číslo 4 ! ročník 2 ! srpen 2004
h l a v n í
t é m a : O C H R A N A
Z V Í Ř A T
▌Freedom Food je ohleduplnější jídlo ▌Zvířata do škol ▌Zvířecí práva do ústavy ▌ ▌Vyhrává akvárium ▌Co je tofu, tempeh a seitan ▌Střízlivé kázání o ráji ▌ ▌1997: konec středověku v Evropě ▌Neveselé krávy a ti další ▌Proti srsti a pižmu ▌ ▌Místo králíků 3R ▌Rychlý život – osud brojlerů ▌www.animalearn.org ▌ ▌Příloha s pracovními listy: Bušmeni a diamanty II ▌
Na světě se chová kolem 20 miliard kuřat na maso, přes 4,5 miliardy slepic snášejících vejce a miliardy dalších hospodářských zvířat. Ať se nám to líbí, nebo ne, zvířatům vládneme. Určujeme, jak budou žít. Paradoxně právě těm zvířatům, ze kterých máme největší prospěch, vnucujeme nejkrutější způsob života. Příklad za všechny – život brojlera: Brojleři neboli kuřata vykrmovaná na maso, jsou z hospodářských zvířat zdaleka nejpočetnější. V České republice se jich za rok vykrmí přes 100 miliónů, v Evropské unii až 4 miliardy. Život takového brojlera představuje 39 až 45 dní utrpení. Do 2,3 kg porážkové hmotnosti tato kuřata dorostou dvakrát rychleji než před 40 lety. Díky cílenému výběru plemen, používání koncentrovaného krmiva a růstových stimulátorů přibývají na váze tak, až to překračuje biologické možnosti. „Kuře tak přeroste nosnost své vlastní kostry a posledních 10 až 15 dní života se u něj objevují vážné abnormality kostního vývoje, které, jak víme, bolí a mrzačí,“ říká profesor chovu hospodářských zvířat veterinární fakulty Univerzity v Bristolu John Webster. V mnoha případech se kuřatům deformují nohy a kuřata mohou stěží chodit. Pohybují se pak pouze za pomoci křídel či plazením po holeních. Některá uhynou hladem a žízní, protože se prostě nemohou dostat ke krmivu a vodě. Běžný spotřebitel vůbec netuší, že brojleři trpí záněty osrdečníku, břišní vodnatelností, plicními infekcemi. Miliony jich zemřou na selhání srdce. Jejich organismus tuhle šílenost prostě nevydrží. Desetitisíce kuřat se mačká v počtu 19 i více tvorů na každý metr čtvereční v halách jen slabě osvětlených, aby to snižovalo jejich aktivitu. Tato kuřata nemají ani vzdáleně možnost přirozeně zkoumat prostředí, učit se a vytvářet vztahy v hejnu. Za celý svůj život se dostanou na boží svět jen cestou na porážku. Pak už přijde jen pověšení na háky za nohy, omráčení a… Možná vysvobození. Tak platí kuřata za to, že intenzívní zemědělství poháněné v běžném konkurenčním prostředí nutností snižovat náklady dokáže „vyrobit“ kilo kuřecího masa levněji než leckterou zeleninu. Jen ve Velké Británii se za posledních 30 let spotřeba kuřecího masa, které dřív bývalo luxusem, zpětinásobila. Bohužel, životním podmínky dalších intenzívně chovaných zvířat, jako jsou dojnice, prasata, ovce, kozy, ale i ryby a další obratlovci, nejsou o mnoho nebo vůbec lepší. O nějaké životní pohodě neboli welfare nemůže být ani řeč. Dá se s tím něco dělat? Ano. Jako zákazníci máme možnost podporovat ohleduplnější ekologické chovy nebo omezit svou spotřebu masa. Další konstruktivní východisko mají od roku 1994 ve Velké Británii. Královská společnost pro prevenci krutosti na zvířatech (RSPCA) tehdy zavedla certifikační systém Free-
! Mnoha kuřatům vyšlechtěným na zvlášť rychlý růst se deformují nohy, což je velmi bolestivé. # Porovnání růstu: 11 dní stará nosnice a stejně staré kuře na maso. $ Nosnice a kuře na maso v 6 týdnech.
dom Food. Tato značka umožňuje každému zákazníkovi odlišit v obchodě maso, vejce a mléčné výrobky, které byly vyprodukovány za podmínek pro zvířata ohleduplnějších. RSPCA stanovuje přesné standardy pro tzv. welfare chovy a také jejich dodržování kontroluje. Standardy vypracovávají odborníci na základě moderních výzkumů o potřebách zvířat. Takže například kuřata chovaná v systému Freedom Food mají zajištěn větší prostor a pohyb, vyšší počet krmných míst, lepší čistotu a podestýlku. Chovatelé musejí řídit krmení tak, aby růst kuřat byl pomalejší a nedocházelo k syndromu slabých nohou a k srdečním selháním. Všichni lidé, kteří s kuřaty zacházejí, musejí mít kvalifikaci a schopnosti, aby dokázali omezit stres zvířat a předcházet poraněním. Součástí Freedom Food jsou zemědělské farmy, chovatelé i přepravci zvířat a zpracovatelské podniky. Kdo má zájem vstoupit do systému, musí splnit podmínky a počítat s pravidelnými nezávislými kontrolami a také s „přepadovkami“. Systém také zaručuje možnost zpětného dohledání všech konkrétní údajů od supermarketu až po farmu. To vše není zadarmo. Účastníci mají větší náklady na chov a také do systému přispívají. RSPCA je odhodlána podporovat nový výzkum a výsledky využívat pro další zlepšení podmínek hospodářských zvířat. Prospěch ze systému Freedom Food měl na počátku zhruba milión zvířat, v roce 2003 už více než 18 miliónů. Prodej vajec v systému se zvýšil ze 100 000 na 80 miliónů za měsíc. Původních 119 zúčastněných farem, přepravců a masokombinátů se rozrostlo na více než 2 500, počet spolupracujících obchodů ze 400 na přibližně 6 000. Potraviny Freedom Food dnes v Británii prodává Tesco, Somerfield, Safeway, Asda, Iceland a další obchody. Lidé to prostě chtějí! Každý nákup výrobku s modrobílou značkou pomůže hospodářským zvířatům a obchodník se dokonce někdy rozhodne nezvyšovat cenu výrobků s certifikátem. Zákazník má velkou moc - může si vybrat a žádat. Tam, kde se výrobky Freedom Food nedostanou, doporučuje RSPCA, aby se na ně lidé svých obchodníků ptali. Mohou také psát svému poslanci nebo ministrovi… U nás Freedom Food ani nic podobného neexistuje. Zatím. I my ale můžeme ptát se a žádat. Hana Kolářová S použitím materiálů RSPCA, Nadace na ochranu zvířat a Společnosti pro zvířata – ZO ČSOP
EDITORIAL Vážení čtenáři, v létě, tuším 1984, jsem se svým budoucím mužem bosa nebo v pohorkách – po pláži či kamení – prošla bulharské pobřeží Černého moře od severu k jihu; jednou nohou často v moři, druhou půlí své bytosti na souši. V noci na prázdné pláži, pod širákem, světélkoval příboj jak v jižních mořích Jacka Londona… Ráno se v mělčině zbylé po odlivu cosi zamrsklo. Mořská jehla. Ale jaká! Nikdy předtím ani potom jsem tak krásného tvora z příbuzenstva koníků nepotkala. „Chceš ji?“ Zeptal se můj milý, který by mi rád snesl všechny krásy světa. „Chci,“ rozhodla jsem bez váhání o osudu jehly. Od toho okamžiku neměla šanci. Můj budoucí muž jako každý muž svého rodu byl silný, hbitý, předvídavý a odhodlaný. Nikdy nezapomenu tu změť pocitů, která následovala, když jsme jehlu, ze všech svých chabých sil o život bojující, nechali pomalu umírat na horkém písku. Nezapomenu na zakalující se tělíčko, ze kterého pozvolna prchal život. Nezapomenu, jak jsme ji ještě jakž takž vláčnou naaranžovali do elegantní křivky. Takovou ji máme dodnes u nás doma jako obdivovanou ozdobu bytu. Někde jsem četla, že člověk se stává s postupujícím věkem mravnějším. Možná. Asi má šanci nabýt zkušenosti a zpravidla taky více vědomí. Nu, už nikdy bych nechtěla říct „chci“, pokud by to znamenalo ortel nad jiným životem pro motýlí křídla nebo měňavé krovky nepatrného brouka. Nejde vlastně ani o to, že jsme se tenkrát v osmdesátém čtvrtém možná dopustili něčeho nelegálního. Jde o to, že „moje“ mořská jehla dodnes ve mně probouzí nejen obrazy světélkujícího příboje a rytmus praživlu, ale neoddělitelně i svědomí a výčitku v podobě bezbranného tělíčka, jež bolestně opouštěl život. Nevím, jak to odčinit… Mohla bych si říct, bylo to pro jedinkrát; jiní loví mořské koníky po tisících a bez zachvění mysli. Prodávají je turistům, kteří nikdy neviděli prchat život z ryby připomínající savce z nejušlechtilejších − koně. Jenže je možné a pravděpodobné, že lovci mořských koníků touhle všednodenní prací, kterou možná jejich předci provozovali odnepaměti, živí své děti. Ještě nepřišla šance, aby mohli poznat, že svět se změnil. Jejich dilema se asi jen výjimečně může pohybovat v globálním prostoru, kde každý jedinečný život má smysl zvažovat. Jejich živobytí je nádoba spojitá s poptávkou turistického průmyslu, s poptávkou, jíž jsme někdy i my sami součástí. Takže vlastně není o nic lepší nechat jedinkrát umřít mořského koníka pro svou osobní radost než ho lovit po tisících pro obživu rodiny… Jednoho dne možná některému rybáři přijde na mysl: Co mám tedy dělat jinak? V řeči svého řemesla toto dilema postihl v půli července 2004 odstupující čestný a vzdělaný politik Vladimír Špidla: „V současné době veškerý vývoj a veškerý pohyb vpřed se odehrává jako expanze do času. Poslední pokus o expanzi do prostoru byla druhá světová válka, stav s katastrofálními důsledky, že už všichni jsou si jisti, že tato cesta je anachronická a uzavřená. A teď je tedy možná pouze expanze do času. To znamená, že když inovujete, tak je najednou celý svět váš…“. Ještě jinak to říká na jedné z následujících stránek filozof a znalec ekologické etiky Dr. Vladimír Šiler: „Někdy tradiční etika je brzdou dalšího vývoje lidstva…, protože kořistnický a nepřátelský vztah k přírodě není možno uplatňovat donekonečna, planeta má jen omezené možnosti, proto musíme vytvářet zcela nové hodnoty, nabízet nové motivace.“ Za všechny, kdo se podíleli na přípravě tohoto čísla Bedrníku, doufám, že nové motivace nabízí. Mohlo se tak stát díky Nadaci na ochranu zvířat, která číslo podpořila nejen finančně, ale také − a možná ještě více − pomáhají lidé z Nadace rozšířit obzor. Víte například, že v Británii mají lidé možnost rozhodnout se jíst živočišné produkty, které pocházejí z chovů, jež zvířatům zaručují lepší život, než je dosud obvyklé? Víte, že pes či kůň jsou schopni řekněme vyšších citů, že jsou ochotni provádět kousky, které jejich „pánovi“ udělají radost? Nemusíme být zrovna vegetariáni, dokonce nemusíme s tímto životním stylem ani souhlasit, ale měli bychom vědět o jeho ekologických, společenských a etických souvislostech.
O
B
S
A
H
! Ohleduplnější jídlo......................................... 2 INSPIRACE ! Zvířata do škol ................................................. 4 ! Mozaika “zvířecích” aktivit .......................... 5 ! Kvíz: Po stopách vyhynulých živočichů Českého Švýcarska......................................... 9 ! Zvířata ve výuce .............................................. 9 ! Jak nakupovat ohleduplně ......................11 PROMĚNY ! Co jsou a kde se vzala zvířecí práva ......14 NÁZORY ! Práva zvířat do ústavy? ...............................23 ! Cirkusy patří do středověku......................24 ! Česko–estonský tábor ................................24 DIDAKTIKA ! Kráska a zvíře aneb Podněty pro výchovu.......................25 ! Humánní výchova: Svět je pro všechny ......................................27 KALENDÁŘ...........................................................28 NABÍDKA...............................................................30 ! Nadace na ochranu zvířat .........................35
Příloha s pracovními listy
Bušmeni a diamanty II uprostřed tohoto čísla 3
Zajímavé počtení přeje Hana Kolářová
INSPIRACE
Zvířata do škol Představujeme projekt SSEV Pavučina Vzdělávání, výchova a osvěta v oblasti ochrany zvířat. „Je to vůbec první projekt o výchově k ochraně zvířat v takovém rozsahu,“ říká Veronika Kinasová z Nadace na ochranu zvířat.
Co dělá Pavučina Sdružení středisek ekologické výchovy (SSEV) Pavučina je celostátní síť organizací specializovaných na ekologickou výchovu, vzdělávání a osvětu. Většina z nich nabízí denní i pobytové ekologické výukové programy, vzdělávací akce pro pedagogické pracovníky, mimoškolní aktivity pro děti a mládež, akce pro širokou veřejnost, vydává publikace, pomůcky a metodické materiály. SSEV Pavučina je pro členská střediska servisní organizací. Podporuje vzájemnou výměnu zkušeností svých členů, zprostředkovává příjem a šíření aktuálních informací, přijímá standardy pro činnost středisek ekologické výchovy, a tím zvyšuje kvalitu jejich činnosti a důvěryhodnost, vytváří podmínky pro zapojení a vstup dalších středisek a věnuje se i dalším činnostem. Pavučina v úzké spolupráci s členskými středisky realizuje také řadu projektů celostátního významu. …a Nadace na ochranu zvířat Jedním z velkých projektů je i Vzdělávání, výchova a osvěta v oblasti ochrany zvířat, který podpořila Nadace na ochranu zvířat v rámci grantového programu Vzdělávání a osvěta v oblasti ochrany zvířat – podprogramu Zavedení výuky ochrany zvířat na základní školy. Účelem projektu je začlenění tématu ochrany zvířat do výuky na II. stupni základních škol. Chceme toho dosáhnout především prostřednictvím vzdělávání pedagogických pracovníků, resp. akreditovaných vzdělávacích akcí vedených týmem kvaliÞkovaných školitelů, dále prostřednictvím manuálu pro pedagogy a pracovních listů pro žáky, propagací problematiky ochrany zvířat v tomto čísle časopisu Bedrník apod. Realizace projektu byla zahájena podepsáním smlouvy koncem roku 2003, ukončení je plánováno na srpen 2005.
Vzniká tým školitelů V průběhu roku 2004 a roku 2005 vzniká kvaliÞkovaný tým školitelů, který prochází vzdělávacím cyklem Školení školitelů v oblasti ochrany zvířat. Cyklus zahrnuje tři třídenní semináře a jednodenní závěrečné setkání a školení britské Královské společnosti pro ochranu zvířat (Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals − RSPCA). Hlavní náplní seminářů je problematika ochrany zvířat. Doplňujícími tématy jsou ochrana přírody, pedagogické dovednosti, psychologie, komunikace apod. Na cyklus Školení školitelů se přihlásilo 33 účastníků. Téma prvního semináře, který se konal 29.–31. března 2004 v ČSOP Vlašim bylo Ochrana volně žijících zvířat a divokých zvířat chovaných v zajetí. Druhý seminář proběhne 11.–13. září 2004 v ekologickém centru Toulcův dvůr v Praze a jeho téma bude Ochrana a správný chov „domácích mazlíčků“, problematika „pokusných zvířat“. Třetí seminář bude realizován na Vysočině v Chaloupkách, středisku pro vzdělávání a výchovu v přírodě, od 31. ledna 2004 do 2. února 2005 a jeho téma bude Ochrana „hospodářských zvířat“. Každý seminář obsahuje malou exkurzi, která odpovídá tématu. Nechybí ani večerní promítání videokazet a večerní diskuse, které budoucím školitelům přiblíží situaci týraných zvířat. Jako pokračování těchto seminářů se uskuteční na přelomu března a dubna seminář organizovaný RSPCA, kde se noví školitelé dozví další informace a seznámí se s tím, jak může vypadat profesionálně vedené školení. Jako konečný bod našeho Školení školitelů bude jednodenní závěrečné setkání na přelomu dubna a května 2005. Vzdělávací cyklus bude akreditován MŠMT ČR v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, vyškolený kvaliÞkovaný tým minimálně 20 školitelů získá osvědčení o absolvování vzdělávacího cyklu a manuál pro
pedagogy s pracovními listy pro žáky. Protihodnotou je povinnost realizovat 12 hodin výuky problematiky ochrany zvířat v rámci seminářů pro pedagogické pracovníky ve školním roce 2005/2006. To vše na základě smlouvy uzavřené při zahájení vzdělávacího cyklu. Manuál pro pedagogy Manuál pro pedagogy a pracovní listy pro žáky vytvoří pětičlenná pracovní skupina vedená koordinátorem projektu, které pomáhá osmnáctičlenná širší pracovní skupina a školitelé. Manuál bude rozdělen do šesti kapitol: Etika, Ochrana „hospodářských zvířat“, Ochrana „pokusných zvířat“, Ochrana a správný chov „domácích mazlíčků“, Ochrana volně žijících zvířat chovaných v zajetí a Ochrana volně žijících zvířat. Každou faktograÞckou část kapitoly budou prolínat diskusní témata pro žáky a odkazy na aktivity, které budou pro přehlednost uvedeny na konci kapitoly. Manuál bude mít rozsah zhruba 100 stran a ke každému manuálu budou dvě sady pracovních listů. Černobílá sada bude sloužit pro práci každého žáka − bude lehce kopírovatelná. Barevná sada bude tvořena různými plakáty, kartičkami apod. pro společnou práci celé třídy. Koncem dubna 2005 bude v rámci pilotních seminářů pro pedagogy k dispozici pracovní verze manuálu a pracovních listů pro žáky. Ověřovat se budou v rámci výukových programů na členských střediscích SSEV Pavučina a s pomocí asi desítky ochotných pedagogů ve školách. !
Anna Bočková a Lenka Daňková SSEV Pavučina, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1. Tel. 234 621 386, e-mail
[email protected], www.pavucina-sev.cz
4
I
N
S
P
I
R
A
C
E
Mozaika „zvířecích“ aktivit Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina vytváří ve spolupráci s Nadací na ochranu zvířat v rámci programu „Zavedení výuky ochrany zvířat na základní školy“ manuál pro pedagogy a pracovní listy pro žáky. Při přípravě manuálu jednotlivá střediska ekologické výchovy představují své programy a aktivity s tematikou ochrany zvířat. Využili jsme tohoto „soustředění“ a některé z široké škály aktivit představujeme v následující mozaice. Část z nich se nejspíš stane součástí připravovaného manuálu. Ten by měl kromě popisu programu, metodiky a pracovních listů obsahovat u každé aktivity odkaz na učební osnovy, případně na rámcový vzdělávací program, fakta k tématu a návrh na začlenění aktivity do vyučovacích předmětů.
Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia České Budějovice pořádá například výukový program Cesty jídla (o biozemědělství, rozdílu mezi velkochovy a domácími chovy, vlivu životního prostoru zvířat a způsobu zacházení se zvířaty na kvalitu jejich produktů a masa) či program Jak se oblékali? (příklady využití zvířat v oděvnictví, z historie odívání, ochrana kožešinových zvířat). Rozmarýnek, pracoviště Domu ekologické výchovy Lipka Brno, zase nabízí
výukový program Musíme se bát?, při němž se hlouběji uvažuje o pověrách a fámách. „Smyslem programu je vyvrátit nepravdivé informace o mnoha živočiších setrvačně přenášené mezi laickou veřejností, a naopak upozornit na konkrétní nebezpečí, která jsou často při pohybu v terénu podceňována. Po hravém motivujícím úvodu seznamujeme účastníky programu s vybranými druhy zvířat pomocí diapozitivů. Prostřednictvím obrázků se zvířaty dělíme živočichy na „pomlouvaná neviňátka“,
„jedovatá zvířata“, „zvířata přenášející nemoci“ a „zvířata způsobující zranění“. Program je založen na bohaté diskusi a ukázkách přírodnin. Fakta jsou aktualizována na základě konzultací s lékaři a zoology i za pomoci odborné literatury,“ komentuje program autorka Dana Kellnerová. Na Chaloupkách, středisku pro vzdělávání a výchovu v přírodě, na Vysočině mohou návštěvníci zažít půldenní program Máme rádi zvířata. V přímém kontaktu se při něm sbližují s domácími zvířaty na dětské farmě. Dovědí se, čím nakrmit, odkud pochází mléko, vajíčka, vlna, kůže. Zachází se tu se zvířaty jako se živými tvory, ne jako se zdrojem surovin. Program Den ve včelíně popisuje Marcela Kočárová: „Jedná se o program pro malé děti, ale protože je to velmi zajímavé a neznámé téma, tak ho lze po úpravách předvést i starším dětem a také dospělým, prostě veškeré laické veřejnosti. Program pro děti se skládá ze tří stanovišť. Děti si navléknou křídla a jako včely "
5
% Pracovní listy Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim
I hledají schované hrnečky se šťávou, které představují rostliny. Zdůrazní se význam opylování pro celý ekosystém. Naučí se i některé rostlinky. Následuje využití medu při vaření, malování perníků a prohlížení včelích preparátů. Pak přijde prohlídka opravdového úlu, ochutnávání medu – je to lék, v lékařství se používá i mateří kašička, vosk, propolis a jed. Seznámí se s celým životem včelstva, s tím, z čeho jsou jednotlivé produkty. Prostě je to všechno o včelách, moc pěkný program.“
N
S
P
I
R
A
C
E
Pražské středisko Toulcův dvůr nabízí například program pro 4.−5. ročník o zvířatech v zájmových chovech a o jejich životních potřebách nebo program pro 2. stupeň základních škol Noemova archa o domestikaci, hospodářských zvířatech a původních plemenech. Olomoucký Sluňákov odpoví žákům druhého stupně na otázku: Proč chodí v kožichu? Středisko TOM Javory v Černuci ve Středočeském kraji nabízí pro děti z 2. stupně program na podobné téma s názvem Teplo v cizím
kožichu. S výrobou a údržbou budek se seznámí zájemci v brněnské Lipce. Jezírka, podchody, transfery, zábrany, vše pro obojživelníky, může představit žákům 2. stupně Sever Litoměřice. Sever Hradec Králové se zas v aktivitě pro 2. stupeň Chození přes čáru zabývá například laboratorními zvířaty. !
Připravila Hana Kolářová ve spolupráci se SSEV Pavučina
Náměty na
Výukový program Práva zvířat
jednoduché hry
Cíl: Program se snaží otevřít velmi rozporuplné otázky, které se týkají práv zvířat. Děti se seznámí s problematikou velkochovů a jejich alternativou – ekologickým zemědělstvím. Dotkneme se tématu pokusů na zvířatech, ale budeme se zabývat i ohroženými a vyhubenými druhy a také mezinárodním obchodem s exotickými zvířaty. V závěru zmíníme i možnosti jejich ochrany formou chráněných území a chovu v ZOO.
