Komentář k Obecně závazné vyhlášce města č. 7/2006, o veřejném pořádku, opatření k jeho zabezpečení a čistotě ve městě Zastupitelstvo města Rakovníka na svém jednání konaném dne 26. 6. 2006 projednalo zprávu k vydání obecně závazné vyhlášky města č. 7/2006, o veřejném pořádku, opatření k jeho zabezpečení a čistotě ve městě a přijalo usnesení ve znění: U S N E S E N Í 84/06 Zastupitelstvo města vydává obecně závaznou vyhlášku města Rakovníka č. 7/2006, o veřejném pořádku, opatření k jeho zabezpečení a čistotě ve městě. (Přijato všemi 16 hlasy)
Na základě výše uvedeného usnesení byla citovaná vyhláška vydána a dne 3. 7. 2006 byla vyvěšena na úřední desce Městského úřadu Rakovník a na internetových stránkách www.murako.cz. Protože se jedná o velmi diskutovaný a náročný materiál, předkládáme zde k němu komentář s doplněním právních předpisů, z nichž OZV vychází nebo je doplňuje.
Komentář k obecně závazné vyhlášce Preambule Město musí v preambuli přesně uvést zákonné zmocnění k vydání OZV (a to veškerých jejích ustanovení) - celá OZV je zpracována na základě zmocnění uvedeného v § 84 odst. 2 písm. I) zákona o obcích: „Zastupitelstvu obce je vyhrazeno … vydávat obecně závazné vyhlášky obce…“, - ustanovení týkající se veřejného pořádku, udržování čistoty, užívání veřejného prostranství a pořádání veřejnosti přístupných podniků jsou zpracována na základě zmocnění uvedeného v § 10 zákona o obcích: „Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranství v obci jsou takové činnosti zakázány, b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku,
-
c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně 3) (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti, d) stanoví-li tak zvláštní zákon.“ ustanovení upravující pohyb psů na veřejném prostranství má své zákonné zmocnění v § 24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání: „Obec může obecně závaznou vyhláškou upravit pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit prostory pro volné pobíhání psů.“
Část I. Úvodní ustanovení, čl. 1 Tento článek stanoví okruh osob, na něž se OZV vztahuje, a dále okruh problémů, které upravuje.
Část II. Základní pojmy, čl. 2 Jak už z názvu článku vyplývá, jsou zde vysvětleny základní pojmy, a to veřejný pořádek, veřejné prostranství, veřejná zařízení a veřejná zeleň.
Část III. Obecná ustanovení, čl. 3 Obecná ustanovení se vztahují k celé vyhlášce, jsou zde stanoveny základní práva a povinnosti, tj. právo užívat veřejné prostranství obvyklým způsobem a povinnosti udržovat na území města čistotu a veřejný pořádek a řídit se povinnostmi stanovenými v OZV.
Část IV. Zvláštní užívání veřejného prostranství, čl. 4 a 5 Zvláštní užívání veřejného prostranství je užívání veřejného prostranství ve vlastnictví města jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než ke kterým jsou určena. Takto lze veřejné prostranství užívat pouze na základě písemného povolení vydaného Městským úřadem Rakovník, není-li stanoveno jinak. Čl. 5 pak přímo stanoví povinnosti, které je třeba při zvláštním užívání veřejného prostranství plnit. Zde narážíme na spojení s obecně závaznou vyhláškou města č. 4/2004, o místních poplatcích, ve znění obecně závazné vyhlášky města č. 11/2004, kterou se mění a doplňuje obecně závazná vyhlášky č. 4/2004. Hlava II citované OZV se věnuje poplatku za užívání veřejného prostranství, z ní citujeme: Čl. 10 Předmět poplatku Poplatek se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Čl. 11 Veřejné prostranství Podle ustanovení § 34 zákona č. 128/2000Sb., o obcích (obecní zřízení) se za veřejné prostranství považují všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru, uvedené v příloze č. 1 , která je nedílnou součástí této vyhlášky. Čl. 12 Poplatník
Poplatek platí fyzické i právnické osoby, které užívají veřejné prostranství způsobem uvedeným v Čl.10. Čl. 13 Oznamovací povinnost 1. Poplatník je povinen oznámit správci poplatku písemně nebo ústně do protokolu užívání veřejného prostranství nejméně 30 dní před jeho započetím. V případě užívání veřejného prostranství na dobu kratší než 30 dní je nutno splnit tuto povinnost nejpozději v den zahájení užívání veřejného prostranství některým ze způsobů zvláštního užívání. Pokud tento den připadne na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, je dnem, ve kterém je poplatník povinen oznamovací povinnost splnit, nejblíže následující pracovní den. 2. Po ukončení užívání veřejného prostranství je poplatník povinen oznámit tuto skutečnost správci poplatku stejným způsobem jako v odstavci 1 do 5 dnů a nahlásit rozsah záboru v m2. 3. Při plnění oznamovací povinnosti je poplatník povinen sdělit správci poplatku příjmení, jméno nebo název právnické osoby, bydliště nebo sídlo, rodné číslo nebo IČO. Jde-li o fyzickou osobu, která je podnikatelským subjektem, uvede též čísla u peněžních ústavů, na nichž jsou soustředěny peněžní prostředky z její podnikatelské činnosti. 4. Splnění oznamovací povinností nenahrazuje a) souhlas vlastníka dotčeného pozemku s jeho zvláštním užíváním způsobem uvedeným v Čl. 10, b) splnění dalších podmínek stanovených zvláštními právními předpisy nebo obecně závaznými předpisy města.
