? Za svou slubu jsem dostával nìkolik estákù týdnì, vlastnì mùj tatínek. První moje mzda v ivotì. Za pár let pøila opravdová práce u panského dvora. Text Václava Pecha upravil Eduard Èeli, foto: archiv
Václav Pech
narozen 14. øíjna 1887 v Dolní Nové Vsi èp. 24, zemøel 1961. Václav Pech byl i redaktorem sezónního èasopisu Láznì Bìlohrad. Vzpomínky na nìkteré ivotní episody psal v roce 1954. Pøestoe se pøevánì jedná o rodinnou kroniku, jsou zde uvádìny i jevy irího dosahu, které dnení generaci dovolí nahlédnout do radostí a strastí ivota pøed mnoha lety. -4 -
vá do 3 let, kdy je schopen se vyvíjet tak, aby mìl touhu návratu domù. Vrátí se vichni?
Pøi detivém poèasí se nevrátí tøeba a 1/3, umlátí se. Nebo kdy pøeruí let a sedne na zem, tak u nemá anci na dobré umístìní. Organizace takových závodù je jistì nároèná.
Holubi se musí pochytat, kadý se musí oznaèit, pøijede auto do naí základní organizace v Hoøicích s deseti koi a odvezou holuby na startovací místo. No a já èekám, a se mnì vrátí. Pøedloni startovali nejdál, a v Le Mans ve Francii. Jak je pøivítá?
Ale ne, nemusím hledat. Staèí vyjít na zahradu, pozvednout zrak a hned mohu spatøit obyvatele ,,holubího domu". Sedí na støee svého holubníku, v posledních letech i na svém novém kruhovém stanoviti, které se na vysokém kùlu tyèí vysoko nad sousedními domy. ,,Odtud lépe vidí dravce a dokáí se tak uchránit, øíká jejich chovatel Jiøí Duièka.
Ostravsku, e jsem jel do Orlové na celostátní holubáøskou výstavu. No a pak pøila vojna, po vojnì jsem se oenil a kdy pøily dìti, tak jsem po èase zjistil, e o holuby nejeví zájem, tak jsem toho nechal.
Kadého musím chytit a na mých starodávných, ale vzácných hodinách musím zaznamenat èas návratu. U existuje dokonalý záznam pomocí èipù, ale to já u øídit nebudu.
Ale vrátil ses k tomu.
Je s tím hodnì práce?
Bylo to dva roky pøed dùchodem, co je letos 10 let, kdy jsem si øekl: ,,Co budu v tom dùchodu dìlat? Pøece nebudu koukat z okna a èekat na nevim co? Tak jsem zaèal znovu. Nejvíc kusù jsem získal od pana Jaroe. Mám kolem 100 kusù, ale pøes zimu jich vdycky kolem 15ti uhyne, seerou je dravci.
Jakou rychlostí holubi létejí?
Jak ses dostal k holubaøení?
Hned po kole jsem nastoupil do TOSu. O svaèinì jsme sedávali venku a já slyím, jak Josef Merta øíká: Podívejte, u tam zase vlítnul! Jirka tam vleze. Chytil jsem ho pod støechou a nechal jsem si ho. To byl mùj první holub, ten mnì brzy ulít, ale byli jiní. Dostával jsem je od rùzných chovatelù, nejvíc od pana Kupky z Ostromìøe. Byl jsi nìkde organizován?
Stal jsem se èlenem SVAZARMu, jinak bych nemohl být chovatelem. Kde jsi je umístil?
V roce 1957 rodièe dostavìli dùm Na Lepím a tady jsem si na pùdì udìlal holubník pro 10 párù, co staèilo k tomu, abych se mohl zúèastnit závodù. Ale o ty první jsem pøiel, serala je na pùdì kuna. Ale zase byli jiní. Kdo jsou pro nì nejvìtí nepøátelé?
Jsou to tedy kuny, ale i koèky a pøedevím dravci, z nich krahulík je dokáe serat i za iva. Taky samozøejmì sokol a jestøáb. Vìnoval ses tomu nepøetritì od mládí?
Táhlo mì to a zajímalo opravdu od mládí. Vzpomínám si dokonce, e kdy jsem byl jetì pøed vojnou v dolech na
Musí se pravidelnì èistit holubník a taky dodrovat stravovací reim. Na podzim a v zimì je krmím kadý den, ale na jaøe je nechám hladovìt. To proto, aby nemìli brzy mláïata, protoe pøi druhém vyvedení ztrácejí peøí a letka se oslabuje. Ale jsou s nimi i zábavné pøíhody. Jednou mnì pøistál na rameni holub a z Nìmecka! Poznal jsem to podle oznaèení na krouku. Strávil u mì v holubníku pár týdnù a zase odletìl. Prostì pøijel na návtìvu... Ale ty svoje já poznám i bez krouku, prostì je znám...
Má tady vystavenou øadu diplomù za skvìlá umístìní pøi závodech.
No tady je 1. místo v závodì o nejvýkonnìjího holuba na trati 2924 km 1. místo ze závodu v Bruselu v roce 2005 1. místo ze závodu v Ostende v roce 2005 3. místo v Mistrovství dlouhých tratí za rok 2007 a taky jiná umístìní. Jednu z nejdelích tratí moji holubi urazili, kdy se vraceli z Konstance v Rumunsku. A to u je hodnì daleko! Jak je to moné, e najdou cestu domù?
To dosud pøesnì nikdo nezjistil. Orientaèním bodem je asi slunce, stejnì jako u vèel. Potovní holub je vypìstován z tzv. skalních holubù, jen ti jsou schopni se vracet. Holub dozrá-
-5-
Po vìtru a 150 km v hodinì, prùmìr je tak 80 km. Z naí hoøické základní organizace je nejlepím chovatelem Mirek Pospíil. Má jetì velké plány s chovem?
Ani ne, myslím, e za pár let toho nechám. Je to nároèná práce a e by to prospívalo zdraví, to se taky nedá øíct. Vdy Vlasta Moravcù o tom øíká: ,,Je to takové luftové hospodáøství! A má pravdu. Ale pro radost z úspìchu to jistì stojí za to. I kdy mnì ti tvoji opeøení svìøenci obèas nìco utrousí na prádlo na òùøe, pohled na nì je pro èlovìka fascinující. Asi jim závidíme volnost a monost rozletu... Hana Friedrichová, foto: Václav Lejdar
Pøipomenout událost starou 55 let a souèasnì pominout danou dobu a situaci není moné. Pamìtníkùm, tedy lidem, kterým bylo tehdy alespoò 15 let, je dnes 70 a více. Ty mladí, i kdy to nemají rádi, je tøeba pouèit. Ta doba se dnes bìnì oznaèuje jako padesátá léta. Bylo 8 let od skonèení 2. svìtové války a 5 let od komunistického puèe zvaného, a to i dnes Vítìzný únor. Èeskoslovenská republika tehdy jetì nebyla socialistická, ale jen lidovì demokratická, ideologicky vzato tu oficiálnì panovala diktatura proletariátu. Dávat do souvislosti taková slova jako demokratická a diktatura, k tomu je jistì potøeba hodnì fantazie. Ale komunistická propaganda s tím nemìla ádné problémy. Pìt let po svém nástupu k moci se komunistický reim nacházel v tìkých ekonomických problémech, pøechod a dùraz na tìký prùmysl dostával ekonomiku ke dnu a nìkolik much jednou ranou mìla zabít mìnová reforma. Co bylo horího, byla to doba politických procesù, justièních vrad, táborù nucených prací a èerných baronù, doba totální likvidace øemeslníkù, obchodníkù a zemìdìlcù, zkrátka soukromého podnikání. Stále jetì existoval pøídìlový systém. Na vekeré potraviny dostávali obèané potravinové lístky, na odìvy a obuv tzv. atenky nebo poukázky. V posledních asi dvou letech tu u soubìnì existoval i tzv. volný trh, ale za ceny cca 5x vyí ne byly ty pøídìlové. Neznámou vìcí stále bylo napø. jiní ovoce èi jiné produkty z kapitalistické ciziny. Stát trpìl chronickým nedostatkem deviz a ty potøeboval na suroviny pro ná tìký a stále mohutnící zbrojaøský prùmysl. V roce 1953 také vrcholila èinnost sovìtských poradcù, kteøí hráli významnou roli pøi upevòování komunistického reimu. ádný komunistický funkcionáø vèetnì Gottwalda nemohl uèinit ádné dùleité rozhodnutí, ani by si vyádal stanovisko pøísluného sovìtského poradce. Tìmto poradcùm a také jejich rodinným pøísluníkùm vyplácely místní úøady vysoké finanèní èástky. Mìli stejný plat jako funkcionáø, u kterého pùsobili, a jetì patnáct tisíc pøíplatek na stravu, sedm a pùl tisíce korun pro manelku a pìt tisíc na kadé dítì. Poradce mìl pøidìleno auto s øidièem, osobního tajemníka a písaøku, luxusní ubytování zdarma, zdravotní péèi v sanopsu, rekreaèní ubytování a telefon. Nìkolik mìsícù pøed koncem svého ivota mìl poslední slovo president Klement Gottwald, který pøimìl vládu, aby se 17. listopadu 1952 obrátila na vládu Sovìtského svazu se ádostí o pomoc pøi výrobì nových papírových bankovek a mincí potøebných pro výmìnu penìz. Brzy na jaøe roku 1953 se mezi lidmi rozíøila zpráva o pøipravované mìnové reformì. Zásluhu na tom mìlo i vysílání západních rozhlasových stanic pro Èeskoslovensko a letákù, kterých sem bìhem jediného roku balóny dopravily témìø dvì stì tun. O vem, co se u nás na nejvyích místech dìje a pøipravuje, tedy mìly pravdivé informace. Lidé vybírali peníze z penìních ústavù, nakupovali co se dalo, a ono se toho moc nedalo, paniku nemohl nikdo nièím zastavit. Na ÚV KSÈ bylo rozhodnuto pronést projev v rozhlase a povìøen byl Antonín Novotný, tehdy 1. tajemník ÚV. Ten ale reagoval slovy: Proè já? A promluví soudruh Zápotocký, tomu lidi vìøí! Zprávy o chystané reformì, které se íøily mezi obyvateli Èeskoslovenska, tehdy poslední kvìtnový den rozhodnì popøel sám prezident Antonín Zápotocký. Kdo vak toho dne ulehl s klidným svìdomím, e se o své peníze nemusí bát, probudil se 1. èervna do neradostné reality. Zcela odliný projev pøednesl Antonín Zápotocký druhý den a odpovídající byla také reakce lidí. Do ulic vylo v Plzni a na Ostravsku na 30 000 lidí. V Plzni obsadili budovy úøadù a soudù, zasahovali pøísluníci SNB, milice. Stovky lidí byli zatèeni, mnozí byli proputìni z práce, vystìhováni z bytù a vysídleni do pohranièí, nasazování do táborù nucených prací.
Nové peníze byly mìnìny v pomìru 5:1 do výe 300 starých korun. Kdo mìl víc, dostal u pouze jednu korunu za padesát starých. Pokud byl èlovìk povaován nebo prostì oznaèen za kodlivého reimu, nebylo mu vymìnìno nic. Stejným nebo jetì horím zpùsobem naloila mìna i s vklady, pojistkami a dalími penìními produkty. Zkrátka, po prvním èervnu zaèínal kadý obèan se edesáti korunami v kapse.
