1. Kor 4,20 Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha

Kladno 24.7.2016, Boží království se prokazuje mocí

strana1

1. Kor 4,20 Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha. Korint, sbor, který založil apod. Pavel na své 2. misijní cestě. Charakteristika tohoto sboru: dynamicky rostoucí sbor mnoho darů Ducha svatého (které aktivně používali) mnoho tělesnosti V čem se tato tělesnost projevovala: duchovní pýcha, nadřazenost (1.Kor.4,8) posuzování druhých (zvlášť služebníků) – v tom bylo mnoho naivity, scházelo duchovní rozpoznání. Kdo uměl mluvit, udělat dojem toho preferovali. Snadno naletěli „křesťanským populistům“, Pavla a jeho autoritu snižovali, přesto že Pavel byl jejich duchovním otcem (1.Kor.4,15) někteří ve sboru žili v hříchu, který všichni viděli přesto ho tolerovali (1.Kor.5,1 Pavel je ve svém dopise napomíná a v té souvislosti říká (1. Kor 4,20): Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha Boží království totiž není v řeči, ale v moci. B21 Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci. CSP+KMS Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci. CEP Pán Ježíš mluvil podobně, když připomínal, že nemáme lidi hodnotit podle toho, co říkají, ale podle toho jak žijí. Podle ovoce. Matouš 12:33 Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. 34 Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Matouš 7:15-18 Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky. Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Dokonce říká, že mnozí se budou odvolávat na to, že ho oslovovali Pane, že v Ježíšově jménu prorokovali, vyháněli zlé duchy, dělali divy, ale on jim řekne: neznám vás. Matouš 7:20-23 A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´ Poznávacím znamením Božích synů a dcer je ovoce jejich života „naplňování Otcovy vůle“. A ovoce života, které je nepřehlédnutelné a nenapodobitelné je LÁSKA. Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."


strana2

Boží království je charakterizováno mocí 1. Kor 4,20 Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha. Boží království totiž není v řeči, ale v moci. B21 Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci. CSP+KMS Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci. CEP

1. PJ hovořil s mocí, jednal v Boží moci Když přišel PJ bylo o něm známo: Mt 7,28-29 Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. měl moc nad silami přírody (utišení bouře, proměnění vody ve víno, uschlý fíkovník, nasycení zástupů atd) lidé byli proměňováni, spaseni (např. samaritánka u studnice Jákobovy) lidé byli uzdravováni (jakákoliv nemoc: horečka Petrovy tchyně, slepí, hluší, malomocní, chromí...) mrtví byli vzkříšeni (Lazar, mládenec z Naim, Jairova dcera) vymítal démony (lidé byli osvobozováni z pout ďábla) L 11,14-20 Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily.Někteří z nich však řekli: "Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů." Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe. Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula. Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.

2. PJ vysílá učedníky a vyzbrojuje je mocí Pán Ježíš vysílá svých dvanáct učedníků jako vyslance Božího království, a dává jim moc: Mt 10,5-9 Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Mt 10,12-15 Když vstoupíte do domu, řekněte: 'Pokoj vám.' A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám. A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou. Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu, než tomu městu. Později vysílá dalších 70 učedníků: Lukáš 10:1-3 Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. Řekl jim: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Jděte! 5 Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: `Pokoj tomuto domu!´ A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.


strana3

8 A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: `Přiblížilo se k vám království Boží.´ Když se vrací, radují se: L 10,17-20 Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu." Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." Dvanáct i sedmdesát učedníků prožívají skutečnost, že království Boží přichází s mocí.

3. Totéž prožívá první církev: Sk 19,11-12 Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy. Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli. Sk 9,32-34 Když Petr procházel všechna ta místa, přišel také k bratřím, kteří žili v Lyddě. Tam se setkal s jedním člověkem, jménem Eneáš, který byl už osm let upoután na lůžko, poněvadž byl ochrnutý. Petr mu řekl: "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel své lůžko!" A Eneáš hned vstal. Sk 20,6-12 My jsme po velikonocích vypluli z Filip a přijeli jsme k nim do Troady První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci. Byli jsme shromážděni v horní místnosti, kde bylo mnoho lamp. Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně, a protože Pavel mluvil dlouho, přemáhal ho spánek. Usnul a spadl z třetího poschodí a když ho zvedli, byl mrtvý. Pavel sešel dolů, sklonil se nad ním, objal ho a řekl: "Upokojte se, je v něm život." Pak se vrátil nahoru, lámal a jedl chléb, dlouho do rána s nimi rozmlouval a potom odešel. Chlapce přivedli živého a to je velice povzbudilo.