Obdobná problematika je ještě řešena zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o zvláštní užívání komunikací. Zvláštní užívání komunikací upravuje § 25 výše uvedeného zákona, který citujeme: § 25 Zvláštní užívání (1) K užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny (dále jen "zvláštní užívání"), je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace, a může-li zvláštní užívání ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, také s předchozím souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici a rychlostní silnici, v ostatních případech se souhlasem příslušného orgánu Policie České republiky. Souhlas vlastníka se zvláštním užíváním podle odstavce 6 písm. c) bodu 3 a odstavce 6 písm. d) se nevyžaduje v případě, že se jedná o veřejně prospěšnou stavbu; k návrhu na zvláštní užívání může vlastník uplatnit námitky, o kterých rozhodne silniční správní úřad. (2) Silniční správní úřad vydá rozhodnutí o povolení zvláštního užívání právnické nebo fyzické osobě na základě písemné žádosti na dobu určitou a v rozhodnutí stanoví podmínky zvláštního užívání. Povolení ke zvláštnímu užívání nezbavuje uživatele povinnosti k náhradám za poškození nebo znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace. (3) Porušuje-li právnická nebo fyzická osoba podmínky stanovené v rozhodnutí o vydání povolení, silniční správní úřad rozhodne o odnětí povolení. Právnické nebo fyzické osobě, které bylo odňato povolení ke zvláštnímu užívání, lze udělit povolení ke zvláštnímu užívání na základě znovu podané žádosti nejdříve po uplynutí tří let ode dne, kdy rozhodnutí o odnětí povolení ke zvláštnímu užívání nabylo právní moci. (4) Silniční správní úřad může rozhodnout o změně vydaného povolení na základě odůvodněné žádosti držitele povolení ke zvláštnímu užívání. (5) V době branné pohotovosti státu není třeba povolení ke zvláštnímu užívání pro vozidla Armády České republiky. (6) Zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace je a) přeprava zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry nebo hmotnost přesahují míru stanovenou zvláštními předpisy, 10) b) užití dálnice, rychlostní silnice nebo rychlostní místní komunikace silničními motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená rychlost je nižší, než stanoví zvláštní předpis, 2) c) užití dálnice, silnice nebo místní komunikace a silničního pomocného pozemku pro
a) umísťování a provozování reklamních poutačů, propagačních a jiných zařízení, světelných zdrojů, barevných ploch a jiných obdobných zařízení (dále jen "reklamní zařízení"), b) umísťování, skládání a nakládání věcí nebo materiálů nesloužících k údržbě nebo opravám těchto komunikací, nebudou-li neprodleně odstraněny (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot nebo paliva apod.), c) provádění stavebních prací, d) zřizování vyhrazeného parkování, e) zřizování a provoz stánků, pojízdných či přenosných prodejních a jiných podobných zařízení, f) audiovizuální tvorbu, d) umístění inženýrských sítí a jiných nadzemních nebo podzemních vedení všeho druhu v silničním pozemku, na něm nebo na mostních objektech, e) pořádání sportovních, kulturních, náboženských, zábavních a podobných akcí, jestliže by jimi mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, f) výjimečné užití silnice nebo místní komunikace pásovými vozidly Armády České republiky nebo historickými vozidly, jejichž kola nejsou opatřena pneumatikami nebo gumovými obručemi, g) výjimečné užití místní komunikace a silnice samojízdnými pracovními stroji a přípojnými vozidly traktorů, které nemají schválenou technickou způsobilost podle zvláštního právního předpisu. 