-6 -
Komunisté pøipravovanou mìnu velice tajili. Nejen, e nové peníze nechali, na návrh Gottwalda vyrobit v Moskvì, u nás se souèasnì pracovalo na jiných bankovkách s vysvìtlením, e pùjde pouze o zmìnu podoby platidel. Také byly jetì na èerven vytitìny potravinové lístky pøesto, e se poèítalo v rámci reformy s jejich zruením. Státní banka dostala nové peníze z 30. na 31. kvìtna, pøedtím byly krátkou dobu pøechodnì uskladnìny ve vojenských skladech, aby se veøejnost o jejich existenci nedozvìdìla. Nové peníze vymìòovalo 7 906 støedisek pro civilní obyvatelstvo, 488 støedisek pro pracovníky ministerstva národní obrany a vnitra a také v táborech nucených prací, napø. v Jáchymovských dolech. V jakém pomìru se mìnily peníze? 5 : 1 za 300 korun v hotovosti a vklady do 5 000 korun 6,25 : 1 vklady 5 001 a 10 000 korun 10 : 1 vklady 10 001 a 20 000 korun 25 : 1 vklady 20 001 a 50 000 korun 50 : 1 hotovost nad 300 korun a vechny vklady uloené po 16. kvìtnu 1953 Spolu s penìní reformou byl zruen pøídìlový systém potravin a základního zboí na lístky. Stanovené ceny byly o nìco nií ne pøed reformou ty na volném trhu, ale pøi sníení mezd a dùchodù na pìtinu lo o ceny vysoké. Projevil se tak pokles ivotní úrovnì, nebo náklady vzrostly o 29 procent, ale mzdy jen o 4,5 procenta. Obyvatelstvo tak pøi reformì utrpìlo znaèné ztráty, prakticky byli zlikvidováni ivnostníci a drobní podnikatelé, kteøí pøili o provozní kapitál. Na své si pøiel i Sovìtský svaz, který za výrobu penìz poslal úèet ve výi 27 milionù nových korun. O demonstracích a následcích pro lidi se v médiích samozøejmì nepsalo a nemluvilo. Kadý èlánek v tisku konèil oslavou mìnové reformy a rodné komunistické strany, která vede spoleènost ke svìtlým zítøkùm. Nechybìla ani spousta zdravic a závazkù uvìdomìlých dìlníkù a nezbytné výhruky kapitalistickým a imperialistickým ivlùm. Jaroslav Kugler
Ze hry Charleyova teta. První zprava Jaroslav Kugler.
MĚNOVÁ REFORMA BĚLOHRADSKÝCH OCHOTNÍKŮ
Sotva ná druhý dìlnický prezident dokonèil svùj reformní rozhlasový projev, pøila dalí rána. Okamitý zákaz prodeje vech alkoholických nápojù vèetnì sedmistupòového piva. Byla sobota odpoledne, obchody zavøené, take nìjaké peníze, vlastnì u bezcenné, se daly utratit jen v restauracích. Celé rodiny se proto vydaly do pohostinských zaøízení dát si jetì do nosu, ale ouha. Skromné zásoby masa byly vude velmi rychle vyèerpány, (nebo uschovány), take napø. v bìlohradském Lázeòském hotelu, kde v té dobì vévodili manelé Ponerovi, se prostì podávala vajíèka a vajeèná jídla na vechny moné zpùsoby. Ale také jen do vyèerpání zásob. U hodinu pøed oèekávaným projevem, tedy v 15 hodin, vyjel z námìstí autobus s ochotníky smìr Miletín k pohostinskému pøedstavení divadelní komedie Svatba v Malinovce. Ruská, ale kupodivu dobrá hudební komedie, vzdor tomu, e dìj se odehrává zrovna za bolevické revoluce, které se u nás øíkalo Velká øíjnová socialistická. Malinovka je typická chudá a zaostalá ruská dìrevòa - vesnice, kde se zrovna koná svatba a do toho se neustále mìní vláda. Podle toho, kdo tady zrovna vítìzí, zda rudí nebo bílí. V Miletínì jsme byli coby dup a tak celí napnutí jsme zasedli v lokále kulturního domu, abychom kolektivnì vyslechli projev naeho Toníka. Hned poté jsme vyfasovali pohotìní, pøièem menu pøedstavovalo 10 dkg polského salámu a limonádu. K ruskému koloritu pøece ale neodmyslitelnì patøí vodka, to platilo za cara, Stalina a platí dodnes! A to jsme teï vidìli jako neøeitelný problém. Dokazuje to i jedna z árií, kterou tady v Malinovce zpíval skvìlý Josef Huek, coby jeden z muíkù. (Tu samou ve stejné roli pozdìji zpíval v Národním divadle Frantiek Filipovský):
Trochu vodky, butyloèku vodky, za èepici vymìním, Nakonec a stáhnu spodky, zuby na svìt vycením. Refr. Car Nikolaj pil radi èaj, zpíval francouzsky ein, zwei, drei. To zvlátní odpoledne a èas, plný smutku, beznadìje a èekání, utíkal jak voda, i kdy, upøímnì øeèeno, nikdo z nás nemìl ádné významné úspory a tedy ani dùvod k nìjakému smutku. Opravdu jsme byli chudí, jak se øíká, jako herci. Kulisáci byli na jeviti a pøipravovali scénu, u pokladny se utvoøila sluná fronta, zkrátka lidé se rozhodli investovat do kultury a tady byla ance. My, co jsme zatím jen tak lelkovali a nemìli do úst, jsme u ani nevzpomnìli, e dodateènì mají pøijet jetì dvì dùleité osoby, kdy v tom momentì zastavilo pøed kulturákem auto. Pan Ladislav Leden povoláním stomatolog a pro divadlo nápovìda a také majitel staøièkého autíèka a øidiè, s ním pan Machovec povoláním vedoucí bìlohradské restaurace a hotelu Bohumilka, pro divadlo skvìlý, zkuený a nepostradatelný maskér. V ruce známý ooupaný kuføíèek plný minek, paruk a mastixu na -7-
lepení vousù a knírù, pøi jeho otevøení se místností rozlije ta zvlátní smìsice rùzných vùní a také smradu, to z toho mastixu, lepidla, které ádný z hercù nemiluje. V tom okamiku, kdy veli mezi nás, bylo hned vem jasné, e budou dùleití nejen pro vlastní pøedstavení, ale e mohou sehrát roli toho bernardýna v Alpách nebo beduina v saharské pouti vezoucího vodu pro ízní vyèerpaného troseèníka. Je tady autíèko s øidièem a vedoucím restaurace vzdálené pouhých osm kilometrù, kde jsou jistì dostateèné zásoby nápojù i vodky, tolik potøebné jako inspirace a dùleité jako rekvizita pro ruský lid. Tu trasu Miletín - Bìlohrad ti dva pánové museli do zaèátku pøedstavení absolvovat jetì tøikrát, tak, jak mizely dováené zásoby. I tak staèil pan Machovec vzornì upravit vechny postavy, tak jak to vyadovaly jednotlivé charaktery. Tady musím s dovolením jetì jednou zmínit pana Machovce, pøipomenout, e to byl moc hodný, sluný, poctivý a svìdomitý èlovìk, který, by v zájmu kolektivu, poruil své zásady a podvedl vrchnost, a tak si alespoò opakoval: Jestli to praskne, tak mì zavøou. Ale nic neprasklo. Také Láïa Lednù ten veèer odvádìl perfektní práci, nestaèilo ale, aby text kontroloval nìkde z portálu, musel poctivì napovídat z boudy. Pøedstavení mìlo veliký úspìch a není divu. Tak vìrohodné vyjádøení pomìrù na ruském venkovì a ivota prostého lidu se moná nepodaøilo ani pozdìji na scénì Národního divadla. U nás, díky mìnové reformì, byla na scénì i ta vodka pravá, ruská, stoliènaja. koda jen, e i v té Malinovce nakonec zvítìzili rudí bolevici. Z inscenace Malinovky není bohuel k dispozici ádná fotodokumentace. Dovolte mi tedy, abych pøi této pøíleitosti jetì pøipomenul jinou veleúspìnou bìlohradskou inscenaci z tohoto mìnovìreformního roku. Komedii Brandona Thomase Charleyova teta, v podstatì obsazenou stejnými lidmi jako Svatba v Malinovce. A také kvùli panu Machovcovi. Není bez zajímavosti, e i v tomto pøípadì Bìlohrad pøedbìhl Prahu. Mìstská divadla praská tuto komedii uvedla a o tøi roky pozdìji. S jejím schválením a povolením pro nás to tentokrát nebylo jednoduché. Jednalo se o hru anglického autora, tedy o tzv. devizovku, tedy autorský honoráø se musel platit v tvrdé mìnì. (Pokud tehdy ná stát taková pravidla dodroval, nevíme.) Tenkrát ètyøi vyprodaná pøedstavení doma (více nepovoleno), pìt zájezdových. V titulní roli Miroslav Vaòura (pozdìji v Praze 500x Lubomír Lipský a jetì pozdìji Rudolf Hruinský ml.). No, a z této hry jsou i fota známého bìlohradského reportéra fotografa pana Vaise zvaného Kamera. Jaroslav Kugler, foto archiv
Bělohradský cukrovar Goldschmidtova továrna na místì bývalého cukrovaru
První pokusy s výrobou cukru z cukrovky byly v èeských zemích provedeny na Zbraslavi v roce 1795. Poté byla zavedena výroba cukru z javorové ávy na Moravì v Lednici (1800) a v Plumlovì (1810). Od této výroby se vak brzy upustilo. První prùmyslová výroba cukru z øepy byla u nás zahájena v roce 1810 v akách u Èáslavi. Hospodáøská izolace Evropy po poráce Napoleona v roce 1814 ale pøivodila zánik èeských cukrovarù, nebo byl dováen tøtinový cukr. Tato krize trvala a do roku 1830, kdy dolo na deset let k osvobození cukru od danì z dùvodu povznesení cukrovarnictví. K zakládání cukrovarù povzbuzovala velkostatkáøe Vlastenecká hospodáøská spoleènost v Èechách. První cukrovar zaøídil podle francouzského vzoru ve tøicátých letech Karel Weinrich pro kníete Thurn-Taxise v Dobrovicích, pro kníete Oettingen-Wallersteina v Malé Chuchli èi pro hrabìte Èernína v Chudenicích. V roce 1840 bylo na naem území u 66 cukrovarù. Zajímavá byla hnací síla, napø. v Dobrovicích hnalo entour 12 volù. První cukrovar v naí lokalitì zaloil v roce 1835 baron Martin Wagner ve Smidarech. Po krátké stagnaci po roce 1840, kdy poèet cukrovarù dokonce klesá, je nutno èekat na nový cukrovar u nás do roku 1850. 4. èervna toho roku poloil základní kámen k cukrovaru v Bìlohradì hrabì Maria Alfons Gabriel Aichelburg. C.k. komoøí a èlen øádu maltézských rytíøù hrabì Aichelburg se narodil roku 1795. V roce 1821 se oenil s hrabìnkou Josefinou ofií Schaffgotschovou a do
roku 1828, kdy se odstìhovali na marovské panství, ili na bìlohradském zámku. V roce 1829 ale hrabì ovdovìl a po 4 letech se znovu oenil s Pavlínou Erbenovou z Trutnova. V roce 1843 odkoupil hrabì Aichelburg od své vagrové Antonie baronky ze Stillfriedu za 520 tisíc zlatých bìlohradské panství a do Bìlohradu se s rodinou pøestìhoval. Manelé byli v Bìlohradì velice oblíbeni, v roce 1848 po zruení poddanství se panství zmìnilo na velkostatek, rodina ila spoleèenským ivotem a stýkala se s obyvatelstvem. V roce 1850 nechal hrabì Aichelburg opravit kostel na Byièkách a pøistavìt k nìmu vì. Hrabìcí synové Alfréd, Zdenìk a Vladimír se èasto úèastnili bálù a rùzných zábav. Oblibu hrabìcí rodiny popsal ve svých vzpomínkách i Karel Václav Rais. Velkostatek byl ale zadluen, a tak Maria Alfons Gabriel Aichelburg zkusil tìstí v podnikání. Na zaèátku mìl doopravdy tìstí. Øeditelem cukrovaru se toti stal Josef Pfleger (nar. 1823 ve Sloupnì u Nového Bydova). A do té doby bylo cukrovarnictví v Èechách ovládáno øediteli a vaøièskými mistry z Nìmecka a Francie a teprve po roce 1850 zaèínají zastávat tyto funkce Èei. Ti se brzy stávají autory mnohých vynálezù a udávají svìtový tón. Pfleger byl mu vzdìlaný (filosofická a technická studia absolvoval v Praze), iniciativní a pro obor nadený. Jako adjunkt u Martina Wagnera ve Smidarech vyzrál za 4 roky ve zkueného cukrovarníka. Psal si deník o výrobních postupech, -8 -
úspìích i prohrách, který má v sobì tolik napìtí a tolik citu pro vìc, e se ète jako výborná beletrie. Cukrovar v Bìlohradì byl sice skrovný, ale pìkný a zaøízený podle novìjích zkueností. Stavení stálo podle silnice, závod mìl kotelnu a spodárnu (na výrobu spodia z kostí a regeneraci spodia opotøebeného) a mohutnou kùlnu na raelinu,
První øeditel cukrovaru v Bìlohradì a pozdìji v Sadové - Josef Pfleger, vynikající cukrovarník 50. - 60. let pøedminulého století
kterou Pfleger objevil v Baantnici a pouíval jsko paliva. Stav úøednictva a zøízencù byl skrovný. Cukrmistr obstarával øízení, vaøení, administraci i prodej cukru. Teprve roku 1854 byl pøijat úèetní. K ruce cukrmistra byl pøijat mainista a domovník. To bylo ve
Cukrovar byl odkázán na nejblií okolí, velkostatek nestaèil vypìstovat dostatek øepy a komunikace byly nedostateèné. První kampaò v roce 1852 neuhradila ani úroky, ve druhé kampani sehnal cukrovar o 100 tisíc vídeòských centù (50 tisíc metrických centù) øepy více a tím byl finanèní výsledek zajitìn. Prùmìr sedmileté práce vykazoval sluný èistý roèní výnos a stálý vzestup. Jednak díky pouívání místní raeliny k vypalování kostí na spodium i jako paliva, jednak e se mu podaøilo vyrobit levný cukr pro chudé obyvatele podhùøí, kteøí se ivili ruèním tkalcovstvím.
