1 Základní popis Ekonomického modelu lomu EML Ekonomický model lomu EML byl vytvořen v prostředí tabulkového kalkulátoru MS Excel 2007. Aby s modelem mohli pracovat i ti, kteří mají nainstalovanou starší verzi, je model uložen jako dokument aplikace Microsoft Excel 97-2003. Při tvorbě EML bylo zvoleno modulové řešení. Snaha o přehlednost modelu vyústila do struktury složek a sešitů, jejíchž jednotlivé názvy a zařazení jsou zřejmé z následujícího obrázku. Obrázek 1: Struktura Ekonomického modelu lomu EML
Jak můžeme na obrázku vidět, EML tvoří jedna složka, šest podsložek a 13 sešitů. Jádro modelu tvoří v podstatě sedm sešitů, jež jsou v obrázku 2 označeny tučně. Ostatní sešity jsou sešity obslužné nebo pomocné. Z obrázku je také patrný modulový přístup, který byl při modelování uplatněn. Jednotlivé výrobní, resp. technologické procesy jsou modelovány tak, aby byl možný jednak individuální přístup k těmto procesům a jednak bylo umožněno vzájemné propojení jednotlivých modulů v jeden funkční celek. EML byl též vytvářen se snahou o jistý uživatelský komfort, a proto byl do modelu implementován sešit „Mapa modelu.xls“. Pomocí tohoto sešitu lze simulační model snadno ovládat. Kliknutím tlačítka myši na příslušný grafický objekt ve formě tlačítka aktivizujeme příslušnou část ekonomického modelu, která odpovídá pozici kurzoru na zobrazené struktuře modelu. Kliknutím myši na tlačítko EKONOMICKÝ MODEL LOMU se aktivují (otevřou) všechny soubory tvořící ekonomický model. Kliknutím tlačítka myši na objekt symbolizující stejnojmenný název modulu se aktivují pouze sešity (soubory), které vybraný modul tvoří. V případě potřeby lze aktivovat pouze požadovaný sešit (např. Nakládání.xls). Zpět do sešitu „Mapa modelu.xls“ se dostaneme z jakéhokoliv místa modelu pomocí dvojhmatu „Ctrl+A“. Jakmile chceme zavřít všechny sešity modelu, můžeme využít dvojhmatu „Ctrl+Z“.
Obrázek 2: Ovládací sešit ekonomického modelu lomu
Sešit „Model lomu.xls“ představuje pomyslný vrchol simulační pyramidy. Sešit zastřešuje jednotlivé moduly a podává uceleně ekonomické informace o příslušných modulech (procesech) a o lomu jako celku. Sešit proto tvoří šest listů, jak můžeme také vidět na obrázku 3. Na obrázku vidíme úvodní list sešitu, který obsahuje název sešitu a názvy listů tvořící sešit. Úvodní list je dále doplněn zpětným tlačítkem. Po kliknutí myši na toto tlačítko se uživatel modelu vrátí do sešitu „Mapa modelu.xls“. 1 Obrázek 3: Úvodní list sešitu Model lomu.xls
1
Úvodní list je zařazen do všech sešitů modelu a má stejnou strukturu. List je ještě doplněn o poznámku sdělující, že žlutě označené buňky jsou určeny pro vkládání dat. Při popisech zbývajících sešitů ekonomického modelu nebude úvodním listům věnována další pozornost.
Názvy listů, jak můžeme vidět z obrázku 4, nejsou překvapivé a jsou v zásadě identické s názvy modulů. Obsah všech listů vyjma posledního je identický s listy „Celkové náklady“, které jsou umístěny na předposledním místě v sešitech tvořící EML. List „Prac. úsek celkem“ v zásadě sumarizuje dosažené výsledky v přehledných tabulkách. Kromě tabelovaných hodnot jsou v sešitu umístěny také grafy, a to: • • • • •
Struktura celkových nákladů na těžbu a úpravu rubaniny, expedici kameniva a správu lomového provozu. Struktura celkových nákladů na těžbu a úpravu rubaniny ve vztahu k objemu produkce. Jednicové náklady v jednotlivých technologických procesech. Nákladová struktura podle procesů. Celkové náklady po procesech.