13a ) (7) Zvláštní užívání spočívající v umísťování a provozování reklamních zařízení může povolit příslušný silniční správní úřad nejdéle na dobu pěti let za podmínky, že reklamní zařízení nemohou být zaměněna s dopravními značkami nebo s dopravními zařízeními nebo nemohou oslnit uživatele dotčené pozemní komunikace nebo jinak narušit provoz na pozemních komunikacích. Pozemní komunikace v místě, kde je umístěno reklamní zařízení, musí být na náklad provozovatele reklamního zařízení vybavena svodidly nebo jinak zabezpečena proti možnému střetu vozidel s konstrukcí reklamního zařízení. (8) Věci umístěné, zřizované nebo provozované bez povolení podle odstavce 1 nebo v rozporu s ním, s výjimkou reklamních zařízení, je jejich vlastník povinen odstranit neprodleně po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu. Neučiní-li tak, zajistí odstranění a likvidaci věci příslušný silniční správní úřad na náklady vlastníka věci. (9) Nemůže-li příslušný silniční správní úřad zjistit vlastníka věci umístěné, zřizované nebo provozované bez povolení podle odstavce 1, s výjimkou reklamních zařízení, zveřejní výzvu k odstranění věci způsobem v místě obvyklým a po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne zveřejnění výzvy zajistí odstranění a likvidaci věci na náklady vlastníka dotčené pozemní komunikace. Zjistí-li vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vlastníka věci dodatečně, může vůči němu uplatnit nárok na náhradu nákladů vzniklých odstraněním a likvidací věci. (10) Silniční správní úřad je povinen do sedmi dnů ode dne, kdy se dozvěděl o zřízení nebo existenci reklamního zařízení umístěného na dálnici, silnici nebo místní komunikaci nebo na silničním pomocném pozemku bez povolení ke zvláštnímu užívání vydaného příslušným silničním správním úřadem, vyzvat vlastníka reklamního zařízení k jeho odstranění. Vlastník reklamního zařízení je povinen reklamní zařízení neprodleně, nejdéle do pěti pracovních dnů po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu odstranit. Neučiní-li tak, je silniční správní úřad povinen reklamu do 15 pracovních dnů zakrýt a následně zajistit odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka tohoto zařízení. Odstranění reklamy a její likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem. 5) (11) Nemůže-li silniční správní úřad zjistit vlastníka reklamního zařízení zřizovaného nebo provozovaného bez povolení ke zvláštnímu užívání, zveřejní výzvu k odstranění reklamního zařízení způsobem v místě obvyklým a po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne zveřejnění výzvy je povinen reklamu do 15 pracovních dnů zakrýt a následně zajistit odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka dotčené pozemní komunikace, na které je reklamní zařízení neoprávněně umístěno. Odstranění reklamy a její likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem. 5)
(12) Umísťování věcí na dálnici, silnici a místní komunikaci, které jsou uvedeny v § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) až d), není zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace, vyžaduje však předchozí souhlas vlastníka dotčené komunikace. (13) Prováděcí předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení zvláštního užívání dálnice, silnice a místní komunikace a náležitosti rozhodnutí v této věci.
Část V. Udržování veřejného pořádku a čistoty, ochrana veřejných zařízení a veřejné zeleně, čl. 6 Část V. stanoví, které činnosti jsou v rámci udržování veřejného pořádku a čistoty, ochrany veřejných zařízení a veřejné zeleně zakázány. Kromě stanovených činností však existuje zákonná právní úprava, která problematiku veřejného pořádku rovněž řeší. Jedná se především o ustanovení § 47 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro lepší orientaci zde § 47 uvádíme v plném znění: Přestupky proti veřejnému pořádku § 47 1. Přestupku se dopustí ten, kdo a) neuposlechne výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci, b) poruší noční klid, c) vzbudí veřejné pohoršení, d) znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství, e) úmyslně zničí, poškodí, znečistí nebo neoprávněně odstraní, zamění, pozmění, zakryje nebo přemístí turistickou značku nebo jiné orientační označení, f) poruší podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání veřejných tělovýchovných, sportovních nebo kulturních podniků anebo v místech určených k rekreaci nebo turistice, g) poškodí nebo neoprávněně zabere veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení, h) neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpadky nebo odpady mimo vyhrazená místa. 2. Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až d) lze uložit pokutu do 1000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. e) a f) pokutu do 3000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. g) a h) pokutu do 50000 Kč.
