09

Lars Abromeit, Torsten Hampel, Katja Trippel (TEXT) a Jean Gaumy, Sophie Henkel, Gueorgui Pinkhassov (FOTO)

22 GEO 6/09

22_51_Ueberfischung CZ.indd 22

5/5/09 2:17:48 PM

6/09 GEO 23


5/5/09 2:18:53 PM

Dělníci na palubě plovoucí továrny − litevské lodi Balandis, vyplavují ryby ze sítě tlakovou vodou. Pracují u pobřeží severní Afriky po celé týdny na směny 24 hodin denně, vzdáleni od své vlasti 5 000 kilometrů.


5/5/09 2:19:18 PM

6/09 GEO 25


5/5/09 2:19:51 PM

Zatímco je jedna síť zpátky ve vodě, druhá se na palubě opravuje: obrovský závěs ze železných řetězů a lan z konopných a umělých vláken. V moři se její ústí roztáhne do šířky 100 metrů – a sonar kontroluje, zda do ní vplulo rybí hejno.


5/5/09 2:20:08 PM

6/09 GEO 27


5/5/09 2:20:33 PM

Z mořské pěny se vynořil gigantický válec − 50 metrů dlouhý, o průměru až 4 metry, za oky z umělých vláken stříbrná masa – v síti lodi Balandis uvízlo hejno o váze středně velkého dopravního letadla. Nejlepší úlovek za dlouhou dobu.


5/5/09 2:20:58 PM

Na palubě pracují muži z Ruska, Arménie, Kazachstánu, Ukrajiny a Mauritánie – a Číňané. Zatímco si většina rejdařů rybářských lodí nedá nahlížet do karet, na Balandis měli žurnalisté vstup volný.

SOTVA SI UVĚDOMUJE, že je na moři, jedenáct námořních mil západně od Mauritánie. Nikolaj Ivanovič Budgevič, kapitán lodi Balandis, nevidí vlny s jejich zpěněnými hřebeny, neslyší vítr a ani hukot lodního motoru k němu na můstek nepronikne. Je mu to lhostejné. Co hledá, se stejně skrývá za vysokou přídí jeho litevské rybářské lodi, kdesi v hlubinách. Je půlnoc, místnost osvětluje jen dvanáct monitorů, z nichž kapitán už po celé hodiny nespouští oči. Sedí sám v tichu, na horním rtu se mu perlí pot. Levou rukou posouvá myš počítače po podložce. Sonary, které hlídá, jej mají přivést k hejnům sardinek a makrel u mauritánského pobřeží. Tady, 5 000 kilometrů od kapitánovy vlasti, je ryb více než v kterém jiném ze světových moří. Dnes v noci ale síť zůstává prázdná. Proto je Budgevič tak nervózní a začíná nadávat na lodi konkurence. Kdyby vyhlédl z okna, mohl by rozeznat poziční světla hned několika ze zhruba 200 dalších lodí pro průmyslový rybolov, plovoucích továren na zpracování ryb, které u západní Afriky hledají to, co z evropských vod již téměř zmizelo: obrovská stříbrná rybí hejna, k tomu langusty, kalmáry, štikozubce (mořské štiky) a tuňáky. Poklady moře. „JE ČAS UDĚLAT SE NEVIDITELNÝMI,“ praví kapitán Jøran Nøstvik. Sáhne po dalekohledu, vyhlíží do chladu norského Barentsova moře. Třímetrové černé vlny se tříští o příď strážní lodi Harstad; v tuto roční dobu v Severním moři obzor ještě i kolem poledne tone v šeru. Nøstvik zmáčkne několik knoflíků na řídicím pultu a odhlásí loď pobřežní hlídky ze satelitního identifikačního systému, nechá ji zmizet z obrazovek jiných lodí, které navzdory bouři křižují Barentsovým mořem. Jako kapitán Budgevič u západní Afriky je také Nøstvik na lovu. Jenže nehledá ryby, ale rybáře. Pirátské rybáře. V GUACE, vesnici o 2 300 duších na severním pobřeží Venezuely, se spustil déšť. Jen přeháňka, která sotva zchladí panující vedro. Zátoka je ponořená v mlze, němí pelikáni dřepí na bárkách, hustě vedle sebe kotvících u břehu. Dnes ráno vyjeli na moře jen ti nejzoufalejší rybáři.

Cipriano Espinoza sedí se dvěma přáteli v přístavu, pod stříškou zavřené bodegy Brisa del mar. Tři starci opravují síť. Nohama udržují napjatá její oka a pevně utahují provazce na dřevěných jehlách, v pohodovém rytmu navazují uzly. „Co máme jíst, když zítra zase nic nechytíme?“, ptá se Espinoza. Upraví si na hlavě odřenou baseballovou čapku a odplivne vedle sebe do písku. „Vlastně tu ryby měly být už před pár týdny. Ale moře je teď příliš lakomé.“ TOTO JE DRAMA, spojující Mauritánii a Litvu, Norsko a Venezuelu, Budgeviče, Nøstvika a Espinozu. Oceán, největší životní prostor planety, je vyčerpaný. Člověk dokázal bohatství moří téměř úplně vydrancovat za pouhou jednu generaci. Na talířích světa se ročně objeví více než 100 milionů tun garnátů a mušlí, zlatých makrel a novozélandských hoki, sleďů, mořských ďasů a nespočetných dalších ryb a korýšů – grilovaných, obalovaných, podávaných jako ozdobné suši či vrcholná delikatesa haute cuisine, ale také proměněných v maso drůbeže a vepřů, krmených rybí moučkou. Pro téměř polovinu obyvatel Země, zhruba 2,6 miliardy lidí, představují ryby a plody moře proteinovou základnu jejich každodenní stravy. A podle odhadů FAO, Světové organizace pro výživu, poroste globálně chuť na ryby každoročně o nejméně dvě procenta. Poptávka drasticky vzrůstá především v Asii. Němci snědí za rok v průměru 15 kilogramů ryb – o málo méně, než je celosvětový průměr. Španělé a Portugalci snědí dvakrát až třikrát tolik, obyvatelé Islandu šestinásobek. 6/09 GEO 29


5/5/09 2:21:17 PM

Jak je obvyklé u většiny trawlerů lovících na otevřeném moři, skrývá se také v útrobách lodi Balandis plovoucí továrna. Dopravní pás transportuje ryby ke strojům, které je před zmrazením zformují v dobře skladné bloky. Zmrzačené nebo příliš malé exempláře jsou přímo na lodi zpracovány na rybí moučku. 30 GEO 6/09


5/5/09 2:21:42 PM

Avšak moře a oceány už rostoucí požadavky nedokážou uspokojovat dlouho. Populace více než tří čtvrtin druhů ryb jsou podle údajů FAO zcela vytěžené, nadměrně lovené nebo značně vyčerpané. A najdeme mezi nimi mnohé z těch nejdůležitějších. Nejvíce utrpěly velké dravé a migrující druhy − tuňáci a mečouni nebo halibuti a žraloci. Většina těchto druhů − jak vyplývá z šokující analýzy skupiny oceánologů, zveřejněné v odborném časopise Nature − bude do padesáti let z devadesáti procent vyhubena. Jaké katastrofální změny to bude znamenat pro komplexní ekosystémy světových moří, dnes nedokáže odhadnout nikdo. Následky pro člověka ovšem vědci v jiné studii pojmenovali velice zřetelně: Do roku 2048 se volně žijící mořské ryby stanou natolik vzácnými, a tedy drahými, že si většina lidí bude moci dovolit už jen produkty akvakultury. Moře se mění v pouště, jsou vykořisťována příliš mnoha rybáři. Zatímco od roku 1950 do roku 1997 jejich flotily dokázaly své úlovky zvýšit pětkrát, od té doby už sítě plnější nebývají, a to ani přes neustále vylepšované lovecké techniky a pomoc stále lépe vybavených lodí. K čemu to vede, není těžké uhodnout. Pokud nebude plenění na širém moři brzy zastaveno a obyvatelům oceánu se nedostane přestávek a odpočinkových zón, přijdou rybáři celého světa o obživu. A velká část oboru, ve kterém dnes stále ještě pracuje více než 500 milionů lidí, v dohledné době zkolabuje. Jak ukazuje studie FAO a Světové banky zveřejněná na podzim roku 2008, globální rybolov ruinuje sám sebe. Vinou klesajících stavů ryb přichází každoročně o nejméně 50 miliard dolarů, součet ztrát za poslední tři desetiletí činí dva biliony dolarů.