Jak můžeme vidět z obrázku 1, na úrovni složek modulů jsou dva sešity. Jedná se o sešit „Nasazená technologie.xls“ a sešit „Časový fond.xls“. Oba sešity centralizují údaje o nasazené technologii i časových fondech uvažovaných výrobních, resp. technologických procesů. Výhodou tohoto řešení je, že na jednom místě lze spravovat klíčové údaje z uvedených zájmových oblastí. Jelikož každý list obou sešitů se věnuje odlišným procesům, budeme se jednotlivým listům podrobněji věnovat až při popisu vlastních simulačních modelů. Nyní se budeme věnovat pouze popisu základní struktury sešitů a obecným přístupům při jejich vytváření. První oblastí budou technologická zařízení, bez nichž si dnes nelze vůbec představit žádný výrobní proces. Jelikož se proces těžby a úpravy nerostných surovin rozděluje do čtyř technologických procesů, sestává i sešit „Nasazená technologie.xls“z těchto listů. Kromě nich jsou ještě přidány dva listy, které mapují technologie v expedici a správě. Obrázek 4: Sešit Nasazená technologie.xls
Protože je EML vytvářen v prostředí tabulkového kalkulátoru, předurčuje toto prostředí formu, jakou jsou jednotlivé listy vytvářeny. Jedná se o tabulky, ve kterých jsou evidovány
technologie nasazené na jednotlivé procesy či operace. U jednotlivých technologií jsou dále uváděny údaje nezbytné pro ekonomické modelování jako například: • • • • • • • •
pořizovací cena; leasingová splátka; předpokládaná doba odpisování; teoretický technický výkon; koeficienty výkonového využití; předpokládaný skutečný výkon; expertní odhad prostojů; nasazení technologie při provádění dané operace.
Jelikož se uvažované technologické procesy liší, dochází k modifikaci výkonových údajů. Místa, kde se vkládají potřebné údaje, jsou v tabulce označeny žlutě. Tento přístup je uplatňován v celém ekonomickém modelu lomu a setkáme se s ním téměř ve všech jeho sešitech. Druhou oblastí, jež je řešena souhrnně za všechny procesy, je výrobní časový fond a pracovní časový fond. Ačkoliv se uvažuje se čtyřmi procesy, tvoří sešit „Časový fond.xls“ pět listů. Důvodem je, že první list sešitu se věnuje celému lomu. V dalších listech jsou potom určovány časové fondy s ohledem na provozní podmínky nasazovaných technologií. Struktura sešitu je patrná z obrázku 5. Obrázek 5: Sešit Časový fond.xls
Nejdříve je určován výrobní časový fond a poté pracovní časový fond. Jelikož z logiky věci je v lomovém provozu pouze jedna směnnost, je směnnost zadávána jen u výrobního časového fondu. Pro další simulační modelování, resp. následné simulování je rozhodující efektivní časový fond, resp. efektivní fond dělníka. Jelikož je nominální časový fond stejný u všech procesů, je nominální časový fond, který je určován v prvním listu, vstupem pro výpočet efektivních časových fondů příslušných technologických procesů. Zda bude při modelování uvažováno se shodným efektivním časovým fondem a efektivním fondem
dělníka, záleží na volbě uživatele modelu, která je provedena při modelování osobních nákladů. Jelikož jsou moduly zpracovány stejnou metodikou, bude modelování technologických procesů a operací popsáno na prvním modulu.
1.1 Modul 1 – Rozpojování Modul rozpojování tvoří tři sešity: • Parametry trhací práce.xls. • Trhaviny.xls. • Rozpojování.xls. Zatímco první dva sešity lze vnímat jako sešity pomocné, poslední sešit je vlastním simulačním modelem. Sešit „Parametry trhací práce.xls“ lze vnímat jako submodul, zabývající se, jak už vyplývá z názvu sešitu i z názvů jeho listů, parametry prováděného rozpojování. Sešit tvoří čtyři listy: • • • •
Vstupní údaje. Parametry TP a prac. úseku. Vrtací práce. Spotřeba trhavin.
List „Vstupní údaje“, obrázek 6, se snaží přehledným a úplným způsobem o shrnutí všech nezbytných vstupů. O které vstupy jde, je patrné již ze zmíněného obrázku. Obrázek 6: List „Vstupní údaje“
Na dalším listu jsou modelovány obecné parametry trhací práce a jsou určeny parametry pracovního úseku, ve kterém bude trhací práce provedena a následně bude probíhat nakládání vzniklého rozvalu. O jaké konkrétní parametry se jedná, je patrné z dalšího ze série obrázků, jimiž je dokumentováno simulační modelování.