Z citace výše uvedeného paragrafu vyplývá, že OZV nemůže regulovat ani tak často diskutovanou povinnost fyzických osob sbírat a uklízet psí exkrementy, neboť tato otázka je již předmětem úpravy v občanském zákoníku v § 415, § 420 a § 442, a dále se může jednat o přestupek proti veřejnému pořádku v § 47 přestupkového zákona (viz výše). Výše uvedené paragrafy občanského zákoníku citujeme: § 415 Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. § 420 (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. (2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. § 422 (1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. (3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
Dalším právním předpisem, který řeší čistotu veřejného prostranství, je zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jehož paragrafy 26 – 28 řeší sjízdnost dálnice, sjízdnost a schůdnost silnice a místní komunikace a její zabezpečení. Zde uvádíme znění § 27, který mimo jiné ukládá povinnosti vlastníkům nemovitostí, které v zastavěném území obce hraničí se silnicí nebo s místní komunikací: § 27 (1) Uživatelé dálnice, silnice nebo místní komunikace nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací. (2) Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace odpovídá za škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. (3) Vlastník místní komunikace odpovídá s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. (4) Vlastník nemovitosti, která v zastavěném území obce hraničí se silnicí nebo s místní komunikací, odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti na přilehlém chodníku, která vznikla znečištěním, náledím nebo sněhem, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit; u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit. (5) Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace odpovídá podle obecných právních předpisů vlastníkům sousedních nemovitostí za škody, které jim vznikly v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací; neodpovídá však za škody vzniklé vlastníkům sousedních nemovitostí v důsledku provozu na těchto pozemních komunikacích. (6) Úseky silnic a místních komunikací, na kterých se pro jejich malý dopravní význam nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, je vlastník povinen označit podle zvláštního právního předpisu 2) nebo prováděcího právního předpisu. Vymezení takových úseků silnic stanoví příslušný kraj svým nařízením a vymezení úseků místních komunikací stanoví příslušná obec svým nařízením. (7) Prováděcí předpis blíže vymezí rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic. § 28 (1) Při znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti, musí ten, kdo znečištění způsobil, je bez průtahů odstranit a uvést tuto pozemní komunikaci do původního stavu; nestane-li se tak, je povinen uhradit vlastníkovi této pozemní komunikace náklady spojené s odstraněním znečištění a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu. Tím nejsou dotčeny zvláštní předpisy upravující nakládání s nebezpečnými věcmi. 14) (2) Při poškození dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závadu ve sjízdnosti nebo schůdnosti anebo ohrozit bezpečnost silničního provozu podle zvláštního předpisu, 2) musí ten, kdo poškození způsobil, tuto skutečnost neprodleně oznámit vlastníkovi pozemní komunikace a uhradit mu náklady spojené s odstraněním poškození a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu; může se též s vlastníkem pozemní komunikace dohodnout, že poškození odstraní sám. (3) Pokud závadu ve sjízdnosti nebo schůdnosti pozemní komunikace nelze neprodleně odstranit, je ten, komu povinnost k odstranění znečištění, popřípadě k úhradě nákladů na odstranění
poškození náleží, povinen místo alespoň provizorním způsobem neprodleně označit a závadu oznámit vlastníkovi pozemní komunikace.
Část VI. Pravidla pro pohyb psů na území města, čl. 7 Tento článek stanoví povinnost vodění psů na veřejném prostranství na vodítku, která se týká pouze zastavěných částí města, které jsou vyznačeny na mapce tvořící přílohu vyhlášky. Zároveň jsou stanoveny tři lokality, kde je možné volné pobíhání psů pod kontrolou držitele psa i v zastavěných částech města. Je rovněž stanovena povinnost, aby pes byl vybaven identifikační známkou.