ZASLÍBENÍ PRO CÍRKEV (pro nás) Od chvíle, kdy satan svedl člověka se snaží, aby tento svět ovládl. Ale nyní přichází Boží Syn, nastoluje Boží království a vítězí nad Satanem a mocí temnosti. To nedůležitější co vidíme v životě Ježíše je to, že vysvobozuje lidi spoutané démony a že křísí mrtvé. Vítězství nad satanem a smrtí. A k tomu má ještě moc dát nový – věčný život. J 1,12-13 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A PJ zaslibuje tuto moc církvi. Mt 16,15-19 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."


strana4

Mk 16,17-20 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. J 14,12-17 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Prožíváme tuto skutečnost jako církev dnes? Máme-li být upřímní, tak: o spasení lidí prožíváme, ale ne v takové míře jak bychom si přáli, či jak to prožívala první církev, nebo církev v dobách probuzení. o uzdravování - prožíváme. mažeme olejem, modlíme se za nemocné, ale opět není to tak v daleké míře jako první církev, či učedníci, nebo PJ. o osvobozování z moci démonů - myslím, že je to oblast o které se málo hovoří, málo ví... Ano, jsou lidé, kteří jsou osvobozeni, když uvěří a přijmou Krista, ale je také kolem nás mnoho lidí spoutaných, s kterými si nevíme rady. o vzkříšení z mrtvých – o tom občas čteme v nějaké knize, ale já jsem osobně nic takového neprožil.

1. Kor 4,20 Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha. V církvi se dnes mnoho hovoří, ale schází jí Boží moc. Reformace přinesla důraz: církev slova. Na rozdíl od zesvětštělé katolické církve, která byla církví obřadů, které někdy hraničily s okultismem. Církev slova, a tím mysleli (velké S) Slova – slova, které má moc, které proměňuje, osvobozuje, dává život. Židům 11:3 Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. Jakubův 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. Jan 6:63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Dnes jsme v situaci, kdy sice zůstáváme církví slova, ale slova s malým „s“, slova z kterého se vytratila Boží moc. Dnes je v církvi (všeobecně) dán důraz na vyučování, poznání, zapamatování, pochopení toho co které slovo znamená, (vypadá to, jako by každý křesťan musel znát řecky a hebrejsky aby vůbec mohl pochopit význam slov), vedeme učené teologické debaty, různé filozofování, a v přemíře slov se ztrácí, utápí, rozmělňuje Boží moc…


strana5

Devalvace slov, to je problém dnešní společnosti, ale netýká se jen politiků, ale bohužel i církve. Tím myslím především sám na sebe. Kolik slov jsem řekl – i z této kazatelny, a v kolika z nich byla přítomná Boží moc? Rozebírám s vámi co Boží království není (co jíme a pijeme – pokrm a nápoj) co Boží království je (spravedlnost, radost a pokoj v Duchu svatém) co je pro Boží království charakteristické (moc a nejen slova) a mnoho dalšího… Je dobré to znát, uvědomit si to, přemýšlet nad tím, ale je to málo. To co zvlášť dnes potřebujeme, je aby se Boží království mezi námi projevovalo v moci. V síle Božího Ducha. 1 Korintským 2:3-5 Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

Vidím několik oblastí (každého z nás se asi bude týkat jiná oblast) kvůli kterým neprožíváme plnost Boží moci ve svých životech. A. Vlažnost Každý si hledí jen svého… Filipským 2:21 všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše. Minimální křesťanství: věříme, přiznáváme se ke Kristu, ale jen „odsud-dosud“ Nejsme ochotni všechno vydat Ježíši, přijmout požadavky jeho Království, nést důsledky radikálního následování. Jsme spasení, ale nejsme bojovníci v jeho armádě, nejsme stavitelé jeho stavby, nejsme dělníci na jeho vinici… a proto nemůžeme zakoušet jeho moc. 2 Korintským 6:3-7 Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně, 8-10 procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše. Římanům 8:17 A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. B. Pýcha Nezávislost, zvládneme život sami, nemusíme se ve všem podřizovat. Je to západní, sekulární myšlení.


strana6

Snižujeme Boží normy. Věci, které Bible označuje jako hřích tolerujeme. Diskutujeme co je dnes únosné a co není, co máme respektovat a co je dáno dobou. Nebolí nás, když se lidé hanlivě vyjadřují o Bohu, a dokonce se někdy raději schováme (jako Petr) možná nezapřeme, ale mlčíme, než abychom se postavili na stranu Ježíše Krista. Nemyslím že ze strachu, ale že v pozadí je opravdu pýcha. Že jsme spadli do satanovy pasti stejně jako Adam s Evou: Genesis 3:4-5 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Jakub o tom hovoří jako o „pýše života“