hodiny?“, křičí. „Na co čekáš? Spíš?“ Síť musí být vytažena na palubu, okamžitě. Na zádi nastartuje jeden z lodních navijáků, táhne z vody železné řetězy, následované silnými konopnými lany, poté znovu řetězy, s tunovými ocelovými závažími, která po osm hodin rozdírala mořské dno. Celkem 450 metrů železa a konopí. A pak se z tříště zvedne síť, gigantický válec na konci pletence, 50 metrů dlouhý, až čtyři metry v průměru, červ ze spleti umělých vláken − plný stříbřité masy. Rumpály síť vytáhnou nad záďovou rampu, dřou ji o železo. Lana vržou, v záři reflektorů zasvítí statisíce nehybných sardinek a makrel. Síť je kousek po kousku vytahována na palubu, dva muži přiskočí s tlakovými hadicemi a stříkají do ní vodu. Ta působí mezi rybími těly jako mazadlo a když další dva muži síť po stranách rozříznou, vylije se na palubu proud mrtvých ryb, muži v něm stojí až po okraje holínek. Konec sítě je ještě ve vodě, jeho uzel otevřou až docela naposledy. Proud rybích těl mizí v otvorech nákladových prostor. A tak postupně vytahují síť, prořezávají otvory, ze kterých vypadávají ryby, díry hned zase zašívají a za chvíli je po všem: odhadem 120 tun. Je to nejlepší úlovek lodi Balandis za poslední týdny, rybí hejno o váze středně velkého dopravního letadla. V břiše lodi, v továrně, se rozběhnou dopravní pásy. PODLE STATISTIKY FAO je celosvětově více než 60 procent všech rybářských člunů tak malých, že ani nemají kajutu; nepatrné šalupy v Egejském moři nebo bárky jako La Ponderosa, onen modře natřený skvost, který měl Cipriano Espinoza zakotvený v přístavu osady Guaca, než mu ukradli

NA PALUBĚ LODĚ Balandis u západní Afriky jsou tři hodiny ráno. Kapitán Budgevič se před dvěma hodinami odevzdal své únavě a přenechal místo před monitory prvnímu důstojníkovi. Obrazovky jsou teď už půl hodiny poseté červenými tečkami. Důstojník váhá, nereaguje. Nakonec bezradně vyvolá zvonkem kapitána z jeho kóje. Budgevič přijde, vidí svítící body, stopy rybího hejna. „Už půl

Spolu s Balandis − jedním z největších litevských trawlerů (109 metrů délky), smí před pobřežím Mauritánie lovit 200 lodí ze států Evropské unie. Ryby patří k nejdůležitějším zdrojům této západoafrické země. 6/09 GEO 31


5/5/09 2:22:07 PM

motor. Takové čluny odpovídají obecně rozšířené představě o rybolovu jako poslední doméně mužů, obrazu života nomádů na širém moři, obrazu neustávajícího, ale čestného zápasu s počasím a divočinou. Velké úlovky ale mají jiní. Pouhé jedno procento světové rybářské flotily přiváží na pevninu polovinu všeho, co se na mořích uloví. Jsou to rybářské lodi jako Balandis se 109 metry délky a kapacitou přes 2000 tun nákladu, některé dokonce až o třetinu větší. Plovoucí továrny,

V SOUTĚŽI S PLOVOUCÍMI

TOVÁRNAMI

JSOU MALÍ RYBÁŘI BEZ ŠANCÍ. které v soutěži o mizející kořist stále více předbíhají ty malé. Představme si, že bychom jeleny, zajíce a divoká prasata lovili tak, že bychom vykáceli lesy. Nebo na divoká zvířata Afriky nalíčili jako past obrovskou síť přes celou savanu. Podle takového principu funguje dnešní průmyslový rybolov. S tažnými sítěmi, otevřenými až na sto metrů šíře, „orají“ trawlery mořské dno. Poblíž pobřeží se tak loví ryby držící se při dně, např. platýz nebo mořský jazyk (Solea solea), na širém moři pak obyvatelé hlubin, jako je červenice (Hoplostethus atlanticus), zdržující se nad oceánskými hřbety a plošinami, v místech platících za oázy druhové rozmanitosti a prozkoumaných tak málo, že mnohá jejich tajemství už patrně nestihneme poznat. Protože tažné sítě, vybavené postranními vzpěrami, po sobě zanechávají zkázu. Trhají korály, jednotlivé polypy i celé korálové útesy, rozbíjejí útočiště milionů mladých ryb. Jiné trawlery pročesávají širé moře sítěmi, do kterých by se vešla formace šesti obřích letadel. Sešité dohromady by mohly vícekrát obepnout zeměkouli. Lovci tuňáků vyhledávají nejtučnější hejna s pomocí vrtulníků a menších letadel, kapitáni, vybavení nejmodernější technikou, analyzují slibné skalní rozsedliny na mořském dně a hraniční vrstvy vod s pomocí satelitů a rádiových bójí, mají

oceán v trojrozměrné projekci na svých monitorech a nacházejí i ty poslední myslitelné úkryty ryb. Nákladové prostory mnohých trawlerů jsou veliké jako tělocvičny. Přesto ani po jejich naplnění lodi nenavštíví žádný přístav. Přeloží svůj náklad na širém moři na transportéry s mrazicími boxy a mohou tak celé měsíce přeplouvat sem a tam mezi těmi nejvydatnějšími vodami světa, od západního pobřeží Afriky až k šelfu Patagonie, od podmořských pohoří Pacifiku až ke Středozemnímu moři, od Antarktidy až nahoru k nejzazšímu severu, k vodám norského Barentsova moře, na ryby legendárně bohatého. NĚJAKÝCH 30 TRAWLERŮ a dva transportéry s mrazicími boxy blikají na obrazovce Harstadu: červené body a zelené šipky, jejichž pohyby systém satelitního sledování každou hodinu hlásí kapitánu Nøstvikovi na můstku. Osm lodí spustilo své sítě nad Eggakante. V hloubce až 1000 metrů zde leží pata svahu kontinentální desky mezi Lofotami a Špicberky, kudy od ledna táhnou velká hejna tresek (Gadus morhua) a okouníků mořských (Sebastes marinus) směrem na jih. Trawler lovící tresky přinese své charterové společnosti odhadem 13 milionů korun čistého zisku za každý měsíc strávený na moři. Pokud klesnou kvóty, protože se snížily stavy ryb, stoupají ceny – pro kapitány velké pokušení lovit načerno. Jøran Nøstvik si je jistý, že některé posádky „pytlačí“: Loví a prodávají více ryb, než jim přísluší, a obcházejí tak pečlivě vybalancovaný management zdrojů, pro Barentsovo moře zakotvený v dohodách mezi Ruskem a Norskem. FAO odhaduje, že dobrá třetina celkových úlovků na světových mořích je získána ilegálně. Různé studie vyčíslují škody na dvě až dvanáct miliard eur ročně. Žádné jiné nebezpečí neohrožuje oceány více než právě tato praxe „tří N“, tedy nelegálního, neohlášeného a neregulovaného rybolovu, provozovaná kapitány, kteří se bez vlajky a/nebo povolení pohybují v národních lovištích, případně na volném moři porušují mezinárodní pravidla. Do norských vod se ostatně jen málokterý kapitán odváží bez povolení – díky pobřežní stráži, jejíž kontrolní režim je celosvětově známý. Kdo zde přesto podvádí, dělá „pouze“ to, že překročí svou kvótu, ohlásí menší než skutečně ulovené množství, loví zakázané druhy nebo příliš mladé ryby, zmrazené zboží tajně překládá na transportní lodi nebo vrací do moře nežádoucí „příměsi“ úlovku, což je v norských vodách zakázáno.

32 GEO 6/09


5/5/09 2:22:27 PM

LEDOVKA

Dipturus batis a D. laevis; Rostroja alba, Raja sp. atd. Rejnok obývá mořské dno, a proto se stává častou obětí vlečných sítí, které dno důkladně pročesávají. To je důvod, proč najdeme některé druhy rejnoka na červeném seznamu, tři z nich dokonce v kolonce „ohroženi vyhynutím“.

Salmo salar, ryby rodu Oncorrhynchus Divoce žijící populace atlantského lososa je decimována již od 19. století, z mnoha míst Evropy tato migrující ryba dávno vymizela. V četných regionech už fungují projekty na znovuvysazení lososa. Lépe se v tomto směru daří lososí populaci z Pacifiku, především v oblasti Aljašky.

Hoplostethus atlanticus

Žije v hlubokých vodách, dožívá se až 150 let a má velmi dlouhý rozmnožovací cyklus. Proto se její populace nemůže vzpamatovat ze současného nadměrného výlovu, i když ve vodách Nového Zélandu a Austrálie byl lov červenice až do odvolání zakázán.

Sebastes marinus, S. mentella, S. fasciatus V domovských vodách Atlantiku byla tato hlubinná ryba v uplynulých deseti letech téměř vyhubena, klíčovou roli při tom sehrál ilegální rybolov. Mnoho druhů okouníka patří mezi ohrožené nebo silně ohrožené živočichy. Vědci v tomto případě doporučují úplný zákaz jeho lovu, zatím bez odezvy.

Pleuronectes platessa

Platýz se často připlete do sítí jako vedlejší úlovek. Až tři čtvrtiny všech ulovených platýzů mají na svém kontě rybáři v Severním moři, kteří mají políčeno spíše na kambalu obecnou. Mnoho malých platýzů je pak vyhozeno přes palubu, velké exempláře této ryby jsou v současnosti nedostatkovým zbožím. Červená kniha ho uvádí na jednom z předních míst jako silně ohrožený druh, vlečné sítě a dlouhé lovné šňůry zasadily populaci této ryby těžkou ránu. Rybolovem obzvláště zdecimovaný je halibut v Atlantiku. Vážný problém představuje výlov velkého počtu malých, pohlavně nedospělých rybek.

Populace v Indickém oceánu a severním Atlantiku trpí nadměrným rybolovem, ve Středozemním moři byla tato ryba již úplně vyhubena. Loví se pomocí lovných šňůr, na nichž kromě mečounů končí také želvy a mořští ptáci. Lovy harpunou a na udici zdaleka tolik škody nezpůsobují.