Do Lázní Bìlohradu za zdravím Lída Novotná
---------------------------------Do Raisova mìsteèka pacienti spìchají. Jaké to tu bude, vichni se hned ptají. Chaloupky jak malovanéje na co se dívat. Kdy se tady prochází, chce se ti i zpívat.
Èlenové rodiny Aichelburgovy pøed zámeckou oranérií
Hrabì Aichelburg mìl ze dvou manelství celkem 16 dìtí. Druhá manelka po porodu posledního chlapce Maria Antonína v roce 1855 ochrnula, nevidìla a neslyela a byla a do své smrti v roce 1857 odkázána na vozík. V únoru 1860 zemøel i hrabì Aichelburg a je pohøben i se svou chotí vlevo pøi vchodu na bìlohradský høbitov. Bìlohradský velkostatek zdìdil nejstarí syn z druhého manelství Alfréd Aichelburg (nar. 1834 v Marovì). Stejnì jako otec byl zadluený a v roce 1860 prodal cukrovar se vemi zásobami praským podnikatelùm Kaudersovi, Tschorschovi a Jeitelesovi za 100 tisíc zlatých. Od dluhù si pomohl ale a v roce 1871, kdy dìdil po své tetì Antonii ze Stillfriedu. Byl bezdìtný a velkostatek nakonec v dubnu roku 1872 prodal holeovickému továrníkovi Maxmiliánu rytíøi Dormitzerovi, zemskému a øískému poslanci, a odstìhoval se do týrska. Novým majitelem cukrovaru se v roce 1876 stal podnikatel Goldschmidt, který poádal mìstskou radu o povolení pøestavby cukrovaru na mechanickou tkalcovnu a za necelý rok i o její kolaudaci. Tím bìlohradský cukrovar s koneènou platností zanikl.
Kdo je velký turista, ten si výlet nachystá. Tady vude po okolí, krásy je, a srdce bolí. A kdy projde Hùru má záitkù fùru. Vak tu také kadý z nás miluje ná Bìlohrad. Ten lázeòský areál to je nae pýcha. Bazény a raelinazdravím to ve dýchá.
Pavel ubr, foto: archiv
Mìsteèko má mnoho tváøí také sportu se tu daøí. ít pøec nejde bez pohybu, kdo jen sedí dìlá chybu. Do Èeského ráje cesta blizouèká je. Rumcajs tu na tebe èeká, svùj klobouk u pøedem smeká. Odjídí je po bolesti zdravé jsou zas tvoje kosti. Na ná krásný Bìlohrad bude vzpomínati rád. Pøijede zas bez báznì podívat se na láznì. Schema technologie cukrovaru v Bìlohradì r. 1852 -9-
Ve støedu dvacátého prvního kvìtna prelo a byla zima. U celé ètyøi dny a já nevìøil, e nìkoho natrefím v bìlohradských zahrádkáøských koloniích. Velmi jsem se mýlil, snad bylo potøeba povzbuzovat prochladlé rostlinky nebo se vìnovat sbìru slimákù. Mezi záhonky bylo docela ivo. Pozemky jsou ètyøi ary velké, co na zahrádkáøení bohatì staèí. Nìkdo má chatku na náøadí, nìkdo skleník, jiný fóliák, jak to komu vyhovuje. Chodíme sem nejen zahrádkaøit, ale i opékat buøty, nebo posedìt, prostì aktivnì odpoèívat. Nìkdy by bylo potøeba tady i pøespávat a hlídat, protoe míváme otrhané okurky, jahody a podobnì.
V zahrádkáøské kolonii s plechovou tabulkou Kotykova alej jsem zastihl pana Ladislava pùra. Zaèali jsme v roce 1965. Pøed tím tady bylo pole v majetku fabriky, tehdy Náøadí, která je pøedala pozemkovému fondu. Od nìj jsme mìli pozemky pøes tøicet let v pronájmu. Potom jsme je koupí získali do vlastnictví. Celkem je tady dnes devìt vlastníkù. Nìkteøí od poèátku, jiní se vymìnili. Zaèátky nebyly úplnì lehké. Bylo tøeba nejprve vykopat studni, bez vody by to nelo, ale jak se pozdìji ukázalo, ta nám nestaèila, hloub jsme nesmìli, abychom nesebrali vodu v okolí. Co s tím? Dohodli jsme se s tehdejím øeditelem zemìdìlské koly ing. Pumrem, e si na jejich pozemku mùeme vykopat na své náklady dalí studni. Pak bylo tøeba udìlat rozvody, které vedou ke kadé zahrádce.
Dríme jako parta pìknì pohromadì a vechno dìláme spoleènì. Dáváme si nìjakou tu korunu do spoleèné kasy, abychom mìli na opravu èerpadla, nový plot a podobné vìci. Vichni jsme èleny bìlohradského zahrádkáøského svazu. Výsledky naí práce mùete vidìt na tradièní podzimní výstavì v Památníku K. V. Raise. Z vedlejího pozemku volá paní Koená: Hlavnì tady máme pana pùra, kdy se nìco porouchá nebo je potøeba pomoci, vdycky je nablízku. Zima nezima, v kolonii Kotykova alej je optimismu a spoleèenského ducha na rozdávání.
Na rybníce
Dalího, koho jsem tu potkal, byl pan Jaroslav Jaro. Ten mnì prozradil, e se zahrádkáøská kolonie jmenuje Na rybníce. Je tu krásná pøíroda, na rybníèek pøilétly letos severské kachny, které tu nikdy nebyly, je tu volavka, která ere ryby, ondatra zde kadoroènì vyvádí mladé. Je to tu mrazové území stejnì jako na Pardoubku, proto se musí na jaøe zaèít s výsadbou opatrnì. V Bìlohradì je sedm nad nulou a tady je nula nebo mínus. Pøed sedmdesátým rokem tady byly ole a støepák. Pod mou zahrádkou jsou v zemi vany, kamna, sklo, linolea. Na to jsem navezl hlínu a pak teprve mohl zaèít zahrádkaøit. Kadý máme 4 ary. Pøesuòme se na dalí zahrádkáøskou kolonii Na Mlýnici. Pro informace jsem se zastavil v bytovkách u pana Miroslava Rycheckého.
Vypravil jsem se za Kotykùv rybníèek, jak to vypadá tam. Já jsem takový poslední zahrádkáø, øíká pan Jaroslav Nosek, kterého potkávám v brance chystajícího se k odchodu. Máme to tady pronajaté od Kotykovy rodiny. Zaèali jsme tak pøed tøiceti lety, pøesnì u nevím. Byla tady taková mokrá louka, a kdy vyhrnovali rybník, nahrnuli to bahno sem. Nechali jsme to rozhrnout a teï na tom blbnem. Je nás tu pìt. Spoleènì jsme postavili plot, vodu na zalévání bereme z potùèku. Ty stavby si udìlal kadý sám podle svých pøedstav a podle toho, co do nich potøebuje dát. Abychom si nepøipadali tak osamocenì, pøichází kadý rok nìkdo na návtìvu, hlavnì kdy jsou okurky nebo jiná úroda. Chodí pøevánì v noci, asi aby se nespálil od sluníèka. -10 -
Na Mlýnici nás je patnáct a zaèínali jsme v roce 1967. Pøed tím tam mìl v pronájmu pole pan Poner, byl to bývalý bìlohradský kováø. Pozemek byl zanedbaný, samá pejøavka. Znamenalo to zorat a pak dvì hodiny èitìní jednoho metru pùdy od pejøavice. Kadý má trochu pod ètyøi ary. Celková výmìra je sice vìtí, ale jsou v tom cesty a spoleèné prostory, jako nádr na vodu, nebo kùlna na náøadí. Pozemek patøí mìstu, první nájemní smlouva byla na dvacet let. Od té doby nám to prodluují tak, e je pronájem s roèní výpovìdí, od øíjna
do øíjna kvùli sklizni. S pozemkem je v územním plánu poèítáno na nìjakou velkou investici, tøeba kdyby pøiel do Bìlohradu nìjaký magnát...! Pro nás je to takový straák. Bylo by to drastické opustit to tu, skoro kadý má chatku nebo skleník a nechce o nì pøijít. To víte, hospodaøíme zde 40 rokù. Máme osadní výbor, v souèasnosti je pøedsedkyní MUDr. Helena Hronová. Máme fond, do kterého si platíme na spoleèné výdaje plus nájem. Letos jme si dali opravit nádr, kterou nám hoøická firma vevnitø potáhla plastem. Do ní èerpáme vodu z Javorky. Patøíme pod zahrádkáøskou organizaci, která nám vyjednala monost brát vodu z øeky. Pitnou vodu bereme ze studnì, kterou jsme si na samém zaèátku hospodaøení budovali sami stejnì jako kùlnu na náøadí a záchod. Máme dobrou partu. Vzpomínám, jak nìkdo dal Frantovi mrtvého krtka s cedulkou Ne bych tvoje èervy ral, radi jsem si ivot vzal. Prostì legrace.
Osada Pardoubek od Brtve
Pøecházíme na parcelu k Draarom a paní Draarová se pøidává k rozhovoru. Trápí nás vemoná havì, krtci, myi, které jsou letos pøemnoené, mice, slimákù je hroznì. Mám tady skleník, který stavìl jetì manel, ale mnì se nedaøí papriky tak, jako se daøily jemu. Teï bych tady chtìla pøespat v chatce s vnukem, a má nìjaké dobrodruství.
Za týden navtìvuji kolonii Na mlýnici znovu, je krásné teplé poèasí a dopoledne jsou tu jenom dùchodkynì. Paní Daniová mì zve dál a po chvíli pøivolává i kamarádku paní Draarovou. Jsem tady pomìrnì krátce, øíká paní Daniová, teprve pìt let, koupila jsem to od pana Ducháèka. Chatka tady stála, take jsem to u jen zvelebovala. Já jsem hlavnì na kytièky, ale hospodáøskou zahrádku mám taky. Mám tady dobrou sousedku paní Draarovou. To víte, dnes je kadý tak trochu pro sebe, spoleèné sedánky nedìláme. Trávím tady s vnuèkou celé léto, zavøená doma bych se utrápila.