! Plný pytel otazníků Z pytlíčku si děti vybírají nejrůznější otázky zaměřené na chov domácích mazlíčků. Při špatné odpovědi vracejí otázky zpět do pytlíčku. ! Přechod žab přes cestu Na hřišti se vyznačí cesta, přes kterou přecházejí děti – žáby ( při tahu k rybníku mohou nést na zádech další žábu). U vyznačeného místa stojí hráč se zavázanýma očima a tleská. Tlesknutí znamená přejezd auta, všechny žáby na cestě jsou zajeté. Hrajeme i zpětný tah. ! Hra na medvědy Určený počet dětí – medvědů hledá ve třídě lístečky – potravu (v prvém kole dostatek potravy pro všechny). V druhém kole se rozhodneme zvýšit na daném území počet chráněných zvířat, prostor a potravní možnosti však zůstanou stejné. Podmínky se pro všechna zvířata zhorší. Marie Janečková Středisko ekologické výchovy Hájenka Kopřivnice
Čas: 3 hod. včetně 15 min. přestávky Program: 1. Úvodní scénka, rozdělení do skupin 2. Vymýšlení práv zvířat ve skupinách 3. Polovina programu: velkochovy, ekozemědělství, pokusy 4. Polovina programu: ohrožené a vyhubené druhy, obchod se zvířaty, ZOO. 5. Výměna skupin 6. Závěr Pomůcky: provázek, hrách, lentilky, talířky, obrázky z velkochovů, biopotraviny (džus, mléko, vejce, jogurt), maňásek, obrázky pokusů, seznam netestujících firem, mapa světa, kartičky s obrázky ohrožených a vyhubených druhů, výstřižky z novin, obrázky, velký balicí papír, barvy, štětce, ukázky tzv. antireklam… Průběh programu: Třídu rozdělíme na dvě poloviny a v každé ještě utvoříme několik malých skupinek, po 4–6, každá skupina se snaží vymyslet, co si vlastně představuje pod slovy „práva zvířat“, a formulovat alespoň 5 takových práv, poté je s celou skupinou dáváme dohromady, píšeme na tabuli. ! SKUPINA A: 1. Hra „na velkochov“ Bez uvedení si zahrajeme „hru“. Účelem je, aby si děti „na vlastní kůži“ vyzkoušely, jaké to je být zvířetem ve velkochovu. Pod stolem vymezíme z provázku jakési „boxy“ (simulace omezeného prostoru), nasypeme do nich hrách (simulace kovového roštu), obcházíme kolem stolu s talířkem, na kterém jsou lentilky, děti se snaží s rukama za zády ulovit potravu čili sníst lentilku (simulace stresu). Je možné zařadit soutěžní prvek. Vzápětí po hře rozebereme s dětmi, jak se při hře cítily, co jim bylo nepříjemné,
6
N
S
P
a naopak, a jestli takovou situaci dovedou k něčemu připodobnit, jestli si myslí, že některá zvířata zažívají podobné pocity apod. Následuje stručné povídání o problematice velkochovů i s ukázkou drastických fotografií z chovu i z transportu. Diskutujeme o možnostech, jak situaci změnit (zlepšení stávajících podmínek), alternativy (ekologické zemědělství, vegetariánství). 2. Ochutnávka biopotravin Opět bez úvodního vysvětlení dáme dětem pro srovnání posoudit vzhled, barvu, vůni a chuť dvojic: biopotravina − potravina z intenzivního zemědělství. Džus a mošt, biomléko a „normální“ mléko; vejce, jablka, jogurty… Vlastní hodnocení zapisujeme do tabulky s kolonkami: potravina − barva − vůně − chuť − celkový dojem Diskutujeme o zjištěných rozdílech a o příčinách. Přiblížíme dětem zásady ekologického zemědělství, případně se zmíníme i o problémech (náročné zpracování, vyšší cena, malý odbyt atd.). Uvedeme značku biopotravin, případně konkrétní místa, kde se dají biopotraviny sehnat. 3. Diskuse o pokusech na zvířatech Lektor uvede problém pokusů krátkou scénkou, vede fiktivní rozhovor vědce a pokusného zvířete (králík – maňásek), snaží se být pokud možno nezaujatý. Následně se děti rozdělí do dvou skupin, jedna se snaží shromáždit argumenty, které hovoří pro pokusy, druhá proti, jedni zastupují vědce, druzí zvířata. Poté obě strany diskutují a předkládají argumenty. Na závěr si povídáme o zbytečnosti testů kosmetiky, jak se dá zjistit, jestli byl výrobek testovaný, uvedeme seznam firem, které netestují. Zmíníme také alternativy prováděných testů (tkáňové kultury, počítačové modely…) ! SKUPINA B: Mapa ohrožených a vyhubených druhů Rozprostřeme mapu světa. Děti mají za úkol rozmístit na mapu obrázky jednotlivých druhů, podle toho na kterém kontinentě žijí (žily). Postupně odebíráme ty živočichy, kteří už byli vyhubeni a označíme, kteří jsou ohrožení. Krátce pohovoříme o příčinách vymírání druhů a pokusíme se spočítat, za jakou dobu vymře určitý počet druhů (tj. určit rychlost vymírání v současnosti), srovnáme s rychlostí vymírání v geologické minulosti. Ochrana zvířat Zmíníme základní možnosti ochrany ohrožených druhů: ochrana ex situ, in situ. Povídáme si s dětmi o významu rezervací, záchranných chovů v zoologických zahradách atd. Hrajeme hru na zoo. Rozdělíme třídu na dvě skupinky, každá dostane kartičku s názvy šesti druhů zvířat (medvěd hnědý, žirafa Rotschildova, emu tmavý, varan komodský, kůň Převalského, ara hyacintový). Každá skupina se stane majitelem zoo a může
I
R
A
C
E
si koupit do své zoo kterékoli z těchto zvířat, zároveň vymýšlí důvod, proč by si dané zvíře do své zoo koupili. Následuje diskuse mezi skupinami a lektorem, probereme jednotlivé druhy a důvody, proč si je skupiny pořídily do zoo, upozorníme že emu tmavý je chyták, protože je to vyhubený druh. Uvedeme, které druhy jsou ohrožené, ale zároveň dobře chráněné na místě, kde žijí (varan), a naopak ty, které zoo mohou zařadit do záchranného programu (kůň) a také ty, kterým se mnohem lépe daří v přírodě (medvěd) atd. „Antireklama“: obchod se zvířaty Lektor uvede fakta, která se týkají mezinárodního obchodu se zvířaty, seznámí děti s obsahem Washingtonské dohody (CITES) a jejím významem pro ochranu druhů. Dále děti dostanou za úkol vytvořit „antireklamu“ ve stylu „Kupte si papouška z Amazonie“ (není drahý, stál jen život tisíců jeho kolegů…). Pro představu ukážeme „antireklamy“ na plakátech (např. plakát Svobody zvířat „Kdo nosil váš kožich před vámi“ apod.). Použijí formu koláže na velký balicí papír: nápisy, obrázky, novinové výstřižky apod. Mohou si vybrat i kterékoli jiné téma z ochrany zvířat. ! Závěr Na závěr je možné zhodnotit v krátké diskusi znovu práva, která jsme sepsali na začátku, příp. porovnat obě skupiny. Petra Šimonová, Simona Krýslová, Tereza Malá Ekola Praha
Ekologická etika Vzdělávací blok, postavení člověka v přírodě (1–4 hod.). Cílem je formování odpovědného chování vůči přírodě a vlastního názoru na postavení člověka v přírodě, eliminace předsudků a fóbií, budování pocitu sounáležitosti s přírodou. ! Seznam ošklivců Na úvod společně vytvoříme seznam živočichů, jichž se účastníci štítí nebo bojí. Postupně každý jmenuje živočicha a vysvětlí, proč mu je nepříjemný. Zapisujeme a sledujeme, který živočich je nejméně oblíbený (byl nejčastěji jmenován). Zkusíme vyjmenovat co nejvíce znaků, které vyvolávají pocit ošklivosti např. velký počet končetin, slizkost, způsob pohybu, cizopasnictví… ! Mýty a skutečnost V další aktivitě se zaměříme na odhalení a vyvrácení mýtů, které jsou o některých zvířatech tradovány. Vytvoříme čtyři skupiny a každá skupinka dostane "
7
I
I
N
S
P
na kartě napsané kritérium, podle kterého má vybrat příslušná zvířata (mohou nás poranit, jsou jedovatá, přenášejí nemoci, jsou neškodná). Na vhodné místo vystavíme obrázky zvířat (krysa, netopýr, slepýš…). Často vyskytujícím se mýtem je, že se netopýr zaplétá do vlasů. U jedovatých zvířat je dobré probrat míru jedovatosti pro člověka, popřípadě zdůraznit, které nemoci mohou přivodit případné komplikace (např. větší ohrožení při uštknutí zmijí u lidí, kteří mají nemocné srdce). Vyjmenujeme situace, při kterých se zvyšuje pravděpodobnost poranění zvířetem (např. obrana mláďat). Snažíme se vystopovat vznik předsudků a fobií vůči zvířatům (vlastní negativní zkušenost, televizní horory…). Vedeme účastníky k tomu, aby si uvědomili, že je dobré dané zvíře rozeznat a něco o něm vědět. ! Hňusáci Pokračujeme malováním “Hňusáků”. Každá skupina má za úkol namalovat nejhnusnějšího tvora na světě. Výtvory vystavíme a každá skupinka svého tvora představí, uvede jeho název, velikost, hmotnost, místo výskytu, způsob obživy. Cílem je ukázat, že na každém živočichovi se dá nalézt něco hezkého a zajímavého. ! Soud zvířat Přijímáme od účastníků návrhy na vyhubení některého z živočichů, potom probíhají obhajoby, v nichž obhájci (často tuto roli přidělujeme těm, kdo sami daného živočicha navrhli) přesvědčují ostatní o významu a potřebnosti jejich klienta. Cílem je ukázat, že každé zvíře hraje důležitou roli v potravním řetězci.
I
R
A
C
E
city. Jako hmatky jsou vhodné: zvířecí srst, rohy, parohy, ulity, lastury, svlečená hadí kůže, ptačí peří. Nakonec nabídneme možnost sáhnout si na neobvyklé živé zvíře – hada. Blok může uzavírat diskusní hra Práva zvířat nebo Postavení člověka v přírodě. ! Práva zvířat Účastníci nejprve individuálně či ve dvojicích a posléze v malých skupinách i v celé skupině eticky hodnotí nabídnutá konstatování, týkající se zacházení se zvířaty, jaké využití zvířat je pro mne ještě přijatelné, kde je hranice nepřijatelného (např. testování zbraní, kosmetiky, léků na zvířatech atd.) ! Postavení člověka v přírodě Obdobným způsobem lze diskutovat nad výroky týkajícími se práv a odpovědností (člověk je pán tvorstva, jeden organismus z mnoha, správcem přírody apod.). ! Bestiář Jako motivaci nebo naopak jako zakončení můžeme použít text z hlubinné ekologie s názvem Bestiář (z knihy Myslet jako hora J. Seeda), který se zabývá vymíráním druhů. Doporučená literatura Kolektiv autorů: PROJECT WILD - manuál projektu. Uherské Hradiště, Junák - středisko Psohlavci Kohák, E. a kol.: Závod s časem Čítanka z morální ekologie Výchova pro budoucnost Lorenz, K.: 8 smrtelných hříchů. Panorama, Praha 1990
! Co máme společného Diskutujeme, zda určitou charakteristiku vykazují rostliny, živočichové, lidé, a zapisujeme do tabulky. Například, zda potřebují světlo, zda se rozmnožují, cítí bolest atd. Aktivita je zaměřená na pochopení společných kořenů člověka a ostatních tvorů a budování pocitu sounáležitosti s přírodou. ! Setkání se zvířaty Následuje setkání se zvířaty – těsný kontakt s živočichy nebo částmi jejich těl formou hmatek v sáčcích či krabicích, kdy se účastníci soustředí na hmatové vjemy a po-
Pecina, P.: Kořeny zla. Nika, Praha 1994 Seed, J. a kol.: Myslet jako hora. Abies Publishers, Prešov 1993 Veselovský, Z.: Chováme se jako zvířata? Panoráma, Praha 1992 Sedláček, K. a kol.: Červená kniha 1-3. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1988 Anděra, M.: Vyhubená zvířata. Aventinum, Praha 1998 Anděra, M.: Ohrožená zvířata. Aventinum, Praha 1998
Program Střediska SEVER Horní Maršov vytvořený s využitím aktivit různých autorů
& ke kvízu na následující straně 1., 2. vlk 3. kočka divoká 4. medvěd brtník foto # Václav Sojka 8
I
N
S
P
I
R
A
C
E
Kvíz: Po stopách vyhynulých živočichů Českého Švýcarska A právě vyhynulým a vyhubeným živočichům byl věnován letošní 4. ročník vědomostní soutěže Za poznáním Českého Švýcarska, kterou společně připravily Národní park České Švýcarsko (www.npcs.cz) a Zoologická zahrada Děčín (www.zoodecin.cz). Vydejte se tedy na pomyslnou vědeckou expedici po stopách těchto živočichů. !
Richard Nagel Správa Národního parku České Švýcarsko, Pražská 52, 407 46 Krásná Lípa. E-mail
[email protected].
Zvířata ve výuce Zvířata do třídy? Umožnit žákům, aby získali vlastní zkušenosti se zvířaty, je neocenitelné, ale třída není ideálním místem pro chov zvířat. Než se rozhodnete použít zvířata pro jakýkoliv studijní účel, měli byste zvážit, jestli: ! Můžete poskytnout zvířatům vhodné prostředí? ! Může si škola dovolit chovat zvířata a platit veterinární poplatky? ! Můžete zvířatům poskytnout ošetření a veterinární péči kdykoli, včetně víkendů a školních prázdnin? ! Bude zvířatům umožněn odpovídající odpočinek bez vyrušování? ! Bude u zvířat zabráněno nekontrolovanému rozmnožování? Pokud se zvířata budou množit, bude zajištěna dostatečná péče o rodiče i mláďata? ! Budou zaměstnanci zodpovědní za zvířata? ! Můžete zajistit, aby každý kontakt studentů a zvířat byl hlídán? ! Je zde nějaké potenciální nebezpečí týkající se zdraví a bezpečnosti studentů (např. zvířecí nemoci, alergické reakce na peří a srst, úraz studentů)?
Pokud nejsme schopni zabezpečit zvířatům vhodné životní podmínky, měli bychom uvažovat o vyučování ochrany zvířat bez chovu zvířat v zajetí. Alternativní pojetí, které podporuje zodpovědný a ohleduplný postoj ke zvířatům, zahrnuje následující možnosti: ! Použití plakátů, knih, videa, modelů a CD-ROMů ke studiu různorodého života zvířat. Jsou to zároveň podněty k hledání jejich potřeb. ! Použití scének, při kterých dochází k pochopení potřeb zvířat z jejich pohledu. Vcítění se do nich. ! Návštěvy parků, lesů, vycházky k rybníkům, pozorování domácích i divokých zvířat a jejich normálního chování v přirozeném prostředí. ! Umožnit zvířatům nalézt si útočiště v areálu školy. Vyhrává akvárium Pokud se rozhodnete pro chov, zásadní otázkou je výběr vhodných druhů zvířat. Pokud přemýšlíme, co skýtá pro školu maximální vzdělávací efekt při co nejmenším riziku nezdaru, musí zřejmě vyhrát akvárium. Nutno připustit, že to není varianta nejlevnější, avšak jednorá-
2. Medvěd brtník O tom, že hluboké lesy a skalní rokle Českého Švýcarska obývali kdysi medvědi, svědčí dnes už pouze některé místní názvy, jako např. Medvědice, Medvědí díra, Brtníky. Poslední huňáč byl v Českém Švýcarsku uloven již v roce 1658. Medvěd byl vůbec první velkou šelmou, která musela ustoupit člověku v boji o „domovské právo“ ve zdejší přírodě. Ale opusťme pochmurný osud bývalého vládce Českého Švýcarska a zaměřme se na jiné téma. Úplné vědecké jméno medvěda zní medvěd hnědý, ale někdy se mu také říká medvěd brtník. Víte, jak vzniklo pojmenování brtník? a) Slovo brtník je odvozeno od slova brnění a znamená tedy něco jako „obrněný medvěd“. b) Pojmenování brtník je odvozeno od slova brť, což je zastaralé označení pro dutý strom. Ve stromových dutinách rády hnízdí včely, jejichž med je pravou medvědí pochoutkou. c) Slovo brtník je zkomoleninou slova brdník, které je odvozeno od názvu českého pohoří Brdy. Medvěd brtník je tedy jméno užívané pro medvědy žijící kdysi v našich " horách.
"
9
Národní park České Švýcarsko: bludiště skal, zadumané soutěsky, ve kterých se čas jakoby zastavil, romantické vyhlídky, hluboké lesy. A také jeho tajemní zvířecí obyvatelé. Při troše štěstí lze některé z nich i přímo pozorovat. Ovšem řadu druhů již v Českém Švýcarsku neuvidíme. Mnoho zvířat vymizelo v důsledku rušivé činnosti lidí, spoustu druhů vzal čas a vyhynuly vlivem změn podnebí nejen v Českém Švýcarsku. Kde že jsou mamuti, jeskynní medvědi a srstnatí nosorožci z doby ledové… Některé druhy živočichů se však ještě před pár lety ve zdejší přírodě běžně vyskytovaly a my všichni v Národním parku doufáme a usilujeme o to, aby se k nám zase vrátily.
1. Potulný paroháč První tajemné zvíře je proslulé svými dalekými toulkami krajinou, díky kterým se v posledních letech opět navrací do české přírody. V Českém Švýcarsku ho ale dnes již bohužel nenajdeme. Poslední kus zde byl uloven r. 1570. Pokud bychom chtěli tohoto statného kopytníka s lopatovitými parohy vidět, museli bychom se za ním vypravit až na jih Čech na Třeboňsko. Kdo ví, jestli se ještě někdy objeví ve zdejších lesích… Jak se toto zvíře jmenuje? a) Sob polární b) Daněk skvrnitý c) Los evropský
I
3. Pravěká „kráva“ Pokud bychom žili v pravěku a podívali se jen pár kilometrů za hranice dnešního Národního parku České Švýcarsko na travnaté pláně rozprostírající se po obou stranách řeky Labe, určitě bychom na nich často vídali stáda velkých zavalitých kopytníků. Na první pohled by nám tato zvířata s dlouhými štíhlými rohy určitě připomínala naši domácí krávu. A není divu. Vždyť zvíře, o kterém je řeč, je přímým předkem skotu domácího. Bylo současníkem pravěkých lovců, ale poslední jedinci přežili v Evropě až do 17. století. Víte, jak se tato „pravěká kráva“ jmenuje? a) Pratur b) Bizon c) Praskot 4. Postrach červených karkulek Snad o žádné jiné šelmě si lidé nevymysleli tolik nepravdivých pověstí a zkazek o její lstivosti a krvelačnosti jako o vlkovi. Člověk a vlk – dva odvěcí rivalové. I v Českém Švýcarsku, kde se dříve vyskytoval v hojném počtu, musel vlk nakonec ustoupit. Dnes už zbylo jen pár místních názvů (Vlčí rokle, Vlčí Hora). Lapací jámy, střelné zbraně a likvidace rozsáhlých divokých lesů znamenaly pro tuto nádhernou psovitou šelmu pohromu. Zkusíte odhadnout, ze kterého roku pochází údaj o posledním zastřeleném vlku v Českém Švýcarsku? a) 1918 b) 1759 c) 1964 5. Vládce skal České Švýcarsko je se svými nepřístupnými skalními věžemi jako stvořené pro hnízdění mnoha ohrožených ptačích druhů. Všichni se můžeme radovat z toho, že v Národním parku pravidelně vyvádí svá mláďata tak vzácní opeření obyvatelé skal, jako je například čáp černý, výr velký, či dokonce sokol stěhovavý. Ovšem jeden majestátný dravec tu dnes již chybí. Byl to statný hnědě zbarvený pták s rozpětím křídel až přes 2 metry. Musela to být krása pozorovat jeho plachtící siluetu nad Pravčickým do-
N
S
P
I
R
A
C
E
zová investice může sloužit dlouhé roky. Akvárium je celý malý ekosystém, byť uměle vytvořený a udržovaný. Už samotné plánování, čím a v jakém pořadí akvárium osadíme, přiměje děti přemýšlet o vzájemných vztazích mnoha organismů. Je to zkrátka výborné praktikum z ekologie, které mohou absolvovat i prvňáčci. V návalu nadšení nesmíme zapomenout, že po osazení rostlinami musí akvárium na své první obyvatele alespoň týden (lépe však i tři týdny) čekat, aby se podmínky v něm ustálily. Teprve pak do něj můžeme vypustit paví očka, zebřičky, mečovky či jiné „začátečnické“ druhy. Obecná zásada, že zvířata se nesmí překrmovat, platí v akvaristice dvojnásob. Voda se od zbytků krmení rychle zakalí a obyvatelé akvária mohou uhynout. Ze savců je vhodné zaměřit se na menší a krátkověké druhy, které jsou méně náročné na prostor, přitom je možné chovat je i ve skupinkách. V úvahu přicházejí například křečíci (jsou přátelští, nekoušou a mají řadu hezkých barevných variet), pískomilové či bílé myši. Pokud škola nemůže pořídit akvárium a na větší zvířata nemá vhodné podmínky, zkusíme si vybrat z bezobratlých živočichů. Chov strašilek či pakobylek zvládne opravdu skoro každý. Krmí se listy ostružiníku a maliníku, případně ibišku, rododendronů či břečťanu. Takovou potravu lze snadno obstarat, přičemž maliník můžeme na zimu zmrazit do zásoby děti a rodiče jistě rádi pomohou. Méně známí mezi laiky, ale chovatelsky vděční jsou obrovští suchozemští plži rodu Achatina. Ovšem pozor, rádi žerou nejen mrkev, salát a pampeliškové listy, ale také papír, proto terárium dobře přiklopíme a zatěžkáme (mají velkou sílu). Kvůli „mazlení“ nelze příliš doporučit ptáky. Tělesný kontakt s člověkem je jim většinou spíše nepříjemný. Řadě z nich nedělá dobře ani střídání mnoha lidí, kteří se o ně starají. I když existují výjimky, stále platí, že jsou vhodnější pro domácí chov než do školy. Plánujeme zookoutek Do plánování zookoutku je samozřejmě vhodné zapojit děti. Získávání informací o vhodných zvířatech a jejich životních nárocích může být skoro stejně zajímavé jako samotný chov. Z čím širší-
ho spektra živočichů budeme vycházet a čím opatrněji budeme nápady dětí usměrňovat, tím více se toho naučí. Na druhou stranu nenecháme děti nekonečně dlouho tápat a snít o něčem, co není reálné. Vhodné je zařadit ve správnou dobu třeba besedu s odborníkem nebo návštěvu chovatelského kroužku, což nám umožní v rozhodování pokročit. V neposlední řadě seznámíme děti se zákony, které se chovatelství dotýkají. Především je to Zákon na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb. v platném znění, poslední novelizace v r. 2004). Důležitý je i tzv. Zákon o CITES (zákon č. 16/199 Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, spolu s vyhláškou č. 82/1997, ve znění upraveném vyhláškou č. 332/ 2003). Základní smysl těchto právních norem pochopí i žáci na prvním stupni základní školy. Větší děti můžeme pobídnout, aby potřebné informace získaly samy a seznámily se i s organizacemi a institucemi, které se touto problematikou zabývají. Krmení živou potravou? Jedním z obrovských etických dilemat chovu zvířat nejen ve škole, ale i doma nebo i v zoologické zahradě je krmení živou potravou. Chovat jedno zvíře za cenu stresu, bolesti a utrpení velkého počtu zvířat jiných je pro mnoho lidí, kteří by rádi chovali například některé druhy plazů, nepřijatelnou situací. Argument, že „v přírodě to tak chodí“, je pravdivý jen do určité míry. V přírodě se stávají jedna zvířata oběťmi druhých, ale je to souboj, kde si zvířata měří své síly, využívají svých schopností a lov zdaleka vždy nebývá úspěšný. Potenciální oběť totiž často zvítězí a dokáže utéci. V teráriu nebo v kleci je výsledek předem dán. Když se myška strachy třese v rohu terária, protože had ještě nemá dostatečný hlad, aby ji snědl, ale ona cítí, že je ve smrtelném nebezpečí, avšak nemá šanci utéci, je to situace na hony vzdálená tomu, jak to v přírodě chodí. Z férového souboje v přírodě jsme udělali beznadějné obětování zaživa. Přitom dokážeme eticky myslet, známe smysl pro spravedlnost, soucit se slabými − jsou to rysy, na kterých si zakládáme a které příroda nezná. Proč jsme tedy krutější než ona sama?
10
Je tu ještě jeden problém, který se netýká jen krmení živou potravou. Často totiž chovanému zvířeti dáváme zvíře, které je na mnohem vyšším stupni vývoje – krmit plaza savcem je v určitém směru absurdní… Jeden je exotický a vzácný. Druhý může být nesrovnatelně inteligentnější, je schopen pociťovat strach a bolest. Má ale tu smůlu, že je obyčejný a běžný. Měli bychom takto ke zvířatům přistupovat? Zvířata na školním pozemku ano Je velkou výhodou studovat zvířata v jejich přirozeném prostředí, proto nelze než doporučit správcům školních pozemků, aby podporovali život divokých zvířat. Mnoho škol má prostory, které jsou atraktivní pro nejrůznější druhy zvířat, od motýlů a ptáků až k čolkům a ježkům. Při správě školních pozemků způsobem, který podporuje život divokých zvířat, můžeme studovat normální chování zvířat bez jejich ohrožení. Žáci by si měli osvojit svůj vlastní „kodex chování“, který by měl směřovat k zajištění následujících bodů: ! Minimální vyrušování zvířat a poškozování jejich domovů. ! Pozorování provádět ohleduplně, s minimálním hlukem a bez náhlých pohybů. ! Děti se nesmějí přímo dotýkat zvířat. ! Zvířata se nesmějí přemisťovat. Je možné na krátkou dobu přemístit
N
S
P
I
R
A
C
E
hmyz, jestliže jej vezmeme na kameni, dřevě nebo listu a umístíme na podložku, která připomíná jejich přirozené prostředí. ! Kameny, kmeny atd. přemisťujeme opatrně. ! Ochrana zvířat má vždy být na prvním místě. Zvířata a školní výlety Návštěva míst, kde mohou žáci vidět zvířata, je motivací pro výuku ve třídě. Zoologické zahrady, farmy či přírodní rezervace jsou vhodná místa, do kterých můžete zavítat v rámci výuky o ochraně zvířat. Návštěva těchto míst by měla být strukturována tak, aby se otázky ochrany zvířat dostaly do popředí. Žákům by se mělo zdůraznit, aby se zamysleli nad kvalitou prostředí, ve kterém zvířata žijí, a nad tím, jak je o ně, zvláště v zajetí, postaráno. Nepodporujte svou návštěvou místa, kde je ochrana zvířat kompromisem. Nejlepším místem pro studium zvířat je jejich přirozené prostředí, kde je minimalizováno jejich možné utrpení. !
Veronika Kinasová, Lubomíra Chlumská (Nadace na ochranu zvířat),
Eva Rázgová (Iris, o. p. s., společnost pro osvětu a vzdělávání
Jak nakupovat ohleduplně Na mnoha místech tohoto čísla Bedrníku se hovoří o tom, jak se zachází se zvířaty. Zamýšlíme se nad tím, co je pro ně dobré a co špatné a co by se mělo změnit. Následujících informace jsou věnovány tomu, jak může životy zvířat ovlivnit každý z nás, a to ve svém každodenním životě – při nákupu těch nejzákladnějších věcí, potravin a výrobků každodenní potřeby. Především biopotraviny Drtivá většina potravin živočišného původu, které se běžně prodávají v obchodech, pochází od zvířat, která jsou chovaná v intenzivním zemědělství, kde jsou zvířata nucena žít v podmínkách naprosto nevyhovujících jejich potřebám. Mnohem šetrnější vůči zvířatům je ekologické zemědělství, které více respektuje jejich přirozené potřeby. Největší sortiment biopotravin rostlinného i živočišného původu samozřejmě naleznete v prodejnách zdravé výživy. Tyto
prodejny také nabízejí mnoho druhů různých bezmasých potravin např. tofu (sojový tvaroh - bohaté na bílkoviny, vápník, železo), tempeh (vyroben z fermentovaných sojových bobů, bohatý na bílkoviny), seitan (pšeničná náhražka masa, také bohatý na bílkoviny), sojové mléko, sojové jogurty atd. Již připravenou svíčkovou omáčku a guláš (oboje čistě rostlinného původu, se seitanem nebo tofu) prodává také Delvita. V běžných obchodech, supermarketech a hypermarketech se z biopotravin živočišného původu prodávají zatím pouze bi-
lem… Tlak civilizace ho však odtud vyhnal. Jak se jmenuje tento dravec? a) Orlosup bradatý b) Orel mořský c) Orel skalní 6. Konec tokání v Českém Švýcarsku I další vyhubený živočich patří mezi ptáky. Kdysi hojný obyvatel nepřístupných lesních hvozdů zcela vymizel teprve před pár lety (poslední důkaz o jeho výskytu v Českém Švýcarsku máme z roku 1983). Byl to statný brach se silným zahnutým zobákem, tmavým kovově nazelenalým peřím a červenými masitými výrůstky nad očima. Již od dob hraběte Kinského bylo touhou každého lovce skolit, zvláště během toku, nějakého toho dospělého kohouta. Tyto události nám dnes připomíná pojmenování bývalé lovecké chaty „Na Tokání“. O jakém ptačím druhu byla řeč? a) Tetřev hlušec b) Tetřívek obecný c) Jeřábek lesní 7. Pod kopyty koní Před několika stoletími se příroda Českého Švýcarska velmi lišila od dnešní podoby. Stručně lze říci, že zde bylo více listnatých lesů a hlavně méně lidí. Ještě zde bylo místo pro všechny... Ovšem řada druhů zvířat pod tlakem člověka vymizela. Asi nejvíce utrpěli velcí savci. Většina z nich patří už dnes minulosti. V krajině pozměněné člověkem je nahradila stáda domácích zvířat. Ale ještě ve středověku se např. po lesích a pláních celé Evropy pohybovala stáda divokých koní, předků dnešního koně domácího. Víte, jak se toto zvíře jmenuje? a) Mustang b) Tarpan c) Mezek 8. Pralesní obr Listnaté pralesy podél Labe obýval kdysi také jeden druh mohutného rohatého kopytníka. Šlo skutečně o majestátné zvíře dosahující hmotnosti až 1000 kg, délky přes 3 metry a výšky až 2 m. Zaslechnout v pralese s dusotem se ženoucí stádo těchto obrů musel "
"
11
I
I
N
S
P
I
R
A
C
E
ojogurty (4 příchutě) a biomléko Olma. Obecně největší sortiment biopotravin a vegetariánských potravin mají Delvita a Tesco. Z masa je v supermarketech a hypermarketech běžně k dostání biohovězí. Biovepřové maso se prodává jen na několika místech v Praze, například v bioprodejně Albio, Dejvická 26, Praha 6 (kde je k mání i hovězí maso). Ostatní druhy masa se zatím prodávají pouze v přímém prodeji na ekologických farmách. Čerstvé mléčné výrobky, vejce či med je také možné nakoupit prostřednictvím tzv. klubů přátel ekofarem. Tyto kluby dovážejí potraviny přímo z ekologických farem. Objednáte si a zpravidla jednou za týden až měsíc si potraviny můžete vyzvednout. Kluby se nacházejí například v Praze, Brně, Olomouci, Chrudimi a Českých Budějovicích. Nejlépe se dají čerstvé biopotraviny nakupovat přímo ze dvora na ekologické farmě. Mnozí z vás možná ve svém okolí nějakou ekofarmu mají. Seznam ekofarem najdete na stránkách Pro-bio www.pro-bio.cz nebo KEZ (Kontrola ekologického zemědělství) www.kez.cz. Na rozdíl od zahraničí u nás zatím není zaveden nějaký systém a certiÞkace chovů, jehož výhradním cílem by bylo stanovit a zaručit vyšší standard životní pohody (welfare)zvířat. Existují však jednotlivé výrobky, které splňují lepší podmínky – např. je možno zakoupit pod různým označením kuřata, která byla chována v méně intenzivním a pro kvalitu života zvířat lepším chovu, např. v Carrefouru je to Zlaté kuře. Při nákupu si sami můžete vybrat, jaké potraviny koupíte, kterého chovatele tak podpoříte a jakou cenu pro vás má život zvířat v přijatelných a humánních podmínkách. Nejsou potraviny, které byste chtěli koupit, ve vašem obchodě, supermarketu či hypermarketu k dostání? Požádejte obchod – formou schránek na připomínky zákazníků, zákaznických linek, řekněte své přání prodavačům. Jste zákazník, a tedy pán, prodejce udělá vše pro to, aby vám mohl vyjít vstříc, zvlášť když zájem bude znatelný.
být opravdu nezapomenutelný zážitek. Ovšem je tomu již dávno, co se naposledy proháněli zdejšími lesy. Lidé je vyhubili již kolem roku 1000 n. l. a v celé Evropě dnes žije ve volné přírodě jen pár desítek kusů. Jaké je jméno tohoto pralesního obra? a) Bizon b) Zubr c) Pižmoň 9. Divoká „míca“ Všichni jistě známe domácí kočky spokojeně se vyhřívající před domem nebo na okenní římse. Ale možná někoho překvapí, že smíšené lesy Českého Švýcarska obývala ještě v první polovině minulého století blízká příbuzná našeho „domácího mazlíčka“ – kočka divoká. Poslední údaj o jejím výskytu pochází z roku 1934. Oba druhy jsou si velmi podobné, ale přeci jen se něčím liší. Víte, jak je kočka divoká velká? a) Kočka divoká je menší a štíhlejší než kočka domácí. b) Oba druhy jsou přibližně stejně velké. c) Kočka divoká je větší a mohutnější než kočka domácí. 10. Obrněný plaz Zní to sice neuvěřitelně, ale přeci je to pravda: ve slepých ramenech řek a říček, mělkých prohřátých tůních a na mokřadních loukách Českého Švýcarska žily ještě na konci 19. století želvy! V té době však lidé začali mokřady vysoušet, narovnávali a vybetonovali koryta potoků a řek, a želvám tak postupně zmenšovali jejich životní prostor, až je nakonec úplně vyhubili. Víte, jaké je celé jméno tohoto druhu želvy? a) Želva pobřežní b) Želva bahenní c) Želva říční
Řešení: 1c, 2b, 3a, 4b, 5c, 6a, 7b, 8b, 9c, 10b !