Část VII. Zvláštní opatření k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, čl. 8 a 9 Článek 8 stanovuje, že činností, která by mohla narušit veřejný pořádek ve městě nebo být v rozporu se zájmem na ochranu veřejné zeleně ve městě, je pohyb drůbeže a jiného hospodářského zvířectva na veřejných prostranstvích v zastavěných částech obce a stanovuje vlastníkům a chovatelům drůbeže a hospodářského zvířectva zajistit, aby se tyto po veřejném prostranství nepohybovaly. Chov zvířat obecně OZV neupravuje, neboť obec nemůže obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky chovu zvířat a povinnosti chovatele. Obtěžování sousedů chovem, podmiňování chovu souhlasem majitele domu, pronikání zvířat na cizí pozemky, vodění psa bez náhubku, patří k občanskoprávním vztahům hygienické a zdravotní zásady chovu zvířat, odchyt toulavých zvířat, patří do výkonu státní správy podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, podle veterinárního zákona a zákona o působnosti orgánů v oblasti veterinární péče, zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání atd. hygienické a zdravotní zásady chovu zvířat, nenarušování životního prostředí a občanského soužití, chov zvířat ve školách a domech se společným zařízením pro děti, v závodech veřejného stravování a potravinářské výroby, v obchodech s potravinami, ve společných ubytovnách a hygienických zřízeních, odpady vznikající při chovu. Asanace, odchyt toulavých zvířat patří k právním vztahům při výkonu státní správy upravených § 1-4, § 7, § 75 a § 76 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, § 1, § 23, § 50 a § 53 vyhlášky č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, § 47 a § 48 přestupkového zákona, § 85 stavebního zákona, § 1, § 2, § 5, § 22 a § 24 veterinárního zákona, § 9 a § 12 zákona č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče, ve znění pozdějších předpisů, § 8 odst. 2 vyhlášky č. 295/1997 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny, § 4 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, § 1, § 2, § 29 a § 31 vyhlášky č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat. Předmětem obecně závazné vyhlášky obce není dle nálezu Ústavního soudu č.j. 14/1999 omezení hlučnosti, neboť se jedná o právní vztahy upravené občanským zákoníkem a zákonem o přestupcích. Článek 9 OZV upravuje činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek ve městě nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku. Těmito činnostmi se rozumí pořádání akcí spojených s hudební produkcí živé nebo reprodukované hudby na volném prostranství na místech, která nejsou určena k jejich pořádání (např. technopárty atp.), pokud hudba či projevy účastníků akce jsou slyšitelné i na dalších než sousedních pozemcích. Za tyto akce se nepovažují akce, na něž se vztahují zvláštní zákony (např. zákony o volbách do zákonodárných sborů a orgánů územních samosprávných celků,
zákon o právu shromažďovacím, apod.) a akce rodinného charakteru (např. svatby, oslavy, promoce, atd.). Výše uvedené akce lze pořádat pouze mimo zastavěné části města podle mapy, která je přílohou OZV, a dále po předchozím oznámení Městskému úřadu Rakovník. Odst. 2 článku 9 přesně stanoví, co musí být v oznámení uvedeno. Pro usnadnění byl zpracován formulář oznámení, který tvoří přílohu tohoto komentáře. Oznámení se doručuje do podatelny Městského úřadu Rakovník a adresuje se odboru správy majetku.
Část VIII. Podmínky pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných tanečních zábav, diskoték a jiných kulturních podniků, čl. 10 Na rozdíl od článku 9 zde uvedené akce je možné pořádat i v zastavěných částech města. Ostatní podmínky jsou obdobné. I u těchto akcí je nezbytné akci předem oznámit Městskému úřadu. Nejjednodušší je využít formulář uvedený v příloze tohoto komentáře.
Další právní úprava týkající se veřejného pořádku Rušení nočního klidu Způsob postihu za hluk způsobovaný v noční době je determinován okolnostmi za nichž k takovému rušení došlo. V zásadě tak uvedeným jednáním může dojít buď: - ke spáchání přestupku rušení nočního podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“); nebo - ke spáchání přestupku podle § 29 odst. 1 písm. o) zákona o přestupcích; nebo - ke spáchání správních deliktu podle § 92 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) – porušení § 30 nebo § 32 téhož zákona; nebo - takové jednání nebude ani přestupkem ani jiným správním deliktem. Je třeba upozornit, že jako přestupek podle § 29 odst. 1 písm. o) zákona o přestupcích nebo jako správní delikt podle § 92 zákona o ochraně veřejného zdraví je možno postihovat hluk způsobovaný nejen v noční době, ale i kdykoli v době denní. Zákon o ochraně veřejného zdraví a prováděcí předpisy k němu totiž stanoví hygienické limity pro celých 24 hodin denně, s tím že tyto limity se liší v závislosti na denní době. Předmětem tohoto stanoviska není komplexní výklad problematiky rušení nočního klidu ve všech jejích aspektech, ale pouze rozlišení mezi jednáními subsumovatelnými pod skutkové podstaty výše popsaných přestupků a jiného správního deliktu podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Při vyhodnocování, zda zkoumané jednání je přestupkem podle § 29 odst. 1 písm. o) nebo podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích nebo správním deliktem podle zákona o ochraně veřejného zdraví, je nutno prověřit následující skutečnosti: 1) Kdo se jednání dopustil. Za výše uvedený správní delikt lze postihovat pouze fyzickou osobu při její podnikatelské činnosti a právnickou osobu.