Zbývá jetì jedna kolonie: U Pardoubku. Tady zastihuji Josefa Klapku, který si nese domù reveòové stonky na koláè. Jsme tady od roku 1986. Nejprve jsme to mìli pronajaté a kadý byl èlenem zahrádkáøské
organizace. V osmdesátém sedmém se zaèaly stavìt boudy a plot. Po roce devadesát se ozvali pùvodní majitelé a my jsme to nechali domìøit a koupili. Kdy to dostalo majitele, tak nìkteøí vystoupili ze svazu. Je to osada ryze soukromých vlastníkù. Dìlí se na dvì èásti: Pardoubek 1 a 2. Boudy tady jsou velijaké. Pùvodnì nás bylo ètrnáct, ale pak se dokoupily dalí parcely, take je nás v souèasnosti víc. Problémy nejsou, jedinì snad s pumpou, která nìkdy zlobí. Vedle mají kadý svoji vrtanou studnu. Jsou tací, kteøí v chatkách i pøespávají. Odcházím s vìdomím, e národ zahrádkáøský není ztracen. Bohuel, trochu ubývá kolektivní duch a k tomu sem tam drobné problémy, ale zahrádky, zahrádky ty mají moc pìkné. Ladislav Stuchlík, foto: autor
Na Mlýnici - 11 -
Vítejte doma, slávisté,
MISTŘI LIGY 569 dní. Tak dlouho se stavìl sen. Slávistický sen. Za tuhle dobu vyrostla v praském Edenu moderní fotbalová aréna pro 21 tisíc divákù. Ve støedu 7. kvìtna byla slavnostnì otevøena. Pásku pøestøihl jeden z nejslavnìjích slávistù, Vladimír micer: Vítejte doma, slávisté! zakøièel do patnáctitisícového diváckého davu. Úvodní zápas hrála Slavie proti Oxfordu. Právì to byl v roce 1899 první anglický soupeø v historii. Tehdá v Praze vyhráli 3:0. Nyní byl výsledek pøedem jasný. Amatéøi z Oxfordu zdaleka nemohli konkurovat Slavii. V exhibici prohráli 0:5, kdy právì Vláïa micer po centru Patrika Bergra jim dává hned v 1. minutì gól hlavou. Více ne vlastní výsledek vak slávistický národ tìilo, e se klub po osmiletém
strahovském vyhnanství vrací do Vrovic. Frantiek Veselý provedl èestný výkop v historickém dresu s koenou merunou. Slávistický ák obìhl stadión s velkým klíèem. Lidé se bavili a tleskali i novomanelùm, kteøí se o pùli na trávníku høitì vzali. Zaèala nová éra Slavie. O deset dní pozdìji na tomté stadiónu remizuje Slavie v posledním kole Gambrinus ligy s Jabloncem 2:2 a patøí jí, po dvanácti letech, mistrovský titul. Nemohlo být lepí otevøení nového, moderního stánku. U otevøení Edenu i u korunovace nemohla chybìt dobrá padesátka bìlohraských pøíznivcù seívaných. Tady jsou názory místních slávistù zarámo-12 -
vaných v pestré fotodokumentaci. Vím, e pøíznivci rivala, Sparty, budou tuto reportá hodnotit negativnì. Oni mìli titul mnohokrát a v Bìlohradských listech nebyla ani øádka. Ano. Souhlasím. A pojedou v takovém poètu jako slávisté na zrekonstruovanou Letnou, tak budu s diktafonem a foákem u toho. Dokonce i projdu s nimi, v radostné euforii a v oddílových barvách, bìlohradskými lokály a báreèky. Jen ten vítìzný doutník si velice rád odpustím. Urèitì by mi bylo patnì, jako po mé první a poslední cigaretì pøed 55 lety. Vítejte doma, slávisté, mistøi ligy. A tak slavili jejich fandové z Bìlohradu v máji roku 2008!
Ivan Šimůnek
„Konečně jsme se dočkali. Musíme tam jet, vychválit to a hezky oslavit. Nikdo jiný to za nás neudělá. Ani Sparta takový stadión nemá, což je dost divný. Sedmý květen, otevření nového Edenu, by mohl být státní svátek. Když to neprojde parlamentem, tak si ten svátek uděláme sami.“
Ilona Horáčková
a Bohdan Kaminský k Rachotovi
„Fando, vždycky jsi přeci povídal, že až doděláš u Sucháče základy voliéry, tak si vezmeš zednickou lžíci a pojedeš makat do Edenu. Splní se tvůj dávný sen, novej stánek. Pak už můžeš klidně umřít!“
Eduard Èeli, foto: Jaroslav Voves, Bohdan Kaminský, Monika Janáková
František Rachota
František Berný
„Když já jsem se, Eduarde, dočkal novýho slávistickýho staďáku, tak už se nemůže stát nic důležitějšího na tomhle světě.“
„Jestli čteš noviny, tak tam píšou, že máme nejmodernější a nejlepší stadión. A bude se tam hrát taky nejlepší fotbal!“
Miloslav Kittler
Miroslav Rychecký
„Je správně, jak to je. Protože tyhle lidi, co to dělaj, to dělaj velice dobře. Nepočítám ty průšviháře. Taky byly problémy. Kopřivy tam rostly hrozně dlouho. Celej svět proti nám. Než jsme zbohatli, pak už to šlo ráz na ráz.“
„Milek Vaňura a Jarda Kugler založili ve čtyřiapadesátým v Bělohradě pobočku fandů Slávie. Já mám průkazku ještě jako Dynamo Praha. No, asi budu nejstarším místním členem.“
- 13 -
Chceme-li se blíe seznámit s postavou a ivotem tohoto slavného a vynikajícího klavíristy, varhaníka, skladatele, svìtobìníka a miláèka královských dvorù, bude dobré, kdy uèiníme malý exkurz do rodokmenu jeho pøedkù, který je víc ne pozoruhodný.
Ve vánoèním èísle Bìlohradských listù jsem se v èlánku, nazvaném Nesem vám noviny, zabýval jeho otcem, významným èeským kantorem, varhaníkem a skladatelem, Janem Josefem Dusíkem, rodákem z blízkých Mlázovic. Zabýval jsem se jím pouze v souvislosti s jeho údajným autorstvím této vánoèní písnì. Do letoního roku významných historických osmièek patøí i vzpomenutí 270. výroèí jeho narození (narodil se 16. 8. 1738) a 190. výroèí jeho úmrtí (zemøel 24. 6. 1818). Na celém rodu Dusíkù mì vdy udivovala jeho rozsáhlá a dlouholetá muzikantská tradice. Jen ve struènosti: Jan - otec Jana Josefa, byl mlázovický koláø a lidový hudebník, maminka Albìta byla dobrou klavíristkou a dobøe zpívala, pocházela z muzikantsko-kantorského rodu holovouských Schreinerù, dìd byl dobrým basistou a zpìvákem. Dusíkovi mìli osm dìtí, Jan Josef byl prvorozený. Vechny dìti byly hudebnì nadané, nìkteré se svým hudebním umìním proslavily po celé Evropì. V Mlázovicích vznikla z tìchto dìtí èeská a moravská vìtev rodu. Èeskou zaloil Jan Josef Dusík, jen se v mládí pøestìhoval do Èáslavi, moravskou pak Václav Jiøí Dusík (1751 1815). Ten se narodil a po smrti svého otce a hudební vzdìlání získal od svého bratra Jana Josefa, usazeného v Èáslavi. Václav Jiøí se stal varhaníkem na sv. Kopeèku u Olomouce, byl kantorem ve Velké Bítei, napsal èeskou práci Fundamento pro basso generali a sloil èetné chrámové skladby. Zatímco èeská vìtev rodu vymøela po meèi, ta moravská má dosud své ijící potomky a co Dusík, to varhaník a vynikající muzikant. Pøed èasem jsem vypátral adresu jednoho z nich Jana Dusíka, ijícího v Brnì. Dlouho jsem si s ním psal a podaøilo se mi získat zajímavé údaje o celém ro-
dokmenu.
Vrame se vak k zakladateli èeské vìtve, Janu Josefu Dusíkovi. Ji v dìtství získal v Mlázovicích od svého strýce, varhaníka Jana Vlacha, vynikající hudební vzdìlání. Vyspìl ve znamenitého varhaníka, ovládal také hru na housle, klavír, fagot, hoboj a jiné hudební nástroje. Jako estnáctiletý zastupoval svého strýce ve kole v Mlázovicích, kde se stal pozdìji poduèitelem, na kùru kostela jej zastupoval jako varhaník. V listopadu 1758 odeel na mìstskou kolu do Èáslavi, kde zároveò pùsobil jako varhaník na kostelním kùru. Chrámovou hudbu povznesl na takovou úroveò, e do èáslavského kostela putovali lidé z celého okolí, aby si poslechli jeho hudbu. Dusík uèil ve kole, hrál na kruchtì a jetì vychovával hudební dorost. Charles Burney, anglický spisovatel a èestný doktor hudby oxfordské univerzity, jej navtívil na svých toulkách hudební Evropou a s obdivem se o Dusíkovi ve svém spise vyjádøil, jak výbornì uèí, komponuje klavírní sonáty, varhanní fugy a toccaty, kostelní hudbu pro potøeby kùru a pøi tom sám je vynikajícím varhaníkem, nejlepím, jakého na svých cestách potkal. A v tomto prostøedí se narodil 12. února 1760 syn Václav Jan, jako prvorozený syn èáslavského kantora, skladatele a varhaníka Jana Josefa Dusíka. Své køestní jméno si v pozdìjích letech upravil na Jan Ladislav podle svého pozdìjího uèitele v Jihlavì. Základy hudebního vzdìlání získal od svého otce a matky Veroniky, výborné harfenistky. Studoval na jezuitském gymnaziu v Jihlavì, potom v Kutné Hoøe, kde byl také varhaníkem v tamním jezuitském kostele. V Praze navtìvoval novomìst-14 -
ské gymnasium (1777 / 78) a pozdìji se dal zapsat na filosofii. Byl nadaný proto se z nìj stává vynikající klavírní virtuos, o kterém se øíkalo, e nauèil
klavír zpívat. Byl hezký a milý, proto se pozdìji stal miláèkem královských dvorù a získává pøezdívku le beau Dussek krásný Dusík.