Plachetníci neboli marlíni se často stanou oběťmi lovu tuňáků a mečounů. Jejich počet klesl v průběhu 100 let na polovinu. Ulovené exempláře jsou čím dál tím menší, jejich průměrná hmotnost se snížila o jednu pětinu.

REJNOK

Také hoki patří k hlubinným rybám, které dorůstají velmi pomalu a mají málo početné potomstvo. Se vzrůstajícím rybolovem jeho populace klesá. Okolo Nového Zélandu na něj rybáři líčí nechvalně známé vlečné a hlubinné sítě.

Hippoglossus hippoglossus, H. stenolepis

LOSOS

Populace ledovky se nedokážou vyrovnat s masivním výlovem. Tento druh roste pomalu a velmi pozdě pohlavně dospívá, na trhu si drží vysokou cenu, proto je často loven nelegálně, většinou za pomoci lovných šňůr a vlečných sítí.

Macruronus novaezelandiae

HOKI

Xiphas gladius

ČERVENICE AT L A N T S K Á

Štikozubcům (mořským štikám), kteří jsou doma hluboko pod mořskou hladinou, se často stávají osudnými tažné sítě a lovné šňůry. Jejich populace je zdecimována lovem až na drobné oázy hojnosti u pobřeží jižní Afriky a v severovýchodním Atlantiku.

Merluccius merluccius, M. Dissostichus australis, M. hubbsi atd. eleginoides

ŠTIKOZUBEC

Tetrapturus audax, Makaira nigricans atd.

OKOUNÍK

MEČOUN

PLACHETNÍK

P L AT Ý Z

Na úhoře číhají nástrahy v mladém věku i v dospělosti, v řekách i v mořích. Proto je jeho populace silně narušena, má na ni negativní vliv především lov raného stádia této ryby, tzv. sklovitých úhořů. Úhoř říční žije v celém severním Atlantiku, v Severním moři, ve Skagerraku i Kattegatu.

Druhy žraloků, které dosahují pohlavní dospělosti později, jsou loveny nad míru, některé najdeme na seznamu ohrožených druhů na předních místech. Každý rok je vyloveno 100 milionů žraloků – necitlivým způsobem, například za pomoci lovných šňůr. Často jim rybáři jen uříznou ploutve kvůli žraločí polévce.

Ochránci životního prostředí i vědci již léta požadují zákaz lovu této ryby – dosud se jejich snaha ale míjela účinkem. Treska se stala synonymem krize v rybolovu. Její populace se během 40 let snížila o 90 procent v Atlantiku je na pokraji vyhubení.

Tuňák patří mezi nejcennější ryby na jídelníčku. Po celém světě je tato ryba nadměrně lovena, najdeme ji na červeném seznamu ohrožených druhů. Loví se pomocí dlouhých lovných šňůr, které každoročně zahubí nespočet delfínů, mořských želv a mořských ptáků.

Populace v západním a východním Atlantiku je lovena nad únosnou míru. Ďas roste pomalu, pozdě dospívá a mívá málo potomstva. Bývá loven za pomoci tažných sítí, čímž trpí fauna na mořském dně, nebo do tzv. tenatových sítí, v nichž může najít smrt udušením řada drobných kytovců. HALIBUT

Anguilla anguilla, A. japonica, A. rostrata

ÚHOŘ

Squalus acanthias, Galerorhinus galeus a další

ŽRALOK

Gadus macrocephalus, G. morhua

TRESKA

Thunnus sp.

TUŇÁK

Lophius sp.

MOŘSKÝ ĎAS

Početní stavy mnoha druhů ryb už dávno dosáhly kritické hranice. Tabulka ukazuje 16 obzvláště alarmujících případů.

Z jídelního lístku na červenou listinu

OHROŽENÉ DRUHY

STAV POPULACE

OHROŽENÉ DRUHY

STAV POPULACE


5/5/09 2:22:49 PM

S pomocí GPS, radaru a echolotu ukazuje dvanáct monitorů na můstku lodi Balandis cestu ke slibným rybím hejnům. Ulovené ryby pak chladicí komory při minus 20 stupních Celsia udržují čerstvé, dokud nejsou přeloženy na dopravní loď.


5/5/09 2:23:16 PM

Mlčenlivý lovec: Nikolaj Ivanovič Budgevič, padesátiletý kapitán lodi Balandis, strávil na moři téměř dvě desetiletí. O svých zkušenostech mluví, stejně jako mnozí jeho kolegové, jen zdráhavě.

Podle údajů norských úřadů bylo v roce 2005 ilegálně uloveno více než 100 000 tun tresek – více než čtvrtina celkově povolené kvóty. U okouníka mořského (Sebastes marinus) ze sousedního severovýchodního Atlantiku byla odhadem každá pátá ryba na trhu ulovena načerno. Okolo Islandu sítě ročně polapí zhruba 30 000 tun ryb, více než dvojnásobek povoleného množství. Nøstvik teď žene hlídkovou loď vlnami plnou rychlostí na sever. Posádky trawlerů jej na svých radarech objeví nejdříve hodinu před příjezdem k útesům. Pokud by nějaký pirát zkoušel uprchnout, může jej 83 m dlouhá loď Harstad pronásledovat pomocí satelitního vyhledávacího systému a dvou rychlých člunů. Posádka je vycvičena k tomu, aby prchající lodi pronásledovala a obsadila nebo přinejmenším přestřihla jejich tažnou síť. Pro případ nouze má na palubě čtyřicetimilimetrové dělo. Kapitán Nøstvik na můstek volá své inspektory, Andrease Blixgårda a Geira Rasmussena. Kurzorem myši přejede po monitoru, na kterém satelitní systém pobřežní stráže ukazuje aktuální pozici všech rybářů. Kliknutí na některý z červených bodů Nøstvikovi prozradí jméno lodi, vlajku, kapitána, nájemce, kvótu, dosavadní nahlášenou trasu a objem úlovku stejně jako výsledky dřívějších kontrol. „Koho navštívíme dnes?“, ptá se Nøstvik kolegů. Inspektoři listují svými seznamy. Tentokrát v nich nenacházejí žádné lodi pod „levnou vlajkou“, tedy trawlery s vlajkou zemí jako Bolívie nebo Mongolsko, které sice nemají žádné moře, ale přesto se ocitly v čele řebříčku pirátského rybolovu, protože jejich vlastníci podléhají jen minimální kontrole. „Spíše nenápadní kandidáti,“ hlásí poručík Blixgård. „Osm Rusů, tři Španělé a jeden Islanďan.“ Navrhuje lodě Vidir a Karelia, tovární lodě, které už dlouho nebyly prověřovány. Nøstvik přikývne a navede Harstad na příslušný kurz. Když doplují k trawlerům, je naprostá tma. Vlny jsou ještě divočejší než odpoledne, světla rybářských lodí jsou ve sněhové vánici sotva rozeznatelná. Nadití do oranžových záchranných obleků nastoupí Blixgård a Rasmussen do člunů a ženou se rozbouřeným mořem k lodím. Pod poryvy větru tluče žebřík pro lodivody o příď Karelie, jeden ze

členů její posádky svítí lampou. Voda je studená, pouhé dva stupně Celsia, člověk by v ní přežil jen několik minut. Blixgård chytá žebřík, neuspěje, zhoupne se zpátky do člunu. Odváží se druhého pokusu, ten se zdaří. Šplhá po žebříku nahoru a následuje námořníka na můstek, kde jej ruský kapitán již očekává s kávou a vítá vlhkým stiskem ruky. EKONOMOVÉ HOVOŘÍ o „tragédii společného vlastnictví“, když přijde řeč na problém nadměrného výlovu světových moří. Protože poklady oceánů patří všem − a tedy nikomu, nikdo se za ně necítí zodpovědný. Současně je ale každý může využívat, a tak jsou trestáni rybáři, kteří své sítě spouštějí do hlubiny zdrženlivěji. Chamtivec vyhrává. Až nakonec nezbude pro nikoho nic – pokud nebudou nalezena mezinárodně závazná pravidla a prosazeny sankce. Ale jak? Oceány většině lidí připadají pořád ještě téměř nekonečně veliké a vydatné, ryby neznají žádné politické hranice. Z obou důvodů je obtížné regulovat bohatství moří spravedlivě a předvídavě. Že se to ve skutečnosti nedaří žádné zemi, ukazuje srovnání výkonnosti systémů rybolovu 53 zemí, v únoru 2009 zveřejněné vědci kanadské University of British Columbia. Žádný stát se ani přibližně nedrží norem, které FAO stanovila pro trvale udržitelný, zodpovědný rybolov. Třicet čtyři zemí neplní ani 40 procent požadovaných manažerských kritérií. Zvláště fatálním příkladem chybného hospodaření je společná politika rybolovu Evropské unie. Sotva kde jinde je to se stavy ryb tak špatné, jako ve vodách členských zemí EU, soudí experti, na6/09 GEO 35