Záběr vrtu je počítán dvojím způsobem, a sice podle Nazarov-Šeškova vzorce a podle Vaubana. Pro kontrolu jsou parametry, které vycházejí ze záběru vrtu, počítány obojím způsobem. Uživatel modelu pak sám volí, který ze způsobů bude dále použit pro výpočet šířky pracovního úseku. Volba je po technické stránce, tak i jako na dalších místech simulačního modelu, pomocí funkce KDYŽ. Kromě šířky pracovního úseku se stanovuje jeho délka, svislá výška. Pro úplnost se udává také objem nerostné suroviny v daném úseku v tzv. rostlém stavu. Obrázek 7: List „Parametry TP a prac. úseku“
Až nyní, když známe klíčové veličiny pracovního úseku a vlastní trhací práce, můžeme určit rozsah vrtacích prací, který bude nezbytný k přípravě pracovního úseku k provedení vlastní trhací práce a následně pak stanovit množství trhavin, které bude při trhací práci spotřebováno. Jak rozsah vrtacích prací, tak i spotřeba trhavin jsou rozhodující pro vyjádření nákladů spojených s procesem rozpojování. Kolik bm musí být odvrtáno a kolik kg trhaviny je potřebné k oddělení suroviny od skalního masívu se stanovuje ve třetím, resp. čtvrtém listu sešitu. V sešitu „Trhaviny.xls“ se neuskutečňují žádné výpočty. Jsou zde pouze přehledným způsobem uspořádány vybrané trhaviny a jejich technické parametry. Sešit tedy slouží jako databáze trhavin. Poslední sešit, který zbývá popsat, je vlastní simulační model rozpojování a nese tudíž název modelovaného technologického procesu „Rozpojování.xls“. Sešit tvoří osm listů, jež odrážejí druhové členění nákladů, avšak jejich uspořádání již nikoliv, jak můžeme vidět i z obrázku 8. Jednotlivé listy jsou dále členěny podle operací tvořící modelovaný technologický proces, přičemž dominující jsou vrtací práce a nabíjení trhavin. Než popíšeme, jakým způsobem jsou modelovány jednotlivé nákladové položky, musíme se ještě jednou podívat do sešitu, ve kterém evidujeme nasazenou technologii. Jelikož modelujeme rozpojování, zajímají nás technologická zařízení uvedené v prvním listu sešitu. Jak již víme, technologická zařízení spolu s jejich vybranými technicko-ekonomickými údaji se vkládají do připravených tabulek. Při jejich přípravě se předpokládalo, že jsou plně dostačující tabulky pro tři potencionální technologická zařízení. V rámci rozpojování se uvažuje s vrtacími soupravami, mobilními kompresory a mísícími a nabíjecími vozy. Jelikož
se nezřídka provádí nabíjení vrtů trhavinami ručně, je připravena ještě tabulka právě pro ruční nabíjení. Zadáním číslice 1 pro mísící a nabíjecí vůz, anebo číslice 2 pro ruční nabíjení do buňky C24 se potom určuje způsob výpočtu osobních nákladů. Obrázek 8: Sešit „Rozpojování.xls“
Jestliže je příslušné technologické zařízení pořízeno, stává se z něho dlouhodobý hmotný majetek. Odpisem potom vyjadřujeme jeho opotřebení. Pokud je tomu tak, do listu „Odpisy“ se automatiky načítají údaje potřebné ke stanovení výše odpisů připadající na daný pracovní úsek. O jaké konkrétní údaje se jedná, je patrné z obrázku 8. Jedná se o: Položka majetku, vstupní cena a předpokládaná doba životnosti se načítá ze sešitu „Nasazená technologie.xls“. Předpokládané nasazení potom ze sešitu „Časový fond.xls“, přičemž je respektována volba směnnosti. Jelikož odpisy patří k fixním nákladům, jejich celková výše se s objemem produkce nemění. Při modelování se pracuje s účetními odpisy, a to proto, že jimi lze věrněji popsat opotřebení majetku. Pokud by vrtací práce v daném pracovním úseku trvaly právě jeden rok, následující úvahy by byly zcela bezpředmětné a vystačili bychom si se základním vztahem pro odpisy, který vyjadřuje odpisy jako podíl pořizovací ceny a předpokládané doby odpisování. Protože však vrtací práce trvají obvykle významně kratší dobu, bude nezbytné stanovit výši odpisů použitých technologických zařízení při vrtacích pracích právě na dobu trvání těchto prací. Východisky pro stanovení této výše jsou efektivní časový fond, který má vrtací souprava k dispozici, a výkon soupravy, s jakým vytváří vrty ve zvoleném pracovním úseku. Nejprve určíme výši odpisu připadajícího na hodinu provozu technologického zařízení. Jelikož je obvykle znám výkon nasazených technologických zařízení, není obtížné stanovit odpis zařízení připadající na jednotku výkonu. Při modelování budeme pracovat s předpokládaným skutečným výkonem, který odráží konkrétní podmínky nasazení vrtných souprav. Výstupem vrtacích prací a tedy i činnosti vrtacích souprav jsou odvrtané metry. Jakmile je znám odpis technologického zařízení připadající na jeden metr vrtu, již snadno lze stanovit výši odpisů připadající na celý rozsah prováděných vrtacích prací. Rozsah prováděných trhacích prací, investiční a finanční možnosti těžební organizace jsou bezesporu faktory, které mimo jiné působí na počet odpisovaných technologických zařízení, jež jsou