Ale nepøedbíhejme. Zatím je jetì v Praze, z té filosofie dokonèil pouze první semestr, kdy si jeho nevedního hudebního talentu poviml hrabì Männer a vzal ho s sebou do Belgie, aby se stal varhaníkem gotické katedrály sv. Romualda. Roku 1780 se odebral do Holandska, kde hrál na varhany a vyuèoval hudbì v Bergen Zoom, v Amsterdamu a v Haagu. Zde vznikají jeho první skladby (sonáty a klavírní koncert). Protoe mìl blízko Karla Filipa Emanuela Bacha, zajel roku 1783 do Hamburku, aby si vyádal jeho kritiku a rady. Roku 1783 zaèíná svou svìtovou kariéru a zahajuje koncertní èinnost jako vynikající klavírní virtuos v Kasselu, Berlínì, Mohuèi. Sklízí také velké úspìchy jako virtuos na sklenìnou klávesnicovou harmoniku (kdysi oblíbený hudební nástroj, pøi kterém hudebník pomocí lapátek roztáèí sklenìné misky na spoleèném høídeli uloeném v døevìné skøíni a stiskem kláves rozechvívá køehké zvonky nástroje). Svou pìknì zapoèatou svìtovou kariéru mohl vak pøedèasnì neastnì ukonèit v Petrohradì, kam byl pozván, aby hrál na dvoøe carevny Kateøiny Veliké. Pøi procházce pøed koncertem nael masivní zlatý
peèetní prsten. Netue nic zlého, navlékl si jej na prst a nesundal jej ani pøi koncertì. Jeho hru sice odmìnila carevna i posluchaèi potleskem, ale po koncertì jej dva cartí dùstojníci vyzvali, aby je následoval, a odvedli jej do aláøe. Tøi mìsíce ho dreli ve vìzení, vyslýchali a hrozili nejtìími tresty. Cartí policisté toti odhalili ve lechtických kruzích spiknutí proti carevnì a prsten, který mìl Dusík na prstì, byl poznávacím znamením puèistù. Byli pøesvìdèeni, e patøí k puèistùm a asi by neunikl smrti, kdyby jej na poslední chvíli nepotkalo tìstí v osobì litevského kníete Radziwilla.
se rozhodli prchnout v nestøeeném okamiku v dostavníku za hranice Litvy, do Pruska. Jejich vztah vak nemìl dlouhého trvání. Kontakty vech Radziwillù, spøíznìného rodu Thurn-Taxisù a dalích byly tak silné, e pøinutily knìnu vrátit se zpìt do Litvy. Dusík pokraèoval ve své koncertní èinnosti a v roce 1786 vystupuje v Paøíi, hraje na dvoøe královny Marie Antoinetty, kde sklízí velké úspìchy a nadené ovace. Podniká koncertní cestu do Itálie, aby navtívil svého bratra Frantika, který ije v Milánì jako slavný Francesco Benedicto Dusseck, compositore, maestro di cappella. Návrat do Paøíe vak hluboce zasahuje do jeho ivota - proívá zde mohutný spoleèenský zvrat Velké francouzské revoluce. Liberté, egalité, fraternité! Vzrùstá nenávist k cizincùm, k Anglii a zejména k Rakousku. Královna je posmìnì nazývána Rakuankou, nenávist k Rakuanùm se pøenáí i na Dusíka - i ten byl pro Francouze Rakuanem. Pøíznivci a oblíbenci královského dvora i s královnou Marií Antoinettou konèí pod gilotinou. Kdyby zùstal v Paøíi, èekal by ho stejný osud. Odjídí do Anglie.
Kníe Karel Stanislav Radziwill byl hostem carevny a slyel Dusíkùv koncert. Jeho hra se mu tak líbila, e se rozhodl získat Dusíka pro své litevské panství. Dal proto podplatit stráe a tajnì nechal Dusíka v dostavníku pøevézt na své panství do Litvy. Carská policie je sice pronásledovala, ale nedohonila. Dva roky pak zùstává skryt na litevských statcích a v zámku Nìsvii, kde koncertuje pro vzácné hosty kníete.
V roce 1790 vystupuje jako klavírista v Londýnì. Setkává se zde s Josefem Haydnem, který je naden jeho umìním do té míry, e píe jeho otci do Èáslavi dopis, ve kterém skládá poklonu umìní Jana Ladislava. V Londýnì il celkem 10 rokù (1790 1800). V roce 1792 se zde oenil se Sofií, mladièkou dcerou italského uèitele zpìvu Domenica Corriho, virtuoskou na harfu a klavír. Se svým tchánem Corrim zaloil hudební nakladatelství (1797), které vak zkrachovalo. Dusík vloil do tchánova podniku znaèné jmìní. Byl sice geniální klavírista, ale nezkuený podnikatel a Corri byl nejen nezkuený, ale jetì navíc lehkomyslný. Oba upadli do velkých dluhù a èekalo je vìzení, pøed kterým Dusík prchá do Hamburku (1800). V Londýnì zanechal manelku Sofii, synka Johna Louise (manelství se nevydaøilo), sestru Kateøinu Veroniku, kterou k sobì do Londýna pozval, a vechny své londýnské pøátele.
A dalí malér! Dusík zde navázal milostný vztah se vagrovou kníete Radziwilla, svého ochránce. Milenci
V Hamburku se uplatòuje jako klavírní virtuos a po koncertní cestì Nìmeckem uspoøádal v roce 1802 neobyèejnì úspìné koncerty v konkvitském sále v Praze, kterých byl pøítomen také jeho staøièký otec. Pøítího roku (1803) vstoupil v Magdeburku do slueb pruského prince Ludvíka Ferdinanda, kterého uèil hrát na klavír, a setrval u nìho a do jeho smrti (10. 10. 1806 padl v bitvì u Saafeldu). Dusík byl jeho smrtí zdrcen. Na zámku u prince se hodnì hodovalo a popíjelo a Dusík za ta tøi léta tìlesnì pøíli zmohutnìl, otylost mu pøekáela a zdravotnì ho ohroovala. Krátkou dobu se zdroval u kníete Ysenburga a od roku 1807 u kníete Talleyranda v Paøíi, kde øídil koncerty a sám vystupoval. Zemøel 20. bøezna 1812 blízko Paøíe v Saint German-Lay bylo mu teprve 52 let. Jeho otec pøeil svého slavného syna o est let (zemøel v r. 1818). Jan Ladislav Dusík po sobì zanechal dlouhou øadu skladeb, z nich vìtina se dodnes objevuje v koncertních programech sólistù i hudebních tìles: 14 klavírních koncertù, 26 sonát, 6 sonatin. ronda, variace, fantasie, flétnové i houslové sonáty, klavírní tria, kvartety a kvintet, 3 smyècové kvartety, písnì, chrámovou hudbu a 2 nezdaøené opery pro Londýn, aj. Závìrem bych rád vyslovil jetì jednu mylenku, která mì èasto napadá: Mìsto Èáslav má dva slavné rodáky, umìlce nejvyích kvalit: reiséra Miloe Formana a klavírního virtuosa a skladatele Jana Ladislav Dusíka. koda, e Miloe Formana nenapadlo natoèit o svém slavném rodáku film. Pøepestrý ivot Jana Ladislava by byl pro filmový scénáø vynikajícím námìtem. Jsou tam zápletky, dobrodruství, vynikající hudba, metropole celé Evropy co víc by si mohli filmaøi pøát? Zdenìk Prchal - 15 -
i z jiných mìst, z Hradce, z Èáslavi a do tajného úkrytu byly uschovány zøejmì v dobì sedmileté války. Petera Rohoznický o tom píe ve své kronice s velikou lítostí, je zøejmé, e kdyby se o existenci vzácného archivu dozvìdìl vèas, hned po svém pøíchodu do Bìlohradu, podaøilo by se mu jetì mnoho zachránit. Kdy sedìl odpoledne 26. èervna 1843 na zámecké pùdì, nael jetì kvitance a smlouvy èeských pánù z druhé poloviny estnáctého, ze sedmnáctého a ze zaèátku osmnáctého století. Pokud to stav listin dovolil, zaslal je v originále nebo opise do Zemského muzea. Osud bìlohradského zámeckého archivu byl zpeèetìn. Za majitele panství Aichelburga dal øeditel Schubert vyvézt písemnosti do Baantnice a zapálit. Bylo toho nìkolik vozù.
Hledaèská váeò není omezena jen na stránky dobrodruných románù, netýká se jen Londonových hrdinù a zlatých kutit na Aljace. Touha po zajímavých objevech ene dopøedu mladé i staré bez rozdílu vìku a profese. Právì léto je k tomu nejpøíhodnìjím obdobím. Kniha pøírody je doiroka rozevøená, lesy, luka i stránì volnì pøístupné, ochranka v podobì klíat a komárù není a zas tak razantní. Na Bìlohradsku bylo u pøekopáno leccos: prastaré hraditì Valy, zamlklé lesy nad Tetínem i kolem Vøesníku, tajuplné Byièky, nádvoøí hradu Pecky a dalí lokality. Kopalo tu mnoho hledaèù od vynikajícího znalce bìlohradských dìjin, zaníceného badatele Frantika Petery v 19. století po dr. Tuèka a dalí odborníky z Archeologického ústavu a nadené objevitele Jaroslava Obela z Lázní Bìlohradu a rolníka Jana Kulhánka ze Vøesníku. Ale poklad byl nalezen i v bìlohradském zámku, jak potvrdil právì P. Frantiek Petera Rohoznický. K nálezu dolo asi dvacet let pøed jeho pøíchodem do Bìlohradu, tedy v roce 1816 nebo 1817. Panský zedník John opravoval zeï v zámeckých komnatách. V jednom místì v prvním patøe se mu zdála dutá. Kdy odstavil od zdi starou skøíò, pøiel za ní na dveøe, vedoucí ke schodùm. Nedalo mu to, sestoupil po nich a pak jetì dírou ve stropì do tajné místnosti. Mìla ve smìru do zahrady dvì slepá okna a na opaèné stranì zazdìné dveøe.
Ke svému pøekvapení zjistil, e je od podlahy a ke stropu zarovnaná kufry. Byly poøádnì tìké a obsahovaly vìtinou staré listiny a nejrùznìjí dokumenty, v nìkterých kufrech byly i starodávné plné sklenice. Ten nejteí kufr byl s velkou námahou dopraven nahoru do pokoje paní hrabìnky. V nìm byl nalezen skuteèný poklad starých støíbrných a zlatých mincí. Lidé v Bìlohradì si u lehce domysleli, co se s penìzi stalo, e si je rozdìlili mezi sebe dva zeové hrabìnky Antonie Schaffgotschové. Manel její dcery Anny, husarský nadporuèík Antonín Szepessi, a Frantiek Burkhardt, husarský rytmistr, za kterého se provdala její dcera Barbora. Oba byli cizinci, jeden Maïar a druhý Nìmec, a tak jim nalezený archiv nic neøíkal. Nestáli o staré papíry a nechali je vynosit na pùdu pod støechu. U tenkrát byly ale ve velmi patném stavu. Frantiek Petera s politováním vypráví, e ani jeho pøedchùdce, nìmecký faráø Jan Pacák, nedokázal dùleité listiny zajistit a nechal je propadnout zkáze. Tak dolo k tomu, co se pøed zaèátkem èeského národního obrození stávalo. Zedník John pouíval papíry pøi své práci a zámecká kuchaøka si pøináela plné hrsti listin a zatápìla s nimi v kamnech. Jak se vùbec tolik písemností do zámku dostalo? Bìlohrad byl na konci 17. století sídlem královéhradeckého krajského úøadu, Berthold Vilém z Valdtejna byl krajským hejtmanem. Mnoho dokumentù sem bylo pøivezeno -16 -
Rozlehlý bìlohradský zámek poskytoval monost rùzných skrýí. Kdy si hrabì Jan Berthold Schaffgotsch z Valdtejna pøivezl do Bìlohradu mladou manelku Antonii Studnièkovou, nebyl zámek jetì dostavìn, protoe se nedostávalo penìz. V jedné komnatì v hoøejím patøe byla zámecká obrazárna s podobiznami èlenù rodu Valdtejnù v ivotní velikosti. Hrabìnka nerada procházela kolem této galerie. Kdy oèekávala narození dítìte, prosila manela, aby dal obrazy sundat, aspoò na èas, protoe kdy kolem nich jde, cítí nevysvìtlitelnou úzkost. Hrabì milované enì samozøejmì vyhovìl a dal hned pøíkaz, aby se obrazy odnesly. Pøi snímání obrazu hrabìte z Valdtejna se za ním objevila malá døevìná dvíøka. Pøivolaný zámeèník Floriánek je otevøel a vyndal dobøe uzavøenou truhlièku. Mìl ji otevøít, ale aby nevidìl, co je uvnitø, musel si nechat zavázat oèi a truhlièku otvíral po hmatu. Mùeme se jen domýlet, e peníze, pokud se tam naly nìjaké, byly vítaným pøíspìvkem k financování stavby zámku a jistì zbylo i na krásné aty pro mladou zámeckou paní, nastávající maminku. Jetì nebylo zdaleka vechno objeveno. Své tajemství si støeí Byièky, uchovává si ho i tajná podzemní chodba pod vøesnickým lesem, i hluboká hradní studnì na Pecce. Oè by byl ivot chudí, kdyby nebylo tajemných záhad! Snad se nìjaké odhalí i pøi budoucí rekonstrukci zámku, jetì mnohé vyjde najevo. Moná, kdo ví? Zatím je zná jen tichá studánka v zámeckém parku. Snad ji za to nìkdo ochotnì a hezky vyèistí
Antonie Vaniová, foto: archiv
Milka marnì hledají moje podpùrné hole. Ètu v nich: Se poetilý staøík, chlubile. Dopíjím sklenku èervené Medvìdí krve. Pøivezli vozík tìsnì k mému levému boku a sestra mi usnadòuje pøesun z kavárenské idle. A hurá, do bazénu! Na Bìlohrad! opravuji výkøik a nadení Josefa vejka, kterého vezla paní Millerová do svìtové války, na Bìlehrad. Louèím se a ta osamìlá ena u bloudí oèima jinde, rozhlíí se po salónu, zda tu jetì nesedí lichý princ Bajaja, kterému je do skoku. Sprchuji se bez plavek a poté se opatrnì noøím do vln. Èekám na pøíboj. Na tabuli je køídou napsáno TEPLOTA VZDUCHU 29,3 - VODY 26,0 - Plavèice má v kyèlích vykrojené plavky a jde mnì vstøíc. apy, ap pùvabné noky. Nakloní se nad bazén
Nechcete dnes záchranné kolo SOS, ertuje.