Vejce V Evropské unii by měla od 1. ledna 2004 prodávaná vejce nést na obalu označení, z jakého typu chovu pocházejí. U nás totéž začalo platit naším vstupem do EU 1. května 2004. Označení zahrnují text na
obalu vajec a číselný kód přímo na vejcích (delší číslo, z něhož číslo na prvním místě označuje způsob chovu): ! Vejce z chovu v klecích – text „Vejce nosnic v klecích“ a kód „3“ ! Vejce z chovu na podestýlce – text „Vejce nosnic v halách“ a kód „2“ ! Vejce z volného výběhu - text „Vejce nosnic ve volném výběhu“ a kód „1“ ! Vejce z ekologických chovů - kód „0“ Většina slepic v Evropě je chována v tzv. bateriových klecích. Tento způsob chovu je nejlevnější, nejvíce rozšířený, ale nerespektuje podmínky pro welfare (životní pohodu) zvířat, naprosto totiž opomíjí přirozené potřeby slepic. Velká většina vajec v obchodech pochází od slepic z těchto chovů. Nápisy jako čerstvá vejce, výběrová vejce apod. nesvědčí nic o způsobu, jakým byla zvířata chována a často se objevují právě na vejcích z intenzivních velkochovů. V chovu na podestýlce se mohou slepice volně pohybovat, na podlaze je podestýlka, mohou stát na hřadech a snášet vejce do hnízd. Vejce z toho chovu jsou o něco dražší, již se běžně prodávají v obchodech a nesou označení „vejce od slepic chovaných na podestýlce“. V systému chovu s volným výběhem mají slepice možnost pobývat v hale nebo ve výběhu. Do této skupiny je také možno zařadit tradiční chov slepic na dvorku. Běžný domácí chov slepic spolu s ekologickým chovem je pro slepice nejlepší. Vejce od slepic z venkovního výběhu se v obchodech zatím neprodávají, jsou k mání od lidí chovajících slepice na vsi. V ekologickém zemědělství slepice musejí mít prostor k hrabání, ke snášení vajec do hnízda, popelení se, možnost hřadování a celodenní přístup do výběhu vždy, když to počasí dovolí. Ekologický chov slepic se u nás teprve rozvíjí. Biovejce jsou k mání v některých bioprodejnách (v Praze např. Albio, Truhlářská 20, Praha 1) anebo se dají koupit přímo na ekologické farmě.
Kosmetika se testuje na zvířatech Skutečnost, že by zvířata měla trpět například kvůli krému na obličej či barvě na vlasy, se pro čím dál více lidí stává z etického hlediska nepřijatelnou. Snaží se vyhledávat kosmetiku, která nebyla na zvířatech testována. Otázka, co to je kosmetika netestovaná na zvířatech a jaké Þrmy netestují, je poměrně složitá. Existuje mnoho
12
seznamů netestované kosmetiky, které se mezi sebou liší. Je to tím, že pro každý seznam si sestavovatelé určili jiná kritéria. Orientovat se v této oblasti je pro spotřebitele velmi těžké také proto, že výrobci mnohdy označují své produkty množstvím zavádějících a nejasných tvrzení. Zákony ČR i jiných zemí ukládají, že se všechny nové chemické látky (tj. v tomto případě složky kosmetického výrobku) musejí vyzkoušet na zvířatech, zatímco hotový kosmetický výrobek se už na zvířatech testovat nemusí. (Od roku 2007 bude v EU testování kosmetických složek na zvířatech zakázáno. Může však docházet k tomu, že látka bude vyzkoušena na zvířeti pro použití v jiné oblasti než kosmetice a později bude v kosmetice používána.) Na zvířatech se provádějí testy toxicity (akutní orální toxicita, test oční a kožní dráždivosti a další), ostatní testy se provádějí jinými metodami. Je tedy bohužel nutno konstatovat, že zcela netestovaná kosmetika neexistuje, složky každého kosmetického výrobku byly s největší pravděpodobností někdy v minulosti na zvířatech otestovány. S tímto faktem nemůže žádná kosmetická Þrma nic dělat, avšak i v této situaci se mohou k testování různé Þrmy stavět naprosto rozdílně. Některé otázka testování na zvířatech nezajímá a vyvíjejí neustále nové a nové přípravky obsahující nové složky, které musejí nutně testováním na zvířatech projít. Jiné Þrmy alespoň žádné testování neobjednávají a neprovádějí a použijí prostě některou z tisíců už existujících látek. (Samozřejmě však stále do určité míry k vyvíjení látek nepřímo vybízejí jako potenciální zájemci o jejich využití). Seznam těchto Þrem můžete najít na internetových stránkách Nadace na ochranu zvířat www.ochranazvirat.cz.
Kosmetika bez krutosti A nakonec jsou Þrmy, které zaujaly k otázce testovaní jasné etické stanovisko například tím, že neiniciují ani nepřímo vývoj nových látek. Pro všechny složky, které ve svých výrobcích použijí, si stanovily jasnou časovou hranici (cut-off date). Látky otestované po tomto datu nepoužívají, aby nijak nepodporovaly žádné novější testování. Právě podle těchto kritérií se řídí Humánní kosmetický standard (Humane Cosmetic Standard), podle něhož je sestaven seznam kosmetiky bez krutosti společnosti BUAV (British Union for the Abolition of Vivisection) a ECEAE (European Coaliti-
N
S
P
I
R
A
C
E
on to End Animal Experiments). K tomuto standardu se přihlásily stovky kosmetických Þrem po celém světe, zde uvádíme ty z nich, které jsou dostupné v ČR: Alcina, L´Occitane, Louis Widmer, Mary Kay, Montagne Jeunesse (V), Phytomer, Weleda (V). Značky Montagne Jeunesse a Weleda navíc představují kosmetiku splňující vegetariánský standard (tj. kde nebyly použity suroviny ze zabitých zvířat – například sádlo, norkový olej a mnoho dalších). Kde se dají koupit: L´Occitane – Country Life, např. Melantrichova 15, Praha 1. Weleda – prodejna Lidická 28, Praha 5, prodejny zdravé výživy, lékárny (www.weleda.cz). Montagne Jeunesse – drogerie, prodejny s přírodní kosmetikou. Louis Widmer – lékárny. Alcina, Phytomer – kosmetické salony, parfumerie. Pokud nechcete podporovat zbytečné utrpení zvířat kvůli kosmetice, je obecně dobré:
! Vyhnout se v kosmetice novinkám s obsahem nějakých nových složek, které byly nutně otestovány na zvířatech. U velkých nadnárodních Þrem je největší pravděpodobnost, že budou takovéto novinky vyvíjet. ! Kupovat kosmetiku co nejvíce přírodní, která obsahuje málo složek. Skutečně přírodní kosmetiky není mnoho (navzdory tvrzení výrobců na obalech), u nás je to například již zmíněná Weleda. Je vždy dobré číst pozorně údaje o složení - i tzv. přírodní kosmetika může obsahovat konzervační látky, barviva či UV Þltry, které byly nutně na zvířatech otestované. Více informací naleznete na www.buav.org, www.eceae.org. !
Lubomíra Chlumská, Nadace na ochranu zvířat
Informační centrum ALBIO o ochraně zvířat, ekologickém zemědělství a zdravém a ekologicky šetrném životním stylu Zajímá vás: ! Co můžeme udělat pro to, aby zvířata mohla žít lépe? ! Jak poznat výrobky ekologického zemědělství, které je šetrnější ke zvířatům? ! Jsou pokusy na zvířatech nezbytné a znamenají opravdový přínos pro lidstvo? ! Chcete se dozvědět více o kosmetice netestované na zvířatech? ! Jak se odpovědně a správně starat o svého čtyřnohého přítele? navštivte nás v infocentru v zadní části restaurace Albio Truhlářská 20, Praha 1 Tel. 222 325 424
[email protected] Otevřeno pondělí až pátek od 11 do 19 h. Materiály jsou přístupné po celou dobu, kdy je otevřena restaurace, tj. pondělí až sobota od 11.00 do 22.00 hodin. Rádi vám poskytneme informace také telefonicky, e-mailem nebo poštou. Pracovníky Nadace na ochranu zvířat, kteří vám odpoví na konkrétní otázky týkající se ochrany zvířat, zde najdete v úterý a ve středu od 11.00 do 15.30 hodin V Infocentru najdete ! Brožury, letáky a časopisy ! Knihy ke studiu v čítárně ! Knihy a videokazety k prodeji Infocentrum provozují Pro-bio Liga, Nadace na ochranu zvířat a Aperio. Přijďte si posedět a počíst v knížkách a časopisech. V infocentru – tj. zadní části restaurace – není povinná konzumace.
13
I
P R O M Ě N Y Co jsou a kde se vzala
Zvířecí práva Když v roce 1999 Nový Zéland jako první stát na světě do svého právního řádu přijal práva lidoopů, byl to čin tak bezprecedentní a dostalo se mu takové mediální pozornosti, že to jistě přivedlo mnoho lidí k otázce, kam svět spěje. Pro mnohé to byl podnět k hlubšímu zamyšlení nad obecně se rozšiřujícím pojetím práv.
Homo troglodytes Co se vlastně stalo? Americký genetik Morris Goodman dospěl k závěru, že genetická informace člověka a šimpanze se liší jen v 0,6 procenta písmen dědičné abecedy. Vlastně bychom měli spíš než lidoop šimpanz říkat člověk šimpanz. Po Goodmanově návrhu přeřadit šimpanze do rodu Homo zesílily hlasy požadující pro lidoopy základní lidská práva. „V Deklaraci o lidoopech byla už dříve vyhlášeno „společenstvo rovnocenných“ složené z orangutanů, goril, šimpanzů a lidí… Deklarace stanoví, že nikdo z příslušníků „společenstva rovnocenných“ nesmí být zabit (s výjimkou zabití v sebeobraně) a nesmí mu být způsobována újma ani v případě, že by tím prospěl jiným příslušníkům „společenství“. Naplnění druhého z požadavků by postavilo mimo zákon jakékoli pokusy na lidoopech,“ shrnuje web animalrights. Novozélandské právo neakceptovalo pouze jeden z požadavků deklarace, podle nějž „nesmějí být lidé ani lidoopi zbaveni osobní svobody bez spravedlivého soudu, a pokud by byli uvězněni neprávem, musejí být propuštěni. Lidoopi i člověk mají mít právo na odvolání proti rozsudku, který je zbavil osobní svobody, a nejsou-li toho schopni, má se jim dostat právního zástupce,“ citujme ještě jednou web animalrights. V roce 2003 si média zase všímají, že Švýcarsko dalo zvířatům právní status. Psi, kočky, andulky a veškerá doma chovaná zvířata přestala být považována za předmět. Získala postavení „živých bytostí, které mají city a mohou trpět“. Například v případě rozvodu se má soudce řídit „zájmem psa“ a přiřknout ho tomu, kdo bude schopen zajistit zvířeti lepší péči.
Zvířecí práva jsou na postupu, ale realita zůstává převážně drsná, krvavá a často beznadějná. Náš nejbližší příbuzný šimpanz zřejmě vyhyne během příštích padesáti let. Více než ubývání domovských pralesů a nemoci ho překvapivě ohrožuje lov na maso. „Bushmeat“ divoce žijících jedinců však neshánějí především domorodci, kteří by byli na takovém zdroji výživy závislí, ale například zaměstnanec francouzského ministerstva. Lidoopy ohrožuje i kácení lesů a nemoci. Zdaleka nejvíc je však třeba alespoň nějakých práv zvířatům, která bezprostředně „slouží“ člověku. Karteziánská šlamastyka Přestože v době vznikající zemědělské společnosti bylo postavení a vztah člověka k přírodě zhola bojem o přežití, „můžeme předpokládat, že v prvních
předlouhá: Pythagoras, Aristoteles, Tomáš Akvinský, „praktikující“ humanista a milovník všech živých tvorů František z Assisi, Descartes, Shaftesbury, anglický morální Þlosof, Rousseau, Kant, psychologové Freud a Jung, Mahatma Gandhí a nově například současný americký Þlosof Tom Regan. René Descartesovi se často přičítá, že zvířatům vzal duši. Podle českého odborníka na ekologickou etiku doktora Vladimíra Šilera ale Descartes nic nezavinil. Jen „pojmenoval to, co se odehrálo po zhroucení středověku v průběhu renesance: rozpolcení skutečnosti, odcizení člověka a přírody… Descartes popsal ono rozcestí, na němž se evropský duch vydal směrem, který nás dovedl až k tomu, že naše předškolní děti malují Þalovou krávu, protože jediná bezprostřední zkušenost, kterou s krávou mají, je z televizní reklamy; že kuřatům ve velkokapacitní drůbežárně dodává potravu bez doteku lidské ruky automatická linka a že tatáž automatická linka jim pak v masokombinátě bez doteku lidské ruky uřízne hlavy; že maminka dítěte, které si na pískovišti hraje s křečkem tak nešetrně, až mu zlomí nožičky, odpoví paní, která jí to vytkne − no bóže, vždyť to stálo jen 16 korun!“
Opravdu morální je jen ten, kdo zachraňuje veškeré živočichy, kterým může pomoci a který se střeží ublížit živým stvořením. Neboť život jako takový je svatý. Etika znamená neohraničenou zodpovědnost za vše, co je živé. Albert Schweitzer, lékař, filozof, nositel Nobelovy ceny za mír (1875–1965) vesnických společenstvích dospěli někteří muži či ženy k určitému stupni úcty k životu a k soucitu, tj. k touze vyloučit zbytečné strádání u vybraných druhů zvířat,“ píše přední odborník na welfare neboli pohodu zvířat John Webster, profesor veterinární fakulty Univerzity v Bristolu. Řada myslitelů, kteří se zabývali vztahem člověka ke zvířatům, by byla
„Vytržení“ moderního člověka z přírody se ale dá právě tak pojmenovat jako „povznesení“. Touto dobou velká část lidstva přestává bezprostředně a dennodenně bojovat o přežití jedince. Nová situace umožňuje a zároveň vyžaduje nový etický přístup k přírodě a všem jejím součástem. „Ve většině tradičních etik přežívá zkušenost prehistorických fází vývoje a starověkých kultur, kdy člověk vnímal
14
P přírodu jako svého nepřítele nebo mocnějšího konkurenta. Proto boj proti přírodním silám, jevům, bytostem byl chápán jako eticky pozitivní. Tato etika nám v kulturní paměti stále ještě doznívá, přežívá v našich pojetích hodnot i v archetypech nevědomí. Ukazuje se, že dokonce někdy tato tradiční etika je brzdou dalšího vývoje lidstva…, protože kořistnický a nepřátelský vztah k přírodě není možno uplatňovat donekonečna, planeta má jen omezené možnosti. Proto musíme vytvářet zcela nové hodnoty, nabízet nové motivace,“ shrnuje Vladimír Šiler. Kulturně předávaný atavismus o nepřátelské přírodě ilustruje jiný slavný autor a guru ochránců zvířat Peter Singer říkankou: „Mámo, táto, v komoře je myš. Pustíme tam kocoura, on tu myšku vyšťourá.“ Kdo z nás ji nezná? Kdo z nás se nad ní někdy zamyslel? Z dějin soucitu a odpovědnosti Pojetí humanity se rozšiřuje, jak stoupá lidský blahobyt. „V hlubokém dávnověku poskytovali lidé ochranu bližních jen členům vlastního rodu. Pozvolna se okruh bližních rozšiřoval,“ soudí profesor Erazim Kohák. Američané si v devatenáctém století uvědomili, že černoši nejsou domácí zvířata, jak je většina společnosti do té doby vnímala. Feminismus vyzval k úsilí o rovná práva ženy. Teď jsou na řadě obratlovci. (Existuje extrémní podoba “humanismu“, která přiznává právo na život i bakteriím a virům…) Pohybujeme se však stále spíš v kultuře křesťanských tradic. Podobně islám je, jak píše dr. Šiler, výrazně „denaturalizované“ náboženství. Zato například indické duchovní tradice vnímají člověka jako rovnocennou součást
R
O
M
Ě
N
Y
koloběhu života v přírodě a zvířatům přiznávají mimořádnou úctu. O hloubce současného obratu svědčí docela běžná situace. Ještě před pár desítkami let se děti učily ve školách bez jakéhokoli zpochybnění, že vydra, liška, jestřáb, slimák či mandelinka jsou škůd-
šilo lidstvo více než práva zvířat konßikty uvnitř vlastního druhu. Po skončení druhé světové války se zemědělci dostali pod sílící ekonomický tlak na „výrobu“ levnějších potravin včetně masa, na zvyšování produktivity chovů. Nenápadně, aniž by si to drtivá většina lidí uvědomo-
Dokonalý člověk neznamená nic, pokud nešíří dobré skutky, pokud neutěšuje zarmoucené lidi i zvířata. Buddha, myslitel, reformátor staré Indie (563–483) ci. Dneska tak vnímá zvířata méně lidí. Podle toho, jak často je citován výrok Jeremy Benthama (1748−1832), právě on odstartoval moderní hnutí na ochranu zvířat. Pregnantně zformuloval: „Otázkou není, zda mohou myslet nebo umějí mluvit, ale zda mohou trpět?“ Podle Petera Singera byl anglický Þlozof a právník Bentham „pravděpodobně první, kdo označil „nadvládu člověka“ spíše za tyranii než za legitimní vládu“. V roce 1824 vznikl v Anglii první spolek na ochranu zvířat, z nějž se později stala Královská společnost pro prevenci krutosti na zvířatech (RSPCA). Británie přijala v roce 1911 jako první země zákon na ochranu zvířat − The Protection of Animals Act. Ten deÞnuje krutost jako „působit zbytečné utrpení vykonáním nebo zanedbáním jakéhokoli činu“. V první polovině dvacátého století ře-
vala, nebývalé množství tvorů začalo žít v nepředstavitelně těžkých podmínkách průmyslových velkochovů. Ale současně s tím v 50. letech vznikly první dvě organizace na ochranu zvířat, které v mezinárodním měřítku organizovaly kampaně na pomoc zvířatům. Později se sloučily pod jménem Světová společnost pro ochranu zvířat (WSPA). Průlom na poli ochrany hospodářských zvířat způsobila kniha Ruth Harrisonové Zvířata jako stroje (Animal Machines). Poprvé veřejnosti ve Velké Británii odhalila realitu intenzívního chovu zvířat. Podle ní „krutost je přiznána jenom tam, kde končí ziskovost“. O desetiletí později začaly mít úspěch knihy o etických otázkách práv zvířat, například Animal Rights Andrewa Linzeyho z roku 1976 nebo rok předtím vydaná slavná kniha profesora melbournské univerzity Petera Singera "
15
' Kampaň Jíst méně masa – Eat less Meat zahájila letos v březnu organizace CIWF Trust. Organizace žádá vládu, aby do roku 2020 snížila konzumaci masa o 15 %. Žádá také konzumenty, aby jedli méně masa a nakupovali pouze maso z volných či ekologických chovů. Podle CIWF Trust konzumace masa škodí lidskému zdraví, je příčinou velikého poškozování životního prostředí a je hlavním důvodem růstu krutého systému průmyslového zemědělství. [Zdroj: časopis Pro zvířata 1/2004]
P Osvobození zvířat (Animal Liberation). Profesor Erazim Kohák v úvodu k českému vydání význam této zásadní knihy vidí takto: „V Americe sedmdesátých let to byl naprosto základní objev. Otevřel se nám nový obzor… S úžasem jsme si uvědomovali, že zvířata, která jsme my po generace vnímali spolu s nerosty a stromy jako inventář světa, jsou naši bližní…“. Osvobození zvířat Postoj Petera Singera je nekompromisní: „All animals are equal.“ Všichni živočichové jsou si rovní. Zpochybňuje tak jedno z přesvědčení, na nichž západní společnost stojí – že všechny mimolidské bytosti jsou podřízeny potřebám člověka, který má právo s nimi podle toho nakládat. Tento postoj neváhá označit za obdobu rasové nadřazenosti, za druhovou nadřazenost. Pojmu rasismus v tomto případě odpovídá „speciecismus“. Singer předkládá argumenty, proč by každý měl považovat zvířata za hodná morálního ohledu. “Hlavní morální kategorií je podle něj míra utrpení, podle které bychom měli rozlišovat. Přichází s požadavkem biologické rovnosti. Mezi člověkem a ostatními vyššími živočichy Singer nestanoví přesné meze – není zde podle něj žádný morálně závažný rozdíl, který by opravňoval zacházet s kýmkoli bez morálních ohledů. Všechno, co konáme ve vztahu k mimolidským bližním, potřebujeme zdůvodnit stejně, jako kdybychom to dělali člověku. Neexistuje žádné „jenom zvíře“,“ charakterizuje knihu Lubomíra Chlumská z Nadace na ochranu zvířat. V Osvobození zvířat se dále popisují hrůzné praktiky zacházení se zvířaty v laboratořích a v zemědělsko-průmyslové živočišné výrobě. Singer nabízí z této schizofrenní situace východisko: vegetariánství. Kniha Osvobození zvířat začala být vnímána jako „bible vegetariánství“ i „bible hnutí za osvobození zvířat“. Dynamiku hnutí na ochranu zvířat zdokumentoval bibliograf Charles Magel. „Od starověku do počátku sedmdesátých let 20. století našel pouze 95 děl… Během dalších osmnácti let ale objevil 240 děl s tematikou práv zvířat, z nichž mnohé napsali Þlozofové vyučující na univerzitách,“ shrnuje ve své knize Peter Singer. Osmdesátá a zejména devadesátá léta nejenže nebývale rozhojnila hnutí na
R
O
M
Ě
N
Y
ochranu zvířat, hnutí také v duchu mediálně agresívní doby „přitvrdilo“ ve snaze dostat problém do povědomí širší veřejnosti. Stalo se. Kniha Věčná Treblinka s podtitulem Ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté z roku 2002 vyvolává polemiky už svým názvem. Americký historik Charles Patterson v ní vede úvahy o tom, že krutosti páchané každodenně na zvířatech stejně jako otroctví, rasismus, genocidy a pogromy byly umožněny a omlouvány týmž přesvědčením, že můžeme jakýmkoli způsobem nakládat s těmi, kteří jsou slabí, bezbranní, „odlišní“ a „méněcenní“. Na světlo světa však ještě předtím vyšly i proti vůli podnikatelských zemědělských, farmaceutických, pokusnických a podobných lobby otřesné faktické dokumenty o „lidském“ zacházení se zvířaty. Velký rozruch vyvolala kniha Holocaust vydaná v roce 1991, společné dílo publicistky Milly Schär-Manzoli a člena švýcarské kontrolní komise pro pokusy na zvířatech Maxe Kellera. Ten na vlastní odpovědnost „vynesl“ tajné dokumenty o zločinech páchaných na pokusných zvířatech. Autoři je v knize zveřejnili a okomentovali. Přímé doklady o způsobu zacházení se zvířaty v laboratořích, ve velkochovech či na jatkách se někdy na veřejnost dostanou pouze ilegálním způsobem jako při útoku na pennsylvánskou univerzitní laboratoř. Aktivisté radikálního Hnutí za osvobození zvířat ukradli videozáznamy, jejichž svědectví vedlo k tomu, že státní tajemník zdravotnictví a sociálních služeb zakázal další pokusy. Střízlivé kázání o ráji „V žádném případě se nezastávám násilí jako prostředku k osvobození zvířat. Ve skutečnosti se ho děsím, ale nemůžu předstírat, že nemá žádný účinek… Kdykoli veřejnost projevuje proti něčemu odpor… vždycky to přitahuje onu malou vrstvu extremistů, kteří věci škodí a jsou nebezpeční. Když ale široká veřejnost dává najevo pobouření, znamená to, že něco není v pořádku,“ říká profesor John Webster, jehož kniha Animal Welfare − A Cool Eye Towards Eden vyšla v roce 1994. (V českém překladu Welfare: životní pohoda zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji vydala Nadace na ochranu zvířat v roce 1999.) Je to kniha „konstruktivního přístupu k problému vlády člověka
nad zvířaty“, jak se praví v jejím českém podtitulu. Pro toho, koho by snad zarazilo pojetí „vlády“ člověka nad zvířaty, má John Webster odpověď: „V současné době máme vládu plně ve svých rukou: máme jak dostatečnou moc zničit většinu druhů „vyšších“ živočichů (ptáků a savců), tak ale také dostatečný blahobyt, abychom se k nim mohli chovat odpovědně a nesobecky. S takovou úděsnou mocí v ruce však nestačí řídit se jednoduše soucitem… Potřebujeme víc než jen správně smýšlet. Musíme i správně jednat.“ John Webster polemizuje s radikální propagací vegetariánství ve jménu soucitu. Podle něj je nevyhnutelným osudem každé živé bytosti, že její tělesná schránka je dříve či později zkonzumována někým jiným a využita na energii, byť jsou to třeba mikroorganismy. S anglickým humorem, který zůstává i v českém překladu zachován, John Webster uzavírá kapitolu o radikálním aktivismu „Hněv působí nejlépe, je-li podáván chlazený.“John Webster se hlásí ke střední cestě slovy: „…řešení není možné nalézt samolibým moralizováním o povaze práv zvířat, ale praktickým přístupem, který hledá cesty, jak smířit naše požadavky na zvířata pod naší vládou s opravdovou starostí o jejich životní pohodu.“ Na adresu hnutí na ochranu zvířat dodává, že „jedním z důvodů, proč dosáhlo tak málo, je, že požadovalo tak moc“. Pět a jedna svoboda V první části své knihy John Webster analyzuje povahu vědomí, životní pohody a utrpení zvířat. Ve druhé části navrhuje opatření nezbytná ke změně. Při analýze se drží pojetí tzv. pěti svobod. Nejzákladnější vodítko pro zajištění welfare neboli životní pohody zvířat začalo vznikat někdy v polovině 60. let minulého století. Komise sestavená britským parlamentem poté, co vyšla kniha Animal Machines Ruth Harrisonové, poprvé provedla inspekci životní pohody zvířat a navrhla, že by všechna zvířata měla mít přinejmenším svobodu „vstát, lehnout si, otočit se, očistit si tělo a natáhnout končetiny“. Toto minimum, které vešlo ve známost jako „pět svobod“, však ani zdaleka a ani v těch nejcivilizovanějších zemích zatím není naplněno. John Webster je toho názoru, že „pro životní pohodu zvířete (nebo člo-
16
P
Konec středověku v Evropské unii Revoluční změna nastala v Evropské unii. Do té doby byla zvířata klasiÞkována Římskou smlouvou, zakládající EU, jako zboží nebo produkty. V roce 1997 v Amsterodamu podepsalo všech 15 členských států Evropské unie právně závazný Protokol o zvýšené ochraně a respektování welfare zvířat, v němž jsou zvířata uznána za „cítící bytosti“. „To znamená, že v EU jsou nyní zvířata považována za živé tvory, kteří mohou trpět a cítit bolest, anebo − pokud jim to umožníme − být spokojeni. Protokol rovněž vyžaduje, aby EU při formulování a realizaci své zemědělské, dopravní a výzkumné politiky brala plně v úvahu welfare zvířat. Právní závazek, aby se welfare zvířat udělovala „plná“ pozornost, je nesmírně důležitým krokem. Jinými slovy se dá také říci, že v EU středověk skončil oÞciálně pro zvířata v roce 1997, zatímco všude jinde stále trvá,“ říká se v časopisu Pro zvířata. Posledním velkým mezníkem v historii ochrany zvířat byla mezinárodní konference o welfare (životní pohodě) zvířat v březnu 2003 v Manile. „Bylo to
O
M
Ě
N
Y
Pět svobod (hospodářských) zvířat ! Svoboda od hladu a žízně nerušeným přístupem k čerstvé vodě a krmivu zaručujícímu plné zdraví a tělesnou zdatnost ! Svoboda od nepohodlí poskytnutím odpovídajícího prostředí včetně úkrytu a pohodlného místa k odpočinku. ! Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění prevencí anebo rychlou diagnózou a léčením ! Svoboda od strachu a stresu zajištěním takového prostředí a zacházení, které vylučují psychické strádání ! Svoboda projevit přirozené chování poskytnutím dostatečného prostoru, vhodného prostředí a společnosti zvířat téhož druhu [Zdroj: Welfare hospodářských zvířat, brožura Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals.]