5/5/09 2:23:31 PM

TRVALE UDRŽITELNÝ RYBOLOV

LEPŠÍ ALTERNATIVA

Téměř polovina všech ryb a mořských plodů určených ke konzumaci po celém světě pochází z umělých chovů. Některé z farem se na trhu snaží prorazit s nálepkou „eko“, pro zodpovědně lovené divoké ryby existuje již dávno. Do akvakultury (rybích farem) jsou vkládána velká očekávání. Může ale pomoci odlehčit oceánům v době, kdy spotřeba ryb stále stoupá? Už nyní pochází každý druhý mořský nebo sladkovodní živočich, který se ocitá na talíři, z umělého chovu. Po celém světě produkují akvakulturní farmy asi 60 milionů tun potravin ročně. Jde především o krevety, řasy, škeble a sladkovodní ryby. Z geografického hlediska odvětví vévodí Asie s 90 procentním podílem. Celosvětově obor neustále roste – o více než 6 procent za rok. Zamýšlená „modrá revoluce“ s sebou přináší mnohá ekologická rizika: Kvůli chovným zařízením, v nichž se na mořském břehu chovají krevety, se v Brazílii, Ekvádoru, Thajsku, Indonésii a na Filipínách kácí obrovské plochy pobřežních lesů. Přitom jsou mangrovové porosty důležitým biotopem pro mladé ryby a významným úložištěm skleníkového plynu CO2. S podobnými problémy se potýkají rybí farmy: Ve významných centrech chovu lososů v Irsku, Skotsku, ve Spojených státech, ale především v Norsku je voda u pobřeží znečištěná výkaly a zbytky potravy z lososích klecí. Ty bývají také často líhní pro různé škůdce. A k tomu každý rok statisíce chovných lososů z klecí uniknou a mohou se křížit s divoce žijícími lososy v řekách, čímž ohrožují původní populace. Stejná nebezpečí jsou spojená i s chovem pražmy a okouna mořského. Nejproblematičtější stránkou akvakultury je krmení: Každoročně loví obrovské flotily rybářských lodí miliony drobných rybek, jako jsou například sardele. Ty pak v podobě peletek z rybí moučky slouží jako krmivo na farmách. Při chovu mořských dravých ryb jako lososa, tresky nebo halibuta je zapotřebí až 4 kilogramů potravy na jeden kilogram ryby určené ke konzumaci. Poměr je ještě větší u tuňáka. Rybí producenti se ale se stále větším úspěchem snaží zamezit ničení populace drobných

Sádky v norském Svolvær: Hladinu čeří lososí ploutve. a mladých rybek tím, že používají ke krmení rostlinné náhražky. Ekologické směřování potvrzují i lososí farmy. Jako krmivo zužitkovávají zbytky z velkovýroby rybího filé. Díky těmto snahám nezatěžuje rybí průmysl populaci mořských ryb o nic více než před 10 lety. WWF připravuje ve spo-

Projekt MSC se ujal, ve stále větším počtu zemí totiž v mrazicích pultech supermarketů najdete v nabídce ryby jako halibut, treska, štikozubec (mořská štika) nebo losos pocházející z trvale udržitelného rybolovu. Pečetí se honosí více než 2000 výrobků v 41 zemích světa. Maloobchodníci v Nizozemí se dokonce usnesli, že budou nabízet výhradně ryby s MSC pečetí. Najdou se však i kritikové tohoto ekologického označení. Odbornice z hnutí Greeenpeace Iris Menn považuje kritéria pro jeho udělení za příliš vágní. Mimo jiné i proto, že nijak nezakazují používání hlubinných vlečných sítí, které mají pro mořské dno neblahé následky. Na každý pád však platí, že si mnozí spotřebitelé lupráci s organizací Aquaculture Marine rybu s MSC pečetí koupí s mnohem větší Stewardship (ASC) první mezinárodní pe- chutí než tu, o jejímž původu jim není čeť ekologického chovu ryb. Iniciativa mů- nic známo. že navázat na činnost sesterské mezinárodní organizace Marine Stewardship Smysl ekologické Council (MSC), založené v roce 1997. Ta pečetě u ryb: vyznamenává ekologickou pečetí rybářNakupujte ské flotily, které nedrancují moře nad s rozvahou únosnou míru a jejichž výlov je pravidelně a chraňte tak kontrolován. Pečeť propůjčují i produktům, které se z takto ulovených ryb vyrábí. mořskou populaci.

36 GEO 6/09


5/5/09 2:23:47 PM

Yahya Sheikh kontroluje jménem Mauritánie, zda posádka lodi Balandis dodržuje kvóty na výlov. Říká, že jeho moc je omezená, ale již samotná jeho přítomnost na lodi je prý významný pokrok.

příklad Rainer Froese, mořský biolog z Leibnitzova institutu v Kielu. Okolo dvou třetin těch nejdůležitějších rybích populací stojí krátce před kolapsem, v Severním moři třeba treska, ostroun obecný (Squalus acanthias), platýz a mořský jazyk. Flotila Evropské unie, po Číňanech druhá nejmocnější rybářská „Armada“ světa, je se zhruba 90 000 čluny pro trvale udržitelný rybolov podle názoru mnoha vědců příliš veliká, optimum převyšuje o 40 procent. Každý člun navíc každoročně dostává subvence v průměrné výši 14 000 eur. Větší státní podporu svým rybářům dopřává jen Japonsko. Experti mezinárodní rady oceánologů ICES (International Council for the Exploration of the Sea) opakovaně a již řadu let doporučují Evropské unii drasticky snížit kvóty lovu pro většinu druhů ryb a zvláště ohroženým druhům, jako treskám v Severním moři, konečně dopřát několik let naprostého klidu. Jejich hlasy ale nikdo nevyslyšel ani v minulém roce. Rada ministrů pro rybolov při své poslední debatě v prosinci 2008 rozhodla kvóty pro lov tresek v Severním moři zvýšit o třicet procent – s odůvodněním, že jejich stav stejně vzroste díky novým ochranářským opatřením. Příliš veliký je vliv zejména španělských, francouzských a portugalských rybářských lobbistů, kteří se obávají ztrát pracovních míst a přitom přehlížejí, že ohrožují budoucnost svých rybářů v její holé podstatě. Rybářské lodě Evropské unie například v roce 2006 dle statistik FAO na trh dodaly zhruba 5,7 milionů tun ryb, korýšů a mušlí. Zabijí jich ale daleko více, protože v závislosti na lovecké technice tvoří až osmdesát procent kořisti nežádoucí „příměsi“. Odpad zahrnuje ryby menší než zákonem předepsané velikosti nebo patřící ke špatnému druhu, ale také hlavonožce, měkkýše a ostnokožce, někdy dokonce mořské ptáky, želvy a delfíny. Zhruba třetina všech celosvětových úlovků, odhaduje FAO, jsou takovéto nechtěné škody. Zatímco ale v Norsku nebo na Islandu musí být i tato část výlovu přivezena na souš, kde je přinejmenším zpracována na rybí moučku, EU doposud dovoluje větší část příměsi hodit přes palubu ještě na otevřeném moři. Jinak by totiž byly skladové prostory lodí příliš rychle zaplněny a klesly by zisky.

Ale pokud se nedaří trvale udržitelný rybolov zavést ani před břehy Evropské unie – jak by se to mohlo podařit v mezinárodních vodách? Modrá divočina téměř bez regulí představuje zhruba dvě třetiny všech moří. Kapitáni zde musejí dodržovat jen zákony podepsané zemí, pod jejíž vlajkou plují. Mnohé „rybářské“ národy se ale nenechaly svázat žádnou z dohod mezinárodního práva na ochranu moří, a umožňují tak nadměrný rybolov na volném moři bez jakýchkoli omezení. Ve státech tzv. levných vlajek je navíc registrován jeden tisíc velkých

VĚDCI NALÉHAJÍ NA

ZÁKAZY LOVU,,

EVROPSKÁ UNIE JE IGNORUJE. rybářských trawlerů, dalších více než 1700 lodí loupí zcela bez vlajky. Hospodářské škody, které pirátské trawlery každoročně způsobí, činí okolo 1,2 miliardy dolarů. Proti mezinárodním kontrolním úřadům, jaké jsou již činné například pro severní Atlantik, se mnohé firmy brání neprůhledným obchodem s licencemi, převodem kvót na subdodavatelské firmy a nájemními smlouvami na hranici legality. A skrývají se za juristickými kličkami spletitého námořní6/09 GEO 37


5/5/09 2:24:13 PM

Tradiční rybolov. Cipriano Espinoza, rybář z Guaky na severním pobřeží Venezuely, už týdny čeká na hejna sardinek. S náhodnými šťastnými úlovky jako je tenhle „bonito“, malý tuňák, přežívá den po dni.

ho práva, v nichž se znovu a znovu zaplétají jejich pronásledovatelé. Mnohé lodi pod levnou vlajkou mají majitele nebo nájemce ze států jako Honduras, Panama nebo Belize, řada podniků ale sídlí také v zemích Evropské unie. Oběťmi tohoto fakticky tolerovaného pirátství jsou ti, kteří v globálním obchodě stejně většinou prohrávají. Lidé v Africe, Asii nebo Latinské Americe, kteří by bez ryb a korýšů museli hladovět a pro které je úlovek z moře často jediným zbožím, s nímž se mohou na světovém obchodu podílet. Lidé jako Cipriano Espinoza. Guaca, Venezuela. Espinoza je unavený, jde domů. Síť je opravená a také ryby jsou. Není jich mnoho, ale jedna z lodí ulovila několik „bonitos“ (menší druh tuňáka). Jednoho z nich nechali rybáři Espinozovi. „Lidé si pomáhají navzájem,“ říká starý hubený muž. Dřepí na kamenné podlaze své chýše a nacvičenými ostrými řezy rybu kuchá. Stůl ve svém příbytku nemá, ani okna, toaletu, postel – je zde jen houpací síť z rozedraných motouzů. Dvaašedesátiletý Espinoza žije sám v této chatrči již desítky let. Svůj nejcennější majetek uchovává na dosah ruky vedle dveří, v růžově zbarvené škatuli opatřené visacím zámkem: nože. Jeden krátký a ostrý na tvrdé kosti „bonitos“, jiný široký, podobný sekyře, k odřezávání hlav a ocasů malých sardinek. Úzkým nožem vykuchává tkaničnicovitou rybu „tajalí“, která vypadá jako kříženec mořské štiky a úhoře. V poslední době ale Espinoza bedýnku s noži neotvírá často. Čeká. Především na sardinky, mořské stříbro, díky kterému je zóna před Guakou někdy na ryby bohatá stejně, jako vody u západního pobřeží Afriky. Ale bohužel ne vždy.