Stáøí je prima sezóna, øíkám si se spisovatelem J. kvoreckým. Sedím u kavárenského stolku v Anenských bahenních lázních a hoøce se tìím pohledem na kolébající se kachní chùzi pacientek. Ony upøenì hledí na podlahu pod sebou jakoby poèítaly kroky, posun a rytmus tìla: Kupøedu, levá, pravá a Cink! Nìkdy padají francouzské hole z podpaí. Ach staré vidiny, kdysi to byla svìí, ztepilá rùová tìla dívek a my, zrající kluci se jich báli dotýkati. Ba, vechno prchlo, mládí, první lásky i ten starobylý infinitiv ti, z gramatiky. Dnes by staèilo dotýkat se, líbat a milovat.
Vypínám hrudní ko a eptám si: Ty jetìrko, já kdysi pøeplaval nonstop Máchovo jezero
a tys byla jetì na houbách.
Jedna z tìch víl v upanu klesla opatrnì na volnou idli u mého stolku. Bok po mém boku. Kam pùjdeme odpoledne? øekla medovì. Nadechl jsem se a jako lázeòský vihák odpovídám: Nu, jetì váhám, jestli na tenis, nebo do baantnice si zaskotaèit, tancovat
Pauza.
Bloude, staèí u veèeøe podstrèit psaníèko servírce, ta je spolehlivou doruèovatelkou.
Na pokoj èíslo 34 jsem se vrátil osvìen. Mùj spolubydlící píe, krtá a zase pøepisuje text inzerátu do rubriky ON HLEDÁ JI. Nahlíím mu pøes rameno. Hledám koèku na tulení, jsem sympaák mladího vzhledu. Pøijï veèer tancovat. Zn. POD PEØINOU 4 nohy. Poli pro ni Ondru, televizního poáka pro tebe, drádím ho, to klapne.
Pouèen se zabývám mylenkou, zda tam zítra nenaleznu sebe v rubrice ONA HLEDÁ TEBE. Láznì Bìlohrad duben 2008
Pohlédne na mì a údivem zapomíná zavøít ústa. Ona odhaduje, jestli jsem jetì takový kapøík a její oèi barvy èokolády
Miroslav Procházka, Pecka, ilustrace: Petr Stuchlík
Dialog ák jako ty, ukale
s takovým pitomým pøíjmením, by se nemìl projevovat jako hyperaktivní dítì. Tak ty jsi dal paní kolníkové pod rohoku bouchací kulièku? Hlavì státu jsi na portrétu pøièmáral knír. V páté bé sis zaplaval v akváriu s rybièkami. Ty neustále leze spoluaèkám do taky a pod minisuknì? Na kolním výletì sis v restauraci objednal svíèkovou, dva druhy knedlíkù a nezaplatil, - Násilnì proniká na kolní pozemek a seere úrodu okurek, øedkvièek a kopru, - Do koly nosí èasopis Pro pány a vystøihuje fotografie rùových sleèen, - Na kolní akademii jsi nepøedvedl roznoku pøes kozu, - Pøi opravné zkouce ze zemìpisu jsi tvrdil, e Labe døíve teklo do Krkono a ne do kraje, Komenský by hoøce zaplakal, ukale. On vymyslel kolu pro hodná dítka. A Marie Terezie pro takové hajzlíky, jako se ty, zákonem povolila do kol rákosku. Ty nejsi dyslektik, dysgrafik, ale ty se dysblbec. ukale, kdyby ministr kolství vyhlákou 007 nezruil tìlesné tresty, rozsekal bych ti na kolní pùdì prdel. A tenhle dialog zapøu i pøed kolním inspektorem, rozumí ukale? Za dva dny pøinesl ukal do øeditelny ruèní granát, byl funkèní, a proto byla kola evakuována. Øeditel poádal pana otce
, tøídní uèitel Procházka poádal o pøeloení do jiného ústavu. Miroslav Procházka, ilustrace: autor - 17 -
kých dùvodù. Take jsem dìlal v cihelnì ve Dvoøe Králové tu nejhrubí práci, kam jsem dennì dojídìl. Manelka pocházela z Hoøic a mìli jsme spolu dvì dìti, dceru a syna. Dcera Alena mìla problém dostat se na umìleckou kolu a dostala na výbìr pouze, zda-li chce být tkadlenou nebo vadlenou. Take se nakonec vyuèila dámskou krejèovou. Syn chtìl jít k letectvu, které ho lákalo celé mládí, ale bohuel mu prokázali vadu oèí, take se k tomu kvùli zdravotnímu stavu nedostal. A tak nakonec má kamenickou kolu. Pracovitý a nadený malíø a grafik Oskar Teimer z Èernína je pozoruhodným èlovìkem po lidské i umìlecké stránce. Malování bylo jeho vání v dobách dobrých i zlých. Tedy i v èase, kdy se celých 21 let nesmìl vìnovat uèitelskému povolání. Kdy se pak koneènì doèkal svých ákù a studentù a mohl opìt pøedávat poznatky a moudrost, vtrhla mu do ivota nemilosrdnì nemoc, která ho teï svazuje. On ale s jejími pouty neúnavnì bojuje svou houevnatostí a nesmírnou trpìlivostí. U pana Oskara Teimera jsme se zastavili u pøíleitosti jeho 75. narozenin. Zároveò je tu s námi i jeho dcera Alena Teimerová. Proli jsme si celý jeho dùm a zjistili jsme, e ho se svými dìtmi zaèal stavìt v roce 1961 a o dva roky déle u se do nìho stìhovali. Oskar Teimer se stavitelskému øemeslu nauèil na vojnì, kde slouil u Pomocných technických praporù takzvaných pétépákù.
Ne kadý má vak tu trpìlivost pracovat s dìtmi a mladými lidmi. Nebál jste se, e za chvíli toho budete mít dost?
Já jsem byl nabitý nebo tedy jetì jsem nabitý nápady a je velká koda, e jsem postiený Parkinsonem, e ta pohyblivost je tam malá. Ale abych uskuteènil to, co mám v mylenkách, tak bych potøeboval být zdravý, a jetì navíc nìjaký roky, ale stejnì to není moný zvládnout.
Ale zase jsou lidé, kteøí u nemají ádné cíle a jak se øíká, jen tak doívají a je krásné, e vy jich máte tolik pøed sebou.
To nejdùleitìjí je, mít takový prostøedí, aby vás motivovalo. Tady tøeba ten bramboøík, který jsem dostal, ten mám bezprostøednì pøed oèima a u ho vidím jako akvarel namalovaný. Ty rostliny, které tady mám, mají svùj význam v tom, e obohacují mylení. To èlovìka doslova nutí k tomu, aby se vyjádøil tou kresbou nebo akvarelem, pøípadnì olejem. Kdy si promítneme vechny ty kresby, které jsme od pana Oskara Teimera u vidìli, tak jejich spoleèným jmenovatelem je velká peèlivost, vìrnost zpodobnìní, naprosté ctìní detailù. Myslíme si, e stojí za to, aby èlovìk tvoøil vìci, které tady jednou zùstanou a budou v uèebnicích. Moná, e u øada z nich v uèebnicích je, rozhodnì jsou v èasopisech, v èasopise Pod Zvièinou, na kterém se pan Oskar Teimer svojí kresbou podílel a podílí.
Vy jste prý také aranoval ?
Oskar Teimer s dcerou Alenou
Narodil se v Lázních Bìlohradì, kde bydlel se svými rodièi, kteøí vlastnili malé papírnictví. Zde ili a do roku 1949, kdy jim byl obchod zruen a Teimerovi se pøestìhovali do Èernína, kde koupili malou usedlost. Oskar Teimer vystudoval pedagogickou fakultu v Hradci Králové (výtvarnou výchovu, pozemky). Kvùli postoji celé rodiny proti reimu mu vak nebylo dáno vdy pracovat na moných nabízených pøíleitostech, jako napøíklad anatomický kreslíø na Královéhradecké fakultì, ani mu nebyla povolena práce na Kostarice, kde mìl být kreslíøem kvìteny Jiní a Støední Ameriky. Jako pedagog skonèil se vstupem osvoboditelských vojsk Varavské smlouvy. Se vstupem nemohl souhlasit a to znamenalo stop. Pro ty, co neznají historické spojitosti, tehdejí doba nebyla o svobodì názoru, ale o podepi a pak mùe.
Jak jste hledal v sedmdesátých letech zamìstnání?
Obtelefonoval jsem øadu míst, které by alespoò trochu pøibliovaly mé zájmy a pracovní zaøazení. Buï mi øekli, e to místo u je obsazený a nebo e mne nemohou pøijmout z politic-18 -
Ano, kdy jsem dìlal u lesù, stal se mi úraz. Zvedali jsme pás na buldozer, já zabral a vyjely mnì plotýnky na páteøi. Byl jsem na operaci v Hradci a potom jsem pøijal místo aranera v podniku potravin Pramen.
To znamená, e jste tedy aranoval výlohy?
Ano a pøi tom jsem mìl monost aranovat i pro spoøitelnu a toto povolání jsem dìlal a do revoluce.
A paní Aleno, jak vy vzpomínáte na své dìtství?
Já si vzpomínám hlavnì na to, jak mì táta nosil na ramenech. To jsou takový ty první vzpomínky, které mám, a ty mì vdycky hodnì høály. Vdycky, kdy mi bylo tìko, tak si na to vzpomenu. Dál si
vzpomínám na to, e kdy jsme bydleli v Miletínì, co bylo asi od mých ètyø let, tak se táta zaèal aktivnì zajímat i o skauting. Mìli jsme tam skupinu katolických skautù, take to bylo i hodnì propojeno s panem faráøem, který nám hodnì pomáhal. A mìsto to hodnì povzbudilo, e jsme byli takhle stmelení. Kadoroènì jsme jezdili na tábor na Pecku nebo do okolí. a vím, e to byla vdy událost pro celý Miletín. Pamatuji se, e tøeba na táborák pøijel celý autobus z Miletína nebo dva a atmosféra byla úasná. Já si myslím, e táta mìl prostì dar ty lidi jakoby táhnout a nìco s nima udìlat. On mìl pøezdívku velký Oskar, co pro dnení dobu mùe tøeba znít, e u to nikdo nepochopí, ale vichni, kdo tu dobu pamatujou a zaili tátu, tak vìdí, proè ji dostal a èím si ji zaslouil. Tohle urèitì byl taky velký problém, který reim vidìl, protoe ná táta opravdu dokázal ten dav oslovit a mìl pro nì zvlátní sílu. Proto se stal takovým nepøítelem reimu. Vìdìl, co chce, a oni vìdìli, e ten dav opravdu dokáe za sebou vést.