C. Odvaha (vychází z nevěry) Nemáme odvahu hovořit s lidmi o Ježíši, nemáme odvahu jim nabídnout modlitbu. Když mluvíme s druhými, co jsou témata našeho rozhovoru? Zahrádka, auto, dovolená, děti (mladí mobil, počítač, sociální sítě), a především otázka přistěhovalců, terorismu atd A dostaneme se k rozhovoru o Kristu? A nejen s nevěřícími, i v církvi? Hrozba islámu – ano, protože křesťanská Evropa ztratila Boží moc. Ne myslím tím moc, která by fyzicky s Isláme bojovala, ale duchovní moc. A přeci patříme Vítězi! Schází nám odvaha víry! V podstatě nedůvěřujeme Bohu, a tak někteří křesťané raději tvrdí, že dary Ducha svatého již dnes neexistují, že Bůh dnes, kdy máme vyspělou lékařskou vědu neuzdravuje, že spoutaní lidé dnes nejsou, že zázraky se již nedějí… Tak proč se modlit za nemocné, proč se modlit a postit za lidi spoutané démony, když je můžeme zavřít na psychiatrii… (tím neříkám, že vše je démonského původu, ale my nemáme odvahu hledat, ptát se, prosit za duchovní rozpoznání). A opět tím myslím na sebe… Modlitba za nemocné, ano (a pokud možno v církvi, s věřícími) ale kolik je víry v mé srdci a kolik pochybností ví jen Bůh Otázka spoutanosti, raději od toho dál… Modlitba pokání, modlitba za spasení s nevěřícím člověkem, ano, je to přeci moje povinnost, ale pochybnosti typu: „udělá Bůh něco, dotkne se toho člověka, prožije obrácení“ s těmi zápasím. Ale povzbuzením pro mne je, že i Timoteus s tím měl problém, a proto ho Pavel povzbuzuje: Timoteovi 1:6-7 Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.

D. Ztráta zodpovědnosti Nevím jak to nazvat. Ztratili jsme vědomí, že lidé bez Krista jdou do zahynutí, do pekla. Toto vědomí bylo v první církvi velice silné, a proto všude kam křesťané přišli (a to nebyl jen Pavel, nebo apoštolé, to byli všichni věřící) volali lidi k pokání a ke Kristu. Motivem nebylo aby vznikl sbor, aby byla ve městě velká a živá církev, ale aby lidé byli zachráněni před Božím soudem.


strana7

A toto vědomí zodpovědnosti za lidi kolem nás, za jejich spasení to nám schází. Má na to vliv doby. Komunisti nám říkali: věř si čemu chceš, ale nikomu o tom nesmíš říkat. (o nakonec říkala i židovský rada apoštolům…) Skutky 5:27-29 Když je přivedli, postavili je před radu a velekněz je začal vyslýchat: "Důrazně jsme vám zakázali učit o tom člověku, a vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém; a na nás byste chtěli svalit odpovědnost za jeho krev!" Petr a apoštolové odpověděli: "Boha je třeba poslouchat, ne lidi. Dnes je doba relativismu: každý může věřit čemu chce, může o tom i hovořit, ale nesmí to vnucovat druhým. Nesmí přesvědčovat. Žijeme přeci ve svobodné společnosti…. Jenže, některé skupiny lidí jsou preferovány, a běda když o nich řeknete něco kritického, a jiní musí mlčet. Homosexuálové a lesbičky – dokonce i do škol se postupně vkrádá homosexualita jako alternativní životná styl. A křesťané: mlčte! V TV jsou pořady kartářek, okultistů, jasnovidců – to je třeba respektovat, ale pokud povíte jasné svědectví o své víře v Ježíše, projdete palbou kritiky. Taková je doba, žijeme v ní. A tady nestačí jen odvaha. My potřebujeme vnitřní, Bohem dané vědomí, že lidé jdou do zahynutí, a potřebují spasení v Ježíši! Pavel říká: 1 Korintským 9:16 Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal. Boží povolání, vědomí že každý člověk rozhoduje o tom, kde bude prožívat věčnost: zda s Bohem v nebi, nebo bez Boha v pekle, to nás vede k tomu, abychom přijali zodpovědnost ukazovat jim cestu ke Kristu. A ještě je zde jeden motiv: Ježíš umřel z každého člověka, a je škoda pokud jeho smrt byla pro tolik lidí zbytečná!