poprvé, kdy se na takovéto úrovni hovořilo o důležitosti ochrany zvířat včetně důrazu na to, že všechny země světa musejí předcházet krutému zacházení se zvířaty a omezovat jejich utrpení,“ informuje Lubomíra Chlumská v jiném čísle časopisu Pro zvířata. Konference se zúčastnilo 21 vládních delegací a přes 300 organizací na ochranu zvířat z 80 zemí. Účastníci schválili Deklaraci o welfare zvířat (Declaration on Animal Welfare), která nyní bude nabídnuta k podpisu vládám všech zemí světa. „Česká republika jako jedna z mála evropských zemí a jako jediná z nových členských států EU hlasovala pro Deklaraci přímo prostřednictvím svého zástupce v Manile,“ komentuje ředitelka Nadace na ochranu zvířat ing. Romana Šonková. V mnoha zemích je ochrana zvířat uznána ve formě národních zákonů. Nařízení a směrnice týkající se ochrany zvířat existují a dále se vyvíjejí také v rámci Evropské unie. Na celosvětové úrovni ale jakékoli uznání práv zejména hospodářských zvířat na ochranu jejich životní pohody dosud neexistovalo. To ostře kontrastuje se situací v ochraně biologických druhů, která se řídí Konvencí o biodiverzitě a konvencí CITES. „Hlavním smyslem Deklarace o welfare zvířat je to, aby byla také otázka životní pohody zvířat uznána jako celosvětově závažný úkol. Schválení Deklarace je prvním krokem k dlouhodobému cíli, kterým je přijetí Všeobecné deklarace o welfare zvířat v rámci Organizace spojených národů,„ končí zpráva o konferenci, která se konala pod patronací dvou významných mezinárodních organizací na ochranu
zvířat WSPA a RSPCA. Mezi zásady přijaté v deklaraci patří zejména: „Národy by měly podniknout veškeré náležité kroky k tomu, aby zamezily krutému zacházení se zvířaty a snížily jejich utrpení. V otázce životní pohody zvířat by se měly dále rozvíjet a vypracovávat příslušné normy, jako jsou normy upravující využití a zacházení s hospodářskými zvířaty, s domácími zvířaty, se zvířaty využívanými ve vědeckém výzkumu, s tažnými zvířaty, s volně žijícími zvířaty, ale nejen tyto normy.“ Jak se žije zvířatům Když se začne mluvit o zvířatech a jejich ochraně, nejspíš nám vytane na mysli divoká příroda a intenzívní snaha o ochranu, která nám už dnes připadá jako normální a nutná. Přitom volně žijící živočichové, přestože je omezujeme a ohrožujeme ničením životního prostředí či lovem, se mají vlastně dobře. Jsou svobodní a aktivní tak, aby se zařídili, jak nejlépe umějí. Svět však obývají také zvířata, která bezprostředně chováme pro svůj užitek nebo potěšení. Je jich mnohonásobně víc než lidí a drtivá většina zejména hospodářsky využívaných zvířat díky našim rozhodnutím a intenzívním metodám chovu trpí způsobem, o němž zpravidla raději ani nechceme slyšet. Například v EU bylo v roce 2002 pro konzumaci poraženo 26 miliónů krav, 200 miliónů prasat, 77 miliónů ovcí a koz. Tato zvířata zpravidla nemohou žít ani v relativní pohodě, o „pěti svobodách“ se jim nemůže ani zdát. Asi šedesát procent nosnic v ČR, pokud bereme v úvahu domácí malochovy, "
17
věka) není ve skutečnosti nutné, aby bylo či byl či byla úplně osvobozena od hladu, zimy, bolesti, strachu atd. Je jen třeba, aby se zvíře mohlo s těmito problémy vypořádat vlastní aktivitou a vyhnulo se tak utrpení“. A tak navrhuje přidat ještě šestou svobodu: „svobodu vykonávat volně a osobně kontrolu nad vlastní životní pohodou, a tím se vyhnout nejen utrpení, ale i stavu umrtvující nečinnosti“. Za nejzdařilejší pokus o jednoduchou deÞnici životní pohody zvířete považuje John Webster tuto: „Pohoda zvířete je určena jeho schopností vyhnout se strádání a zachovat si zdatnost.“ Jeho přístup však spočívá především v tom, že se snaží jemněji rozlišovat. Vychází z toho, že „pohodu asi vnímají sama zvířata úplně jinak než veřejné mínění…“ Přiznává také, že věda na mnoho otázek nemá odpověď, ba dokonce zatím ani metodu, jak je řešit. Svůj praktický postoj shrnuje Webster takto: „I když nelovím, nestřílím, ani nerybařím pro zábavu, jím většinu druhů masa…, ale nejím maso kuřecích brojlerů, kteří byli vykrmeni v čistě ekonomických důvodů v těch nejintenzívnějších produkčních systémech.“
R
P 90 % z přibližně 300 miliónů nosnic chovaných v Evropské unii a tři čtvrtiny ze 4,5 miliardy slepic chovaných ročně v celém světě prožije svůj život v tzv. bateriových klecích. Bateriová klec je vyrobena z pletiva. Na drátěné mírně se svažující podlážce jsou v kleci namačkány nosnice tak, že celý svůj život tráví na prostoru menším, než je papír o velikosti A4. Je nasnadě, ale také je vědecky prokázáno, že v takové kleci slepice nemůže normálním způsobem stát, protahovat se, protřepat si křídla, která mají rozpětí asi 80 cm, jen s obtížemi se otočí. Je vyloučeno, aby mohla hřadovat, popelit se nebo snášet vajíčka v odděleném hnízdě, čili žít jako slepice. Důležitost těchto potřeb potvrzuje výzkum. Z etologických pokusů je například zřejmé, že slepice je ochotna vyvinout velké úsilí a mnoho času, aby se dostala k hnízdu, kde by mohla snést vejce. Nosnice mají bolavé nohy ze stání na holých drátech. Trpí také nezměrnou frustrací. Nemohou se normálně sociálně chovat, poznávat prostředí, unikat útokům ostatních zvířat, pokud se projeví. Protože v takovém prostředí je agresivita projevující se klováním častá, řeší se tento „problém“ (který v normálním prostředí není problémem, ale například způsobem vytváření sociálních vztahů ve skupině) upalováním špiček zobáků kuřatům doslova na běžícím pásu. Není výjimkou, že v jedné hale jsou drženy desetitisíce slepic v klecích až v šesti podlažích nad sebou. Umělé světlo 15–16 hodin denně simuluje letní den, protože to podpoří snášku vajec, řízené větrání je někdy špatné, takže za horka docházívá k úhynu od tepelného šoku. Automaticky dávkované krmení jede na dopravním páse u přední strany klece. Takový „život“ vydrží slepice asi rok. Během něj snese přibližně 300 vajec a pak je poražena. Kvůli nedostatečnému pohybu mají slepice oslabené svaly a křehké kosti, a tak při vyndavání z klecí a přepravě na jatka až 30 % zvířat utrpí zlomeniny. Apatičtí tvorové nacpaní v klecích na náklaďáku jsou to jediné, co většina z nás z jejich trýznivého životního údělu asi kdy zahlédla. Bateriové klece představují nejlevnější způsob „výroby“ vajec. Náklady na krmivo v něm tvoří přes 70 %. Ostatní výdaje jsou nízké, protože jedna osoba obsluhuje 100 000 i více nosnic v jedné budově. Konec bateriových klecí nastane
R
O
M
Ě
N
Y
v Evropské unii roku 2012. Podle směrnice z roku 1999 budou povoleny jen tzv. obohacené klece, které musejí poskytovat nejméně 750 cm2 prostoru jedné slepici, musejí být vybaveny hnízdem a stelivem. Tolik zákonná norma, na niž se musejí zemědělci připravovat. Alternativy však existují už dnes díky soucitu chovatelů a zájmu spotřebitelů. Jsou nákladnější o 10–50 %. Haly s podestýlkou umožňují slepicím hřadování, klidné projevy slepičí nátury, jako je popelení, hrabání, zkoumání okolí. Ještě lépe se žije slepicím v halách doplněných přístupem do venkovních výběhů. Dobré podmínky nosnicím obvykle zaručují ekologické farmy. V těchto výběhových chovech žije maximálně šest ptáků na metr čtvereční. Krmivo musí být ekologického původu. Je zakázáno zkracování zobáku a užívá se méně léčiv. Povolené maximum slepic na jednoho farmáře je 10 000. O jednom českém ekochovu nosnic poblíž Zvole u Prahy informuje čtvrtletník Pro zvířata. V roce 2002 na farmě chovali 82 slepic. Jejich vajíčka stála 4 Kč, slepice jich snášejí průměrně 230 ročně. Zároveň je ale třeba podotknout, že bez pravidelné a nezávislé kontroly není ani u ekologických farem trvale zaručeno, že se tam vždy zvířata budou mít dobře. Neveselé krávy a ti další Současnou realitou není ani představa, jak spokojená kráva mléko dává. Dnešní plemena dojnic jsou vyšlechtěna s jediným cílem, aby dávala vysokou produkci mléka. Organismus zvířete „dokáže jen velmi těžko držet krok s nároky tak velké tvorby mléka a obrovského vemene. Zvířata jsou vyčerpaná, častěji zchromnou, trpí bolestivými záněty vemene a metabolickými poruchami… V některých kravínech mohou být dojnice ještě stále uvázány celoživotně na jednom místě,“ takto časopis Pro zvířata popisuje skrytou realitu „výroby“ jedné ze základních potravin naší civilizace – mléka. Lépe se nemají ani jedni z nejinteligentnějších savců, prasata. Prasnice mohou být v chovech permanentně v těsných boxech a jejich jediným údělem je opakovaně rodit selata. Ani prasata určená na výkrm se nemají lépe a jejich frustrace vede například k vzájemnému okusování ocásků a kanibalismu.
Jednou z nejuznávanějších lahůdek a nejdražších pokrmů na světě jsou foie gras − husí játra. Vyhledávanou chuť získají díky dvou až třítýdennímu násilnému překrmování hus uzavřených bez možnosti pohybu v jakýchsi drátěných krabicích. Z klece jim trčí ven pouze krk a hlava tak, aby bylo možné hlavu snadno uchopit a násilím otevřít ptákovi zobák. Trubice napojená na pumpu se vsune ptákovi do zobáku a půl kila potravy je mu během 2−3 sekund vpraveno do krku… Popis vyvolává asociaci se středověkým mučením z životního příběhu básníka Villona. Ale zpět do současnosti: Po týdnu výkrmu se u ptáků objevuje akutní střevní katar a průjem. Kvůli extrémně narostlým játrům nemohou ptáci ani pořádně dýchat… Kvůli nedostatku vápníku ve stravě má při porážce 30−70 % zvířat mnohočetné zlomeniny. Také jim selhává srdce a ledviny, tolik vyplývá z průzkumů provedených organizacemi Advocates for Animals a WSPA. Na otázku, co s tím můžeme dělat, ochránci zvířat nabízejí odpověď: Nekonzumovat husí játra. V restauracích a obchodech můžete upozornit na to, za jakou cenu se tato delikatesa získává. „U nás je již od roku 1994 naštěstí násilné vykrmování hus zakázáno Zákonem na ochranu zvířat proti týrání,“ dodává Romana Šonková z Nadace na ochranu zvířat. Organizace na ochranu zvířat vedou dlouhodobou kampaň proti krutým transportům živých zvířat, které jezdí někdy i přes celý kontinent. Zvířata jsou nacpaná v přepravních prostorech, často nedostávají ani vodu, zacházení s nimi je surové. Proti srsti a pižmu V roce 1997 bylo kvůli obchodu s kožešinami na světě zabito více než 31 miliónů zvířat. Znamenalo to pokles o 17 miliónů oproti roku 1988 způsobený tím, že stále více lidí se dozvídá a připouští si, s jakou krutostí je spojeno nošení kožichů. Počet zvířat chycených do pastí klesl v Kanadě ze tří miliónů ročně na milión. V zemích, jako je Velká Británie, Nizozemsko a Švýcarsko, se snížil prodej kožek o více než 90 %. Přesto vlivní módní návrháři stále s oblibou kožešiny používají. Podle organizace WSPA jedním z důvodů je domněnka, že chov zvířat na kožešinových farmách je pro zvířata přijatelný a nahradí krutý lov ve volné přírodě. "
18
příloha časopisu Bedrník, dokončení navazující na číslo 3/2004 4. Pracovní list pro simulační hru BUŠMENI A DIAMANTY
De Beers Zástupci firmy De Berrs ! Nicholas F. Oppenheimer, předseda nadnárodní společnosti De Beers ! jeho asistent, asistenti Jste hlavní zástupci nadnárodní firmy De Beers, která se zabývá těžbou diamantů od r. 1870, kdy byly na její farmě v jižní Africe nalezeny. Od roku 1929 vlastní firmu De Beers rodina Oppenheimerů. Vaše firma působí v mnoha zemích světa, ale formálně sídlí v Libérii, kde firmy nejsou zákonem nuceny k auditu (nezávislému ročnímu zhodnocení své ekonomické činnosti.) Vaše firma je jedna z největších firem, zabývajících se těžbou, zpracováním a prodejem diamantů. Produkuje čtvrtinu všech diamantů na světě. Má doly v Jihoafrické republice, v Botswaně a dalších zemích. V Botswaně máte nejenom diamantové doly, ale jste podílníky další firmy zvané Debswana, která ovládá botswanský diamantový průmysl, a v níž má 50% podíl botswanská vláda. Máte tak v Botswaně velký vliv, ale při vyhánění Bušmenů jste se nepostavili na jejich obranu. Je to proto, že skutečným důvodem jejich vyhánění je ložisko diamantů, nalezené v 80. letech na jejich tradičním území. Ačkoliv jste v r. 2002, rok po vysídlení Bušmenů, koupili od vlády koncesi na velkou část celého území, máte v plánu s těžbou nespěchat, aby nebyla spojována s vystěhováním Bušmenů, či aby snad dokonce Bušmeni netvrdili, že mají právo na podíl na zisku, vzhledem k tomu, že diamanty byly nalezeny na jejich území. Vaše oficiální linie je, že ložiska dimamantů na území Bušmenů jsou nerentabilní a že nemáte zájem je těžit. Také tvrdíte, že vystěhování Bušmenů nemá nic společného s diamanty. U soudu bude svědčit nezávislá expertka Janine Roberts. Víte, že vše, co říká, je pravda. Nicméně při křížovém výslechu se budete snažit její slova bagatelizovat, odmítat a zpochybňovat. Následují některé skutečné argumenty firmy De Beers, které v této kauze zazněly, a které můžete využít. Není pravda, že vystěhování Bušmenů souvisí s ložisky diamantů, které byly na jejich území nalezeny. To potvrzují
Vláda Botswany nedávno násilně vysídlila několik tisíc Bušmenů z jejich původních osad v polopoušti Kalahari, kde se dosud z velké části živili lovem a sběrem plodin, a umístila je ve sběrných táborech, které jsou vzdálené od území jejich předků a kde se nemohou věnovat lovu ani sběru. Tato akce vlády je vyvrcholením dlouhodobého tlaku, kdy vláda zakazovala Bušmenům lov a nutila je opustit jejich území. Důvody tohoto postupu vlády nejsou zřetelné. Podle organizace Survival, která hájí práva přírodních národů, je důvodem skutečnost, že na území Bušmenů byla již v osmdesátých letech nalezena velká ložiska diamantů. Dosud se zde ale netěží. Botswana produkuje 25 % všech světových diamantů a je ekonomicky i personálně úzce propojena s nadnárodní diamantovou firmou De Beers. Firma De Beers se nepostavila proti vyhoštění Bušmenů, ačkoliv má na vládu velký vliv, a v roce 2002, poté, co byli Bušmeni vyhoštěni, zakoupila od vlády část původního území Bušmenů. Vláda se hájí tím, že jí nejde o diamanty ani o dobré styky s De Beers, ale o ochranu zvěře v rezervaci a možnost poskytnout Bušmenům dary civilizace. Vzhledem k situaci se organizace Survival obrátila na Mezinárodní trestní soud, který by měl rozhodnout: a) jaký je skutečný důvod vyhoštění Bušmenů a zda firma De Beers v této věci hraje nějakou roli, b) zda je akce vlády správná z morálního a právního hlediska, c) pokud není správná, zda ji lze označit jako genocidu, případně kulturní genocidu. Soud rozhodne po výslechu přítomných zájmových skupin. Všechny výše zmíněné údaje jsou pravdivé, kromě informace o Mezinárodním trestním soudu, který je iniciativou OSN, je dosud v přípravné fázi a začne fungovat až okolo roku 2007 v Haagu. Jeho doménou pak skutečně bude rozhodování o masovém porušování lidských práv včetně genocidy, a to se zpětnou platností od r. 2002.
-V-
tak věrohodní lidé, jako je Lord Pearson, konzervativní člen Sněmovny lordů, Glenys Kinnock, člen parlamentu za labouristickou stranu, a členka parlamentu za Liberály Jenny Tonge, kteří všichni navštívili Botswanu osobně a seznámili se s fakty. Podobně i nevládní organizace v Botswaně, které hájí práva Bušmenů, mají podobný názor: vystěhování nemá nic společného s diamanty. Toto jsme opakovaně vysvětlovali organizaci Survival a jejímu předsedovi Stephenovi Corrymu. Bohužel marně – stále nechápe a svou kampaní tak diskredituje vlastní organizaci. Ironie celé této podivné kampaně organizace Survival spočívá v tom, že pokud by náhodou přece jen někdy v budoucnosti byl na území Bušmenů otevřen diamantový důl, nebyl by pro místní skupiny příkořím a ohrožením, ale naopak cenným zdrojem pracovních příležitostí a rozvoje celé oblasti. Můj dědeček, Ernest Oppenheimer, kdysi pravil: „Samozřejmě, že hlavním cílem naší skupiny je zisk. Nicméně si přejeme tyto zisky vydělat takovým způsobem, který by zároveň reálně a dlouhodobě pomohl lidu a rozvoji jižní Afriky.“ A tato jeho slova jsou platná dodnes. Jsme hrdi na naši tradici i současnost, v níž investujeme do lidí a do trvale udržitelného rozvoje jak v Africe, tak i v dalších zemích. Ačkoliv jsme vždy byli proti apartheidu v jižní Africe, nejsme pro to, aby měly místní etnické menšiny nějaká speciální práva. Klasifikace lidí podle jejich etnicity příliš připomíná právě nedávno minulou dobu apartheidu. Vynikající antropologové, jako je James Suzman nebo Adam Kuper, jsou proti principu, který by poskytoval některé skupině zvláštní status nebo výhody pouze na základě její etnicity. Vysvětlují, že takovéto vydělování je diskreditováno právě apartheidem, a navíc že jih Afriky je tak etnicky promíchán (mnoho lidí má smíšený původ), že stejně nelze s určitostí říci, kdo patří ke které etnické skupině.
příloha časopisu Bedrník, dokončení navazující na číslo 3/2004 5. Pracovní list pro simulační hru BUŠMENI A DIAMANTY
Experti Nezávislí experti: ! Janine Roberts, nezávislá expertka ! její kolega, kolegyně, kolegové Jste nezávisý expert/experti, kteří strávili 15 let výzkumem diamantového průmyslu. Ve svém krátkém příspěvku se budete snažit ukázat ekonomický, sociální, politický, technický a také historický kontext jak firmy De Beers, tak diamantového průmyslu. De Beers tuší, o čem budete hovořit. Vědí, že vše je pravda, ale budou se to snažit všemi prostředky vyvrátit. Firma De Beers vznikla v Jižní Africe poté, co na farmě rodiny De Beers byly v roce 1870 nalezeny diamanty. Vznik firmy je úzce spjat s apartheidem. Černí dělníci byli nuceni pracovat v dolech jako otroci, nesměli se vzdalovat z ubikací apod. Postupně přechází vlastnictví firmy do rukou německo-anglické rodiny Oppenheimerů, která ji vlastní dodnes. Ve 20. století firma skupuje další diamantové doly v Africe. V Namibii jsou ve 20. letech místní lidé najati k hledání diamantů a nuceni plazit se v noci pouští a hledat diamanty podle záblesků ve světle měsíce. Mají přitom zavázaná ústa, aby diamanty nemohli spolknout. Ve 40. letech ceny diamantů klesají. De Beers rozjíždí masivní reklamní kampaň v Americe, jejíž cílem je v myslích spotřebitelů spojit diamanty s láskou. V roce 1940 umísťují 20 000 reklam a příběhů v amerických novinách a časopisech s líbivými hesly o tom, že diamant je „navždy“. V USA i jinde jsou diamanty od té doby chápany jako nejdražší kameny, jsou součástí zásnubních prstenů. V roce 2003 zahajuje proti firmě De Beers Jihoafrická republika soudní řízení, jehož cílem je prosadit, aby firma zaplatila obětem apartheidu, které pro ni pracovaly, kompenzace. Diamanty představují pro firmy, jako je De Beers, obrovské zisky. Je to proto, že těžba a zpracování je velmi levné, a diamanty se přitom prodávají velmi draze. Náklady na těžbu jednoho karátu (pětina gramu) jsou v dole Orapa v Botswaně 9 $, v jihoafrickém dole Finsch je to 12 $, v dole Argyle v Austrálii je to pouhých 2,90 $. Mzdy pracovníků, kteří diamanty těží, jsou ostudně nízké ve všech zemích mimo Austrálii a Kanadu. Typický černý dělník v diamantových dolech, pracující na dohodu, si vydělá okolo 12 $ týdně. Další část procesu, broušení a leštění diamantů, je také velmi laciná. V 85 % se dnes platí 20 až 25 centů za
Vláda Botswany nedávno násilně vysídlila několik tisíc Bušmenů z jejich původních osad v polopoušti Kalahari, kde se dosud z velké části živili lovem a sběrem plodin, a umístila je ve sběrných táborech, které jsou vzdálené od území jejich předků a kde se nemohou věnovat lovu ani sběru. Tato akce vlády je vyvrcholením dlouhodobého tlaku, kdy vláda zakazovala Bušmenům lov a nutila je opustit jejich území. Důvody tohoto postupu vlády nejsou zřetelné. Podle organizace Survival, která hájí práva přírodních národů, je důvodem skutečnost, že na území Bušmenů byla již v osmdesátých letech nalezena velká ložiska diamantů. Dosud se zde ale netěží. Botswana produkuje 25 % všech světových diamantů a je ekonomicky i personálně úzce propojena s nadnárodní diamantovou firmou De Beers. Firma De Beers se nepostavila proti vyhoštění Bušmenů, ačkoliv má na vládu velký vliv, a v roce 2002, poté, co byli Bušmeni vyhoštěni, zakoupila od vlády část původního území Bušmenů. Vláda se hájí tím, že jí nejde o diamanty ani o dobré styky s De Beers, ale o ochranu zvěře v rezervaci a možnost poskytnout Bušmenům dary civilizace. Vzhledem k situaci se organizace Survival obrátila na Mezinárodní trestní soud, který by měl rozhodnout: a) jaký je skutečný důvod vyhoštění Bušmenů a zda firma De Beers v této věci hraje nějakou roli, b) zda je akce vlády správná z morálního a právního hlediska, c) pokud není správná, zda ji lze označit jako genocidu, případně kulturní genocidu. Soud rozhodne po výslechu přítomných zájmových skupin. Všechny výše zmíněné údaje jsou pravdivé, kromě informace o Mezinárodním trestním soudu, který je iniciativou OSN, je dosud v přípravné fázi a začne fungovat až okolo roku 2007 v Haagu. Jeho doménou pak skutečně bude rozhodování o masovém porušování lidských práv včetně genocidy, a to se zpětnou platností od r. 2002.