Guaca je jen jedním z tisíců míst po celém světě, jejichž obyvatelé jsou přímo odkázáni na nestálou přízeň moře. Na jaře, když připlují hejna sardinek, je bodega v přístavu otevřená každou noc až do rána. Espinoza v takové době vydělá až 100 000 bolivarů denně, zhruba 30 eur, více než jindy za celý týden. Pak hodně pije a málo spí, jako všichni jeho sousedé. Z lovu sardinek žije na severním pobřeží Venezuely zhruba sto vesnic. Za rok vytáhnou rybáři na souš 60 000 tun ryb, což odpovídá dvěma třetinám národní kvóty Venezuely. V dobrých měsících by mohli ulovit ještě více. Tradiční čluny vesničanů ale málokdy plují dál než několik námořních mil od pobřeží a naloží nanejvýš 400 kilogramů ryb, méně než setinu toho, co Balandis dokáže z Atlantiku vyzískat na jediný zátah. S příchodem sardinek před Guaku tak mohou být svázány naděje, přežití a radost. Oceánologové jako Daniel Pauly, vedoucí „Fisheries Centre“ kanadské University of British Columbia, ale celosvětově rostoucí lov sardinek vidí jako neklamné znamení úpadku. „Pomalu se propracováváme k nižším stupňům potravinového řetězce,“ říká. Druhové složení celosvětově lovených ryb se v posledních letech skutečně zřetelně změnilo. Zatímco se rapidně snižují stavy cenných mořských dravých druhů, získává na významu lov levných a průmyslových ryb jako jsou sardinky, tresky modravé (Micromesistius poutassou) nebo ančovičky. Tímto způsobem ale rybáři odloví zbývajícím velkým rybám jejich potravinovou základnu. Pauly se proto obává, že takové skvostné výsledky evoluce jako jsou tuňák, piloun nebo mečoun, budeme už brzy znát jen z vyprávění. Rovnováha druhů v mořích by se mohla neodvolatelně posunout a ekosystém natolik vykolejit, že každá další porucha, například změna klimatu, by mohla mít katastrofální následky. Existují ovšem také vědci, kteří věří, že člověk může moře vykrádat, jak chce, dlouhodobě prý poškodí jen sám sebe. Údajně není možné nějaký rybí druh vyhubit, dříve by prý vyhynuli rybáři. Taková logika ale přehlíží dynamiku globálního trhu, na kterém právě vzácné druhy ryb docilují extrémně vysokých cen. Lodní náklad ledovek patagonských (Dissosti-

38 GEO 6/09


5/5/09 2:24:30 PM

Ze zálivu Cariaco pochází ve Venezuele většina ulovených sardinek. Rybáři z přilehlých vesnic jako Los Cachicatos mají výnosný revír málem jen pro sebe. I když mnohé rybářské vesničky ležící na otevřeném pobřeží Karibiku nejsou vzdušnou čarou příliš vzdáleny, cesta po vodě k dobře chráněnému zálivu je pro jejich čluny příliš dlouhá. 6/09 GEO 39


5/5/09 2:24:49 PM

Čluny rybářů v zálivu jsou příliš malé, než aby mohly vytáhnout z vody celé hejno sardinek. Muži proto své oběti nejprve jen obklíčí a naženou do zátoky, aby je odsud po částech dostali na souš.


5/5/09 2:25:08 PM

Více než 400 kilogramů rybáři nenaloží. A když se sardinky opřou do sítě, nedokážou motory jejich člunů kořist pod vodou přitáhnout k pobřeží. Vynucené omezení ale zajišťuje budoucnost dalším rybářským generacím.

chus eleginoides), teprve někdy před patnácti lety kuchaři a labužníky objeveného druhu, který dnes již platí za akutně ohrožený, může stát několik milionů eur. A mnohý dobře rostlý tuňák dosáhne na rybím trhu v Tokiu, svého druhu největším na světě, špičkové ceny v přepočtu až 75 000 eur. Protože státní podpory navíc uměle rozvolňují hranice rozumného hospodaření, obávají se oceánologové a ochránci životního prostředí, že tuňáky by rybáři například ve Středozemním moři nebo Atlantiku mohli skutečně vylovit až do posledního exempláře. Tuňák už teď stojí na červeném seznamu ohrožených druhů. A i kdyby nějaká malá populace přežila, v žádném případě není jisté, zda se zhroucená populace z dlouhodobého hlediska dokáže zregenerovat. Hejnům sleďů v severním Atlantiku se to podařilo díky mnohaletému zákazu lovu, v poslední době ale jejich stavy opět klesají. Tresky u východního pobřeží Kanady zcela vymizely a situaci už nezměnily ani přísné zákazy jejich lovu, platící od roku 1992. NAD POBŘEŽNÍMI VODAMI Mauritánie pomalu vychází slunce. Piao Jung Cchem je ale nikdy nevidí. Pracuje v továrně na Balandis. Je to vlhký, studený, zářivkami osvětlený sklep o velikosti dvou tenisových hřišť. Pod stropem a těsně nad podlahou se táhnou roury, napříč prostorem od strojů na výrobu filé k balírně běží dopravní pásy. Hlasitá směsice zvuků lodního motoru a chladicích agregátů přehluší jakýkoli rozhovor. Piao, dnes čtyřicetiletý, žije na palubě lodi Balandis poslední dva roky nepřetržitě. Pobyt mu „zpestřuje“ zkažený zub, který si zatím nemohl dát na souši ošetřit. Společně se třemi čínskými krajany bydlí v kajutě č. 170 na nejnižší palubě lodi. O deset metrů dál, na konci úzké chodby, je vstup na jeho pracoviště. Piao obsluhuje lis. Před ním padají ryby z dopravníku do kovové matrice o velikosti krabice na boty. Piao na ni přitlačí víko a lisuje ryby do formy, aniž by je poškodil. Matrice pak jede do chladicího boxu, na jehož konci padají na další dopravní pás kvádry zmrzlých ryb, připravené k zabalení do plastikové fólie. Piao tady stojí každý den, v gumových holínkách, gumových kalhotách, s gumovými

rukavicemi. Čtyři hodiny práce, osm hodin volna, pak zase čtyři hodiny práce. Nemluví, jen se usmívá. Usmívá se na své kolegy, Kazachy, Arménce, Rusy, Ukrajince a Mauritánce. Jejich řeči nerozumí. Pro tuhle práci to ani není nutné, zaučit jej v obsluze stroje trvalo pět minut. V lodní hierarchii stojí Číňané úplně dole. Dostávají nejnižší plat, zhruba 4 500 eur ročně. V kantýně mužstva mají vlastní stůl, a když o nich někdo mluví, tak s pohrdáním. Přesto, říká jeden z jeho

NEJEN RYBOLOV:

STAVY RYB

OHROŽUJÍ TAKÉ ZMĚNY KLIMATU. spolubydlících, je Piao ten nejšťastnější člověk na lodi. Za měsíc tady skončí a pojede domů. NA PALUBĚ KARELIE poručík Blixgård zahajuje inspekci. Dává vytáhnout síť. Rumpály skřípají, racci lapají po všem, co se teď vynořuje z moře. O pět minut později je na palubě dobrých deset tun ryb, hlavně tresky a červení okouni. Blixgård měří hustotu sítě, je v pořádku. Držák nouzového východu pro mladé ryby – ocelová mříž na svrchní straně sítě – je ale svázán příliš úzce. Aby 6/09 GEO 41


5/5/09 2:25:25 PM

Téměř všechny rodiny v Los Cachicatos žijí ze sardinek. V manufaktuře na pláži pracuje zhruba padesát vesničanů, kteří rybám uřezávají hlavy a ocasní ploutve. Těla se pak v nedaleké továrně nakládají do konzerv.

mohly ryby příště nezraněny uniknout, musí rybáři před očima inspektora uzly rozvázat. Zpátky na můstku Blixgård otevírá lodní deník. Kontroluje, zda zaznamenaný úlovek souhlasí s obsahem chladicích prostor a hlášeními o nákladu. Trawler se houpá tak, že muži sotva stojí na nohách. Kapitán dolévá kávu, ta se rozlije na papíry. Inspektor buší do své kalkulačky, vícekrát telefonuje na Harstad, aby si ověřil čísla. Elektronický