Za oba zmiňované přestupky lze postihnout pouze fyzické osoby. V případě přestupku rušení nočního klidu podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích bude posuzování postavení fyzické osoby relevantní jen v případě, že hluk bude produkován tzv. technickým zdrojem hluku podléhajícím státnímu zdravotnímu dozoru (k tomuto pojmu viz níže). V případě jednání vykazujícího znaky přestupku podle § 29 odst. 1 písm. o) zákona o přestupcích bude zkoumání postavení fyzické osoby nezbytné. Dopustí-li se takového jednání fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti, bude se jednat o porušení ustanovení § 32 zákona o ochraně veřejného zdraví a tedy o správní delikt podle § 92 téhož zákona. Dopustí-li se předmětného jednání fyzická osoba bez souvislosti se svojí podnikatelskou činností, bude se jednat o posledně zmiňovaný přestupek. 2) Co je zdrojem hluku Ve smyslu ustanovení § 30 zákona o ochraně veřejného zdraví jsou předmětem státního zdravotního dozoru prováděného orgány ochrany veřejného zdraví především tzv. technické zdroje hluku. Jde o zdroje, jejichž akustická emise je definována – tj. hladinu jejich akustického výkonu lze měřením jednoznačně, opakovatelně a reprodukovatelně stanovit. Jedná se o stroje a zařízení stacionární i mobilní (např. dopravní prostředky). Ve stavbách pro bydlení se pak jedná o veškerá zařízení, která jsou pevně spojena s konstrukcí objektu, ať již patří ke společnému vybavení celého objektu, nebo jsou umístěna v jednotlivých bytech. Do této kategorie nepatří tzv. náhodné zdroje hluku1 (resp. zdroje náhodného hluku), které nejsou předmětem státního zdravotního dozoru. Jde především o zdroje vymezené v § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dále jen „nařízení vlády“), ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb. Jde-li o hluk působený technickým zdrojem hluku, který způsobila fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti nebo právnická osoba, bude takové jednání řešeno příslušnou krajskou hygienickou stanicí podle zákona o ochraně veřejného zdraví, s tím, že překročení hygienických limitů hluku a vibrací z těchto zdrojů je porušením § 30 zákona o ochraně veřejného zdraví a tedy správním deliktem podle § 92 téhož zákona. Státnímu zdravotnímu dozoru podléhá i kontrola hluku z veřejné produkce hudby a hluku z provozoven služeb (§ 32 zákona o ochraně veřejného zdraví). Dochází-li k tomuto hluku v souvislosti s činností právnické osoby nebo fyzické osoby při výkonu její podnikatelské činnosti, bude se, při nedodržení hygienických limitů, jednat o správní delikt podle § 92 zákona o ochraně veřejného zdraví. U fyzických osob nepodnikajících (resp. bez souvislosti s jejich podnikatelskou činností), které nedodrží své povinnosti při veřejné produkci hudby, půjde o přestupek na úseku zdravotnictví podle § 29 odst. 1 písm. o) zákona o přestupcích. Zjišťování hladin hluku z náhodných zdrojů hluku není předmětem státního zdravotního dozoru. Stížnosti na takový hluk řeší podle okolností příslušný orgán obce podle zákona o přestupcích, příslušný okresní soud podle § 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, případně příslušný stavební úřad při posuzování způsobilosti předmětné stavby podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a ČSN 73 0532. Přestupek rušení nočního klidu podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích je subsidiárním jak ke správním deliktům podle zákona o ochraně veřejného zdraví, tak k přestupku na úseku zdravotnictví podle § 29 odst. 1 písm. o) zákona o přestupcích.
1
Náhodným zdrojem hluku jsou např. hlasové projevy lidí a zvířat, individuální činnosti závislé na lidském faktoru (např. práce s ručním nářadím, hluk z tzv. běžného užívání bytu), hluk z některých sportovních a kulturních aktivit apod. Jako náhodný zdroj hluku se chová i doprava na pozemních komunikacích, pokud její intenzita nedosáhne 30 vozidel/h od každého druhu.
Pro úplnost dodáváme, že správní delikty podle zákona o ochraně veřejného zdraví, stejně jako přestupek podle § 29 odst. 1 písm. o) zákona o přestupcích jsou příslušné projednávat krajské hygienické stanice (§ 82 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně veřejného zdraví).
Běžné užívání bytu Za hluk z běžného užívání bytu uvedený v § 1 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb., (tzv. sousedský, resp. náhodný hluk) lze považovat hluk působený např. následujícími činnostmi a zdroji: - přemisťování osob, - hlasové projevy osob a zvířat, - manipulace s předměty, - (neprofesionální) používání spotřebičů2, - ledničky, pračky, myčky, vysavače, mixery, šicí stroje, elektrické ruční nářadí, aj. - (neprofesionální) hra na hudební nástroje, - audiovizuální technika, - některé hračky, - drobná údržba, - aj. Nejedná se o hluk technického vybavení domu nebo bytu, které je pevně spojeno s konstrukcí objektu. V tomto smyslu lze analogicky posuzovat i běžné používání pozemku patřícího k rodinnému domku. Zde navíc lze uvažovat používání např. sekaček trávy, okružní pily apod. Jde i o využívání dalších zařízení jako jsou bazény (hluk osob při koupání, nikoli hluk technického zařízení bazénu), zahradní grily apod.