- VI -
zbroušení jednoho diamantu. Brousí je nejčastěji Indové (muži, ženy i děti) v chudých oblastech státu Gujarat. Vydělají si tak okolo 6 $ týdně. Náklady na produkci jednoho diamantu do zásnubního prstenu (včetně broušení a dopravy) tak většinou nepřesáhnou 10 dolarů. Přitom prodejní cena bývá okolo 1000 $. Zisky firmy De Beers jsou proto obrovské. Není divu, že se rodinná firma Openheimerů přihlásila k trvalému pobytu v Libérii, kde není zákonem stanovena nutnost každoročního nezávislého auditu. Některé velmi kvalitní diamanty se ani netěží, ale vyrábějí se uměle, tajně a velmi levně z metanu. Firma De Beers má takovéto utajené továrny na ostrově Man a v jižní Africe. Protože zisky z prodeje jsou tak vysoké a náklady na těžbu tak nízké, má firma De Beers mnoholetou tradici utajování cest, kterými putují diamanty, než se prodají. To velmi ztěžuje roli OSN, která se snaží zachytit ilegální angloské diamanty. Podle mezinárodní dohody (Kimbereley process) by státy neměly dovolit prodávat na svém území tzv. krvavé diamanty, které např. použili rebelové v jednotlivých afrických zemích při koupi zbraní apod. Vinou utajování nákupních a prodejních cest a úmyslného směšování diamantů, jak je praktikuje např. firma De Beers, je prakticky nemožné takovéto „krvavé diamanty“ identifikovat. Ale diamanty mohou být „krvavé“, i když se na porušování lidských práv v souvislosti s nimi podílí vláda. A to je právě případ botswanských diamantů. Botswanská vláda je těsně spjata s diamantovým průmyslem: diamanty se podílejí ze 70 % na příjmech ze zahraničního obchodu, z 50 % na celkových vládních příjmech, a z 30 % na HDP. Vláda je s firmou De Beers 50% společníkem ve firmě Debswana, která kontroluje prodej botswanských diamantů. Botswanský president označil propojení své vlády a De Beers jako spojení „siamských dvojčat“. Firma De Beers má tedy na botswanskou vládu obrovský vliv. Proč se nepostavila proti vyhánění Bušmenů? Domníváme se, že diamantový důl na území Bušmenů je tím pravým důvodem. Určitě není neekonomický – z projektu vyplývá, že by se jednalo naopak o pátý největší důl na světě. Otázka je, proč firma nespěchá s těžbou. Důvodem by mohla být skutečnost, že je v zájmu firmy nevrhnout příliš mnoho diamantů na trh najednou, protože by mohla klesnout jejich cena.
příloha časopisu Bedrník, dokončení navazující na číslo 3/2004 6. Pracovní list pro simulační hru BUŠMENI A DIAMANTY
Survival Organizace Survival International: ! Stephen Corry, president organizace Survival International ! jeho kolega, kolegyně, kolegové Jste zástupci nezávislé organizace Survival, která hájí práva původních obyvatel. Ve svém příspěvku stručně shrnete křivdu, která se stala botswanským Bušmenům. Máte také některé argumenty proti tvrzením botswanské vlády. V posledních letech byli vyhnáni protiprávně ze svého území v botswanské části pouště Kalahari poslední Bušmeni, kteří dosud žili tradičním způsobem, a přesunuti do sběrných táborů, kde není možnost sběru ani lovu. Pokud se nepodaří brzy prosadit možnost jejich návratu, skončí tisíce let stará a unikátní bušmenská kultura. Původní obyvatelé centrální Kalahari, Bušmeni kmenů Gana a Gwi, byli postupně v průběhu posledních 200 let vytlačováni ze svých území jak místními kmeny Bantu, tak bílými kolonisty. Proto byla v roce 1961 vyhlášena Central Kalahari Game Reserve, rezervace, která, i když to nestojí přímo v názvu (název naznačuje, že jde o rezervaci pro zvěř), měla zajistit Bušmenům prostor pro jejich tradiční životní styl. V roce 1966 získala Botswana nezávislost, ale brzy na to zde byla objevena ložiska diamantů. Botswana je nyní bohatá země a největší světový vývozce netechnických diamantů. V osmdesátých letech byly diamanty zjištěny i uvnitř rezervace a brzy na to botswanská vláda zahájila kampaň, jejímž cílem bylo odsunout Bušmeny z jejich domova v poušti do uměle vytvořených táborů. Nejprve vláda zakázala Bušmenům lovit zvěř. Ačkoliv se po tisíciletí živili lovem, museli najednou žádat o licenci, podobně jako cestovní kanceláře, které do oblasti vozí bohaté turisty. Brzy poté začal nátlak na přesun do sběrných táborů. Nátlak byl nevybíravý a zahrnoval mučení bitím, hladem a žízní, dokonce kastrací. Koncem roku 1997 přesunula vláda více než 1000 lidí násilím do nového působiště. Celá vesnice Xade, včetně cisteren s vodou, školy a lékařské kliniky, přestala existovat. V táborech nebylo co dělat a velmi rychle začalo narůstat zoufalství, násilí, alkoholismus. V roce 2002 bylo násilně odsunuto posledních 1000 lidí, kteří žili na svém původním území. Pokud by neuposlechli, bylo jim vyhrožováno upálením zaživa. Asi 120 Bušmenů se v poslední době ilegálně vrátilo do svého domova. Protože tam už nemají cisterny
Vláda Botswany nedávno násilně vysídlila několik tisíc Bušmenů z jejich původních osad v polopoušti Kalahari, kde se dosud z velké části živili lovem a sběrem plodin, a umístila je ve sběrných táborech, které jsou vzdálené od území jejich předků a kde se nemohou věnovat lovu ani sběru. Tato akce vlády je vyvrcholením dlouhodobého tlaku, kdy vláda zakazovala Bušmenům lov a nutila je opustit jejich území. Důvody tohoto postupu vlády nejsou zřetelné. Podle organizace Survival, která hájí práva přírodních národů, je důvodem skutečnost, že na území Bušmenů byla již v osmdesátých letech nalezena velká ložiska diamantů. Dosud se zde ale netěží. Botswana produkuje 25 % všech světových diamantů a je ekonomicky i personálně úzce propojena s nadnárodní diamantovou firmou De Beers. Firma De Beers se nepostavila proti vyhoštění Bušmenů, ačkoliv má na vládu velký vliv, a v roce 2002, poté, co byli Bušmeni vyhoštěni, zakoupila od vlády část původního území Bušmenů. Vláda se hájí tím, že jí nejde o diamanty ani o dobré styky s De Beers, ale o ochranu zvěře v rezervaci a možnost poskytnout Bušmenům dary civilizace. Vzhledem k situaci se organizace Survival obrátila na Mezinárodní trestní soud, který by měl rozhodnout: a) jaký je skutečný důvod vyhoštění Bušmenů a zda firma De Beers v této věci hraje nějakou roli, b) zda je akce vlády správná z morálního a právního hlediska, c) pokud není správná, zda ji lze označit jako genocidu, případně kulturní genocidu. Soud rozhodne po výslechu přítomných zájmových skupin. Všechny výše zmíněné údaje jsou pravdivé, kromě informace o Mezinárodním trestním soudu, který je iniciativou OSN, je dosud v přípravné fázi a začne fungovat až okolo roku 2007 v Haagu. Jeho doménou pak skutečně bude rozhodování o masovém porušování lidských práv včetně genocidy, a to se zpětnou platností od r. 2002.
- VII -
a studny, budou se muset spolehnout na tradiční způsoby získávání vody ze země (čerpání z podzemních zdrojů pomocí stébel či skladování v pštrosích vejcích pod zemí.) Organizace Survival je přesvědčena, že příčinou odsunu je snaha využít ložiska diamantů, třebaže to vláda i firma De Beers popírají. Celé území bušmenů bylo během roku 2002 rozprodáno třem firmám, těžícím diamanty, včetně firmy De Beers, která má úzké kontakty s botswanskou vládou. Domníváme se, že odsun Bušmenů je protiprávní. Území, na kterém žili, jim patřilo po desetitisíce let, a bylo jim dokonce oficiálně darováno koloniální vládou, aby zde mohli žít svým tradičním způsobem života. Pokud se zde našly diamanty, mělo by záležet jen na Bušmenech, zda budou chtít ložiska využít. Domníváme se dále, že poznámky botswanské vlády jsou hluboce rasistické. Není pravda, že životní styl Bušmenů je podřadný životnímu stylu majoritní civilizace. Není pravda, že se Bušmeni nemění. Mění se a přizpůsobují se jako každý. Ale mají právo sami rozhodnout o směřování, formě a rozsahu těchto změn. Není také pravda, že je příliš drahé dodávat Bušmenům „služby“ do nitra pouště. Naopak – Bušmeni byli vyhoštěni z území, kde už služby, zejména zdroje vody, byly dostupné, a přesunuti do míst, kam se voda musela čerpat nákladem stovek tisíc liber. Náš názor na to, proč De Beers nespěchá s těžbou diamantů na území Bušmenů: Chce pár desítek let počkat, až celý rozruch utichne, Bušmeni přestanou být hrozbou a nebudou uplatňovat svá práva na minerální bohatství na svých původních územích. Možná se však De Beers přepočítali, jak ukazuje následující právnický dodatek. Dne 15. října 2003 vydal Ústavní soud Jihoafrické republiky rozsudek, podle kterého původní obyvatelé mají právo nejen na vlastnictví své půdy, ale i na vlastnictví jejího minerálního bohatství, a to i tehdy, vlastní-li území pouze dle zvykového práva. Případ se týkal tří tisíc původních tradičních obyvatel oblasti Richtersveld, odkud byli vysídleni v 50. letech, aby uvolnili prostor pro diamantový důl. Před pěti lety původní obyvatelé zažalovali jak vládu, tak těžební společnost s tím, že mají vlastnické právo na celé území i na jeho nerostné bohatství. Místní soud rozhodl v jejich neprospěch, odvolací soud jim ale dal za pravdu. Pak se odvolala těžební společnost k ústavnímu soudu. Jeho rozhodnutí je konečné. Botswana má podobný římsko-holandský systém jako Jihoafrická republika. Rozhodnutí jihoafrického soudu by mělo donutit botswanské soudy a vládu k zamyšlení.
příloha časopisu Bedrník, dokončení navazující na číslo 3/2004 7. Pracovní list pro simulační hru BUŠMENI A DIAMANTY
Soud Mezinárodní trestní soud Vaším úkolem v rámci hry bude zjistit: a) Jaký je skutečný důvod vyhoštění Bušmenů? Hraje De Beers v této věci nějakou roli? Abyste zjistili skutečnou příčinu, pomůže vám hledání odpovědi na následující dílčí otázky: ! Může mít firma De Beers nějaký zájem na vyhnání Bušmenů z jejich území, i když zde nebude v dohledné době těžit? ! Jaký je vlastně vztah vlády a De Beers? ! Jaká je předchozí historie firmy De Beers? ! Proč firma De Beers zakoupila pozemky na původním území Bušmenů a přitom tvrdí, že zde diamanty těžit nebude? ! K jakému účelu byla původně vytvořena Kalahari Game Reserve, která je totožná s územím Bušmenů? ! Proč vláda již od 80. let omezuje Bušmenům právo lovit? Má z omezení lovu Bušmenů vláda nějaký finanční prospěch? Zde budete rozhodovat především na základě výpovědi botswanské vlády, která vyhoštění provedla, na základě výpovědi firmy De Beers, která je s vládou úzce osobně provázaná a v roce 2002 odkoupila na území Bušmenů pozemky, o nichž se ví, že skrývají diamanty. Vhled do myšlení firmy De Beers vám umožní svědectví nezávislého experta, pro kritiku botswanské vlády se obraťte na Survival. Antropolog vám pomůže zjistit, nakolik Bušmeni ohrožují přírodu na svém území. Pozor, vláda a De Beers nemusí mluvit pravdu! Ke zjištění skutečných důvodů, proč De Beers nic nepodniká proti vyhánění Bušmenů, mohou příspět i informace pod bodem b) (viz dále). b) Je akce správná z morálního a právního hlediska? Co se týče morálního pohledu, bude záležet na vašem morálním cítění. Vyslechněte si výpovědi a udělejte si vlastní názor. Co se týče právního hlediska, k rozhodnutí vám mohou pomoci následující informace: Nejsilnější mezinárodní právní norma, která podporuje právo původních obyvatel na vlastní území, jsou Dohody č. 107 a 169 Mezinárodní organizace práce, která spadá pod OSN. Podle dohody (konvence) č. 107 je třeba uznat
Vláda Botswany nedávno násilně vysídlila několik tisíc Bušmenů z jejich původních osad v polopoušti Kalahari, kde se dosud z velké části živili lovem a sběrem plodin, a umístila je ve sběrných táborech, které jsou vzdálené od území jejich předků a kde se nemohou věnovat lovu ani sběru. Tato akce vlády je vyvrcholením dlouhodobého tlaku, kdy vláda zakazovala Bušmenům lov a nutila je opustit jejich území. Důvody tohoto postupu vlády nejsou zřetelné. Podle organizace Survival, která hájí práva přírodních národů, je důvodem skutečnost, že na území Bušmenů byla již v osmdesátých letech nalezena velká ložiska diamantů. Dosud se zde ale netěží. Botswana produkuje 25 % všech světových diamantů a je ekonomicky i personálně úzce propojena s nadnárodní diamantovou firmou De Beers. Firma De Beers se nepostavila proti vyhoštění Bušmenů, ačkoliv má na vládu velký vliv, a v roce 2002, poté, co byli Bušmeni vyhoštěni, zakoupila od vlády část původního území Bušmenů. Vláda se hájí tím, že jí nejde o diamanty ani o dobré styky s De Beers, ale o ochranu zvěře v rezervaci a možnost poskytnout Bušmenům dary civilizace. Vzhledem k situaci se organizace Survival obrátila na Mezinárodní trestní soud, který by měl rozhodnout: a) jaký je skutečný důvod vyhoštění Bušmenů a zda firma De Beers v této věci hraje nějakou roli, b) zda je akce vlády správná z morálního a právního hlediska, c) pokud není správná, zda ji lze označit jako genocidu, případně kulturní genocidu. Soud rozhodne po výslechu přítomných zájmových skupin. Všechny výše zmíněné údaje jsou pravdivé, kromě informace o Mezinárodním trestním soudu, který je iniciativou OSN, je dosud v přípravné fázi a začne fungovat až okolo roku 2007 v Haagu. Jeho doménou pak skutečně bude rozhodování o masovém porušování lidských práv včetně genocidy, a to se zpětnou platností od r. 2002.
- VIII -
za právoplatné vlastnictví území kolektivně či individuálně držené příslušníky původních kmenových společenství, na nichž tato společenství žijí a která obývají. Podle dohody (konvence) č. 169 je rovněž třeba uznat právoplatné vlastnictví původních obyvatel na jejich území a to i tehdy, když zde neexistuje písemná smlouva, ale jenom ústní tradice. Dohoda č. 169 rovněž kodifikuje povinnost signatářských zemí respektovat sociální a kulturní tradice kmenových společenství, ukládá jim povinnost konzultovat s původními obyvateli přijetí zákonů, které je mohou ovlivnit, a volá po ochraně jejich přírodních zdrojů. Dohodu č. 107 podepsalo 19 zemí, novější dohodu č. 169 podepsalo 13 zemí a další se připojují. Botswana zatím ale ani jednu dohodu nepodepsala, proto jí není právně vázána. Dne 15. října 2003 vydal Ústavní soud v Jihoafrické republice důležité rozhodnutí, které říká, že původní obyvatelé mají právo nejen na společné vlastnictví své půdy, ale i na rozhodnutí o využívání nerostného bohatství pod jejím povrchem. Zákony, které takováto práva upírají, označil jihoafrický soud za „rasovou diskriminaci“. Rozhodnutí soudu se týkalo případu podobného, jako je případ Bušmenů. Bližší podrobnosti poskytne organizace Survival. c) Lze jednání vlády označit jako genocidu, případně kulturní genocidu? Podle mezinárodní konvence o genocidě z r. 1948 je genocida kterákoliv z následujích činností, vykonávaných systematicky s cílem zničit, zčásti nebo úplně, určitou národností, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu: a) zabíjení členů skupiny, b) fyzické či psychické zraňování členů skupiny, c) nucení členů skupiny k životním podmínkám, o nichž se ví, že povedou k jejich celkové nebo částečné fyzické destrukci, d) snaha zabránit porodům ve skupině, e) násilné odebírání dětí členům skupiny a jejich přesun k jiné skupině. Kulturní genocida není oficiálně definovaná, většinou se vysvětluje jako snaha vyhladit nějakou skupinu nikoliv fyzicky, ale kulturně, tj. zbavit ji svébytnosti její kultury. V rámci skupiny si můžete rozdělit úkoly, tj. každý může hledat odpověď na jinou otázku.
Drátěné „továrny na výrobu kožešin“ však nepředstavují o nic lepší situaci, než jakou zažívá zvíře chycené do pasti, když desítky hodin s rozdrcenou tlapou protrpí, než je dobito lovcem, pokud už předtím nezahyne vyčerpáním. Typická chovná farma se skládá z mnoha řad malých holých drátěných klecí. Nejčastěji se tak chovají norci, přitom v přirozeném prostředí teritorium norka zaujímá rozlohu až 3 km2. V roce 1994 napsal P. Weipkema v odborné studii uvádí, že kojící lišky na farmách zabíjejí svá mláďata v důsledku nadměrného strachu a stresu. Odhadl, že takto se chová 10−20 % liščích samic. Na základě této zprávy nizozemská vláda rozhodla o postupném zrušení těchto chovů. V jiných zemích odborníci navrhli zlepšení životních podmínek na kožešinových farmách. Pokud se tak upravila legislativa, jako v německém Hessensku nebo v Rakousku, způsobilo to zánik kožešinových farem, protože přestaly být ziskové. V ČR se podle nedávných údajů chovalo 40 tisíc kožešinových zvířat. Jak uvádí organizace Svoboda zvířat, evidence kožešinových zvířat u nás však neexistuje. Jiný příkladem legálního trápení zvířat kvůli lidské marnivosti je výroba parfémů. Jejich důležitou složkou bývá přírodní pižmo, které se především v Etiopii bolestivým způsobem odebírá cibetkám chovaným v krutých podmínkách. S obrovským ziskem se z něj vyrábějí parfémy světových značek. Výrobci nejsou navzdory tlaku ochránců zvířat ochotni se používání přírodního pižma vzdát. Někteří, jako je Calvin Klein nebo Yves St. Laurent, udávají, že přírodní pižmo nepoužívají. Původně to tvrdil i Chanel. Organizace WSPA si ale objednala laboratorní testy a ty zjistily pižmo i ve slavném parfému Chanel No 5. Teprve poté Chanel oznámil, že využívá pouze staré zásoby pižma a nové už nenakupuje. Krutá tradiční medicína S nečekanou krutostí je spojena výroba některých druhů tradiční čínské medicíny, která se díky agresivní marketingové kampani úspěšně prodává například v USA. V původních starých recepturách byly složky pouze rostlinného původu. Postupně se začaly používat složky získané ze zvířat, například medvědí žluč. Medvědi byli loveni kvůli
R
O
M
Ě
N
Y
jednorázovému získání žlučníku. Od roku 1984 se chovají na farmách jako spolehlivý a pravidelný „zdroj“ žluči. Takový medvěd žije v malé kleci, kde leží na kovových tyčích a nemůže se ani otočit. Do žlučníku má zavedenou kanylu, kterou se dvakrát denně odebírá žluč. Ani při teplotách kolem mínus třiceti nemůže kvůli vnucenému životnímu rytmu upadnout do zimního spánku. Během 5 až 15 let takové žalostné existence se mu rána někdy zanítí, a žluč pak nepřetržitě vytéká ven. Když medvěd přestane být výnosný nebo onemocní a léčení by bylo příliš složité, nechá se v kleci, kde vyhladoví a zemře… V posledních letech zájem o medvědí žluč stoupá a kvůli tomu popsaným způsobem živoří na 9 000 medvědů, kteří dají žluč za 450 miliónů dolarů ročně. Toto svědectví získala organizace WSPA. Něco takového, chce se říct, je snad přece jen alespoň v demokratické Evropě nemyslitelé díky veřejnému mínění… Přesto: Nic netušící dobrosrdečný milovník tradiční čínské medicíny si v poklidné demokratické Evropě či Spojených státech koupí přírodní lék… Mnoho léčitelů ale už znalosti tohoto pozadí má a léky obsahující medvědí žluč nepředepisuje. Podle zjištění Společnosti pro zvířata se v České republice výrobky obsahující medvědí žluč neprodávají. Jsou u nás registrovány pouze přípravky obsahující odpovídající synteticky vyrobenou kyselinu ursodeoxycholovou. WSPA rozhodla v souvislosti s blížícími se Olympijskými hrami 2008 v Pekingu informovat sponzory o situaci medvědů a nabádat je, aby vyvíjeli tlak na čínské úřady. Svůj nesouhlas může projevit každý dopisem velvyslanci Číny v ČR. Místo králíků 3R Pokusy na zvířatech už si dávno vydobyly své místo v médiích kvůli své očividné drastičnosti. Známý je například tzv. Draizův test dráždivosti oka. Používají se pro něj především králíci, protože mají málo slzných žláz a nemohou vyplavit testovanou látku, která se jim vstříkne pod víčka. Králíci jsou spoutáni v boxech a svorkami je jim znemožněno zavřít oči. Test trvá 72 hodin a zvířata nedostávají žádné tišící prostředky. Jiný standardní test je LD50 (Lethal Dose 50%), který znamená v překladu poloviční smrtelná dávka. Jeho cílem
% Ukázka pracovního listu ze vzdělávacího materiálu Hospodářská zvířata a my. K vydání připravuje Společnost pro zvířata. Více o tomto projektu v některém z příštích čísel Bedrníku.
je stanovit, jaké množství určité látky způsobí smrt poloviny pro test použitých zvířat. Novým a novým stejně početným skupinám se podávají různá množství stejné chemikálie, než se nalezne ono „ideální“ množství. Standardizovaných testů k testování kosmetiky, chemikálií, léčiv atd. existuje řada. Živá zvířata se však především používají v lékařském výzkumu (65 % všech pokusných zvířat) a dosud bohužel i při výuce. Celosvětový roční odhad počtu zvířat použitých pro pokusy se pohybuje okolo 100 miliónů. Jen v ČR bylo v roce 2002 použito na pokusy 238 765, zvířat z toho 91 879 myší, 1 388 prasat, 233 psů a 101 opic. Pokusy na zvířatech jsou představovány jako jediný způsob, jak porazit například rakovinu či poznávat funkce mozku. Existují však i stále více prosazované alternativy. Základem při tvorbě legislativy zabývající se ochranou pokusných a laboratorních zvířat se stala tzv. 3R, z anglického Reduction, ReÞnement, Replacement. Snižování (reduction) zahrnuje jakýkoli postup, který vede k dosažení stejného množství informací za použití nižšího počtu zvířat. Zmírňování (reÞnement) znamená upravení procedury tak, že se minimalizuje bolest a utrpení zvířete a pozvedá se úroveň jeho života. Za nahrazování (replacement) se považuje jakákoli experimentální alternativa, která nevyžaduje "
19
P
P použití celého, živého zvířete. Některé metody dokonce nevyžadují žádný biologický materiál získaný od zcela vyvinutého obratlovce. Mezi nahrazující alternativy patří vyhodnocování již dříve získaných informací, počítačové programy, fyzikálně-chemické techniky, využití nižších organismů, jako jsou bezobratlí nebo rostliny, výzkumy na buněčných, tkáňových a orgánových kulturách zvířat a některé výzkumy na lidech, například pomocí neinvazivních postupů, jako je magnetoencefalograÞe. Dnes jsou pokusná a laboratorní zvířata ve vyspělých zemích důsledněji chráněna zákony než ostatní zvířata využívaná lidmi, zejména hospodářská. Evropský parlament například schválil v lednu 2003 už 7. pozměňovací návrh směrnice o kosmetice, která v rámci EU zakazuje testování kosmetických výrobků a jejich složek na zvířatech. Zákaz představuje určitou kompromisní dohodu a vstoupí v platnost v členských zemích EU v roce 2009. „Přestože se situace mění k lepšímu, vývoj alternativ a jejich validace stejně jako změna smýšlení pokusníků, postupují pomalu. Evropská koalice za zastavení pokusů na zvířatech proto vyhlásila petici za zřízení evropského fondu pro Þnancování nových alternativ. K této akci se připojila i Nadace na ochranu zvířat, na jejichž internetových stránkách www.ochranazvirat.cz lze petici podepsat on-line,“ upozorňuje ředitelka nadace Romana Šonková (petice je jen do 15. 8., takže při vyjití tohoto Bedrníku už podepisování nebude aktuální). Utrpení pro zábavu Teprve na současné úrovni civilizace je část lidí schopna uvědomovat si, jak zvířata trpí kvůli naší potřebě zábavy. Jsou to například medvědi, tygři, lvi, sloni a další, kteří tráví kolem 20 hodin denně v cirkusových klecích velikosti maringotky a menších a zbytek času především výcvikem k chování, jež je v rozporu s jejich přirozeností. (Více informací v rubrice Názory.) Zneužívání zvířat bývá také spojeno s výnosným turistickým průmyslem. Nadace na ochranu zvířat vydala leták s desaterem rad pro milovníka zvířat na cestách. Mimo jiné doporučuje vyjádřit svůj nesouhlas, pokud v rekreačním stře-
R
O
M
Ě
N
Y & Kampaně proti pokusům na zvířatech vede řada organizací [Zdroj: Organizace Nesehnutí] ( Po skončení Draizova testu se hodnotí stupeň poškození oka. Tím nejvyšším je oslepnutí. [Zdroj: letáček organizace Svoboda zvířat]
disku předvádějí zvířata pro pobavení, třeba i v delÞnáriích, nekupovat divoká zvířata ani produkty z nich (může to být i v rozporu s trestně postižitelným porušením mezinárodní úmluvy CITES), nekupovat ani nesbírat živé organismy z moře, neplatit za fotografování s divokým zvířetem a nahlásit závažné případy týrání zvířat s co největším počtem konkrétních údajů případně obrazově zdokumentovaných. Lepší vzdělání a probuzení veřejného mínění ve vztahu k využívání zvířat pro zábavu se projevilo i u tak legendární a přitažlivé tradice, jako jsou býčí zápasy. O této „středověké zábavě v moderní době“ informuje na základě poznatků WSPA časopis Pro zvířata. Korida má přitažlivost pro svoje ovzduší hrdinství,
odvahy a síly. Její krutost je však evidentní. Hlavní zemí koridy je Španělsko. V uplynulém desetiletí se tu počet býčích zápasů dokonce zdvojnásobil a navíc je subvencoval stát a některé místní správy ve formě grantů poskytovaných festivalům. Podle průzkumu uveřejněného ve španělských novinách ale 86 % Španělů nemá chuť navštívit koridu a 96 % obyvatel Katalánska se domnívá, že týrání zvířat ve sportu a zábavě by nemělo být přípustné. A začátkem dubna 2004 členové městské rady Barcelony oÞciálně vyhlásili katalánskou metropoli, jako první město ve Španělsku, městem bez býčích zápasů. Barcelonský místostarosta Jordi Portabella to zdůvodnil: „Barcelona se musí chovat jako město hodné světového jména a být průkopníkem ve zrušení býčích zápasů.“ Zoologické zahrady jsou předmětem mnoha diskusí. Některé organizace na ochranu zvířat je úplně zatracují, jiné je posuzují individuálně podle jejich kvality. Dobře vedená zoo může být, jak známo, i přínosem z hlediska záchrany ohrožených druhů, jejich proklamovaná vzdělávací úloha je však často sporná. „Mnohé zoo se stávají spíše komerčními zařízení a bohužel na prvním místě je lidský návštěvník a nikoli zvířecí chovanec,“ říká Romana Šonková. Rozdíly v zoologických zahradách ukazuje například projekt Bratr medvěd, který v Česku vznikl jako obdoba rakouské iniciativy a je snahou o zlepšení životních podmínek medvědů chovaných lidmi v cirkusech, hradních příkopech i jinde. Projekt má praktické výsledky. Podařilo se například realizovat přestavbu medvědího výběhu u zámku Konopiště do podoby, která umožnila životu zdejších medvědů dát lepší kvalitu, aktivitu a dobrou kondici. Za výjimečně dobré zařízení ochránci považují medvědí chov v Zoo Zlín-Lešná. Naopak za nejhorší mědvědí klec označili Zoo Hodonín, ačkoli zahrada
20
P
Psí dobro očima psa Co se týče zvířat − našich společníků, domácích miláčků, je nasnadě, že potřebují nejenom láskyplný vztah, ale také, budeme-li parafrázovat Johna Webstera, abychom se snažili posuzovat psí dobro očima psa. Pokud se někdo chová jako muž z Šenova u Nového Jičína, který letos v květnu brutálně zabil ročního psa tak, že ho kopal, bil a škrtil, a to před očima dalších lidí, je na celé události jediné pozitivní: Už v červnu byl surovec odsouzen na osm měsíců vězení nepodmíněně. Na domácí zvířata je na rozdíl od hospodářských zkrátka většinou „dobře vidět“. Dosvědčuje to i omluva kalifornského guvernéra Arnolda Schwarzenegera, který chtěl ušetřit 14 miliónů dolarů z rozpočtu tím, že nařídil usmrcovat už po 72 hodinách zvířata bez majitelů v útulcích. Zabránila mu v tom protestní kampaň ochránců zvířat. Shrňme s pomocí Johna Webstera, jaké cesty o něco přibližují soužití zvířat s lidmi na této planetě k ráji, i když ten, jak známo, je nedosažitelný. Potřebujeme obyčejný lidský soucit. Ten se může projevovat různě. „Pro mě… je silnějším projevem soucitu zachránit přírodní prostředí lesa než obvázat poraněného ježka,“ říká například Webster. Potřebujeme také o zvířatech a jejich potřebách daleko víc vědět. Jde o „skutečné porozumění vědomí zvířat… − porozumět způsobu vnímání, rozhodování, vědomí sebe sama, schopnosti učit se od ostatních.“ John Webster k tomu ještě říká, že dnešní vědecké metody „jsou nesrovnatelně jemnější než původní metody založené na primitivní teorii o podnětu a reakci. Nový přístup klade zvířatům precizně vypracované otázky v podobě, které můžou rozumět. Jak otázky, tak odpovědi jsou stále zajímavější…“ Naše poznání, jak zvířata vnímají svět, stojí na samém počátku. Potřebujeme také dobré zákony. Britský zákon na ochranu zvířat z roku 1911 má podle Johna Webstera podobnou roli jako Platón ve ÞlozoÞi. Jednoduchým jazykem říká vše podstatné, uspokojivě postihuje většinu úmyslných
O
M
Ě
N
Y
Nejdůležitější evropské normy na ochranu zvířat ! Rozhodnutí Rady, týkající se Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (78/923/EEC) ! Směrnice Rady stanovující minimální standardy pro ochranu telat (91/629/EEC) ! Směrnice Rady stanovující minimální standardy pro ochranu prasat (91/630/EEC) ! Rozhodnutí Rady, týkající se Evropské dohody o ochraně jatečných zvířat (88/306/EEC) ! Směrnice Rady o ochraně zvířat během jejich porážky nebo jejich utracení (93/119/EEC) ! Směrnice Rady o ochraně zvířat během přepravy a pozměňující Směrnice 90/425/EEC a 91/496/EEC (91/628/EEC) ! Rozhodnutí Rady, týkající se Evropské dohody o zachování evropské volně žijící fauny a flóry a přírodních stanovišť (82/72/EEC) ! Směrnice Rady o ochraně přirozených biotopů a volně žijících zvířat a rostoucích rostlin (92/43/EEC) ! Směrnice Rady o ochraně zvířat během přepravy (95/29/EC) Zdroj: Nadace na ochranu zvířat
činů a při jeho uplatňování by se mělo dbát na minimalizaci utrpení zvířat na základě nových poznatků. V zásadě ale poskytuje pevný základ, na kterém není třeba nic měnit. Další generace britské i obdobné legislativy Evropské unie se věnuje každodenní kvalitě života zvířat. Zákonodárci se potýkají s problémy, jak deÞnovat potřeby zvířat, jak dosáhnout kompromisu mezi poptávkou spotřebitelů po systémech přirozenějších chovů a potřebou producentů „vyrábět“ levně, efektivně a s nízkým výskytem chorob. Ve své knize vydané v roce 1994 Webster hodnotí celý přístup k evropské legislativě jako špatnou cestu. „Bylo by konstruktivnější vypracovat legislativu podporující zlepšování životní pohody zvířat,“ vyzývá. O deset let později můžeme konstatovat, že se snad leccos pohnulo. Existuje zřetelná snaha v rámci evropské zemědělské politiky podporovat například ekologické zemědělství, s nímž je zpravidla spojená i podstatně lepší životní pohoda zvířat. Evropská unie postupně přijímá lepší zákonné normy. Další okruh zákonů, které si situace a doba žádá, se bude muset věnovat fyziologickým, genetickým a dalším podobným manipulacím se zvířaty. V České republice vstoupila 1. března 2004 v platnost novela Zákona na
ochranu zvířat č. 246/92 Sb. „Přejala z Evropské unie řadu nesporně pozitivních předpisů, především pokud jde o hospodářská zvířata, a v některých bodech jde dokonce nad rámec těchto předpisů (zákaz pokusů na zvířatech při testování kosmetiky, zákaz pojízdných zvěřinců, akvárií apod., zákaz drezúry primátů)… Přestože bude novelizovaný zákon znatelným krokem kupředu v ochraně zvířat, je v řadě bodů nedodělaný a sporný,“ hodnotí zpravodaj Svoboda zvířat. Konkrétní podrobnosti jsou na www.svobodazvirat.cz. Potřebujeme vzdělání a informace. Potravinářský průmysl má zájem udržovat u zákazníků představu šťastných slepiček v zeleni na obrázku z krabičky „čerstvých selských vajec“ (která pocházejí z nejinteznívnějšího bateriového chovu) nebo elegantních veselých krav, které nám rády dávají mléko na nejjemnější sýry. V prodejnách masa a uzenin nikdo nikdy nebude dělat reklamu své výrobě fotograÞemi z reality velkochovů a jatek. Ještě tak obrazem pasoucích se stád na horských loukách. O protiváhu se snaží četné organizace na ochranu zvířat, vládní i nevládní. Organizují informační a osvětové kampaně na různých úrovních. Z billboardů Nadace na ochranu zvířat v Česku známe například krvavé tělo stažené lišky. "
21
vydala nemalé prostředky například na stavbu akvária… „Nejdůležitější otázkou, která se vznáší nad českými zoo je asi: Skutečně tak malý stát potřebuje tolik zoo?“ Uzavírá Romana Šonková.