UŠLECHTILÉ RYBY Z MOŘÍ MIZÍ,

ROZMANITOST

DRUHŮ JE VÁŽNĚ NARUŠENA. lodní deník, se kterým by tuto práci vyřídil během několika sekund, bude v Evropě povinně zaveden až v roce 2010. Po pěti hodinách Blixgård dochází k závěru, že čísla Karelie nejsou sice úplně přesvědčivá, ale v toleranci. Naproti tomu Blixgårdův kolega Geir Rasmussen, který převzal islandskou loď Vidir, okamžitě narazil na problémy. Nejprve posádka nenašla lanový žebřík pro lodivoda – těžký přečin – a Rasmussen se na palubu dostal až po riskantním naskočení na pevný železný žebřík po straně trupu. Lodní deník pak ukazuje, že poslední navezené mražené ryby

nebyly nahlášeny rybolovným úřadům, ale celníkům. Omylem, přísahá kapitán, a Rasmussen mu zatím věří. Musí ale zůstat neúprosný. Zatímco ještě kontroluje sítě, kapitán Harstadu už přes norskou policii navazuje kontakt s nájemcem Vidiru. Ten má na výběr: Buď okamžitě zaplatí pokutu 2 000 eur, nebo jeho loď zůstane v nejbližším přístavu. Jeden den výpadku by stál desetkrát více, nájemce pošle peníze spěšným převodem. Ale než je doručení peněz potvrzeno, musí Rasmussen na Vidiru vydržet. Čekání trvá sedm hodin. Tak markantní rozdíl mezi vynaloženou energií a úspěchem inspekce není nijak vzácný. Tresty jsou mírné, dokonce i přímo při činu přistižený pirát musí odevzdat jen zlomek svého zisku. Kapitán Nøstvik vrtí hlavou. „Je to frustrující. Když novozélandští kolegové najdou na nějaké lodi třeba jen jedno kilo načerno ulovené ryby, můžou vlastníkovi zabavit všechno, od lodi až po skladiště. To lupiče účinně odstraší. Ale tady?“ TAKÉ PŘED ZÁPADNÍ AFRIKOU, na lodi Balandis, posádku doprovází kontrolor. Jmenuje se Yahya Sheikh a je Mauritánec. Většinou sleduje na dopravních pásech, zda ryby nejsou příliš malé. Dohoda Mauritánie s Evropskou unií předepisuje, že například ulovené makrely musí být minimálně 19 cm dlouhé. Pokud se do sítí chytily menší ryby, jsou vyřazeny a v zadní části továrny zpracovány na rybí moučku. Sheikh musí zaprotokolovat podíl mladých ryb na úlovku. Zmíněná smlouva byla podepsána v červenci 2006 a dovoluje rybolov u pobřeží západoafrického partnera dvěma stům evropských lodí. Evropská unie za to platí ročně 86 milionů eur. Zúčastněná rejdařství k tomu připlácejí 22 milionů eur. Je to ta nejobsáhlejší dohoda, jakou kdy EU uzavřela s třetí zemí. Část peněz – 11 milionů eur – musí Mauritánie použít k financování přechodu vlastních rybářů na trvale udržitelný rybolov. Evropská obří flotila tak táhne ze svých vod, kde nadměrný výlov zdecimoval stavy ryb, směrem na jih. Stavy se snižují i tam, průměrná velikost ulovených kusů klesá především u ryb táhnoucích v hejnech – a jako kompenzaci postižené země obdrží peníze na „zodpovědný“ rybolov.

42 GEO 6/09


5/5/09 2:25:43 PM

GEO_CZ200905_115_ABBO

4/30/09

8:44 AM

Str. 115

PŘEDPLATNÉ

Rozšiřujte své obzory každý měsíc s časopisem GEO Roční předplatné s DÁRKEM Sjednejte roční předplatné za cenu 920 Kč a jako BONUS získáte praktický dárek – univerzální GEO zakladač na časopisy, krom toho 2 čísla zdarma a poštovné již v ceně. Mimořádná sleva na předplatné pro držitele karet ISIC, ITIC, ALIVE! Roční předplatné již za 620 Kč, sleva až 32 % na roční předplatné! Stačí se prokázat platnou kartou! Při objednání poštou, e-mailem, telefonem či faxem použijte níže uvedené kontaktní údaje a jako heslo zmiňte typ své karty a nezapomeňte uvést její číslo.

Objednejte jednoduše (platí i pro starší čísla): Telefonicky: 234 092 851, faxem: 234 092 813, e-mailem: [email protected], elektronicky: www.geo-magazin.cz

✁ Objednejte poštou: ❏ Objednávám roční předplatné časopisu GEO za cenu 920 Kč a jako DÁREK obdržím GEO zakladač.

❏ Jsem držitelem karty ISIC, ITIC nebo ALIVE a objednávám roční předplatné časopisu GEO za cenu 620 Kč.

Jméno: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příjmení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Firma: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IČ:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ulice, číslo: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obec: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PSČ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DIČ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tel.: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Datum: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpis: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Číslo karty a typ (ISIC, ITIC nebo ALIVE): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyplněný kupon prosím posílejte na adresu: A.L.L. production, s. r. o., F. V. Veselého 2635/15, 190 00 Praha 9 Odesláním tohoto kuponu souhlasím s tím, aby mé osobní údaje poskytnuté v rámci objednávky vedla společnost A.L.L. production, s.r.o. ve své databázi. Údaje smějí být využity k marketingovým účelům výhradně vydavatelstvím MOTOR-PRESSE BOHEMIA s.r.o. Poskytnutí údajů je dobrovolné.

DECIMOVANÉ RYBOLOVEM, NEDOSTATEČNĚ CHRÁNĚNÉ:

MOŘE JAKO ZDROJ ŽIVOTA

ROCKALLSKÁ PLOŠINA Oblast proslavily stametrové korálové útesy bující ve studené vodě. Rybolov pomocí vlečných sítí ale vyhlášené útočiště hlubinných ryb z velké části zdecimoval.

Stále více lidí soupeří o stále méně ryb. Především v Asii poptávka po mořských živočiších silně vzrostla, vědci proto usilují o zřízení systému ochranných pásem. Ten by však měl smysl pouze tehdy, pokud by flotily plující pod „levnou“ vlajkou permanentně neobcházely mezinárodní dohody.

1,26

1,33

Island

Norsko

1,19

13%

NA HRANICI RŮSTU

Severovýchodní Atlantik

49 15

Gruzie

65 16

Itálie

1,08

Chaluhy, které rostou v mělkých vodách, skýtají životní prostor a ochranu domácím druhům ryb, ale i migrujícím hejnům. Je to místo, kde se tře evropský i americký úhoř.

Sv. Vincent, Grenada

55

33%

Egypt

1,22

Sierra Leone

21%

60 ostatní státy

Španělsko

SARGASOVÉ MOŘE

Západní část středního Atlantiku

Středozemní a Černé moře

Kypr

Severozápadní Atlantik

Nizozemské Antily

36%

Německo EU celkem 2,04 1,46 Francie

41%

140 Mezi lety 1950 a 1997 množství celosvětově ulovených nechtěné ryb vzrostlo pětinásobně. Od té doby toto číslo stagnuje úlovky i navzdory subvencím a lepším technickým možnostem 120 – důvodem byla přehnaná čísla o výlovech z Číny. Podle oficiálních údajů se v mořích nelegálně uloví odhadem asi 30 milionů tun ryb ročně. ilegálně Stejné množství tvoří ryby, které se náhodou 100 zachytí v sítích a jsou mrtvé hozeny zpět do moře. Čína 80

1,19

Velká Británie 2,04

150 mil. t

Nigérie

Vý c ho d ní č á s t s t ře d ní ho A t l a nt i k u

30 Rovníková Guinea

Ji ho v ý c ho d ní A t l a nt i k

1,19

40

28%

Bolívie

16

Brazílie

52%

20 Ji ho z á pa d ní A t l a nt i k

1955

1965

1975

1985

1995

2005

Mauritius

ŠELFOVÉ MOŘE U PATAGONIE

24

Na prahu kontinentálního šelfu se střetávají teplé a studené mořské proudy, a to je ráj pro vzácné druhy velryb a lachtanů, hejna chobotnic a také pro ledovku patagonskou, rybu na celém světě považovanou za delikatesu.

POPULACE NAD PROPASTÍ

Západní Indický

sti n

g

46%

ün in K

Atlantský oceán u Antarktidy

46%

7

stav rybí populace

52


Dr er

I lu

Mezinárodní spotřeba ryb

g

celosvětově v procentech

plně využité

44 GEO 6/09

středně lovené

GE

20

17

e ac str

přelovené

1 3

O:

vyčerpané

Indický oceán

in Ra

téměř nelovené

obnovující se

o st

e,

rt Ma

Více než tři čtvrtiny veškeré rybí populace na světě jsou podle statistik Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) již buď úplně vyčerpány, drancovány rybolovem nebo k tomu postupně spějí.

25%

Drancování podle mořských oblastí %

Podíl přelovené populace

V mnoha oblastech oceánu je více než polovina rybích populací lovena nad hranice svých regeneračních schopností.

v milionech tun za rok Na celém světě se za rok zkonzumuje nebo průmyslově zpracuje přes 100 milionů tun vylovených ryb, mušlí a korýšů – více než polovina z toho připadá na Asii. Výhledově se spotřeba během následujících 25 let zdvojnásobí, což lze pokrýt jedině akvakulturou.