Hluk a vibrace Hluk a vibrace z provozoven služeb nesmí překročit hygienické limity stanovené na základě zákona o ochraně veřejného zdraví nařízením vlády č. 502/2002 Sb. jak pro denní, tak pro noční dobu. Rušení nočního klidu je i bez vyhlášky obce přestupkem podle přestupkového zákona. Činností narušující veřejný pořádek je hluk a případně vibrace při provozování pohostinství, které narušuje noční klid. Provoz pohostinství sám o sobě (podávání a prodej jídla a nápojů) činností narušující veřejný pořádek být nemusí. Není možno ani stanovit, že samotný provoz hostinských provozoven, heren či barů je činnost, která narušuje a může narušit veřejný pořádek, protože se tam konají veřejné hudební produkce. Dle §§ 30-36 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (nejedná se o doslovnou citaci zákona): - Osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací, je povinna technickými, organizačními a dalšími opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. 2
Domácí spotřebiče jsou sice definovaná technická zařízení, ale jejich konkrétní hlučnost často závisí na způsobu a podmínkách jejich použití. Jejich používání lze většinou považovat za náhodné jak v čase, tak i způsobem použití.
-
-
Hluk z provozoven služeb a hluk z veřejné produkce hudby (například koncert, taneční zábava, artistická produkce s hudbou) nesmí překročit hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem. Splnění této povinnosti zajistí osoba provozující službu a, jde-li o veřejnou produkci hudby, pořadatel, a nelze-li pořadatele zjistit, pak osoba, která k tomuto účelu stavbu, jiné zařízení nebo pozemek poskytla. Prováděcí právní předpis upraví hygienické limity hluku a vibrací pro denní a noční dobu, způsob jejich měření a hodnocení. Noční dobou se pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem a vibracemi rozumí doba mezi 22.00 a 6.00 hodinou.
Chov zvířat Z ustanovení § 4 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, (nejedná se o doslovnou citaci zákona) vyplývá: Chovatel je povinen: - chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví, - sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc, - bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat, - zajistit, aby byli psi a některá další zvířata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna, fretka, ve stáří od 3 do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině, uchovávat doklad o tomto očkování po dobu nejméně 1 roku a na požádání jej předložit orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor, - zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění touto nákazou. Z ustanovení §§ 9-14 zákona č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, (nejedná se o doslovnou citaci zákona) vyplývá: Při chovu hospodářských zvířat je zakázáno: - chovat zvíře v izolaci, působí-li mu to utrpení, pokud to nevyžadují zvláštní předpisy, - chovat zvířata v tak velkých nebo v tak uspořádaných skupinách anebo v takových prostorách, 1. ve kterých jim míra nebo četnost vzájemných útoků působí utrpení, 2. které neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči, 3. ve kterých nemohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody anebo jiné potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví, - chovat zvířata trvale ve tmě nebo je ponechat bez náležité doby odpočinku od umělého osvětlení, - používat takové způsoby nebo postupy plemenitby, které způsobují nebo mohou způsobit zvířeti utrpení nebo zranění, - chovat zvíře k hospodářským účelům, u něhož lze na základě jeho fenotypu nebo genotypu očekávat, že bude chováno v dalších generacích se škodlivými účinky na jeho zdraví a životní pohodu. Ochrana zvířat v zájmových chovech:
-
-
-
Každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete, a učinit opatření proti úniku zvířat. Je zakázáno chovat zvířata v zájmových chovech, jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích zvířat na základě dědičnosti budou zvířatům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány zvířat funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené. Nebezpečný druh zvířete může chovat pouze osoba starší 18 let. K zájmovému chovu jedince nebo skupiny nebezpečného druhu zvířat je třeba povolení orgánu veterinární správy, příslušného podle místa chovu zvířete.
Pyrotechnika Z ustanovení § 8 vyhlášky ČBÚ č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi (nejedná se o doslovnou citaci vyhlášky) vyplývá: Pyrotechnické předměty (třídy II a III a podtřídy T1) se nesmí používat v uzavřených prostorách (místnosti, dopravní prostředky apod.), v blízkosti kostelů, nemocnic, dětských zařízení, domovů důchodců, škol, ozdravoven a při sportovních akcích. To neplatí pro pyrotechnické předměty třídy II a podtřídy T1, používané ve filmu, televizi a pro scénické a stolní salonní efekty.