A zde vidíme jak je důležité, abychom nebyli pouze lidmi slova, ale aby se Slovo projevovalo mocí Ducha svatého. Není to tedy o nás, ale o Bohu v nás! O naplnění Duchem svatým, o stálém každodenním naplňováním Duchem svatým. A to je moje prosba: Pane Ježíši naplň nás svým duchem, stejně jako se modlili apoštolé: Skutky apoštolské 4:23-31 Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: "Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich, ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: `Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí? Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.´ Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše." Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.


strana8

SLOVO NA CESTU 1.Kor.4,1 Nedívejte se na nás tedy jinak než jako na Kristovy služebníky a správce

Božích tajemství. 2 Od služebníka se očekává, že bude vykonávat příkazy svého pána. Dá se to říci o mně? 3 Co o tom soudíte vy, není pro mne nejdůležitější. A nemůže to posoudit ani nikdo jiný, dokonce ani můj vlastní úsudek není rozhodující, 4 i když mé svědomí je klidné. Jen sám Pán o tom může rozhodnout s konečnou platností. 5 Nedělejte proto o nikom předčasné závěry, dokud se nevrátí Kristus. Však on už vynese na světlo to, co bylo zrakům skryto, a odhalí i ty nejtajnější pohnutky. Pak teprve dostane každý od Boha takové uznání, jaké mu náleží. 6 Bratři, jistě rozumíte, že nemluvím jen o sobě a Apollovi, když vám tohle všechno říkám. Chtěl jsem jen na tom příkladu zdůraznit, že nemáte prosazovat své oblíbené kazatele proti jiným. 7 Nikdo přece nejsme ničím víc než ostatní. Všichni máme jen to, co jsme dostali, a nemáme se tedy před druhými čím chlubit. 8 Vy jste přesvědčeni, že už jste duchovně dost vysoko a že víc nepotřebujete. Pyšníte se, že jste příslušníky Božího království. Kéž byste jimi skutečně byli! Necítili byste se pak tolik nad nás povzneseni. 9 Tak se mi zdá, že nám apoštolům vykázal Bůh to nejposlednější místo, jako odsouzencům na smrt. Stali jsme se podívanou pro svět, anděly i lidi. 10 Prý nám náboženství popletlo hlavu, zato vy jste docela rozumní a vážení křesťané! Námi kdekdo pohrdá, vás každý uznává, my jsme slabí, vy siláci! 11 Trpíme hladem a žízní, zimou a nemocemi, jsme štváni z místa na místo 12 a na svůj chléb musíme tvrdě vydělávat. Žehnáme těm, kdo nás proklínají, když nás šikanují, trpělivě to snášíme, 13 pomlouvají-li nás, modlíme se za ně. Nikde nemáme zastání, jsme stále jen vyděděnci. 14 Ale to nepíšu proto, že bych vám chtěl něco vyčítat. Vždyť vás mám rád jako vlastní děti. 15 Kazatelů a vychovatelů můžete mít celou řadu, ale vaším duchovním otcem jsem já, protože prvně jste evangelium slyšeli ode mne. 16 Proto vás nabádám, abyste žili podle mého příkladu. 17 Z téhož důvodu k vám posílám svého milovaného a věrného spolupracovníka Timotea. Víte, že ho mám rád jako svého vlastního syna. Ten vám připomene mé křesťanské způsoby, jak jim taky v každé církevní obci vyučuji. 18 Někteří se začali povyšovat, jako bych už neměl do Korintu přijít. Velice se mýlí! 19 Přijdu co nejdříve, jak mi jen Pán dovolí, a pak uvidíme, zda je v jejich řeči Boží síla, nebo jen prázdné holedbání. 20 Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha. 21 Co mám tedy přibalit na cestu: hůl - nebo lásku a přívětivost? 1 Slyšel jsem, že se dokonce u vás vyskytla nemravnost, jakou by člověk i mezi

pohany těžko hledal: že si totiž jeden z vás udělal milenku z nevlastní matky. 2 A to se ještě nestydíte zdvihat nos až k nebi, místo abyste se zhrozili a vyloučili takového člověka ze svého společenství! 3-4 Ačkoliv nejsem mezi vámi, mnoho jsem o tom přemýšlel a jako služebník Ježíše Krista jsem už rozhodl, co je třeba udělat. Svolejte shromáždění všech věřících, moc Pána Ježíše bude s vámi.

1. Kor 4,20 Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha

Recommend Documents