R
P Konstruktivně využívá už deset let sílu zákaznické volby britská RSPCA, která vytvořila systém certiÞkace živočišných produktů z welfare chovů Freedom Food (podrobněji v článku na str. 2). „Tvrdím, že je ve společném zájmu chovatelů, spotřebitelů, zvířat i zemědělské půdy, abychom potraviny živočišného původu přeřadili z kategorie pouhého zboží a hodnotili je podle kvality, zahrnující i kvalitu systému chovu a v neposlední řadě také životní pohodu zvířat,“ říká o cílech vzdělávání v ochraně zvířat John Webster. Zvířata, naši bližní Poslední dvě století přinesla nový pohled člověka na živé spoluobyvatele planety. Vzniklo hnutí za práva zvířat. První zákon na ochranu zvířat přijal britský parlament před necelým stoletím. Na sklonku 20. století byla novozélandským zákonem poprvé přiznána jinému druhu práva vyhrazená dosud člověkem pouze člověku. Rok 2004 přinesl bezprecedentní krok postihující tak zakořeněnou tradici, jako je španělská korida, když se jí město Barcelona dobrovolně vzdalo na základě většinového rozhodnutí zastupitelů města. Rozvíjí se také přijímání právních norem ve prospěch životní pohody zvířat. Přesto je to vše při porovnání s bídným životem 4 miliard brojlerů ročně odchovaných jen v Evropské unii pouze malý pokrok. Je před námi dlouhá cesta a zatím netušíme, kam až povede. Budeme na jejím vyústění soucítit s kamenem, jemuž je dosud vyhrazena symbolika mrtvého chladu? Změna i v takříkajíc globálním vnímání se dá ilustrovat na vývoji jazyka globálních diplomatů o biodiverzitě. „Po celou dobu přípravy Konference OSN
R
O
M
Ě
N
Y
Kolik uživí 2 hektary půdy ...
o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992 mi vadil její vypjatě antropocentrický přístup. Proto jsem s velkým potěšením zaznamenal právě na konferenci určitý posun. Úmluva o biologické rozmanitosti začíná slovy: „Smluvní strany, vědomy si vnitřní hodnoty biologické různorodosti…“,“ říká prof. Bedřich Moldan. Hnutí na ochranu zvířat a postupné rozšiřování zvířecích práv může přinášet i zajímavou inspiraci pro udržitelnost života na Zemi. Za zamyšlení určitě stojí údaje o energetických tocích spojených s lidskou konzumací masa, v bohatých zemích spíše s přejídáním se živočišnými produkty: Dva hektary půdy uživí jednoho člověka konzumujícího maso. Táž plocha ale uživí 14 vegetariánů nebo 50 veganů, kteří jedí výhradně rostlinnou stravu. O kolik by se zmenšila naše ekologická stopa, kdybychom spotřebovávali třeba jen o 10 % méně živočišné stravy, neřku-li stali se téměř vegetariány? Druhý zajímavý podnět týkající se dalšího rozvoje naší civilizace souvisí především s vědou a duchovní stránkou bytí.
Je to vlastně absurdní: Čistě účelová zemědělská velkovýroba včetně bezcitné velkoprodukce zvířat přispěla k tomu, že lidstvo se do té míry „osvobodilo“ od své bezprostřední závislosti na sháňce jídla a zajišťování potřeb pro přežití, že má teď dost času, energie a jistot, aby se konečně mohlo věnovat myšlenkám a činům, které mají ochránit přírodní základnu života na Zemi. Dá se to jednoduše shrnout poslední větou z knihy Johna Webstera s podtitulem Střízlivé kázání o ráji: „Dokud člověk nerozšíří svůj okruh soucítění na všechna živá zvířata, nenajde sám klid.“ !
Hana Kolářová Odborná konzultace: Ing. Romana Šonková, ředitelka Nadace na ochranu zvířat,
Mgr. Lubomíra Chlumská a Mgr. Veronika Kinasová, Nadace na ochranu zvířat Praha
& Billboard společnosti Zvíře v tísni. Petr Vachler na zahájení letošní kampaně propagující vegetariánství uvedl, že za výkrmnou cenu 200 gramů steaku by se uživilo až 50 lidí ovesnou kaší. Jeho osobně prý k vegetariánství přivedl i zájem o vlastní zdraví. 22
N Á Z O R Y
Práva zvířat do ústavy? Marcela Frei, 33 let, viceprezidentka organizace ohz − ochránci hospodářských zvířat. Tomáš Popp, předseda organizace Svoboda zvířat, student. Josef Sklenář, původně vyučený zootechnik, již 12 let samostatně hospodařící rolník, od roku 1996 provozuje farmu Sasov podle zákona o ekologickém zemědělství s biochovem prasat. Ing. Romana Šonková, ředitelka Nadace na ochranu zvířat, členka akčního týmu pro rozvoj ekologického zemědělství zřízeného Ministerstvem zemědělství, vystudovala Vysokou školu zemědělskou v Praze, zootechnický obor na Agronomické fakultě.
Jak daleko může podle vašeho názoru dojít lidské uznání práv zvířat? Marcela Frei: Podle mého názoru by mělo dojít až tak daleko, že budeme schopni žít spolu se zvířaty v lásce a nebudeme je týrat a zabíjet. Všechna zvířata, nejen kočičky a pejsci, kteří jsou nejvíce oblíbeni jako domácí mazlíčci, mají právo žít podle svých potřeb. Nesmíme je zavírat do klecí, držet je v zajetí v podmínkách bez denního světla a přístupu čerstvého vzduchu, jako se to dnes a denně děje v pokusných laboratořích, fabrikách s tzv. hospodářskými zvířaty a všemi ostatními, která jsou držena za účelem Þnančního zisku. Je velmi smutné, že je např. prasátko, které se, mimochodem, svými schopnostmi dá srovnat se psem, již po pěti měsících kvůli masu zabito, i když by se přirozeně dožilo až dvaceti let. Sobectví lidí dnes bohužel převažuje práva zvířat. Tomáš Popp: Odhaduji, že se omezí (v příštích 20 letech) na diskusi o uznání práv nejvyšších primátů. Je možné, že bude ochrana zvířat ve větší míře začleněna do ústav jednotlivých států (příkladem může být Německo), což by mohlo znamenat v tomto směru průlom. Půjde ale spíše o začlenění welfare zvířat do praxe než o uznání práv zvířat ve smyslu jejich nekonzumace například. Josef Sklenář: Tak daleko, že budou schváleny takové zákony, které umož-
ní vstupování kontrolních pracovníků do soukromí podezřelého majitele. Následně zabavování jeho špatně opečovávaných zvířat. Zákonem zamezené vlastnictví či ošetřování zvířat provinilými osobami. Postupně asi dojde k povinnému dodržování přísných podmínek stanovených pro eko-chovatele všemi, tedy i konvenčními chovateli. Romana Šonková: Přála bych si, aby uznání práv zvířat došlo až do stádia, kdy my, lidé, budeme respektovat zvířata, která jsou živými citlivými tvory, stejně jako sebe sama. Zvířata totiž sdílí tuto planetu s lidmi ne proto, aby jim sloužila, ale jejich život má svou vlastní hodnotu a smysl. Věřím, že postupem času se lidé zbaví svého zakořeněného antropocentrismu, tak jako se vypořádali v minulosti např. s otroctvím. Bude to však rozhodně běh na dlouhou trať. V tuto chvíli by úspěchem bylo zajistit všem zvířatům v lidské péči alespoň 5 základních svobod – svobodu od hladu a žízně, od nepohodlí, od bolesti, zranění a nemocí, od strachu a stresu a svobodu projevit přirozené chování. Co si myslíte o vegetariánství? Marcela Frei: Vegetariánství, a tím mám na mysli čistě rostlinnou stravu neboli taky veganství (ne lakto-ovo-vegetariánství apod.) je z mého hlediska ta nejjednodušší cesta, jak respektovat práva zvířat, na kterou se může vydat
kdykoliv každý, kdo upřímně miluje zvířata. Vidět spokojená telátka na louce, jak pijí mléko přímo od mámy, je přece krásný zážitek, když se jim přitom můžu dívat do očí a říct, že kvůli mně, kvůli mé chuti na „dobrý“ kus masa, nemusí zemřít nebo že to telátko, kvůli mé chuti na nějaký mléčný výrobek nemusí už po několika měsících (životnost 30 až 60 let!) končit pod nožem řezníka jako odpad mléčného průmyslu. Tato cesta je jednodušší, než si mnozí myslí. Spolek ohz – ochránci hospodářských zvířat (www.ohz.cz) rád každému, kdo se rozhodne pro tuto cestu, pomůže. Tomáš Popp: Sám jsem vegan a považuji tento životní postoj za nejprospěšnější jak pro zvířata, Zemi, tak pro lidi. Je nutné k nejezení masa připojit i znalost ekologických dopadů stravování a zahrnout do úvah i externality z dopravy, výroby apod. Josef Sklenář: Ušlechtilá myšlenka předbíhající dobu. Romana Šonková: Jelikož jsem sama vegetariánka − v mém pojetí to znamená, že nejím žádné potraviny vyrobené z jakékoli části mrtvých těl jakýchkoli živočichů, nekupuji kožešinové výrobky a pokud možno ani výrobky kožené a testované na zvířatech – vím, že vegetariánství je naprosto plnohodnotný způsob lidské výživy a podle stanoviska Americké dietetické asociace a Kanadských dietologů je tato strava vhodná pro všechna období lidského života. Navíc bylo výzkumem prokázáno, že je zdravější než u nás běžný způsob výživy založený na vysoké konzumaci masa, který má bohužel i dalekosáhlé negativní dopady ekologické a etické. Vegetariánství je rozhodně zdravá alternativa pro všechny odpovědné a citlivé lidi. Jak se vyvíjel váš osobní postoj k právům zvířat (například k nárokům hospodářských zvířat na životní pohodu)? Změnilo to něco ve vašem chování? "
23
Na anketní otázky Bedrníku k tématu ochrana a práva zvířat odpověděli:
N Marcela Frei: Do roku 1997 jsem konzumovala téměř vše, co jsem měla na talíři. Pak jsem v televizi viděla dokument o transportech zvířat. Bylo to nepředstavitelné týrání. Plakala jsem jako malá holka. Tato skutečnost mě bolela tak, že jsem ze dne na den přestala jíst maso tzv. hospodářských zvířat. Začala jsem se zajímat o ochranu zvířat čím dál tím víc. Stala jsem se aktivistkou za práva zvířat. Poznala jsem dlouholeté vegany, kteří mi rychle ukázali, že i pro vegetariány trpí zvířata a jak. Bylo to pro mě vše nové a šokující. Velmi rychle jsem ale pochopila a nechtěla mít tyto živé bytosti déle na svědomí. Od 1997
Á
Z
O
R
Y
žiji vegansky a bojuji za práva zvířat. V roce 1999 z mé iniciativy vznikl spolek ohz, který je od léta 2000 aktivní, odhaluje týrání a zneužívání zvířat a zabývá se osvětou veřejnosti. Tomáš Popp: Samozřejmě, že ano (viz výše). Je to asi 8 let, co jsem přestal zvířata jíst a od té doby se mnoho nezměnilo. Jen jsem této problematiky znalejší. Impulsem k této změně se stala konfrontace s fakty o životních podmínkách zvířat a možných řešeních. Myslím, že je to poněkud komplikovanější, ale na to zde není prostor. Josef Sklenář: Určitě, proto jsem se stal ekologicým zemědělcem.
Romana Šonková: Prošla jsem cestou od pouhého soucitu se zvířaty v dětství – to když jsme jezdili k babičce na zabíjačku a já přitom trpěla – přes studium skutečných potřeb zvířat a jejich vnímání daných životních podmínek až k vytvoření určité osobní ÞlosoÞe založené na uznání vědecky podložené nauky o tzv. welfare neboli životní pohodě zvířat a na etickém rozměru soužití lidí a zvířat. Moje chování se příliš nezměnilo, jen se ze mě stal mnohem citlivější spotřebitel. Musím dodat, že mám díky tomu sama ze sebe lepší životní pocit. !
Připravila Hana Kolářová
Cirkusy patří do středověku Cirkusy se zvířaty mají v Čechách svoji tradici a jsou oblíbenou atrakcí mnoha lidí, zvláště pak dětí, pro které jde o jedno z mála setkání se živými divokými zvířaty. Bohužel je to za cenu utrpení živých tvorů, kteří by jinak mohli žít v lepších podmínkách, jak to můžeme vidět na příkladu některých dobrých zařízení pro zvířata chovaná v zajetí. A proto než navštívíte cirkus, uvědomte si, že: ! Zvířata v cirkusech tráví celý svůj život na cestách v malých klecích, zažívají pocity nudy a frustrace. U řady z nich se vyskytuje stereotypní chování, zvířata například přecházejí v kleci neustále z místa na místo. Ven z malých ubikací se dostanou podle
samotných cirkusáků na 3–4 hodiny denně (podle našeho pozorování okolo 30 minut), a to pouze v případě, že už se cirkus nachází na místě hostování a je postaveno šapitó. ! Zvířata jsou v cirkusech nucena předvádět cviky, které jsou v naprostém rozporu s jejich přirozeností – medvědi jezdí na koloběžce či motorce, lvi proskakují hořící obručí atd. Tyto a další cviky jsou v rozporu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. V několika zemích po celém světě je drezúra už zakázána, např. v Dánsku, Finsku a některých státech USA. ! Zvířata v cirkusech nedělají cviky s radostí (a jen pomocí pamlsků, jak
se nám snaží tvrdit někteří lidé od cirkusu), ale jsou nucena krutou drezúrou předvádět celý život nepřirozené pohyby. ! Cirkus nemůže ze samé podstaty svého fungování zlepšovat podmínky pro zvířata. Na rozdíl od některých dobrých zařízení pro zvířata chovaná v zajetí se totiž cirkus nemůže technicky „zvětšovat“. ! Pro děti nemá setkání se zvířaty v cirkuse žádný vzdělávací účinek. Dívání se na zubožené zvíře v nich může spíše vyvolávat představu, že zvíře je věc, se kterou si mohou dělat, co chtějí. ! Cirkusy patří do středověku, ne do 21. století. !
Tomáš Popp
Česko-estonský tábor Jako v minulých letech připravila i letos obecně prospěšná společnost Suchopýr letní mezinárodní tábor zaměřený na trvale udržitelný rozvoj pod názvem Jdeme na to od lesa. Tábora se účastní 15 českých a 15 estonských studentů. Tábor jsme připravili ve Středisku ekologické výchovy v Oldřichově v Hájích. Naším partnerem je estonská organizace Tartu Student Nature Protection Circle (TÜLKR) zabývající se environmentálním vzděláváním a osvětou studentů. Byla založena v roce 1958 a patří k nejstarším svého druhu na světě. V rámci tábora poznávají účastníci přírodu a životní
prostředí, a také se dozví, jak sami mohou přispívat k jeho ochraně. Zároveň chceme, aby poznali, jak v druhé zemi funguje ochrana životního prostředí, jaké problémy životního prostředí v zemi zejména řeší, jakými prostředky atd. Obě země patří do postkomunistického bloku, tzn. ochrana přírody a životního prostředí často musí řešit „dědictví“ způsobené minulým režimem, kdy se k přírodě přistupovalo pouze „exploatačně“. Považujeme za velmi zajímavé porovnat právě dvě země, ve kterých se demokracie teprve rozvíjí. Chceme českým účastníkům ukázat, že Evropa neznamená pouze
Svoboda zvířat
dosavadní členské země EU, ale že i méně známé nebo méně ekonomicky prosperující země pro nás mohou být zdrojem poznání a inspirace. Součástí programu tábora jsou odborné botanické exkurze do Jizerských hor a Českého ráje. Praktická náplň tábora je zaměřena na pomoc s pěstováním ohrožených stromů a keřů v našich lesních školkách nebo na sušení sena pro huculské koně, které využíváme ve školním roce pro výukové programy o chovu původních plemen koní. !
Radek Hromádka, Suchopýr, o.p.s., Liberec
24
DIDAKTIKA
Kráska a zvíře aneb Podněty pro výchovu
V etické výchově se používají dvě hlavní metody: etická racionalizace a etická senzibilizace. Jde o to dodat dostatek informací a argumentů rozumu, aby rozum otevřený svědomím, mohl dospět k uváženým volním rozhodnutím. A dále jde o to zapůsobit na city tak intenzivními podněty, někdy až šoky, které prolomí bariéru otupělosti, lhostejnosti, neutrality a probudí v člověku zájem, zápal a tím i potřebnou volní motivaci. Zkrátka někdy pomůže řeč statistik, tabulek a grafů, jindy stačí jediný pohled do očí zvířete drženého v kleci. Nepřítelem skutečné etické výchovy je moralizování. Proto nejlepším výchovným postupem je sokratovský dialog, pedagogický doprovod na společné cestě hledání pravdy a dobra. Etickou výchovu k ochraně zvířat je možno právě budovat s dětmi za pochodu, nechat je podílet se na sbírání faktů a formulování argumentů. Naštěstí dnes angažovaný učitel není ponechán bez pomoci. Při trošce zájmu a snahy je možno získat přístup ke zdrojům dalších speciálních informací v odborné i populární literatuře. V České republice existuje v současnosti dostatek ekologických center poskytujících odborné informační, poradenské, někdy dokonce i didaktické služby. Některá z nich mají v náplni své činnosti i ochranu zvířat. Zde bude možno získat podporu v úsilí vychovávat děti a mládež k lásce ke zvířatům. Další speciální podnět pro výchovu spočívá v tom, že je třeba cíleně podporovat všestranný a uvědomělý kontakt dětí se zvířaty. Tento cíl je sice do jisté míry paradoxní a může být i kontraproduktivní. Je známo, že právě děti zvířata často týrají, že chov zvířat v domácnos-
tech nebo zoologických zahradách je eticky problematický. Ale přesto je vztah dítěte ke zvířeti velmi důležitý a je ho třeba podporovat. Člověk je formován svým životním prostředím – tak jako všechny živé bytosti. Problém je, že naše životní prostředí je už do značné míry umělé, námi vytvořené. Náš fyziologický mechanismus řídící tento proces modelování podle prostředí je ale naprogramovaný na přírodu v její původní podobě. Náš osobní vývoj, biologický i lidský, potřebuje přírodu jako nenahraditelný prvek formování nebo řekněme výchovy. Proto člověk potřebuje zejména v dětství a mládí žít v krajině, potřebuje s ní komunikovat prostřednictvím jejích obrazů a symbolů. To tušil už J. J. Rousseau, i když tento fakt zdaleka není tak naivně romantický, jak vypa-
dal v Rousseauově podání. Mnohem komplikovaněji a vědečtěji a pádněji to dnes dokazují nejen přírodovědci, ale i psychologové, sociologové, ale i psychoanalytici. Josef Šmajs říká: „Protože člověk se jako mnoho jiných vyšších živočichů nerodí hotový a plně zformovaný, je příroda (vedle rodiny a kultury) důležitým dědičně Þxovaným konstitutivním činitelem lidské osobnosti. Pouze obě prostředí společně – příroda a kultura – mohou totiž člověku poskytnout celoživotní orientaci a zázemí... Není to tedy pouze rodina, škola a společnost, co podle nynějších učebnic psychologie a pedagogiky formuje osobnost mladého člověka. Je to okolní prostředí vůbec, zejména opomíjené prostředí přírodní, krajina, která je nezastupitelným formotvorným činitelem harmonické lidské osobnosti... duchovní kostrou lidské osobnosti.“ Dalo by se dodat a upřesnit, že pro vývoj dítěte a mladého člověka je vedle života v přírodě, krajině, také velmi důležitý styk se zvířaty, osobní zkušenost se zvířaty. Té se ovšem dnešním dětem "
25
Na internetových stránkách Katedry filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity (www.osu.cz) najdete velmi hezkou práci Etika ochrany zvířat Dr. Vladimíra Šilera. Obsahem textu je ochrana zvířat, zvíře a náboženství, zvíře ve filozofické reflexi, ekologická etika, etika ochrany zvířat. Závěrečnou část práce vztahující se k výchově po domluvě s autorem přetiskujeme.