Vody Z ustanovení §§ 5-18 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (nejedná se o doslovnou citaci zákona) vyplývá: - Každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání podle podmínek tohoto zákona a dále dbát o to, aby nedocházelo k znehodnocování jejich energetického potenciálu a k porušování jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. - Každý může na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení. - Povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu rovněž není třeba k zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními na jednotlivých pozemcích a stavbách nebo ke změně přirozeného odtoku vod za účelem jejich ochrany před škodlivými účinky těchto vod. - Při obecném nakládání s povrchovými vodami se nesmí ohrožovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové poměry, poškozovat břehy, vodní díla a zařízení, zařízení pro chov ryb a porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných. - Vodoprávní úřad může obecné nakládání s povrchovými vodami bez náhrady upravit, omezit, popřípadě zakázat, vyžaduje-li to veřejný zájem, zejména dochází-li při něm k porušování povinností podle odstavce 3 nebo z důvodu bezpečnosti osob. Působnost jiných správních úřadů ke stanovení podmínek k užívání těchto vod ke koupání3 není tímto zákonem dotčena. Povolení k některým činnostem je třeba: 3
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
-
k vysazování stromů nebo keřů v záplavových územích v rozsahu ovlivňujícím odtokové poměry, k těžbě písku, štěrku, bahna s výjimkou bahna k léčivým účelům, valounů apod z pozemků, na nichž leží koryto vodního toku, ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku v záplavových územích (§ 66) a v ochranných pásmech vodních zdrojů, k zasypávání odstavených ramen vodních toků, k vrácení vodního toku do původního koryta (§ 45).
Vypalování trávy Z ustanovení § 1, 5, 17 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (nejedná se o doslovnou citaci zákona) vyplývá: Každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek; při zdolávání požárů, živelních pohrom a jiných mimořádných událostí je povinen poskytovat přiměřenou osobní pomoc, nevystaví-li tím vážnému nebezpečí nebo ohrožení sebe nebo osoby blízké anebo nebrání-li mu v tom důležitá okolnost, a potřebnou věcnou pomoc. Fyzická osoba nesmí - vědomě bezdůvodně přivolat jednotku požární ochrany nebo zneužít linku tísňového volání, - provádět práce, které mohou vést ke vzniku požáru, pokud nemá odbornou způsobilost požadovanou pro výkon takových prací zvláštními právními předpisy, - poškozovat, zneužívat nebo jiným způsobem znemožňovat použití hasicích přístrojů nebo jiných věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, - omezit nebo znemožnit použití označených nástupních ploch pro požární techniku, - používat barevné označení vozidel, lodí a letadel jednotek požární ochrany, - provádět vypalování porostů. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby nesmí vypalovat porosty. Při spalování hořlavých látek na volném prostranství jsou povinny, se zřetelem na rozsah této činnosti, stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru. Spalování hořlavých látek na volném prostranství včetně navrhovaných opatření jsou povinny předem oznámit územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje, který může stanovit další podmínky pro tuto činnost, popřípadě může takovou činnost zakázat.
Životní prostředí Dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (nejedná se o doslovnou citaci zákona) je zakázáno: - ohrožovat zdravotní nezávadnost pitné vody, - vypouštět odpadní nebo důlní vody do vod povrchových nebo podzemních popř. do kanalizace v rozporu s vodním zákonem, - znečistit povrchovou nebo podzemní vodu nedovoleným nakládáním se závadnými látkami, popř. způsobit vnik těchto látek do kanalizace v rozporu s vodním zákonem, - znečišťovat půdu nevhodným skladováním olejů, pohonných hmot, pesticidů, hnojiv, popř. jiných škodlivých látek, - neoprávněně zakládat skládku nebo odkládat odpadky a odpady mimo vyhrazená místa,
-
zřizovat nebo rušit veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území obce bez souhlasu orgánu ochrany přírody. Každý je povinen dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů. Dle § 127 občanského zákoníku je povinen vlastník věci zdržet se všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.
Formulář oznámení o uspořádání veřejnosti přístupné akce je ke stažení na internetových stránkách www.murako.cz v kolonce Městský úřad – Odbory – Odbor správy majetku – Formuláře.
Seznam souvisejících právních předpisů -
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) , ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
-
Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů
-
Vyhláška č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, ve znění pozdějších předpisů
-
Vyhláška č. 295/1997 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny, ve znění pozdějších předpisů
-
Vyhláška č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat, ve znění pozdějších předpisů
-
Vyhláška ČBÚ č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, ve znění pozdějších předpisů
-
Obecně závazná vyhláška města č. 4/2004, o místních poplatcích, ve znění obecně závazné vyhlášky města č. 11/2004
Zveřejněno na www.murako.cz dne 21. 7. 2006