využívány při realizaci vrtacích prací. Celkové odpisy jsou pak dány součtem odpisů jednotlivých technologických zařízení. Kromě odpisu se počítá doba, po jakou nasazená technologie provádí vrtací práce, resp. mísení a nabíjení vrtů. Protože celkové náklady jsou evidovány po jednotlivých technologických procesech, vyjadřujeme tak také i odpisy. Závěrem jsou tak sečteny odpisy za vrtací práce, nabíjení vrtů a odpisy za celý proces rozpojování. V případě, že si těžař technologická zařízení nepořizuje, ale pouze pronajímá, jsou náklady spojené se zabezpečením techniky zaúčtované jako služba, což je téměř identický název dalšího listu simulačního modelu – „Služby“. Pronájem zařízení je možný formou operativního nebo finančního leasingu. Pokud je vrtací souprava, kompresor nebo mísící a nabíjecí vůz pronajat, obdobně jako v případě modelování odpisů se automatiky načítají všechny potřebné údaje k výpočtu. Kromě služeb spojených se zabezpečením technologie, je možno čerpat i další služby, a proto je k jejich modelování připravena zvláštní tabulka. Rozsah vrtacích prácí je v podstatě dán a tak není do modelu uživatelem vkládán. Jednotková cena služby udávána v Kč/bm, však známá není a tudíž ji musí uživatel modelu zadat. Náklady za služby se pak vypočítají jako součin rozsahu vrtacích prací a jednotkové ceny. Představu o tom, jak jsou služby řešeny v simulačním modelu, nám může poskytnout obrázek 9. Obrázek 9: List „Služby“
Další modelovanou nákladovou položkou jsou materiálové náklady. Pro potřeby modelování jsme materiál rozčlenili do tří skupin. Způsob modelování materiálu je částečně zřejmý z obrázku 10. Na obrázku však nejsou vidět tabulky, ve kterých jsou provedeny nezbytné pomocné výpočty.
Nejprve, jak můžeme vidět na obrázku, jsou modelovány materiálové náklady kategorie I. Řadíme zde materiálové položky, u kterých víme dobu životnosti. Jedná se o vrtací kladiva, vrtací korunky (dláta) a vrtací kolonu. S ohledem na délku vrtu a s ohledem na zvolenou délku vrtacích trubek je pomocným výpočtem stanovena cena vrtací kolony. Jsou-li známy ceny použitých materiálů i jejich životnosti vyjádřené v bm, není již obtížné stanovit jednotkové náklady a následně pak i materiálové náklady realizovaných vrtacích prací. Obrázek 10: List „Materiál“
Vzhledem k povaze materiálových nákladů kategorie II je nutno provést pomocné výpočty, jimiž se určí jednotková spotřeba pohonných hmot a maziv, viz obrázek 11. Jednotková spotřeba paliva je určena na základě průměrné rychlosti vrtání a při jejím výpočtu je užito funkcí KDYŽ a SUMA. Důvodem užití funkce KDYŽ je identifikace počtu nasazených vrtacích souprav. Funkcí SUMA se potom provádí součet odvrtaných metrů za jednu hodinu vrtacích prací. Při vrtacích pracích se odlišuje spotřeba maziv vrtné kolony a pohonné jednotky vrtací soupravy, resp. kompresoru. Spotřebu maziv vrtné kolony nemůžeme stanovit bez znalostí provozního tlaku vzduchu, spotřeby vzduchu a konstanty 0,067 vyjadřující spotřebu 0,20 l/3 m3 vzduchu. Východiskem pro určení spotřeby maziv pohonné jednotky je výdrž maziva v počtu motohodin. Jelikož víme, jakou průměrnou rychlostí vrtací souprava pracuje, jednoduše určíme, kolik bm je odvrtáno v průběhu životnosti jedné náplně maziva. Nezbývá než následně určit měrnou spotřebu maziva. Vlastní výpočet materiálových nákladů je poté již snadný, protože vynásobením jednotkové spotřeby rozsahem vrtacích prací získáme celkovou spotřebu pohonných hmot, resp. maziv, což jsou spolu s jejich jednotkovou cenou rozhodující vstupy k vyjádření nákladů. Do poslední kategorie materiálových nákladů řadíme ty položky, u kterých sice neznáme životnost nákladové položky, avšak zato přesně známe počet spotřebovaných kusů. Z hlediska modelování se jedná o nejjednodušší kategorii nákladů. Nejsou prováděny žádné pomocné výpočty a nejsou použity žádné funkce.