5/5/09 2:51:27 PM

uA

43,19

Severní ledový oceán

2,83

Rusko

7,99

9,20

24% 2,97 Severovýchodní Pacifik

5,45

Čína

1,96

Japonsko Jižní Korea

2,09 1,37 2,75 Indie

Bangladéš Myanmar (Barma)

USA

11% 13%

Belize

1,47

Severozápadní Pacifik Vý c ho d ní č á s t s t ře d ní ho Pa c i fik u

Vietnam

127 Thajsko Kambodža 4,77 1,75

2,54

Mexiko

Západní část středního Pacifiku

Marshallovy ostrovy

4

222

Honduras

Filipíny

Panama

5,90

ROVNÍKOVÉ OBLASTI TICHÉHO OCEÁNU

Malajsie

Vanuatu

Indonésie

62

V místech, kde se střetávají severní a jižní rovníkové proudy, je produkce planktonu tak vysoká, že lehce naláká velké stěhovavé ryby: plachetníky, mečouny, tuňáky, žraloky, rejnoky a velryby.

48% Peru

SPRATLY ISLANDS O kontrolu nad tímto korálovým souostrovím se státy od Číny po Malajsii přou už léta. Skýtají totiž životně důležité útočiště rybím hejnům, navíc dno ukrývá i velké zásoby zemního plynu a ropy.

6% 14%

J i h o z á p a d n í P a c i fi k

ANTARKTICKÁ A POLÁRNÍ MOŘE Jihovýchodní Pacifik

Oceány ve vysokých zemských šířkách patří k nejproduktivnějším na Zemi. Studená voda obsahuje množství živin a umožňuje vznik jedinečného ekosystému, který tvoří nepřeberné množství planktonu, řas a korýšů, hejna rybek, tuleni, velryby a mořští ptáci.

oceán

14%

3,07

Chile

V ých odn í I n dický oce án

u Antarktidy

46% Tichý oceán u Antarktidy

Mezinárodní společenství pirátů 1 Počet velkých rybářských lodí, které jsou registrované pod některou z „FOC“ (Flag of Convenience). Země s finančně výhodnou registrací lodí ignorují mezinárodní úmluvy o omezení rybolovu na volném moři, a tím dávají zelenou jeho drancování. Většina těchto lodí je hlášena v trojúhelníku zemí Honduras – Panama – Belize, kde mnohdy sídlí také vlastníci a charterové flotily. Firmy ale častěji operují z jiné země, než je vlajka, pod kterou plují jejich lodě. Hodně z nich má sídlo na Taiwanu, a ještě více ve státech Evropské unie, především ve Španělsku.


Pásma pro regeneraci Pokud by v některých částech oceánu byla vyhlášena ochranná pásma, kde by měli mořští živočichové klid na rozmnožování, byl by to z dlouhodobého hlediska přínos i pro samotné rybáře. Šest takových regionů již ekologické organizace a vědci vybrali.

5/5/09 2:52:20 PM

Připraveni na zátah v Barentsově moři: V lednu posádky ruských trawlerů čekají v norském Båtsfjordu na přidělení kvót. Mnohé z nich ještě během roku ilegálně ukořistí stovky tun tresek.


5/5/09 2:27:55 PM

Už více než 20 let dohlíží Jøran Nøstvik, kapitán lodi Harstad, na rybářské lodi v norských pobřežních vodách. Rybáři dopadení při ilegálním lovu musí okamžitě zaplatit pokutu – jinak budou donuceni zakotvit v nejbližším přístavu.

V Senegalu, jižním sousedu Mauretánie, je na to možná příliš pozdě. Místní rybáři už léta loví stále méně, zchudli. Ryby, které jsou v Evropě neprodejné, se za to vracejí do Afriky v podobě rybí moučky. Na tohle všechno myslí kontrolor Sheikh při své práci. Na palubě má obtížnou úlohu, je součástí mužstva, musí tedy vyjít s lidmi, současně ale dohlížet na to, aby se všichni drželi předpisů. To nejde vždycky, ale přece jen – ne všechny trawlery, lovící při mauritánském pobřeží mají vůbec na palubě kontrolory. Sheikh sedí na lavici ve své kajutě. Okénkem proudí třpytivé sluneční světlo, moře je už celé dny rovné jako louka. Sheikh potvrzuje, že se posádka lodi Balandis v poslední době pravidel drží. V sítích nebyli žádní delfíni ani žádní žraloci, skoro jen sardinky a makrely, taky pár tisíc „sabljas“ tkaničnic atlantských, úzkých, půl metru dlouhých ryb, vypadajících jako šavle, a měsíčníci (molidae), nepoživatelní a kulatí jako talíř. Nic neobvyklého. „Dělám to už šestnáct let,“ říká Sheikh. Práce ho začíná nudit. Dělá ji tak dobře, jak umí, ale pomalu ho přemáhá fatalismus. Ztrácí pojem o horizontu a moři, myslí už jen v kvótách a procentech, stejně jako to již dávno dělají kapitáni. Čas tráví v útrobách lodi, jen málokdy se podívá na vlny venku. MŮŽEME NAD OCEÁNEM UŽ JEN ZLOMIT HŮL? Nebo ještě máme šanci jeho bohatství a s ním i budoucnost rybářů zachránit? „Naděje skutečně existuje,“ říkají odborníci, např. generální sekretář vědecké rady ICES Gerd Hubold. Protože už několik málo snadno pochopitelných změn paradigmatu by mohlo v rybolovu způsobit divy. Tak se dokonce lobbisté jako předseda Německého spolku pro rybolov na širém moři Klaus Hartmann přimlouvají za to, aby byla ve vodách Evropské unie zakázána lhostejná likvidace nežádoucích příměsí úlovku na moři a drakonickými tresty postihováno nedodržování kvót a zákazů lovu. Tímto směrem míří také na konci roku 2008 odsouhlasená reforma evropské rybářské politiky. Přinejmenším v Severním moři už od začátku roku nesmí být házeny zpět do vody ryby, které lze prodat na trhu.

Kromě toho EU přikázala používat sítě, které ony příměsi snižují, navíc bylo rozhodnuto zřídit klidové zóny pro tresky. A pokuty za porušení pravidel se mají drasticky zvýšit. Mnoha by se také dalo dosáhnout, kdyby určování kvót přestalo být předmětem politických sporů a začalo kopírovat doporučení vědeckých poradních sborů, jak je obvyklé například na Islandu. K čemu jsou oceánologické instituty, zkoumající reprodukční cykly, věkové složení a pohyby stavů ryb – když na jejich rady nakonec nikdo nedbá? První důležitý krok správným směrem EU přece jen učinila, když začala odbourávat kapacitu rybář-

MUŽI POBŘEŽNÍ STRÁŽE V AKCI CI

PROTI PYTLÁKŮM

VE DNE V NOCI NASAZUJÍ ŽIVOT ské flotily. Ta od roku 1983 plynule klesá. Současně ale byly zavedeny astronomické podpory na modernizaci zbývajících lodí a zvyšování jejich efektivity. Rybářům i rybám by naopak prospělo, kdyby za zóny se zákazem lovu byly vyhlášeny přinejmenším hlavní trdliště a oázy druhové rozmanitosti. Chráněno je momentálně 0,5 procent plochy oceánů, podle názorů řady oceánologů by to mělo být nejméně 20 procent (viz mapa na str. 44).

6/09 GEO 47


5/5/09 2:28:18 PM

Střetnutí s piráty nebo prostá rutinní kontrola? Inspektor Andreas Blixgård (vlevo) a jeho kolegové nikdy nevědí, co je čeká příště. 48 GEO 6/09


5/5/09 2:28:36 PM

POLITIKA RYBOLOVU

PRÁZDNÁ MOŘE EVROPY

Sotva bychom našli jiný region, kde se rybí populaci daří tak špatně jako v evropských vodách.

Ve vodách států Evropské unie je 88 % rybích druhů loveno nad udržitelnou míru. Důvodem je po desetiletí trvající drancování, které Evropská unie podporuje příliš vysokými kvótami pro výlov, chybějící sítí ochranných pásem a subvencemi pro již tak dost početnou rybářskou flotilu. Obzvláště velký problém představuje zákon přikazující zbavovat se nechtěných vedlejších úlovků ještě na moři. Jedná se přitom skoro vždy o mořské živočichy buď příliš malé, nebo s vyčerpanou kvótou na výlov. Pokud v síti uvízne ryba, na niž rybář nemá licenci, je vyhozena přes palubu zpět do moře a skoro vždy umírá, i když by o ni na trhu byl zájem. Těmto ztrátám se Unie teď snaží předejít v rámci kompletní rybářské reformy. Situace je kritická i ve Středozemním moři. Nejmenší ze sedmi světových moří obklopuje 17 států a loví tu i flotily ze zahraničí. Tlak na rybí populace je tu obrovský a mělká pobřežní pásma jsou často vylovená do poslední rybičky. Tam, kde již není možné ryby lovit volně z moře, se musejí chovat a vykrmovat uměle – ve Středozemním moři se rozvíjí akvakultura. Mezi oblíbené druhy patří mořan zlatý, mořský okoun a tuňák, odchytávaný na otevřeném moři a převážený do farem na výkrm.