Z toho veho vyplývá, e na dìtství proité s tatínkem a maminkou ráda vzpomínáte. Urèitì. Mamka byla takový ten èlovìk, co drel základ rodiny a starala se hlavnì o zázemí a chod domácnosti. Proto rodina v klidu fungovala. Ona mìla neuvìøitelnì houevnatou sílu rodinu udret i v tìch tìkých chvílích, kdy to nebylo jednoduchý. I nervovou stránku vypìtí, kterou musela zvládat v dobách, kdy táta nemìl a nemohl sehnat práci. Já si pamatuji, e kdy byly Vánoce, tak nám babièka hoøická pøivezla jídlo, protoe jsme v podstatì nemìli nic. A kdy jsme zaèínali stavìt, tak táta øekl: Já to prostì dokáu a ukáu jim, e i bez toho veho to postavím. A skuteènì se to podaøilo. Na stavbu nám chodili pomáhat i skauti z Miletína, za co jim patøí velký dík.
Ke vzpomínkám urèitì patøí i rodinné cestování, pane Teimere? No, tìch vzpomínek je tolik, e èlovìk neví, které vybrat. Moc krásný záitek mám, kdy jsme byli v Rumunsku na dunajské deltì, kde jsme se plavili 22 km do ústí Dunaje. Pluli jsme na dvoumístných gumových èlunech. Bylo to tak, e jsme nastoupili v Tulèi a tam odtud jsme se vydali po jednom rameni. Chtìli jsme skonèit ve svatým Georgi a tam se napojit. Jenome bohuel, ten kanál byl na konci natolik zarostlý, e jsme museli èluny pøenést. Co bylo docela zajímavý, protoe v tu dobu tam bylo skuteènì 50 oC tepla a my jsme s tìma ruksakama a s èlunama na zádech museli pøejít asi tak 2 km na plá. Tam jsme se rozhodli, e pøeplaveme po moøi zpátky do Svintu Georg.
Paní Aleno, teï se vrátíme k tomu, co jste øíkala, e pøece jenom èlovìk je jaksi zaklet ve svém tìle a e pro tatínka je to tìké, protoe to tìlo se nìkdy stává klecí. Já myslím, e mùeme otevøenì hovoøit o tom, e pro tatínka to není lehké, protoe v této nemoci jsou rùzné situace, které postupnì pøicházejí, adekvátnì tomu, jak je to tìlo vnímá. Je to tak, e táta vlastnì trpí nemocí Parkinsonovou. Je v podstatì na tom tak, e nemùe ovládat to tìlo tak, jak by chtìl. Vechno ostatní mu funguje a chtìl by toho hodnì øíct, ale nìkdy mu to prostì nejde a utne se mu øeè nebo ztuhne a ty pohyby mu najednou nejdou nebo se mu naopak to tìlo tìma pohybama rozvlní. Jsou to vak pohyby, které nedokáe ovládat.
Øeknìme si také o vìcech dùleitých, protoe èlovìk je nìkdy velmi skromný a spoustu vìcí si ponechává pouze pro sebe. Pojïme se vrátit k tomu zlomovému okamiku roku 1989. Ano, já jsem po novým roce nastupoval do kolství a zaèal jsem znovu uèit. Naskytla se mi monost pøihlásit dìti se soutìními výkresy na soutì, která byla vypsána v Praze. A potom dolo k tomu, e jsem byl v kanceláøi pøítomen tomu, kdy pøily z Prahy dopisy, které øeditel otevíral. A v tom prvním dopise bylo, e jsme se umístili na prvním místì. V druhém dopise, e jsme vyhráli i druhou kategorii a ve tøetím, e jsme vyhráli i tu tøetí kategorii. Mìlo to vak smutný konec, protoe vítìzové vyhráli týdenní pobyt v Itálii a toho se mohla zúèastnit pouze jedna dívka, protoe ti ostatní rodièe nechtìli dìti pustit. A tak mì to hodnì mrzelo, kdy se tak snaili a mìli takovouhle pøíleitost. Záitkù jsem mìl mnoho. Pøi vyuèování se stává, e dìti udìlají kaòku a potom se ji snaí køídou a vím moným zamaskovat, ale já jsem jim øíkal: Podívejte se, ta kaòka se nechá oivit. Udìlat tomu noièky a tykadla a je to krásný doplnìk do výkresu. Vy jste byl vlastnì na rozdíl od nìkterých souèasných kantorù v tomto smìru velmi odváný, protoe oni to povaují za pokaený výkres. V té kantoøinì jak s dìtmi pracovat je moností mnoho, øíká pan Oskar Teimer.
Malíø Oskar Teimer, který ije v Èernínì, poøádal i øadu výstav. Kolik jich bylo, pane Teimere? No okolo 30 a vìtina samostatných. Víte, dùleitý je se prezentovat, aby èlovìk znal názor ostatních, aby vìdìl, e ty malby a kresby mají smysl. ivot je krátký a je dobrý, kdy má èlovìk okolo sebe lidi, kteøí sdílejí podobný názory. Já jsem si nemohl stìovat, e bych nemìl dost známých, kteøí mi leckdy pomohli i z tìch prekérních situací. Tak bych jim chtìl vyslovit podìkování, protoe bez nich by ten mùj ivot nemìl takovou dynamiku a hloubku.
My u se pomalinku blííme k závìru, jen jetì zmíníme jednu vìc. Kdy jsme byli ve vaem ateliéru, vidìli jsme v nìm na 4000 srovnaných knih. Vìtinou to jsou knihy o umìní. Vy máte knihy asi velmi rád, viïte?
Dávám pøednost knihám pøed nákupem bot. Nám u nezbývá, ne panu Teimerovi popøát hodnì zdraví, a aby v dobré formì vydrel mnoho dalích let, aby se mu daøilo jetì nìco namalovat a aby zail jetì nìjaké záitky, které naplòují jeho ivot. Podle poøadu Èeského rozhlasu volnì zpracoval Pavel Janák, foto: archiv Aleny Teimerové
Z výstavy Oskara Teimera v Památníku K. V. Raise - 19 -
A kdy mívali hasièi vdycky v kvìtnu cvièení, èerpali vodu na støíkání z máchadla, která také pøitékala z potùèku z bezedné studny. Také nechápu, jak se studánka pøemístí po dostavbì, jak se slibuje, kdy vyvìrá ze zemì. Ale na to jsem u asi moc stará.
Do Bìlohradu nás zavála válka. Vyhnání Èechù ze Slovenska nás donutilo opustit Oravský Podzámok, kde jsem se narodila a ila skoro devìt let. V Lázních Bìlohradì iji tedy 70 let. Z toho 56 let v èp. 339 v Lázeòské ulici, tìsnì vedle budov lázní. Proívala jsem vechny jejich vìtí problémy, o kterých se èasto i u nás doma bavilo u rodinného stolu. Dìda i manel v lázních pracovali mnoho let a k lázním mìli vøelý vztah. Proto vím, e s narùstajícím poètem aut a celkovým rozvojem motorismu se èasto jednalo o obchvatu lázní. To zdaleka není nový problém! Ovem vdy to bylo bezvýchodné. Lázenstí pacienti, vìtinou pohybovì omezení a starí, poptøebují nutnì klid a bezpeèí o tom není pochyb. Zvlá tìké náklaïáky jsou nebezpeèné, tomu ani radar nezabrání. Auta místních podnikatelù a dodavatelù by mohla pøece dostat výjimku. Vichni, zastupitelé i obyvatelé, bychom si mìli uvìdomit, e mìsto Láznì Bìlohrad a jeho rozkvìt stojí a padá s místními láznìmi. Bìlohrad bez lázní a tím i bez mnohých dotací by nebyl ani zdaleka tím, èím je dnes. A e je to krásné, ivé a úpravné mìsto, to je mimo diskusi. To snad musí uznat kadý pacienti i obyvatelé. Nemalou zásluhu na tom má i vedení obce, protoe investuje moudøe a prozíravì. Nechci nic ovlivòovat. Vím, e názor obèanky skoro osmdesátileté nemùe nic zmìnit. Ale byla jsem vámi vyzvána sdìlit svùj názor, tedy tak èiním: Jsem pro zákaz nákladní dopravy v Lázeòské ulici a pro obchvat mìsta. Srdeènì Dana Kyselová
• • • • • • •
Pùvodnì bylo ustanoveno, e dva díly vody má obec, ta la do máchadla a jeden díl hrabì. Ten s ní napájel sádka vedle Císaøových, kde se také øíkalo na sádkách. Omlouvám se, e jsem Vás zdrela a jsem s pozdravem G. Lábusová Nemohu jen tak pøejít èlánek v BL z 23. 5. 2008 o bezedné studánce. Takový potùèek, co z ní vytékal, se bude brzy platit zlatem. To byla vodièka krásná, prùhledná. Kadý kamínek byl na dnì vidìt. V zimì nikdy nezamrzala, obèané si chodili pro vodu na vaøení hrachu, protoe byla mìkká. Ta tekla pøes pozemek, kde mìl hrabì sádka na ryby a pokraèovala kolem ulcových k Dolní Nové Vsi, kde byly jetì studánky, pak teprve do øeky, kde byli pøed regulací také raci. Jestli jsou teï v Javorce raci, nevím. V tom potùèku z bezedné studánky raci ili i áby i rybièky. Souèasný pan starosta asi nemìl to tìstí, e je nevidìl.
Koncem června vychází další knížka Jiřího Sehnala
LÁZEŇSKÉ POVĺDKY III Autogramiáda se uskuteční ve dnech 27., 28. a 29. června 2008 (pátek, sobota, neděle) v salonku restaurace U Sehnalů (u kostela) vždy od 10,00 do 20,00 hodin Od 1. července pak knížku najdete:
v PAMÁTNĺKU K.V. RAISE, Barákova 3 v CK HOŠKA TOUR, Nám. K.V. Raise 160 v trafice MAJA, Nám. K.V. Raise 36 v krámku VĚŽIČKA, Lázeňská 162 nebo přímo u autora (vedle hospody U Sehnalů) Lázeňské povídky III, vydalo DESIGN STUDIO 90 v r. 2008, 128 stran, cena 120 Kč
INFORMACE PRO OBČANY
• • • • • • •
Cestování nezletilých občanů ČR bez zákonného zástupce V souladu s novì pøijatou smìrnicí Chorvatska musí nezletilý obèan ÈR, který cestuje do Chorvatska bez zákonného zástupce s vlastním cestovním dokladem, mít s sebou písemný souhlas zákonného zástupce. Pro tento úèel lze pouít dvojjazyèný formuláø (k vyzvednutí na MìÚ L.Bìlohrad), který byl schválen pøíslunými chorvatskými úøady. Souhlas musí být opatøen ovìøeným podpisem zákonného zástupce (matrika, notáø). V pøípadì, e matka má odliné pøíjmení ne její dítì, postaèí pøi kontrole na hranici pøedloit oddací list matky a rodný list dítìte, které není nutné pøekládat.
Zapisování dětí do cestovního dokladu rodiče Uvedenou právní úpravou se od 1. bøezna 2008 umoòuje zapisovat obèany mladí 10 let do cestovního dokladu rodièe.
-20 -
Dne 3. dubna letoního roku zemøel mimoøádný sochaø, spisovatel a malíø, znalec a obdivovatel smírèích køíù, pan Vladimír Preclík. Pøed nìkolika lety jsem mu psal, a jak to tak bývá u lidí, kteøí nìco umí, doèkal jsem se odpovìdi. Na základì této korespondence jsem byl pak pozván na vernisá jeho výstavy, kterou mìl asi po pùl roce v Královéhradeckém muzeu. Nae jediné osobní setkání, které pøedèasnì pøeruila Chantal Poullain s umìlecky uvázaným átkem na hlavì, bylo krátké, pøesto ale na mì zanechalo veliký dojem.