Obrázek 11: Pomocné výpočty ke stanovení jednotkové spotřeby materiálů kategorie II
Obrázek 12: List „Osobní náklady“ - 1
Obdobně modelujeme i materiálové náklady spojené s nabíjením vrtů trhavinami. Drobná odlišnost je v tom, že nejprve stanovujeme materiálové náklady související s vlastním provedením trhací práce (trhaviny, roznětky, bleskovice, apod). Ostatní materiálové náklady, které nejsou uvedeny ve výčtu nákladových položek, se určují procentním podílem z nákladů těch položek, které jsou ve výčtu uvedeny. Dále jsou modelovány materiálové náklady, jež souvisí s provozem mísícího a nabíjecího vozu. Realizaci zájmových technologických procesů si nelze představit bez pracovní síly. Obsluhu vrtacích souprav tvoří vrtmistr a jeho pomocníci. Nabíjení vrtů a příprava odstřelu je
zajišťována technickým vedoucím odstřelu a jeho pomocníky. Využití pracovních sil se v ekonomice technologických procesů odrazí v existenci nákladové položky osobní náklady, která zastřešuje mzdové náklady, sociální a zdravotní pojištění a sociální náklady, viz obrázek 12. Simulační modelování osobních nákladů tvoří dvě části. V první části se modelují vlastní osobní náklady, a to jednak na základě tarifní mzdy a jednak na základě průměrné mzdy. V obojím případě jsou stanoveny roční osobní náklady. Je pouze na volbě uživatele modelu, jaká výše osobních nákladů se stane rozhodující pro další fázi modelování. Uživatel rovněž volí, zda efektivní fond dělníka je roven efektivnímu časového fondu, anebo si efektivní fond dělníka zachovává svou hodnotu. Výchozí nastavení má v obou případech hodnotu 1, což znamená jednak osobní náklady stanovené na základě tarifní mzdy a jednak rovnost obou časových fondů. Druhá část simulačního modelu již stanovuje výši osobních nákladů, která připadá na daný pracovní úsek. Postup je patrný i z následujícího obrázku. Obrázek 13: List „Osobní náklady“ - 2
Nejprve jsou s ohledem na efektivní časový fond vypočítány průměrné hodinové osobní náklady a následně pak s ohledem na výkon technologie stanovujeme měrné osobní náklady. Nyní již není složité při znalosti rozsahu vrtacích prací nebo nabíjeného množství trhavin určit osobní náklady, jež připadají na daný pracovní úsek. Průměrné hodinové náklady při operaci nabíjení vrtů je základem pro stanovení osobních nákladů spotřebovaných při realizaci závěrečných operací trhací práce, kterými jsou odpálení náloží a odstřel. Ty nákladové položky, které doposud nebyly modelovány, se modelují v dalším listu simulačního modelu, který nese název „Ostatní prov. nákl.“ V listu tedy modelujeme ostatní provozní náklady. Z věcné podstaty lze jednotlivé nákladové položky rozdělit na ty, které mají variabilní nebo fixní charakter. Jak můžeme vidět v obrázku 14, nejprve jsou modelovány variabilní nákladové položky a poté položky fixní. V případě variabilních položek je uplatněn v podstatě standardní postup jako v případě modelování některých služeb. K vlastnímu modelování se předpokládá znalost jednicových nákladů. Modelujeme-li fixní ostatní provozní nákladové položky, musíme postupovat obdobně jako při modelování jiných
fixních nákladových položek, což znamená nezbytnost stanovení hodinových nákladů a nákladů připadající na jednotku výkonu. Jelikož provedený výkon v daném pracovním úseku je znám, lehce stanovíme výši příslušné nákladové položky připadající na daný pracovní úsek. Závěrem je proveden součet variabilních a fixních ostatních provozních nákladů spotřebovaných během jednotlivých operací trhací práce. Obrázek 14: List „Ostatní prov. nákl“
Simulační modelování se dostává ke svému závěru. Nejprve jsou v listu „Celkové náklady“ sumarizovány penězi ocenitelné spotřeby v průběhu vrtacích prací, nabíjení, přípravy odpalu a v průběhu samotného odpalu. Poslední list, jak vyplývá z názvu, se věnuje času, který byl spotřebován v průběhu realizace jednotlivých operací technologického procesu rozpojování. Pozornost budeme nejdříve věnovat celkovým nákladům. Obsah a uspořádání listu napovídá obrázek 15. Jak můžeme vidět, nejprve jsou sumarizovány náklady v druhovém členění, a to: • • • •
výkonová spotřeba; osobní náklady; ostatní provozní náklady; odpisy DHM a DNM.