D
nedostává. Malé děti ve městech se domnívají, že mléko je z krabice, ta pochází z obchodu, kam přichází odněkud z továrny. Na kozy, králíky a slepice se musí jít podívat do zoologické zahrady. Zvířata ustupují z našeho života. Donedávna mělo 70 % dětských hraček podobu zvířete. Dnes jsou zvířecí motivy v dětských hračkách rychle nahrazovány stroji a miniaturními kopiemi technických a spotřebních předmětů z okolního umělého světa. Nic proti tomu – dítě se musí učit zacházet s tím, co tvoří svět dospělých. Ale zvířata zabydlovala i podstatnou část našeho nevědomí, naplňovala naše metafory, symboly, archetypy. Archetypy jsou podle C. G. Junga jakési nádoby, jimiž člověk nabírá zkušenost, koncentruje ji, a pak ji vyklepne jako z formičky, aby si ji lépe uložil v paměti. V našich archetypech měly zvířecí formy vždy důležité místo. Jestliže kontakt se zvířaty chybí – třeba i jen v podobě dětských hraček nebo obrazového materiálu – bude chybět něco podstatného v duši. A nebo se v duši něco podstatně jinak zformuje, ale spíše k obrazu stroje, mrtvého předmětu, než k obrazu živé bytosti. Někteří říkají, že zvířata vytěsněná z našeho umělého světa mají tendenci se vracet různými oklikami zpět, i když už v transformované a sublimované podobě – např. myš v podobě Disneyova myšáka a také myši počítačové. Josef Šmajs to říká velmi radikálně: „Návyk na špatnou krajinu, podobně jako návyk na nevhodné hodnoty rodičů
I
D
A
K
T
I
K
A
a pravidla chování v dysfunkční rodině, jakkoli je v rozporu s našimi vrozenými archetypy, je nakonec návykem a železnou košilí jako každý jiný návyk. Možná, že je dnes jednou z hlavních příčin některých tzv. civilizačních problémů: rostoucího výskytu neuróz, všudypřítomného pocitu nudy, odcizení a ztracenosti mladých lidí ve velkých městech, vysoké zločinnosti, agresivity a závislosti mládeže na drogách, hernách apod.“. Další výchovný podnět navazuje na onen předchozí. Byla zmíněna souvislost mezi krajinou, jejími obrazy, symboly, archetypy a naším psychickým vybavením a uspořádáním. Nejen psychoanalýza, ale i jiné psychoterapeutické metody se už přesvědčily o ozdravné, ba přímo spásné roli snů. Spolu s tím přišly psychoterapeutické školy i na léčebnou a také přímo spásnou roli umění. Umění má přístup k hlubším vrstvám naší psychiky, umožňuje nám poznat její tajemství a částečně do ní zasahovat. Ztráta přirozeného tradičního životního prostředí, na něž jsme byli biologicky a kulturně po desetitisíce let adaptováni, se projevila v posledních desítkách let ztrátou snů, odcizením vědomí a nevědomí, a tím i těžkými krizemi celého lidství (humanity). Nemůžeme-li plně obnovit pozitivně působící prostředí, můžeme se pokusit alespoň dodávat naší porušené psyché to, co je uloženo v pokladnicích umění. Jistě – každé opravdové umění má hodnotu a účel v sobě samém, nemůže být chápáno jako prostředek k nějakým
jiným cílům, byť i terapeutickým. Ale na druhé straně je třeba si uvědomit, že umění se napájí z oněch hlubokých zdrojů, z nichž čerpá i náboženství a ÞlozoÞe. V situaci, kdy role náboženství a ÞlozoÞe jako studny spásy a poznání selhává, zůstává umění poslední šance k záchraně psyché a lidskosti. Dalo by se říci, že umění může mít výchovný efekt, může kultivovat nevědomí. Vedle výtvarného umění a poezie, které prostě dodávají našemu nevědomí obrazy, z nichž se mohou stávat metafory, symboly, archetypy, s nimiž pak bude pracovat naše imaginace při projektování vnitřních modelů vnějšího světa, je to především narativní (vyprávěcí) umění, tedy literatura, částečně i drama a Þlm, které má moc zprostředkovat nám spásnou moudrost. Např. takový impresionista nebo lyrik dává často promluvit přírodě intenzivněji, než toho je ona sama přímo schopna. Následující podnět chce inspirovat k využití narativních prvků i ve výchově k ochraně zvířat. Především je to bohatá pokladnice zvířecí symboliky, metafor a archetypů v pohádkách. S menšími dětmi je možno zůstat u pouhé narativní formy, s dospělejší mládeží je možno se pokusit o interpretaci mytologického materiálu v pohádkách uloženého. Psychoanalytici např. interpretují známé téma Kráska a zvíře jako symbolicky zobrazený konßikt odehrávající se v duši dospívající dívky. Dívka je silně citově Þxována na otce. Její čistý charakter je naznačen bílou růží. Ale její nevědomé motivy přivedou ji i jejího otce pod vládu ambivalentního principu, který směšuje krutost a přátelskost. Když dívka zjišťuje, že se zamilovala do zvířete, probouzí se v ní síla lidské lásky ve své zvířecké, tedy nedokonalé, ale právě proto erotické podobě. Je konfrontována s erotickou složkou svého vztahu k otci, kterou ale z obavy z incestu musela potlačit. Aby mohla otce opustit, musí současně akceptovat strach z incestu a dovolit si žít s touto fantazií, až konečně pozná onu kombinaci zvířete a člověka a objeví se pravé ženské reakce. Tak se sama vykoupí. Vysvobodí svůj obraz mužství ze sil potlačení a naučí se důvěřovat lásce, která sjednocuje ducha a přírodu. Psychoanalytici často interpretují motiv agresivního zvířete ve snech svých pacientek jako
26
D konßikt erotického pudu (v širším slova smyslu) s citovým poutem k otci a nebo ve vyšším věku jako konßikt rozumu a srdce, intelektu a instinktů. Kolik moudrosti, poučení, ale i vtipu skýtají bajky, které jsou rovněž střípky a ozvěnami dávných mýtů: Ezopovy, Bidpajovy, La Fontainovy a nebo třeba i novodobé bajky o Mauglím či Tarzanovi. Silně rozbudovanou bajkou je i Orwelova Farma zvířat, která je navíc i výbornou učebnicí politologie. Pohádková zvířecí symbolika s jejím mytologickým pozadím může být vhodně doplňována dramatickými prvky s jejich rituálním a kultickým pozadím – např. v podobě zvířecích masek při dětských maškarních a divadelních zábavách. Narativní prvky však obsahují i některé Þlmy. Nejvhodnější pro výchovu
I
D
A
K
T
I
K
A
jsou ty, které to samy o sobě vědí. Může být např. velmi zábavné a užitečné podrobit z tohoto hlediska rozboru Þlm E. T. Mimozemšťan. Sama postava Mimozemšťana je zajímavou kombinací zvířecího a lidského. Ústředním tématem je střet dvou způsobů poznávání – vědeckého, který potřebuje chytit, usmrtit, pitvat, analyzovat – a lidského, zde dětského, který poznává tím, že miluje a dává žít. Klíčem k interpretaci může být scéna s žábami, které měly být ve škole pitvány. Se staršími dětmi a středoškolskou mládeží je možno např. pustit se do diskuse nad literárně bohatými, ale co se témat týče eticky někdy spornými díly těchto autorů: Jaroslava Haška, velikého milovníka nikoliv zvířat, ale obchodu se zvířaty; Oty Pavla, velikého lyrika, ale taky velikého rybáře, a tudíž trýznitele zvířat; Bohumila Hrabala, velikého mi-
lovníka koček, ale taky nezodpovědného donátora (Nadace Bohumila Hrabala, organizace ochránců zvířat, se po čase zřekla svého kontroverzního mecenáše a jeho jména ve svém názvu). Atraktivní může být diskuse nad známou Řečí náčelníka Seattla. Náročnější, ale pro středoškolskou mládež přitažlivější může být práce s ekologicky inspirovanou poezií amerického beatnického básníka Garyho Snydera. Velmi plodná a zajímavá může být práce nad biblickými tématy týkajícími se vztahu člověka ke zvířatům. !
Dr. Vladimír Šiler Katedra ÞlozoÞe FilozoÞcké fakulty Ostravské univerzity
[email protected] Foto: Irena Perlíková a Václav Žídek
Humánní výchova: Svět je pro všechny Co je to za svět, ve kterém člověk zapomněl, že není jediná živá bytost, která si zaslouží úctu a ohleduplnost? Co je to za morálku, která dovoluje lidem týrat jiné živé tvory? Co je to za vědu, která poznání povýšila nad lásku a soucit? jídlo, zábava, výzkum apod.) a že lidské požadavky mají vždy přednost před jakýmikoliv potřebami zvířat. ! Podpořit empatii vůči zvířatům zdůrazněním mnoha znaků, které mají společné s člověkem. ! Uvědomit si, že člověk nevlastní tuto planetu, ale dělí se o ni s ostatními živými tvory. ! Přispět ke změně postoje, kdy člověk je ve vztahu k přírodě centrem všeho, směrem k empatii a respektu ke všemu živému. ! Pochopit a přijmout zodpovědnost za ta zvířata, která si člověk vybral jako společníky, a pochopit následky plynoucí z lhostejnosti. Humánní postoj člověka ke zvířatům by měl být založen na následujících principech: ! Respekt vůči ostatním živým tvorům, se kterými sdílíme naše příbytky, naše města, naši planetu. ! Úcta vůči síle života, kterého jsme jen malou součástí. ! Zodpovědnost vůči těm zvířatům, která jsme domestikovali a podřídili si.
! Uvědomění si smyslu existence zvířat. ! Porozumění živým tvorům, se kterými jsme v úzkém kontaktu, která jsou součástí našeho světa a od kterých se můžeme mnohému naučit. Humánní aspekt environmentální výchovy v sobě nese poselství: Umění být. Žáci by se mu ve škole měli učit. Toto umění spočívá ve schopnosti plnohodnotně prožívat přítomnou chvíli, být vnímavý k podnětům, umět vytvářet synergické vztahy s lidmi i zvířaty založené na vzájemném respektu a porozumění. Umění být se dá naučit v takové škole, kde soucit s živými bytostmi bude tvořit přirozenou součást vzdělávacího procesu. !
Soňa Vincíková Volně přeloženo z metodické příručky pro učitele environmentální výchovy „Svet je pre všetkých“. Vydalo občanské sdružení Sloboda zvierat, Bratislava 2003.
27
Základem humánního kontextu environmentální výchovy je změna postoje člověka k jiným bytostem při respektování environmentálních, etických a etologických vazeb mezi lidmi, jinými živými tvory a jejich životním prostředím. Týká se tedy bezprostředně vztahu lidí ke zvířatům. V této souvislosti se setkáváme také s pojmem „výchova k humánnímu přístupu ke zvířatům“ (v americké angličtině human education nebo anglické animal welfare education). Znamená výchovu k humánnímu vztahu a zacházení se zvířaty. Zdůrazňuje se jejich ochrana a zabezpečení příznivých životních podmínek. Tato výchova by měla být přirozenou součástí environmentální výchovy a environmentálně-etické ÞlosoÞe ve formálním i neformálním vzdělávání lidí s cílem: ! Rozvíjet respekt k přírodě a úctu k životu. ! Vést k pochopení, že všechna zvířata mají svoje potřeby a práva, a akceptovat je jako cítící bytosti. ! Odstranit u lidí předsudky, že zvířata existují pouze pro náš užitek (móda,
KALENDÁŘ >>> 20. – 21. září 2004
! 1. říjen − Světový den vegetariánů Vyhlásila Severoamerická vegetariánská společnost v roce 1977 jako každoroční oslavu soucitu a vegetariánství. Svátek byl podpořen Mezinárodní vegetariánskou unií v roce 1978. ! 2. říjen − Světový den hospodářských zvířat Slaví se od roku 1983 ve výroční den narození Mahátmy Gándího, který řekl: „Velikost a mravní pokrok národa se pozná podle toho, jak zachází se zvířaty.“ ! 4. říjen − Světový den zvířat Oslavy souvisí se sv. Františkem z Assisi, jehož svátek se připomíná ve stejný den. Sv. František proslul svou láskou k veškerému božímu stvoření, tedy i ke zvířatům. V ČR se slaví od roku 1994. ! Nadace na ochranu zvířat pořádá pravidelně besedy a přednášky věnované ochraně zvířat. O konkrétních termínech a tématech se můžete informovat na: www.ochranazvirat.cz, e-mail
[email protected], tel. 222 135 460.
>>> 1.−9 září 2004 ŘEZBÁŘSKÉ SYMPOZIUM TILIA Pořádá Město Krásná Lípa na terénní základně ČSOP Tilia v Krásném Buku. Před očima návštěvníků budou pracovat umělečtí řezbáři z Česka i Německa s lipovým dřevem ze stromů, které byly pokáceny během obnovy městského parku. Do míst, kde stromy desítky let stály, se výtvarná díla vrátí. Některé ze soch ozvláštní připravovanou Köglerovu naučnou stezku Krásnolipskem. Město Krásná Lípa, Hana Volfová, Masarykova 6, 407 46 Krásná Lípa. Tel. 412 354 822,
[email protected], www.krasnalipa.cz >>> 2.–5. září 2004 VELETRH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ PRO 2. STUPEŇ ZŠ A SŠ Proběhne ve Středisku ekologické výchovy SEVER Horní Maršov. Hlavní téma: Krajina – její historie, současnost, poznávání, ochrana. Prostě krajina se vším všudy. Představení výukových programů z nabídky Severu a dalších středisek, terénní exkurze do Krkonoš, ukázky výukových programů. Johanka Kutáčková, SEVER, 542 26 Horní Maršov. Tel. 499 874 326, 499 874 280, e-mail
[email protected]
>>> 6.–8. září 2004 VELETRH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ PRO MŠ A 1. STUPEŇ ZŠ Proběhne ve Středisku pro vzdělávání a výchovu v přírodě Chaloupky. Z předběžného programu: Naše Země je kulatá, Lesík, Zimní spáči, Stezka lesního krále, Bahníčko, Dobré a zdravé, motivační večer s Alešem Máchalem a hudbou, Včely bez včelína, Opakování za školou, Kouzelná jabloň, Rozděl nás, Máme rádi rostliny, Soutěž pro rodiče a děti, Noční hry v lese, Netradiční muzika, Léčivé rostliny, návštěva památek UNESCO v Třebíči s odborným vedením a výpravnými pracovními listy. Středisko Chaloupky, o.p.s, Kněžice 109, Okříšky 675 21. e-mail
[email protected], tel. 568 870 434 >>> 15. září 2004 EKOLOGICKÁ VÝCHOVA PROŽITKEM Semináře pro učitelky mateřských škol a 1. stupně ZŠ u rybníka Biřička a okolí v Hradci Králové. Seznámení se smyslovými a prožitkovými aktivitami venku v přírodě. Lektorka: Lenka Hronešová, SEVER. Druhá část 20. 10. proběhne v místnosti. SEVER, 542 26 Horní Maršov 89. Tel. 499 874 181, 499 874 280, 499 874 326, e-mail
[email protected], www.sever.ecn.cz
PŘÍRODOVĚDNÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V MIMOŠKOLNÍ VÝCHOVĚ Konferenci pořádá Stanice přírodovědců DDM hl. m. Prahy. Tematické okruhy: přírodovědné a environmnetální vzdělávání v pravidelné zájmové činnosti, programy v mimoškolním vzdělávání, vztah školního a mimoškolního zájmové evironmentálního vzdělávání, přírodovědná a environmentální výchova občanů, ekologické vzdělávání v 21. století. Odborný garant PaedDr., RNDr. Pavel Červinka, PhD. Stanice přírodovědců DDM hl. m. Prahy, Drtinova 1a, 150 00 Praha 5-Smíchov. e-mail:
[email protected], www.prirodovedci.cz >>> 23.−25. září 2004 U NÁS NA HORÁCH II Seminář přibližující pedagogickým pracovníkům hospodaření v lesích ČR v Jeseníkách proběhne z velké části na území Lesní správy Loučná nad Desnou, v nejvýše položené lesní správě v ČR. Exkurze na přečerpávací vodní elektrárnu, návštěva lesní ekostezky, celodenní výlet po CHKO Jeseníky. K odborné diskuzi budou připraveni zástupci LS Loučná nad Desnou, Oblastního inspektorátu LČR Šumperk, Správy CHKO Jeseníky… Mgr. Petr Šaj, Středisko ekologické výchovy DDM Vila Doris, 17. listopadu 2, 787 01 Šumperk. Tel. 583 214 213, e-mail
[email protected] >>> 23.– 26. září 2004 POPRÁZDNINOVÁ DÍLNA EKOLOGIC KÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ Liberecký kraj a Statutární město Liberec pořádají v kempu Sedmihorky v Českém ráji pobytový program pro všechny lidi, kteří se prakticky zabývají ekologickou výchovu, především však pro pedagogické pracovníky. Zkušení lektoři a pedagogové představí nové ekologicko výchovné programy především v terénu, které si prakticky sami vyzkoušíte, a různé pomůcky a metodické materiály, které jsou k dispozici v Libereckém kraji. Ing. Aleš Kočí, Statutární město Liberec, Nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59 Liberec 1. Tel. 485 243 463, e-mail
[email protected]
28
K
EKOLOGICKÁ VÝCHOVA PROŽITKEM Seminář pro učitelky mateřských škol a 1. stupně ZŠ ve středisku SEVER Horní Maršov. Seznámení se smyslovými a prožitkovými aktivitami v přírodě i v místnosti. Koná se ve spolupráci s PC Trutnov. Lektorka: Lenka Hronešová, SEVER. SEVER, 542 26 Horní Maršov 89. Tel. 499 874 181, 499 874 280, 499 874 326, e-mail
[email protected], www.sever.ecn.cz >>> 24.–28. září 2004 ZÁCHRANA ŠKOLNÍCH ZAHRAD Pokračování exkurzí s Toulavým autobusem po školních zahradách v kraji Vysočina, v Pardubickém, Východočeském, Středočeském se zastavením v ekologickém středisku Paleta Pardubice a Toulcův dvůr v Praze. Z Hrádku nad Nisou zajdeme na návštěvu školní zahrady v Polsku. Zakončení bude v Průhonicích. Chaloupky, Kněžice 109, 675 21 pošta Okříšky. Tel. 568 870 434, fax 568 870 359,
[email protected],www.chaloupky.cz >>> 29. září – 2. října 2004 NATUR VISION Město Vimperk pořádá mezinárodní festival filmů o přírodě a zvířatech ve spolupráci se spolkem Natur- und Tierfilm a Národním parkem Šumava. www.natur-vision.de, Město Vimperk – www.vimperk.cz, tel. 388 411 126 >>> 30. září – 1. října 2004 STAN ZA PRÁVA ZVÍŘAT Výstavy, propagační materiály, videoprojekce, ochutnávky veganských pokrmů atd. na 36 m2. Pořádá Svoboda zvířat v Praze na náměstí Míru. Svoboda zvířat Praha Bubenečská 7, 160 00 Praha 6. e-mail
[email protected], tel. 737 443 994, www.svobodazvirat.cz
L
E
N
Á
Ř
ni U Branky od 14 do 18 hodin ochutnávku veganských pokrmů. Informační stánek a promítání řady dokumentů týkajících se ochrany hospodářských zvířat. Svoboda zvířat, Koterovská 84, 326 00 Plzeň. Tel. 377 444 084, e-mail
[email protected], www.svobodazvirat.cz >>> 1. říjen 2004 ZDRAVOTNÍ ASPEKTY VEGETARIÁNSTVÍ Přednáška věnovaná etickým, zdravotním a ekologickým aspektům vegetariánství. Pořádá Svoboda zvířat v Plzni, Café Logr (Škrétova 18, Plzeň) od 18 do 20 h. Svoboda zvířat, Koterovská 84, 326 00 Plzeň. Tel. 377 444 084, e-mail
[email protected], www.svobodazvirat.cz >>> 4.-10. října 2004 EKOFILM 2004 XXX. mezinárodní filmový festival o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví se koná v Českém Krumlově a Českých Budějovicích. Nejstarší festival tohoto druhu v Evropě. Program: mezinárodní soutěž filmů a videopořadů, promítání, odborné a tvůrčí semináře a další doprovodné akce. MŽP ČR, tel. 267 122 432, 267 121 111, fax 267 311 496, e-mail ekofi
[email protected], www.env.cz >>> 6. října 2004 STÁTNÍ PROGRAM EVVO… … aneb Jak naplňovat průřezové téma Člověk a prostředí podle Rámcových vzdělávacích programů. Seminář zejména pro koordinátory EV v Ped. centru Hradec Králové především pro zájemce, kteří již absolvovali předchozí semináře pro koordinátory EV. Bude představen Manuál ke školním programům EVVO, nová koncepce EVVO Královéhradeckého kraje a další. Lektoři: zaměstnanci Střediska SEVER. SEVER, 542 26 Horní Maršov 89. Tel. 499 874 181, 499 874 280, 499 874 326, e-mail
[email protected], www.sever.ecn.cz
>>> 1. říjen 2004 >>> 8.– 9. října 2004 SVĚTOVÝ DEN VEGETARIÁNŮ Organizace Svoboda zvířat pořádá v Plz-
D
Tradiční seminář ve středisku Chaloupky na Vysočině s RNDr. Vladimírem Antonínem Csc., vedoucím mykologické poradny MZM Brno. Sběr, určování, mikroskopování všech druhů nalezených hub, konzervace, příprava a konzumace běžných druhů. Chaloupky, Kněžice 109, 675 21 pošta Okříšky. Tel. 568 870 434, fax 568 870 359,
[email protected],www.chaloupky.cz >>> 18. října 2004 O ČTYŘECH KRÁLOVSTVÍCH Semináře pro učitelky mateřských škol a 1. stupně ZŠ v Pedagogickém centru Náchod. Pololetní projekty, týkajícími se základních životních potřeb rostlin a živočichů, mezilidských vztahů a působení člověka na přírodu. Lektorka: Lenka Hronešová, SEVER. SEVER, 542 26 Horní Maršov 89. Tel. 499 874 181, 499 874 280, 499 874 326, e-mail
[email protected], www.sever.ecn.cz >>> 22.– 24. října 2004 JSEM UČITEL A KDO JE VÍC Výměna zkušeností s netradiční výukou pro pedagogy všech stupňů, pro studenty pedagogických fakult. Beseda s dr. Karlem Tomkem z MŠMT a s ing. Marií Kalábovou, ústřední školní inspektorkou. S doc. Věrou Pokornou, CSc., z UK Praha řešení problémů, ke kterým dochází ve styku se žáky, diagnosticko-nápravný program psychologa D. H. Sttota. Lektoři: ing. Aleš Máchal, Ing. Jiří Nečas, Dr. Hana Horká a další Chaloupky, Kněžice 109, 675 21 pošta Okříšky. Tel. 568 870 434, fax 568 870 359,
[email protected],www.chaloupky.cz >>> 23. října 2004 KERAMICKÁ KRMÍTKA Jednodenní kurz Slaměnky, tvořivého klubu domu ekologické výchovy Lipka v Brně. Vyrobíte si hliněné krmítko pro ptáky, jehož střechu budete mít nachystanou na osázení skalničkami. Lektorka Jarka Siničáková. Lenka Appelová, Lipka – DEV, Lipová 20, 602 00 Brno. e-mail
[email protected],
[email protected], www.lipka.cz
HOUBY V PŘÍRODĚ 29
>>> 24. září 2004
A
N A B Í D K A PUBLIKACE Nadace na ochranu zvířat doporučuje ! Charles Patterson − Věčná Treblinka. Ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté… Ač srovnání hrůz nacistických koncentračních táborů s utrpením zvířat v novodobých velkochovech, na jatkách, v laboratořích a mnoha jiných místech se může mnohým zdát nevhodné, autor v této knize ukazuje, že krutosti páchané na bezbranných mimolidských stvořeních jsou předzvěstí zločinů vůči lidem samotným. Ukrutnosti páchané každodenně na zvířatech stejně tak jako otroctví, rasismus, genocidu a pogromy umožnilo a částečně omluvilo stejné přesvědčení – že můžeme jakýmkoli způsobem nakládat s těmi, kteří jsou slabí, bezbranní, „odlišní“ a „méněcenní“. Práh, 2003, cena 239 Kč. ! Peter Singer − Osvobození zvířat. Jedna ze základních knih ochrany zvířat. V roce 1975, kdy poprvé vyšla, byla první moderní prací, jež obhajovala názor, že ti, kteří brání utrpení, musí také bránit utrpení způsobovanému zvířatům. Autor se zabývá druhovou nadřazeností, kterou lidé aplikují nejen na jiné živočišné druhy, ale také např. jiné rasy. Přináší také informace o neospravedlnitelném zacházení, kterým zvířata trpí pří vědeckém, vojenském nebo obchodním výzkumu, a nehumánních způsobech, jimiž se opatřují živočišné potraviny pro spotřebitele. Kniha přináší také historický přehled, který ilustruje, jak se vyvíjel a měnil náš pohled na zvířata a jejich práva. Práh, 2001. Vyprodáno, ale k dispozici např. v Infocentru Albio. ! John Webster − Welfare, životní pohoda zvířat. Základní kniha welfare zvířat. Autor, profesor
!
!
!
!
na veterinární fakultě Univerzity v Bristolu, ve své knize analyzuje a zdůvodňuje požadavky na kvalitu života hospodářských, pokusných a divokých zvířat i zvířat chovaných v domácnostech. Webster formuloval tzv. 5 svobod (svoboda od hladu a žízně, svoboda od nepohodlí, svoboda od bolesti a onemocnění, svoboda od strachu a stresu a svoboda projevit přirozené chování), které by měly být splněny, aby bylo zajištěno welfare (životní pohoda) zvířat. Vydala Nadace na ochranu zvířat, 1999. Připravuje se druhý díl této knihy, která vyjde na začátku roku 2005. Hlavní myšlenky prof. Webster představí na konferenci „Ochrana zvířat a welfare“ 22. září 2004 na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Více informací poskytne Nadace na ochranu zvířat, tel. 222 135 460, e-mail
[email protected]. Eugen Drewermann − O nesmrtelnosti zvířat. V této knize autor, německý katolický teolog, představuje další příspěvek do diskuse o vztahu člověka k ostatním živým tvorům a ostře se zde staví proti jejich zneužívání, týrání a pokusům na nich. Knižná dielňa Timotej, 1998. Hlas pro němou tvář. Výroky Þlosofů, básníků, spisovatelů, církevních hodnostářů a jiných významných osobností o zvířatech. Legislativa. Sestavili Alice Oppová a Petr Vačkář. Animal Globe, 2000, cena 99 Kč. Milly Schar-Manzoli − Holocaust. Svědectví o tom, co se děje v laboratořích při pokusech na zvířatech. Je založeno na 150 protokolech o pokusech na zvířatech, které dal autorce k dispozici člen Dozorčí komise pro pokusy na zvířatech ve Švýcarsku. Kniha hovoří také o chovu zvířat určených pro pokusy i obchodě s nimi a o lobby, která v této oblasti funguje. Spisovatelé za práva zvířat, 1996. Edgar Kupfer-Koberwitz − Zvířata naši bratři. Etické zamyšlení nad naším vztahem ke zvířatům.
Brožurka. Vydala Jóga v denním životě, 2003, cena 20 Kč. ! Milan Záruba − Proč nejíst maso. Kniha, která se zabývá nejen zdravotními, etickými a náboženskými důvody pro nejedení masa, ale upozorňuje také na ekologické a socioekonomické aspekty. Chovy zvířat jsou obrovskou zátěží pro životní prostředí a konzumace živočišných bílkovin je neefektivní způsob výživy, který nemůže nakrmit rostoucí světovou populaci. Citáty, bezmasé recepty. Avatar, 1996, cena 65 Kč ! Nick Jukes, Mihnea Chiuia − Od pokusného morčete k počítačové myši. Druhé, rozšířené vydání průvodce alternativami ve vzdělávání – od Þlmů a počítačové simulace k modelům a mechanickým simulátorům. Kniha nabízí bližší speciÞkace, vyhodnocení a zdroje k více než 500 celosvětově používaným produktům. Kniha je v angličtině. InterNICHE, 2003, cena 250 Kč. Všechny uvedené knihy najdete v Infocentru Albio. Všechny jsou k dispozici v čítárně, některé také k prodeji. Připravily Lubomíra Chlumská, Veronika Kinasová, Nadace na ochranu zvířat
Základy ochrany zvířat pro mládež Kniha Ochrana zvířat, kterou chystá o. s. Svoboda zvířat k vydání, je překladem knihy vydané německou organizací Deutscher Tierschutzbund e. V. pro účely informování dětí a mládeže o problémech zvířat vlivem lidí. Je komplexním a všestranně prakticky užitečným „manuálem“ novodobé ochrany zvířat a plně naplňuje smysl motta jejího originálního vydavatele „Ochrana zvířat srdcem a hlavou“. Ve svém úvodu se věnuje vztahům mezi člověkem a zvířetem obecně, aby vzápětí v kapitole o nám nejbližších domácích zvířatech přinesla jasně zdůvodněné vymezení druhů zvířat, jejichž chov v zajetí je jen výjimečně spojen s jejich utrpením – psi, kočky, morčata, králíci, křečci; z chovů pocházející ptáci (ne ovšem papoušci!) a ryby (kromě
30
mořských druhů) – zatímco ostatním druhům by se lidé měli vyhýbat a nepodporovat krutý obchod s těmito zvířaty. V druhé části kniha podrobně popisuje problémy tzv. hospodářských zvířat, s důrazem na systematické znásilňování jejich přirozených potřeb. Moderní intenzivní chovy a posléze transporty a jatka počítají se zvířaty jen jako s výrobními surovinami na maso, mléko nebo vejce, bez ohledu na jejich bolesti a nemoci, poruchy chování a psychický stres. My však můžeme žít tak, abychom takové krutosti nepodporovali. Popis toho všeho je proto zcela nezbytnou součástí této knihy, aby bylo součástí znalostí každého vzdělaného člověka. Dále se kniha věnuje pokusům na zvířatech, s důrazem na problematiku testování spotřebního zboží; genetickému šlechtění a manipulacím prováděným na zvířatech; ochraně volně žijících druhů zvířat. Zvláštní kapitola je věnována myslivosti a lovům zvířat a v českém originálu bude ještě doplněna problematika zvířat v cirkusech. Kniha Ochrana zvířat je koncipována tak, aby mohla být podkladem pro výuku mládeže, zejména starší ze základních škol a středoškolské. Má vyjít se začátkem nového školního roku v nákladu 2 000 výtisků a její konkrétní podoba bude v tu dobu popsána na webových stránkách o. s. Svoboda zvířat www.svobodazvirat.cz. Cena výtisku by neměla přesáhnout 100 Kč, vydání knihy je zajištěno grantem od Nadace na ochranu zvířat a výdělky z prodeje půjdou plně na konkrétní účely činnosti o. s. Svoboda zvířat. Předběžné objednávky přijímá centrum Svobody zvířat, Koterovská 84, 326 00 Plzeň. Jan Lorenc Svoboda zvířat, o. s.