Z pouti na Byièkách
Nyní se asi ptáte, proè s tímto chodím do Bìlohradských listù? Odpovìï je nasnadì. Vladimír Preclík nìkolikrát navtívil Bìlohrad, a nezapomnìl se o svých návtìvách ve svých kníkách zmínit. Jeho první vzpomínka patøila ne Bìlohradu, ale Byièkám. To kdy jako malý chlapec pobýval na návtìvì u babièky v Hoøicích, a babièka ho vzala na pou na Byièka. Vladimír Preclík po létech vzpomínal, jak natìený na houpaèky, kolotoèe a zmrzlinu vyrazil s ostatními pìky, jak jej døely boty, a jak ho nakonec do vytoueného cíle donesl dìda na zádech. Pak pøilo ale zklamání. Poutì na Byièkách vypadaly ve tøicátých létech minulého století podobnì jako dnes. ádný kolotoè, ádná zmrzlina, ádné houpaèky. Bílé átky na hlavách enských a èerné klobouky chlapù
Bylo to poutní místo a prodávali tam jen lutou limonádu a pivo, nic zajímavého pro malého chlapce. Jen na chu té luté limonády nikdy nezapomnìl. Po létech zajel Vladimír Preclík na Byièky znovu. Tentokrát za Karlem Jaromírem Erbenem. Zavzpomínal na baladu Svatební koile, na poustevníka Augustina Hoøeního, na své mládí. Láznì Bìlohrad navtívil Vladimír Preclík spíe náhodou. Bylo to pøi jedné z cest do Nové Paky, kdy si vzpomnìl na
pozdrav, který zaslechl coby student na sochaøské kole v Hoøicích. To kdy do kolních dílen dorazila malá skupinka lidí na exkurzi. Dobrý den vespolek, my jsme revmatici z Bìlohradu. Je zajímavé, jak málo nìkdy staèí, aby èlovìk zmìnil své plány. Auto zùstalo stát na námìstí, a protoe ho okázalá radnice pøíli nezaujala, vyrazil do zámeckého parku. Tam ho zaujaly staré hranièní kameny. Jak sám píe: Staré patníky, sochaøsky pojednané. Spí nízké soky v trávì, které kdysi dávno slouily jako mezníky panství, místo vykolíkování výtvarná výstraha, meta, svìdek. Já sám osobnì si na Vladimíra Preclíka vzpomenu vdy, kdy procházím okolo sochy sv. Jana Nepomuckého na Tøetí stranì. V duchu vidím jeho vysokou postavu, mohutný knír, a jeho vnímavé oèi pod hustým edivým oboèím. Pozornì si prohlíí plastiku sv. Jana pøed sebou, aby o nìm pozdìji napsal: Pìkný a zvlátní. Hlavnì proto, e má jasnou výtvarnou souvislost horní figurální partie s partií spodní, soklem. Evidentnì se o to autor pokouel. Pøipodobnil tvarovì køivku svislých ramen a køivku volut architektury soklu a získal zajímavou a dost ojedinìlou kompozici
Nepomuk asi v ádném soupisu památek nebude, je to lidovka a lidovka jako víno. Královéhradecký rodák Vladimír Preclík zemøel po dlouhé tìké nemoci ve vìku nedoitých 79 let. Východní Èechy mu byly domovem a láskou, a snad právì proto vìnoval Královéhradeckému kraji sbírku svých soch, obrazù, jako i celý literární archív. Pokud by si chtìl nìkdo jeho díla prohlédnout, mùe navtívit stálou Galerii Vladimíra Preclíka v Regiocentru Nový pivovar v Hradci Králové. Jejího otevøení dne 12. února tohoto roku se Vladimír Preclík osobnì úèastnil. el, bylo to jeho poslední veøejné vystoupení. Jiøí Hanu
Mezzosopranistka Edita Adlerová a ansoniérka - písnièkáøka Jana Rychterová se spolu spøátelily u dávno. Kdy si nìkde obèas zazpívaly, braly to jako legraci. Pak ale zjistily, e publikum na to slyí a dokonce mají velký úspìch. A tak vzniklo duo Two Voices, které je zaloené právì na kontrastu dvou naprosto odliných hlasù. Prùøez prvními koncerty, tedy spirituály, sefardské písnì, klasické árie, ochutnávka ansonu i lidové písnì, to ve je nyní na novém CD, které se jmenuje, jak jinak, Two voices. Pøevzato z Ona Dnes
V minulém èísle Bìlohradských listù dolo v èlánku Nejstarí bìlohradské chalupy 3. na str. 15 k vìcné chybì. V prvním odstavci vypadl údaj, e popisovaná chalupa má souèasné èp. 92 a rovnì i na fotografii bylo mylnì uvedeno, e se jedná o èp. 84. Správnì má být uvedeno, e se jedná o dùm èp. 92. Za tuto chybu se omlouváme. Redakce
Veterinární ambulance pro malá zvíøata MVDr. Pavel SMÍEK - praktický veterinární lékaø
Váení pøátelé, chovatelé spoleèenských zvíøat. Poèínaje dnem 14.5.2008 uvádím do provozu ve spolupráci a za podpory Mìstského úøadu Láznì Bìlohrad novou veterinární ordinaci. Bude umístìna v zadním traktu objektu peèovatelského domu, na adrese Harantova 2/2. Ordinaèní hodiny budou 2x týdnì, a to v pondìlí a ve støedu v podveèerních hodinách od 18.30 do 20.30. Sluby budou zahrnovat pøedevím preventivní a profylaktickou péèi-oèkování, odèervení a oetøení proti blechám a klíatùm. Samozøejmì se budu zabývat i interní veterinární medicínou, gynekologií a dermatologií, v pøípadì akutních pøípadù i drobnými chirurgickými zákroky. Nedílnou souèástí bude i poradenská sluba v oblasti výivy a poruch v chování zvíøat. Tìm chovatelùm, kteøí se zúèastòují hromadného povinného oèkování proti vzteklinì, nabízím i tuto slubu za stejnou cenu (cca 100,- Kè). Komplexní vyetøení zdravotního stavu, které je samozøejmou souèástí kadé vakcinace, se na tìchto akcích neprovádí, a proto v tomto pøípadì je nebudu úètovat ani já. Hlavním cílem otevøení nové ordinace je pøiblíení veterinárních slueb blíe obyvatelùm mìsta a pøilehlého okolí a tím i celkové zlepení zdravotního stavu populace spoleèenských zvíøat a minimalizování rizika vypuknutí onemocnìní a vzájemného pøenosu i pøenosu onemocnìní ze zvíøat na lidi, pøedevím na ty nejmladí. Filosofií mé práce je úzký, dùvìrný kontakt na principu rodinného veterinárního doktora. Tìím se na vzájemnou spolupráci a na setkání s Vámi i s Vaimi svìøenci.
S úctou MVDr. Pavel Smíek telefon: 493 623 848, e-mail:
[email protected] - 21 -
krásné melodie opatøené bohatou harmonií, ale hlavnì nadèasové texty. Pro mì jsou pánové J. Voskovec, J. Werich a J. Jeek nìco jako Bozi vech èeských písnièkáøù.
Zpìvák a kytarista Miroslav Paleèek je znám pøedevím jako polovina úspìné dvojice Paleèek a Janík, která pùsobí na naí folkové scénì více ne 40 let. Spoleènì za tu dobu vydali 14 alb. Miroslav Paleèek ale také originálnì interpretuje písnì Osvobozeného divadla a spoleènì s Ivo Jahelkou se podílel na vydání úspìného CD Tenisová akademie, v roce 2005 vylo také jeho první autorské sólové album Kadej je nìjakej. Dvaaedesátiletého hudebníka Mirka Paleèka dobøe známe i v Lázních Bìlohradì. V minulosti zde èasto vystupoval spoleènì s Michaelem Janíkem, v lednu si v naplnìném kulturním sále Anenských slatinných lázní uíval sólový koncert a pøi letoním tenisovém turnaji PURO KLIMA Open ve dvouhøe se probojoval a do semifinále. Mirku, dokáete odhadnout, kolikrát jste v Lázních Bìlohradì hrál tenis a kolikrát vystupoval na koncertním pódiu? Pokud mì pamì neklame, tak vítìzí kytara nad tenisovou raketou, ale je to velice tìsné. V pravidelnosti je síla, a tak bych si i v budoucím èase u vás rád zabrnkal i zapinkal 1-2x v roce. Dokonce jsem párkrát vybìhnul i na vae fotbalové høitì, ale jak soudnì a skromnì øíkám obèas kopnu do drnu - tak na fotbal se nehrnu tenis a kytara to je jinej hic vechny schrupnu jako nic!
a to nás natolik stmelilo, e jsme se pustili do vlastní tvorby. Úspìch písnì Hele lidi v r. 1968 v rozhlasovém poøadu 12 na houpaèce a následující angamá v praském divadle SEMAFOR ve skupinì imka&Grosmanna nás nastartovalo a tam, kde jsme dnes. S Michaelem Janíkem vystupujete od roku 1967, nyní máte èasto vlastní koncerty. To je z dùvodu ponorkové nemoci? To zatím snad nehrozí, ale za léta spoleèného muzicírování se mi nashromádilo dost nápadù a melodií, které Michael z rùzných dùvodù nezaopatøil textem. Pøilo mi to líto, a tak jsem poádal o textaøskou výpomoc J. Fouska, I. Jahelku a pár dalích kamarádù. Nìkolik textù jsem spáchal i sám, a podaøilo se mi vydat své autorské CD Kadej je nìjakej. Spcolu s I. Jahelkou jsme podepsáni pod CD Tenisová akademie, kde jsme chtìli vzdát hold tomuto krásnému sportu, a snad se nám to i podaøilo. Tyhle písnì se z pochopitelných dùvodù nemohly stát souèástí spoleèného repertoáru P&J, a tak písnì znìjí na mém samostatném recitálu. Prý chystáte vydání desky s Jekárnami jen tak s kytarou? Ano, je to pro mì velká výzva a doufám, e se jí zhostím se ctí. Jsou to nejen
Jak se vám v naem mìstì líbí? Sebekriticky pøiznávám, e znám pouze koncertní sál a kurty, a ani jsem zatím nevyuil monosti lázeòských léèebných procedur, v tomhle mám opravdu jetì hodnì co dohánìt. Nicménì kadá moje návtìva vaeho mìsta je pøíjemné setkání dá se øíct se starými i novými známými, jedno zda v areálu lázní, èi v lesoparku na tenise. Jak jste se dostal ke kytaøe a zpìvu? Zaèal jsem brnkat na pionýrských táborech s úmyslem obloudit nìkterou z dívek, která mì padla do oka, a zkouím to v podstatì a do dneka. S M. Janíkem jsme se poznali na soutìi Talent 1967, kde jsme oba svornì neuspìli, -22 -
Znal jste se osobnì s pány s Voskovcem a Werichem? Obèas mi pøipadá e ano, ale pak se z toho krásného snu probudím. Jak èasto se dostanete na tenisový kurt? To víte, e se mi kolikrát nechce, ale snaím se 2-3 x v týdnu, vdy pøece v pravidelnosti je síla, ne? Hrajete radìji ètyøhru nebo dvouhru? Vyhledávám radìji ètyøhru, dvouhra je pro mì u skoro boj o ivot. Jaký je vá nejvìtí tenisový úspìch? Na ten stále jetì èekám! Pøítí rok probìhne u desátý roèník tenisového turnaje PURO KLIMA Open. Uvidíme vás opìt na bìlohradských kurtech? Prý jsem nìco jako inventáø tohoto turnaje, víc si ale pøipadám jako staroitnost, ale u teï se moc tìím. A kdy si v Bìlohradì opìt poslechneme vae písnièky? To záleí jenom na vás, dejte vìdìt, a zítra jsem u vás jako na koni! Mìjte se fajn, vá èeský písnièkáø Miroslav Paleèek (www.palecekajanik.cz). Pavel ubr, foto: tìpánka Zusková
Foto: Pavel Janák, Václav Lejdar, Ladislav Stuchlík