Obrázek 15: List „Celkové náklady“
Náklady jsou následně členěny ve vztahu k objemu produkce. Základem pro toto členění je expertní odhad zastoupení fixních a variabilních položek vyjádřený koeficientem fixních nákladů. Koeficient variabilních nákladů potom stanovíme, odečteme-li od hodnoty 1 koeficient fixních nákladů. Jak můžeme vidět z obrázku 15, koeficient fixních nákladů je odhadován pro každou nákladovou položku. Fixní a variabilní náklady jsou poté agregovány a je vypočítáno jejich procentní zastoupení v celkových nákladech. Poněvadž pro porovnávání jsou klíčové jednicové náklady, jsou stanoveny na základě rozsahu vrtacích prací, resp. celkové hmotnosti nálože. V případě jednicových nákladů za trhací práce celkem jsou stanovovány na podkladě velikosti rozvalu vyjádřeného jednak v m3 a jednak v tunách. Pro větší názornost jsou na samotný závěr vytvořeny grafy zobrazující strukturu celkových nákladů v druhovém členění a strukturu celkových nákladů ve vztahu k objemu produkce. Jak bylo uvedeno ve třetí kapitole, výstupem technologického modelování rozumíme také určení doby nezbytné k uskutečnění technologického procesu. Proto poslední list simulačního modelu je v zajetí spotřeby času. Kromě přehledu doby trvání jednotlivých operací, resp. souboru operací (vrtací práce, nabíjení trhavin a příprava odpalu, odpal a odstřel) v hodinách, je určován také počet dní nezbytných k provádění těchto technologických operací a to s ohledem na směnnost uplatňovanou v konkrétních provozních podmínkách. K vyjádření doby trvání daných operací je využito funkce KDYŽ, kterou identifikujeme, odkud bude příslušná doba trvání načtena. Zda z listu „Odpisy“ nebo z listu „Služby“. V těchto listech je doba trvání zájmových operací stanovena funkcí MAX, která vrátí maximální hodnotu v množině hodnot. V průběhu simulačního modelování technologických procesů a operací je na mnoha místech užito funkce KDYŽ za účelem testování nulové hodnoty buňky. Důvodem testování je zamezení, aby se předešlo chybovému hlášení #DIV/0! (dělení nulou), které negativně ovlivňuje následující výpočty. Proto je nulová hodnota buňky nahrazována hodnotou 0,0001, která se po zaokrouhlování zobrazuje sice jako 0, ale negeneruje chybové hlášení. V uvedených obrázcích se chybové hlášení objevuje proto, že do modelu nebyla vložena žádná data.
Obrázek 16: List „Spotřeba času“
2 Postup při instalaci EML 1. 2. 3. 4. 5. 6.
V počítači vytvoříme složku EML. Do vytvořené složky zkopírujeme všechny sešity uložené na CD-Romu. Spustíme sešit „Mapa modelu.xls“ Povolíme makra Stiskem tlačítka „Ekonomický model lomu“ otevřeme všechny sešity modelu. U sešitů modelu lomu postupně upravíme zdroje dat, tak aby odpovídaly novému uložení v domovském počítači. 7. Vrátíme se do sešitu „Mapa modelu.xls“ – model je připraven k práci.