DOKUMENTY Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (SP EVVO ČR) je základní strategický dokument zajišťující dlouhodobý rozvoj EVVO v ČR. Dokument zavádí EVVO do obecného povědomí a deÞnuje nezbytnou terminologii.
A
B
Í
D
K
A
Posouvá pojetí výchovně vzdělávacího procesu z roviny ekologie jako vědy o vztazích mezi organismy a prostředím do roviny environmentální a do roviny udržitelného rozvoje. Obsahuje východiska, komentuje současný stav, stanovuje cíle a nástroje a dále nastiňuje potřebné úkoly rozdělené do čtyř částí: 1. veřejná správa, 2. děti, mládež a pedagogičtí a odborní pracovníci, 3. environmentální vzdělávání a osvěta v podnikové sféře, 4. informace, osvěta a poradenství pro veřejnost. Státní program EVVO ČR přijala vláda v roce 2000 usnesením č. 1048/ 2000. Neoddělitelnou součástí tohoto usnesení je příloha – Akční plán SP EVVO ČR na léta 2001−2003, který již deÞnuje konkrétní úkoly pro realizátory Státního programu. Ve spolupráci se členy stálé Meziresortní pracovní skupiny EVVO při MŽP bylo v roce 2003 vyhodnoceno plnění úkolů Akčního plánu na léta 2001–2003 a zpracován Akční plán na léta 2004−2006, který byl následně schválen usnesením vlády č. 991/2003 a je v současné době realizován. Všechny výše jmenované dokumenty, včetně souvisejících zpráv a dalších informací jsou k dispozici na internetové stránce Ministerstva životního prostředí, na adrese http://www.env.cz/AIS/ web.nsf/pages/evvo_program anebo v reedici Státního programu EVVO ČR, kterou MŽP vydalo v roce 2003, a která je k dispozici v oddělení vzdělávání a osvěty MŽP. Pro lepší přehlednost a snazší orientaci v Akčním plánu na léta 2004–2006 byla vytvořena elektronická Databáze úkolů, která je dostupná na internetové adrese http://www.ceu.cz/edu/evvo/ sp/sp_2004.asp. Zde je možno vyhledávat jednak podle slov obsažených v příslušném úkolu jednak podle zadaných kritérií, kterými jsou termín plnění, zodpovědný a spolupracující subjekt a doporučení. Jako obzvlášť praktické bychom rádi doporučili vyhledávací políčko „Kategorie“, kde si lze nastavit cílovou skupinu nebo, lépe řečeno oblast, které se daný úkol týká. V případě zájmu je k dispozici obdobná databáze pro předchozí Akční plán (http://www.ceu.cz/ edu/evvo/sp/sp.asp). Přístup k oběma databázím i jejich zdrojovým dokumentům je na webové stránce Českého
ekologického ústavu pod adresou http: //www.ceu.cz/edu/evvo/dok_cz.htm. Vlaďka Jirušová, oddělení environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Českého ekologického ústavu
Miroslav Novák, oddělení vzdělávání a osvěty Ministerstva životního prostředí
Materiály organizací na ochranu zvířat Materiály Nadace na ochranu zvířat můžete objednávat na: Nadace na ochranu zvířat, Antala Staška 30, 140 00 Praha 4. Tel. 222 135 460, e-mail
[email protected]. Materiály Svobody zvířat můžete objednávat na: Svoboda zvířat, Koterovská 84, 326 00 Plzeň. Tel. 377 444 084, e-mail
[email protected]. Materiály Společnosti pro zvířata můžete objednávat na: Společnost pro zvířata, P.O.Box 121, 140 21 Praha 4. Tel. 222 135 224, e - m a i l
[email protected]. Naleznete je také v Infocentru Albio, Truhlářská 20, Praha 1. Tel. 222 325 424, e-mail
[email protected]. LCh, VK
POMŮCKY Rozumíme zvířatům Pracovní sešit pro český jazyk, matematiku a přírodopis podle anglického originálu Animal Wise vydaného britskou Královskou společností pro ochranu zvířat RSPCA vydala Společnost pro zvířata – Z0 ČSOP s Þnanční podporou MŽP ČR. Českou verzi připravila Markéta Pecková. Tato krásná pomůcka obsahuje: 1. poznámky pro učitele s návrhy 31
N
N
A
B
Í
D
K
A
Tip pro český jazyk ! Staňte se zvířecími detektivy. Zjistěte všechny potřeby vybraného zvířete: jídlo, pohyb, pití, místo, které zvíře potřebuje. ! Sesbírejte všechny dětské práce a vytvořte z nich „třídní databázi“ informací o zvířatech. Můžete ji zpracovat v počítači, udělat z nich „knihu“ nebo umístit všechny práce na nástěnku. ! Děti si mohou vést „zvířecí deník“, kam by si zapisovaly všechny aktivity svého zvířete. Tip pro matematiku ! Veďte si třídní, roční nebo školní přehled o tom, kolik, kdo a jaká zvířata vlastní. ! Děti mohou prezentovat sesbíraná data v jiném formátu, např. kruhové grafy, spojnicové diagramy. ! Rozebírejte, proč jsou některá zvířata chována častěji než druhá. Tip pro dějepis ! Porovnávejte úlohu zvířat v minulosti a současnosti. Zabývejte se jejich dalšími rolemi při práci, volném čase, při sportu, v období válek a jejich vztahem k člověku. Tam, kde je to možné, najděte také v muzeích, tisku a dalších vhodných zdrojích různé podklady a dokumentaci. Tip pro hudební výchovu ! Za použití svého hlasu, těla a několika hudebních nástrojů imitujte různé zvířecí zvuky a pohyby. Rozvíjejte a objevujte kvality zvuku, např. výšku, tón apod. Zdroj: Publikace Rozumíme zvířatům
vyučovacích hodin a aktivit v základních předmětech, 2. pracovní listy pro děti, listy se mohou okopírovat, 3. návrhy dalších aktivit v rámci předmětů zeměpis, dějepis, výtvarná výchova, technické práce, hudební a tělesná výchova, 4. letáky Péče o společenská zvířata, 5. stolní hru. Společnost pro zvířata ve spolupráci s RSPCA a MŽP ČR, 2003. Cena 30 Kč (poštovné a balné). Informace: Společnost pro zvířata – ZO ČSOP, P. O. Box 121. 140 21 Praha 4, e-mail
[email protected], www.spolecnostprozvirata.cz
-kváVýukové materiály o zvířatech Omalovánky se zvířaty. Sešit omalovánek, 20 str., cena 10 Kč. Omalovánky Jak se mají medvědi. Omalovánky s příběhem Jak se žije nosnici. Vydala Svoboda zvířat. Zvířata v naší mysli. Průvodce učitelskou přípravou k ochraně zvířat. Dotisk
úspěšného materiálu, který vydalo Občanské sdružení Člověk a Krkonoše ve spolupráci se správou KRNAP. Sestaveno podle anglického originálu Animals in mind, Initial Teacher Training, guide to animal welfare education, vydaného RSPCA. Metodický materiál pro učitele spolu s pracovními listy pro děti. Kontakt: Nadace na ochranu zvířat, Antala Staška 30, 140 00 Praha 4. LCh, VK
ČASOPISY Ekoton Když v roce 2002 Zastupitelstvo Královéhradeckého kraje jako první v České republice schválilo krajskou koncepci environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), nastartovalo tím složitý a dlouhodobý proces, k jehož důležitým prvkům patří vzájemné propojení a aktuální informování organizací
i odborníků v ekologické výchově v kraji. Na konci loňského roku kraj vydal nulté číslo nového regionálního periodika s názvem Ekoton – bulletin EVVO Královéhradeckého kraje, který od letoška vychází ve dvou číslech ročně. „Nad složeninou „eko-„ a „ton“ možná někoho napadne, že půjde o nějaké spojení ekologie a kultury, a svým způsobem nebude daleko od pravdy. Čtenáři znalejší ekologické terminologie si vzpomenou, že „ekoton“ je hraniční společenstvo na kontaktu (eko)systémů – trochu obrazně je ekoton místem setkávání živých společenstev a jejich vzájemného se obohacování. O našem bulletinu by toto podobenství mělo platit hned v několika směrech,“ říká člen redakční rady RNDr. Jiří Kulich, ředitel střediska ekologické výchovy SEVER v Horním Maršově, které se stará o redakční přípravu a distribuci nového časopisu, a dodává: „Posláním Ekotonu je šíření odpovědného jednání člověka vůči životnímu prostředí v rámci Královéhradeckého kraje. Časopis je o ekologické/ environmentální výchově, vzdělávání a osvětě v širokém slova smyslu – o výchově pro udržitelný život.“ Již první čísla čtenáře přesvědčila, že každý, komu není lhostejný vztah lidské společnosti k životnímu prostředí, si v Ekotonu najde své stránky: od dokumentace významných událostí environmentální výchovy v kraji přes metodiky práce s mládeží či návod, jak požádat o Þnanční podporu kraje, k nabídce vzdělávacích programů či k ekologickým postřehům ze zahraničí. Ekoton by tak měl vyplnit významnou mezeru v komunikaci kraje s nestátními neziskovými a jinými organizacemi, kterou odhalil i vloni provedený celostátní výzkum sdružení Spiralis Praha: Mezi dvěma desítkami využívaných komunikačních prostředků se krajské časopisy uplatňují na významném druhém až třetím místě! Zájemci o něj dostanou více informací na adrese: SEVER, 542 26 Horní Maršov 89, e-mail
[email protected]. (yb) Pro zvířata Časopis, který přináší informace o životě hospodářských zvířat, volně žijících zvířat, domácích mazlíčků a zvířat používaných pro pokusy. Najdete
32
N
LCh, VK
FILMY Videokazety o zvířatech Hospodářská zvířata a my. Tento zábavný a zároveň podnětný Þlm poskytne dětem základní informace o hospodářských zvířatech. Ukáže jim, jak jsou zvířata inteligentní a vnímavá. Prase zde plní složité úkoly na počítači a je při tom šikovnější než pes. Slepice se učí podle toho, co vidí v televizi. Děti se z této videokazety také dozvědí, jak byla chována hospodářská zvířata dříve a jak vypadají dnešní velkochovy. Je zde srovnání intenzivního způsobu chovu a chovu s volným výběhem, každý divák si může sám utvořit svůj názor. Videokazeta se také věnuje tomu, jakými různými způsoby se můžeme stravovat a jak náš výběr potravin při nákupu ovlivňuje životy zvířat. Film je určen žákům a studentům od 10 do 16 let, ale hodí se i pro ostatní věkové skupiny. Z anglického originálu organizace CIWF přeložila Společnost pro zvířata, 2002. Délka 19 minut, cena 150 Kč. Podnět a reakce. Výukový Þlm. Za asistence předních britských vědců z veterinárních škol je zde ukázáno, jak zvířata od prvních chvil svého života instinktivně reagují na podněty, a také, co všechno jsou schopna se naučit. Např. slepice vypuštěné z bateriových klecí se za krátkou dobu naučí procházet překážkovou dráhou s labyrintem, aby na konci cesty mohly snést vajíčka do hnízda. Stejné slepice se podle toho, co viděly v televizi, dokáží naučit, kde mají hledat krmení. Film je určen žákům a studentům od 10 do 16 let, ale hodí se i pro ostatní věkové skupiny. Z anglického originálu od The Association for the Study of Animal Behaviour
B
Í
D
K
A
přeložila Společnost pro zvířata, 2002. Délka 33 minut, cena 150 Kč. Zmařené životy. Podává velmi obsáhlý pohled na problematiku pokusů na zvířatech. Zaměřuje se nejen na etickou stránku, ale také na „užitečnost“ pokusů na zvířatech ve vědě, lékařství apod. Zmařené životy se neomezují jen na kritiku, ale ukazují i možnosti, jak bezpečně uchránit zdraví a životy lidí bez zbytečného týrání a zabíjení zvířat. Tyto výpovědi jsou podepřeny názory několika světových odborníků i „obyčejného“ nemocného člověka… Tento dokument se nám snaží pomoci najít odpověď na otázky: Jak jsou zvířata používána? Je to správná věda? Proč se něco takového děje? Jaké existují alternativy? Film je vhodnou učební pomůckou pro žáky středních a druhých stupňů základních škol. Svoboda zvířat, délka 20 minut, cena 120 Kč. Chov zvířat na kožešiny. Dokument o problémech chovu kožešinových zvířat v České republice. Svoboda zvířat, délka 30 minut, cena 10 Kč. Rychlý život – osud brojlerů. Příběh kuřete na výkrm. K r á t k ý d o k u m e n t ze života brojlerů, kuřat chovaných na maso. Film se zabývá především tím, jak jsou zvířata chována, ale jsou zde také záběry z odchytu, přepravy na jatka a porážky. Z anglického originálu organizace CIWF přeložila Společnost pro zvířata, 2002. Délka 10 minut, cena 120 Kč. Alternativy ve vzdělávání – nové přístupy pro nové tisíciletí. Film představuje nové směry ve výuce přírodních věd. Od anatomie k fyziologii, od chirurgie k farmakologii ukazuje klasické pokusy, při kterých bylo konvenční použití zvířat nahrazeno řadou pokrokových alternativních metod. Z anglického originálu mezinárodní sítě pro humánní vzdělávání InterNICHE přeložila Společnost pro zvířata, s mluveným komentářem, 1999. Délka 33 minut, cena 80 Kč. Připravily Lubomíra Chlumská a Veronika Kinasová,
mínky, vztahy k prostředí, vliv člověka na zvířata a prostředí, vliv zvířat na člověka, pochopení propojenosti a svázanosti procesů mezi lidmi, přírodou a zvířaty. Témata jednotlivých hodin na sebe volně navazují, Svoboda zvířat nabízí celou škálu příspěvků, nebo jen vybranou část. Je možné s výukou se seznámit na kurzu pro učitele, nebo při konzultaci a poznatky využít při vlastní praxi. ! Domácí mazlíčci (Zvíře má své potřeby). Určeno pro MŠ a 1. stupeň ZŠ. Děti se seznámí s potřebami zvířat formou her, soutěží a skupinové práce. ! Nebezpečné odpadky? Určeno pro MŠ a 1. stupeň ZŠ. Kde odpadky končí a kde nesmí ubližovat? ! Jak si u nás žijí medvědi? Určeno pro MŠ a 1. stupeň ZŠ. Jak a kde žijí medvědi v ČR? ! Hurá do cirkusu. Určeno pro MŠ a 1. stupeň ZŠ. Jak se žije zvířatům v cirkusu? Jak žijí? Jaké mají potřeby? ! Život „hospodářských“ zvířat Určeno pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Úvod do etologie vybraných druhů hospodářských zvířat. Jejich potřeby, preference a život ve velkochovech. Možná zlepšení, alternativy... ! Pokusy na zvířatech. Určeno pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Proč jsou prováděny pokusy na zvířatech? Existují alternativy? Jaká je situace v ČR? Promítání videodokumentu „Zmařené životy“. ! Daň za kožichy. Určeno pro druhý stupeň ZŠ a SŠ. Móda jeskynních lidí je stále živá. Způsoby získávání kožešin, etologie „kožešinových“ zvířat, možná zlepšení, alternativy. ! Vegetariánství. Určeno pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Jeden ze stále populárnějších výživových směrů. Proč někteří lidé odmítají konzumovat maso (etické, zdravotní a ekologické důvody)? Jaký má dopad „živočišná“ výroba na ekosystémy? Doplněno ochutnávkou vegetariánských pokrmů. ! Využívání přírodních zdrojů. Znečištění životního prostředí – příčiny, důsledky, možná zlepšení, alternativy.
Nadace na ochranu zvířat
PROGRAMY Ekovýchovné hodiny Svobody zvířat Svoboda zvířat se orientuje na zvířata, na jejich život, adaptaci na současné pod-
Svoboda zvířat, Koterovská 84, 326 00 Plzeň. Tel. 377 444 084, e-mail
[email protected].
Proměny Terénní jedno- až třídenní kurzy ekologické výchovy na Třeboňsku pro 33
zde mimo jiné rozhovory se zajímavými osobnostmi a praktické rady, co můžete udělat pro to, aby zvířata mohla žít lépe. Vydává Společnost pro zvířata, vychází dvakrát ročně, cena 30 Kč.
A
N mateřské, základní a střední školy. Smyslem je aktivně poznávat přírodu jinak než ze zorného úhlu člověka („proměna“ do role stromu, housenky, vydry...), rozvíjet pocit spoluzodpovědnosti za stav životního prostředí. Děti pracují ve skupinkách s pomocí pracovních listů, které si pak odnášejí do škol. Na závěr zpracují své dojmy výtvarně či literárně. Podprogramy: Cesta kouzelným lesem (MŠ), Každý potřebuje domov (MŠ), Vydří stezkou (ZŠ, SŠ), Losí stezkou (ZŠ, SŠ) Iris, o.p.s., společnost pro osvětu a vzdělávání. Kontakt: Eva Rázgová, tel. 220 930 410;
[email protected]; www.iris-ops.cz
Připravily Lubomíra Chlumská a Veronika Kinasová, Nadace na ochranu zvířat
Indiáni z Ostravy Středisko Ekologické výchovy o. s. Vita zahájilo další běh výukových programů nazvaných Indiáni. Žáci MŠ a prvních stupňů ZŠ se v něm učí o přírodě, přímo v přírodě samotné, zdolávají různé překážky, získávají nové dovednosti a netradiční formou se snaží získat vztah k přírodě a její ochraně. V průběhu května a června proběhlo přibližně 35 výukových cyklů. Objednávky na září je možné vyřizovat na adrese Vita – o. s., Gen. Janouška 4, 702 00 Ostrava, tel. 596 616 155, e-mail
[email protected]. Lucie Boldysová
A
B
Í
D
K
A
INTERNET Zvířata na internetu (ČR) ! Nadace na ochranu zvířat – všechna zvířata, informační servis, legislativa: www.ochranazvirat.cz ! Svoboda zvířat – kožešiny, pokusy na zvířatech, vzdělávání, vegetariánství a tak dále: www.svobodazvirat.cz ! Společnost pro zvířata – hospodářská zvířata, pokusy na zvířatech ve výuce, vegetariánství: www.spolecnostprozvirata.cz ! Pomoc zvířatům – portál ochrany zvířat – informační a diskusní web: www.pomoczviratum.info ! Nesehnutí – ekologie, lidská práva, ochrana zvířat: http:// nesehnuti.ecn.cz/ ! Different Life – ekologie, lidská práva, ochrana zvířat: www.differentlife.cz ! Pro-bio – Svaz ekologických zemědělců ČR: www.pro-bio.cz ! Albiostyl – zdravý a ekologicky šetrný životní styl, infocentrum, biorestarurace, bioprodejna: www.albiostyl.cz Zvířata na internetu (zahraničí) ! CIWF – hospodářská zvířata, přeprava zvířat: www.ciwf.org.uk ! WSPA – pomoc zvířatům při živelných pohromách, zneužívání medvědů pro různé účely, volně žijící zvířata, býčí zápasy a podobně: www.wspa.org.uk ! BUAV – pokusy na zvířatech: www.buav.org
! Eurogroup – přeprava hospodářských zvířat, testování chemických látek a kosmetiky na zvířatech, legislativa: www.eurogroupanimalwelfare.org ! PETA – nejznámější americká organizace pro ochranu zvířat, pokusy na zvířatech, vegetariánství, kožešiny: www.peta.org ! RSPCA – nejstarší organizace pro ochranu zvířat; společenská, hospodářská, pokusná, volně žijící zvířata, zoo, cirkusy, vzdělávání v oblasti ochrany zvířat: www.rspca.org.uk ! HSUS – hospodářská, pokusná i společenská zvířata, vzdělávání: www.hsus.org ! IVU – Mezinárodní vegetariánská unie, v mnoha jazycích: www.ivu.org ! Animal Sentience – co a jak vnímají zvířata: www.animalsentience.com ! InterNICHE – mezinárodní síť propagující humánní vzdělávání ve všech úrovních výuky, vede výpůjční systém alternativ, diskusní internetové fórum: www.interniche.org ! Animalearn – propagace alternativ ve všech úrovních výuky, vede výpůjční sbírku alternativ, které jsou k dispozici studentům i učitelům: www.animalearn.org Další kontakty najdete na internetových stránkách Společnosti pro zvířata a Nadace na ochranu zvířat. Připravily Lubomíra Chlumská a Veronika Kinasová,
Vita Ostrava
Nadace na ochranu zvířat
! Tento časopis k vám přichází v rámci sítě škol M.R.K.E.V. (Medodika a realizace komplexní ekologické výchovy), do níž se vaše škola přihlásila. Projekt je koordinován SSEV Pavučina, podporovám MŠMT. Základní a střední školy, které jsou zapojeny v tomto projektu dostávají časopis zdarma. ! Ostatní zájemci si jej mohou objednat na adrese SEVERu ( viz tiráž). Cena jednoho výtisku je pak 35,- Kč, předplatné na celý ročník stojí 210,- Kč. BEDRNÍK srpen/2004 časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina
SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 tel. 499 874 280, 499 874 326 e–mail
[email protected] www.sever.ecn.cz
SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 tel. 234 621 386 e–mail
[email protected]
Redakční rada: Blanka Truhlářová (Jihočeský kraj), Eva Kučerová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková a Šárka Klišová (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Eliška Václavíková (Plzeňský kraj), Tereza Malá (Praha), Lenka Daňková (Středočeský kraj), Miroslav Chlumský (Ústecký kraj), Soňa Baueršímová (Vysočina), Iva Hlinská (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko).
Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200 142 00 Praha – Písnice tel. 261 910 608 e–mail
[email protected] Grafická úprava, sazba + návrh obálky: Petr Kutáček Tisk: DAPE Brno Náklad: 1500 ks
Časopis Bedrník v r.2004 finančně podporují MŽP a MŠMT. Toto číslo podpořila také Nadace na ochranu zvířat.
Uzávěrka příštího čísla 10. září 2004, tematické zaměření: OCHRANA KLIMATU Toto číslo vyšlo 10. srpna 2004 ! Vytištěno na recyklovaném papíře Příspěvky posílejte na adresu redakce.
NADACE NA OCHRANU ZVÍŘAT Trápí vás, když se setkáváte s krutostí a špatným zacházením se zvířaty, když vidíte jejich bolest a utrpení? Není vám lhostejný osud milionů zvířat, která chováme pro potravu? Vadí vám, že denně nenávratně mizí mnoho vzácných živočišných druhů, většinou v důsledku ničení životního prostředí? To vše se hluboce dotýká i nás, proto se snažíme bojovat za zájmy zvířat a měnit situaci k lepšímu. Jsme přesvědčeni, že zvířata jsou cítící bytosti, které si zasluhují po-
Jak nám můžete pomoci? Zorganizováním prodeje benefičních pohlednic (jsou na obrázcích na této stránce) v ulicích vašeho města a s vašimi žáky pomůžete mnoha činnostem v oblasti ochrany zvířat. Akci můžete zorganizovat v rámci Světového dne zvířat (4. října), nebo i při jiné příležitosti jako paralelní aktivitu k jiným programům věnovaným zvířatům na vaší škole. Poutavě působí, když si žáci vyrobí masky zvířat, ve kterých pak prodávají pohlednice kolemjdoucím lidem, nebo vlastní zajímavé kasičky, do kterých lidé házejí svoje příspěvky. Finanční prostředky, získané prodejem pohlednic, budou využity pro osvětovou a vzdělávací činnost Nadace, na podporu útulků pro psy a kočky a záchranných stanic pro handicapované volně žijící živočichy po celé ČR a na další aktivity spojené s ochranou zvířat. Pro více informací volejte, prosím, 222 135 460 nebo nás kontaktujte e-mailem –
[email protected].
s otázkou či problémem týkajícím se zvířat a jejich ochrany. V srpnu 2003 jsme začali spoluprovozovat Informační centrum Albio v Praze, kde můžete najít širokou paletu informačních materiálů o ochraně zvířat a přijít se zeptat na cokoli z oblasti ochrany zvířat a životního prostředí či zdravého a ekologicky šetrného životního stylu (informace zde také rádi poskytneme telefonicky či e-mailem) – více o Informačním centru najdete v tomto Bedrníku na str. 13.
zornost, péči a ochranu ze strany člověka. V ochraně zvířat vycházíme z hesla „Poznej a chraň“, velký důraz proto klademe na vzdělávání a osvětu odborné i laické veřejnosti. Podporujeme projekty, které odpovídají našim cílům a prioritám. Organizujeme konference, pořádáme semináře, vydáváme osvětové a informační materiály, spolupracujeme se školami. Provozujeme informační servis a vítáme, když se na nás kdokoli obrátí (telefonicky, e-mailem, faxem)
Vyplněním následujícího dotazníku nám pomůžete zlepšit a zkvalitnit naši činnost ve vzdělávání v oblasti ochrany zvířat. 1. Jak byste hodnotili Vaše chápání vzdělávání k ochraně zvířat? Výborné Průměrné
$ $
Dobré Slabé
$ $
2. Jak důležité je učit žáky ochraně zvířat? Velmi důležité Spíše nedůležité
$ $
Důležité Nedůležité
$ $
3. Jak důležité je vyučování ochrany zvířat ve školách? Velmi důležité Spíše nedůležité
$ $
Důležité Nedůležité
$ $
4. Setkali jste se někde s výukou ochrany zvířat nebo ji sami praktikujete? ............................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................... 5. V rámci jakých předmětů se podle Vás může ochrana zvířat vyučovat? ............................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................... 6. Co potřebujete pro výuku o ochraně zvířat? ............................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................... 7. V jaké formě jsou pro Vás informace o ochraně zvířat nejpřijatelnější? Letáky, informační materiály v tištěné podobě $ Metodické, výchovně-vzdělávací materiály $ Semináře, workshopy $ Jiné aktivity: ............................................................................................................................................. Jméno: ....................................................................................................................................................... Adresa školy: ........................................................................................................................................... Telefon, e-mail: ....................................................................................................................................... Vyplněný dotazník zasílejte, prosím, na adresu Nadace na ochranu zvířat, Antala Staška 30, 140 00 Praha 4. Obálku označte viditelně Bedrník. Děkujeme.
světoznámý český spisovatel,
[Milan Kundera,
*
1929]
Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější (uložená hluboko, že uniká našemu zraku), záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni napospas: ke zvířatům. A zde došlo k základnímu debaklu člověka, tak základnímu, že právě z něho vyplývají všechny ostatní.