Lov tuňáka je na vzestupu, zato volné populaci ve Středozemním moři hrozí vyhynutí. Vědci již léta požadují drastické snížení kvót na výlov. Kvůli přelovení Evropská unie lov tuňáka v červnu 2008 ukončila, ale již v listopadu uzavřelo 46 států Komise pro ochranu atlantského tuňáka (ICATT) dohodu o kvótě nové: 22 000 tun pro rok 2009, což je výrazně více, než doporučovali sami vědci z ICATT. Ve skutečnosti se ale loví mnohem více, odhadem asi 50 000 tun, hlavně díky černému rybolovu, kterému se ve Středozemním moři daří. Pytlákům se podařilo téměř úplně vyhubit žraloky: Populace žraloka kladivouna, žraloka modrého, liščího a makrelovitého od začátku 19. století klesla o 97 až 99 procent. Nedávno EU ko-

Z docela obyčejné ryby se stala rarita: Čerstvě ulovená treska z Baltického moře v přístavu Wismar, Německo.

Dnes již platí za dokázané, že i v (nechráněném) okolí chráněných oblastí roste biodiverzita a zvyšují se stavy užitkových ryb, jak příkladně ukazuje karibský ostrov Sv. Lucie. Pět let po zřízení mořské rezervace se kolem chráněné zóny zvýšily úlovky až o 90 procent. Nejdůležitější a současně nejobtížnější příspěvek k záchraně moří budou nakonec muset přinést sami rybáři, které je třeba přivést k odpovědnosti za vlastní zdroje. Tato myšlenka už se prosadila v lovu lososů před Aljaškou, kde rybáři sami omezili přístup k lovištím na několik málo lodí a kontrolují se navzájem, protože vědí, že když jen jeden z nich vyloví příliš mnoho, ztrácejí všichni. Island, Nový Zéland a Austrálie se pokoušejí vyhnout tragédii společného vlastnictví jinou cestou. Přidělují rybářům individuálně přenosné kvóty, s nimiž je možné obchodovat jako s akciemi. Jejich

nečně zareagovala a schválila akční plán pro záchranu žraloků, který platí pro všechny evropské vody. Žralokům se daří špatně i v Severním moři: Početní stavy žraloka ostrouna za 20 let poklesly o 80 procent. Přeloveni jsou tu v současnosti i platýzi, kambaly a sledi. Populace tresky je slabší o celých 75 procent; velký problém představují nechtěné vedlejší úlovky: V roce 2007 rybáři vylovili 24 000 tun tresek a 23 000 tun (převážně mrtvých ryb) opět vrátili do moře. Počty tresek se rapidně snížily i v Baltském moři. Částečnou obnovu přinesl až nedávný mezinárodní záchranný projekt. Citlivá ekologická rovnováha v Baltském moři je ale již narušená: Místy se masivně rozmnožily šproty, které jsou hlavní kořistí tresky, z hlediska hospodářského ale málo zajímavé. Naproti tomu populace sleďů, dlouhou dobu velmi stabilní, opět o něco prořídla. Intenzivní rybolov v Baltském moři skoro úplně zničil populaci volně žijících lososů a vyhubil jesetery. Hrozbě vyhubení čelí i mořští savci – díky tomu, že často nechtěně skončí ve vlečných rybářských sítích, klesl počet jedinců sviňuchy obecné na max. 2 500 kusů. Evropská unie v roce 2008 používání těchto sítí v Baltském moři zakázala.

hodnota stoupá o to víc, čím vyšší je počet ryb, které v moři zůstanou. Tak vzrůstá také zodpovědnost rybářů za „mořské poklady“, protože se ze společného vlastnictví změnily v uchopitelnou hodnotu. A každý rybář usiluje o co nejefektivnější hospodaření, třeba tím, že snižuje nežádoucí příměsi úlovku a snaží se nerozmačkat ryby v příliš plných sítích. Kdo přitom uloví ryby, pro které sám nemá kvótu, může si potřebné užívací právo koupit, aby svůj úlovek dodatečně legalizoval, což zase redukuje kvótu prodávajícího. Pokud ten nedokáže svůj úlovek příslušně snížit, musí jej přivézt na pevninu, prodat – a 80 procent z výtěžku odvést oceánologickému institutu. Také v Evropské unii se konečně uvažuje o prvních krocích k individualizaci užívacích práv na moři. Ani paušální kvóty, ani omezení lovných dnů totiž nezasahují kořeny problému. Teprve až budou vůči 6/09 GEO 49


5/5/09 2:28:54 PM

Harstad ve svém domovském přístavu Sortland na souostroví Vesterålen. Každé dva týdny se tady střídají posádky – na moři jsou pak dnem i nocí v pohotovosti.

moři platit podobně zodpovědné vztahy, jaké má v ideálním případě lesník ke svému lesu, začne pro obě strany, rybáře i ryby, plodná budoucnost. Také spotřebitelé mohou přispět – podporou těch rybářů, kteří si uvědomují svou povinnost správců moří. Stačí, když si začnou všímat pečetí kvality, například „Marine Stewardship Council“ (viz rámeček na str. 36), a všeobecně se zajímat o to, odkud pocházejí ryby, které na jejich talířích dosáhly konce potravinového řetězce. GUACA, VENEZUELA. Espinoza zkrvavenýma rukama kuchá tuňáky „bonitos“, ležící v přístavu. Jeden řez vláknitými, temně červenými žábrami, křupnutí, krev stříká na košili. Espinoza pracuje dvě hodiny, smí si ponechat vnitřnosti, platící za lahůdku. Vlastník člunu mu za vykuchané ryby zaplatí 20 000 bolivarů, zhruba sedm eur. „To bude dobré,“ říká Espinoza. „Nějak už se protlučeme.“

ního moře přes úřady svého státu vlajky potvrdit, že lovili legálně. V červenci otevřela EU ve španělském přístavu Vigo novou agenturu pro dohled nad rybolovem, která již začala s přísnějšími kontrolami dodržování kvót a dnů hájení. Norsko se dohodlo s několika evropskými zeměmi, např. Portugalskem a Litvou, o výměně informací o pytláctví a ilegálním obchodu s rybami.

SEVERNÍ MOŘE, norské výsostné vody. Noc na hlídkové lodi Harstad byla krátká. Už v osm hodin se kapitán Nøstvik setkává na můstku se svými muži, aby připravili další inspekci. V minulých letech dopadli řadu ilegálních trawlerů. Brzy by jich mohlo být méně. Norští a evropští politici odpovědní za rybolov se bijí v prsa: „Zlepšujeme se!“ Naráží zejména na aktuální rozhodnutí EU: Od roku 2010 povede černý seznam „NNN“ lodí a zakáže jim vstup do svých přístavů. Za porušení zákazů se chystají přísné tresty. Již od května 2007 musejí všichni kapitáni vyloďující mražené ryby ze Sever-

NA ATLANTIKU, západně od Afriky. Síť lodi Balandis je opět venku, loď se otáčí. Za zádí se na vodě vznášejí mrtvé makrely. Několik minut je jich moře plné, koberec mrtvých ryb se třpytí ve světle reflektorů, ozařujících černou vodu za lodí. Jak je to možné, když prý mužstvo zužitkovává všechno? Že by posádka, kontrolovaná Yahya Sheikhem, radary na pobřeží a inspektory v přístavu, občas přece jen vylovila více ryb, než továrna na lodi Balandis dokáže zpracovat? Nikolaj Ivanovič Budgevič, kapitán lodi Balandis, si otázky trpělivě vyslechne – a pokrčí rameny.

Není to pro každého, přeskočit při prudkém vlnobití z člunu na provazový žebřík trawleru, s mořskou nemocí se brodit rybími těly a na palubě lákat z drsných námořníků jejich tajemství. Redaktoři GEO a mezinárodní tým fotografů ve složení Gueorgui Pinkhassov, Jean Gaumy a Sophia Henkelmann to dokázali – a realizovali jednu z dosud nejnáročnějších reportáží našeho časopisu. GEO děkuje za spolupráci rejdařství Balandis. Odborný lektor článku Lukáš Kalous vyučuje akvakulturu a rybářství na fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze a zabývá se genetikou ryb a akvakulturou v rozvojových zemích.

50 GEO 6/09


5/5/09 2:29:22 PM

Sbírejte míle s kreditní kartou UniCredit Bank a získejte roční předplatné časopisu zdarma O B J E V O V A T

A

C H Á P A T

S V Ě T

Ještě nikdy nebylo předplatné časopisů tak výhodné!

Kreditní karta Visa ČSA Vám přináší: ■ míle

na Váš účet OK Plus za platby kdekoliv,

■ finanční

rezervu pro neočekávané výdaje na Vašich cestách až do výše 180 000 Kč,

■

cestovní pojištění TRAVEL Basic k Vaší kreditní kartě po celý rok zdarma.

Jak kartu Visa ČSA s předplatným časopisu GEO získáte? ■

dostavte se na kteroukoli pobočku UniCredit Bank s touto nabídkou (k vytištění také na www.geo-magazin.cz), kde s Vámi vyplní žádost o vydání kreditní karty.

■

po aktivaci kreditní karty se těšte na předplatné časopisu GEO v hodnotě 920 Kč na 1 rok zdarma a využívejte výhody své nové kreditní karty Visa ČSA.

UniCredit Bank a redakce časopisu GEO Vám přejí mnoho štěstí na cestách a příjemné chvíle při čtení! Poznámka: více informací získáte na www.unicreditbank.cz nebo na infolince 800 144 441.

O B J E V O V A T

GEO_CZ200905_113_unicredit.indd 113

4/8/09 5:11:41 PM

A

C H Á P A T

S V

09

Recommend Documents